Rubriky
Červen 2024
Po Út St Čt So Ne
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Trasa: 25 km, Boršov, Kotek, Kosov, všechny Svince, Skřidla, Markvartice

Výškové metry: 303 M

Účast:  Stenly, Jirka V., Petr Š., Míra D., Zdeny, Pavel T., Vítek S., Kory, čestná účast Ondra L.

Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili

Pád: Pavel T. 2x

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Š.

GPS: mapa

Komentář: Prvním, co byli na startu se krátce před pátou naskytl nevšední pohled. Po Dlouhém mostě projel Zdeny, opačným směrem a v kraťasech s holýma nohama. Když už byl čas vyrazit, tak volal Ondra Ludvík, že on sám za námi vyrazí na silničce, ale že máme na Zdenyho počkat. Zapomněl si doma kalhoty, tak si je zajel k Ondrovi půjčit. Ondra je k tomu ideální, bydlí blízko startu, postavu podobnou Zdenymu ale příliš nemá, tak jsme byli zvědaví, jak bude Zdeny v Ondrovo kalhotách vypadat. Naštěstí si Ondra kdysi špatně nakoupil, tak Zdenymu byly. Jen se při nutné zastávce v polích divně kroutil :). Moc jsme to nešněrovali, cestu vybral trasér včetně objednání místa v hospodě. Dálnice ještě dostavěná není, tak jsme sledovali železniční trať. Bylo pár výrazných zážitků – v polích jsme přejížděli zapomenutý historický most konězpřežky, Pavel hodil ukázkový fron flip no hand, obdivovali jsme krásný západ slunce nad Kletí a do hospody se moc těšili. Taky kvůli tomu, že teplota z nějakých + 8°C padala se soumrakem rychle až pod nulu. Při zamykání kol, jsem si pomyslel, jestli mám od zámku klíče. Byl to jen takový záblesk, zámek zaklapnul a až pak byl čas na hledání v baťohu. Bohužel klíče zůstaly doma. Vtipné bylo, že svoje kolo jsem nezamknul, tak mi to tolik netrápilo a šel jsem se ohřát do hospody, že to pak ňák vyřešíme se štípačkama. Někdo si ale vzpomněl na Ondru, který má dorazit na silničce. Naštěstí jsem ho telefonem zastavil ještě pod Včelnou a on byl ochotný se do Rožnova vrátit. Ondra tak stihnul za vyjížďku 2 dobré skutky! U Kaprů vaří rodilý Maďarský hospodský. Takovou gulášovou polévku jsem asi ještě nejedl, jen jsem neměl odvahu si ji ještě dochutit pálivým kořením jako někteří odvážlivci. Březí koza, Egenberg nefiltr, Harmonie od létajícího sládka a Jindřichohradecké bramborové nehaj s ní dokonale souzněli. Jen ten vlak jezdí moc brzo. Na nádraží za námi dojel kolega cyklista, který byl taky U Kaprů a kolo měl zamčené u stejného kolostavu. Byl nešťastný z toho, že na tohle kolo čekal skoro rok, stálo 150 litů a my si svoje kola z kolostavu brali tak neurvale, že má na rámu od kolostavu červený škrábanec. Ujistili jsme ho, že to chápeme, každý jsme si tím prošel a že k jeho kolu jsme se určitě chovali stejně šetrně jako ke svým. To mu sice nestačilo, ale nakonec pochopil, že víc než naše soucítění nezíská, sedl na zneuctěné kolo a vyrazil k domovu. My čekali s obavami na vlak a doufali, že se tam nějak 9 kol narve, i když v jízdním řádu o tom není žádná zmínka. Přijel vlak s klasickými kupíčkovými vagóny. Ještě ani nezastavil a už na nás řval průvodčí z okna, jestli jsme normální, jak se tam chceme narvat. Představa cesty po ose byla mrazivá, ale průvodčí překvapil – otevřel vagón pro zavazadla. Sborově jsem vystoupili na Jižní a šli se ještě podívat na Kokáč. Teď si uvědomuju, že si ani tradiční kverulanti nestěžovali na zimu. Peťa oslavenec nás asi všechny pěkně zahřál. Díky a ať ti to jezdí!

Bajku zdar V.S.

Leave a Reply