Rubriky
Květen 2021
Po Út St Čt So Ne
« Dub    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  

Author Archive

Trasa: 52 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 750 m

Účast: Covid 19, Ondra, Víťa K., Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Majkl, Míra D., Kocour, Kruťák, Vráťa, Eri, , Sláva, Venca Dr., Ondra M., Duby, Tauby, Honza Langmann, Stanley, Petr Podhola, Vláďa Řehoř, Kuba Jerhot, Banán, Natálka (nová členka!), Jirka V. (nový člen), 

Pád: Sláva, Alešák mezi ostré kameny to se syknutím umí jen býk, Duby – nakonec i s nemocnicí – zřejmě nějaké natržené vazy, 

Defekt: Honza L. přetrh řetěz, Víťa K. dabl – píchl a uvolnil se mu kufr na tretře

Trackmaker: Ondra a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/cekozozuge

Komentář: Třeba příště… Pokud má někdo čas a chuť, může dopsat 😉

O.

NO: Dnes je to Taubym jako Nezmarským nováčkem upravený citát Keitha Richardse:

Budu s Vámi jezdit, dokud udržím lžíci!

Trasa: 53 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 818 m

Účast: Covid 19, Ondra, Víťa K., Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Majkl, Marek L., Míra D., Kocour, Kruťák, Vláďa, Vráťa, Eri, Honza D., Honza M., Sláva, Pepa Č., Venca Dr. Ondra M., Sochy, Duby, Tauby (nový člen), Honza Langmann (nový člen)

Pád: Sláva, Eri a do vody, jsem slyšel 🙂

Defekt: Tauby (první vyjížďku si ozvláštnil začátečnickou jezdeckou chybou vedoucí k defektu)

Trackmaker: Ondra a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/jaceculaza

Komentář: Komentář bude zároveň i a jen Nezmarským okénkem a zaslal mi ho Víťa S. – času se mi holt nedostává. 

Dnešní doba je takových zpráv plná, tak tahle aspoň svým obsahem nechce škodit, ale pohladit po duši.

http://www.forumvelesin.cz/ve-velesine-postavi-nejdelsi-visuty-most-v-cesku-turistum-zkrati-cestu-na-hrad-preklene-udoli-rimovske-prehrady/

O.

 

Trasa: 43 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 680 m

Účast: Covid 19, Ondra, Víťa K., Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Majkl, Marek L., Míra D., Kocour, Kruťák, Stanley, Vláďa, Vráťa, Eri, Honza D., Honza M., Sláva, Větrák, Kuba J., Pepa Č., Honza H. (nový člen)

Pád: Marek L. (jen si tak říkám, jestli všichni poctivě hlásí…)

Defekt: zřejmě nikdo, ale tady už opravdu nepochybuji, že někdo nehlásí – že by za 4 vyjížďky nikdo neměl defekt?

Trackmaker: Venóš a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/fozudoseke

Komentář: Tentokrát Nezmaři využili k umístění prezenčky někoho, komu nevadí jezdit na Kluka vícekrát tejdně… A to skutečně nejsem já, ale Venóš. Sice jsem si říkal, jestli von tam tu prezenčku nezavezl v pondělí jen kvůli tomu, že v úterý nemůže jet (a chtěl jsem být k takového lsti na účast blahosklonný), ale ne, ne! V pondělí opravdu jen zavážel prezenčku. V úterý si to tak supím od Slavče a Venóš v sedle přede mnou! Takže férová účast a otazník v mých očích. Byl jsi doufám i ve středu, Vendo (líbající smajlík)! Na Haberském vrchu se při zdržení při podepisování udála spontánní dojemná akce, když se (ale vážně jen náhodou) u podpisové listiny setkalo asi deset Nezmarů a všichni okamžitě přerušili jízdu (kde je to jinak tak všudypřítomné: Jedem! Jedem! ???) a začala debata o nových kolech, o práci, laškování, dobírání si atd atd. Sociální hlad se rozlil po Haberském vrchu a byl jsem to já, kdo ovečky zase rozháněl, že tam jsem na přeci vyjížďce 🙂

O.

NO: Vendo, chci být jen mile laškovní, přísahám!

Na světě siláka
není, jak Véna,
on se vám prokopal
do kupky sena!

V létě se prokopal,
sedí tam podnes;
nemůže na vítr,
on by ho odnes’.

Trasa: 33 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 421 m

Účast: Covid 19, Ondra, Víťa K., Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Majkl, Marek L., Míra D., Kocour, Kruťák, Jirka Tuček, Sochy, Stanley

Pád: Víťa K.

Defekt: zřejmě nikdo

Trackmaker: Ondra a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/rocenorogu

Komentář: Zas bylo jasné že bude dost kosa, bylo jasné že bude po déletrvajícím dešti a že se nebeskému daru nevyhnem ani po čas vyjížďky (chvilku byla i pěkná chumelenice!). Tak kam tedy? Za normálních vyjížděk trochu trpím tím, že „jen jedem“ 😉 a více a pozorněji si nevšímáme některých cílů a tak se snažím v covid období přimět ostatní se zastavit na mikro turistických cílech, které bychom normálně jen minuli. Vždyť i v tom je krása bajku. Tak proto Mojskej les a jeho studánky. Noční parta ho má z letoška spojený s extra bahnem (Vítek mi psal separátní děkovné Vibery za vybranou destinaci), ale já se záměrně vyhnul zelené kolem Kyselé vody a vlastně mi přišlo, že bahno téměř nebylo (tedy vlastně až do přejezdu mazlavého pole s pučícím zelím za Hosínským letištem… Ale to už s Mojským lesem nemá co do činění). A Mojský les samotný, po ukončené kůrovcové „nápravě“ od lesníků? Já byl nadšen. Bajkově nezajímavé, jednou za pět let stačí, to ano, ale po delší době to tam bylo opravdu osvěžující. Víťa K. velice trefně poznamenal, že se cítil jak při průjezdu vojenským újezdem Ralsko po dokončených tankových střelbách 🙂 A stejný pocit, jak jsem zaznamenal, nás mělo víc. Tak snad mám stále důvěru klucka, mlask!

O.

NO: Dnešní Nezmarské okénko bude opravdu edukační. Vzhledem k tomu, že nejezdíme spolu, nemohl jsem Vám při vyjížďce vyprávět, co jsem se kdys dočet o zajímavostech Mojského lesa. Níže vložený odkaz (pro ty, kteří nemaj čas či náladu na delší čtení) pojednává o větrné kalamitě za 1. světové války v Mojském lese a Velechvínském polesí, která byla tak velká, že se vyplatilo udělat drážku až z Kněžskejch dvorů, aby se lépe odvezlo dřevo co lehlo. Jenže za války to neměl kdo dělat, takže náspy a kolejnice dobrovolně instalovali zajatci z italský fronty. Stopy po dráze jsou patrné dodnes, většina z nás pozná i z fotek, ale když tak si i někdy ukážem ;-). Mě tahle informace přijde zajímavá…

http://severniceskobudejovicko.cz/2015/08/05/terenni-pozustatky-po-lesni-drazce-u-borku/

 

 

Trasa: 34 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 583 m

Účast: Covid 19, Ondra, Víťa K., Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Majkl, Marek L., Míra D., Kocour, Kruťák, Honza D., Vláďa, Venca D., Erotokritos, Filip T.

Pád: Honza L.

Defekt: zřejmě nikdo

Trackmaker: Ondra a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/bonefasesa

Komentář: Opětovná šňůra osamocených perel hledající prezenční listinu, kterou Václav umístil správně kde jsem dal na mapě předem bod, ale až na místě samém jsem zjistil (když jsem na pana Václava špačkoval, kam tu prezenčku zašantročil), že jsem bod dal jinam, než jsem byl doma u telefonu přesvědčen a kam jsem poté i automaticky jel. Myslím ale, že jsem nebyl sám, kdo spíše instinktivně předpokládal kde je grál 😉 Nakonec všichni kdož prezenčku citem nenašli, koukli na GPS a prokázali umění práce s novými technologiemi! Bravo! Dalším milníkem myslím bylo, že velká část vyjížďky se odehrála v mínusových teplotách, což jsme opravdu ještě v řádné sezóně nezažili a tímto nechť je prohlášena za mrazivého premianta! 

O.

P.s. Mé 29″ kolo je u pana doktora, neb špatná životospráva způsobila churavění, které si nakonec vyžádalo hospitalizaci a tak jsem jel na triple butted 26″ a řeknu Vám hoši: peklo, peklo peklo. 

NO: Tak co pro tyto dny malý úryvek z Víti Nezvala? 🙂

Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti
 
Vracel jsem se domů přes most Legií
zpívaje si v duchu malou árii
piják světel nočních bárek na Vltavě
z hradčanského dómu bilo dvanáct právě
půlnoc smrti hvězda mého obzoru
v této vlahé noci z konce únoru
 
Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti
 
Skláněje se z mostu uviděl jsem stín
sebevrahův stín jenž padal do hlubin
bylo tu však něco těžkého co pláče
byl to stín a smutek hazardního hráče
řekl jsem mu probůh pane co jste zač
odvětil mi smutným hlasem nikdo hráč
bylo tu však něco smutného co mlčí
byl to stín jenž jako šibenice trčí
stín jenž padal z mostu; vykřikl jsem ach!
ne vy nejste hráč! ne vy jste sebevrah!
 
Šli jsme oba ruku v ruce oba zachránění
šli jsme ruku v ruce v otevřeném snění
za město kde počínaly Košíře
z dálky mávaly nám noční vějíře
nad kiosky smutku tance alkoholů
šli jsme ruku v ruce nemluvíce spolu
 
bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti
 
Odemkl jsem dveře rozžal svítiplyn
veda na nocleh svůj pouliční stín
řek jsem pane pro nás pro oba to stačí
nebylo tu však už stínu po mém hráči
či to byl jen přízrak nebo sebeklam?
stál jsem nad svým každodenním lůžkem sám
 
bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti

Trasa: 43 km, ve 21. století postačí pro rychlé info jen kilometry, trasu si každý odečte z nikdy nechybějícího odkazu na záznam trasy. Pryč se starými pořádky!

Výškové metry: 161 m

Účast: Covid 19, Stanley, Ondra, Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Olina, Majkl, Marek L., Míra D., Kocour, Kruťák, Pepa (nový člen), Vráťa, Honza D., Sudí, Honza M., Větrák, Venca Drbout, Sochy, Víťa K.

Pád: zřejmě nikdo

Defekt: zřejmě nikdo

Trackmaker: Ondra a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/namosepeze

Komentář: Co psát, když je člověk dodržujíc sám? Vyjížďky o samotě baví všechny jistě o poznání méně, ale nezmar duše nedá nevyjet. Takže i za takhle debilních časů se sebírala krásná šňůrka individuálních účastí. Tak uvidíme co bude dál.

O.

NO: Tak snad aspoň nezmarské okénko. Pár dní před prvním úterkem jsem byl v rámci okresu (!) v sudetech a líbily se mi tam jedny verše na kříži v místech, kde německé osídlení je již jen vzpomínkou. 

Wo gehst du hin du wandersmann!
kom herbei und sieh mich an
und denke an mich mein lieber Christ
das Christus am kreuze gestorben ist

 

 

Účast: alespoň části se zúčastnilo poměrně hodně Nezmarů, ale tu pravou plnohodnotnou účast od pátečního rána u vlaku do nedělního vlaku si připisují: Ondra, Pavel T., Ondra M., Aleš, Víťa K., Přema, Kocour. 

Report z běžkařského přechodu Šumavy píšu s osmiměsíční prodlevou a to zejména abych vymazal rest, ale také jako terapeutický prostředek v dnešní době pitomé. Odpusťte tedy prosím případné chyby a zkreslení dané výpadky paměti. Přechod vnímám jako poslední akci roku 2020, kdy jsme o koroně už slyšeli, ale velice živě jsme si z toho VŠICHNI dělali prdel, že tahle bublina se nás netýká… Za všechny jen příklad Alešovo prohlášení, že on zcela jistě na zaplacené lyže do Itálie pojede, i když ostatní psychujou. No možná by i nakonec jel, jenže už to bylo zakázané 🙂 Ó jak hořce jsme se všichni mýlili. Byla to doba, kdy všichni šátek typu tunýlek používali výhradně jako ochranu krku 😉

Všichni také víme, že zima 2019/2020 byla co do sněhu jedna z nejnepovedenějších a já sám, ač jsme v říjnu obdržel nové skintecy na nich ujel cca 15 km celkem a přechod dlouhou dobu vypadal, jako absolutně nerealizovatelná věc. Žial bohu se velká část Nezmarů předpokakala předem a přestože se pánbožko nakonec smiloval a spustil ve čtvrtek sněhový saigon, svou v hlavě již vypuštěnou účast nepřehodnotila. Ano ano, začne se skládat nevratná záloha na ubytko předem, jak jsme si říkali na podzimním zasedání…

Sníh bychom tedy aspoň v základu měli, ale přesto bylo vše nakonec opravdu nenormální. Posuďte sami

Pátek: Délka 16 km, trasa: Železná Ruda-Prášily

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5e591e5c3653ae58a6af4101

Velký problém s přechodem začal už při shánění ubytka. Dvě různá ubytování vždy jen na jednu noc, pro tehdy plánovaných dvacet lidí, v době, která nepředchází ani nenásleduje jarním prázdninám, nekryje se se Šumavským maratonen, je opravdovým oříškem, až se zdálo nerozlousnutelným. Nakonec jsem ze zoufalství vystoupil ze zajetých kolejí a zkusil najít cokoli a trasu až následně přizpůsobit a…. povedlo se. První etapa tedy byla kraťounká a my si mohli dovolit vyrazit z CB až pozdějším vlakem a do „stopy“ nastoupit až lehce před polednem. Slovo stopa používám opravdu jen ve velmi volném kontextu, neb stopu jsme potkali ten den jen na úseku Pod Polomem-Hůrka. Jinak to byla pravá nefalšovaná prošlapávačka prašanu po kolena. Vítek S. extrémě hudroval nad mou strategií prošlapávat přímo od vlaku a chtěl prošlapávat cestu, kudy rolba obvykle jezdí 😉 a i přes mou omluvu mě nehezkými výrazy ještě nějakou dobu častoval. Mě se ale prošlapávání místy, kudy cesta vlastně nevede, líbilo a myslím že jsme nebyl sám. Pravá Hančovina. Trochu mi pomáhalo rozhodnutí vzít si na přechod 20 let staré šupináče po otci a je mi jasné, že ti s voňavou výbavou to možná viděli jinak 🙂 Vše to stejně nakonec bylo jedno, neb od Hůrky jsme do prvopřechodu Grónska prašanem nastoupili znovu. Zajímavý zážitek, který i přes nesnadný prostup skončil v Prášilech asi tak ve čtyři, což znamenalo, že některým skončil večírek vynuceně asi tak v devět večer 😉

Sobota: 56 km, trasa: Prášily, Poledník, Modrava, Březník, Bučina, Knížecí, Strážné

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5e5a8d4c259e0b7abc7b153d

Již v pátek do Prášil dorazil Eri jedoucí z Modravy a hlásil, že na Modravě se rozbila rolba. Jak moc je to špatná zpráva jsme měli teprve zjistit. Sobota byla mega prosluněná, což však též přivodilo teploty nad deset stupňů a problémy s mazáním. Lidé s vyvoněnou skintec výbavou zapomněli na páteční ničení equipmentu, mě šupináči to bylo jedno a trápit se začali mazači. Vše platí však jen pro úsek krásné strojové stopy pohříchu protažené jen z Prášil někam pod Oblík. Pak dopadlo kladivo rozbité rolby na všechny stejným dílem. Den starý sníh, plus deset, slunce, a stáda bizonů (rozuměj tisíce běžkařů s výbavou 25 let+ starou, neb nikdo normální by do takového brambořiště nevyjel) dali vzpomenou na termín „běžky jako tenkrát“. Situaci s nepovedenou mázou od rána, s následujícím stavem sněhového rochniště nevydržel psychicky Vítek S. a na Modravě přechod VZDAL. Mohu snad prozradit, že to byla poslední kapka do jeho snah o používání mazacích lyží a dnes je již majitelem skinů. Od Bučiny jsem se zase začal trápit extrémně já, neb bylo jasné, že musí přijít úsek, kdy za šupinky zaplatím. Mírný sjezd na špatném sněhu je na šupinkách peklo! Takže všichni vesele pelášili za obzor a já osamocen, bez zastávky a v závěru s hlaďákem dokončoval své 56 kilometrové pašije na šupinkách v opravdu nehezkých sněhových podmínkách. Krásná práce.

Neděle: 14 km, trasa: Strážné – Stožec

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5e5b8c5e3653ae58a6c523a7

Ubytování ve Strážném nebylo bohužel se snídaní a tak jsme si to udělali na tiráka. Na OMV prozkoumali jejich celou nabídku rozmraženého pečiva, párků a kávy z plastu. Věděli jsme, že před námi není dlouhý úsek, ale také jsme věděli, že čtvrteční nadílka dva dny teplot +15 nevydržela a že nás čeká pochoďáček. Já však prohlásil, že toho bohdá nebude, abych já šupinky sundával a že rozhodně dojedu do Stožce na lyžích. A vskutku. Přibližně polovinu trati hoši proťapali a já opravdu nesundal. Bylo to však spíše z důvodu cti, než že by to bylo k jízdě, přiznávám. Občas opatrné dva tři kroky na čistém asfaltu, občas jen krátké sklouznutí jednou lyží po 5 centimetrovém proužku sněhu, občasné zacupitání při vyrovnávání se s kamínkem pod skluznicí 😉 A u Stožce jsem musel naskočit do vyfrézovaného bordelu u silnice, neb tato hmota byla jediný materiál široko daleko, který obsahoval sníh. Absolvovaná odysea nás však neotrávila, veselo bylo celý den, neb všichni předpokakánci a vyznavači pouze vymrzlé stopy byli už doma a zbyli jen praví Nezmaři, které NIC NEZASTAVÍ.

O.

P.s. Rok 2020 byl ročníkem devátým, tak jsem zvědav, jak bude vypadat jubilejní ročník. Držme si palce. Termín 5.-7.2. 2021 už máme, ubytko je zamluvené, kde je vůle bude i cesta!!!

Trasa: 27 km, Malák, pravý břeh Malše, Hodějickej rybník, přes stavbu dálnice do Doubravice, Nedabyle, Kaňon Hlubočnice, umístění pohoštění blízko štoly stříbrného dolu Zlatý Jelen, k Nedabyli, sjezd na Vidovské prameniště, k odkalovačkám, tréning bajkových dovedností, setkání se se Zdenálem, Bivojem a Erim, ukázaní jim správné cesty 😉 k pohoštění, opětovně na místo pohoštění, enduro sjezd k silnici z Vidova a po levém břehu domů

Výškové metry: 371 m

Účast: Covid 19, Ondra, Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Olina, Majkl, Pavel T., Marek L., Míra D., Eri, Kocour, Dan Motz

Pád: Ondra

Defekt: Zdenál utrh patku – zřejmě jezdecká chyba 😉

Trackmaker: Ondra a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/hafotofosa

Komentář: V reportu ze šesté letošní etapy jsem psal, že je to snad poslední etapa, kterou jsme nejeli pospolu a bohužel jsem se mýlil… Covid 19 se rozhodl, že chce mít účastí za rok aspoň sedm a tak nás poslal do jednotlivých hloučků (dle aktuálních opatření max. 6 členných) v okamžik nejnevhodnější, tj. v době, která je za celý rok pospolitosti Nezmarské zasvěcena snad nejvíce. Při závěrečné vyjížďce. Té, která se již po několik let nese ve znamení připíjení novému pilníkovi a té, která přitáhne široké Nezmarstvo k popíjení smrtícího koktejlu piva, šampíčka a slivovice z podstavce poháru pro Pilníka. O to vše jsme v rámci disciplinovanosti přišli (a přitom Víťa podstavec na letošní ritual řádně zasilikonoval!!!). Zůstala jen tradice destinace poslední vyjížďky na Nedabylsko-Vidovském prahu. Časem vykrystalizované místo bouchání šampíčka se však muselo posunout někam mimo zraky lidí, neb byl předpoklad opuštění dobrot při vynuceně postupném navštěvování místa. Také musela být opuštěna tradice, že loučící se pilník (byl bys to Ty, Víťo!) kupuje šampíčko pro nového pilníka a na novém pilníkovi je občerstvení u Nezmara. Nakonec osekanou variantu vzal na sebe celou Aleš, jako nový pilník a naše rozlítostnění nad tím, že nemůžem strkat zpocené huby do koktejlu v poháru se snahou o chytnutí herpesu, či alespoň respiračního onemocnění :-), se pokusil zahnat několika druhy pravého šampaňského. Že prý jenom to nejlepší je pro Nezmary dobré! Velká škoda, že jsme se všichni k osobní gratulaci pilníkovi nešešli, vždyť sdílená radost je dvojnásobná radost. Tak to snad někdy doženem, i když jsem opravdu dalek tomu predikovat kdy a při jaké příležitosti to bude… Takže co bude dál se uvidí, ale vzpomeňme na heslo klubu: Nic nás nezastaví!

O.

NO: Moc mi přišlo líto že se ten den nepředčítalo z podstavce poháru co je ve zlatu vyryto a nekřičelo se sláva a hurá. Tak si to aspoň doma zakřičte: 2001 Kocour, 2002 Kocour, 2003 Přema, 2004 Standa, 2005 Kocour, 2006 Eri, 2007 Přema, 2008 Ondra, 2009 Přema, 2010 Honza, 2011 Přema, 2012 Vítek, 2013 Venca, 2014 Ondra, 2015 Venca, 2016 Eri, 2017 Venca, Bivoj, 2018 Bivoj, 2019 Vítek,

2020 ALEŠÁÁÁÁKKK

P.s. Gratulace Pilníkovi lze psát do komentáře pod reportem!