Rubriky
Říjen 2020
Po Út St Čt So Ne
« Zář    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031  

Author Archive

     Stanley, vyzván k podílení se na obsahu našeho webového občasníku, zaslal nám jeho zápisky z cyklodobrodružství, které podnikl.

Zde jsou v plném znění 😉 :

V pondělí 24.8. ve 22.21 jsem odstartoval z nejsevernějšího místa moravy. Popojel jsem do Bílé vody a přespal v krásném přístřešku vedle psychiatrické nemocnice spolu s dalšími nocležníky, které jsem tam nečekal.

     V úterý jsem vyrazil s myšlenkou, že dojedu na Praděd a přespím někde tam. Trať byla ovšem těžší, neź jsem předpokládal, a tak jsem nocoval před Karlovou studánkou na útulném mysliveckém posedu.

     Ve středu jsem ráno projel Karlovu studánku a pak jsem stoupal 6 km po asfaltu na Ovčárnu, kde jsem se posilnil a pokračoval na Praděd, odtud na Dlouhé stráně, napřed dolní a potom horní nádrž. Při stoupání na horní nádrž jsem potkal několik členů brněnského lyžařského družstva na letním soustředění. Poté jsem se cestou necestou dostal na sovinec a odtud na koupaliště ve Šternberku, kde jsem přespal.

     Ve čtvrtek jsem odstartoval scílem dojet do Moravskéhokrasu. Dopolední cestado Olomouce byla docela rychlá, tak jsem se v klidu naobědval a vyrazil dál. Ale po obědě mi to moc nejelo, naštěstí po průjezdu vojenským prostorem Březina už jsem byl kousek od cíle, tak jsem po tmě dojel za Macochu a tam u jedné chaty přespal.

     V pátek ráno byla hrozná kosa, tak se mi ze spacáku moc nechtělo. Cesta byla dobrá, na sluníčku bylo teplo a po motanici kolem Adamova a brněnské podkově jsem dojel k vodnínádrži pod hrádkem, kde jsem si dal v kiosku limču a pokecal s místními cyklisty. Při stoupání kolem mariánských trailů jsem si je chtel vyfotit a zjišťuji, že nemám čím, telefon zůstal v kiosku. Otáčím to a spěchám zpět. Telefon byl na stole a pán od vedlejšího stolu to okomentoval: „Jste tu zapomněl telefon? Ani jsem si ho nevšiml“ Tak otočka a zpět na traily, následoval krásný výhled na Brno, prohlídka města a pozdější oběd v restauraci u Kaštanu. Po obědě mi to opět nejelo, ale za Moravským Krumlovem se to celkem rozjelo, tak jsem to dotáhl na v.n. Nové Mlýny, kde jsem přespal v kempu.

     V sobotu jsem si přivstal, věděl jsem, že mi chybí 85km a vlak mi jede v 16:45 z Břeclavi, což je dalších 15 km, takže musím mít průměr 10 km/hod, abych to stihl. Ráno byly ještě nějakéstoupání až do Mikulova, kde se mi přetrhlo lanko přehazovačky. Vozím sice náhradní, ale vyměnit ho neumím ☺. Hledám servis, ale jeste není ani 8, tak sedám na kolo a se dvěma převody pokračuji do Valtic. Cestou potkávám reklamu na cykloservis, volám a domlovám se s paní majitelkou na půjčení nářadí, manžel-mechanik nebude přítomen. Ve Valticích jsem před 9.00, v obchodě dokupuji zásoby, snídám a v 9 jsem u cykloservisu. Za pomoci půjčeného nářádí a návodu z YouTube se pouštím do opravy. Bohužel lanko je roztřepené a nejde protlačit bovdenem, tak ho stříhám, bohužel hned u bovdenu, takže ho nemám jak postrčit dál. Naštěstí manžel-mechanik je přítomen a tak nechávám výměnu na něm. Bovden vedený vnitřkem rámu byl ale ucpaný, tak musel udělat bypass a já vyrazil k cíli. Průměrná rychlost klesla na 11,2 km/h, takže pohoda. Následoval Lednicko valtický areál a luxusní šotolinka, kterou vystřídal asfalt na finální 15km rovince lužními lesy a loukami v okolí soutoku,nakterý jsem dorazil ve 12:25.

1 etapa 1,47 km 41 vm

2 etapa 135,71 km 3823 vm

3 etapa 127,36 km 2801 vm

4 etapa 161,69 km 2134 vm

5 etapa 180,78 km 2844 vm

6 etapa 88,12 km     847 vm

Start pondělí 22:21, cíl sobota 12:25

Celkový čas 4 dny, 14 hodin 4 minuty

 

Oživuji tento report z 26.9.2019 :

Nebudu to psát do komentáře k reportu, napíšu to rovnou jako nový report

V hospodě se totiž probíralo spousta věcí, které redaktor nezmínil(chápeme) a jedna z nich je Bivojova sázka, se kterou se nám svěřil a kterou mu samozřejmě klub pomůže vyhrát.

Ve zkratce jde o to, že musí ujet na kole 450km v kuse, resp. za 24 hodin. Měl na to 10 let, nějak si na to vzpomněl až těsně před vypršením lhůty 😉

Výhra je lákavá, takže v tom kamaráda nemůžeme nechat samotného, zejména když se výhra v sázce (jak známo) zdaňuje významnou měrou 😉

Na nás tedy je, abychom pomohli vymyslet trasu, případně ho doprovodili na jeho pouti…support, vole! 🙂

Už v hospodě padaly náměty jako 2 x Balaton runde, případně autem na Grossglockner a odtud to k moři bude víceméně z kopce, další návrh směřoval do východního Německa, vyrazit až začnou na Rujáně foukat větry od moře atp. Můžeme případně zkusit objet 2 x Mallorcu 😉 Další strategie byla o čase-vyjet za tmy a končit za dne?Nebo opačně? Nebo jet přes celou noc? Nebo se hecnout a stihnout to od svítání do soumraku? 🙂

 

Dávejte do komentářů tipy na trasy. Případně hlašte, kdo by jel (i jako doprovod). Vypadá to na červenec.

Trasa: 37 km,  Švábák, panelka, Závraty, Vrábče-zastávka, chaty pod Klukem, zelená nahoru do sedla, výstup na vrchol, hřebenovka na Haberák, trailík dolů, modrá, Lipí, Kaliště, zelená přes Švábák, Sokolák, náměstí, Podkova

Výškové metry: 630

Účast: Míra Doležel, Stanley, Petr Pokorný

Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Pokorný

GPS : garmin

Komentář:

Poslední letošní vyjížďka vyžadovala něco mimořádného. Mimořádné bylo už to, že jsme se vůbec sešli. Po dohodě jsme vyrazili trochu dřív, aby zbyl čas i na přípravu příchodu očekávaného. Dožít se vinšovaného štěstí a zdraví v novém roce, znamenalo trasovat pohodovou a bezpečnou trasou, což vlastně bylo také mimořádné. Žádný strach, výkonnostní a dovednostní vložky se také našly 😉  Mimořádně jsme zařadili výstup až na vrchol Kluku, kde jsme za klub udělali (kdoví zda ne poslední letošní) záznam do pamětní knihy. Cestou jsme objevili pomníček sportovci a kamarádovi, aby o to víc zarezonovalo, že přání zdraví není jen tak nějaká fráze. V sedle u vysílače doutnal čerstvě opuštěný táborák, nad městem a kopci okolo doutnala už pyrotechnika, která naší vyjížďku stále intenzivněji doprovázela až do samého centra. Raketa nás netrefila, zato já jsem dostal pěknou ranku z elektrického ohradníku, který nově vlastně zahradil cestu ke hřibitovu v Lipí. Prostě samé magické a mimořádné věci se děly, tvůrčí duch by v nich jistě našel spojitý příběh bez náhod. Abychom mimořádnosti vyjíždky věnované pro štěstí (pour féliciter) vám všem, kamarádi, nasadili korunu, vlastně podkovu, nebylo lepšího nápadu, než přijmout Stanleyho nabídku. Nevím, jestli i toto byla náhoda, ale rozhodně není vůbec špatný nápad vozit na vyjížďku klíče od hospody 🙂

Petr P.

Tímto jste srdečně zváni na tradiční Dokolnou, která se jako vždy uskuteční na Startu a tradičně je součástí i výroční členská schůze – tímto budiž učiněno zadost Stanovám ohledně svolávání se. Účast jest podmíněna dobrou náladou, vhodným oblečením, prázdným žaludkem a drobným příspěvkem (400K) na chod spolku slávy nehynoucí. Veškeré další příspěvky ke zdaru (akce i budoucí sezony) nad rámec minima – jak finanční, tak jinak hmotné i nehmotné – jsou pochopitelně jen vítány a předem za ně díky.

Termín : pátek 1.11.2019 od 18 hod.

Zejména kvůli zajištění dostatku občerstvení (překvapení kuchaře) se, prosím, přihlašte zde:

https://doodle.com/poll/a5dg3dar3ixwgcis

na viděnou se všemi (členy i příznivci) se těší

výbor jménem Petra P.

 

Trasa: 47 km, Vidov, Plav, rechle, Branišovice, Svatý Ján, Chlumská hora, hrad Pořešín, Pořešínec, Pořešín obec, Velešín

Výškové metry: 781 m

Účast: Vítek S., Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Koubič, Míra Doležel, Sochy, Aleš, Eri, Ondra M.

Pád: Pavel Tíkal

Defekt: Eri (asi se zdrclo mlíko v plášti)

Trackmaker: Vítek

GPS: https://mapy.cz/s/3xlhC

Komentář: Interpretace výsledků měření radarových odrazů srážkové činnosti nad ČR vedla k pragmatickému rozhodnutí : na Pořešín!  A byla to skvělá volba. A to i přesto, že nakonec pršelo více severněji, než se zdálo. Mírná úprava obvyklé trasy na „horekopcom“ byla příjemným osvěžením a taky dost možná byla o něco méně bahnitá. Ostatně, déšť a vlhkost posledních dnů nás dost zaskočily. A tak si Eri vystoupil z kola ve Vidově, poté co mu to ujelo na obrubníčku, já měl těžký pád při vedení kola na betoně u Rechlí a ty kořeny, svině klouzavý, trápily všechny celou cestu…Už jsme si úplně odvykli. Vítek navíc hlásil, že se v tom vlhkém vzduchu potí úplně jinak než obvykle, myšleno co do smradu. Pod Pořešínem jsme si ještě vychutnali trailík do Pořešínce, odkud gruppo compacto změnilo původní směr Kaplice-nádraží a silničářskou vložkou napálilo časovku do sportbaru ve Velešíně. V Kaplici totiž nebylo kde utratit peníze, jak hlásil  Eri (předvoj díky defektu). Eri bral rychlík a my jeli dalším vlakem, z něhož jsme vystoupili na zastávce Koháč (zatím dočasně vedena v jízdních řádech pod dost neurčitým pojmem „jižní zastávka“) a zpětně si říkali, proč jsme vlastně na ten Koháč nejeli rychlíkem…pravdou ovšem je, že bychom tím pádem neměli vzpomínku na Barčiny velké modré oči, eskamotérské kousky pána s 3 promile na elektrokoloběžce s téměř vybitou baterkou a zajímavý jev, obvykle vlastní jen nám mužům-ženu, která nezvládne (např. objednat) 2 věci najednou…Ve spojení s povoláním servírky je to dost značný handicap 🙂

Za zmínku ještě stojí, že nejmenovaný člen vyrazil na vyjížďku na ATB, což spustilo debatu, zda braní prášků není nepovolený doping. Případně, jak se asi vypořádává střevo, ve kterém prášky kompletně zničily mikroflóru, s dávkou nefiltrované nepasterizované jedenáctky… Eventuelně, jak dopadne „souboj“, až do tohoto nového ekosystému pošle další dávku ATB 🙂

Pro úplnost dodávám, že podle Nařízení Evropské komise č.6C8YK19/LO o závazném způsobu vedení cyklistických statistik, není pád při vedení kola pádem způsobilým k jeho evidenci.

Do výroční zprávy Českých drah : tentokrát, proti zvyklostem, se nám podařilo nějaké peníze za jízdu utratit a k hospodářskému výsledku ČD přispěli členi spolku celkem částkou 147 Kč v mincích.

P.

NO se oslím můstkem přes placení za dráhu dostává k placení za kamarády. Někteří z toho dostávají i angínu. Což je k pláči. Ale než dětský pláč, radši ještě jedno pivko. Takže veršovánka by mohla být : Kam, kde není pláč? Přeci na Koháč!

Ale my hlavně víme, že ani déšť, ani pláč na (nás) fešáky neplatí! 😉

Co na fešáky neplatí

Trasa: 42 km, Březí, Hvízdalka, po modré do Štěkří, Černice, po červené do Mirkovic, Malčic, Věžovatýách Plání, Poluška vrchol, cestou necestou sjezd z Polušky na statek Krakovice, přes pole do Bujanova

Výškové metry: 861 m

Účast: Ondra, Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Vítek, Aleš, Víťa Kořínek, Petr Pokorný, Majkl, Kory, Eri, Přema, Petr Šikl, Stanley, Sochy, Míra Dvořák

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: těžko říct, asi Vítek, nebo částečně Peťa Šikl…

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d126247d85e39a8d55f72c5

Komentář: Vyjížďka do Bujanova je prostě magická. Myslím, že je všeobecně přitažlivá a dokáže okouzlit až tolik, že člověk předem zapomene, jak moc velká vedra panují a rozum se probudí až těšně před startem vyjížďky, provázený nezmarským „viber trollingem“ za koupálko. Naštěstí/naneštěstí je však jídlo v hospodě zamluveno a tak se do opozice k rozumu na stranu srdce přidá i zodpovědnost a jede se. A klasicky jako vždy na této vyjížďce dojde k atomizaci mužstva, telefonátům a jízdě na Polušce nazdařbůh 😉 A i ony vedra si nakonec řekly své a Bivoj svým CTS okýnkem vyjížďku vyšperkoval – minimálně Majkovi, který hbitým podáním nápoje, sousta, konejšivého slova dokázal svou empatii a celkovou tělesnou slabost pomohl Bivojovi překonat! Tak to má být.

O.

P.s. Úsek Mirkovice – Věžovaté Pláně je jeden z topů Nezmarských úterků!

NO:

Velké, širé, rodné lány,
jak jste krásny na vše strany,
od souvratě ku souvrati
jak vás dnes to slunko zlatí!

Loni si o tom povídali a letos? Jak loni řekli, tak také udělali. První výjezdní zasedání spolku leteckou přepravou. Takže vlastně výletní zasedání. Kolem žhavého jádra Eri, Hony, Petr P. a Honza L. se ještě shlukly další hvězdy – Bivoj, Kory, Majkl, Míra a Jirka Zibura. Niki Lauda má za ušima a tak si znovu koupil aerolinky, které jsme použili na trase Vídeň-Palma. V Palmě na nás čekal delegát agentury NaCesty a osamělý cyklistický nadšenec Jirka z Brna, který naší skupinu doplnil do kulatého počtu 10.

Celé to ale vlastně začlo konzultacemi s mazáckými Pražáky, kteří své zkušenosti shrnuli takto :

Teze č.1 : Na Mallorce je vždy hezky, v dubnu se jezdí krátka/krátká, maximálně po ránu rukávky.

Teze č.2: Vybírej si německý hotely, český cestovky berou lowcostový zařízení, což se projeví zejména v jídle a o jídlo na kole sakra jde! Pestrost, čerstvost, kalorie!

No, takže jsme přiletěli na ostrov až koncem dubna, v obavě, že se upečem horkem. Odlet z Vídně v příjemném teplém jasném podvečeru, zasněžené Alpy jak na dlani. Přílet do Palmy v silném severním protivětru, zataženo, 100% vlhkost, teplota kolem 15 st., pocitová asi o 5 nižší. Předpověď mizerná.

Ubytko nás mile překvapilo.4* hotel Rei del Mediterrani opravdu není penzion Dobrá, lůžka nechyběla, naopak 😉 Přestože jsme se na hotel dostali kolem 23 h a už bylo po večeřích, hotel speciálně pro nás připravil velmi bohatý studený bufet. A od příštího dne už to jelo naplno-polopenze snů. Co mi tak utkvělo v hlavě – salátky, šunčičky, sýry, vajíčka, zabijačkové speciality, musli, crumble, jehněčí, paella, sushi, ryby, krůtí steaky, masa v zelenině, zelenina v mase, pudinky, zmrzliny, melouny, koláčky, krevety, slávky, omáčky, olejíčky, polévky,  … a milion dalšího..drobná ochutnávka v galerii. Do toho wellness, točená Plzeň, anýzovka Túnel, vino bianco, vino roso, vino tinto

Takže ani jedna teze nevyšla a kam jezdí Hegy, to by mě zajímalo 🙂

A teď ke sportu. Po první snídani v pátek 19.4. jsme převzali už předem připravená kola, označená dokonce nálepkami s naším jménem a vyrazili na první průzkumnou výpravu po ostrově. Bydlíme na severu, u Alcudie, nejbližší top POI je maják Formentor, který do našeho itineráře patří určitě, tak proč ho nedat hned první den. Přes rozšlapávací rovinku jsme se přiblížili do hor a pak už si užívali euforii vlásenek, klopenek, přijatelných stoupání a exkluzivních scenérií. Kazily to 2 věci – silný vítr a celkem hustá doprava. Prostě byly svátky, což se projevit muselo. Samozřejmě už první den v nohách některých bouchly saze a tak se grupo compacto neconalo 🙂 Votočili jsme nožičkama ještě v podhůří a hurá na základnu. Mallorca má specifický reliéf, severozápadní pobřeží je hornaté, zbytek ostrova je vlastně placka posetá menšími či většími homolemi. Stoupání vesměs do 7%.

Rovinky jsme si chtěli nechat na dny unavenějších nohou a tak i sobota 20.4. byla ve znamení hor. Na ostrově, který má vrcholky kolem 1400 m.n.m se obecně dá dojet obvykle do cca 600(extrem 900) metrů a protože se jede od moře, každý počítat umí…Zátoka Sa Calobra byla naším cílem a s ní spojený ikonický výjezd do sedla s kotou 682 m (Coll dels Reis). Fučelo jako prase, vítr bral telefon z ruky, cloumal i s pořízky v zatáčkách, zadní vítr hnal jezdce do kopce i bez šlapání, prostě zážitek.

Počasí se stále zhoršovalo a v neděli 21.4. už bez přetvářky začlo pršet. Zde se začínala formovat skupina A, sportovnější, otužilejší, asketičtější. Cílem byly 2 vrcholy ve výše zmíněných vnitrozemských rovinkách směr jihovýchod. Randa a San Salvador. Sekunderním cílem, či přáním byla představa, že pršet brzo přestane. Skupina B měla stejný směr, ale střízlivější odhad počasí, takže vyjela později, nedojela tak daleko, ale byla podstatně sušší. A také bohatší o kulturní a gastro zážitky. Před Áčkem ale patří smeknout. V přístupu k využití času ostatně šla hlavní dělíci linie mezi A/B, jak se ale později ukázalo, kilometrově i výškově nezahálel nikdo. A navíc, třetí den se nemá dělat nic.

Pravidlo třetího dne jsme posunuli na pondělí 22.4., kdy mělo být vysloveně hnusně. A bylo. Někdo šel běhat, někdo pěšky na exkurzi do města, odvážnější jeli městskou. Tipoval bych, že pomyslným vítězem byli „pěšáci“ – nejvíce km, nejvíce promile 😉 Zpátky ze starého města už pěkně velkopansky taxíkem a v hotelovém baru jsme pak dozapili odchod studené fronty 🙂

Úterý 23.4. jsme tak mohli začít sportovat nanovo. Někteří dokonce v čistých dresech, využili jsme služeb hotelu a dali bubnům mallorských praček přičuchnout 🙂 U cestovky jsme si bookli ranní transfer na jih ostrova, do oblasti Andratx. Odsud byl plán se vracet hornatým terénem SZ pobřeží a dojet do hotelu po vlastní ose. Vítr se měl otočit a mraky rozestoupit. A taky že jo. Pecka. První pěkné fotky, více kafíčkových zastávek nenastalo jen proto, že se „tak nějak řeklo“, že treffpunkt se jmenuje Soller, tam se dohodnem a nemá cenu na sebe čekat, je to za rohem. Jo, tak to za rohem dělalo 40 km, dojíždělo se v minutových rozestupech a opět se celkem zbytečně skupina na cca 2 hod rozpadla. No, nějak jsme si to vyříkali a poučení z krizového vývoje bude. V krásném městečku Soller jsme se skutečně společně domluvili, a to tak, že se rozdělíme 🙂 Někoho lákalo nejvyšší drápání se do kopce, navíc kolem jezer, i za cenu jízdy už jednou projeté silnice, jiné zlákala Coll de Soller a osada Orient, která v těch horách vypadá jak bys byl v Tibetu. K večeru se ochladilo a zesílil vítr, což v horách dohnalo Míru až k topení radiátoru, ale na závěr způsobilo hýkání členů B týmu, který se po rovince k naší Playa de Muro řítil desítky minut na silný zaďák stabilní rychlostí nad 40 kmh.

Středa 24.4. už byla vysloveně hezká – aby ne, když jsem měl narozky 😉 My, co neviděli Randu a San Salvador, jsem si tam chtěli zajet, zbytek tento nápad nelákal, ačkoli ani oni nic z toho neviděli, byť tam v sobotu téměř prokazatelně byli 🙂 Vysloveně pohodová jízda, proložená řadou zastávek, kultura i gastro, dovča na plné obrátky.

Čtvrtek 25.4. byl den odjezdu, ale odlet byl až večer, takže jsme příležitost chytili za pačesy a po odhlášení z hotelu se jeli ještě projet, vytočit nohy, s plánem se případně i okoupat. A hlavně aby se někomu něco nestalo. Skupina A jela na průzkum západně, skupina B na východ ostrova – moc hezké město Arta a přilehlé poutní místo Betlem s pěkně zvlněnou cestou. Čas zbyl, tak jsme ještě i k moři zajeli a skutečně jsme i nezmarské párky smočili 😉

Zlidštění po jízdě bylo dovoleno, vrácení kol proběhlo jakžtakž (zde se skutečně trochu projevila Hegyho obava z českého přístupu), transfer na letiště parádním shuttlem v nezmarských barvách a už jsme ve vzduchu s předsevzetím, že se sem určitě nejpozději za rok vrátíme…

Statistiky :

pá 104, 1260, Formentor, https://www.relive.cc/view/2301967838

so 132, 2200, sa Calobra, https://www.relive.cc/view/2305161654
ne B : 73, 550, odpo v dešti, Sineu a Petra https://www.relive.cc/view/g33351845549
A : https://www.relive.cc/view/2307851857

po volno

út 140, 2500, Andratx https://www.relive.cc/view/g33448765668

st B : 152, 1540, Randa a Salvador, https://www.relive.cc/view/g33500935338

čt B : čt 91, 1140, Arta a Betlem, https://www.relive.cc/view/g33534036944

celkem tedy cca 700-800 km, 9200-10000 vm

+ někteří běh a plavání, případně jiní rychlá chůze po městě 😉

 

 

Trasa: 40 km, Včelná, Březí, Maškovec, Štěkře, Černice, červená na Polušku, Chuchelece 😉 , Lannovy Domky, Kaplice nádraží, vlakem domu.

Výškové metry: ?

Účast: Pavel Tikal, Míra Doležel, Petr Šikl, Honza Mareš, Petr Podhola, Petr Pokorný, Banán

Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni a dokonce 3 „přebývali“ 🙂

Pád: nikdo nic nehlásil

Defekt: nikdo

Trackmaker: tam se nedá netrefit, nejvíc vedl Peťa Šikl

GPS: https: www.sports-tracker.com

Komentář:  Doneslo se mi, že někteří si záměrně před vyjížďkou ještě přidávají kilometry, tak jsem to chtěl taky zkusit. Obchodně jsem v úterý odpoledne objel na kole „klientelu“ kolem rynku a ujel tak asi 4 km, a to jsem nejspíš neměl dělat. Nebo nevim. To, jak mi docházelo, jsem už dlouho nezažil. Nejdřív jsem to maskoval, že jako dělám spojku, pak že držím basu s Mírou a když už i ten mi zmizel hbitě vpředu, tak jsme si zbyli s Banánem sami. A ten do kopce o hodně rychleji šel než já jel, fakt nevím kdo v takové situaci dostává „palec nahoru“. A přitom ta červená od Mirkovic je tak báječná, za Malčicema ten magický hluboký úvoz a když už si jeden myslí, že asfalt znamená konec stoupání, tak je tu očistec na Včelíny a vono to nekončí ani za Věžovatou Plání? No prostě paráda, však víte. Ale sjeli jsme se všichni tradičně na „té“ louce (už skoro zelené) s posledním pozdravem zimy – viz foto, rychle se obléct do neprofuku a 150 výškových jsme do hospody v Kaplitz-Bhf sklesali během pár minut. Ke svérázu místního hostince patří nejen hostinský sám, ale i jeho ortodoxní marketingový přístup – hlavně zůstat v utajení, takže jsme fakt nedokázali předem zjistit, zda má vůbec otevřeno. Ale bylo a uvnitř navíc už pár minut dleli i borci silničářští, neboť ČB-Kaplice NITE, to bude jednou klasika zvící Flander. A kdyby ti hoši dali ještě jinou klasiku, a to Eskalator ride, to by byli už bozi. Nestalo se. Nebe nám ale i tak božské dary seslalo, hned na startu, jak všímaví poznají v obličejích některých nejmenovaných 😉 Jo, a Banán má nové kolo, pěkné! Dobře se vede 🙂

P.

P.S. Příště je poslední NR, plánuje se romantika jako bič. Jako dycky.