Rubriky
Červen 2020
Po Út St Čt So Ne
« Kvě    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  

Archive for the ‘1. Úterní vyjížďky’ Category

Trasa: 44 km, Švábák, motanice po Boru, nad Dubné, Čakovec, nad Jankov, hřeben Kluka, červená na Skalku, pod Klukem znovu na hřeben, červená, dolů, nahoru, dolů, Slavče, Lipí, tašky a dom

Výškové metry: 871 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Petr Šikl, Víťa Kořínek, Přema, Hony, Vítek S., Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Sochy, Zdenál, Bivoj, Eri, Petr Pokorný, Duby, Martin Kubásek, 

Pád: Marek L., Aleš, Martin Kubásek

Defekt: nikdo

Trackmaker: Eri

GPS: https://mapy.cz/s/jazugovuvu

Komentář: No co říct? Máme před výjezdním zasedáním a tak je nutné zařadit aspoň jednou týdně anaerobní úseky, aby se už lidi jen nevozili a začali spíše v maximálkách ladit poslední úpravu formy. Na výjezdku to bude zřejmě závod a každý budem tečka na mapě, tak přece neuděláme v NASA ostudu! Vše tohle Eri ví a tak proto Kleť, 3x Kluk. Díky trenére, dneska jsou lidi pohodlný a ras s bičem jim jen a jen pomáhá a na stará kolena budou s láskou vzpomínat. Ještě že je obecným pravidlem, že těsně před závodem se nesmí jet žádná kláda, ale je třeba se lehounce vozit aby nohy zůstaly zatáhlý. Další úterý tedy nehrozí založení organizace KKK (Kleť, Kluk, Kleť) ať bude počasí jakékoli 🙂

O.

NO: A pro všechny traséry tu mám jedno arabské přísloví, však my všichni víme, jaké to je…

Svíce sebe stravuje, ale jiným svítí.

Trasa: 56 km, Švábák, Kaliště, Závraty, Vrábče, Tři Brody, Dívčák, Holubov, Křemže, Křemežské Louky, vrchol Kleti, červená TZ, žlutá TZ, pěšinka nad lomem Plešovice, mohyly nad Třísovem, Třísov, Dívčák, červená TZ

Výškové metry: 1.192 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L.,  Víťa Kořínek, Kory, Přema, Kocour, Honza M., Vláďa, Vráťa, Hony, Vítek S., Venca Drbout, Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Sochy, Zdenál, Bivoj, Eri, Petr Pokorný, Venóš, Jirka Zibura, Duby

Pád: někdo asi jo, ve sjezdu od železničního mostu k potoku? přiznejte se!!

Defekt: Vénoš

Trackmaker: Eri

GPS: https://connect.garmin.com/modern/activity/4958361528?share_unique_id=3

Komentář: V 8:56 poslal Eri zprávu: „Tak kdy jindy, když ne dneska, dáme Kleť. Píšu hned zrána, ať se máme na co těšit.“ Asi jsem nebyl sám, komu to zkazilo celej den, na nic jsem se nemohl soustředit, jak jsem se těšil 🙂 . Na startu už s tím byli všichni smíření, ale Eri nám dal ještě šanci, nebo alespoň iluzi rozhodnutí. Pronesl „Tak jedem, jestli jsou teda všichni pro“. Měl jsem na jazyku, jestli si nezahlasujeme, ale nakonec jsem sklopil uši a pěkně se zařadil do stáda. Cesta pod Kleť byla zpestřena jedním defektem a technicky náročným sjezdem v Holubově od železničního mostu k Holubovskému potoku. Kousek, ale potěšil 🙂 . Na Kleť jsme stoupali víceméně spořádaně v očekávaných skupinkách, ale tentokrát jsme na sebe nahoře počkali a dokonce si udělali společnou fotku! Sjezd z Kleti je vždycky zážitkem, navíc jsme projížděli nad hranou lomu Plešovice, tak jsme si užili výhledy a trochu adrenalinu při selfíčkách. Naštěstí všichni jsme vyrazili do Třísova, ale to už se nám skupinka defragmentovala. Někteří si točili vodu, někdo jel po červené, někdo po silnici … a tak to bylo až do ČB. Někdo na pivu ve Šnytu, někdo u Bursonů, někdo ve Vrábči (a domů vlakem? a pak Meťák?). V naší skupince jsme byli dost vyprahlí, zastavili bychom se už v Boršově u řeky, ale bylo zavřeno, stejně jako na křižovatce. Tak jsme dojeli až k Bursonům. Když jsem dopil 2. pivo, tak koukám na hodiny, 15 minut od dojezdu do hospody. To umí jen Kleť!

Bajku zdar V.

Trasa: 47 km, Nemanice, Úsilné, Libnič, motanice, Větrník, Jelmo, Červený Újezdec, Pod Vávrou, Lišov, Locus Perenis, Jivno, Mrhal, Rudolfov, Škodovka a domů

Výškové metry: 614 m

Účast: Stanley, Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Petr Šikl, Koubič,  Víťa Kořínek, Kory, Přema, Kocour, Honza M., Honza D., Vláďa, Vráťa, Hony, Vítek S., Venca Drbout, Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Sochy, Zdenál, Bivoj, Eri, Petr Pokorný, Venóš, 

Pád: Marek L., Sochy

Defekt: Ondra, Honza M., 

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/fakuvurobe

Komentář: Po výjížďce mi Honza poslal tuto fotku

 

Komentář byl následující: „Ondra káže a ostatní se zájmem poslouchají.“

Já Vám dám!

Větrník:

Výchozí nivelační bod české nivelační sítě systému Baltský po vyrovnání – má v tomto systému s nadmořskou výšku 564,760 m. Výchozím bodem (bodem s nulovou nadmořskou výškou) je nula stupnice vodočtu umístěného na břehu Baltského moře v Kronštadtu (nedaleko Petrohradu). Finální podoba systému „baltský po vyrovnání“, začala fungovat v roce 1957, před tím však bylo nutné provést složité přepočty nadmořských výšek (vyrovnání) – např. nadmořská výška bodu Lišov v systému Bpv je o 388,6 mm nižší než v systému jadranském!!!!

🙂

Locus Perenis:

„Věčné místo“  je pomník, který vznikl roku 1890 v rámci výškového měření Rakousko-Uherska prováděného v letech 1872–1896 vojenským zeměpisným ústavem ve Vídni. Skládá se ze tří granulitových bloků: spodního nízkého kvádru se čtvercovým půdorysem, středového vyššího kvádru a vrchního hranolu s jehlanovitým zakončením. Celková výška odpovídá zhruba 1,8 metru. Tehdejší nadmořská výška byla určena podle hladiny Jaderského moře v Terstu na 565,1483 m, dnes je stanovena na 564,759 m n. m. (v systému Baltský po vyrovnání). Samotný bod v podobě leštěné destičky 10 × 10 centimetrů, který byl do soustavy zapojen v letech 1878–1879, je kryt samotným pomníkem. Ten obsahuje skleněný válec zakrytý mosazným poklopem a utěsněný parafínem. 

O.

P.s. I v 10 stupních sociální hlad přitáhl na Start 27 Nezmarů, z nichž přibližně 18 propocenců se přišlo i ohřát k Nezmarovi na zahrádku – přibližně do 7 stupňů. Pravé Nezmarské.

no images were found

Trasa: 56 km, Meťák, vodojem na Včelný, Kameňák, Plavnice, žlutá Římov, hráz, po pravém břehu na Velešínský most, levý břeh zpátky na hráz, část křížové cesty, Hamr, Doudleby, rechle, Vidov a domů

Výškové metry: 822 m

Účast: Covid-19, Stanley, Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Petr Šikl, Koubič, Duby, Jirka Zibura, Víťa Kořínek, Kory, Přema, Kocour, Honza M., Vláďa, Vráťa, Hony, Vítek S., Venca Drbout, Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Petr Podhola, Martin Kubásek, Sochy, Milan Javůrek, Zdenál, Bivoj, Eri

Pád: Duby – mosteček mezi Plavnicí a Římovem ozkoušel ke skoku do potůčku 🙂 , Martin Kubásek

Defekt: Jirka Zibura, 

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/hakakopuda

Komentář: Letošní (snad!) poslední covid vyjížďku jsem naplánoval kolem Římovské přehrady a v menším počtu spolucestujících jsem mohl poslouchat, co na ní vlastně říkají. Já osobně jí mám v top výběru, protože to je prostě romantika jako ču… 😉 a navíc hezká bajkeřina Nezmarského typu. Ale vážně pro všechny? Vlaštovkou oponentury byl Peťa P., kterej účast skrečoval s tím, že má hodně práce a zveřejnění destinace bylo posledním hřebíčkem do rakve. No tedy 🙁 Po trailíku za Velešínským hradem jsem si od rodinky (Honza + Marek) vyslechl, že příště bychom si mohli na tyhle perly vzít silničky, že bajk je na nošení daleko těžší a že si myslí, že právě tímhle směrem by se traséři měli zamyslet… Po konci top trailu, ještě pln euforie, když Víťa Kořínků započal větu: „Ještě malej kousek…“ já doplnil: „… a je to celý jetelný!“ avšak Víťa v poklidu dokončil větu: „… a mohlo by se to zařadit do kategorie celkem hezké“ 🙂  Náladu mi ale i někteří zas zvedli, např. Duby – moc to tu rád nemám (co s tím všichni mají?), ale dnes se mi to líbí, či Jirka, kterej to označil za vysloveně hezké bajkové úseky. Takže co? Začal jsem si odpovídat už po čas vyjížďky a v menší skupině zařadil i trailíky po Velešínském hradě – sice jen do půlky, neb to není úplně jetelný, ale časem to asi zkusíme dojet až na mys a ze špičky poloostrova bude vidět jen voda všude kolem a my plesající. A pak tlačící (snad pořád bajky) zpět. Už příští rok, mlask (jako pusa).

O.

NO: Příště už všichni v 17.00 na Startu. Proč tohle ale píši do Nezmarského okénka? To abychom nezapomněli na informaci, že ve 20 lidech se VÁŽNĚ NEBUDE čekat na opozdilce, vážně nejde nabírat lidi po cestě (a to ani kdyby šlo o celou skupinu čekající např. v Rožnově 🙂 ) a proto prosím nepište dotazy kudy se pojede, aby jste si naplánovali ušetření času či cesty na Start. Společným respektem zamezíme nostalgickým vzpomínkám na vyjížďky v tento divný a osamocený čas. Už se na Vás těším!

Trasa: 46 km, Švábák, tašky, Závraty, Vrábče, silničář, zelená od Mříče, sedlo Kluka, červená pod Švelhán, studánka U tří buků, studánka Svatováclavský pramen, přes hřeben, pod Švelhán, skákačka, sáňkařská, skákačka, Lipí, Kaliště Třebín a domů

Výškové metry: 871 m

Účast: Covid-19, Stanley, Kuba J., Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Petr Pokorný, Petr Šikl, Jana Š. (ale není to zkratka Šiklová!), Přema, Kocour, Honza D., Jirka Suda, Honza M., Vláďa, Hony, Vítek S., Venca Drbout, Míra Doležel, Pavel T., Majkl, Petr Podhola, Martin Kubásek, Jirka Z., Víťa K., Zdenál, Bivoj

Pád: Zdenál, Honza (i s krví), Venca Drbout (myslel, že nové 29″ celopéro oproti staré pevné 26″ zvládne vše no a …. nezvládne), Ondra – povídal, povídal, až byl po pás i s kolem v bazénku ve studánce u Pani – aspoň mi na zpáteční cestě v mokrých věcech nebylo horko)

Defekt: Defekt je nejčastěji píchlá duše, a Stanleyho píchla včela, takže Stanley 🙂

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/bacatehome

Komentář: To co jsem tušil, se stalo. Na Kluku jsem slabej 🙂 Už když jsem přemýšlel, co a jak pojedem, byl jsem skoro bez nápadu, připadal jsem si jak pražák prvně v Budějicích čumící tupě do mapy. A hned při úvodním pokusu trefit zelenou tak, jak jsem chtěl, jsem selhal, v dalším průběhu musel párkrát mrknout do telefonu 😉 a ve vrcholné fázi zavolal Víťovi, aby mi poradil, jak se dostat na sáňkařku odshora… Naštěstí jsem přeci jen po těch letech tisíců výjezdů na tisíc způsobů od Peti Šiklů, Eriho, Zdenála, Kosy a dalších něco pochytil, tak mi to byl schopnej Víťa aspoň vysvětlit a my trefili na první dobrou jak sáňkařku, tak obě skákačky. Lehce uspokojen jsem to však korunoval total selháním při odjezdu na Lipí, kde až téměř na návsi jsem zjistil, že takhle to být nemělo. Kluci však jen přes pár drobných poznámek byli ke mě vskutku shovívaví za což jim patří dík. Příště klucka, na Kluka fakt bude trasovat někdo jinej. Už se těším (ne na Kluka, muhehe!!!) 

O.

P.s. Letos už máme ve statistikách třetí dívku, palec nahoru za plnotučnou etapu s kopci, Janičko!

P.s. Vše nejlepší Peťovi P. k narozeninám přejí ti, kteří sosali pivo které jim připravil do studánky – kdo přesně to byl a na koho se už nedostalo, to se neví. Jó, vyjížďka s roztroušenou účastí…

Trasa: 38 km, Velkas, odkalovačka, Hodějice, Srubec, Vodlejsák, Trocnov, motanice u poustevníka, Trocnov, sochařské umění, Mysletín, Ohrazeníčko, Ohrazení, Třebotovice, skákačka, Dobrá Voda a domů

Výškové metry: 583 m

Účast: Covid-19, Ondra, Marek, Honza, Venouš, Stanley, Aleš, Aleš jr., Kuba J., Jirka Z., Přema, Honza D., Kocour, Vláďa, Vráťa, Víčko, Víčko jr., Sirotí rodinka (Vítek, Alice, Mates, Ondra), Peťa Š., Koubič, Bivoj, Peťa P., Pavel T., Míra, Majkl, Víťa K., Venca Drbout, Hony

Pád: Marek – jako strýc šel do technického stoupání srdcem a v půlce příkrého kopce příběh skončil 😉

Defekt: Víťa S

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/punaforeto

Komentář: Konečně se mi daří upoutat pozornost družstva na zajímavosti, které mívám připravené! Konečně všichni dojeli až ke kameni, kam až se hlava zakutálela, konečně i Doudlebský vodopád není (až na malé výjimky…) jen zacházkou, kam není potřeba se plahočit a konečně nám neunikají ani mikro cíle, na které v tom obvyklém shonu vyjížděk „není čas“. A za to vše může Covid -19. To jen on umí upoutat pozornost i k betonové soše medvěda, která má nejen záhadný a obtížně definovatelný zevnejšek (jsem medvěd? jsem pes? jsem prase? jsem prasopes?) ale umí i zázraky – za výsměch Nezmarů se pomstila sežráním prezenčky! Hosana, neměli bychom o tom říct faráři místní farnosti? Covid-19 má i jeden zásadní vliv na vyjížďky, neboť v časech, kdy nikdo nemá žádné kroužky, shopovat se dá jen velmi omezeně a škola je už archaickým slovem, proměňuje se i věkově-pohlavní spektrum účasti. Tu přítelkyně, tu dokonce manželka (ba co víc, s celou rodinkou), ale hlavně! Omladina. Doba dumání, zda 15 letý Marek je nejmladší Nezmar je dávno pryč a kdo by řekl že Ondra S. ve svých 12 letech nebude atakovat věkový rekord? Ano, osmiletí chlapci byli svými otci „zlákáni“ k účasti. Takže vivat všem manželkám (Aličko zdravím!), Markům, Matesům, Ondrům, ale hlavně Jakubovi jr. (8 let a dva měsíce) a Alešovi jr. (8 let a pět měsíců). Jste borci. Zvláště u příběhu rodiny z Adamova (kam vlak po ten dlouhý čas stále nedorazil…) vypíchnu účast. Víčko to s juniorem udělal mazaně (ostatně i já bych asi přistoupil se svými chlapci ke stejnému modelu) a nechtěl mu jízdu na kole v raný věk znechutit a přehoupli se přes práh budějické pánve do Nové vsi autem. Ale AAA (Aleš a Aleš z Adamova)? Nejen že otec nepovolil ulehčení a jeli z domova a tudíž odjeli plnotučnou 32 k dlouhou vyjížďku, včetně závěrečného kopce do Adamova, ale pan otec nedbal Nezmarské zkušenosti z Bermudského Nezmar trojúhelníku (Zaliny, Ledenice, Ohrazení), kde kdo se jednou zamoce, už se nikdy nevymoce a naplánoval cestu přes tuto zónu. Sám se nepochlubil, ale ze záznamu GPS jsem vysledoval 😉 že v oblasti Kaliště, Zaliny pár hledacích pokusů cesty navíc proběhlo… Prý juniorovi nejvíc pomohlo, že mu senior dal tacháč a věčné sledování čísel (jak jede rychle, kolik už ujel a tak) které v dětské prostotě nebyl schopen dát do souvislostí 😉 zaměstnalo jeho hlavu natolik, že prý ani moc nemrmlal 🙂

O.

P.s. Zas mi bylo nastaveno zrcadlo – když jsme se vraceli od Dobré Vody hezký kus měsíční krajinou stavby dálnice utrousil jsem: „Kudy my budem jezdit na vyjížďky a z vyjížděk, až ta dálnice bude stát? Tolik otázek…“ Příbuzenský pár senior&junior jízlivě opakujíc povzdech „tolik otáztek“ nějaký čas předstíral chápavý výraz. A pak se mi smáli… Ještě nejsme na jedné lodi!

P.s. Aniž by Eri cokoli psal (i pouhá neúčast byla zprávou) sám jsem došel k závěru, že se z Nezmarských vyjížděk i po čas Covidu-19 nesmí stát „vložený rodinný závod seriálu Kolo pro život“ a příště se uvidí, kdo to s kolem myslí opravdu vážně. Vyhrabejte ze skříně svá zašlá trička Iron Maiden. Run to the hills!

Trasa: 37 km, Malák, Velkas, pravý břeh Malše, Vidov, Heřmaň, Plav, Heřmaň, Doudleby, soutok Malše se Stropnicí, Doudleby, Doudlebský vodopád, Borovnice, Nová Ves, Doubravice, Velkas a dom

Výškové metry: 613 m

Účast: Covid-19, Peťa Š., Venouš, Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Přema, Petr P., Jirka Z., Víťa K., Zdenál, Bivoj, Eri, Pavel T., Vítek S., Hony, Venca Drbout, Kory, Petr Podhola, Majkl, Stanley, Kocour, Vráťa, Láďa, Honza D., Honza M.

Pád: Venca Drbout 3x, Pavel T., 

Defekt: Vítek S. přetrh řetěz, Hony

Trackmaker: Ondra, ale na dlouho spíše v pozici ideologického vůdce

GPS: https://mapy.cz/s/govohavuca

další trasy : Petr, Hony, Eri

Komentář: Absence společné jízdy mě opět nutí opustit popis plynoucího příběhu a nutno vypíchnout jednotlivosti, které se mě dotkly nejvíce. 1) karanténa a omezení vyplývající z Covid-19 mě serou hoši jak svině a ne že ne, ale tak nějak jsem se zatím stavěl na tu stranu dodržovačů a ne na stranu hledačů otevřených pivních okýnek a náhodných setkání třetího druhu… A chtěl v tom pokračovat i dnes. Jenže mít trudomyslného kamaráda je peklo, vždyť to všichni známe. Takže jsem vymyslel, že minulo vyjížďkový splín zaženu povoleně – rodinou! Domluvil jsem se s bratrem a synovcem, že pojedem spolu. Jednak minule nějak špačkovali na cestu (ve skutečnosti špačkovali na svou neznalost steziček…) a tak se mi jich zželelo, a druhdak byli benefitem společnosti. Nepojedu sám! A jet ve více jak dvou se smí, pokud jde o rodinu. A my rodina skutečně jsme! Do omezením vyhovujícímu plánu se pokoušel hodit viberem vidle Kory, ale byl odmítnut se známým odůvodněním, taktéž i telefonicky Víťa S. (opět stejné odůvodnění) až to rozsek Aleš: „Čekám na Lučním jezu v 14.30 jak jsi psal, původně jsem s Váma jet nechtěl, a jel jsem do servisu, ale cestou to pošteloval k dokonalosti a do servisu nemusím a sám nejedu… “ Při setkání prohlásil , že je Honzovo druhej syn a při jízdě pak ještě za mnou probíhalo ladění not v kolika ho vlastně Honza měl, ale jak to dopadlo nevím. Jako bonbónek všemu pod vodopádem čekal Venóš – chudák tam dojel na čas, který jsem hlásil k umístění prezenčky, ale my to nestíhali, tak ještě způsobně počkal deset minut na možný přenos viru 🙂 Takže asi tolik k danému tématu. 2) Při vyjížďce, které by se dalo říkat „motanice terénem“ s ani ne 16 letým hochem, mě pár věcí opravdu zaskočilo. Pak mi to ale došlo, že my fakt už přemýšlíme jinak… Při prvním průjezdu bodem, kterým jsme už jeli, mi Marek dal UPŘÍMNOU otázku, proč tam jsme znova, když už prve jsme mohli jet tam, kam jedeme teď… To zaskočilo nejen mě, ale i strejdu 😉 Aleše a s nechápavým výrazem mu vysvětlil, že „my nikam nejedeme, ale projíždíme se“ 🙂 Markovo pohled nenabyl chápavějších kontur… Při dalších dotazech alá „Proč jsme tu na kole?“ jsem si uvědomil, jak moc je pro normální populaci pravdivá Majkovo průpovídka: „Hezká procházka… Ale bez kola!“ Jó, zrcadlo od lidí z jiného břehu je někdy moc zábavné. 3) Dojal mě Peťa Š., který se stále zotavuje ze zlomeniny patní kosti a nemůže moc chodit a i při jízdě ho to bolí – i přesto se k vodopádu vydal až do míst, kde už to je opravdu jen pochoďák a tam (cca 150 m od cíle) to musel vzdát. Vyjížďku máš, zotavenče. 4) Dojal mě Peťa P. nezlomnou vírou v to, že když dá do Doudlebského vodopádu pivo, tak se té virus nákazy někdo dotkne a pivo vymlaskne (stalo se…) 5) Palec nahoru Vencovi za osvěžení a snahu o nápad jak to dělat jinak, bez propisky (viz NO).

O.

NO: Aby jste byli chytřejší, vysvětlím Vám, jak to Venóš myslel. Dal na místo samé QR kód (pro starší a pokročilé viz galerie a ten divný černobílý obrázek…) s tím, že účast se bude prokazovat tak, že každej kdo se dostaví, načte kód, objeví se mu tam tajná zpráva a hned se bude vědět že tam byl (asi bude muset poslat scan obrazovky s tajnou zprávou, myslím). No naráží to na to, že např. já nemám scan QR kódů, (kdysi jsem si říkal, že takovouhle zbytečnost nikdy potřebovat nebudu, btw. a do dneška nepotřeboval) a hlavně to tak nějak neumím tvořit. Nezmarské okénko je ale jiné. Věděli jste, že i když na QR kódu některá bílá pole pečlivě vybarvíte modrou propiskou, stále to funguje? A tipli by jste si, kdo to měl potřebu to na zkoušku propiskou vybarvit? Tak zas příště boyz! Čus virus 🙂

Trasa: 51 km, Meťák, Boršov – Březí, Kotek, Hvízdalka, Pozděraz, Čertyně, Záluží, Gabreta, podél řeky Zlatka, Věncovka, Chlum, Krnín, Milíkovice, Kameňák, Mohyly, korýtko, Včelná a dom

Výškové metry: 793 m

Účast: Covid-19, Ondra, Venouš, Honza L., Marek L., Vláďa, Kocour, Vráťa, Honza D., Honza M., Víčko, Aleš, Kuba J., Přema, Hony, Venca Drbout, Víťa S., Majkl, Sochy, Pavel T., Zdenál, Bivoj,  Víťa K., Jirka Z., Petr P.

Pád: Marek L. – 2x kvůli spdéčkům a jednou z vyplašení, že se mu ztratil otec 🙂 (zase se našel!)

Defekt: snad ne

Trackmaker: Ondra, ale těch trasérů nakonec bylo o dost víc…

GP: https://mapy.cz/s/cenedeleha

Další jezdci : https://mapy.cz/s/comuhomeke

Komentář: Z počáteční euforie minulého reportu způsobené z velké části tím, že moje tělo potřebovalo radost nad rámec karanténní šedi a tak se prostě radovalo upřímně a ze všeho, dnes při psaní dosedla chmura. Absence zpětné vazby. Jel jsem sám, schválně co nejdřív, aby vše čekalo na jezdce v jakoukoli denní či noční dobu, cíl vytyčil, zajímavost na prezenčku přihodil, nový způsob trasování se naučil, novinku do trasy zařadil a … Jel sám, s nikým nemluvil. Jel někdo v mých stopách, zanadával si někdo jak je to kokotská cesta moc/málo do kopce, moc/málo terénem, byla trasa z map.cz vůbec k něčemu, přečetl někdo zajímavost? Kdo ví. Snad 24 kusů je odpověď!

Tak a teď na veselejší notu. Vymyslel jsem obětiště abychom drobností přispěli jako prosbou k brzkému konci stavu izolace a nečekal jsem, jak moc se to setká s úspěchem. Peťa P. dokonce navrhoval, že doveze syna, ale matka dítěte se to zřejmě dozvěděla a tak nebylo ani dítě, no a nakonec ani Peťa (oprava, po dopsání reportu se zjistilo, že se Peťa vysmýkl a s nocí dorazil). Můj jidáš vzbudil mnoho asociací a „záhadně“ se ztratil již s prvními účastníky (účast je shora psána chronologicky). Věřil jsem ještě, že libá vůně nalákala srnku, ale když jsem postupem času na fotkách viděl, jak se ze zabalených sušenek Oreo stávají nezabalené sušenky Oreo a je jich tam méně než bývá obvyklé a každý druhý je vlastně zachycen při focení něco konzumujíc a ačkoli se všichni dušují, že něco přivezli (ponejvíce traťovky, neb nic jiného po kapsách neměli…), na fotkách obětní kopice jídla nepřibývá a nepřibývá… Ani nehádám, jak dopadlo pivo v plastové láhvi, se kterou se hrdě fotili Bivoj a Zdenál. Zřejmě mok rituálně obětovali a na místě samém nechali jen plastovou láhev (kluci, napište, že to není pravda!). Takže ač mi Bivoj radil, že když už jsem dokázal takhle nepozorovaně uspořádat potravinovou sbírku, měl bych tam o víkendu s dětma skočit na oběd zdarma, vím, že bych byl napálen! Ale snad obětované v prospěch Nezmařích bříšek povede k cíli. Držme si palce. 

O.

P.s. V galerii je též návod a důkaz, že můj záznam trasy v mapách.cz je využitelný i pro „Generation next“. Milí spolunezmaři, kteřá žijí v přítomnosti, zatímco já ještě v minulosti, můj záznam si můžete nahrát ve formátu GPX do svých hodinek, mobilů, navigací, budíků, kardiostimulátorů – no prostě do všeho, co umí GPX. A taky KLM (doteď jsem myslel, že to je letecká společnost…)

NO: Edukační okénko míří na první obětinu: jidáše. Stanley tuto tradiční pochoutku označil za loupák (sic!), Venouš si myslel, že Jidášem má být on, ale ne, ne ne. 

JIDÁŠ: sladké velikonoční pečivo z kynutého těsta slazeného medem. Svým tvarem mají připomínat svinutý provaz, na němž se oběsil apoštol Jidáš poté, co svým polibkem zradil Ježíše a zapříčinil tak jeho zatčení. Zavinutý tvar jidášů spolu s medem, kterým se ještě horké po vytažení z trouby potírají, symbolizují plodnost a hojnost – tradiční charakteristiky jara. 

Pár slov od PP : Nějak se nedaří, minulou vyjíždku mi málem neuznali a tuto jsem neprošvihl jen těsně. Ale pozitivně – Ondro, udělám ti radost, opravdu to byla kokotská cesta. Ta louka za kempem ve Zlatce (po směru toku) a dále. Já blbec ti poradil jak tu mapu dostat na web a pak sám koukáním do ní málem přijdu o mobil, který mi vypadl z kapsy. Naštěstí mám a) skvělé kamarády, kteří pomohou, b) kliku, že jsem je potkal, c) iPhone, který se dá najít na 8 hektarové louce pomocí jiného iPhonu – přesnou GPS lokalizací nebo např. dálkovým přehráním zvuku na telefonu. Díky Steve! Ztrátu telefonu jsem zjistil kousek před cílem, takže zpět, pak směr cíl, pak zas cuk tam, cuk zpět a zase tam. Moje trasa (v GPX i KLM) připomíná trochu přerušovaný sex. Nakonec to klaplo a vrchol dosažen, i díky ochotě Jirky Zibury, který měl (na rozdíl ode mě) jak baterku v mobilu, tak ve světle a ještě i morál mě doprovodit. Díky, díky všem.

To místo je asi fakt ovládáno neviditelnými silami a ty si hrály se mnou celou cestu. Opakovaně mi skákala zvěř do cesty, v Doudlebech na letišti mi přistávalo letadlo nad hlavou, těsně před domovem zase vrtulník (u nemocnice), a to za svitu superúplňku. A do toho ten mobil, už oplakaný a neuvěřitelně šťastně nalezený (mimochodem těsně před vybitím). Ale bylo krásně, skvěle jsem se projel (i když jsem 64 km popravdě neplánoval :-), zadumal, pokochal  – o to víc, že mě nikdo nerušil (mluvením) ;-). Tak jaký chmury?

P.S. doufám, že mi euforii nepokazí vývoj dalších dnů, neb jsem pár slov se Zdenym prohodil a dozvěděl se, že už byl (pracovně) v kontaktu s Covidem, načež mě předjel a odhlenil se tak, že se sprcha kapének minout nedala. Je to vědec, já mu věřím, promoříme, uvidíme :-). I proto jsem se už tentokrát nebál podepsat 😀