Rubriky
Listopad 2021
Po Út St Čt So Ne
« Říj    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  

Archive for the ‘Night ride 2021-22’ Category

Trasa: 37km, Vidov, Doudleby, Římov, Kameňák, Včelná

Výškové metry: 423m

Účast:  Míra D., Pavel T., Pavel K., Vítek S., Petr Š., Jirka V.

Vyjížďku nedokončil: Venca K. – dorazil až do hospody

Pád: Jirka V.

Defekt: Jirka V. porucha teleskopické sedlovky, vybité světlo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: mapa

Komentář: Trasér nás vytáhnul k Římovu. Teplota již klesla pod nulu, takže nás a naše vybavení začaly prověřovat záludnosti zimního nočního ježdění. Následuje pár poznatků získaných na této vyjížďce:

  • noci jsou chladné – řešení – teplé prádlo a/nebo otužování
  • teleskopická sedlovka může zamrznout v otevřeném stavu, takže nedrží ve zvolené pozici, což naprosto přehodí její funkci. Když na ní jezdec sedí, tak zajede a tak se mu špatně šlape, když jezdec jde z terénu ze sedla, tak vyjede a překáží – řešení – mechanismus otvírání sedlovky vyčistit a vyhnout se mazání přípravky obsahující vodu nebo oprášit a namontovat pevnou sedlovku
  • kořeny a kameny jsou namrzlé – řešení – snížit rychlost nebo vypnout pud sebezáchovy
  • baterie se v zimě rychleji vybíjí – řešení – důsledně nabíjet, vozit náhradní baterie
  • na namrzlém listí se prodlužuje brzdná dráha – řešení – snížit rychlost nebo vypnout pud sebezáchovy, také pomůže snížit jezdcovu hmotnost
  • voda z bidonu je studená a nedá se pít – řešení – počkat na točené pivo, je teplejší

Při návratu jsme vešli do první otevřené hospody, kterou jsme potkali – na okraji Rožnova U Bursona. Na pivo a čaj s rumem jsme zvyklí, jídlo bylo pestřejší. Nabídka zněla poslední 2 utopenci, nebo paprikový lusk s osmi. Až když byli utopenci vráceni jako nepoživatelní se hospodský nechal obměkčit a naservíroval nám zítřejší guláš.  A ten byl vynikající. Na závěr jsme dostali nabídku, která se neodmítá – příští úterý je k obědu kachní prso s knedlíkem a zelím. Když se nahlásíme, tak nám ho hospodský na večer schová! Přihlášky vedeme na viberu.

V.S.

Trasa: 43 km, Boršov, červená TZ na Dívčák, Vrábče zastávka, Závraty, Mokré

Výškové metry: 521 m

Účast:  Míra D., Pavel T., Stanley, Pavel K., Vítek S., Petr Podh., Vláďa Ř., Jirka V., Zdeny

Vyjížďku nedokončil: Jirka V. se zapomněl cestou v lese, Vláďa Ř. se zapomněl cestou na skokáncích nad Mokrým

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: mapa

Komentář: Tentokrát jsme největší komplikaci měli už u Jiráskova jezu po 150 metrech cesty. Pro opravu jezu tam byla zaplotovaná cyklostezka tak dokonale, že se půlka pelotonu chytila, zamotala a nemohla ven 🙂 . Nakonec to vyšlo a mohli jsme si užít červenou podél řeky na Dívčák. Tam jsme si projeli pár lesních pěšinek a přes panelku mířili do Budějc. Nad Mokrým nám trasér ukázal lajnu se skokánky tak akorát pro nás, ideální pro trénink začátečníků, ale co se mě týče ne po tmě, takže jsem stejně všechno poctivě objel. Ale pěkné to bylo, až bude chvilka, tak bych si to za světla projel 🙂 . V Mokrým jsme ještě projeli pumptrack a pak už mířili ke Zdendovi, kde ale bylo plno, tak jsme byli bezradní. Nápadů na hospodu padlo hodně, ale vždy se našel někdo, kdo ji vetoval – moc daleko, moc nóbl, je tam zima, maj tam jen Budvar, … ještě že ten Šnyt prošel (i když až ve druhém kole). Ve středu bylo volno, tak asi proto jsme se taky uvolnili a počkali až na zavíračku. Po debatě s obsluhou, že to poslední pivo je opravdu poslední, jsme při placení každý dostali jako pozornost podniku plechovku Platana na cestu. Míra nezaváhal, hned ji otevřel a nalil si ji do půllitru od posledního piva. No ještě se ve Šnytu musí učit, kapůrková se podává jinak 🙂 🙂 . 

Nakonec jsme ještě skočili na pivo a jukebox v Dick baru, kdo to náramně žilo. Tenhle legendární song jsme hledali, ale pamatovali si jen refrén a ne název, tak pro příště: Tři sestry, Kenda

V.S.

NO: Slovenčina pozná pôvabný výraz kapurková, ktorý pochádza z východniarskych nárečí. Kapura je termín pre bránu, kapurková je teda posledný panák, ktorý si návšteva dá vo dverách predtým, ako nás opustí a vyberie sa do sveta.

poznámka autora – sám jsem se dopátral, že prý pokud hospodský nemohl vyhnat opilce z lokálu, jelikož se drželi futer (asi kapury), tak jim přinesl poslední panáky, oni po nich šáhli, přičemž se pustili futer, hospodský zabouchnul a šel spát.

Trasa: 39km, Kaliště, Hradce, Kluk, hřebenovka, Bohouškovická myslivna, Sv. Vít, Lipí, Mokré

Výškové metry: 630m

Účast:  Jirka T., Míra D., Pavel T., Jakub J., Stanley, Pavel K., Vítek S., Petr Podh., Vláďa Ř., Milan J., Jirka V., Banán, Zdeny, Lojza

Vyjížďku nedokončil: Vláďa Ř., Milan J. (připojil se pod Klukem)

Pád: Banán, a myslím ještě někdo

Defekt: Vítek S., Jirka V. – utržená přehazovačka

Trackmaker: Pavel K.

GPS: https://mapy.cz/s/nabumunuhu

Komentář: Podzimní plískanice zatím nenastaly, takže bylo ideální počasí. To se projevilo na účasti. Nejvíc nás bylo ve Slavči, i když vrchol trval asi jen 30 vteřin. Čekal tam na nás  Milan, přivítali jsme se a vyrazili na Kluka. To už ale bez Vládi, který nezachytil start, jelikož ladil sedlovku. Výjezd po pěšinkách a hřebenovka nezklame nikdy a trasér navíc zařadil netradiční sjezd, motání se houštím a nakonec i trejly, takže jsme si chrochtaly blahem. Jen ta zlomená přehazovačka zamrzela, no alespoň patce se nic nestalo 🙁 . Jak je tohle možné? Pod Klukem byla už namrzlá tráva a vyjížďka dlouhá, skoro 4 hodinová. Nezbylo tedy než zajet na čaj s rumem k Nezmarovi. Raději jsme se, po tom co jsme předvedli po poslední vyjížďce, ve dveřích zeptali, jestli můžeme dál. Zdenda nás přivítal s úsměvem, vše odpuštěno!

V.S.

Trasa: 26 km, na Čínu, kolem slévárny, Rudolfov, stará cesta na hráz Mrhalu, Kodetka, Hlincovka, Mrhal, Lustenek, kolem Vráteckého potoka, Malé Dubičné, Dobrá Voda, schody u kostela a do Družsťáku

Výškové metry: 374 m

Účast:  Jirka Tuček, Petr Šikl, Míra Doležel, Pavel Tíkal, Jakub Jerhot, Stanley, Hony

Vyjížďku nedokončil:

Pád: Pavel Tíkal

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: sports-tracker.com

Komentář: Na hodinách jsme si o víkendu posunuli čas o hodinu dopředu a zkrátili tím již tak krátký den. Nastal čas, abychom oprášili na delší dobu odložená světla a dobili jejich baterie. Nastal čas Night Ridu!

Dlouhou vyjížďku se světlem na helmě jsem naposledy absolvoval s koncem předešlé noční sezóny. Krátké přejezdy s čelovkou na běhání sice ano, ale šlo spíše o přesuny z hospody, které bych stejně zvládnul i bez světla. Za doprovodu pouličních lamp to spíše vyžaduje bezpečnost provozu. Vyjet do temných pěšin zapadaných podzimním listím ukrývající uvolněné kameny, kořeny a větve, je po takové době opravdu veliké dobrodružství. Hlava už tohle všechno zažila, místa zná, viděla je ve dne i v noci, za such i s blátem, dokonce i sněhem. Přesto všechno dělá, jako by to bylo poprvé a znovu se bojí. Díky ostatním spolubikerům však hlavě nedávám šanci a řítím se do temné noci. 

Mrhal je báječná biková lokalita snad za každého počasí. Dnes je plná spadaného bukového listí, které má ve světlech našich lamp nádhernou měděnou barvu a pod koly hlasitě šustí. Zde však hlava znovu zlobí, moc dobře ví, co listí může skrýt, ale co oči nevidí, toho se hlava nebojí. Je to zábavné, jak hodně jiné mohou tyhle známé pěšiny být, když se změní čas.

Mrhalska bylo pro tuto chvíli dost, míříme dál k Dubičáku. Nechybí tak již tradiční zastávka pro pořízení fotografie na vrcholu slavné sjezdovky s výhledem na rodnou hroudu. Užíváme si ty chvíle, ale ne přespříliš, nočního dovádění bude ještě spousta.

Rychle do Družsťáku na zaslouženou odměnu.

Hony