13 dubna, 2016 | 
Author: Trasa: 44 km, Meťák, Včelná, koněspřežkou Na Doly, podél tratě Boršov, Březí, Kotek, Hvízdalka, dolů k Vltavě, Rančák proti proudu, Hvízdalka, dolů k Vltavě, Opalice, dolů k Vltavě, pěšinečka podél až k Rančáku, Hvízdalka, Kotek, Boršov a domů
Výškové metry: 626 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Přema, Majkl, Kocour, Duby, Tonda, Pavel Tíkal, Venca Drbout, Vláďa, Vráťa, Kory, Aleš, Pavel Dolejší, Pavel Samec, Bivoj, Víťa Kořínek, Víčko, Míra Dvořák
Pád: Venca 2x, Ondra, Aleš, Kocour (ale všichni se jen tak opřeli o lokýtek, kopce byly prudké!) Venca Drbout pád skoro až do řeky s 10 minutovým vymotáváním
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
Komentář: Zpočátku vyjížďky to vypadalo na kontinuitu s minulou vyjížďkou, neb při jízdě po cestě koněspřežky směrem Na Doly na Aleše postupně vyskočily 3 srnky (traumatizován stigmatem “Toho, po kterém srnky jdou” nervózně brblal: “To už si ze mě dělaj prdel…”). Ale Aleš si vždy po svém ví rady a v Březí dal (téměř) rozjetím nebohé kdákající slepičky přírodě najevo, KDO je na tomto světě skutečným pánem! Jestli slepička vzkaz vyřídila, dají už mu zvířátka snad pokoj. Ale k průběhu vyjížďky: Po počáteční standardní motanici kolem Rančáku (k jeskyni většina nechtěla, vzlyk) jsem navnaděn zdařilou malou novotou bez přípravy využil již nižšího počtu jezdců neztrativších kontakt s trasérem a jejich celkem dobrého psychického rozpoložení a pustil to dolů k řece na blint s tím, že tam něco bude. A bylo 🙂 Supr čupr pěšinečka, jen občas přehrazená padlými stromy a jednou teda ještě kamenným mořem, no. S Honym a Vítkem jsem blaženi po úseku v družném hovoru nějakou tu minutku čekali na zbytek a bylo jasné, že nadšení z novinky bude mít sestupnou tendenci navázanou na dobu jak dlouho se na koho čekalo. Odhad to byl přesný, z lineárně klesajícího nadšení ani jeden nevybočil… Nakonec se to ale líbilo všem a všichni mi to chtěli i říct! Něco na styl: “Moc pěkný tip na výlet bez kola”. Já jim zas na oplátku přislíbil, že tam naběhnem s motorovkama, trochu pěšinu počistíme a když i kameny a kořeny uschnou, nebude opětovnému zařazení úseku do stálého itineráře jistě již nic stát v cestě.
O.
P.s. Škoda jen, že nemohu psát o nosném tématu včerejší debaty v sedle. Byla to teoretická debata na téma: Co vše je potřebné a vhodné s dívkou zažít a zkusit, než je vhodné, aby “vztah” s ní ovlivňoval můj život. 🙂
P.s. Ten, komu Nezmarské zušlechťovací okénko (NZO) posílám, adresnost jistě pozná, ale i jiní si možná vzpomenou, že byli někdy rozervaní.
Jsem dneska zase nemocný.
Krev v spáncích bije mi prudce.
Tesklivě sahají v moje sny
dvě bílé, panenské ruce.
Hlava má je chorá,
a tak teskno je mně.
Pohádky mi vyprávět chce
černá země.
Ó ty dlouhé noci zoufalého bdění,
když se v okna jitro stále nevrací,
a když tělo, pro něž není ukojení,
v nelítostné temno tupě krvácí.
Trasa: 32 km, kolem Malše po pravém břehu do Vidova, přes čističku do Heřmaně, spadnutí k řece, nad rechle, k Heřmani, k Borovnickýmu potoku, kolem něj, nad Doudleby, Doudlebský vodopád, oslavička, prďoch na Doudleby, skákačka u Borovnickýho potoku, Heřmaň, Vidov a po levém břehu Malše domů
Výškové metry: 485 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Přema, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Sochy, Duby, Tonda, Pavel Tíkal, Venca Drbout, Koubič, Vláďa, Vráťa, Kory, Ondra Míka, Aleš, Pavel Dolejší,
Pád: Pavel Dolejší
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
Oslavenec: Víťa Sirotek
Komentář: Na překrásné letní počasí jsem připravil revanš minulomrmlalům a terénu či kopcům jsme se ani trochu nevyhýbali. Dokonce jsem zaslechl, že už se část mužstva těší na Pulmon a jezdivé ledenické roviny 🙂 Největší událost dne však nesouvisela se sportovním výkonem, ale s Vítkovo kreativním přístupem k oslavě svých čtyřicátin. Vydal se den předem s jistě poměrně velkým baťohem pěšky k Doudlebskému vodopádu, aby nám tam ukryl překvapení. Po příjezdu pod místo pokladu na mé výzvy k shlédnutí vodopádu mnoho Nezmarů nereagovalo, ale slova “překvapení” a “poklad” vzbudila ohlas ihned. A skutečně! V malé tůňce chladné vodičky tulilo se k sobě asi 25 plechovek Budvárků a Plzniček (aby každém přišlo vhod!) a v mechu a kapradí pod kořeny ve stráni vyjukávaly klobástičky. A prý že to je vše pro nás. Vstoupili nám slzy do očí, pogratulovali, pochválili, zapěli “Živijó” a vyprahlá hrdla počala lokat Vítkovo dárek. Takhle originální oslavu narozenin jsem snad ještě nezažil a jménem svým a celého družstva Ti Víťo ještě jednou gratulujeme a děkujeme (i za zatáhlou veselici u Nezmara, která po dojezdu následovala). S pivem v ruce jsme rozebírali, jak by se ten který zachoval, pokud by takový poklad náhodou v přírodě objevil, a prezentované úvahy dávno známý charakter některých individuí jen potvrdili (styďte se nenasytové!). S místem pohoštění jsme se loučili, fabulujíce, jak se zde setkáme po dalších 40 letech (tedy jen ti, kteří na společné Nezmarské fotce nebudou mít nad hlavou křížek) a jak dlouho nám asi bude trvat ztéci o francouzských holích Doudlebský vodopád.
O.
P.s. Při návratu jsme proti větru přijeli asi tak na 30 metrů ke dvěma srnkám a já napumpován emocemi jsem se rozhodl je poškádlit a jal jsem se je nahánět na poli. Chudáci nevěděly, že jsem chytřejší než ony (pašák!) a vím jak se vykrývá volný prostor k úniku až nakonec jedna z hlupaček úplně zjankovatěla a únikovou cestu vybrala přes přijíždějící mužstvo. A co čert nechtěl 😉 minula Aleše spurtujíc čtyřicítkou asi o půl metru. Mám prý napsat, že byl připraven, zpevnil tělo a jistě by jí jeho býčí postava odrazila. Jen se prý bál růžků… 🙂 Ufff, eště že se nic nestalo, pěkně bychom si pak s popovídali na téma: odpovědnost za náhradu škody, nedej bože na téma trestněprávní odpovědnost. “Já nic, já jí nesplašil, to Aleš do ní schválně najel!”
P.s. Nezmarské zušlechťovací okénko (NZO) tentokrát opravdu bude na lehkou notu – vždyť člověk nemusí vždy nutně něco sdělit, může se jen bavit tím, že si hraje
Dva trychtýře jdou noční tmou.
Těl jejich úzkou skulinou
proudí jas luny
klidně, stále
na cestu
lesem
a t.
d.
VIDEO (Nutné přihlásit se na Google disk bknezmar. Kdo se nedokáže přihlásit, ať poprosí zdatnějšího kamaráda, který mu prozradí jméno a heslo.) Videa jsou zdařilá, ale objemná, zatím je k ukázce jen čtveřice z deseti kousků, máme plný disk!!!
Milí zlatí, chladnou vílou dosud nepolíbení, i Vy kdož svá těla do rozličných vod v zimě vnořili!
Po koupací sezóně 2015/2016 přichází čas rekapitulace a prezentování fotografického zachycení našich zážitků. Původně jsem chtěl vyhlásit soutěž o nejhezčí fotku, ale objektivně jsem usoudil, že by byla zbytečná. Vítěz je předem jasný. Je to Hony a jeho frajeřinka z Krkonoš. Příběh fotky lze heslovitě charakterizovat – prolamování ledu, frajeření před dětmi a ženami po přespříliš dlouhou dobu, bahnem mezi prsty (nechci kazit romantiku, to ne!), čištěním se od bahna válením se ve sněhu se snahou o ještě větší dojem na přihlížející ženy a děti a následné účtování podchlazeného organismu (více podrobností u Vám poví letošní fotokrál)
Dámy a pánové:
Zbytek zprávy z našeho příběhu bude podán formou leporela 🙂 Fotky jdou pro zvětšení a umocnění zážitku rozkliknout.
Letos se náš otužilecký tým rozrostl z dvoučlenného na pětičlenný a co si budeme povídat, ve více lidech se to lépe táhne!
Kromě nás pěti stabilních, se do vody nakonec odhodlalo další asi pět odvážlivců, i když se jim někdy muselo i trochu pomoci 😉
Nejpůsobivější fotky jsou samozřejmě ty se sněhem,
ale i slunéčko dokázalo vytvořit kouzelnou atmosféru.
Když je studená voda běžnou normálkou ;-), můžeme si klidně dovolit koupálko i v opravdu netradičních prostorech jako je napři 200 metrová vápencová jeskyně v Alpách (zakončená přírodním jezírkem), na kterou jsme s Majkem od místních dostali tip při hledání koupacích zážitků.
Vše je prostě jen o rozhodnutí a nic vnějšího už rozhodnutí zastavit nedokáže,
protože vnitřní pohoda přebije všechno.
A člověk se pak cítí jako KRÁL!!!
Za otužilecký tým Ondra, Kory, Venóš, Hony, Majk
Guru Jára
P.s. Sbírání přihlášek do našeho týmu na příští sezónu je tímto reportem odstartováno.
Pro zdraví a pohodu!
Trasa: 47 km, pod Švábák, kolem Černíše, Dasný, kolem Bezdreva, Zliv, podél kolejí ke Kubatovi, výklad u menhirů popraviště a místa dokutálení se hlavy, přes blata do Pašic, Češňovice, kolem Bezdreva, Dasný, Hakláče a po modré na Máj a domů
Výškové metry: 207 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Pavel Samec, Sochy, Víčko, Víťa Kořínek, Duby, Tonda, Míra Dvořák, Pavel Tíkal
Pád: Nástrahy pravé bajkeřiny zvládli všichni bez ztráty kytičky
Defekt: srha na blatech byla tak ostrá, že by i plášť prořízla, my však jeli kosmicky rychle a nedali jí šanci
Trackmaker: Ondra (strážce ohně a tradic)
GPS: endomondo
Komentář: A po roce zas a znova, letí k Vám překrásná slova. Nevím jak kdo, ale já se sezóny nemohl dočkat. Nejsem mentálně opotřeben z celoročního ježdění 😉 a na kolo se fakt těším, stejně tak jako na naši pospolitost. Zazněli sice z úst několika dotazy na nutnost směřování první vyjížďky na Kubatu, když to vlastně není moc bajkeřina a kopce tam také nejsou… Škarohlídové však základy naší pospolitosti podrýt nemohou! Pojďme si nastínit, co říká o slovu tradice výkladový slovník. “Tradice: předávání celku poznání, schopností, obyčejů a mravů kultury nebo skupiny. Tradice je z tohoto pohledu kulturním dědictvím, které se předává z generace na generaci. Pod toto pojetí spadá i vědecké poznání, umění, rituály, morální pravidla a recepty na přípravu jídel.” Takže jsme si názorně vysvětlili, o co vše bychom přišli, kdybychom se tomuto zvyku vzepřeli 🙂 Snad ani párky u Nezmara by Zdenda neuměl ohřát!!!
O.
P.s. Přivítat opět mezi námi bych chtěl Víťu Kořínků – jako bájný Fénix, povstal z vlastního popela a záněty výstelky kolenního kloubu, trombózu a kýho čerta ještě nechal za sebou. Vzhůru v ohnivý let!
P.s. Na závěr bych ještě chtěl říci, že mám rád nit, která se vine celým rokem a tak jsem si pro tento rok pro Vás připravil okénka poezie. Nebudou dlouhá a kdo je číst nechce, nebude. Budu je nazývat Nezmarské zušlechťovací okénko (NZO), neb poezie povznáší ducha a my povznést “občas” potřebujeme. Bližší podrobnosti k veršům uvádět nebudu, kdo hledá najde (a mě potěší, když někdo hledat bude). Pro dnešek jsem chtěl začít původně na rozpustilou notu, ale myslím, že následující memento pro mnohé z nás bude užitečnější:
Dva měsíce sotva zašly,
nevím, jak žil s mladou ženou
jednou zjitra – tak ho našli
v krvi s hlavou prostřelenou
Trasa: 22 km, po levém břehu Malše na Malák, kolem Špačkárny, pravý břeh Malše do Roudného, Vidovským svahem pod kolejemi, nad kolejemi, přes Doubravici do Hodějovického lesa, červená na Staré Hodějovice, sjezd k Hodějovickému potoku, Kosovo front flip, pěšky do kopce na Srubec, asfalt přes Starou Pohůrku a nádražní lávku na plovárnu.
Počasí: 7°C, zataženo
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Jiří Tuček, Lojza Orgoň, Vladimír Řehoř, Radek Anderle alias Banán
Pád: Pavel Kosař
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Na start posledního Night Ridu dorazilo celkem devět členů Esklátor gangu. U vrchního trasera bylo od posledně objednáno něco speciálního, abychom si na závěr pořádně užili techniku v rychlém sledu, bez přílišných prostojů. Po počáteční klasice v podobě městských cyklostezek došlo na kopírování Malše po stezkách vedoucích těsně kolem pravého břehu. Tedy něco, kudy tradičně nejezdíme. Následoval přejezd k Vidovské stráni a její křižování nejprve pod kolejemi a poté nad kolejemi. Nevídaná věc, i v takovéto lokalitě pro mnohé z nás prvně projeté singltracky. Ještě po cestě Kosu chválíme za skvostně namotanou trasu. Známý Hodějovický les, opět trochu jinak a již hbitě míříme sjezdem k Hodějovickému potoku. Z poza plotu lesní školky vybíhá dvojice ohařů, Kosa sahá po brzdových pákách, nechce trefit ani jednoho z nich. Předvádí ukázkový front flip a tvrdý dopad na zem. Zvedá se ze země, ale tentokráte to nevypadá úplně dobře. Nastává lehce hororová situace, helma a brýle sice odvedli svou nenahraditelnou práci, ale nechráněná tvář doznala vážné újmy. Tržná rána a pod ní proťatá tvář deseticentimetrovou větvičkou. Pěšky míříme ke Srubeckému rybníku, kde nakládá Kosu do auta Peťanovo příbuzný. Volíme variantu rychlého odvozu na chirurgickou ambulanci českobudějovické nemocnice. Situací decimovaný zbytek gangu ukončuje vyjížďku a nejkratší cestou míří na plovárnu.
Začátek oslavy konce noční sezóny se nesl v pochmurném duchu až do doby, než se rozrazily dveře salónku a s úsměvem na rtu se objevil Kosa. S tváří zašněrovanou a větývkou coby suvenýrem ve zkumavce, naštěstí bez jiných vážnějších zranění. Pokud si pro nás chtěl na závěr Kosa připravit něco speciálního, nepochybně se mu to podařilo. Veselí a předávání cen nejlepším mohlo naplno propuknout.
Nejlepším Night Riderem ročníku 2015-2016 se již po třetí stal Petr Šikl s pouhou jednou neúčastí z dvaceti dvou vyjížděk. Mimořádný a příkladný výkon.
Pro tento ročník byla vyhlášena speciální cena pro nejlepšího Trackmakera, kterou získal Pavel Kosař za provedení místy, které bychom jen těžko hledali. Velká chvála kterou si dovolím vznést za všechny. Díky.
Byla to zase vydařená sezóna.
Hony
Trocha statistiky: NIGHT RIDE
Trasa: 25 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, Hradce, Slavče, výjezd na svážnici, k vysílači, sjezd do Bohouškovic, Pasíčka, na vrchol Chlumečského vrchu, objezd po vrstevnici, Křemže, kolem Křemžského potoka do Holubova.
Počasí: 1°C, zataženo – čerstvý sníh
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Radek Anderle alias Banán
Pád: Banán
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Tak po čtvrté máme možnost zajezdit si na sněhu. Dnes ráno nám příroda nadělila místy až čtyři centimetry čerstvého sněhu, který během dne při teplotě až 7°C téměř roztál. Naše cesta proto směřovala co nejvýš, abychom si zbytky této nadílky užili. Zelená na Kluka byla blátivá, ale jen co jsme projeli Slavče, čekala na nás louka pokrytá mokrým sněhem. S každým výškovým metrem sněhu přibývalo a u vysílače jsme prstem naměřili zhruba čtyři centimetry. Možná to bylo i méně, protože první nástřel hovořil o centimetrech pěti, ale Vítek výrok hbitě dementoval. Prý se nediví, že nám doma manželky nechtějí věřit ty báchorky o pětadvaceti centimetrových hovadech. No? Opustili jsme plodnou debatu a vyrazili neprošlapanou pěšinou dolů. Banán vyzkoušel pád do bílých peřin, tvrdil, že to tak doslova bylo, po dopadu se i s kolem klouzal ještě několik metrů než zastavil. Vypadal skoro jako sněhulák.
Na Chlumečském vrchu působily toho večera zvláštní síly, kola stála bez cizí pomoci a ve svitu lampiónů se na sněhu zjevil nápis Esklalátor. Vše jsme se pokusili zaznamenat pomocí mobilních telefonů a o zázrak na Chlumečském vrchu se podělit i s vámi. Největším zázrakem ovšem bylo, že se ve sjezdu dolů nikomu nic nestalo, Vítek totiž předvedl slušný skok ze strmé pěšiny na vodorovnou lesní cestu, sklidil pochvalný obdiv a jelo se směr Křemže. Pěšinu kolem Křeměžského potoka jsme vynechat nemohli a prodírání maliním v kopci za železničním mostem u Holubova už vůbec ne. Byl to takový závěrečný pokus o průzkum nových možností v potláčání.
Shodli jsme se, že to bylo v této noční sezóně nejlepší poježdění ve sněhu, navíc kombinované se zpáteční jízdou vlakem a závěrečným eskalátorem. U piva na plovárně jsme domluvili oslavu konce noční sezóny.
Příští úterý 22.03.2016 zhruba v 19:30 hod jste zváni na posezení s Eskalátor gangem, abychom společně uzavřeli letošní Night Ride.
Hony
Trasa: 25 km, kolem Malše ke Špačkům, kolem Starohodějovického potoka, kolem Hodějovického potoka, kolem Naděje, Na Škardě, Švajce, kolem Dobrovodského potoka, sjezdařská dráha, přes Dobrou Vodu na hráz rybníka, okolo Rejžků, motačka lesem, kolem hřbitova, zadem za Zvonárnou na Vrbenskou a plovárnu.
Počasí: 2°C, zataženo – sem tam kapka, sem tam vločka
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Lojza Orgoň
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Blíží se půl šestá, do okna bubnují dešťové kapky, teploměr ukazuje hodnotu 2°C. Ničeho nedbám a připravuji se na vyjížďku, potkávám sousedku jež ihned poznamenává: “To se ti do toho počasí chce?” Následuje moje obligátní odpověď: “Je přeci úterý, počasí s tím nemá nic společného.” Na kole jsem díky jarním prázdninám a chřipce neseděl čtrnáct dní a i přes nepřízeň počasí se na vyjížďku opravdu těším. Vyrážíme směrem na Hodějovice, což je předzvěst kvalitního bikového vyžití. Z asfaltu na Staré Hodějovice zahýbáme kolem plotu, následují dvě lávky přes potok, prudký výjezd a noříme se do lesa abychom zdolali nástrahy navlhlých pěšin. Je to k nevíře, ale i zde se dají najít místa kde alespoň někteří z nás jedou poprvé. Dostáváme se k úzké dřevěné lávce přes Hodějovický potok těsně u chatové osady. Lojza předvádí skok hodný nominace na nejlepší trik Night Ridu. Zhruba v polovině dvoumetrové lávky ztrácí rovnováhu, sjíždí do boku a doskakuje na protější břeh. Pád do hlubokého, povodněmi vymletého potočního koryta se nekoná, biker sklízí pochvalný obdiv. Pouštíme se do dalších lesních pěšin, kupodivu bez bláta, i když nás téměř během celé cesty provázejí dešťové kapky, s ubíhajícím časem měnících se ve sněhové vločky. Závěr patří nočnímu průjezdu městem a už míříme na plovárnu na zasloužený Bernard.
Hony
Trasy:
Pátek :
skupina 1 : Modrava – Poledník – Modrava – pivovar – Březník – Modrava
skupina 2 : Modrava – Tříjezerní slať – Poledník – Rybárna – Modrava
Sobota: Modrava-Na Ztraceném-Ptačí nádrž-Černá Hora-Stráž-Bučina-Holubí skála-most Teplá Vltava-pod Tetřevem přes Korýtko-Filipova Huť-Černohorská nádrž-Modrava
Neděle:
skupina 1 : skating na Schoneben
skupina 2 : výstup na Třístoličník
Účast: Ondra, Honza Mareš, Přemek, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Eri, Aleš, Pavel Samec, Víčko, Ondra Míka, Vítek Kořínek, Standa Tabery, Eda, Tomáš Dvořák, Pavel Straka, Vláďa Řehoř
Komentář:
Pátek: Jak lze vysledovat z tras, letos, při 5.ročníku, nešlo šumavské hřebeny přecházet, ale tak nějak dokola obcházet. Sněhová situace nás napínala do poslední chvíle,no nakonec jsme se rozhodli,že nebudeme riskovat pěší pochod ze Stožce do Nové Pece a zvolíme jistotu-doprava autem na Modravu. Tradiční ubytovací základny jsme zachovali a podle svých možností a preferencí jsme se sjížděli na Modravu. Někdo ráno (před Zlatou Stezkou to sice chvíli vypadalo,že se jedná o automobilový přejezd Šumavy a opět se ukázalo,že je-li výjezdní zasedání moc blízko a nejede se sockou,tak se nám kolektiv malinko rozpadá), někdo odpoledne, každopádně všichni měli dost času i příležitosti si pěkně zaběžkovat. Skupina 1 ve složení Eri,Víčko,Standa.Aleš,Samík,Anče,Přema dobyla jako první vrchol Poledníku,kde sněhu bylo dosti,ale rolba jaksi zaspala a byla to mooc pěkná hančovina,vosky nevosky klouzalo to jako kráva,takže tricepsy dostaly trošku zabrat, skejtaři Vláda a Eda to zkusili taky,ale pak se přeci jen vydali do jakžtakž upravené stopy směr Filipovka.Po krátkém občerstvení v pivovaře LYER-cca 3 kusy každý a krátkém výživném šlofíku v pelíšku se výše jmenovaní vydali vstříc slibované rolbě směr Březník.Opět se potvrdilo,že večer s čelovkou je to nejlepší,sníh krásně držel,žádný lidi,na Březníku potkali rolbu..tedy paráda. Skupina 2 ve složení Vítek Sirotek,Petr Pokorný, Majkl, Pavel Straka vyrazila asi v 15 hod od modravského pivovaru (aniž tušila, že skupina 1 je t.č. právě uvnitř) také směr Poledník s přibalenými čelovkami, na něž nakonec ani nedošlo. Nebyla to jen přitažlivost pivovaru Lyer, odkud nás vysoukala skoro až zavíračka, ale tak nějak jsme usoudili, že na první den je pro rozjezd 28 km až dost. Všichni se pak sešli Na Zlaté stezce a své zážitky si vyměnili.
Sobota: Snídaně, mazání, laborace, který vosk bude lepší – v noci mrzlo, ale mělo se (dost) oteplit. Nějaké zprávy ze stopy přinesl také Eri, který nemohl dospat a za kuropění vyběhl na předsnídaňovou etapičku(10 km), což mu leckdo nechtěl věřit. Dorazil také zbytek z Budějc a tak došlo na jedinou hromadnou fotku – na začátku stopy v Modravě. Natěšených lyžařů bylo všeobecně hodně, zprvu jsme se trochu museli proklestit, pobavil mě pán někde u Modravského mostu, když ke své (zřejmě) manželce procedil: “už nás zas dojel další autobus..”:-) Obídek, do značné míry společný, proběhl na Bučině, výborné byly ty lívance. Velká debata o další trase, ač nás bylo celkem méně než 20, Eri prý 20x vysvětloval, kde je Holubí skála a Židovská či Tetřeví cesta. Podle chuti každého soudruha se pak Nezmaři trochu rozprchli po Šumavě, aby se skoro všichni sešli na Filipovce. Poslední úsek ke Korýtku byl opět pěkná hančovina. Příjemné občerstvení bylo třeba vytrávit, tak se to na Modravu vzalo mírnou oklikou směr Lovčí skála, jejíž dobytí si vyžádalo přimáznout klisterem. Sjezdík od Černohorské nádrže jsme si vychutnávali. Přejezd do Stožce se musel uskutečnit auty, holé louky při cestě nás ujistily, že to opravdu nešlo jinak. Penzion U Pstruha zůstal u osvědčené objednávací metody a tak se večerem znovu neslo třináctku na desítku, desítku na patnácku, panáky na jedničku a tak podobně 🙂
Neděle: Opět podle chuti, sil a preferencí se vytvořily skupinky těch co domu museli, chtěli a těch co nemuseli a nechtěli, případně těch co nesměli a tak jsme se rozjeli auty k domovům, ke stadionu Schoneben a nás 6 vláčkem do Nové Peci a pak na Třístoličník, což byl výlet moc hezký, zvládli jsme to i bez sněžnic (Majkl dokonce v polobotkách), i když jsme se místy bořili i pod kolena. Odměnou byla pěkná hospoda na vrcholu a z další kultury omrzlá kaplička, kterou jsme nakonec v husté mlze našli. Za běžkařskou sekci Eri jeho slovy prohlašuje, že “sníh i tratě zde byly super připravené, zvláště na skejt paráda…jako již poněkolikáté o tomto víkendu došlo k rozdělení skupiny,tentokrát díky husté mlze opravdu na jednotlivce,takže ve finále jsem si jako na nezmarské akci zvané přechod Šumavy opravdu nepřipadal 🙂 ale bylo to skvělé jako vždy,když člověk může být venku s kamarády,sportovat,večer pít pivo a poslouchat rady starších či zkušenějších či štastnějších…” 😉
Skol !
P.S. Jako loni – díky všem za účast a díky Přemkovi za organizaci. BK NEZMAR: Nic nás nezastaví!
