Author Archive
Trasa: 37 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 740 m
Účast: Stanley, Radek Plšek, Koubič, Eri, Zdeny, Majkl, Hony, Míra, Tiki, David, Zása, Bivoj, Venca D., Kruťák, Dan, Petr Pokorný
Pád: nikdo
Defekt: Bivoj (píchlá duše v bezdušáku)
Trackmaker: Majkl
GPS: sports-tracker
Komentář: Čas srnčí říje zainspiroval a po kratším vábení se ustálila skupinka (u divočáků se říká rudl), která využila stříbra nezmarské pokladničky, jejíž klíč v tomto případě drží Majkl. Ten na sebe vzal i břímě dohodnutí dvorního autokaru a snad v rámci sebemrskačství si nevzal ani vodu, což byla nevýhoda ještě umocněná teplotami letošního léta. Toho ale bohdá nebude, aby mu to zabránilo vyhnat nás nejen na (Vysokou) Bětu, ale i Buglatu. Kňučelo se dost, vidina piva byla silná. Tradiční sjezdíček přes (tu) louku do Chrášťan byl ozvučen slastným mručením mužstva, neb večer byl na tomto kusu krajiny obzvláště povedený. Pokusy o reptání, že jako že moc gravelu a málo bajku, odplavil Summer Ale v chrášťanském pivovárku, kde se mnohým až tak líbilo, že outrata některých jedinců atakovala tisícikorunku 😉 Deficit vyplaveného adrenalinu (prý příliš pohodová vyjížďka, omg) vynahradil nakonec nečekaně pan Damašek, který potřeboval na trase Chrášťany-ČB-Strakonice najet k dobru chybějící půlhodinu, takže si někteří nasazovali v buse helmu a jiní nalézali posléze ve svých kolech větve porostů z ostře řezaných zatáček 🙂
P.
NO: Obsažen v textu výše, muhehe.
v pátek nás bude čekat krásných 173,6 km (trasa končí přímo u ubytka, tedy nikdo by bloudit neměl).
V sobotu Nur wer selbst brennt, kann Feuer in anderen entfachen
neděle ( výhradou, že mapy cz neumí do plánování vložit trajekt do Horní Pláné a mezi body 9 a 10 )
Trasa: 42 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 824 m
Účast: Ondra, Hony, Venóš, Bivoj, Aleš, Pavel T., Víťa S., Zdenál, Přema, Petr P., Slávek, Kocour, Ondra Míka, Majkl
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr P.
GPS: https://connect.garmin.com/modern/activity/11789767625?share_unique_id=5
Komentář: Den se neúprosně krátí a oblíbená vyjížďka přes Polušku zabušila na dveře. Bujanovský hostinský však čerpá dovolenou, což je asi jeho protestní gesto proti fámám o krizi v pohostinství, tam se tedy bušit bude marně, a když České dráhy o půlhoďku posunuly odjezd vlaku na hranici 21 hod, nezbylo než variovat. Dvorní dopravce pan Damašek slíbil odvoz a já hledal hospodu, resp. konec vyjížďky s příběhem. Nádherně jsem to vymyslel, dělal trochu drahunu, ale otcovsky jsem družstvo upozornil na nutnost teplého oblečení a zlaťáků na drožku, zejména když nebylo moc přihlášek… Chyba. Spustila se debata, jestli to není zbytečný (rozuměj drahý), jestli není návrat moc pozdě (nešlo to jinak) a jestli by to nešlo příště (nešlo) a co třeba jet jen “kolem komína”. Nechtěně jsme tím odpárali Peťu Šikla, který by býval jel, ale bohužel také čte Viber 😉 Cesta na Polušku je tradičně zpočátku taková pádivá, asfalt není pro každého a já, mysleje na kdekoho, zvažoval přiblížení se v trase D3. Nemám to ale projeté, tak jsem neriskoval. Účast byla opticky vysoká, ne každý ale měl v plánu dojet do cíle, a někteří sami ještě nevěděli, že to v plánu nemají. Tak se nám skupina slovně a posléze i fakticky porozpadala, aby v Malčicích vykrystalizoval drahokam. Nemá cenu lhát, takže si upřímně řekněme, že úvoz z Malčic je pokaždé jiný a tentokrát byl obzvláště pěkný. Z vrcholu Polušky proběhl v “naší” trase svoz dřeva, takže byl hřeben krásně sjízdný vyjetou kolejí. Horší, ale o to zábavnější byla lesní cesta k louce na Krakovice. Někde mezi těmito body proběhla debata, zda dojet až do plánovaného cíle a že je škoda, že není otevřena ta bujanovská hospoda. Jen jsem plácnul do větru, že tam mají prodejnu a třeba bysme přemluvili paní vedoucí, aby na chvíli otevřela. Těm znalejším (mně ne) svitlo – ano, Bujanov má moderní prodejnu 24/7 ! Drahokam se vybrousil. To se musí zkusit, nová výzva! Místo na Michnice a pak dále přes Rožmitál až k cíli (překvápko na příště) jsme točili klasiku. Otevřeli jsme si vlastní hospodu, chlazené nápoje, tyče, uzeniny, sýry, …co hrdlo ráčí! Ještě jeden vstup pro zásobu na cestu a hurá na vlak 21:01…výstup na Jižní, Koháč, zhodnocení a domů…krásná práce, nové zážitky….ale díky patří i “odpadlíkům”, ti za mě prozkoumali rozestavěnou D3 a vězte, že od Markvartic je to jetelné až na Pohůrku.
P.
NVO: Nezmarské vzdělávací okénko – jak se krátí ten DEN..to by jeden neřekl, že taková obyčejná a zřejmá věc jako den nebo noc, je potřeba vysvětlit ve wikipedii. Byl jsem ale překvapen, co vše se lze o DNI dozvědět, např. to, že “český čas” dělil kdysi den také na 24 hod, ale ty se počítaly od západu do západu druhého dne. Takže každý den trochu jinak. Až německý smysl pro pořádek tomu udělal přítrž (Ordnung muss sein). Podle starého českého času míváme tedy v úterý dost často vlastně dvoudenní vyjížďky, ale prakticky všichni se vždy domů vracíme před půlnocí (polovina noci) 🙂
https://cs.wikipedia.org/wiki/Den
Druhým probíraným tématem byl mezinárodní svátek, který připadá právě na 8.8. Tento svátek vznikl v Brazílii a z Jižní Ameriky doputoval až k nám. Den oslavuje ženský orgasmus, zároveň je však připomínkou toho, že ne každá žena jej dokáže prožít…Samozřejmě, když pořádní chlapi jezdí v tu dobu na kole.
Trasa: 48 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 700 m
Účast: Ondra, Hony, Venóš, Bivoj, Aleš, Pavel T., Víťa S., Zdenál, Venca D., Petr P., Míra D., Sochy, Jirka V., Eri, Tauby, Radek P.,
Pád: Aleš, Venca D., Míra Doležel 2x
Defekt: nikdo
Trackmaker: Eri
GPS: https://mapy.cz/s/porepokonu
Komentář: BK Nezmar jako celek samozřejmě nikdy nic nezastaví, ale ani zaplacený členský příspěvek nezvrátí osud a vyměřený čas každého z nás. Tato vyjížďka byla věnována Rosmíkovi, Jirkovi Rossmannovi, dobrému člověku, co mj. s Nezmary jezdil na bajku a lyžích. Směr vyjížďky Kleť byla údajně trochu škodolibost, Rosmík by prý určitě zanadával 😉 , v půlce jsme to otočili zpět k řece a pomyslně zamávali do nebe ze skalního ostrohu s výhledem na Dívčí kámen. Cestou jsme tak porůznu vzpomínali a dávali k dobrému historky s Jirkou, třeba jak obdivuhodně citlivým způsobem dokázal vyvolat tlak na zlepšení ubytovacích služeb na Šumavě 😉 Něco (nebo někdo) mezi nebem a zemí tu vyjížďku “pro ztraceného Jirku” ale asi řídil, protože se ztratil jiný Jirka (Vávra). Nalezen byl u hřbitovní zdi v Boršově, což se nedalo vysvětlit jinak než jako další znamení a tak jsme zůstali, neboť je tam i hospoda. Jen jsme dosedli, spustil déšť a nad kostelem vyšla dvojitá duha…slušný kousky ses naučil za tu chvíli tam nahoře, Jirko 😉 My na Zemi důstojně zapili kamaráda a Jirka (Vávra) nám pak svítil nocí na cestu domů …
P.
NO: F.L. Čelakovský, Ohlas písní českých, zkrácená verze
Je to život na tom světě –
že by člověk utek:
ještě nezažil jsi jeden,
máš tu druhý smutek.
Ej, co já dbám na té cestě
na psoty a sloty,
jen když já mám zdravé nohy,
k tomu dobré boty.
A krom toho – až své pouti
přejedem a přejdem,
v jedné hospodě na nocleh
pán nepán se sejdem.
Abychom předešli psychické újmě Jirky V., zde má každý k náhledu plán na víkend + odkaz na ubytko
VŠECHNY TRASY:
https://en.mapy.cz/s/reregahaza
POPIS JEDNOTLIVÝCH DNŮ:
1 DEN = 70 KM – cca. 1750 metrů stoupání
- Výjezd z Hronova přes Vysokou Srbskou a Závrchy, postupně velké a táhle stoupáni na Karlow (možnost občerstvení)
- Přejezd parkem Stolovych Národních Hor. Prohlídka a okruh okolo hradního města Szczelinec Wielky
- Odtud zpět do Karlowa a smerem k legendárním skalním útvarům Skalne Grzyby
- Přejezd do lázeňského letoviska Duszniki Zdrój (možnost občerstvení)
- Dlouhy přejezd přes Jarkow na místní Polske Flow traily u Brzozowie
- Sjezd do nedalekého lázeňského města Kudowa zdroj (možnost občerstvení)
- Příjezd do Hronova (Hospoda Stovka u Gurina)
PŘIBLIŽNÁ TRASA:
https://en.mapy.cz/s/bokakopeme
2 DEN = 80 KM- cca. 2100 metrů stoupání
- Výjezd z Hronova
- Stoupáni ke skanzenu Pstrazna odkud opět stoupání na Machov
- Přejezd parkem Stolovych Národních Hor přes Radków
- Dlouhý přejezd a stoupání s přejezdem hranic na Polomský kopec a Šerlich v Orlických horách (možnost občerstvení)
- Odtud dlouhý sjezd podél pohraničních opevněníá do Náchoda a stoupání na Pavlišov – host. U Vlčků (možnost občerstvení)
- Okolo rozhledny na Signále do Hronova (Hospoda Stovka u Gurina(pro ty co se “nezaseknou” u Vlčků)
PŘIBLIŽNÁ TRASA:
https://en.mapy.cz/s/pacazuzaso
2 DEN (kratší varianta) = 60 KM- cca. 1800 metrů stoupání
z Kudowa Zdroj do Szczytna vlakem.
PŘIBLIŽNÁ TRASA:
https://en.mapy.cz/s/gesepagome
3 DEN = 70 KM- cca. 1600 metrů stoupání
- Vyjezd z Hronova
- Stoupání na Vrchol Maternice a rozhlednu Žaltman
- Přejezd přes Trutnov Trails (možnost občerstvení)
- Pěchotní Srub na Pahorku
- Rozhledna na Markoušovickém hřebeni
- Podél Adršpašských skal stoupání na Jiráskovy Skály a Zamek Bischofstein (možnost občerstvení)
- Stoupání na Skalní zámek Hvězda a možnost vyzkoušení legendarního sjezdu u zámku Hvězda který se jezdí v rámci rallye Sudety (možnost občerstvení)
- Sjezd do Police nad Metují, skrz Maršovké údolí a Dřevíč příjezd do Hronova
PŘIBLIŽNÁ TRASA:
https://en.mapy.cz/s/kovevefoko
3 DEN (kratší varianta) = 45 KM- cca. 1100 metrů stoupání
PŘIBLIŽNÁ TRASA:
https://en.mapy.cz/s/fucehujoma
3 DEN (varianta 3) = Trutnov Trails
PŘIBLIŽNÁ TRASA:
https://trutnovtrails.cz/traily/
UBYTOVÁNÍ:
Hotel Prajzko Hronov
Trasa: 49 km, 21. století – viz GPS (zapnul jsem však až v Černicích)
Výškové metry: 1.021 m
Účast: Ondra, Přemek, Zdenál, Majkl, Petr P., Kory, Eri, Venóš, Venca D., Tauby, Bivoj, Duby, Ondra M., Pavel T., Míra D., Víťa S. (se zdviženým ukazováčkem), Koubič, Vráťa, Honza M., Kocour, Vláďa, Hony, – sice na silnici, ale vzhledem k okolnostem si účast zaslouží!
Pád: Tauby
Defekt: nikdo
Trackmaker: Peťa P.
GPS: https://mapy.cz/s/botuhulohe
Komentář: Mikrocíle. To je heslo dnešní doby. A k tomu pestrost, která zdobí naše traséry. Není lehké se mezi ně (zase) vpáčit, i já jsem dlouho přešlapoval. Je určitě spoustu dalších, kteří by se také chtěli podílet a mají nutkání ostatním ukázat svěží novinky. Mám pro takové pár instrukcí.
Musíš obětovat kus dne a projet si křížem krážem lokalitu a najít pro kamarády nové zajímavosti.
Ověř a zamluv hospodu, neb po práci legraci, ale hostinští nejsou dnes spolehliví. Jídlo skoro lepší do hospody dovézt – absolvuješ jinak totiž delší telefonáty, sdělíš, že nás na konzumaci bývá tak kolem patnácti, a to vede k tomu, že se objedná deset (!) klobás… Které navíc sežerou ti, co nedali vědět, že pojedou a byli tam dřív.
Ověř možnosti dopravy a zajisti vč. variant. Nečekej, že pojedou ti, co se nahlásili, ale čekej, že budou chtít jet ti, co se neozvali.
Základní chybou je zveřejnit trasu předem. Ani během vyjížďky nepřipusť diskuze. Slabším nabídni zkratku.
Nech ale každého, ať si jede kudy chce, nejsme sekta a každý má svobodu a svá práva. Má dokonce i právo jindy tvrdit, že se trasér musí bezvýjimečně respektovat. To ale jako by prázdnou slámu mlátil.
Odměnou ti bude na konci spo(ko)jená skupina, která tě bude poplácávat po ramenou. Je to čirá radost a už se ti v hlavě honí nové plány. Takže díky všem za díky a zas někdy 😉
Kulturní vložka :
Ti co chtěli, cestou viděli :
- Zaniklou obec Rojov (německy Roiden)
http://www.zanikleobce.cz/index.php?lang=d&obec=755
1921 – 20 domů, 116 obyvatel
1950 – 13 domů, 13 obyvatel
2022 – 1 ruina …
- Studánku, která byla patrně obecní studnou a dnes je považována za pramen Zdíkovského potoka. Označena cedulkou vodní zdroj (kterou údajně někdo z nás pochcal ?) a Zdeny do studánky spadl 😊
https://www.estudanky.eu/5900-studanka-pramen-zdikovskeho-potoka
- Výnězdskou pláň, v mapách s německým označením Winitzer Flur, kde Winitz je Výnězda a die Flur je označení pro zemědělskou plochu, zejména pak tzv. nivu, lužinu (zatímco der Flur je chodba, předsíň)
Označení pláně jsou vlastně hodně kolem Polušky (Věžovatá Pláně, Horní Pláně, Kozí Pláně) a zejména nad Výnězdou mají charakteristický terasovitý tvar (část zarostla lesem). Ve své době to muselo dát strašně práce získat takto půdu k hospodaření
- statek Krakovice – připomíná se v historických listinách už v r.1338, jako Crakawitz,
http://monasterium.net:8181/mom/CZ-KAVB/VYBRO/1338_VI_24/charter
později jako Putschöglhof, viz NO (úryvek z časopisu Glaube und Heimat 😉 )
https://www.kohoutikriz.org/autor.html?id=jungwj
- kapli nad Rožmitálem – zatím asi došly prachy, ale co je to proti věčnosti, k jejímuž připomenutí takové stavby obvykle stojí. Úctu kapli projevili i v Rainbachu im Mühlkreis, kde je vytesána do kamene nedaleko hřbitova (viz galerie)
http://znicenekostely.cz/index.php?load=detail&id=98
“Vše se v dobro obrátí” trasér P.
Pochvala od Ondry : Hoši, tohle je přesně co jsem popisoval v minulých reportech. Trasování a zajišťování skutečně stojí čas a námahu a trollování vážně bere chuť. Většina si samozřejmě zaslouží pochvalu ale Vy ostatní, kteří jste se výše poznali, zkuste příště vypnout vlastní názor 😉 (protože když ho bude mít jeden a třebas i správný (!), začnou ho mít další a celé se to rozesere), a v rozhodnutích se snažte být konzistentní! Za mě má Peťa jedničku, já mám rád bloudění a jen tak hledání “ničeho” a mám rád taky mikroturistické cíle, kterým se prostě vyplatí leccos obětovat. Bavila mě i nová kategorie pikoturistický cíl (bývalou vinici jsem nerozpoznal, i když jsem na ní byl 🙂
NO:
Ještě jsou tu
ne někde v alpském koutu,
ne, i tu v Šumavě.
Na sta jich u Kaplice
jsem viděl, možná více,
kde byl Putschögla dvůr.
I čápa, snídal právě,
kus od vlaku tam v trávě,
dál byl pak Vyšší Brod.
A teplý kámen kde je
zmije se mnohdy hřeje.
Ještě jsou tu i dnes.
Ty odtud nevyhnali.
Jsou po nás pozůstalí.
Od lidí mají klid.
Minule jsme si sice slíbili, že se vrátíme dříve, ale covidové okolnosti nás zdržely. Nevadí, hlavně, že jsme zase tady. V ráji jarní silniční cyklistiky. Skupina mastňácky letěla z Prahy a čítala nováčka Stanleyho a dokonce novicku Lenku, kteří doplnili pardály Bivoje, Míru D., Eriho, Majkla, Honzu L., Jirku Z. a mojí maličkost.
- Den (sobota). Předpověď počasí nelhala, ostrov Mallorca byl toho dne bičován silným větrem v nárazech kolem 60kmh a občasným deštěm, jehož lokalizace byla pro předpovědní radary náročná… Až Eri rozhodl, že se musí jet-než začne zase pršet. Tak začala první, a také poslední společná vyjížďka. Že byla poslední nebylo tím, že nás Lokoero dovedl hned do lokálního chcance (až spíše krupobití), ale tím, že jsme byli slabší ( a náchylnější ke gastroneřestem). Začaly tak vznikat skupiny A i B, ba i C, či B1/B2. Ale o tom dále. První den jsme v odpoledním promošvihu společně prozkoumali velodrom v Sineu a vrátili se do hotelu přes vyhlášenou vinařskou oblast Binissalem. Stojí za zmínku, že už minule jsme byli na dohled, ale zvládli jsme tomu lákadlu ujet. Letos to byl vlastně cíl dne, prubnout pár lokálních vinařů a přivést domu pár vzácných kusů … ostatně to byla také výhoda letu z Prahy – že v ceně letenky byl velký kufr..tak schválně hádejte jak košt dopadl? Ano, správně. Tak si to třeba dáme někdy jindy. Akorát asi budem chytřejší a na průjezd vinicemi a nádhernými středomořskými statky alias vinařstvími si vezmeme karabáče a budeme se za jízdy bez zastávky ještě mrskat… 🙂
- Den (neděle). Vítr ještě pořád dost silný, tak se počalo plánovat podle směru větru, jakože aby návrat nebolel… Ale! Nač si dávat malé cíle, prověříme nohy a plíce na ikonické saCalobře. Smolařem dne byl Honza, který se úvodem pošetřil a dole u moře zalovil v telefonu, poreferoval o top výsledcích tohoto segmentu na Stravě a pak si při pokusu setnout nejednoho profíka zapomněl ten přístroj pustit … ale my mu to věříme i tak. Bez zajímavosti není ani fakt, že na Malllorce nelze spoléhat na dojezd sanitky ve státem garantovaných minutách, jako třeba v bohatém Česku. Toho pána, co se před námi smotnul při sjezdu do kamenné zídky, nakládali do sanitky teprve až když jsme byli po obědě a focení a už kus cesty se drápali nahoru, než jsme ho znovu míjeli…A některé z nás dokonce ani ta naložená sanitka nepředjela….Já měl podstatně menší ambice – souboj s autobusem, ale vyhrál jsem ho😉.
- Den (pondělí). Jasný odpočinkový den, jednak po včerejšku, jednak je to třetí den a hlavně nás zítra čeká horská etapa z Andratxu přes západní pohoří. O vytočení nohou měl každý jinou představu a tak jedna skupina jela na Formentor (ve skutečnosti zavřený, jenže na Čecha si s opakovaným zákazem a nějakým plotem jen tak nepřijdeš) a pak pro jistotu ještě do hor (nahonit pár stovek vm), jiná skupina si vybrala mys severně od Alcudie se serpentýnkami kličkujícími k vojenské základně. I ta byla zavřená, ale zde nám příkazy, brána a kamery srozumitelně vysvětlily, že to máme votočit a probrat (se) v baru na pláži.
- Den (úterý) Jak řekli, tak udělali-busem na kraj města Andratx a stoupáme. Většina si vybrala stejnou trasu jako minule, já ze slabosti průduškové a Míra ze slabosti pro Orient (kouzelné místo mezi horskými hřebeny) novou trasou přes Galileu. Cestou jsme navštívili velmi příjemné místo La Granja (před rozcestím na Esporles), kam se sjíždějí celé autobusy turistů. Měli zde dobré kafe a zákusky a asi i něco ostřejšího – ovšem nikoliv do pití, ale na cestě, neboť Míra zjišťuje defekt. Nabrané zpoždění nám ale nezabránilo projet přes Valldemossu, zejména když druhá skupina hlásila objednávku láhve vína. Majkl se od skupiny odpojuje a hodlá se přidat k nám. Jeho cesta se s naší potkávala v Bunyole, ale byli jsme tam dříve, takže jsme na něj po nezmarsku nečekali a setkali se až v Orientu. Získaný čas nám umožnil rozjet gastro zážitky naplno a tak proběhl grilovaný kozí sýr na salátku se špenátkem a baby mountain sheep na rozmarýnu. To místo má prostě kouzlo.
- Den (středa) se nahlásil plán na oddechovou vyjížďku, ale to taky vzalo brzy za své … “radarový” kopec Randa nás rozdivočel a také rozdělil – skupina B si to překvapivě protáhla a navíc večer zapojila Nezmary oblíbený vlak… Highlightem dne ovšem byla katedrála v metropoli LaPalma. Vtipným okamžikem byla Stanleyho hláška – ten zvyklý asi z Loudání, že trasa a body se dodržují přesně, skončil navigaci přesně tam, kam ledabyle cílový bod píchnul trasér včera v baru. Tzn. asi 150m od katedrály. Hláška : “jsem v cíli a nic tu není” nás dost pobavila. La Palma je velké město a rostlo logicky od dnes nejstaršího a nejcennějšího středu u moře. Dostat se tam znamená projet strašný kus zástavby. Nikoliv však pokud volíte cestu kolem pobřeží (Bivoj znal) a nebo chytře vjedete jak králové do centra vlakem. Platí to i v opačném směru, tj. když z centra prcháte. Tak jsme (jak je nám vlastní) užili zábavu na kolejích. O to veselejší, když této zábavě předcházela ještě zábava v hospodě na promenádě v centru města. Ve vlaku se úplně nebavil jen Bivoj, který krátce zalitoval, že se mu vrátil čich, když k němu přisedl místní tmavší domorodec (t.č. asi v covidu bez čichu, protože to se fakt nedalo).
- Den (čtvrtek) Východní pobřeží je pro nás zatím trochu utajené, a to hodláme právě dnes změnit. Zlepšil se mi zdravotní stav natolik, že jsem si troufnul naplánovat trasu. O naplánované nelehké trase a její případné změně se hodláme poradit v městečku Petra, kde víme, že mají nejlepší orange freshjuice. Dohodlo se, ze původní plán je příliš ambiciózní a že těch 138km se musí zkrátit alespoň o 20. Ustoupil jsem a navrhl jen jeden přístav, a to PortoCristo a tím zavrhl přístav PortoColom. Přijato. Jak čtenář správně očekává, nebyli by to Nezmaři, aby koncem dne součet km nepřelezl 140km. Jak k tomu došlo ? Po vynikající bujabéze (Bouillabaisse) a dražším vínu jsme asi nějak našli skryté síly a protáhli nohy až do Coves d´Arta u Canymel a teprve pak přes Artu, kde byl (pochopitelně) další gastrocíl. Spíš z povinnosti než z hladu jsme si v nám známém rohu promenády na náměstíčku dali jen “tapasky” a opět flašku vínka a vyrazili na posledních cca 30km, které nám pěkně odsýpaly. Poprvé letos návrat ze směru od CanPicafortu, což je něco jako Champs-Élysées severního pobřeží ostrova.
- Den (pátek) byl dnem rozloučení s kolem, dnem nákupů drobností pro naše nejmilejší a dnem odletu. Ten byl skvěle až v noci, takže jsme vlastně měli skoro celý den, který jsme využili sportovně, odpočinkové i nákupně. Skupina B se zahřála výšlapem na kopec Puig de Maria, pak na další kopec – Calvárii v Pollence a pak na další kopec s mlýny Llinari. Pěkné výhledy a všechny druhy terénu. Naslepo pak sjezd do zátoky Calla St. Vincenc, kam jsme jeli spíš jen tak, abysme měli nějaký ty kilce co se budou hodit doma a hle!, kdo tohle místo před námi tajil? Pitoreskní zátoka s plážičkou a hotýlkama, scenérie luxusní…nešlo odolat a vmísili jsme se mezi plážové inženýry. Následoval přejezd do starého města Alcudie, který s námi prokecal jeden Nor, zavtipkovali jsme “závodem” s paní na skútru a pak ve městečku pořídili vše potřebné i nepotřebné (ale o to víc milé). Obtěžkáni nákupem (víno v držáku na bidon apod) jsme vyrazili na poslední gruppo compacto … Ideálně načasovaný příjezd k hotelu, bezproblémové předání kol a šup šup do busu směr letiště a vzhůru domů …
Pěkné to bylo, že jo?
Trasy :
23.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8693140319
24.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8700054816
26.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8711505329
27.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8718542722
https://connect.garmin.com/modern/activity/8718542778
28.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8723711523
Stanley, vyzván k podílení se na obsahu našeho webového občasníku, zaslal nám jeho zápisky z cyklodobrodružství, které podnikl.
Zde jsou v plném znění 😉 :
V pondělí 24.8. ve 22.21 jsem odstartoval z nejsevernějšího místa moravy. Popojel jsem do Bílé vody a přespal v krásném přístřešku vedle psychiatrické nemocnice spolu s dalšími nocležníky, které jsem tam nečekal.
V úterý jsem vyrazil s myšlenkou, že dojedu na Praděd a přespím někde tam. Trať byla ovšem těžší, neź jsem předpokládal, a tak jsem nocoval před Karlovou studánkou na útulném mysliveckém posedu.
Ve středu jsem ráno projel Karlovu studánku a pak jsem stoupal 6 km po asfaltu na Ovčárnu, kde jsem se posilnil a pokračoval na Praděd, odtud na Dlouhé stráně, napřed dolní a potom horní nádrž. Při stoupání na horní nádrž jsem potkal několik členů brněnského lyžařského družstva na letním soustředění. Poté jsem se cestou necestou dostal na sovinec a odtud na koupaliště ve Šternberku, kde jsem přespal.
Ve čtvrtek jsem odstartoval scílem dojet do Moravskéhokrasu. Dopolední cestado Olomouce byla docela rychlá, tak jsem se v klidu naobědval a vyrazil dál. Ale po obědě mi to moc nejelo, naštěstí po průjezdu vojenským prostorem Březina už jsem byl kousek od cíle, tak jsem po tmě dojel za Macochu a tam u jedné chaty přespal.
V pátek ráno byla hrozná kosa, tak se mi ze spacáku moc nechtělo. Cesta byla dobrá, na sluníčku bylo teplo a po motanici kolem Adamova a brněnské podkově jsem dojel k vodnínádrži pod hrádkem, kde jsem si dal v kiosku limču a pokecal s místními cyklisty. Při stoupání kolem mariánských trailů jsem si je chtel vyfotit a zjišťuji, že nemám čím, telefon zůstal v kiosku. Otáčím to a spěchám zpět. Telefon byl na stole a pán od vedlejšího stolu to okomentoval: “Jste tu zapomněl telefon? Ani jsem si ho nevšiml” Tak otočka a zpět na traily, následoval krásný výhled na Brno, prohlídka města a pozdější oběd v restauraci u Kaštanu. Po obědě mi to opět nejelo, ale za Moravským Krumlovem se to celkem rozjelo, tak jsem to dotáhl na v.n. Nové Mlýny, kde jsem přespal v kempu.
V sobotu jsem si přivstal, věděl jsem, že mi chybí 85km a vlak mi jede v 16:45 z Břeclavi, což je dalších 15 km, takže musím mít průměr 10 km/hod, abych to stihl. Ráno byly ještě nějakéstoupání až do Mikulova, kde se mi přetrhlo lanko přehazovačky. Vozím sice náhradní, ale vyměnit ho neumím ☺. Hledám servis, ale jeste není ani 8, tak sedám na kolo a se dvěma převody pokračuji do Valtic. Cestou potkávám reklamu na cykloservis, volám a domlovám se s paní majitelkou na půjčení nářadí, manžel-mechanik nebude přítomen. Ve Valticích jsem před 9.00, v obchodě dokupuji zásoby, snídám a v 9 jsem u cykloservisu. Za pomoci půjčeného nářádí a návodu z YouTube se pouštím do opravy. Bohužel lanko je roztřepené a nejde protlačit bovdenem, tak ho stříhám, bohužel hned u bovdenu, takže ho nemám jak postrčit dál. Naštěstí manžel-mechanik je přítomen a tak nechávám výměnu na něm. Bovden vedený vnitřkem rámu byl ale ucpaný, tak musel udělat bypass a já vyrazil k cíli. Průměrná rychlost klesla na 11,2 km/h, takže pohoda. Následoval Lednicko valtický areál a luxusní šotolinka, kterou vystřídal asfalt na finální 15km rovince lužními lesy a loukami v okolí soutoku,nakterý jsem dorazil ve 12:25.
1 etapa 1,47 km 41 vm
2 etapa 135,71 km 3823 vm
3 etapa 127,36 km 2801 vm
4 etapa 161,69 km 2134 vm
5 etapa 180,78 km 2844 vm
6 etapa 88,12 km 847 vm
Start pondělí 22:21, cíl sobota 12:25
Celkový čas 4 dny, 14 hodin 4 minuty