Rubriky
Září 2020
Po Út St Čt So Ne
« Srp    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930  

Archive for the ‘Vyjížďky 2020’ Category

Trasa: 39 km, Sucháč, přes dálnici na Dobrou Vodu, Švajce, Třebotovice, k Zalinám, Pulmon, Pulmon 2, Ovčín, Ortvínovice, Mrhal, Rudolfov, kolem Škodovky domů

Výškové metry: 429 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Koubič, Kory, Míra D., Víťa K., Jirka Z., Petr Š., Duby, Petr Jiřička, Pavel T., Filip T.

Pád: Petr P. 2x, Honza L. – sice tvrdí, že spadnul až když sesedl z kola při neúspěšném překonávání kvůli dálnici vybetonované Dobrovodské stoce, ale Bivoj prohlásil, že krev tam je a první nehoda se zraněním na dálnici 🙂 se jen tak pominout nemůže, 

Defekt: nikdo

Trackmaker: Peťa P.

GPS: https://mapy.cz/s/namotutefa

Komentář: Moje oblíbená vyjížďka u které vlastně nechápu, co se na ní některým nelíbí. Do Nezmarské kažodoroční mozaiky zapadá skvěle. Snad jen absentuje půlhodinová jízda do kopce… Lesy pole louky s odměnou veprostřed. Navíc Ledenický bermudský trojúhelník, kde se nám ještě nikde nepodařilo nezabloudit. A to já rád. Peťa se sice nedělním najížděním (chválím!) snažil tradici bloudění porušit, ale i on se nevyhnul malé navigační chybě 😉 kterou do příště zlepšovat netřeba. Ke klasickému Pulmonu jsem se dostali v krásný čas v dobré náladě, ale mužstvo o tuto zajímavost prostě příliš zájmu nejeví… Nahoru na Pulmon nás vyjelo jen asi pět, přednášku nechtěl poslouchat snad už vůbec nikdo 🙂 Tak tedy, když ne poslouchat, vy muset číst: „Pulmon je počeštělá forma francouzského „epolement“ označujícího val, za který se ukrývaly jezdecké nebo pěší jednotky před palbou. Ledenický pulmon však byl využíván jako lapač dělových koulí při cvičných střelbách. K jeho navršení došlo někdy kolem r. 1810. Pulmon je 50m dlouhý, 32m široký a témeř 9 m vysoký. Před ním stávaly terče, do kterých se cvičenci strefovali.“ Potud bychom všichni věděli. Příběh však pokračuje dál, pro mě však až do úterka jen na papíře: „Východně, asi 400 m od Pulmonu, je v lese ukrytý druhý val pocházející ze stejné doby. Ten měl napodobovat dobývanou pevnost. Je dlouhý 130 m a vysoký 2 m. Pět kolmo navazujících kopečků sloužilo jako nájezdové rampy pro děla. Cvičení se zúčastňovalo i přes 1000 mužů.“ No a právě tuto mezeru ve smyslovém poznávání napravil nejen u mě Peťa v úterý. Sice jsem si při nájezdu na Pulmon 2 říkal, že zabloudil, ale ne! Řídkým smíšeným lesem porostlé terénní nerovnosti bylo ONO. No s trochou představivosti 🙂 Takže za mě palec nahoru. Miluju turistické mikrocíle. Říkal jsem hochům, že bych na Pulmon 2 mohl vzít rodinku, když už vím, kde to zajímavé místo leží a oni mi potvrdili, že jim to taky přijde super nápad, jen že by bylo dobré ho nechat jako překvapení po celodenním pochodu lesem (např. z Třebotovic). Ještě to promyslím….

O.

NO: V samotném reportu jsou okénka v dostatečném rozsahu, tak snad jen doplním, že v místě, kde jsme udělali pod Zalinama „nesmyslnou smyčku“ a pak jeli kolem Ortvínovické obory, je bývalá ves Vztuhy. https://mapy.cz/s/pemofotefo A právě od tud byl Ondřej Puklice ze Vztuh. Třeba někdo bydlí v Puklicovce a ví, že onen pán byl první Čech na rychtářském stolci v Budweisu 😉 Tak takhle důležité místo jsme obkroužili!

 

Trasa: 39 km, Švábák, oběšenec, Dubné, Vráže, k Dehtáři, Záboří, Dobčice, do masivu Blanského lesa pod Vysokou Bětu a Buglatu, Třešňový Újezdec, Horní Chrášťany pivovar.

Výškové metry: 787 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Marek L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Eri, Venca D., Petr Podhola, Vláďa Řehoř, Koubič, Kory, Míra D., Víčko, Vláďa, Kocour, Honza D., Honza M., 

Pád: Venca Drbout, Bivoj

Defekt: Ondra, Marek L.

Trackmaker: Majkl

GPS: https://mapy.cz/s/lumuvocura

Komentář: Vždyť Vy přece víte co bylo na vyjížďce nejvtipnější 🙂 Kousek od Dehtáře jsme zastavili a začali vyndavat seno z kazety a kladek, což nám trvalo déle, než bylo Majkovi milé a povzbuzoval nás slovy: „Ne tak poctivě, stejně za chvíli vjedem do bahna a bude to jedno.“ Asi si to hoch v přípravě projížděl (chválím) a skutečně tomu tak bylo. Vendovi ale asi zřejmě přišlo líto, že by mělo být špinavé jen kolo a tak při průjezdu kolem největší louže, plné opravdu luxusního jemňounkého mazlavého bláta, zachytl řidítky od keřík, vycvaknout nestačil a vystřihl opravdu epesní bůček s oběma nohama v pedálech do bahna v louži. Plesklo to jak na bourárně. „Václav Drbout ležící, v bahně se rochnící“. Od bahna byl vážně úplně VŠUDE. Zřejmě má v rodině myslivce a ví, jak se černá zvěř zbavuje vší a jinejch breberek – vyrochní se v kališti a pak si bahno otírá. Takže rochnění bychom měli za sebou, při první rybníku nastala fáze omývání (i černá zvěř ví, že to moc nefunguje) a nutně musela nastat fáze mechanického zbavování. Venda opakovaně zalehal do vysoké trávy vlnil se jako užovka. Moc nás to bavilo a neb jsme solidární, dovolili mu někteří odvážlivci v hospodě přisednout k jejich stolu. 

O.

P.s. Cesta zpátky s panem Damaškem byla Nezmarskou variantou na události v klubu Techtle Mechtle. Brčka jsme sice nesehnali, ale 4 petky s pivem jo 🙂 K tomu se zezadu autobusu ozývaly věty typu: Až to pivo dokoluje, tak Vám o sobě něco prozradím… A navíc Damašek odmítl vypnout klimatizaci. Co z tohodle bude?

NO: Dnešní okénko je na téma myslivecký slang. Termín černá zvěř známe všichni, ale lesa páni mají i jiné roztodivnosti. Proč mluvit normálně, že? 😉

fialka – pachová žláza na hřbetní straně kořene oháňky lišky
janek – žertovný název pro zajíce
kaňkování – páření kun a lišek
bakadla – oči zajíce (probůh, proč?!?!)

omalovánky – otěr divočáka o strom po opuštění kaliště (tenhle termín si zapamatuj Vendo!)

Takhle bych mohl pokračovat až do alelujá, ale pro přiblížení vnitřního světa myslivců to myslím stačí.

 

Trasa: 50 km podle mapy.cz, Vidov, Nová Ves, Lomec, Sedlo, Polžov, Ločenice, výhled od vodojemu nad Sv. Jánem, Římov, Doudleby, Plav, Vidov

Výškové metry: 567 m podle Sportstrackera a 560 m podle mapy.cz

Účast: Víťa S., Hony, Přema, Míra D., Dan D., Venca D., Zdeny, Duby, Stanley

Béčko: Kocour, Vráťa, Vláďa, Honza D., Honza A.

Pád: Venca D.

Defekt: asi nikdo

Trackmaker: Vítek S.

GPS:  www.sports-tracker.comtrasa v mapy.cz

Komentář: Původně jsem si myslel na delší trasu až k mostu přes Malši u Pořešína a zpět top bajkovou modrou TZ. Vypadalo to ale na déšť a jelikož je tato trasa i za dobrého počasí  na hraně dojezdnosti, tak z toho vyšla kratší, poměrně jezdivá, trasa přes Svatý Ján. V rámci urychlení jsme vynechali i Todeňskou horu, kde jsme lotos už beztak byli. Nakonec jsme nezmokli, ale přesto jsme byli zvlhlí všichni od louží, někdo i víc, a poslední ránu jsme dostali v hospodě. Na trase totiž čekalo několik záludností:

  • na Vencu D. při nájezdu na „suchý“ brod přes Malši u Doudleb. Časté deště zvedly hladinu tak, že na betonové lávce bylo několik centimetrů vody. Nakonec jsme si řekli, že to opatrně přejdeme za cenu mokra v botách, nechtělo se nám to objíždět horem po modré TZ. Všichni jsme tedy pokorně slezli až na Vencu, který do toho šel hrdinně, ale bohužel neúspěšně. Navíc při nájezdu proud odplavil štěrk, takže na lávku tam byl schod, kde se Venca zadrhnul a pád spojil s koupelí. 
  • na Zdenyho, který jako vůdce smečky na křižovatkách, kde jezdíme 20 krát za rok a pořád stejně, se znalostí kam jedeme, tvrdošíjně odbočoval doprava, když správně to bylo doleva. Poprvé mě to překvapilo, podruhé pobavilo, potřetí už nestačily ani výmluvy, že je tady náplava 🙂
  • na Dana D., juniora kterému technicky nikdo z nás nestačí, nově namontované nášlapy – na platformách by sjezdy na krev dával, ale v nášlapech se bál a raději vedl, navíc bylo potřeba vícekrát utahovat … no každý to známe
  • na nás všechny na Maláku závlahový systém fotbalového hřiště, který se jednou za čas pootočil a řádně nám zkropil kola.
  • na nás všechny na Maláku rvačka s konkurenčním cyklokroužkem – na Maláku se objevil krásný nerezový stojan na kola, kde se kola věší za sedlo. Je na něm cedulka „rezervováno pro cyklokroužek“. To my pochopitelně jsme, tak jsme neváhali a poté, co nám kola zkropil závlahový systém, jsme stojan obsadili. Po chvíli se objevil konkurenční cyklokroužek, který si tam stojan instaloval pro sebe, a dožadoval se jeho uvolnění. V početní převaze jsme byli, posílilo nás i běčko, tak bysme ho asi uhájili, ale na rvačku nakonec nedošlo. Cyklokroužek je Větrák (kterému se tam kolo jako jedinému překvapivě nevejde) a jeho silniční parta.

Bajku zdar V.

 

Trasa: 42 km, meťák, Boršov, motanice nad kempem, k řece a od řeky, Jamné, Vrábče, Koroseky, Dvůr Koroseky, Kvítkovice, vysílač u Dubného, Třebín a domů

Výškové metry: 638 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Marek L., Zdenál, Majkl, Petr P., Ondra M., Přema, Míra D., Vráťa, Honza D., 

Pád: Přema

Defekt: Honza – trník ostružiník

Trackmaker: Majkl

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/honymari/5f4e8ea3cdc7de1d6795c0d3

Komentář: Počasí zhatilo Majkův plán s Chrášťany, ale k žádosti se nedal od trasování odradit a uznal, že má více pokladů ve svém košíčku a že by dokázal trasovat i jinam. Krom Lhenické oblasti 🙂 je Majklovo rodinným stříbrem Vrábečsko a tak bylo jasné co a jak. Já mám varianty téhle etapy moc rád a Majk se poctivě snaží tu přidat, tu ubrat, obrátit směr či alespoň drobet zabloudit 🙂 , takže se ani znalí nenudili a méně znalí přiznali, že se moc neorientovali. A tak to má být. V ostružiní ke mě dorazilo i žihadlo, že má Majk zřejmě mojí školu, ale tohle já beru jako pochvalu, chcem pestrost, chcem se toulat a polomy po kůrovci opravdu trasérovi při orientaci nepomáhají. Tak snad jen výtka za opakovanou nedisciplinovanost na téma „Nezmar“, která tentokrát nemíří k lenochům sestěhovaným do ghetta Rožnov. Hoši, ona ta kmenová hospoda má nějakou funkci a význam, musím to psát furt dokola? Po osm let, co jsem bydlel na kopci v Hodějicích, mě ani jednou nenapadlo zastavit v HoSportu – a že by bylo možno kam dát kola a pít s výhledem na CB – i letadla z tohoto směru přistávají 😉 Víte proč?

O.

NO: Edukace navazuje na aktuální téma covid/karanténa, neb proběhla debata, ve které někteří přispěvatelé mínili, že se jí a doprovodným jevům (nemocenská se sníženým příjmem) nejde ubránit dovolenou a „nikdo se tě neptá a nepomůže ti ani když si před tím vezmeš dovo“. Kopíruji sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, ze kterého vyjímám:

Nařízená karanténa a čerpání dovolené
Zaměstnavatel nemůže nařídit zaměstnanci čerpání dovolené na dobu karantény, ledaže o to zaměstnanec požádá. Pokud zaměstnanec začal čerpat dovolenou před tím, než mu byla nařízena karanténa, nařízením karantény se dovolená nepřerušuje (viz § 219 odst. 1 zákoníku práce, kde mezi důvody, pro které se dovolená přerušuje, karanténa není uvedena). 

https://www.mpsv.cz/documents/20142/1248138/12_03_2020+TZ+-+Koronavirus+a+pracovn%C4%9Bpr%C3%A1vn%C3%AD+souvislosti.pdf/9a000de5-8f70-b3d9-8f16-b1e256a64bcd

Čili hoši, pokud na tom nejste jako Ondra M. („Kdo má peněz dost, ten si dovolenou brát nepotřebuje!“ 🙂 ) tak je řešením se dovolenou vyhnout nemocenské (při karanténě). Hochům podnikatelům a živnostníkům se za toto pro ně zcela zbytečné okénko omlouvám 🙂

Trasa: 52 km, pravý břeh Vltavy na Hlubokou, kolem Poněšické obory ke kolejím, chatová osada na Libochově, Vitínské mohyly, kolem Poněšické obory do Vlkova, po Kozlovském potoce až k Hněvkovické přehradě, potláčám bajk po stopách motoenduro jezdcích, snaha o nalezení Jeleního skoku (a možné že i nalezení), AMU, Hluboká a pravej břeh Vltavy dom

Výškové metry: 526 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Eri, Bivoj, Sochy, Koubič, Honza L., Marek L., Jirka Z., Duby, Víťa K., Zdenál, Kocour, Vráťa, Vláďa, Honza D., Honza M., Honza A. a jako sólista s individuálním programem se na nás na AMU přijel kouknout Majkl,

Pád: nikdo

Defekt: no zřejmě také nikdo, případně Majk, pokud vedení spolku přehodnotí mé závěry o jeho účasti

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/lanujohude

Komentář: Opravdu mě nebaví jezdit furt to samý a mám opravdu zájem abychom se v každém roce koukli téměř všude, kde se dá. Letos tedy stále očekávám Hosínskou zákolejku (kde termín „potláčám bajk“ dostává opravdový rozměr), Pulmon atp. No a Poněšická obora letos ještě nebyla. Navíc si nemohu pomoci, ale já to tam mám prostě rád. Abych však nepodlehl sebeklamu ze selektivní paměti, přečetl jsem si některé starší reporty z těch míst a zaujala mě tam zapsaná hodnocení: např: „anální výprask“, či Eriho skrz zuby ceděné: „Nevím kolik let tohle ještě vydržím!“ (mimochodem se zohledněním datace citátu, jsi to „zatím“ Eri vydržel už 5 let…). Celkem vzato, bylo mi jasné, že destinaci nemá na startu cenu příliš rozebírat, ale zároveň opravdu CHCI aby se to lidem líbilo a tak jsem v průběhu roku učinil několik pěších korekcí trasy, abych zohlednil polom z roku 2019 a vynechal úsek toho největšího análního výprasku Chotýčany nádraží – Na Libochové (pamatujete?) Počas cesty jsem se plácal imaginárně po ramenou, jak jsem kořenů ubral, polom objel a vzal nás na místa kam jezdíme jen tak jednou za dva až tři roky. A? Všichni s úsměvy s výjimkou Honzy. Je zajímavé, že když vynechám všechna sprostá slova, věty jsou méně srozumitelné (základní sdělení o negativních pocitech však vysledovat lze). Cituji: „To je do …. vopravdu na ….“ „Proč já tady do …. vlastně ….. vůbec jsem?“ „Ta da da da dá (slovní simulace cyklo jízdy na kořenech doprovázená názorným třesem rukou), …. (2 různé výrazy).  „….. (sloveso), fakt.“ Dokonce i Eri měl potřebu mi říci, že on ho nepoňoukal, že jemu samotnýmu to dneska, na to jaký je to jindy, prej příjde docela v pohodě (asi pochvala, hehe). Tedy shrnuto, pravidelný tréningem se všichni zocelujem a snad časem zocelí i dlouho absentující Honza. 

O.

P.s. A Jelení skok? Skutečně jsme zde nebyli poprvé, skutečně to umím trefit a skutečně jsme neviděli to, co jsem sliboval. Kříž nad řekou na krásné skále. A to jsme zkoušeli i pěšky své (no dobře mé) orientační chyby napravit. Osobně jsem přesvědčen, že správně bylo druhé místo, které však padlým stromem bylo natolik znetvořeno, že nešlo poznat. Navíc když strom zřejmě srazil i onen kříž. Budu se tam muset vypravit a záhadu v poklidu rozluštit. Zatím můžete rozkliknout galerii v mapách abyste zvěděli, co jsme chtěl, abychom viděli. Vzlyk. 

https://mapy.cz/s/gejopecume

 

Trasa: 35 km, Čína, kolem Škodovky na Rudolfov, Adamov, Baba, Jivno, Mrhal, moty moty, Hlincovka, Dubičák, Dobrá voda a dom

Výškové metry: 496 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Přema, Hony, Eri, Bivoj, Míra Doležel, Sochy, Majk, Koubič, Martin Kubásek, Kocour, Vráťa, Vláďa, Honza D.

Pád: Aleš (přes strom), Míra (na kořínkách), Ondra (zpět z kopce po nepřekonání hrany)

Defekt: Chtěl jsem napsat Alešovi defekt za roztrhlej zip u dresu (roztrhl ho mocným nádechem při pokusu o výjezd), ale Víťa to označil za přehnanou přísnost a tak tedy nikdo

Trackmaker: Hony

GPS: https://mapy.cz/s/karagagoto

Komentář: Po klasické odpolední průtrži všech stavidel na obloze a se zohledněním, že se Eri chystá na víkendový příběh: „Jede jede mašinka, 450 kilometrů se jí kouří z komínka“, nikdo nechtěl na Kleť a všichni byli rádi, že se jen blblo kolem Rudolfova. Dokonce Hony dovolil i na hrázi rybníku Jarval zastavit a zkoušet opakované pokusy o výjezd zdejšího prďáku od hráze. Někteří nezkoušeli, někteří dali, někteří nedali, někteří trhali zipy, někteří padali, všichni se bavili. Je hezké mít pohodičku 🙂

O.

P.s. Při vyjasňování kudy pojedeme na Hlincovce, jsem byl přesvědčen o jiné cestě neologismem: pojedem tudy, tudy je to terénějští (snad asi tak to bylo). Termín se zalíbil natolik, že když jsem uvízl po náby bahně v potoce, bylo již nové přídavné jméno podrobeno stupňování: „Tudy je to asi nejterénější, co?“ Tak uvidíme jak se to chytne, chi, chi.

NO: A že odhadnete, o čem bude okénko? Neologismus 🙂

Neologismus je nevžitý, neustálený tvar, nové slovo, popř. jeho nové užití nebo jiná nová jednotka v jazyce vzniklá, resp. vznikající, popř. do něj převzatá odjinud z potřeby pojmenovat něco nového (např. grant, folkař, boxerky, smajlík), z důvodu strukturních (např. parník: paroloď) apod., novotvar. Například výraz „neologismus“ po určitou dobu bylo tedy také neologismem. Druhou možností je snaha ozvláštnit jazyk, použít vlastní a originální výraz, který ještě nikdo nikdy nepoužil. Nejčastěji je tato tendence prosazována v umělecké literatuře, více v poezii.

Neologismy jsou relativně nová slova, která většina mluvčích ještě nepokládá za součást běžné slovní zásoby, případně jim nerozumí a pociťuje je jako nová. Tento příznak novosti mohou časem ztratit, pokud se běžně používají a jejich význam je znám většině mluvčích. Stávají se neutrální a platnou součástí lexikálního systému (např. sjetina, zviditelnit). Proces začleňování nových slov může být různě rychlý; některá nová slova v jazyce nezakotví vůbec a zaniknou.

A nebo by jazykověděc řekl, že to není neologismus, ale patvar (příště na téma definice slova patvar?)

Trasa: 37 km, Švábák, tašky, Homole, Černý Dub, k pilotovi, dolů k řece, Boršov, dětský domov, po koněspřežce, Plav, Heřmaň, Vidov, důl Zlatý Jelen, Hodějickej rybník, kolem Malše dom

Výškové metry: 385 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Víťa S., Venouš, Přema

Pád: hodně extempore myslím by se za pád i označit dalo 😉 ale mám asi přísnější oko než ostatní, takže pád píšu jen Honzovi – ukázkovej bůček a váleníčko

Defekt: Aleš rozlomil „brzdořazení“

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/gobejepano

Komentář: Dva dny průtrž mračen, 12 stupňů, při startu déšť – Nezmaři jedou! Ale vlastně mě překvapilo, že jen v 7. Než nás dojel opozdilec Přema, vypadalo to jak Ludvícká rodinná vyjížďka za časů korony 🙂 Vzhledem k okolnostem bylo jasné, že bude lepší jet jen kolem CB, aby to člověk mohl ohnout domů kdykoli bude chtít (Venoušova úvaha nad vhodností Kluka mě hlasitě rozesmála). A vyjížďka byla přesně taková, jakou jsem čekal – mokrá, bahnitá, studená a nakonec i celkem dlouhá (loučili jsme se těsně před osmou). Když už člověk jede, tak mu to prostě vše přijde vlastně v pohodě. Zvlášť když Aleš zase předvedl jeden ze svých neodolatelných kousků. Jsou věci co se stanou jen mě a Aleš tuhle kategorii má také (s láskou vzpomínám na příhodu s upadlou klikou za jízdy). Nyní si taškařici nechal na zurčící potůček, který byl od pohledu nejetelný. Já jsem to vyhodnotil opačně a po přípravách s úspěchem opravdu nezdolal (nožička ve vodičce, však víme…), Vítek se mi uchichtl a jal se to jet také, avšak před potůčkem správně vyhodnotil, že to k tomu není. Za této situace (já v potoku, Vítek slézá) se to rozhodl Aleš jet 🙂 Přijel k potoku, psychicky to nedal a zastavil se na břehu a vycvakl. Jasně sleze, říkám si já i všichni pozorující. Najednou je vidět, že se hotoví k přejezdu z absolutně nevhodné pozice. Varuji a připomínám Pavla na Granátníku, že nejet překážku plynule a nezacvaklej může způsobit ono známé „ošklivé podklouznutí při vedení kola po cyklostezce“ (všichni šifře rozumíme, ne?), ale Alešák nedbá, býčí silou uvede vše v děj a i když jsem se bedlivě díval, vlastně nejsem schopnej popsat co se stalo. Jasný je jen výsledek – kolo skončilo v potoku tím způsobem, že odplavaly obě flašky (jo, jo proud byl), u kola se bimbal bovden, ale vlastně jsme se všichni shodli, že pád to nebyl 🙂 Úraz kola byl kuriózní a nikdy předtím jsem to neviděl, neb Aleš rozlomil spojení držáku brzdy a řazení. Poté nastoupila parta opravářů z naší rodinky a Honza nabídl Alešovi igelitový pytlík na podvázání bimbajícího se bovdenu, aby se dalo jet bez vlítnutí do drátů. Na nabízené řešení se ale nemohl dívat Vítek a začal se vrtat ve svých řidítkách (sic!). Po odstranění špuntu vytáhl provázek. S Honzou jsme pohrdlivě odfrkli. Pak začal vrtat na druhé straně řidítek a po vytáhnutí špuntu se objevilo poměrně masivní klubko Zet pásek. S Honzou jsme se se zájmem chtěli Vítkovi kouknout i do jiných otvorů, ale to už nás nás nenechal. Kde tedy pašuje drogy nevíme, ale jistě jeho otvory skýtají ještě mnohá překvapení. Zet páskama Aleš kolo opravil až do té podoby, že mohl řadit, brzdit a hlavně! Dokončit vyjížďku. O tom, že by takto i dojezdil sezónu, však vyslovil pochybnosti 🙂

O.

NO: Ad bidonová odysea – neb na bidony by se nemělo zapomínat! Kdyby chtěl Alešákovi někdo udělat radost, může to pojmout jako hledání pokladu. Třeba s dětmi :-). Tady je pár indicií. Místo ztráty se nalézá vedle rybníka Dolní Máčalka (jak typické jméno pro tento příběh), potok se jmenuje Dubský a já osobně bych hledal v rybníku Černodubském. Když nad tím tak uvažuju, je to adventura jak stvořená např. pro Dubyho, muhehe.

Trasa: 55 km, Čína, kolem Škodovky Rudolfov, Baba, Jivno, Locus Perenis, Lišov, Hůrky, Slověnickým polesím na Dunajovickou horu, schwimmen und baden, vranínským polesím do Štěpánovic, žlutá na Koníř, Mrhal, kolem Škodovky dom

Výškové metry: 421 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Víťa S., Míra Doležel, Majkl, Bivoj, Venouš, Venca Drbout, Sochy, Koubič, Dan Doležel (náctiletý syn&novic)

Pád: nikdo

Defekt: Sochy

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/jejatutoda

Komentář: Celý den vedro, všechny kopce v okolí sjeté nejmíň 5x, takže kam asi? Na koupálko do Dunajic! Co na tom, že se v průběhu dne ukáže, že horko končí bouřkami a deštěm. Tak jsem aspoň chlapcům slíbil, že je mi jedno, když to v půlce votočíme, na koupálko nedojedeme a za všeobecného přesvědčení, že na Mrhalu točíme dom, jsme bez protestů vyrazili 🙂 A náhoda tomu chtěla, že Sochy píchnul přesně v ten okamžik a na tak přesně potřebnou dobu, že se total průtrž strhla přesně při příjezdu pod střechu Lišovské benzínky. Tam jsme lupec (někteří s nezbytným pivem – asi nějaký místní kolorit? – v ruce) přečkali a Dunajicím v cestě nic nestálo. A co víc, nakonec se chtěli téměř všichni i koupat, voda je přece při dešti nejteplejší 😉 Letošní deštivý a studený průběh léta zapřičinil minimální návštěvu Dunajické hory, což místní kachna vyhodnotila tak, že si zřídila hnízdo přímo na „bunkru“ uprostřed lomu, místě jinak velmi navštěvovaném plavci a rozhodně ne klidném. Zjistil jsem to asi před měsícem, neb mě nevadí se koupat když je hnusně a byl jsem zvědav jak tento odvážný (a myslím že i nerozumný) rodičovský pokus dopadne. Hnízdo tam skutečně bylo a zřejmě vše dopadlo dobře, neb ze sedmi vajec se v hnízdě nacházeli jen dvě a to zřejmě ne kvůli vyrušení paní matky, ale dík nedokonalému oplodnění, či jinému neznámému důvodu. Nevylíhlá vejce odstartovala ohňostroj kvalitních úvah, ať už  ve smyslu proč 5 vajec klaplo a dvě ne (doprovázené sebehodnotící větou „to mě by se jako samci nestalo, špatně to naprcat“) tak ve smyslu co s vejci („Hmmm, kvalitní pouky. Ty bychom mohli zkusit házet po Nezmarech, co jsou ještě ve vodě.“). Nakonec Aleš s jiskřením v očích, vejce přikládal v „ona místa“ že má nyní vajec více 😉 a po vynoření z vody na břehu imitoval vejce v ústech (asi chtěl dodatečným zahřáním rozproudit život opeřence, boh vie). Takhle se my bavíme, muhehe.

O.

NO: Asi jste si všimli, že mě poslední dobou baví si hledat info o věcech se kterými se potýkáme a jsou věcmi úplně nejobyčejnějšími a nikdy by mě nenapadalo se pokusit se o nic něco „učeného“ dozvědět (viz z minula bahno/bláto, srha, definice cizích slov atp.). Nyní jsem hledal něco o kachních vejcích, ale ornitologové mě rozštípli nakonec něčím jiným. Být tak vědcem: pátrat a učeně publikovat to, co ho baví (zasněný pohled).

Kachny divoké bývají hluční ptáci. Samice vydává kvákavé a hlasité „kvák kvák kvák kvák“ (řada slabik z nichž je první nejhlasitější a nejdůraznější), samec přidušené a hluboké „reb“, při vzrušení často opakované nebo i tiché, hvízdavé „sííb“.

event:

Podzimní tok kachen divokých je velice charakteristický, nejprve se oba partneři obeplouvají, samec se skloněným zobákem, načepýřenou hlavou a s neustálým vrtěním usiluje o přízeň samičky. Jakmile si samička vybere partnera, začne ho obeplouvat, ponouká pohyby hlavy přes rameno k útokům na ostatní kačery v hejnu a když kačer, třeba jen náznakově odpovídá, je partnerský vztah uzavřen a vydrží až do vlastního páření na jaře.

P.s. Už jste byli někdy samičkou ponoukáni k útokům na ostatní kačery? A vyhověli jste (byť náznakově)?