Rubriky
Listopad 2021
Po Út St Čt So Ne
« Říj    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  

Author Archive

Trasa: 37km, Vidov, Doudleby, Římov, Kameňák, Včelná

Výškové metry: 423m

Účast:  Míra D., Pavel T., Pavel K., Vítek S., Petr Š., Jirka V.

Vyjížďku nedokončil: Venca K. – dorazil až do hospody

Pád: Jirka V.

Defekt: Jirka V. porucha teleskopické sedlovky, vybité světlo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: mapa

Komentář: Trasér nás vytáhnul k Římovu. Teplota již klesla pod nulu, takže nás a naše vybavení začaly prověřovat záludnosti zimního nočního ježdění. Následuje pár poznatků získaných na této vyjížďce:

  • noci jsou chladné – řešení – teplé prádlo a/nebo otužování
  • teleskopická sedlovka může zamrznout v otevřeném stavu, takže nedrží ve zvolené pozici, což naprosto přehodí její funkci. Když na ní jezdec sedí, tak zajede a tak se mu špatně šlape, když jezdec jde z terénu ze sedla, tak vyjede a překáží – řešení – mechanismus otvírání sedlovky vyčistit a vyhnout se mazání přípravky obsahující vodu nebo oprášit a namontovat pevnou sedlovku
  • kořeny a kameny jsou namrzlé – řešení – snížit rychlost nebo vypnout pud sebezáchovy
  • baterie se v zimě rychleji vybíjí – řešení – důsledně nabíjet, vozit náhradní baterie
  • na namrzlém listí se prodlužuje brzdná dráha – řešení – snížit rychlost nebo vypnout pud sebezáchovy, také pomůže snížit jezdcovu hmotnost
  • voda z bidonu je studená a nedá se pít – řešení – počkat na točené pivo, je teplejší

Při návratu jsme vešli do první otevřené hospody, kterou jsme potkali – na okraji Rožnova U Bursona. Na pivo a čaj s rumem jsme zvyklí, jídlo bylo pestřejší. Nabídka zněla poslední 2 utopenci, nebo paprikový lusk s osmi. Až když byli utopenci vráceni jako nepoživatelní se hospodský nechal obměkčit a naservíroval nám zítřejší guláš.  A ten byl vynikající. Na závěr jsme dostali nabídku, která se neodmítá – příští úterý je k obědu kachní prso s knedlíkem a zelím. Když se nahlásíme, tak nám ho hospodský na večer schová! Přihlášky vedeme na viberu.

V.S.

Trasa: 43 km, Boršov, červená TZ na Dívčák, Vrábče zastávka, Závraty, Mokré

Výškové metry: 521 m

Účast:  Míra D., Pavel T., Stanley, Pavel K., Vítek S., Petr Podh., Vláďa Ř., Jirka V., Zdeny

Vyjížďku nedokončil: Jirka V. se zapomněl cestou v lese, Vláďa Ř. se zapomněl cestou na skokáncích nad Mokrým

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: mapa

Komentář: Tentokrát jsme největší komplikaci měli už u Jiráskova jezu po 150 metrech cesty. Pro opravu jezu tam byla zaplotovaná cyklostezka tak dokonale, že se půlka pelotonu chytila, zamotala a nemohla ven 🙂 . Nakonec to vyšlo a mohli jsme si užít červenou podél řeky na Dívčák. Tam jsme si projeli pár lesních pěšinek a přes panelku mířili do Budějc. Nad Mokrým nám trasér ukázal lajnu se skokánky tak akorát pro nás, ideální pro trénink začátečníků, ale co se mě týče ne po tmě, takže jsem stejně všechno poctivě objel. Ale pěkné to bylo, až bude chvilka, tak bych si to za světla projel 🙂 . V Mokrým jsme ještě projeli pumptrack a pak už mířili ke Zdendovi, kde ale bylo plno, tak jsme byli bezradní. Nápadů na hospodu padlo hodně, ale vždy se našel někdo, kdo ji vetoval – moc daleko, moc nóbl, je tam zima, maj tam jen Budvar, … ještě že ten Šnyt prošel (i když až ve druhém kole). Ve středu bylo volno, tak asi proto jsme se taky uvolnili a počkali až na zavíračku. Po debatě s obsluhou, že to poslední pivo je opravdu poslední, jsme při placení každý dostali jako pozornost podniku plechovku Platana na cestu. Míra nezaváhal, hned ji otevřel a nalil si ji do půllitru od posledního piva. No ještě se ve Šnytu musí učit, kapůrková se podává jinak 🙂 🙂 . 

Nakonec jsme ještě skočili na pivo a jukebox v Dick baru, kdo to náramně žilo. Tenhle legendární song jsme hledali, ale pamatovali si jen refrén a ne název, tak pro příště: Tři sestry, Kenda

V.S.

NO: Slovenčina pozná pôvabný výraz kapurková, ktorý pochádza z východniarskych nárečí. Kapura je termín pre bránu, kapurková je teda posledný panák, ktorý si návšteva dá vo dverách predtým, ako nás opustí a vyberie sa do sveta.

poznámka autora – sám jsem se dopátral, že prý pokud hospodský nemohl vyhnat opilce z lokálu, jelikož se drželi futer (asi kapury), tak jim přinesl poslední panáky, oni po nich šáhli, přičemž se pustili futer, hospodský zabouchnul a šel spát.

Trasa: 39km, Kaliště, Hradce, Kluk, hřebenovka, Bohouškovická myslivna, Sv. Vít, Lipí, Mokré

Výškové metry: 630m

Účast:  Jirka T., Míra D., Pavel T., Jakub J., Stanley, Pavel K., Vítek S., Petr Podh., Vláďa Ř., Milan J., Jirka V., Banán, Zdeny, Lojza

Vyjížďku nedokončil: Vláďa Ř., Milan J. (připojil se pod Klukem)

Pád: Banán, a myslím ještě někdo

Defekt: Vítek S., Jirka V. – utržená přehazovačka

Trackmaker: Pavel K.

GPS: https://mapy.cz/s/nabumunuhu

Komentář: Podzimní plískanice zatím nenastaly, takže bylo ideální počasí. To se projevilo na účasti. Nejvíc nás bylo ve Slavči, i když vrchol trval asi jen 30 vteřin. Čekal tam na nás  Milan, přivítali jsme se a vyrazili na Kluka. To už ale bez Vládi, který nezachytil start, jelikož ladil sedlovku. Výjezd po pěšinkách a hřebenovka nezklame nikdy a trasér navíc zařadil netradiční sjezd, motání se houštím a nakonec i trejly, takže jsme si chrochtaly blahem. Jen ta zlomená přehazovačka zamrzela, no alespoň patce se nic nestalo 🙁 . Jak je tohle možné? Pod Klukem byla už namrzlá tráva a vyjížďka dlouhá, skoro 4 hodinová. Nezbylo tedy než zajet na čaj s rumem k Nezmarovi. Raději jsme se, po tom co jsme předvedli po poslední vyjížďce, ve dveřích zeptali, jestli můžeme dál. Zdenda nás přivítal s úsměvem, vše odpuštěno!

V.S.

Trasa: 66 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 1923 m

Účast: Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Hony, Venóš, Kory, Pavel T., Eri, Petr Pok., Petr Pod., Banán, Honza L.

cestou jsme setřásli omladinu Dana D. (ve třech brodech pro hlad)  a Máru L. (za hřebenem Kluka ze studijních důvodů)

Pád: asi nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Majk, Vítek S.

GPS: sports-tracker

Komentář: Státní svátek nám umožnil cestu za hranice tradičních nezmarských destinací. Majkl zorganizoval vyjížďku směr Kájov přes Boletice. Trasu svěřil mě. A tímto se hned na začátku musím pokárat a omluvit se za příliš ambiciózní plán. Naplánovaná trasa byla parádní, bajkové klenoty – červená podél Vltavy, zelená na Kluka a celá hřebenovka a na závěr Boletice. Ale začátek měl být rychlejší, abychom na konci měli více času na projetí lokality, kam se běžně nedostaneme. Start byl ve 14 hodin a tmu jsme tušili kolem 19 hodin. Že to s dojezdem za světla bude na hraně někteří odhalili už doma a přibalili si světla. Některým to došlo cestou (už před Klukem 🙂 ), a tak si z trasy vystupovali aby ušetřili síly. Sice později, než by bylo vhodné, ale celkem kompaktně jsme se dostali k Březovíku. Tam jsme najeli na zelenou TZ přes VVP Boletice. Turisti sem moc nezabloudí, tak je cestička málo prošláplá, zarostlá a bohužel i málo značená. Sjeli jsme ze značky, ale pomocí GPS jsme se z toho nějak vymotali. Na to, že už asi měsíc nepršelo, to bylo překvapivě podmáčené a řadu Nezmarů to překvapilo. Už jsme si asi odvykli 🙂 . Největší švanda byla kolem Kravského vrchu. Cesta na kopci byla široká, ale každých pár metrů jáma plná vody. Bylo znát, že tam jezdí vozidla, kterým bahno a půl metru hluboké louže nevadí. Vše navíc zarostlé trávou a křovím. Když se cesta stočila dolů, tak se nám v půlce sjezdu opět ztratila značka. Zjistili jsme, že odbočovala nahoře. Tady se naše cesty rozdělili.

Část (nazývejme ji Á, i když to nic neznamená) se odhodlala vyjet zpět do kopce na značku a dál dojet po silnici do Boletic. Tam jsme podle plánu dojeli ke kostelu Sv. Mikoláše na vrchu Olymp. Pod hradiště Raziberk jsme si dali adrenalinový trejl po pastvině. Kravičky vypadali, že cyklisty vidí poprvé, zvědavě si nás prohlíželi, z naší cesty se jim do poslední chvíle uhýbat nechtělo a až na poslední chvíli se zjančili, některé s námi dokonce běželi. Nepomohlo ani vlídné slovo, které by je prý mělo uklidnit. Už se dost stmívalo, takže přejezd Raziberku jsme vynechali. To nakonec bylo jediné, co se z plánu nepodařilo … chybělo 30 minut. Do Kájova už nám zbývalo jen přejet Přelštický les a vyšlo to úplně přesně. Na poslední 2,5 km cesty jsme si vybalili světla. V Kájově už lehce po 19. hodině padla tma.

Část (nazývejme ji Bé, i když to nic neznamená) se rozhodla na značku nevracet a naopak sjet dolu, kde byl podle mapy „buzerplac“ a napojení na silnici až do Boletic. Naneštěstí narazili na ostré vojenské cvičení (vidět prý byly i Pandury), což jim sdělila strážní služba, která je vrátila odkud přijeli. Tak se nakonec také museli vydrápat zpátky na kopec na opuštěnou značku a jet stejně jako skupina A. Už pak ale nezbyl čas závěrečnou část terénem a do Kájova dojeli po silnici.

V Kájově jsme se znovu setkali a dumali co dál. Hospoda u nádraží vypadala podle fbk zavřeně, ve druhé místní nikdo z nás nebyl a tak se nabízela i možnost dojet do Krumlova (cca 7 km), kde byla hospoda u nádraží jistá. Nakonec jsme zkusili neprobádanou místní hospodu Konibar. Tam nás čekalo velké překvapení. Prostředí nevídané i na město, natož na Kájov. Nabídka stejků a stařených mas zarazila i znalce. Výčepní plný elánu akčně nařezal něco na ochutnání na prkýnka – to se bohužel myslím nepodařilo vyfotit s jakou rychlí to zmizelo. A když řezal, tak aby jsme neměli prostoje, nechal Vencu dokonce čepovat pivo. Venca ten státní svátek pojal jako svátek, koneckonců to byl jeho svátek 🙂 , Venco díky! Na cestu jsme i petky dostali. A tak se už na místě začala plánovat trasa pro příští návštěvu!

Bohužel vlak jel brzo a navíc jsme věděli, že vlastně nejede. Čekala nás náhradní doprava busem. Jeden měl jet ve 20:32, druhý ve 20:45. Takticky jsme vyrazili na ten první, kdyby byl nějaký problém, aby byl ten druhý v záloze. Dojeli jsme k nádraží, kde byla hospoda nakonec otevřená. Někteří nezaváhali a využili toho, i když do odjezdu jsme měli jen pár minut. Bus ve 20:32 nedorazil. Bohužel jsme na něj čekali dobře, ale na špatném místě. Zastávka náhradní autobusové dopravy byla na hlavní silnici a bus k nádraží nezajížděl. Naštěstí nás to napadlo a na druhý bus ve 20:45 jsme se přesunuli.  Přijeli dva prázdné busy a jedna dodávka na kola. Pán od dodávky tvrdil, že rekord naložených kol je 12 a měl pravdu. Nás bylo 13. Naštěstí řidič busu byl akční a tak jsme dvě kola dali do zavazadlového prostoru pod busem. Cesta byla parádní, ale aby nás hodili rovnou k hospodě se nám je přemluvit nepodařilo. Takže do Singru jsme museli přejet na kole. Byl jsem ve skupince co utekla po prvním pivu, tak snad report někdo doplní 🙂 .

V.S.

N.O.: Wikipedie říká:

Pandur II je modulární vozidlo, tvořené svařovaným tělesem s volitelnou tloušťkou pancíře (ochrana proti protipancéřovým střelám ráže 7,62 až 14,5 mm), kolovým podvozkem a možností zbraňové věže. Ta může nést kanon ráže až 120 mm, řízené protitankové střely, kanón ráže 30 mm, případně s dálkovým ovládáním Samson 🙂 🙂 . Posádku tvoří dva muži, varianta bez věže pojme 12 vojáků, s věží pouze 7. Vozidlo lze transportovat např. letadlem Lockheed C-130 Hercules.

V březnu 2009 česká vláda Mirka Topolánka schválila nákup 107 transportérů Pandur II pro českou armádu za zhruba 14,4 miliardy korun. Armáda České republiky odebrala celkem 107 vozidel Pandur II šesti verzí, rozdělených do dvou skupin: kolová bojová vozidla a kolové obrněné transportéry. Sedmou verzi představují vozidla dodatečně upravená na standard KBVP M1 RVS. Čtyři vozidla byla v rámci českého kontingentu bojově nasazena v Afghánistánu. V roce 2017 objednala AČR dalších 20 Pandurů velitelsko-štábní a spojovací verze.

Trasa: 39 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 969 získaných metrů

Účast: Eri, Bivoj, Víťa S., Majkl, Zdeny, Kuba J., Venca K., Jiří Zibura, Koubič, Přemek,  Míra D., Venca D., Kocour, Stanley

Pád: asi nikdo

Defekt: Venca D.

Trackmaker: Eri

GPS:  trasa

Komentář: Klasický muka přes Křemežský luka, super sjezd po červené do Červeného dvora a romantika přes Lázy, Vyšenské kopce , krumlovská nádražka … bylo to fajn … dokonce i Víta S. prohlásil „na to, že to bylo přes Klet, to bylo i docela hezký“ nebo to nebylo tak strašný nebo tak nějak to řekl …

Eri

 

P.S. za zaznamenání stojí Eriho výklad trati: „Křemežský luka po žluté, přejezd na červenou, na pivo do ČK a vlakem domu“.  Většině bajkerů nedošlo, kde je přejezd ze žluté na červenou a byli dost překvapení, když se ocitli na vrcholu Kleti!

Klasický marketing, něco zamlčet a na konci něco slíbit 🙂 🙂

V.S.

Zakončení sezóny Night Ride 2020-2021 dopadlo jako její zahájení – vyjížďkou, která se neuskutečnila. Z 22 možných vyjížděk jsme vyjeli jen na 5. Při dodržení protiepidemiologických opatření jsme mohlo vyjet jen od 24.11.2020 do 22.12.2020. V ostatních termínech bylo povoleno společně rekreačně sportovat jen 2 osobám. Na účast na vyjížďce bychom tak museli založit pořadník, což jsme nechtěli a organizované vyjížďky raději zrušili. Zažili jsme tak nezvyklou volnost a jezdili neorganizovaně – zajímavá zkušenost po tech letech. Dokonce jsme zjistil, že umím na kole jezdit i v pondělí!

Díky všem za těch pár společných vyjížděk, doufejme, že jich v letní sezóně bude mnohem víc!

Bajku zdar V.

Trasa: ?? km, Borek, okolo střelnice po zelené do Červeného Újezdcem, Vávra, k Libniči, Klauda, Jivno, Mrhal, Rudolfov

Výškové metry: ?? m

Účast:  Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S.

Vyjížďku nedokončil: Buď Vítek S. a Míra D. nebo Hony a Jirka T. – podle toho, kdo byl v té chvíli zrovna trasér 🙂

Pád: nikdo

Defekt: Vítek S. – píšu si jeden defekt za 2x mytí řetězu v potoce a 1x trn v plášti dovezený až domů

Trackmaker: Jirka T., Vítek S.

GPS: 

Komentář: Tentokrát jsme se sešli v menším počtu a bez traséra.  Naštěstí jsme sami dokázali vymyslet kam zhruba jet. Zima pořád nikde, prší místo aby sněžilo, pěšinky jsou blátivé a ne zamrzlé. Nicméně jsme byl na startu optimistou a přesvědčoval spolubajkery, že dnes by to s bahnem tak hrozné být nemuselo, že sice dopoledne sprchlo, ale ne tolik. Ó jak jsem se mýlil! Zelená přes Mojský les byla jedna velká bahenní lázeň. Taky jsem svému bajku musel lázeň dopřát, ale v potoku, kde jsem se snažil omýt pastorky (abych je alespoň viděl) a řetěz (aby se nesukoval). Do bahna se mému bajku vyloženě nechce a dává mi to najevo. Vím to, tak jsem byl připraven, sebou jsem měl i mazání. I tak to vydrželo jen chvíli a cestou jsem to musel ještě jednou zopáknout. Po trápení v bahně jsme si alespoň užili sjezd k Libniči a pak si projeli pěknou pěšinku nad hlavní silnicí na Lišov. Přejet přes ní směrem k Americe už se nedá, ale stojí za jet pěšinkou podél směrem na Lišov. Jen by to chtělo jezdit častěji nebo trochu proklestit. V Jivně jsme chtěli rozjímat u betléma, ale tentokrát ho místní nevystavili. Po sjezdu od Mrhalu jsme se Mírou najednou ocitli sami (čelo nám zahlo), což jsme využili k ukončení (mého) trápení a do Budějc dojeli po silnici. Domu jsem navíc dojel s defektem, ale naštěstí jsem nemusel měnit duši. Co si přát od Ježíška a do Nového roku? Kromě světového míru a všem zdraví snad jen abychom na letošních NR okusili něco z tria mráz, sníh, posezení v hospodě. Tak nezlobte, ať to vyjde!

Bajku zdar V.

Trasa: 33 km, Mokré, panelka, Závraty, motanice v lese „Pianina“ (jak jsem se později dočetl v mapě), Vrábče, motanice úbočím Kluka, Slavče, Hradce, Kaliště, Třebín

Výškové metry: 965 m

Účast:  Pavel K., Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S., Venca K., Lojza, Kuba J.

Vyjížďku nedokončil: Kuba J. se odpojil někdy ještě před Vrábčí, Lojza se odpojil před motanicí na Klukovi – bolelo ho zádo naražené při víkendových skopičinách na trejlech

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: sports-tracker

Komentář: Před vyjížďkou opět proběhla košatá debata v kolik a kde. Naštěstí trasér zavelel a, už i pro následující Night ride – do odvolání, platí v 17 hod u HOCHa. Příště ovšem bohužel znovu pouze pro prvních 6, takže doražte včas! Po naplnění kapacity první vlna odjíždí 🙂 . Letošní zima ještě nezačala, takže jsme opět jezdili po zelených loukách a bahnitých cestách. Naštěstí to nebylo tak hrozné jako minule. Něco z louží a bahna se vsáklo, něco stačilo vyschnout a jízda tak byla příjemnější. Trasér si pro nás znovu připravil novinky! Každou vyjížďku si říkám: „Proboha jak dlouho to vydrží? Jak je možné, že po deseti letech ježdění kolem Budějc jsem na každé další vyjížďce ztracen na nádherných pěšinkách, na kterých jsem poprvé?“.  Je zajímavé, že i místní jsou často překvapeni, že kolem někdo jede na kole. Nějaký dobrý pán nás cestou hlasitě upozorňoval, že jedeme po soukromém pozemku. Nešlo s tím nic dělat, trasér se mu alespoň omluvil a zmizel v mlází. Tam naštěstí ztratili stopu i dva trhači, co nám pán poslal na pomoc, aby nám ukázali správnou cestu. Zajímavé byly pěšinky pod Klukem – kus podél čerstvě křiklavě žlutě natřených hraničních kamenů, kus podél bílých hraničních kamenů, … škoda že už to nikdy nenajdu. Snad nás tam Pavel zase někdy vezme. Jedinou kaňkou na vyjížďce je ta neukončenost na závěr. Hospody jsou tentokrát otevřené jen do 20 hod. I s tím se dá pracovat. Padali různé návrhy. První hned u Hocha. Neměli bysme to otočit, dát si na startu tři piva a pak teprve jet do divočiny? Potenciál měl i návrh na úbočí Kluka. V dálce na nás mžourala světýlka ve Vrábči, někde jsme tušili to z hospůdky. No ale odolali jsme, kolem 20 hod jsme se vrátili do Budějc a rozjeli se domů na lahváče.

Bajku zdar V.