Trasa: 44 km, Meťák, Včelná, koněspřežkou Na Doly, podél tratě Boršov, Březí, Kotek, Hvízdalka, dolů k Vltavě, Rančák proti proudu, Hvízdalka, dolů k Vltavě, Opalice, dolů k Vltavě, pěšinečka podél až k Rančáku, Hvízdalka, Kotek, Boršov a domů

Výškové metry: 626 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Přema, Majkl, Kocour, Duby, Tonda, Pavel Tíkal, Venca Drbout, Vláďa, Vráťa, Kory, Aleš, Pavel Dolejší, Pavel Samec, Bivoj, Víťa Kořínek, Víčko, Míra Dvořák

Pád: Venca 2x, Ondra, Aleš, Kocour (ale všichni se jen tak opřeli o lokýtek, kopce byly prudké!) Venca Drbout pád skoro až do řeky s 10 minutovým vymotáváním

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Zpočátku vyjížďky to vypadalo na kontinuitu s minulou vyjížďkou, neb při jízdě po cestě koněspřežky směrem Na Doly na Aleše postupně vyskočily 3 srnky (traumatizován stigmatem “Toho, po kterém srnky jdou” nervózně brblal: “To už si ze mě dělaj prdel…”). Ale Aleš si vždy po svém ví rady a v Březí dal (téměř) rozjetím nebohé kdákající slepičky přírodě najevo, KDO je na tomto světě skutečným pánem! Jestli slepička vzkaz vyřídila, dají už mu zvířátka snad pokoj. Ale k průběhu vyjížďky: Po počáteční standardní motanici kolem Rančáku (k jeskyni většina nechtěla, vzlyk) jsem navnaděn zdařilou malou novotou bez přípravy využil již nižšího počtu jezdců neztrativších kontakt s trasérem a jejich celkem dobrého psychického rozpoložení a pustil to dolů k řece na blint s tím, že tam něco bude. A bylo 🙂 Supr čupr pěšinečka, jen občas přehrazená padlými stromy a jednou teda ještě kamenným mořem, no. S Honym a Vítkem jsem blaženi po úseku v družném hovoru nějakou tu minutku čekali na zbytek a bylo jasné, že nadšení z novinky bude mít sestupnou tendenci navázanou na dobu jak dlouho se na koho čekalo. Odhad to byl přesný, z lineárně klesajícího nadšení ani jeden nevybočil… Nakonec se to ale líbilo všem a všichni mi to chtěli i říct! Něco na styl: “Moc pěkný tip na výlet bez kola”.  Já jim zas na oplátku přislíbil, že tam naběhnem s motorovkama, trochu pěšinu počistíme a když i kameny a kořeny uschnou, nebude opětovnému zařazení úseku do stálého itineráře jistě již nic stát v cestě.

O.

P.s. Škoda jen, že nemohu psát o nosném tématu včerejší debaty v sedle. Byla to teoretická debata na téma: Co vše je potřebné a vhodné s dívkou zažít a zkusit, než je vhodné, aby “vztah” s ní ovlivňoval můj život. 🙂

P.s. Ten, komu Nezmarské zušlechťovací okénko (NZO) posílám, adresnost jistě pozná, ale i jiní si možná vzpomenou, že byli někdy rozervaní.

Jsem dneska zase nemocný.
Krev v spáncích bije mi prudce.
Tesklivě sahají v moje sny
dvě bílé, panenské ruce.

Hlava má je chorá,
a tak teskno je mně.
Pohádky mi vyprávět chce
černá země.

Ó ty dlouhé noci zoufalého bdění,
když se v okna jitro stále nevrací,
a když tělo, pro něž není ukojení,
v nelítostné temno tupě krvácí.

2 Responses to “3. etapa 12.4. 2016 – Ko(t)ko(t/v)ská motanice kolem Rančáku”