Rubriky
Srpen 2020
Po Út St Čt So Ne
« Čvc    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  

Author Archive

Trasa: 37 km, Švábák, tašky, Homole, Černý Dub, k pilotovi, dolů k řece, Boršov, dětský domov, po koněspřežce, Plav, Heřmaň, Vidov, důl Zlatý Jelen, Hodějickej rybník, kolem Malše dom

Výškové metry: 385 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Víťa S., Venouš, Přema

Pád: hodně extempore myslím by se za pád i označit dalo 😉 ale mám asi přísnější oko než ostatní, takže pád píšu jen Honzovi – ukázkovej bůček a váleníčko

Defekt: Aleš rozlomil „brzdořazení“

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/gobejepano

Komentář: Dva dny průtrž mračen, 12 stupňů, při startu déšť – Nezmaři jedou! Ale vlastně mě překvapilo, že jen v 7. Než nás dojel opozdilec Přema, vypadalo to jak Ludvícká rodinná vyjížďka za časů korony 🙂 Vzhledem k okolnostem bylo jasné, že bude lepší jet jen kolem CB, aby to člověk mohl ohnout domů kdykoli bude chtít (Venoušova úvaha nad vhodností Kluka mě hlasitě rozesmála). A vyjížďka byla přesně taková, jakou jsem čekal – mokrá, bahnitá, studená a nakonec i celkem dlouhá (loučili jsme se těsně před osmou). Když už člověk jede, tak mu to prostě vše přijde vlastně v pohodě. Zvlášť když Aleš zase předvedl jeden ze svých neodolatelných kousků. Jsou věci co se stanou jen mě a Aleš tuhle kategorii má také (s láskou vzpomínám na příhodu s upadlou klikou za jízdy). Nyní si taškařici nechal na zurčící potůček, který byl od pohledu nejetelný. Já jsem to vyhodnotil opačně a po přípravách s úspěchem opravdu nezdolal (nožička ve vodičce, však víme…), Vítek se mi uchichtl a jal se to jet také, avšak před potůčkem správně vyhodnotil, že to k tomu není. Za této situace (já v potoku, Vítek slézá) se to rozhodl Aleš jet 🙂 Přijel k potoku, psychicky to nedal a zastavil se na břehu a vycvakl. Jasně sleze, říkám si já i všichni pozorující. Najednou je vidět, že se hotoví k přejezdu z absolutně nevhodné pozice. Varuji a připomínám Pavla na Granátníku, že nejet překážku plynule a nezacvaklej může způsobit ono známé „ošklivé podklouznutí při vedení kola po cyklostezce“ (všichni šifře rozumíme, ne?), ale Alešák nedbá, býčí silou uvede vše v děj a i když jsem se bedlivě díval, vlastně nejsem schopnej popsat co se stalo. Jasný je jen výsledek – kolo skončilo v potoku tím způsobem, že odplavaly obě flašky (jo, jo proud byl), u kola se bimbal bovden, ale vlastně jsme se všichni shodli, že pád to nebyl 🙂 Úraz kola byl kuriózní a nikdy předtím jsem to neviděl, neb Aleš rozlomil spojení držáku brzdy a řazení. Poté nastoupila parta opravářů z naší rodinky a Honza nabídl Alešovi igelitový pytlík na podvázání bimbajícího se bovdenu, aby se dalo jet bez vlítnutí do drátů. Na nabízené řešení se ale nemohl dívat Vítek a začal se vrtat ve svých řidítkách (sic!). Po odstranění špuntu vytáhl provázek. S Honzou jsme pohrdlivě odfrkli. Pak začal vrtat na druhé straně řidítek a po vytáhnutí špuntu se objevilo poměrně masivní klubko Zet pásek. S Honzou jsme se se zájmem chtěli Vítkovi kouknout i do jiných otvorů, ale to už nás nás nenechal. Kde tedy pašuje drogy nevíme, ale jistě jeho otvory skýtají ještě mnohá překvapení. Zet páskama Aleš kolo opravil až do té podoby, že mohl řadit, brzdit a hlavně! Dokončit vyjížďku. O tom, že by takto i dojezdil sezónu, však vyslovil pochybnosti 🙂

O.

NO: Ad bidonová odysea – neb na bidony by se nemělo zapomínat! Kdyby chtěl Alešákovi někdo udělat radost, může to pojmout jako hledání pokladu. Třeba s dětmi :-). Tady je pár indicií. Místo ztráty se nalézá vedle rybníka Dolní Máčalka (jak typické jméno pro tento příběh), potok se jmenuje Dubský a já osobně bych hledal v rybníku Černodubském. Když nad tím tak uvažuju, je to adventura jak stvořená např. pro Dubyho, muhehe.

Trasa: 55 km, Čína, kolem Škodovky Rudolfov, Baba, Jivno, Locus Perenis, Lišov, Hůrky, Slověnickým polesím na Dunajovickou horu, schwimmen und baden, vranínským polesím do Štěpánovic, žlutá na Koníř, Mrhal, kolem Škodovky dom

Výškové metry: 421 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Víťa S., Míra Doležel, Majkl, Bivoj, Venouš, Venca Drbout, Sochy, Koubič, Dan Doležel (náctiletý syn&novic)

Pád: nikdo

Defekt: Sochy

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/jejatutoda

Komentář: Celý den vedro, všechny kopce v okolí sjeté nejmíň 5x, takže kam asi? Na koupálko do Dunajic! Co na tom, že se v průběhu dne ukáže, že horko končí bouřkami a deštěm. Tak jsem aspoň chlapcům slíbil, že je mi jedno, když to v půlce votočíme, na koupálko nedojedeme a za všeobecného přesvědčení, že na Mrhalu točíme dom, jsme bez protestů vyrazili 🙂 A náhoda tomu chtěla, že Sochy píchnul přesně v ten okamžik a na tak přesně potřebnou dobu, že se total průtrž strhla přesně při příjezdu pod střechu Lišovské benzínky. Tam jsme lupec (někteří s nezbytným pivem – asi nějaký místní kolorit? – v ruce) přečkali a Dunajicím v cestě nic nestálo. A co víc, nakonec se chtěli téměř všichni i koupat, voda je přece při dešti nejteplejší 😉 Letošní deštivý a studený průběh léta zapřičinil minimální návštěvu Dunajické hory, což místní kachna vyhodnotila tak, že si zřídila hnízdo přímo na „bunkru“ uprostřed lomu, místě jinak velmi navštěvovaném plavci a rozhodně ne klidném. Zjistil jsem to asi před měsícem, neb mě nevadí se koupat když je hnusně a byl jsem zvědav jak tento odvážný (a myslím že i nerozumný) rodičovský pokus dopadne. Hnízdo tam skutečně bylo a zřejmě vše dopadlo dobře, neb ze sedmi vajec se v hnízdě nacházeli jen dvě a to zřejmě ne kvůli vyrušení paní matky, ale dík nedokonalému oplodnění, či jinému neznámému důvodu. Nevylíhlá vejce odstartovala ohňostroj kvalitních úvah, ať už  ve smyslu proč 5 vajec klaplo a dvě ne (doprovázené sebehodnotící větou „to mě by se jako samci nestalo, špatně to naprcat“) tak ve smyslu co s vejci („Hmmm, kvalitní pouky. Ty bychom mohli zkusit házet po Nezmarech, co jsou ještě ve vodě.“). Nakonec Aleš s jiskřením v očích, vejce přikládal v „ona místa“ že má nyní vajec více 😉 a po vynoření z vody na břehu imitoval vejce v ústech (asi chtěl dodatečným zahřáním rozproudit život opeřence, boh vie). Takhle se my bavíme, muhehe.

O.

NO: Asi jste si všimli, že mě poslední dobou baví si hledat info o věcech se kterými se potýkáme a jsou věcmi úplně nejobyčejnějšími a nikdy by mě nenapadalo se pokusit se o nic něco „učeného“ dozvědět (viz z minula bahno/bláto, srha, definice cizích slov atp.). Nyní jsem hledal něco o kachních vejcích, ale ornitologové mě rozštípli nakonec něčím jiným. Být tak vědcem: pátrat a učeně publikovat to, co ho baví (zasněný pohled).

Kachny divoké bývají hluční ptáci. Samice vydává kvákavé a hlasité „kvák kvák kvák kvák“ (řada slabik z nichž je první nejhlasitější a nejdůraznější), samec přidušené a hluboké „reb“, při vzrušení často opakované nebo i tiché, hvízdavé „sííb“.

event:

Podzimní tok kachen divokých je velice charakteristický, nejprve se oba partneři obeplouvají, samec se skloněným zobákem, načepýřenou hlavou a s neustálým vrtěním usiluje o přízeň samičky. Jakmile si samička vybere partnera, začne ho obeplouvat, ponouká pohyby hlavy přes rameno k útokům na ostatní kačery v hejnu a když kačer, třeba jen náznakově odpovídá, je partnerský vztah uzavřen a vydrží až do vlastního páření na jaře.

P.s. Už jste byli někdy samičkou ponoukáni k útokům na ostatní kačery? A vyhověli jste (byť náznakově)?

Trasa: 41 km, Meťák, Březí, Opalice, Štěkře, Černice, Mirkovice, kolem Jíleckého potoka, Malčice, Věžovaté Pláně, Poluška, Krakovice, Bujanov a vlakem domů

Výškové metry: 912 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Víťa S., Přema, Hony, Míra Doležel, Majkl, Bivoj, Eri, Venouš, Ondra M., Víťa Kořínek, Petr Pokorný na silnici, B: Honza D., Vráťa, Honza M., Sochy, Kocour,

Pád: Majkl (sám se přiznal!)

Defekt: nikdo

Trackmaker: Víťa

GPS: https://mapy.cz/s/covekobetu

Komentář: Bahenní (blátovou) štafetu převzal v půlce července Vítek, takže si samozřejmě vyslechl různé obdoby škarohlídství, ale nakonec myslím, že byli všichni nadmíru spokojeni, neboť zkrátka a jednoduše, cesta na Polušku je prostě BOŽÍ. A ten, kdo si obvolá hospodu, následně trasuje a úplně se nezaprcá při sjezdu z Polušky (byli jsme tomu blízko) si pochvalu vždy vyslouží. A osazenstvo Bujanovské hospody, vzájemně lety prokřížené, hrající Člověče nezlob se, dokáže leckomu zvednout hodnocení jeho osobního života, úspěchů či vyhlídek do budoucnosti 🙂 Jen ten vlak jsme tentokrát platit museli…

O.

P.s. Veselou náladu dobře dokumentuje Honzova parodie Rosenheima z filmu Obecná škola („Povídám: Chci do Vršovic!“), který při projíždění nivou Jíleckého potoka pln nespokojenosti nad absencí očekávaných kopřiv opakovaně zvolal: „Povídám, chci kopřivy!“ Jak to dopadlo, dokumentuje doslovný přepis rozradostněných výkřiků:

„ÁÁÁÁÁ to je vono, jóóóó ještě. A do toho pořezat nohy od srhy a drobet bahna, tak je to krásné!!!!“

NO: Srha laločnatá, lidově zvaná říznačka 🙂 je je rod trav, tedy z čeledi lipnicovitých. Jedná se o vytrvalé byliny. Jsou většinou hustě trsnaté, někdy vytváří krátké výběžky. Stébla jsou dvouřízně zploštělá, někdy i přes 1 m vysoká, barva listů a stébel za živa je sytě zelená až sivozelená. Listy jsou ploché, na vnější straně listu se při bázi nachází jazýček. Květy jsou v kláscích, které tvoří latu, klásky jsou strboulovitě nahloučené na koncích větví laty. Plodem je obilka.

Trasa: 61 km, Meťák, Včelná, korýtko, Kameňák, Bukovec, Milíkovice, Krnín, Věncovka, Černice, Kulichův kříž, údolím Jíleckého potoka 🙂 Žabař, nad údolím Zubčického potoka, Markvartice, Skřidla, Velešín, k Římovské přehradě, pivo pod přehradou, Hamr, Straňany, rechle, Vidov, Roudné a dom

Výškové metry: 816 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Víťa S., Přema, Hony, Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Zdenál, Bivoj, Petr Pokorný, Víčko, Petr Šikl, Jirka Zibura, Venouš,  B: Honza D., Vláďa, Vráťa,

Pád: Aleš frontflip no hand – ale do kopce! To je síly v nohách, muhehe

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/pegogodejo

Komentář: Včera jsem slyšel ve zprávách, že letošní červen byl nejdeštivějším červnem za posledních 60 let a deštivé počasí se prostě musí projevit i při toulkách přírodou. Jednak poměrně hodně pučí vegetace, takže jsem párkrát zezadu při projíždění zelenou masou zaslechl: „Nevede to dnes zase Hony?“ (jak asi cca 2 km mohou utkvět v hlavě, což? Viz report z 12. etapy) a druhdak se vodní toky stále ještě nevypořádaly s přívaly z nebes a potůčky a říčky nejsou takové, jak je známe. Vítek mě při probírání plánu zapřísahal, že není dobrý nápad jet kolem Kulichova kříže a Jíleckého potoka, ale já jsem na varování nedbal a názorně ukázal význam termínu „zátopová niva“. 🙂 Navíc jsem chlapcům sdělil, že jsem před tímto úsekem varoval, ale Vítek mi s heslem „plán se musí dodržet“ objetí zátopové nivy zakázal. Všichni, jak Vítka znají, mi tuto lež věřili a ani moc nešpačkovali. Necharakterističtějším znakem vody v krajině co se bajku týká není ani tak voda samotná, ale její smísení se zeminou. Ano, bahno. Peťa Pokorný se mi v průběhu jízdy svěřil, že se sice z flašky ještě nenapil, zato si už třikrát vyplachoval oko a Bivojovi se bahno dostalo dokonce pod brýle a to v takovém množství, že prý myslel, že to je konečná. Při oční restartu kdy mužstvo celkem dlouho čekalo na ztraceného Bivoje, navrhoval Venda, že mu zapne MapCatch 🙂 , ale moderní vymoženosti jsou na slepotu bohužel krátké… Starý dobrý přímý vstřik z bidonu pomohl víc. Mé zajetí do bahna oběma koly úplně po náby a celkové množství hnědé, při schnutí přecházející do šedé krásně dotvářeli kolorit bahenních Nezmar lázní. A ačkoli se shoda nad tím, zda je hezké a zábavné tancovat s bajkem v bahnu nenašla, dobrá nálada panovala a to nejen proto, že jsem slevil ze zásad a vyslyšel prosby o pivo v Římově u jezu. Vstřícnost korunoval Vítek souhlasem s JÍZDOU PO ASFALTU v úseku Římov, Hamr, Straňany.

O.

NO: Poslední dobou mě baví definice ;-), ale až po napsání reportu jsem zjistil, jak moc si pletu pojmy s dojmy. Report jsem však už příslušně neopravoval. 

Bahno je hmota vznikající tlením biomasy ve vodě. Většinou se jedná o listí ze stromů s připlavenou půdou a trusem ryb. Barva bahna je hnědavá nebo tmavě zelená, často zapáchá.

Pojmenování pro zeminu (hlínu, jíl) rozmočenou ve vodě, je bláto. Od bahna se liší právě v tlející biomase. V běžné mluvě se ale oba pojmy (chybně) zaměňují.

Trasa: 63 km, Malák, Velkas, modrá kolem Malše, Heřmaň, Doudleby, modrá do Římova, Branišovice, Stradov, Todeňská hora, žlutá do Svinů, červená do Borovan, Žižka, Trocnov, Zborov a dom

Výškové metry: 995 m

Účast: Eri, Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Víťa Kořínek, Přema, Hony, Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Zdenál, Bivoj, Petr Pokorný, Sochy, Venouš, Koubič, Duby, Dan (nový člen) B: Honza D., Honza M., Vláďa, Kocour,

Pád: jsem přetížen, nestíhám a po více jak tejdnu si nepamatuju – hlašte na Viber, mail

Defekt: asi nikdo

Trackmaker: Eri

GPS: https://connect.garmin.com/modern/activity/5135218088?share_unique_id=7

Komentář: Nejzajímavější část, jinak moc hezké vyjížďky (Eri říkal něco v tom smyslu, že trasuje způsobem, jak já bych trasoval a tak se prej nediví, že se mi to líbí… Jestli se to líbilo samotnému trasérovi tedy nevím), se udála vlastně až na konci a měla transcendentální rozměr 🙂 Skupina cca 13 Nezmarů jede po červené turistické značce od Trhových Svinů do Borovan. Vprostřed skupiny bezpečně zabudován jeden z méně zkušených Nezmarů (chráněnec). Pět lidí mu ukazuje již tak hezky červeně zvýrazněnou cestu a 7 Nezmarů mu kryje záda. Skupina přijíždí do Borovan, otec chráněnce sakruje nad bahnitou kořenovou prcačkou. Skupina se houfuje, avšak! Jeden chybí. Chráněnec. Nikdo nic neví, nikdo nic neviděl. Telefon vězí v dresu otce. Otec propadá nervozitě a obrací kolo vstříc bahnité kořenové prcačce. Strýc volí taktiku objíždění bermudského trojúhelníku po silnici s plánovaným odchytem zbloudilých střel. Otec v rámci pátrání opět projíždí bahnitou kořenovou prcačku zpět, aby zvěděl, zda se syn nalezl. Před koncem jeho oblíbeného úseku se v jiné dimenzi ocitá syn v Trhových Svinech…. U hřbitova. Babička jako věchýtek uvěří upřímnému obličeji a větě: „Ztratil jsem se.“ Syn si pamatuje číslo své matky a z telefonu babičky ze hřbitova jí sděluje, že se otci ztratil. GMS buňky poté zaznamenávají maximální kapacitu telekomunikačního provozu. Nakonec se i strýc dozví o „Zjevení u hřbitova“ a připojuje se k otci, který počtvrté překonává bahnitou kořenovu prcačku s výkřiky: „A to jsem si kur.. dnes říkal, že by se mi zase bajk moh začít líbit.“ Strýc v předtuše nejhoršího ujíždí značně rozzuřenému a bahnem a kořeny demoralizovanému otci, připravit setkání se synem. Dojíždí na hřbitov a synovec mu k dotazu na podstatu triku (zmizení a návrat v prostoru a čase) odpovídá: „To nebyla moje chyba.“ Strýc radí, tuto větu před otcem neopakovat a tlumí doutnající konflitkt vybídnutím k jízdě, neb šťastné rodinné setkání v Trhových Svinech v 20.45 bez světel znamená jen jediné (a Víťa Sirotků promine): Asfalt až dom.

O.

NO: Transcendentní: nadskutečný, přesahující smyslové i rozumové možnosti, běžnou zkušenost, za hranicemi poznání 

Trasa: 46 km, Švábák, Závraty, Vrábče, silničář, na zelenou ze Slavče pod Kluka, sjezd ke Křemži, Chlumečský vrch, Táborová osada Račí potok, Švelhán, Haberský vrch, skákačka, druhá skákačka, nad Lipí, panelka, trail za humny Mokrého – posekaná tráva, neposekaná tráva, vzrostlé kopřivy, vzrostlá řepka Šindláky, Švábák a dom

Výškové metry: 982m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Petr Šikl, Víťa Kořínek, Přema, Hony, Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Zdenál, Bivoj, Petr Pokorný, Sochy, Venouš, Jirka Zibura, B: Kocour, Honza D., Honza M., Vláďa, Vráťa, Suda, 

Pád: Marek L. Honza L., Hony,  

Defekt: Venouš urazil páčku zadního rychloupínáku – to tu ještě nebylo 🙂 Oprava, rozuměj utáhnutí rychloupínáku bez páčky, aby kolo neupadlo, probíhala za použití akorát velikého kusu betonu. Buch buch, muhehe. Hodinářská práce!

Trackmaker: Hony

GPS: https://connect.garmin.com/modern/activity/5101651520?share_unique_id=5

Komentář, včetně NO: A proč jednou nezačít Nezmarským okénkem? Když vládce činí, co je správné, bude mít vládu nad lidem, aniž by vydával rozkazy. Jestliže vládce sám nedělá, co je správné, žádné zákazy nemají cenu. Konfucius. Citát samozřejmě míří nyní na Honyho, ale stejně tak může mířit např. na Vítka (plán se MUSÍ dodržet!), Eriho (co třeba na Kleť?) a v neposlední řadě samozřejmě na mě. V úterý se to krásně ukázalo. Já nechtěl trasovat, avšak na startu se k tomu nikdo neměl (výmluvy na psychické vyčerpání z práce, fyzickou slabost po úraze atp.) takže jsem volky nevolky začal z voleje brainstormovat můj návrh trasy, když v tom přijel se zpožděním Hony a jako jediný (!!!) se k trasování přihlásil, s tím že na Kluka. Bác. Já už nalazen na svůj plán a s vidinou Kluka před sebou, musel trochu v hlavě zabojovat a připomenout si, že jsem nechtěl trasovat, ale přesto jsem nevyjížděl v úplně top spokojenosti a nebyl jsem sám. Pár hlasů když slyšelo Kluk ke mě přijelo s dotazem: Nechtěl bys nakonec přeci jen raději trasovat Ty? 🙂 Ovečky prostě ve stádu bečely. Avšak! Hony naštěstí obávanou noční můru (8x na Kluka a z Kluka) nenaplnil, zařadil Chlumečský vrch (daleká, pro červnové vyjížďky vhodná,  destinace), Račí potok a najednou bylo vidět, jak všichni jsou spokojení a stádo nebečí. Potud tedy k první větě citátu. A teď k té druhé větě 🙂 Předesílám, že mě dále popisované neotrávilo ani trochu ba naopak mi náladu pozvedlo (spíše však dík vnitřnímu postoji k situaci). Hony totiž zřejmě někdy v zimě, či zjara zkoušel najít nové cesty za humny Mokrého (chválím, kdo hledá, má u mě vždy úctu!). A ona tam byla. Tehdy. Chyby byla, náčelníku, v tom načasování. Druhdy jistě jetelná věc, se nám tak nějak pod vegetací ztratila úplně (sám Hony nevidíc nic před sebou seknul pěknou korbičku přes rigol) a někteří si dokonce mysleli, že Hony zabloudil a teď sveřepě hledá cestu dál řepkovým polem a kopřivami, chi chi. Já se řezal na celé kolo, neb sám vím, že když má člověk něco umanutého, je těžké se od toho odpoutat a navíc mě vlastně úchylárny na MTB baví a když vidím kolem sebe ty rozlobené tváře, proč se nesmát… Situaci vyhrotila i pokročilá doba (půl deváté) takže nevole sršela ze všech stran. Zdenál: Hele já nemám nic proti nastavování na konci, ale musí to mít nějakej smysl. A jakej má tohle smysl, no mi řekni, jakej to má smysl??? Aleš: A nemyslete si, že pojedem rovnou do hospody! Honza: Já se snad dojdu zeptat tady paní, jestli by mě přes svůj dvůr nepustila do vsi na asfalt… A když byl Hony v půlce plánu představovaných novot- v Šindlákách, odmítlo mužstvo dále spolupracovat a jako jeden muž jelo do hospody jinudy než měl Hony v plánu. 

1) Na individuální mrmlaly nesmí brát trasér zřetel (jsem často i v kategorii mrmlal, tak na mě neberte ohledy) 2) Celková nevole je možná více než k zamyšlení, traséři!

O.

P.s. Hony, já chci znát pokračování novot ze Šindláků, ale dej tomu lepší časový rámec, možná i roční období, kdo ví. Ale chci!

Trasa: 34 km, pravý břeh Vltavy na Hlubokou, zátopovou loukou po Zámostím, Majklův sjezd horekopcom kolem Poněšické obory, sjezd do Dobřejic, chtě nechtě až ke kolejím na Ševětín, neúspěšný pokus o průjezd propustku pod tratí, silnice Na Hosín, modrá do Hrdějic, podél kolejí do Kněžskejch Dvorů a dom

Výškové metry: 318 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Petr Šikl, Víťa Kořínek, Přema, Hony, Vítek S., Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Zdenál, Bivoj, Petr Pokorný, Duby, B: Kocour, Honza D., Honza M., Vláďa, Vráťa 

Pád: Marek L. (pravidelný příspěvek k útoku na rekord v kategorii padák roku? U jakého čísla se měřidla zastaví?), Aleš – krásně do kaluže, kam se dle svých slov jen tak ladně překulil, Honza L. (kopřivy dvoudomé, hmmm), Zdenál (přes protest posouzeno a vyhodnoceno, že ruka na zemi pád je!), Pavel Tíkal, 

Defekt: Majkl přetrh řetěz a ještě ho při tom ohnul, Peťa P. – dluží duši :-), Aleš – prasklé sedlo 

Triple Gold Club (TGC): Ani ta samotka Vítku dlouho netrvala, že? 

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/dekadunanu

Komentář: Co motivuje 20 lidí k tomu, aby vzali kolo a jeli ven, když je úplně jasné, že vše je total mokré a bude jistě pršet? Proč skupina čeká na výměnu duše hned asi 300 metrů po startu, když potká jednoho z nich, který kvůli cvaknutí duše ani na start nedojel a jen schlíple otočil kolo a kráčel domů? Co zapříčiní to, že když jeden přetrhne řetěz, skupina jede ještě dalších pár kilometrů než se to zjistí a přesto je vyslána rychlá záchranná služba s nejtovačkou zpět (čekačka 20 minut)? Proč při ne zcela vhodně vybrané trase padají lidé na kluzkém povrchu do kopřiv, neprůjezdné trávy a kaluží a přesto se smějí? Proč se nekaboní i když zjistí, že se jim ostatní smějou? V úterý to bylo takové Nezmarské. Buďme pyšni.

O.

NO:

Zpívám si a piju, smrt je za horami

Stačí cítit trávu, ruce rozhodit

Umřu-li já ze dne na stébélku slávy

Pak umřu jen štěstím, že je mi přáno žít

Trasa: 52 km, Malák, Velkas, levý břeh Malše do Vidova, Vidovské prameniště, Heřmaň, rechle, Plav, statek Vurm, letiště Doudleby, k Malši, podél Stropnice do Komařic, a dál, vynechání Majklovo rochniště 🙂 , ŘOPík ve Veselce, Jedovary, pod Komařice, červená údolím Želno, Lomec, Nová Ves, Nedabyle, Vidov, pravý břeh Malše a dom

Výškové metry: 623 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Víťa Kořínek, Přema, Hony, Vítek S., Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Sochy, Bivoj, Petr Pokorný, Duby, Venca Drbout, Jirka Zibura, B: Kocour, Vráťa, Honza A., Honza M., Honza D., Sudí, Vláďa,  

Pád: Marek L., Aleš, Vítek S., Ondra, Kocour

Defekt: Víťa

Triple Gold Club (TGC): Víťa Sirotek

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/jehobenule

Komentář: „Dobrý den majore Gagarine, tak jsme se konečně dočkali, celý BK Nezmar Vám připil rudým vínem, při pádu do Stropnice všichni mávali!“ Známý, textově poupravený, šlágr z šedesátých let letí k Vítkovi, který jako první letos otevřel mahagonové dveře se zlatou klikou do salónku TGC a úspěšně absolvoval vyjížďku, na které dokázal píchnout a i spadnout. Gratulujeme! Po pravdě také dodávám, že k pádu do řeky žel však nedošlo, i když očití svědkové vypovídali, že moc nechybělo. Vítek byl zřejmě nervózní, neboť když píchnul za prosluněné vyjížďky v nejtemnějším lese (kriticky sám uznal, že měnil o dost déle než umí Peťa), byl mnou varován, že pokud píchne ještě jednou, musí i spadnout, aby dosáhl čekání alespoň ze soucitu. Dobrák tedy spadnul i bez druhého píchnutí 🙂 Nebyl však ten den sám. Pomineme pád Marka v rigolu přes který vedla (!) lávka, způsobený horším čtením terénu se slunečními brýlemi (i zde se ponaučení dostavilo a zbytek byl absolvován bez frajerských brejlí), efektivitou bodoval hlavně Aleš, když byl v bezhlavé sjezdu překvapen obnaženým kořenovým systémem ne zcela vyvráceného stromu, což vyřešil provedením kung-fu pozice „jeřáb“ co se pozice rukou týče a přeskokem kozy našíř, co se nohou týče. Lehce podvrtlý kotník byl myslím dobrým odvrácením hrozícího front flipu no hand dolů ze stráně. Well done. Aby byla vyjížďka pády opentlena rovnoměrně, otočil mě ke konci u Malše v trávě skrytý kořínek trefený dolní úvratí do kopřiv. Au au, to to bolí, to to pálí. Kdo bude pentlit příště? Zůstane Vítek na baru dlouho sám?

O.