Leden 2020
Po Út St Čt So Ne
« Pro    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Author Archive

Trasa: 28 km, Švábák, Mokré, Panelka, Závratský rybník, Nové Homole, Závratský rybník, Dvůr Koroseky, rybník Dolní Máčalka, vrch Bába, okolo Pilota, Boršov, Včelná, U Bursonů

Výškové metry: 395

Účast: Pavel Tíkal, Venca Krutina, Honza Mareš, Vítek S., Míra Doležel, Stenly

Vyjížďku nedokončil: Hony a Stenly vynechali hospodu. Venca vynechal vyjížďku, ale zato dorazil do hospody!

Pád: asi nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Vítek S.

GPS: Sports-tracker

Komentář:  Už pár dní jsme věděli, že tato vyjížďka nebude suchá. Předpovědi slibovali déšť nebo dokonce příznivější sněžení již od 400 m.n.m.. Od prvního kroku z domova pršelo a vydrželo bohužel celou vyjížďku. Na startu se nás přesto sešlo šest. Více z nás se přiznalo, že doufali v to, že budou na startu sami, napíšou si účast a pojedou rovnou domu – Stenly byl dokonce ochotný jet na Hlubokou a zpátky!. Další překážkou vyrazit do tmy a deště je hospoda U Hocha, která se chystá otevřít. Už mají tácky na stolech … pozor na šok … pivovaru Samson!!! Na ten ovšem nespoléhají a podpoří ho Plzní. To je mi ale zajímavá kombinace, můžeme to někdy zajít porovnat 🙂 . Naštěstí mají ale zatím zavřeno, takže jsme se nakonec odhodlali k lehkém okruhu. Přes Švábák a Mokré jsme mířili k panelce. Po lehkém blouděníčku jsem to vzal polomem – v této osudové chvíli se Venca spolehnul na svoji GPS (tady kousek vidím cestu …) a od té doby si jel svoji samostatnou vyjížďku. Nás pohltil pohádkový mechový hustník. Už už se mi zdálo že je s námi zle, když v tom před sebou vidím červené světélko. Co tam asi bude? Nakonec to byl fádní patník, ale pekelně odrážející naše šajny. Přehupli jsme asfaltku a dál jeli přes panelku k Homolím, kde bylo v plánu přejet louku ke Koroseckému Dvoru. Louku jsme přejeli celkem třikrát, ale nakonec jsme to trefili. Nad Černým Dubem jsme se zase krapet zamotali a vzali to cestou necestou. Kolem Pilota do Boršova už se nám cestu trefit povedlo, ale cestu k benzínce jsme trefili zase až napodruhé. To už jsem se na každém rozcestí ptal, jestli ještě chceme jezdit nebo ne. Nakonec jsme dojeli ještě nahoru na Včelnou, ale tam už jsme podlehli promočenosti a vydali se zpět. Ve sjezdu jsme vymrzli, takže nás pohltila hned první Budějcká hospoda. Jak pravil Pavel, v téhle chvíli i to pivo zahřeje! Překvapil nás Venca, který dorazil hodinu po nás se zprávou, že i na Kluku pršelo. Tak sníh snad bude příště.

V.S.

 

NEO (Nezmarské edukačí okénko):

Trasa: 32 km, Složiště, odkalovačka, Srubec, Švajce, Lusný rybník, Malé dubičné, Hlincovka, Rudolfov, Nezmar

Výškové metry: 561

Účast: Pavel Tíkal, Venca Krutina, Petr Šikl, Honza Mareš, Vítek S., Míra Doležel, Stenly

Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni i s hospodou

Pád: Míra Doležel, Pavel Tíkal, někdo při výjezdu břehu na Švajcích – přiznejte se holomci! … Hony

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: Sports-tracker

Komentář:  Zatím se neochladilo, teplota byla kolem 7°C. Jen drobátko zvlhlo po pondělním dešti. Takže bahno bylo a tím pádem konečně došlo na zápisy do statistik. Peťa převzal štafetu trasérství a místy to byla pravá objevitelská práce. Po polu, po mezi, krajem lesa, mlázím, … myslím jsme byli první, kdo tudy chtěl projít, po hodně dlouhé době. Jeden výšvih od potoka už byl skoro horolezecký trénink. Ladně se s ním vypořádal Stenly. Drápal se nahoru za pomoci jedné ruky na zemi a druhou za sebou vlekl ležící kolo za řídítko. 2 kroky do předu a krok dozadu na kluzkém svahu. Nakonec jsme to překonali. Začíná se nám šířit takový nešvar. Bajker nasedne na kolo, chce se rozjet, šlápne do pedálu, zadní kolo se mu protočí na kluzkém kořeni, on ztratí rovnováhu (zanedbaný trénink na válcích) a skácí se k zemi. Obzvlášť jedno místo bylo zákeřné. Po chvilkovém potláčání (zanedbaný trénink techniky) jsme byli za sebou Míra, Pavel a já. Míra se zkusil rozjet a zalehnul. Pavla a mě to pobavilo ale Pavla neodradilo, zkusil se rozjet a zalehnul. Moc mě to pobavilo, ale trochu ve mě hrklo. To místo nepůsobilo nijak dramaticky a dva pády během 10ti vteřin? Nebudu ale za sraba, nevidět co se přede mnou děje, tak bych normálně nasednul a chtěl jet. Zkusil jsem se rozjet a stalo se mi přesně to co předjezdcům, jen už jsem to čekal a jen tak tak jsem to ustál. Kluzký kořen tam opravdu byl!

Cestou do odhlasované hospody (Koháč) 🙂 jsme se stavili v Čéčovce a Juvelu, ale všude bylo plno – v televizi dávali nějakej zajímavej fotbal. Kde by bylo volno, vezmou nás zabahněné a není tam TV? Kdo ví? Šmitec a Samson byl opět vynikající!

V.S.

Trasa: 25 km, Rudolfov, motání pod Mrhalem, Hlincová hora, Dubičné, motání u Dobré vody, Družstevní dům

Výškové metry: 492

Účast: Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Venca Krutina, Petr Šikl, Honza Mareš, Vítek S.

Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: Sports-trecker

Komentář:  Je to tu! Začala komornější, tmavší část sezóny. Tradiční trekmejkr se ujal vedení družstva s chutí. Předvedl to, co máme rádi a on to ví a dopřává nám to. Nebo spíš si jezdí to, co ho baví a velkoryse nás nechá jezdit s ním? Nevíme, nepátráme, neřešíme, jen se motáme po lese, objevujeme pěšinky co jsme nikdy nejeli a užíváme si to. Zatím nás nelimituje zima, jelikož je stále teplý podzim. Limituje nás jen výdrž baterií, vlastní síly a chuť na bajkeřinu. To vše během vyjížďky klesá. Naopak chuť na pivo během vyjížďky roste. A bohužel, nebo bohudík, žádná vyjížďka není nekonečná. Zhodnotit první noční vyjížďku zajelo celé družstvo do Družstevního domu. Jen tak dál!

V.S.

Trasa: 41 km, Dubné, po žluté TZ Vráže, Dehtář, Picina, Bezdrev, přes Dasný a Vrbenské rybníky k Nezmarovi

Výškové metry: ?? m

Účast: Vítek S., Míra Doležel, Bivoj, Hony, Vláďa, Zdenál, Koubič, Přema, Stanley, Petr Podhola, Duby

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Vítek S.

GPS: měřil někdo?

Komentář: Z debaty kam jet, po zohlednění už projetých tras, nakonec vzešel směr Bezdrev. Pomotali jsme se v lese Vlčí jáma (první bloudění) a přes Obecní les a Kotlová objeli Dubné. Dobili jsme kótu 465 a odtud sjeli k Podvrážkému rybníku (druhé bloudění a rozdělení skupiny, po 2! telefonátech stmelení skupiny). Pěšinkou vystoupali k lomu a dále na vrchol Vráže, kde jsme pojezdili na vrcholu cestou necestou. Za Dehtářem jsme si dali sjezdařský lesík, neodradila nás ani hluboká orba mezi silnicí a remízkem. Pohled na ohromné rampy nás ale odradil, tak nakonec došlo jen na prokličkování mezi nimi a jednu báječnou klopenku. Dále jsme jeli přes Picinu k Bezdrevu a přes Dasný a Vrbenské rybníky už po tmě k Nezmarovi.

Na Startu se nás i přes krásné slunečné počasí nad 20°C sešlo jen pár, až jsme se tomu divili. Nakonec se ukázalo, že tohle počasí naopak vytáhlo pár Nezmarů dřív než v 16:30 a některé dokonce na silnici!!. Ti co nečtou reporty dorazili tradičně na 17:00 a dali si svojí vyjížďku. Byli i tací, co dorazili až na pivo. Takže společnost u Zdendy byla opravdu pestrá. 

V.S.

P.s. Příští vyjížďka začíná OPĚT v 16.30, tak si nezapomeňte přenastavit nezmarské biologické hodiny!

NO: Sbírat houby je PUNK, vy volové!

Trasa: 55 km, Borek, Ševětín, zelená kolem obory, žlutá přes oboru do Chotýčan nádraží, podél kolejí, podél obory, Majklův sjezd

Výškové metry: 510 m

Účast: Vítek S., Přema, Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra L.,  Venca Kruťák, Aleš, Bivoj, Kocour, Sochy, Peťa Šikl, Peťa Pokorný, Majkl, Víčko – jestli chce vyjížďku někdo další, tak si o ní musí napsat 

Pád: Sochy

Defekt: Jirka Zibura, Venca

Trackmaker: Vítek S.

GPS:   mapy.cz trasa, 

Komentář:  Tak kam dneska pojedeme? Znělo naléhavě v 17:15 na Startu, ale na tuto zásadní otázku neodpověděl nikdo. Všichni koukali do země, nutně si něco štelovali na kole, případně setrvávali v družném hovoru s ostatními bajkery. Ani meteoradar nám neporadil. Zahnán do kouta jsem se toho chopil já a vyrazili jsme. Přes Mojský les ke Lhoticím a dál po žluté směr Ševětín. Tam nás překvapil nečekaně hezký trejlík zakončený hradním příkopem. Hezká místa se dají najít opravdu všude, i na tomto nudném přejezdu směřujícím k pěšinkám kolem Poněšické obory. Ty jsou pěkné, ale bohužel na hraně dojezdnosti. Hezkou vzpomínku na ně bude mít Sochy, který se tam zadrhnul tak důkladně, že po zalehnutí ke smrčku sice bez újmy vstal, ale velkou újmu utrpěly jeho kalhoty. Jak to jen popsat, více odhalovaly, než zakrývaly a byla to opravdu velká prdel, všichni se smíchy váleli po zemi 🙂 . Před stoupáním po asfaltu přes oboru jsme si odpočinuli, když Jirka měnil duši. Vrcholem vyjížďky měla být žlutá směr Chotýčany nádraží. Pěkná pěšinka přes les ale zmizela po těžbě, nejetelené, neprůchodné území, všude miliarda klacků, utrhnutí patky hrozí na každém metru – škrtám si tuto trasu na několik let. Cestou před Hlubokou pořídil ještě defekt Kruťák, takže dojezd byl po tmě. Ještě jedna věc se přihodila, která se stává maximálně jednou za … 10 let. Po opravě Vencova defektu všichni skočili na kola a vyrazili na časovku do ČB, takže Venca, který ještě balil zůstal pozadu. Já a Míra voláme: „Počkejte na Kruťáka, nestíhá!“ což v nás po vyslovení vyvolalo pocit blaha. Ostatní samozřejmě ujeli, takže jsme to dojížděli ve třech. Venca svoje tempo na špici a my trápení za ním. Na naše opakované výzvy zpomal udiveně odpovídal: „Ještě?“ a pak to upřímně zhodnotil: „Počkali jste na mě, tak vám teď uject nemůžu“. Ó jaké štěstí 🙂

NO:  Když se nám ta vyjížďka tak pěkně povedla, do NO se skvěle nabízí místo Nezmarského Okénka téma „Na Ostro“ 🙂 Tak si počtěte a třeba najdete o výhodu nebo nevýhodu navíc 😉 p.s. v galerii jsem navíc přidal grafy z Garminu. Ano, když ti srdeční tep vyletí na pasece při pomalé jízdě po rovině, máš zdravotní problém – a nebo se někomu směješ 🙂

Na Ostro 1

Na Ostro 2

Na Ostro 3

Trasa: 51 km Boršov, Kotek, motání se kolem Vltavy, Zlatá Koruna, červená zpátky, Nezmar

Výškové metry: ?? m

Účast: Vítek S., Přema, Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra L., Ondra M., Hony, Venca Kruťák, Aleš, Bivoj, Zdeny, Duby, Kocour, Tonda – jestli chce vyjížďku někdo další, tak si o ní musí napsat 

Pád: mám pocit, že se někomu spadnou povedlo, ale nevím

Defekt: nebyl

Trackmaker: Vítek S.

GPS: záznam

Komentář:  Jak bývá poslední dobou zvykem, směr úterních vyjížděk se řídí meteoradarem. I tentokrát některé předpovědi srážky slibovaly, ale na radaru bylo čisto. Nebojácně jsme se tedy vydali po levém břehu Vltavy (ve směru našeho pohybu), vlastně tedy po pravém (ve směru toku), prostě jsme jeli proti proudu přes Kotek a dál k oblíbené pěšince podél vody. Ta byla loni zapadaná stromy, ale letos už to bylo lepší – alespoň větve už někdo vorval a docela se to dalo projet, až na pár míst. I přes to, se prý v mužstvu vedla diskuze, jestli je to ještě vyjížďka nebo už vycházka 🙂 . Každopádně by to chtělo projít s motorovkou, tak jsme nad pivem jednoho mezi sebou našli, a on to ještě neví, ale čeká ho pěkný pěší výlet, kde si zarube, a pak mu budeme všichni děkovat a vždycky, když tudy POJEDEME, tak si na něj vzpomeneme. Je to prostě velký srdcař, pomoc neodmítne v žádné situaci a pro kamarády by se rozdal. No a má motorovku a i to s ní umí, to my víme. Tak co Banáne, poznal ses? 🙂 Cestou do Zlatky jsme ještě zkazili romantiku rodince u chatičky (v moderním stylu ukrytá v lese), když jsme jim přejeli před verandou – nejdřív se Aleš dovolil a pak jsme se tam nahrnuli všichni. Pak jsme ještě zkazili romantiku vodákům, co stanovali na cestičce u vody a taky byli dost překvapení, když jsme jim kličkovali mezi ešusy a stany. Ve Zlatce jsme byli po 19. hodině a začínalo být jasné, že za světla to stihneme (snad) akorát. Dokonce i ti největší zastánci dojezdů po ose se mě ptali, jestli to nedojedeme vlakem! Ano, bylo to nahraně, ale bikový bůh nás vyslyšel, defekt ani pád nepřišel a my ve zdraví, se soumrakem v patách, skončili u Zdendy. Ukojení Samsonem jsme se oddávali přítomnosti a na budoucnost nehleděli. To, že začne před desátou pršet, jsme zjistili asi 5 minut předem. Někdo to zkusil dojet domů, zbytek vyhodnotil, že za hodinu to přejde. Další vlna jela v půl dvanácté, kdy po dvou hodinovém silném dešti pršelo trochu míň, a zbytek ještě čekal, až přestane úplně. V půl jedné jsme do deště vyjeli všichni, domů jsem si nic suchého nedovezl a druhý den si musel první dvě hodiny pracovní doby vzít homeoffice.

NO:  

Trasa: 45 km (skupina vlak), Hodějovice, Zborov, Žižka, Borovany, Trhové Sviny …. Sv. Trojice, Buškův Hamr, TS, kolem střelnice Březí, přes les Otěvěk, ke Stropnici, po bývalé zelené do Borovan na vlak

Výškové metry: ?? m

Účast: Vítek S., Přema, Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Koubič, Míra Doležel, Sochy, Ondra L., Hony, Venca Kruťák a nejspíš i další, k psaní reportu jsme byl vyzván zpětně, tak ani nevím kolik nás bylo

a prý taky Zdeny

Pád: Koubič

Defekt: Koubič

Trackmaker: Ondra L.

GPS: ??

Komentář:  O trasérství byla tentokrát rvačka. Bivoj nenechal nic náhodě a nevadilo mu ani to, že na startu nebude. Při bloudění vinicemi dokonce dopředu napsal a poslal nám report včetně zápisu pádů a defektů! Vzpupně jsme se toho nedrželi a vyrazili směr Borovany.  Ondra měl v plánu projet červenou turistickou značku mezi Borovany a Trhovými Sviny. Dlouhá vyjížďka od začátku zaváněla návratem vláčkem, obzvlášť potom, co Koubič nad Hodějovicema padnul při vedení kola a ještě si při tom rozpáral plášť klackem. Trasér je ale zásadní odpůrce návratů vlakem, takže se snažil dělat všechno proto, aby grupeto dorazlilo domů po ose a v plném počtu:

  • abychom to stíhali, tak jsme svištěli po silnici, úhyb do terénu nebyl možný
  • návrhy na cestu bikovým terénem, který nás zdrží, což vyřešíme vlakem z Borovan nebyly vyslyšeny
  • a to nejhorší: trasa byla zákeřně zvolena tak, aby po cestě zpět nebylo nádraží!

Ale ani to vše nepomohlo a v Trhových Svinech se trasérství rozštěpilo. Červená byla skutečně excelentní, mokrým kořenům jsme už odvykli – já tedy určitě, takže chvíli trvalo, než jsem se rozpomněl co dělat, když přední kolo mizí v mlází a tělo pokračuje stále vpřed. Části bikerů bylo líto, že terén skončil a teď už bude zas jen úprk, aby se dojelo za světla. Později jsme si ověřili, že tvrzení, že je vidět do devíti opravdu nebylo pravdivé – bylo zataženo a ve 20:15 byla v lese tma jak v pytli. Tímto se trasérovi omlouvám za sabotování trasy a ještě k navádění ostatních. Nicméně to bylo super, určitě bych to udělal znovu a nejspíš to opravdu někdy zase udělám 🙂 . Renegáti obkroužili Sviny a navštívili místní pamětihodnosti – poutní místo Svatá trojice, útulek pro prasátka v nouzi, Buškův Hamr. Dál jsem jeli sjezd po žluté k Březí a odtud přes les k Otěvěku a po modré ke Stropnici. Vyrazilo mi to dech, ale kromě obdivných výkřiků jak je to super příroda, bajk a jak se nám super jede, jsem zaslechl i kde to jsme? Tady sem ještě nebyl! 🙂 Vyjížďku jsme vyšperkovali bývalou zelenou značkou k mostu přes Stropnici pod Borovany a návštěvou restaurace Sýmalka. Výčepák už nás zná, jen byl překvapenej, že už je zase leden. Po podchodové taškařici zakončené výjezdem přes merkurygaráže (eskalátory mimo provoz) jsme skončili před Koníčkem, ale i když zavírají ve 23 hod, tak ve 22:10 už netočí! Nakonec, ani nevím jak, Peťa dokázal, že Rožnovská sekce spolu s ním skončila na pivě v Solnici!!

NO:  teprve s pivem je žízeň krásná

Pokus o objezd vrcholů Vrchařské koruny Jižních Čech se uskuteční 15.-18.8.2019 se startem 14.8.2019 po práci.

Jízda podle mapy, jídlo v hospodách, spaní pod širákem za hospodou, v čekárně, na peróně, na tribuně apod.

Plánovaná trasa  pár vrcholů kolem Písku vynechává, ale celé by to asi na 4 dny bylo moc.

Přidá se někdo?

 

zdar V.