Rubriky
Červenec 2020
Po Út St Čt So Ne
« Čvn    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archive for the ‘1. Úterní vyjížďky’ Category

Trasa: 61 km, Meťák, Včelná, korýtko, Kameňák, Bukovec, Milíkovice, Krnín, Věncovka, Černice, Kulichův kříž, údolím Jíleckého potoka 🙂 Žabař, nad údolím Zubčického potoka, Markvartice, Skřidla, Velešín, k Římovské přehradě, pivo pod přehradou, Hamr, Straňany, rechle, Vidov, Roudné a dom

Výškové metry: 816 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Víťa S., Přema, Hony, Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Zdenál, Bivoj, Petr Pokorný, Víčko, Petr Šikl, Jirka Zibura, Venouš,  B: Honza D., Vláďa, Vráťa,

Pád: Aleš frontflip no hand – ale do kopce! To je síly v nohách, muhehe

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/pegogodejo

Komentář: Včera jsem slyšel ve zprávách, že letošní červen byl nejdeštivějším červnem za posledních 60 let a deštivé počasí se prostě musí projevit i při toulkách přírodou. Jednak poměrně hodně pučí vegetace, takže jsem párkrát zezadu při projíždění zelenou masou zaslechl: „Nevede to dnes zase Hony?“ (jak asi cca 2 km mohou utkvět v hlavě, což? Viz report z 12. etapy) a druhdak se vodní toky stále ještě nevypořádaly s přívaly z nebes a potůčky a říčky nejsou takové, jak je známe. Vítek mě při probírání plánu zapřísahal, že není dobrý nápad jet kolem Kulichova kříže a Jíleckého potoka, ale já jsem na varování nedbal a názorně ukázal význam termínu „zátopová niva“. 🙂 Navíc jsem chlapcům sdělil, že jsem před tímto úsekem varoval, ale Vítek mi s heslem „plán se musí dodržet“ objetí zátopové nivy zakázal. Všichni, jak Vítka znají, mi tuto lež věřili a ani moc nešpačkovali. Necharakterističtějším znakem vody v krajině co se bajku týká není ani tak voda samotná, ale její smísení se zeminou. Ano, bahno. Peťa Pokorný se mi v průběhu jízdy svěřil, že se sice z flašky ještě nenapil, zato si už třikrát vyplachoval oko a Bivojovi se bahno dostalo dokonce pod brýle a to v takovém množství, že prý myslel, že to je konečná. Při oční restartu kdy mužstvo celkem dlouho čekalo na ztraceného Bivoje, navrhoval Venda, že mu zapne MapCatch 🙂 , ale moderní vymoženosti jsou na slepotu bohužel krátké… Starý dobrý přímý vstřik z bidonu pomohl víc. Mé zajetí do bahna oběma koly úplně po náby a celkové množství hnědé, při schnutí přecházející do šedé krásně dotvářeli kolorit bahenních Nezmar lázní. A ačkoli se shoda nad tím, zda je hezké a zábavné tancovat s bajkem v bahnu nenašla, dobrá nálada panovala a to nejen proto, že jsem slevil ze zásad a vyslyšel prosby o pivo v Římově u jezu. Vstřícnost korunoval Vítek souhlasem s JÍZDOU PO ASFALTU v úseku Římov, Hamr, Straňany.

O.

NO: Poslední dobou mě baví definice ;-), ale až po napsání reportu jsem zjistil, jak moc si pletu pojmy s dojmy. Report jsem však už příslušně neopravoval. 

Bahno je hmota vznikající tlením biomasy ve vodě. Většinou se jedná o listí ze stromů s připlavenou půdou a trusem ryb. Barva bahna je hnědavá nebo tmavě zelená, často zapáchá.

Pojmenování pro zeminu (hlínu, jíl) rozmočenou ve vodě, je bláto. Od bahna se liší právě v tlející biomase. V běžné mluvě se ale oba pojmy (chybně) zaměňují.

Trasa: 63 km, Malák, Velkas, modrá kolem Malše, Heřmaň, Doudleby, modrá do Římova, Branišovice, Stradov, Todeňská hora, žlutá do Svinů, červená do Borovan, Žižka, Trocnov, Zborov a dom

Výškové metry: 995 m

Účast: Eri, Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Víťa Kořínek, Přema, Hony, Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Zdenál, Bivoj, Petr Pokorný, Sochy, Venouš, Koubič, Duby, Dan (nový člen) B: Honza D., Honza M., Vláďa, Kocour,

Pád: jsem přetížen, nestíhám a po více jak tejdnu si nepamatuju – hlašte na Viber, mail

Defekt: asi nikdo

Trackmaker: Eri

GPS: https://connect.garmin.com/modern/activity/5135218088?share_unique_id=7

Komentář: Nejzajímavější část, jinak moc hezké vyjížďky (Eri říkal něco v tom smyslu, že trasuje způsobem, jak já bych trasoval a tak se prej nediví, že se mi to líbí… Jestli se to líbilo samotnému trasérovi tedy nevím), se udála vlastně až na konci a měla transcendentální rozměr 🙂 Skupina cca 13 Nezmarů jede po červené turistické značce od Trhových Svinů do Borovan. Vprostřed skupiny bezpečně zabudován jeden z méně zkušených Nezmarů (chráněnec). Pět lidí mu ukazuje již tak hezky červeně zvýrazněnou cestu a 7 Nezmarů mu kryje záda. Skupina přijíždí do Borovan, otec chráněnce sakruje nad bahnitou kořenovou prcačkou. Skupina se houfuje, avšak! Jeden chybí. Chráněnec. Nikdo nic neví, nikdo nic neviděl. Telefon vězí v dresu otce. Otec propadá nervozitě a obrací kolo vstříc bahnité kořenové prcačce. Strýc volí taktiku objíždění bermudského trojúhelníku po silnici s plánovaným odchytem zbloudilých střel. Otec v rámci pátrání opět projíždí bahnitou kořenovou prcačku zpět, aby zvěděl, zda se syn nalezl. Před koncem jeho oblíbeného úseku se v jiné dimenzi ocitá syn v Trhových Svinech…. U hřbitova. Babička jako věchýtek uvěří upřímnému obličeji a větě: „Ztratil jsem se.“ Syn si pamatuje číslo své matky a z telefonu babičky ze hřbitova jí sděluje, že se otci ztratil. GMS buňky poté zaznamenávají maximální kapacitu telekomunikačního provozu. Nakonec se i strýc dozví o „Zjevení u hřbitova“ a připojuje se k otci, který počtvrté překonává bahnitou kořenovu prcačku s výkřiky: „A to jsem si kur.. dnes říkal, že by se mi zase bajk moh začít líbit.“ Strýc v předtuše nejhoršího ujíždí značně rozzuřenému a bahnem a kořeny demoralizovanému otci, připravit setkání se synem. Dojíždí na hřbitov a synovec mu k dotazu na podstatu triku (zmizení a návrat v prostoru a čase) odpovídá: „To nebyla moje chyba.“ Strýc radí, tuto větu před otcem neopakovat a tlumí doutnající konflitkt vybídnutím k jízdě, neb šťastné rodinné setkání v Trhových Svinech v 20.45 bez světel znamená jen jediné (a Víťa Sirotků promine): Asfalt až dom.

O.

NO: Transcendentní: nadskutečný, přesahující smyslové i rozumové možnosti, běžnou zkušenost, za hranicemi poznání 

Trasa: 46 km, Švábák, Závraty, Vrábče, silničář, na zelenou ze Slavče pod Kluka, sjezd ke Křemži, Chlumečský vrch, Táborová osada Račí potok, Švelhán, Haberský vrch, skákačka, druhá skákačka, nad Lipí, panelka, trail za humny Mokrého – posekaná tráva, neposekaná tráva, vzrostlé kopřivy, vzrostlá řepka Šindláky, Švábák a dom

Výškové metry: 982m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Petr Šikl, Víťa Kořínek, Přema, Hony, Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Zdenál, Bivoj, Petr Pokorný, Sochy, Venouš, Jirka Zibura, B: Kocour, Honza D., Honza M., Vláďa, Vráťa, Suda, 

Pád: Marek L. Honza L., Hony,  

Defekt: Venouš urazil páčku zadního rychloupínáku – to tu ještě nebylo 🙂 Oprava, rozuměj utáhnutí rychloupínáku bez páčky, aby kolo neupadlo, probíhala za použití akorát velikého kusu betonu. Buch buch, muhehe. Hodinářská práce!

Trackmaker: Hony

GPS: https://connect.garmin.com/modern/activity/5101651520?share_unique_id=5

Komentář, včetně NO: A proč jednou nezačít Nezmarským okénkem? Když vládce činí, co je správné, bude mít vládu nad lidem, aniž by vydával rozkazy. Jestliže vládce sám nedělá, co je správné, žádné zákazy nemají cenu. Konfucius. Citát samozřejmě míří nyní na Honyho, ale stejně tak může mířit např. na Vítka (plán se MUSÍ dodržet!), Eriho (co třeba na Kleť?) a v neposlední řadě samozřejmě na mě. V úterý se to krásně ukázalo. Já nechtěl trasovat, avšak na startu se k tomu nikdo neměl (výmluvy na psychické vyčerpání z práce, fyzickou slabost po úraze atp.) takže jsem volky nevolky začal z voleje brainstormovat můj návrh trasy, když v tom přijel se zpožděním Hony a jako jediný (!!!) se k trasování přihlásil, s tím že na Kluka. Bác. Já už nalazen na svůj plán a s vidinou Kluka před sebou, musel trochu v hlavě zabojovat a připomenout si, že jsem nechtěl trasovat, ale přesto jsem nevyjížděl v úplně top spokojenosti a nebyl jsem sám. Pár hlasů když slyšelo Kluk ke mě přijelo s dotazem: Nechtěl bys nakonec přeci jen raději trasovat Ty? 🙂 Ovečky prostě ve stádu bečely. Avšak! Hony naštěstí obávanou noční můru (8x na Kluka a z Kluka) nenaplnil, zařadil Chlumečský vrch (daleká, pro červnové vyjížďky vhodná,  destinace), Račí potok a najednou bylo vidět, jak všichni jsou spokojení a stádo nebečí. Potud tedy k první větě citátu. A teď k té druhé větě 🙂 Předesílám, že mě dále popisované neotrávilo ani trochu ba naopak mi náladu pozvedlo (spíše však dík vnitřnímu postoji k situaci). Hony totiž zřejmě někdy v zimě, či zjara zkoušel najít nové cesty za humny Mokrého (chválím, kdo hledá, má u mě vždy úctu!). A ona tam byla. Tehdy. Chyby byla, náčelníku, v tom načasování. Druhdy jistě jetelná věc, se nám tak nějak pod vegetací ztratila úplně (sám Hony nevidíc nic před sebou seknul pěknou korbičku přes rigol) a někteří si dokonce mysleli, že Hony zabloudil a teď sveřepě hledá cestu dál řepkovým polem a kopřivami, chi chi. Já se řezal na celé kolo, neb sám vím, že když má člověk něco umanutého, je těžké se od toho odpoutat a navíc mě vlastně úchylárny na MTB baví a když vidím kolem sebe ty rozlobené tváře, proč se nesmát… Situaci vyhrotila i pokročilá doba (půl deváté) takže nevole sršela ze všech stran. Zdenál: Hele já nemám nic proti nastavování na konci, ale musí to mít nějakej smysl. A jakej má tohle smysl, no mi řekni, jakej to má smysl??? Aleš: A nemyslete si, že pojedem rovnou do hospody! Honza: Já se snad dojdu zeptat tady paní, jestli by mě přes svůj dvůr nepustila do vsi na asfalt… A když byl Hony v půlce plánu představovaných novot- v Šindlákách, odmítlo mužstvo dále spolupracovat a jako jeden muž jelo do hospody jinudy než měl Hony v plánu. 

1) Na individuální mrmlaly nesmí brát trasér zřetel (jsem často i v kategorii mrmlal, tak na mě neberte ohledy) 2) Celková nevole je možná více než k zamyšlení, traséři!

O.

P.s. Hony, já chci znát pokračování novot ze Šindláků, ale dej tomu lepší časový rámec, možná i roční období, kdo ví. Ale chci!

Trasa: 34 km, pravý břeh Vltavy na Hlubokou, zátopovou loukou po Zámostím, Majklův sjezd horekopcom kolem Poněšické obory, sjezd do Dobřejic, chtě nechtě až ke kolejím na Ševětín, neúspěšný pokus o průjezd propustku pod tratí, silnice Na Hosín, modrá do Hrdějic, podél kolejí do Kněžskejch Dvorů a dom

Výškové metry: 318 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Petr Šikl, Víťa Kořínek, Přema, Hony, Vítek S., Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Zdenál, Bivoj, Petr Pokorný, Duby, B: Kocour, Honza D., Honza M., Vláďa, Vráťa 

Pád: Marek L. (pravidelný příspěvek k útoku na rekord v kategorii padák roku? U jakého čísla se měřidla zastaví?), Aleš – krásně do kaluže, kam se dle svých slov jen tak ladně překulil, Honza L. (kopřivy dvoudomé, hmmm), Zdenál (přes protest posouzeno a vyhodnoceno, že ruka na zemi pád je!), Pavel Tíkal, 

Defekt: Majkl přetrh řetěz a ještě ho při tom ohnul, Peťa P. – dluží duši :-), Aleš – prasklé sedlo 

Triple Gold Club (TGC): Ani ta samotka Vítku dlouho netrvala, že? 

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/dekadunanu

Komentář: Co motivuje 20 lidí k tomu, aby vzali kolo a jeli ven, když je úplně jasné, že vše je total mokré a bude jistě pršet? Proč skupina čeká na výměnu duše hned asi 300 metrů po startu, když potká jednoho z nich, který kvůli cvaknutí duše ani na start nedojel a jen schlíple otočil kolo a kráčel domů? Co zapříčiní to, že když jeden přetrhne řetěz, skupina jede ještě dalších pár kilometrů než se to zjistí a přesto je vyslána rychlá záchranná služba s nejtovačkou zpět (čekačka 20 minut)? Proč při ne zcela vhodně vybrané trase padají lidé na kluzkém povrchu do kopřiv, neprůjezdné trávy a kaluží a přesto se smějí? Proč se nekaboní i když zjistí, že se jim ostatní smějou? V úterý to bylo takové Nezmarské. Buďme pyšni.

O.

NO:

Zpívám si a piju, smrt je za horami

Stačí cítit trávu, ruce rozhodit

Umřu-li já ze dne na stébélku slávy

Pak umřu jen štěstím, že je mi přáno žít

Trasa: 52 km, Malák, Velkas, levý břeh Malše do Vidova, Vidovské prameniště, Heřmaň, rechle, Plav, statek Vurm, letiště Doudleby, k Malši, podél Stropnice do Komařic, a dál, vynechání Majklovo rochniště 🙂 , ŘOPík ve Veselce, Jedovary, pod Komařice, červená údolím Želno, Lomec, Nová Ves, Nedabyle, Vidov, pravý břeh Malše a dom

Výškové metry: 623 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Víťa Kořínek, Přema, Hony, Vítek S., Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Sochy, Bivoj, Petr Pokorný, Duby, Venca Drbout, Jirka Zibura, B: Kocour, Vráťa, Honza A., Honza M., Honza D., Sudí, Vláďa,  

Pád: Marek L., Aleš, Vítek S., Ondra, Kocour

Defekt: Víťa

Triple Gold Club (TGC): Víťa Sirotek

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/jehobenule

Komentář: „Dobrý den majore Gagarine, tak jsme se konečně dočkali, celý BK Nezmar Vám připil rudým vínem, při pádu do Stropnice všichni mávali!“ Známý, textově poupravený, šlágr z šedesátých let letí k Vítkovi, který jako první letos otevřel mahagonové dveře se zlatou klikou do salónku TGC a úspěšně absolvoval vyjížďku, na které dokázal píchnout a i spadnout. Gratulujeme! Po pravdě také dodávám, že k pádu do řeky žel však nedošlo, i když očití svědkové vypovídali, že moc nechybělo. Vítek byl zřejmě nervózní, neboť když píchnul za prosluněné vyjížďky v nejtemnějším lese (kriticky sám uznal, že měnil o dost déle než umí Peťa), byl mnou varován, že pokud píchne ještě jednou, musí i spadnout, aby dosáhl čekání alespoň ze soucitu. Dobrák tedy spadnul i bez druhého píchnutí 🙂 Nebyl však ten den sám. Pomineme pád Marka v rigolu přes který vedla (!) lávka, způsobený horším čtením terénu se slunečními brýlemi (i zde se ponaučení dostavilo a zbytek byl absolvován bez frajerských brejlí), efektivitou bodoval hlavně Aleš, když byl v bezhlavé sjezdu překvapen obnaženým kořenovým systémem ne zcela vyvráceného stromu, což vyřešil provedením kung-fu pozice „jeřáb“ co se pozice rukou týče a přeskokem kozy našíř, co se nohou týče. Lehce podvrtlý kotník byl myslím dobrým odvrácením hrozícího front flipu no hand dolů ze stráně. Well done. Aby byla vyjížďka pády opentlena rovnoměrně, otočil mě ke konci u Malše v trávě skrytý kořínek trefený dolní úvratí do kopřiv. Au au, to to bolí, to to pálí. Kdo bude pentlit příště? Zůstane Vítek na baru dlouho sám?

O.

Trasa: 44 km, Švábák, motanice po Boru, nad Dubné, Čakovec, nad Jankov, hřeben Kluka, červená na Skalku, pod Klukem znovu na hřeben, červená, dolů, nahoru, dolů, Slavče, Lipí, tašky a dom

Výškové metry: 871 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Petr Šikl, Víťa Kořínek, Přema, Hony, Vítek S., Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Sochy, Zdenál, Bivoj, Eri, Petr Pokorný, Duby, Martin Kubásek, 

Pád: Marek L., Aleš, Martin Kubásek

Defekt: nikdo

Trackmaker: Eri

GPS: https://mapy.cz/s/jazugovuvu

Komentář: No co říct? Máme před výjezdním zasedáním a tak je nutné zařadit aspoň jednou týdně anaerobní úseky, aby se už lidi jen nevozili a začali spíše v maximálkách ladit poslední úpravu formy. Na výjezdku to bude zřejmě závod a každý budem tečka na mapě, tak přece neuděláme v NASA ostudu! Vše tohle Eri ví a tak proto Kleť, 3x Kluk. Díky trenére, dneska jsou lidi pohodlný a ras s bičem jim jen a jen pomáhá a na stará kolena budou s láskou vzpomínat. Ještě že je obecným pravidlem, že těsně před závodem se nesmí jet žádná kláda, ale je třeba se lehounce vozit aby nohy zůstaly zatáhlý. Další úterý tedy nehrozí založení organizace KKK (Kleť, Kluk, Kleť) ať bude počasí jakékoli 🙂

O.

NO: A pro všechny traséry tu mám jedno arabské přísloví, však my všichni víme, jaké to je…

Svíce sebe stravuje, ale jiným svítí.

Trasa: 56 km, Švábák, Kaliště, Závraty, Vrábče, Tři Brody, Dívčák, Holubov, Křemže, Křemežské Louky, vrchol Kleti, červená TZ, žlutá TZ, pěšinka nad lomem Plešovice, mohyly nad Třísovem, Třísov, Dívčák, červená TZ

Výškové metry: 1.192 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L.,  Víťa Kořínek, Kory, Přema, Kocour, Honza M., Vláďa, Vráťa, Hony, Vítek S., Venca Drbout, Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Sochy, Zdenál, Bivoj, Eri, Petr Pokorný, Venóš, Jirka Zibura, Duby

Pád: někdo asi jo, ve sjezdu od železničního mostu k potoku? přiznejte se!!

Defekt: Vénoš

Trackmaker: Eri

GPS: https://connect.garmin.com/modern/activity/4958361528?share_unique_id=3

Komentář: V 8:56 poslal Eri zprávu: „Tak kdy jindy, když ne dneska, dáme Kleť. Píšu hned zrána, ať se máme na co těšit.“ Asi jsem nebyl sám, komu to zkazilo celej den, na nic jsem se nemohl soustředit, jak jsem se těšil 🙂 . Na startu už s tím byli všichni smíření, ale Eri nám dal ještě šanci, nebo alespoň iluzi rozhodnutí. Pronesl „Tak jedem, jestli jsou teda všichni pro“. Měl jsem na jazyku, jestli si nezahlasujeme, ale nakonec jsem sklopil uši a pěkně se zařadil do stáda. Cesta pod Kleť byla zpestřena jedním defektem a technicky náročným sjezdem v Holubově od železničního mostu k Holubovskému potoku. Kousek, ale potěšil 🙂 . Na Kleť jsme stoupali víceméně spořádaně v očekávaných skupinkách, ale tentokrát jsme na sebe nahoře počkali a dokonce si udělali společnou fotku! Sjezd z Kleti je vždycky zážitkem, navíc jsme projížděli nad hranou lomu Plešovice, tak jsme si užili výhledy a trochu adrenalinu při selfíčkách. Naštěstí všichni jsme vyrazili do Třísova, ale to už se nám skupinka defragmentovala. Někteří si točili vodu, někdo jel po červené, někdo po silnici … a tak to bylo až do ČB. Někdo na pivu ve Šnytu, někdo u Bursonů, někdo ve Vrábči (a domů vlakem? a pak Meťák?). V naší skupince jsme byli dost vyprahlí, zastavili bychom se už v Boršově u řeky, ale bylo zavřeno, stejně jako na křižovatce. Tak jsme dojeli až k Bursonům. Když jsem dopil 2. pivo, tak koukám na hodiny, 15 minut od dojezdu do hospody. To umí jen Kleť!

Bajku zdar V.

Trasa: 47 km, Nemanice, Úsilné, Libnič, motanice, Větrník, Jelmo, Červený Újezdec, Pod Vávrou, Lišov, Locus Perenis, Jivno, Mrhal, Rudolfov, Škodovka a domů

Výškové metry: 614 m

Účast: Stanley, Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Petr Šikl, Koubič,  Víťa Kořínek, Kory, Přema, Kocour, Honza M., Honza D., Vláďa, Vráťa, Hony, Vítek S., Venca Drbout, Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Sochy, Zdenál, Bivoj, Eri, Petr Pokorný, Venóš, 

Pád: Marek L., Sochy

Defekt: Ondra, Honza M., 

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/fakuvurobe

Komentář: Po výjížďce mi Honza poslal tuto fotku

 

Komentář byl následující: „Ondra káže a ostatní se zájmem poslouchají.“

Já Vám dám!

Větrník:

Výchozí nivelační bod české nivelační sítě systému Baltský po vyrovnání – má v tomto systému s nadmořskou výšku 564,760 m. Výchozím bodem (bodem s nulovou nadmořskou výškou) je nula stupnice vodočtu umístěného na břehu Baltského moře v Kronštadtu (nedaleko Petrohradu). Finální podoba systému „baltský po vyrovnání“, začala fungovat v roce 1957, před tím však bylo nutné provést složité přepočty nadmořských výšek (vyrovnání) – např. nadmořská výška bodu Lišov v systému Bpv je o 388,6 mm nižší než v systému jadranském!!!!

🙂

Locus Perenis:

„Věčné místo“  je pomník, který vznikl roku 1890 v rámci výškového měření Rakousko-Uherska prováděného v letech 1872–1896 vojenským zeměpisným ústavem ve Vídni. Skládá se ze tří granulitových bloků: spodního nízkého kvádru se čtvercovým půdorysem, středového vyššího kvádru a vrchního hranolu s jehlanovitým zakončením. Celková výška odpovídá zhruba 1,8 metru. Tehdejší nadmořská výška byla určena podle hladiny Jaderského moře v Terstu na 565,1483 m, dnes je stanovena na 564,759 m n. m. (v systému Baltský po vyrovnání). Samotný bod v podobě leštěné destičky 10 × 10 centimetrů, který byl do soustavy zapojen v letech 1878–1879, je kryt samotným pomníkem. Ten obsahuje skleněný válec zakrytý mosazným poklopem a utěsněný parafínem. 

O.

P.s. I v 10 stupních sociální hlad přitáhl na Start 27 Nezmarů, z nichž přibližně 18 propocenců se přišlo i ohřát k Nezmarovi na zahrádku – přibližně do 7 stupňů. Pravé Nezmarské.

no images were found