Trasa: 48 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 700 m

Účast: Ondra, Hony, Venóš, Bivoj, Aleš, Pavel T., Víťa S., Zdenál, Venca D., Petr P., Míra D., Sochy, Jirka V., Eri, Tauby, Radek P., 

Pád: Aleš, Venca D., Míra Doležel 2x

Defekt: nikdo 

Trackmaker: Eri

GPS: https://mapy.cz/s/porepokonu

Komentář: BK Nezmar jako celek samozřejmě nikdy nic nezastaví, ale ani zaplacený členský příspěvek nezvrátí osud a vyměřený čas každého z nás. Tato vyjížďka byla věnována Rosmíkovi, Jirkovi Rossmannovi, dobrému člověku, co mj. s Nezmary jezdil na bajku a lyžích. Směr vyjížďky Kleť byla údajně trochu škodolibost, Rosmík by prý určitě zanadával 😉 , v půlce jsme to otočili zpět k řece a pomyslně zamávali do nebe ze skalního ostrohu s výhledem na Dívčí kámen. Cestou jsme tak porůznu vzpomínali a dávali k dobrému historky s Jirkou, třeba jak obdivuhodně citlivým způsobem dokázal vyvolat tlak na zlepšení ubytovacích služeb na Šumavě 😉 Něco (nebo někdo) mezi nebem a zemí tu vyjížďku “pro ztraceného Jirku” ale asi řídil, protože se ztratil jiný Jirka (Vávra). Nalezen byl u hřbitovní zdi v Boršově, což se nedalo vysvětlit jinak než jako další znamení a tak jsme zůstali, neboť je tam i hospoda. Jen jsme dosedli, spustil déšť a nad kostelem vyšla dvojitá duha…slušný kousky ses naučil za tu chvíli tam nahoře, Jirko 😉 My na Zemi důstojně zapili kamaráda a Jirka (Vávra) nám pak svítil nocí na cestu domů …

P.

NO: F.L. Čelakovský, Ohlas písní českých, zkrácená verze

Je to život na tom světě –
že by člověk utek:
ještě nezažil jsi jeden,
máš tu druhý smutek.

Ej, co já dbám na té cestě
na psoty a sloty,
jen když já mám zdravé nohy,
k tomu dobré boty.

A krom toho – až své pouti
přejedem a přejdem,
v jedné hospodě na nocleh
pán nepán se sejdem.