Rubriky
Listopad 2020
Po Út St Čt So Ne
« Říj    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30  

Archive for the ‘Vyjížďky 2020’ Category

Trasa: 27 km, Malák, pravý břeh Malše, Hodějickej rybník, přes stavbu dálnice do Doubravice, Nedabyle, Kaňon Hlubočnice, umístění pohoštění blízko štoly stříbrného dolu Zlatý Jelen, k Nedabyli, sjezd na Vidovské prameniště, k odkalovačkám, tréning bajkových dovedností, setkání se se Zdenálem, Bivojem a Erim, ukázaní jim správné cesty 😉 k pohoštění, opětovně na místo pohoštění, enduro sjezd k silnici z Vidova a po levém břehu domů

Výškové metry: 371 m

Účast: Covid 19, Ondra, Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Olina, Majkl, Pavel T., Marek L., Míra D., Eri, Kocour, Dan Motz

Pád: Ondra

Defekt: Zdenál utrh patku – zřejmě jezdecká chyba 😉

Trackmaker: Ondra a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/hafotofosa

Komentář: V reportu ze šesté letošní etapy jsem psal, že je to snad poslední etapa, kterou jsme nejeli pospolu a bohužel jsem se mýlil… Covid 19 se rozhodl, že chce mít účastí za rok aspoň sedm a tak nás poslal do jednotlivých hloučků (dle aktuálních opatření max. 6 členných) v okamžik nejnevhodnější, tj. v době, která je za celý rok pospolitosti Nezmarské zasvěcena snad nejvíce. Při závěrečné vyjížďce. Té, která se již po několik let nese ve znamení připíjení novému pilníkovi a té, která přitáhne široké Nezmarstvo k popíjení smrtícího koktejlu piva, šampíčka a slivovice z podstavce poháru pro Pilníka. O to vše jsme v rámci disciplinovanosti přišli (a přitom Víťa podstavec na letošní ritual řádně zasilikonoval!!!). Zůstala jen tradice destinace poslední vyjížďky na Nedabylsko-Vidovském prahu. Časem vykrystalizované místo bouchání šampíčka se však muselo posunout někam mimo zraky lidí, neb byl předpoklad opuštění dobrot při vynuceně postupném navštěvování místa. Také musela být opuštěna tradice, že loučící se pilník (byl bys to Ty, Víťo!) kupuje šampíčko pro nového pilníka a na novém pilníkovi je občerstvení u Nezmara. Nakonec osekanou variantu vzal na sebe celou Aleš, jako nový pilník a naše rozlítostnění nad tím, že nemůžem strkat zpocené huby do koktejlu v poháru se snahou o chytnutí herpesu, či alespoň respiračního onemocnění :-), se pokusil zahnat několika druhy pravého šampaňského. Že prý jenom to nejlepší je pro Nezmary dobré! Velká škoda, že jsme se všichni k osobní gratulaci pilníkovi nešešli, vždyť sdílená radost je dvojnásobná radost. Tak to snad někdy doženem, i když jsem opravdu dalek tomu predikovat kdy a při jaké příležitosti to bude… Takže co bude dál se uvidí, ale vzpomeňme na heslo klubu: Nic nás nezastaví!

O.

NO: Moc mi přišlo líto že se ten den nepředčítalo z podstavce poháru co je ve zlatu vyryto a nekřičelo se sláva a hurá. Tak si to aspoň doma zakřičte: 2001 Kocour, 2002 Kocour, 2003 Přema, 2004 Standa, 2005 Kocour, 2006 Eri, 2007 Přema, 2008 Ondra, 2009 Přema, 2010 Honza, 2011 Přema, 2012 Vítek, 2013 Venca, 2014 Ondra, 2015 Venca, 2016 Eri, 2017 Venca, Bivoj, 2018 Bivoj, 2019 Vítek,

2020 ALEŠÁÁÁÁKKK

P.s. Gratulace Pilníkovi lze psát do komentáře pod reportem!

 

Trasa: 18 km, cesta na Dubičák, cesty po Dubičáku, cesta z Dubičáku

Výškové metry: 240 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Majkl, Kory, Koubič, Pavel T., Sochy, Filip, Marek L., Míra D., Dan Doležel, Dan Motz,

Pád: nikdo

Defekt: Marušák přetrh řetěz na nám dlouho chybějící Samouš style: při nesprávném řazení přesmyku zvolání „tak ty tam nepudeš!“ a býčí síla opravdu nejsou cestou 🙂

Trackmaker: Ondra a Zdenál, což už fakt příště nechci. Od první třetiny jsem na něj řval aby zpomalil, počkal, nejančil a zezadu mě neustále někdo prcal, že nečekám, rozbíjím skupinu a ztrácíme se. Tož tolik k tomu, proč jsem byl ke konci fakt už zpruzen. 

GPS: https://mapy.cz/s/defunazaze

Komentář: Studenou vodou opláchnutou kachnu vložíme do nevymazaného pekáče (prsy dolů). Kačenu posypeme solí a kmínem, zakryjeme víkem a pečeme při teplotě 160 °C cca 45 minut.

Když maso zkřehne, kachnu otočíme prsy nahoru a dopékáme za občasného potírání výpekem nejméně dalších 45 minut (už bez víka). Kachnu pečeme pěkně dozlatova. Při pečení kačenu párkrát propíchneme, dosáhneme tak snadněji uvolnění kachního sádla.

Nyní nastává čas na přípravu červeného zelí. Zelí očistíme a nakrouháme, cibulku si nasekáme nadrobno. V hrnci zpěníme cibulku, přidáme cukr a necháme zkaramelizovat. Přidáme zelí, okmínujeme, osolíme, podlijeme vodou a za občasného míchání dusíme cca 20 – 30 minut. Poté dušené červené zelí zahustíme jíškou z hladké mouky a sádla. Červené zelí dochutíme octem, cukrem a podle chuti osolíme.

Po upečení kachnu vyndáme z pekáče. Z výpeku na něm ještě sesbíráme přebytečný tuk, zaprášíme hladkou moukou, přidáme hrnek vody, necháme na plotně projít varem a máme skvělou šťávu na podlití při servírování pečené kachny.

Naporcovanou pečenou kachnu s červeným moravským zelím servírujeme s kynutými nebo bramborovými knedlíky politými šťávou z výpeku.

 

O.

 

NO: Opisuji příhodný vtip (jak symbolické, že v době psaní reportu již velice neaktuální)

Zprymulit se“ (sloveso)

Ožrat se jako doga do 20 hodin

Příklad použití: V sobotu jsme se zprymulili všichni čtyři u stolu.

Trasa: 31 km,  pravý břeh Vltavy, Hrdějovice, borecká rokla, hosínská zákolejka, Hluboká, Hosín, Hrdějovice, Nemanice a dom

Výškové metry: 407 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Jirka Z., Majkl, Kory, Koubič, Pavel T., Eri, Sochy, Kocour, Vráťa, Vláďa, 

Pád: Majkl 2x

Defekt: Sochy

Trackmaker: Hony

GPS: jde pouze o část, zapnul jsem až po borecké rokli https://mapy.cz/s/metezebojo

Komentář: Jeden z posledních klenotů nezmarské šperkovnice byl vytažen na světlo boží dík Covidu nikoli v obvyklém jarním termínu, ale až na podzim. A opět se setkal s nadšením i s průpovídkami alá „mohla by to být hezká procházka – ale bez kola…“. Jak tak mé zkušené oko počas procházky koukalo, odhadlo, že bude  dobré si počkat na report až po pohovoření si s chlapci o víkendu a odhad to byl správný. Přes léto nám jaksi vycházková trasa za kolejemi lehce 😉 zarostla ostružiním a přišlo to, co každý zkušený čekal. Pomalé defekty z trní. Defekt se za vyjížďky projevil jen u Sochyho a dle pravidel otců zakladatelů ho má jako jediný ve statistikách, ale celkové skóre Ostružiny vs. mord parta Nezmar by se dala zapsat asi takto: Já defekt „jen“ předního kola (dom jsem dojel v pohodě, ale tušil a sílu sebral až ve čtvrtek a zlá předtucha se naplnila), Pavel Tíkal defekt obou kol (oprava v pátek se jak už to u trnů bývá nepodařila na poprvé, takže u jednoho kola opakoval lepení v pátek a u druhého kola pro změnu až v neděli), Hony defekt obou kol (přední kolo 7 děr znamenalo už jen odpis duše), Jirka Z. defekt obou kol (lepil ve čtvrtek před výjezdním zasedáním, v pátek opět a zase neúspěšně, a jestli a kolikrát bude ještě lepit to vie len pán boh – Jiří se prozatím omezil jen na rouhání: „Že já v úterý jezdil!“), Honza L. defekt obou kol (k situaci se postavil čelem a defekty odmítl opravovat a přesedlal na strategii průběžného dofukování. Tak jsem zvědav, kdy v této hře přizná ostružiní svou kapitulaci). Takže bez kompletního infa od všech Nezmarů jsem tak na deseti defektech. Jó každej klenot má svou cenu. Ale příště už zase spíš na jaře 😉

O.

NO: A v této podivné době nás snad nad běžné starosti povznese chvilka poezie (kéž by se stát vždy takto hezky uměl postarat).

Měl jsem, měl jsem, měl jsem milou,
uřízl jsem jí hlavu pilou,
za tak těžkou, těžkou práci,
sedím, sedím na Pankráci.

Rok, rok, rok jsem seděl v base,
teď, teď, teď tam půjdu zase,
já, já, já mám basu rád,
vždyť to za mě platí stát.

V base je vždy a všechno jasné,
je tam, je tam hezky a krásně,
sedím na samotce a sním krásný sen,
o tom, že se už nikdy nedostanu ven.

Osm let jsem seděl v base,
teď, teď, teď tam půjdu zase,
já, já, já mám basu rád,
jsem s ní starý kamarád.

 

Trasa: 45 km,  Švábák, lesík za Májem, Vávrák, Černíš, Dasný, Čejkovice, skoro až k Picině ;-), Bezdrev, Munice, Křivonoska, kolem Hlubocký obory, podél Vltavy domů

Výškové metry: 323 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Koubič, Pavel T., Eri, Kocour, Vráťa, 

Pád: Honza

Defekt: nikdo

Trackmaker: Eri

GPS: https://mapy.cz/s/gofogopavo

Komentář: Je vidět, že ke konci sezóny jsou si již všichni vědomi, že jsme téměř všude byli a nastává že čas, kdy je vhodné zařadit i vyjížďku, která by svým charakterem sklidila na jaře či v létě palbu kritiky. Na podzim ale působí jako vítané zpestření a osvěžení. Jak já jen byl rád, když Eri odbočil u voběšence dolů k Haklovým Dvorům. Cestu na Švábák a Borem doufám že už nebudu muset v této sezóně absolvovat (tenhle úterek to bylo potřetí za sebou…). Takže za mě byla vyjížďka i destinace super, za ostatní myslím taky, akorát hoši! Vaše neodmlouvání ve mě vzbudilo již dávno zašlé choutky na trasérské eskamotérství. Takže už dnes vím, že se příští rok juknem na Picinu, Suchou, Malé Chrášťany, Vlhavy – no kdy se tam sami podíváte? 🙂 Další plánovanou perlu, kterou novější členové dík všeobecnému odporu nezmarstva v minulosti ani neznají, představím v okénku. 

O.

NO: rybník Volešek byl založen za pernštejnské kolonizace Hlubockých blat, poprvé je zmiňován rožmberským kronikářem Václavem Březanou. Jakub Krčín plochu rybníka mezi lety 1771-75 zdvojnásobil. Dodnes je hlavně rybochovný, jsou zde možnosti koupání. Plocha nádrže 134,4 ha, celkový objem vody 726 tisíc m³, retenční objem vody 685,5 tisíc m³, největší hloubka 2,5 m, nadmořská výška 388 m n. m. 

Nevím jak Vám, ale mě parametry připadaj jako parádní lákadlo! 😉

A kde tuto perlu hledat? 49°3’37.533″ N, 14°19’7.337″ E

Trasa: 37 km,  Švábák, Kaliště, Hradce, masivem Kluka několikrát nahoru a trailama dolů, Lipí, Kaliště, Dubné do „Sklípku u Bivoja“ (garáž), Třebín hospoda a domů

Výškové metry: 688 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Koubič, Míra D., Víťa K., Jirka Z., Duby, Sochy, Víčko, Vláďa, Vráťa, 

Pád: Ondra 2x, Vítek S., Zdenál, Vítek K., Míra D.  

Defekt: Majkl

Trackmaker: Bivoj

GPS: https://mapy.cz/s/pakutomepe

Komentář: Traily na Kluku se začínají stávat dalším klenotem z Nezmarské šperkovnice. Typizovaná vyjížďka, která se pojede každej rok pod stejným trasérem a všichni (doslova) po celý rok budou čekat, kdy už to bude. A jako zatím asi každý typizovaný tradiční šperk se i tato vyjížďka vyprofilovává co do vzývání i odsuzování. Však ani bez pohledu do tváře nejde poznat, jak jsou myšleny věty: „Skoro nejsem schopnej říct, kterej trail se mi líbil víc!“ „Nedáme si tenhle ještě jednou?“ Takže se pak odehraje rozhovor mezi Vítkem, Honzou, Alešem a Zdenálem pln porozumění. H: Já snad asi nepojedu na ten triatlon a celej víkend radši strávím na trailech. A: Jestli chceš, půjčím Ti na tu parádu na víkend kolo“. Z: Já bych taky jel.“ V: Já jsem tak zaplavenej euforií z adrenalinu, že mi přijde, že mluvíte vážně. Z: Já ale mluvím vážně. A: My s Honzou taky!

O.

P.s. Já sám jsem někde na půli cesty a je to pro mě vlastně akceptovatelnější Kluk než 12x přes hřeben šotolinama, ale jako každý šperk: Vytáhnout se na světlo jednou za rok musí a vždy budu pro, ale dobrého pomálu 🙂

P.s.2 Pulmon, Dunajické koupáníčko, Bujanov, traily na Kluku – jen na té hosínské zákolejce stále leží prach 😉

Dodatek Petra P. : blíží se volby, tak si vypůjčím slovník jednoho z kandidátů – já bych do toho šperku moc nezabrušoval 🙂 ale vše ospravedlňující (a správné) motto „pestrost především!“ je odpovědí škarohlídům, jejichž existence patří k nezmarství úplně stejně jako všehochuť vyjížděk. Obojí by nám chybělo, přiznejme. Letošní trailíky byly ovšem ještě pestřejší – v Kališti se překvapivě nezahlo doprava dom, ale doleva, k Bivojům dom. Přesněji do garáže. Velkou účast neohrozilo ani zabloudění některých jedinců, ani útok vysoké zvěře, takže se garáž pěkně zaplnila. Ještěže tam nebylo auto – podle počtu kartonů vína, které na oslavu svých 4o-tin vytasil, to skoro vypadalo, že auto musel prodat. Takže, všechno nejlepší, ať Ti to jezdí i dalších 40 let jako Kocourovi posledních 40 let 🙂

Trasa: 39 km, Sucháč, přes dálnici na Dobrou Vodu, Švajce, Třebotovice, k Zalinám, Pulmon, Pulmon 2, Ovčín, Ortvínovice, Mrhal, Rudolfov, kolem Škodovky domů

Výškové metry: 429 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Koubič, Kory, Míra D., Víťa K., Jirka Z., Petr Š., Duby, Petr Jiřička, Pavel T., Filip T.

Pád: Petr P. 2x, Honza L. – sice tvrdí, že spadnul až když sesedl z kola při neúspěšném překonávání kvůli dálnici vybetonované Dobrovodské stoce, ale Bivoj prohlásil, že krev tam je a první nehoda se zraněním na dálnici 🙂 se jen tak pominout nemůže, 

Defekt: nikdo

Trackmaker: Peťa P.

GPS: https://mapy.cz/s/namotutefa

Komentář: Moje oblíbená vyjížďka u které vlastně nechápu, co se na ní některým nelíbí. Do Nezmarské kažodoroční mozaiky zapadá skvěle. Snad jen absentuje půlhodinová jízda do kopce… Lesy pole louky s odměnou veprostřed. Navíc Ledenický bermudský trojúhelník, kde se nám ještě nikde nepodařilo nezabloudit. A to já rád. Peťa se sice nedělním najížděním (chválím!) snažil tradici bloudění porušit, ale i on se nevyhnul malé navigační chybě 😉 kterou do příště zlepšovat netřeba. Ke klasickému Pulmonu jsem se dostali v krásný čas v dobré náladě, ale mužstvo o tuto zajímavost prostě příliš zájmu nejeví… Nahoru na Pulmon nás vyjelo jen asi pět, přednášku nechtěl poslouchat snad už vůbec nikdo 🙂 Tak tedy, když ne poslouchat, vy muset číst: „Pulmon je počeštělá forma francouzského „epolement“ označujícího val, za který se ukrývaly jezdecké nebo pěší jednotky před palbou. Ledenický pulmon však byl využíván jako lapač dělových koulí při cvičných střelbách. K jeho navršení došlo někdy kolem r. 1810. Pulmon je 50m dlouhý, 32m široký a témeř 9 m vysoký. Před ním stávaly terče, do kterých se cvičenci strefovali.“ Potud bychom všichni věděli. Příběh však pokračuje dál, pro mě však až do úterka jen na papíře: „Východně, asi 400 m od Pulmonu, je v lese ukrytý druhý val pocházející ze stejné doby. Ten měl napodobovat dobývanou pevnost. Je dlouhý 130 m a vysoký 2 m. Pět kolmo navazujících kopečků sloužilo jako nájezdové rampy pro děla. Cvičení se zúčastňovalo i přes 1000 mužů.“ No a právě tuto mezeru ve smyslovém poznávání napravil nejen u mě Peťa v úterý. Sice jsem si při nájezdu na Pulmon 2 říkal, že zabloudil, ale ne! Řídkým smíšeným lesem porostlé terénní nerovnosti bylo ONO. No s trochou představivosti 🙂 Takže za mě palec nahoru. Miluju turistické mikrocíle. Říkal jsem hochům, že bych na Pulmon 2 mohl vzít rodinku, když už vím, kde to zajímavé místo leží a oni mi potvrdili, že jim to taky přijde super nápad, jen že by bylo dobré ho nechat jako překvapení po celodenním pochodu lesem (např. z Třebotovic). Ještě to promyslím….

O.

NO: V samotném reportu jsou okénka v dostatečném rozsahu, tak snad jen doplním, že v místě, kde jsme udělali pod Zalinama „nesmyslnou smyčku“ a pak jeli kolem Ortvínovické obory, je bývalá ves Vztuhy. https://mapy.cz/s/pemofotefo A právě od tud byl Ondřej Puklice ze Vztuh. Třeba někdo bydlí v Puklicovce a ví, že onen pán byl první Čech na rychtářském stolci v Budweisu 😉 Tak takhle důležité místo jsme obkroužili!

 

Trasa: 39 km, Švábák, oběšenec, Dubné, Vráže, k Dehtáři, Záboří, Dobčice, do masivu Blanského lesa pod Vysokou Bětu a Buglatu, Třešňový Újezdec, Horní Chrášťany pivovar.

Výškové metry: 787 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Marek L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Eri, Venca D., Petr Podhola, Vláďa Řehoř, Koubič, Kory, Míra D., Víčko, Vláďa, Kocour, Honza D., Honza M., 

Pád: Venca Drbout, Bivoj

Defekt: Ondra, Marek L.

Trackmaker: Majkl

GPS: https://mapy.cz/s/lumuvocura

Komentář: Vždyť Vy přece víte co bylo na vyjížďce nejvtipnější 🙂 Kousek od Dehtáře jsme zastavili a začali vyndavat seno z kazety a kladek, což nám trvalo déle, než bylo Majkovi milé a povzbuzoval nás slovy: „Ne tak poctivě, stejně za chvíli vjedem do bahna a bude to jedno.“ Asi si to hoch v přípravě projížděl (chválím) a skutečně tomu tak bylo. Vendovi ale asi zřejmě přišlo líto, že by mělo být špinavé jen kolo a tak při průjezdu kolem největší louže, plné opravdu luxusního jemňounkého mazlavého bláta, zachytl řidítky od keřík, vycvaknout nestačil a vystřihl opravdu epesní bůček s oběma nohama v pedálech do bahna v louži. Plesklo to jak na bourárně. „Václav Drbout ležící, v bahně se rochnící“. Od bahna byl vážně úplně VŠUDE. Zřejmě má v rodině myslivce a ví, jak se černá zvěř zbavuje vší a jinejch breberek – vyrochní se v kališti a pak si bahno otírá. Takže rochnění bychom měli za sebou, při první rybníku nastala fáze omývání (i černá zvěř ví, že to moc nefunguje) a nutně musela nastat fáze mechanického zbavování. Venda opakovaně zalehal do vysoké trávy vlnil se jako užovka. Moc nás to bavilo a neb jsme solidární, dovolili mu někteří odvážlivci v hospodě přisednout k jejich stolu. 

O.

P.s. Cesta zpátky s panem Damaškem byla Nezmarskou variantou na události v klubu Techtle Mechtle. Brčka jsme sice nesehnali, ale 4 petky s pivem jo 🙂 K tomu se zezadu autobusu ozývaly věty typu: Až to pivo dokoluje, tak Vám o sobě něco prozradím… A navíc Damašek odmítl vypnout klimatizaci. Co z tohodle bude?

NO: Dnešní okénko je na téma myslivecký slang. Termín černá zvěř známe všichni, ale lesa páni mají i jiné roztodivnosti. Proč mluvit normálně, že? 😉

fialka – pachová žláza na hřbetní straně kořene oháňky lišky
janek – žertovný název pro zajíce
kaňkování – páření kun a lišek
bakadla – oči zajíce (probůh, proč?!?!)

omalovánky – otěr divočáka o strom po opuštění kaliště (tenhle termín si zapamatuj Vendo!)

Takhle bych mohl pokračovat až do alelujá, ale pro přiblížení vnitřního světa myslivců to myslím stačí.

 

Trasa: 50 km podle mapy.cz, Vidov, Nová Ves, Lomec, Sedlo, Polžov, Ločenice, výhled od vodojemu nad Sv. Jánem, Římov, Doudleby, Plav, Vidov

Výškové metry: 567 m podle Sportstrackera a 560 m podle mapy.cz

Účast: Víťa S., Hony, Přema, Míra D., Dan D., Venca D., Zdeny, Duby, Stanley

Béčko: Kocour, Vráťa, Vláďa, Honza D., Honza A.

Pád: Venca D.

Defekt: asi nikdo

Trackmaker: Vítek S.

GPS:  www.sports-tracker.comtrasa v mapy.cz

Komentář: Původně jsem si myslel na delší trasu až k mostu přes Malši u Pořešína a zpět top bajkovou modrou TZ. Vypadalo to ale na déšť a jelikož je tato trasa i za dobrého počasí  na hraně dojezdnosti, tak z toho vyšla kratší, poměrně jezdivá, trasa přes Svatý Ján. V rámci urychlení jsme vynechali i Todeňskou horu, kde jsme lotos už beztak byli. Nakonec jsme nezmokli, ale přesto jsme byli zvlhlí všichni od louží, někdo i víc, a poslední ránu jsme dostali v hospodě. Na trase totiž čekalo několik záludností:

  • na Vencu D. při nájezdu na „suchý“ brod přes Malši u Doudleb. Časté deště zvedly hladinu tak, že na betonové lávce bylo několik centimetrů vody. Nakonec jsme si řekli, že to opatrně přejdeme za cenu mokra v botách, nechtělo se nám to objíždět horem po modré TZ. Všichni jsme tedy pokorně slezli až na Vencu, který do toho šel hrdinně, ale bohužel neúspěšně. Navíc při nájezdu proud odplavil štěrk, takže na lávku tam byl schod, kde se Venca zadrhnul a pád spojil s koupelí. 
  • na Zdenyho, který jako vůdce smečky na křižovatkách, kde jezdíme 20 krát za rok a pořád stejně, se znalostí kam jedeme, tvrdošíjně odbočoval doprava, když správně to bylo doleva. Poprvé mě to překvapilo, podruhé pobavilo, potřetí už nestačily ani výmluvy, že je tady náplava 🙂
  • na Dana D., juniora kterému technicky nikdo z nás nestačí, nově namontované nášlapy – na platformách by sjezdy na krev dával, ale v nášlapech se bál a raději vedl, navíc bylo potřeba vícekrát utahovat … no každý to známe
  • na nás všechny na Maláku závlahový systém fotbalového hřiště, který se jednou za čas pootočil a řádně nám zkropil kola.
  • na nás všechny na Maláku rvačka s konkurenčním cyklokroužkem – na Maláku se objevil krásný nerezový stojan na kola, kde se kola věší za sedlo. Je na něm cedulka „rezervováno pro cyklokroužek“. To my pochopitelně jsme, tak jsme neváhali a poté, co nám kola zkropil závlahový systém, jsme stojan obsadili. Po chvíli se objevil konkurenční cyklokroužek, který si tam stojan instaloval pro sebe, a dožadoval se jeho uvolnění. V početní převaze jsme byli, posílilo nás i běčko, tak bysme ho asi uhájili, ale na rvačku nakonec nedošlo. Cyklokroužek je Větrák (kterému se tam kolo jako jedinému překvapivě nevejde) a jeho silniční parta.

Bajku zdar V.