Rubriky
Listopad 2021
Po Út St Čt So Ne
« Říj    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  

Author Archive

Ročník 2021 byl jedenáctým ročníkem a plánoval jsem, že na oslavu takto povedeného a dlouhověkého konceptu silničního zasedání bychom mohli zopakovat jeden z nejpovedenějších ročníků. Dal jsem všelidovému shromáždění nějaké tipy a nakonec jsme jako nejpovedenější vybrali ročník třetí z roku 2013. Že vše zní super a bez mráčků jen do doby realizace, je však známá věc… Pominu mentální cyklo vyhoření Džonyho, nejvíce účast zasáhlo počasí (ze zpětného úhlu pohledu tedy hlavně předpověď počasí, než realita…). Na oslavnou cestu se nakonec vydala tato kohorta: Já, Hony, Aleš, Honza, Víťa K., Tauby, Ondra M., Bivoj, Zdenál, Majk, Petr P., Kory, Filip (poprvé na všechny etapy), Míra (premiant a důkaz, že stále se hlásí noví bojovníci!). Jirka Z. si dal s námi ještě 90 v pátek, aby si svých sólo 90 dojel domů sám :-).

Velice často jsem přemýšlel nad tím, jaká to byla paráda, když jediným vodítkem našich cest byl černobíle okopírovaný autoatlas Rakouska v poměru 1:250.000 na který jsem si cestu zvýrazňovačem zaznamenal a pak oblepil průhlednou izolačkou, aby mi itinerář pot nerozežral. Od pátku do neděle se celá grupa se od sebe po tři dny nehla, všichni (někdy i já) věděli úplný hovno kde jsme, kam jedem a kdy tam budeme a počasí jsme sledovali na cestě jen pohledem k nebesům. A ano, občas to bylo dobrodružné a jelo se spíše srdcem, než podle autoatlasu 🙂 Nic však nemohlo být vzdálenější původnímu konceptu než tento ročník, který měl být právě oslavou konceptu.

Už to, že předpověď nechala doma dost lidí a vlastně úplně zbytečně je výmluvné. A ona se prostě nenaplnila 2 ze tři dnů ani kouskem (ale mohla!). Jenže předpověď určuje naše kroky. O grupo compacto může být řeč myslím tak při pátečním startu a ani to vlastně není pravda (Filip). Jinak každej dnes ví kam, každý má názor, a každý se i dokáže kouknout jak se vyhnout mrakům, objet kopec, zkrátit cestu. Nechci ale abych vyzněl staromilsky, či naštvaně, spíš asi musíme všichni opustit staré pořádky v hlavě a hádkami provázenou transformační etapu, kdy se bijou staromilci s novým věkem, hodit za hlavu. Co bylo, už nikdy nebude, smiřme se s tím a neštkejme. I to nové je hezké. Já sám jsem třeba v sobotu vůbec nebyl naštvanej, když na trasu nejhezčí (a profilově nejnáročnější) etapy dvě skupiny odpískaly ještě před startem – jedna jela za dorty a sluníčkem točit rovinaté kilce k Dunaji, druhá tento plán vyšperkovala ještě o vlak. A my ve zbytku vstříc krásné trase v marasmu 🙂 Ale je to v pohodě – prostě jsem se přes tu touhu ukázat tu krásu co jsem si pamatoval přenes a bral přítomnost jako společný výlet, kde má ten který možnost se připojit k menším skupinkám s podobným náhledem na svět a každý má ten svůj ráj. A přesně tohle se mi honilo hlavou při Vítkovo S. deziluzi v letošních Brdech. Už to nikdy nebude takový jako kdysi Víťo, přijmi nový úděl  🙂

Následující řádky se tedy u každé etapy netýkají nutně všech 🙂

1. etapa 182 km, České Budějovice – Steyr

https://mapy.cz/s/noluvanolo

Pátkem začala objevovačka gastro speciality silničního zasedání Beuschel – smetanová omáčka s najemno nasekanými vnitřnostmi. Mňam. Prvně jsme jí objevili s Alešem a Samoušem právě v roce 2013 a je to jedno z jídel, co si v Rakousku dám s nadšením a v Čechách o něm ani neuvažuji. Tento lehký pokrm 😉 se ke 180 km na kole skvěle hodí a na mé promo se již v pátek pár ptáčků chytilo a v neděli ve Zwettlu bylo porcí na stole ještě víc 🙂 Bude příště objednávka ještě masovější? 🙂  Pozn. k pátku: o krásách Dolního Rakouska se zmiňovat nemusím, avšak nesmím zapomenout na velice zajímavou odbočku za spřáteleným tenisovým klubem TJ Startu v nějaké prdeli u Dunaje, krásný nápad k osvěžení trasy a prověrka kompaktnosti skupiny.

2. etapa 148 km, Steyr – St. Pölten

https://mapy.cz/s/laromugepe

Jak jsem již zmiňoval výše, někteří se s deštěm nepotkali ani v sobotu, ale jsou i tací, kteří chtěj za hranice všedních tras. Když je teplo, déšť se dá snést a v sobotu se to opět potvrdilo. Navíc Tauby byl nadšen, že ještě nikdy nejel v zurčícím potoku, kterým občas silnice byla. Ano, 2x se nebesa rozestoupila, ale vždy tak nějak ve vhodný okamžik. Nejdojemnější bylo první rozestoupení, kdy nás rakouská paní hospodská nutila vstoupit do hospody, ačkoli z nás crčela voda, obalila nás donesenými ručníky, směrem ke kolům navrhla, aby jsme je dali dovnitř do hospody a nenechávali je venku na dešti… No, připadali jsme si jako v Jiříkově vidění. Proč tohle u nás není? A vůbec bude kdy? Nabídka hození věcí do sušičky po čas hodování už byla jen dokreslením… A to jídlo!

3. etapa 164 km St. Pölten – České Budějovice

https://mapy.cz/s/nedalobafo

Ještě jsem nezmínil, že tento ročník byl nejsilnější Zdenáleček – tj. ten, který sice bez problémů a rád odevzdává své síly na špici, ale to odevzdávání je prostě trochu problematické. Navíc si sám zvnitřnil mantru „jedu plynule, tj. pořád 35“ 🙂 Za tři dny jsme však zjistili, že nadávky nefungují, racionální vysvětlování také ne, ignorace „Jeď si, však na to přijdeš časem, že jedeš sám“ skupině také  s tempem nepomůže. Rozlousknul jsem to až za tři dny – Zdeneček potřebuje teplé slovo (konec konců kdo teplé slovo nemá rád, že?). Takže kdykoli kdy přikládal pod kotel své plynulé jízdy jsem ho začal konejšit, lehce ho pohladil a poprosil o zvolnění. Rázem byl jako beránek a šlapal tak, že se všichni radovali. Tak si to pamatujme – po dobrém na něj!

A vlastně na všechny 🙂

O.

P.s. Ještě jedna gastro historka ze Zwettlu navrch. Počal jí myslím Hony, který se německy po obsluze dožadoval k polévce přinesení vidličky (a oni jsou zvyklí všechny vrtochy hostů plnit!) a dokončil jí Bivoj, kterého zaujala denní nabídka Eierschwammerl mit semmelknödel (já věděl, že se jedná o smetanovou liškovou omáčku s houskovým knedlíkem). Mlčel jsem, neb jsem byl uražen, že Bivoj odmítl mé doporučení beuschelu, že by ho „to tlačilo do bříška“ a tak se Bivoj optal Zdenála, co je řešením tajenky Eierschwammerl? Zdenál nevěděl, ale citem pro jazyk 😉 Bivojovi odvětil: To bude Zemlbába. Vyprskl jsem do dlaně a čekal co bude. Německy čistý Bivoj si název jídla nezapamatoval a také jazykově pocitově začal objednávat: „Semmelknödel, bitte!“ Honym načatá obsluha se ujistila? „Nur semmelknödel?“ Bivoj ujistil: „Ja, ja“- mysleje si, že jedno jídlo mu stačí, polévku ani desert nechce… Tehdy zasáhl k mému smutku Zdenál a objednal správně, avšak stále za neznalosti překladu. Po objednávce si Bivoj pochvaloval, že zemlbába bude lehká tak akorát a tehdy jsem to už nevydržel já a šel s pravdu o liškách ven. Prej to bylo ale vynikající a další cyklo gastrotip na příští rok 🙂

NO: A teplými verši se chci i loučit. Mě se ty výlety s Váma prostě líbí a i tenhle byl superparádní! A počasí příště vyjde líp. Je hezké, že spolu jezdíme, i když je to jiné, než kdy jsme začínali. Už se těším na plánování příští rok. Když někdo bude chtít jet větší či menší část  se mnou, budu rád!

Tahle je jen pro Tebe Zdenečku:
 
Kravičko, kravičko,
přišla jsem pro mlíčko.
Přišla jsem si poplakat,
nikdo mě tu nemá rád.
 
Říkáš mi očima,
že zvíře duši má,
zahřej svoji Marušku,
pohladím tě po růžku.

Trasa: 23 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 293 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venóš, Pavel T., Petr. Š., Eri, Víťa Kořínek, Honza Mikolášek, Kocour, Duby, Jirka Vávra, Venca Drbout, Petr Pokorný, Petr Podhola, Filip Toul

Pád: Aleš při posledním přejíždění kolejí hodil takový zádíčka, až v dresu nacpané umělohmotné kalíšky na šampíčko rozmačkal… A ty už teď dík zákazu jednorázových plastů nikde neseženem. Ach jo.

Defekt: nikdo, resp. všichni ve středu v práci.

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/cebocabeha

Komentář: Poslední vyjížďku mám prostě rád. Je výjimečná. Závěrečný večírek mám také rád, bývá výjimečný. Středa po večírku bývá také výjimečná, leč rád jí nemám 😉 Ale popořádku. Vše krásně začalo. Šampíčko nad Vidovem bouchalo, sláva a hurá se provolávalo, nikam se nespěchalo. Jak to vše divoce pokračovalo! Decentní práce s tataráčkem, oslavný přípitek šampíčkem zjemněným vodečkou neznámé značky. Jen Bílý medvěd je přeci pro tak velevážené pány, při tak výjimečné oslavě, dostatečně kvalitním nápojem. Občasný pokus o vyšperkování chuti lahodného nápoje – tu stroužkem česneku, tu olivkou, tu trochou pivíčka, vždy skončil na základním čistém modelu Bílého medvěda – přesného poměru dvou složek dle receptury, kterou Alešovo děd zdědil od děda svého. Jeden pohár vládne všem, přesně jak hygienické standardy dneška požadují. Zádrhel nastal bohužel jen když loučící se Nezmar Aleš využil chvilkové indispozice slavícího nového pilníka Bivoje (ten je známý svým zodpovědným přístupem) a pohár plnil, plnil a plnil. A my roušky neměli, protože jsme pořád jen pili, pili a pili….

 

………………………………………………………………………………………………………………………… (grafické znázornění průběhu dění).

 

Co to bylo přesně za šampíčko nevím, asi Moet 😉 jen vím, že ho bylo 10 lahví. A jaký druh vodky Nezmar přechovává v lahvi o objemu 1,8 litru také nevím. Neví to asi nikdo a někteří z večírku neví zřejmě vůbec nic 🙂 Ale ta škaredá středa… Nad vodou mě držela jen škodolibost k pádům druhých – v hospodě, před hospodou, do taxíku, na cestě (ještě že všichni před pádem způsobně kolo tlačili), do postele a tak. Tyhle pády jsem se rozhodl do statistik nedávat, kolonky maj taky svůj maximální objem, že? Tak zas příště. Za mě snad jen bez Bílého medvěda…

O.

NO: 

„Kdo se ráno nestydí, večer se nebavil.“ Stanley

 

Trasa: 45 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 281 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venóš, Pavel T., Petr. Š., Eri, Honza Mikolášek, Kocour, Ondra M., Sochy, Koubič, Víčko, Duby 

Pád: Přemek – v zatáčce u Bezdrevu si nevšiml díry mezi dvěma panelama a byla z toho krásná šipka ramínkovka. Snad bez následků!

Defekt: nikdo (to by bylo fakt noční peklo!)

Trackmaker: Eri

GPS: https://mapy.cz/s/robokodevo

Komentář: Na konci sezóny je vždy opravdu velký nedostatek originálních tras, neb všude už jsme byli a z města prostě nejde vyjet jinudy než desetkrát jetou cestou. Doma jsem dumal nad originalitou a vycházel mi z toho vždy dost zuboželý mrzák a tak jsem zajásal, když Eri zahlásil, že by jako věděl kam. Po Eriovsku samozřejmě zatajil, co je v plánu (jízdu na Kleť Eri oznamuje: vyjedem směrem ke Kluku a dál se uvidí…) a tak nikdo ze sdělení „pojedem na Vrbenský rybníky“, moc moudrý nebyl. Já si minule říkal, jak jsem šikovnej, že jsem za 2 hodiny světla uplácal 32 km a když týden světla zase ubere, Eri uplácá kilometrů 45… 🙂 Já byl bohužel seznámen s plánem už na Startu, neb se Eri ukecl slovem: Zahájí. Tázavě se mi protáhl obličej a Eri hned uklidňoval, že když to dobře pojede, tak se to za 2 hoďky dá zvládnout… Jízda kalupem a noc je jasná zpráva, uzavřel jsem potichu pro sebe. Vlastně ale mohlo bejt vše na stopro, kdyby u Nezmarů existoval trasér (ani já jím nejsem), který si odpustí „nastavování kaše“. Tedy, šlo se vrátit jinak, než hodinovou jízdou nocí a přitom by z krásy trasy by neubylo nic! Ale plán je plán, však víme. Eriho posílaný odkaz, že trasa dle plánu  vedla zpět již za velmi vydatné noci přes železniční most u kanálu (zřejmě proto, aby se nepřišlo o šotolinu pravého břehu, muhehe), jsem považoval již pouze za velmi vydařený trollující popich, neb železniční most jsme z bezpečnostní důvodů dávno vyřadili i ve dne (jsem si teda myslel). Ale k tomu podstatnějšímu!!! Škrtněme nastavovanou kaši od Křivonosky a já (a nejen já) jsem byl NADŠEN. Marně přemýšlím, kdy jsem jel tak dlouhé úseky jako premiéru a navíc s minimem tranzitních šotolin a asfaltů. A novinky já miluju! Blažený to pocit. Navíc z každého kilometru doslova prýštila pečlivá příprava a nelze jinak, než zvednout palec nahoru! Kéž by víc takových bylo!

O.

P.s. Příště je závěrečná taškařice a prosím osoby zodpovědné, o zamluvení celého Nezmara a případně donesení Svatého grálu, aby se zase mohl rozklížit 😉 

NO:

Pozři mou tvář cizí masko

polkni a pojď, moje lásko!

je tady ta chvíle, ta minuta

kdy řeka sem nikam je přepluta

 

Sama jsem sama, v té dívce je tma

dole je bahno místo dna

Sama jsem sama, v té dívce je tma

dole je bahno místo dna

Trasa: 33 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 456 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D a Dan D. (father & son)., Zdenál, Hony, Venóš, Stanley, Pavel T., Marek L., Petr. Š., Dan Doležel, Filip, Eri, Míra Mikolášek, Větrák, Vráťa, Kocour, Sudí, Honza M., 

Pád: Petr Š. – kolo za začátku prý dostal, své tělo však ne (nebo obráceně?)

Defekt: Větrák

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/bafolevuro

Komentář: Však Vy víte, že já mám rád statistiky. A co si říká o statistické shrnutí více, než jubileum? Ano, ano, letos se konal cyklo gastronomicko ornitologický dýchánek po desáté! Otec nápadu je Větrák a tímto mu patří uznání, za samotný nápad a starosti co s tím často měl. První ročník se konal 16.10.2012 a mířili jsem do Jílovic. Zajímavé na této akci je, že to byla první vyjížďka, kdy se Nezmaři nedopravili do CB po vlastních, ale využili hromadné dopravy (vlaku). Dnes už skoro k neuvěření, co? I druhý ročník se konal v Jílovicích a i tento zaznamenal premiéru dnes již tradiční taškařice – jízdu z perónu po schodech do nádražní haly, pak dolů po schodech do podchodu a eskalátorem na kole nahoru. Tak všichni z eskalátor gangu si zapamatujte datum 24.9.2013 (tehdy ještě nebylo zařazeno číslo „jízda po jedoucím eskalátoru i dolů“). Jílovičtí provozovatelé však podnik uzavřeli a my se na jedno dostaveníčko přesunuli do Kájova (z reportu lze vyčíst, že se nad masem probíralo téma „anal bleaching“, muhehe). Roky 2015-2019 pak obstarala Lucie ve Vrátě, kde se vyvedla zvláště vyjížďka, po které někteří chlapci před hlídkou PČR vypnuli blikačky, aby na sebe neupozorňovali, když jedou vožralí (sic!) a ti, co byli vožralí ještě víc, blikačky nevypnuli… Jak to asi dopadlo? Neblikající parta byla příslušníky slovena a ohodnocena blokovou pokutou (také myslím doposud nezmarský unikát). Roky 2020-2021 zajistil Stanley v Podkově a na Covid párty 2020 s pokusem o Žloutenka párty 2020 se bude také dlouho vzpomínat.

Ufff. To je doba co s Vámi jezdím.

O.

NO:

Nedobře by bylo tam,

však víš sám,

kde by díru ženy a lahve neměly

 

Trasa: 34 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 270 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venóš, Kory, Stanley, Ondra M., Pavel T., Banán, J. Zibura

Pád: nikdo

Defekt: Vítek S. – zlomená patka, Banán – neměl sice defekt, ale defekaci – což je dost podobné slovo a tato kolonka je pro zachycení děje o malinko vhodnější než kolonka „pád“. I když, boh vie, esli to padalo, či teklo. Fuj.

Trackmaker: Majk

GPS: https://mapy.cz/s/gulojamogu

Komentář: Tak jsem si po 14 denní nečinnosti a lehké viróze zkusil, jaké je to být ocas 🙂 A v určitých fázích ani to ne, spíše něco jako záloha hlavního pole. Naštěstí ale Majk zvolil co nejrovnější etapu, Banán kakal a když bylo nejhůř, ztratil jsem flašku, kterou jsem prostě musel jít hledat 😉 Roviny, časté čekačky a dojezd po asfaltu z kopce na klíšťáka mě nechali dokončit. Ale never more, guys! Forma se už asi nezvedne, ale letos už nás čekají jen krátké vyjížďky s brzkou tmou, ufff.

O.

P.s. Příští start 12.10. je po široké shodě posunut na 16.30 a zakončen bude kachnou. Tak kohopak jsme letos ještě neviděli a na kachně uvidíme?

NO: A nezmarským okénkem popíši své úterní pocity o samotě za pelotónem

Ach, vidím jen pavouka
ten nám z jemných tkanin měkké lehátko usouká
Chtěl bych být hrobaříkem
chtěl bych všecky mrtvé přikrýt jedním víkem
aby jich nebylo

🙂

 

Trasa: 40 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 517 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venca D., Venóš, Kory, Stanley, Petr Š., Duby, Tauby, Ondra M., Honza Mikolášek, Filip, Pavel T., Eri, Víťa K., Koubič, Kocour, Vláďa, Vráťa

Pád: Ondra do trní (au, au), Bivoj (smýkavý bůček v příkrém srázu), Aleš (příkrý sráz uklikoval…), Přema (jejda, skočdopole, to byl ale hlubokej rigol!)

Defekt: nikdo (Zdenál si půjčuje ode mě pumpičku každou vyjížďku a dofukuje, ale defekt to není!!! S bezdušáky nelze mít defekt…)

Trackmaker: Majk

GPS: https://mapy.cz/s/panekutake

Komentář: Více než rok trvalo, než se Pavel dal snad už definitivně zdravotně do pořádku a zas řádil jak za mlada 🙂 Super! A nutno podotknout, že se na jeho výkonnosti pauza vůbec nepodepsala – asi pilná předstartovní příprava. A právě se vzpomínkou na Pavla jsem sesedl z kola i když už ho Aleš vyndal za mnou na poskládané balíky slámy. Ano, bylo to vlastně jednoduché, bylo to široké, ale kdyby to nevyšlo… pád do dvoumetrové propasti všude kolem, Pavlovo memento a tři fakoši mě potupně vrátili dolů bez jízdy po balících 🙁 Ale že to mohly bejt krásný fotky – Danny MacAskill hadr, muhehe. 

O.

P.s. Mám rád vyjížďky které bych sám nenatrasoval a některé úseky jedu prvně. Čupr Majku a sveřepost ve stylu „jak to jen udělat, abychom nedojeli za světla“ chápu a sám často praktikuji!

 

Trasa: 43 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 621 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venca D., Kory, Stanley, Petr Š., Duby, Tauby, Ondra M., Honza Mikolášek & Marek Mikolášek (father & son), Filip, Kocour, Vláďa, Honza M., Honza D., Honza A., Sudí, Vráťa

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Víťa S., Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/dozedutomo

Komentář: Dny se krátí, inspirace na destinaci uvadá a přesto se to nakonec hezké, docela dlouhé a závěrem i přes tmu u řeky bezpečné dá udělat. A i přes nesoulad, zdali pít po cestě pivo či nikoli se silná sestava sešla u Nezmara. Klasse gemacht, tolle parade.

O.

NO: Tentokrát bude Nezmarské okénko po čase zase edukativní. Málo lidí ví, že legendární dětské duo Jů & Hele se kdysi jmenovali jinak. Ve čtyřicátých letech dvacátého století se však ukázal jejich původní umělecký pseudonym neudržitelným a tak byla provedena změna na dnes známou podobu.

Trasa: 36 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 461 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Kruťák, Eri, Stanley, Marek L., Petr P., Petr Š., Duby, Tauby, Víťa K., Ondra M., Víčko, Filip, Venca D.

Pád: nikdo

Defekt: Hony, Ondra M. – dva pitstopy kvůli vytažení zajíždějící sedlovky se NEDAJÍ vyložit jinak!

Trackmaker: Petr P.

GPS: https://mapy.cz/s/juzukofofa

Komentář: Stále ještě existují Nezmaři, kteří nevědí, co to je Pulmon a velice rádi si poslechnou základní údaje o tomto vysoce atraktivním mikro turistickém cíli Ledenicka 🙂 Naposledy v počtu dvou lačných posluchačů. Ale i ostatní mají právo na rozšíření již tak širokých obzorů a pro ty jsem si připravil související informaci, odkud že se to děly vojáci učili střílet – a světe div se, v mapě se ono místo stále zove U Císaře. A Pulmon onen jediný viditelný pozůstatek cvičiště rakouské císařské armády zachytával dělové koule. A světe div se – ono místo se v mapě stále zove Šance (šance: termín z vojenského stavitelství- opevnění nebo hradby – z německého der Schanze); odtud též častý název vrchů a jiných míst se zbytky prehistorických i historických opevnění). Více na: https://de.wikipedia.org/wiki/Schanze_(Festungsbau)

Na mapě si lze pohyb kulí z předmětných míst naznačit následujícím způsobem:

https://mapy.cz/s/petatuhoho

To je zajímavé, co? 🙂

O.

NO: Před měsícem jsem do reportu z 18. etapy dal foto legrácku z Muže z Acapulca, jednoho z mých nejoblíbenějších filmů. To jsem tedy fakt netušil, že nedlouho poté bude jméno Jeana Paula plnit novinové titulky nejen společenských rubrik 🙁 Tak vše nejlepší na cestě!