1 června, 2016 | 
Author: Trasa: 31 km, kolem řeky pod most na Plzeňský 🙂 Nemanice, Úsilné, žlutá na Libnič, pár koleček včetně hledání nového na Libniči, Baba, Rudolfov a domů
Výškové metry: 437 m
Účast: Ondra, Eri, Přema, Majkl, Pavel Tíkal, Aleš, Sochy
Na staru byli, ale vzdáním se bez boje účast nezískali: Ondra Míka, Pavel Dolejší, Kocour, Tonda, Vláďa, Petr Šikl, Kory
Pád: nikdo
Defekt: Majk, Aleš
Trackmaker: Ondra
Komentář: Jarní nevyzpytatelné počasí přilákalo na start při kabonící se obloze více Nezmarů než bych čekal, ale ne všichni byli mentálně srovnáni s tím, že je nutné být jen a jen pozitivní a předem se nepokakat (jediného omlouvám Peťu Šiklů, neb ten si od středy na čtyř? pěti? denním Loudání www.loudani.cz užije kola, bahna i vody dost a dost). Takže po vzdání účasti hned na startu některými, další mentálně nepřipravení popojeli pod most na Plzeňský, ale ani tam je má zaručená informace, že z té bouřky mám v plánu vyjet a vím kam, nepřesvědčila natolik, aby to nezabalili. A to jsem hned na začátek cesty sliboval průjezd kolem Sconta, kde mají zrovna akci na deštníky! No nic, zůstali jsme v sedmi a těm jsem všechny mé sliby vyplnil. Po výjezdu do Nemanic jsme se už s kapkou nepotkali. Navnadění chlapci se vesele nechali fotit na staveništi dálničního mostu (trochu bahna tam bylo…) a již jsme mířili točit teréní kolečka u Libniče. Na závěr vyjížďky jsem se pokusil chlapce nalákat na industrial bajkink, chytl se však jen Aleš a Přema a neseme zprávu, že dvéře do světa strojů, rozvalin, průmyslového bordelu a sociálních ubytoven jest přehrazena novým plotivem. Ach jo, zase další bajkerská lokalita kterou nám vzali 🙂
O.
P.s. Že by příště už vysvitlo?
NZO: Včera to prostě JEN na začátku bylo o morálu. A zase se ukázalo, že horší je to, co je v hlavně, než to co se snáší z nebe k zemi 🙂 A kdo nepoklesne na mysli, bude odměněn. Bojem, bahnem, BAJKEM!
Déšť padá, déšť padá
z myšlenky je jen nálada
z nálady smutný déšť
a když už nepřátel není
člověk sám na sebe padá!
Trasa: 41 km, Švábák, Máj, Haklovy Dvory, Kněžínek, Dasný, projížďka po výtopně Bezdreva, motanice u Vondrova, pod Zlivskou oborou a Křivonoskou k Hlubocký oboře, motanice kolem zámku a po pravém břehu Vltavy domů
Výškové metry: 370 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Přema, Majkl, Kocour, Petr Šikl, Tonda, Pavel Tíkal, Bivoj, Aleš, Vráťa.
Pád: Ondra, Aleš (na stejném místě k posměchu ostatních)
Defekt: Bivoj
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: O víkendu 6 z Nezmarů honilo silnici s pražskou sekcí, ale jen já a Peťa Pokorný, jsme s nimi absolvovali plné dva dny. Peťa jinak krásný víkend zakončil pádem se silničním lišejem, jenže po nedostatečné dezinfekci ran se dostavila sepse 🙁 V nemocnici při dvojité dezinfekci ran odolal “pomočení se bolestí” 🙂 ale antibiotikům ne a já byl tedy jediný kdo se total s prázdnýma nohama dostavil na start. Už při jízdě na start jsem cítil, že to nebude ono, ale bylo to ještě horší než “ono”. Po rozjetí jsem hned na Švábáku zjistil, že nemám na to se udržet “Áčka” – inu dím si: what the hell? Po dalších metrech, kdy kolem mě prosvištěl kosmickou rychlostí mňoukající starobní důchodce (jen věkem!!!), následován souputníky z “Béčka” plápolaje cedím přes zuby: what the fuck! A k tomu ještě milounká cesta po dvoudenním chcaní na písko bahnitých polňačkách a litry vody, bahna, písku do mého zkřiveného obličeje velely jediné: musí se na to přes zkušenosti! A povedlo se! Začal jsem po Přemovo radě zkušeně trapersky stopovat, kudy před hodnou chvílí projel bílý muž, v čemž mi bahno dost pomáhalo. Bohužel se stopované bledé tváře uchýlili k známému triku bránícímu úspěšnému stopování (v přírodě je to chůze potokem, v našem případě to byl nájezd na asfalt) a musel jsem občas sáhnout hlouběji než do zkušeností – přišel na řadu pud – kudy asi tak jeli? Znalost okolí mi dost pomohla a jakmile jsem skupinu zahlédl, nekompromisně jsem se nacpal dopředu, kam jsem ani trochu výkonnostně nepatřil a oddaloval, propadávaje se skupinou co mě předjížděla, okamžik počátku další stopovačky. Ufff a kde já všude včera tlačil a k tomu si hezky na chvostu sám se sebou pokecal… Tak se hoši těším, až si příště třeba promluvím i s někým z Vás. A snad nebudu mít bahno, písek, vodu a šlem úplně všude. Jó v neděli, to bylo slunéčko a ta silnice supr svištěla 🙂
O.
P.s. Cestou jsme potkali na silnici projíždějícího se Honzu Mikolášků, kterej nám odkryl šém: Ste jako prasata protože nejezdíte na silnici 🙂
P.s. Kolem Kněžínka jsem si Peťo vzpomněl, jak říkal děda po jihočesku velké kaluži na polňačce: LOKÁČ. Dík za připomenutí již téměř zapomenutého slova, trasére!
P.s. Majku, unikátu čtyř zrzek které jsme podle Tebe prý potkali na třech závěrečných kilometrech, jsem si vážně nevšiml. Měl jsem jiné starosti 🙂
NZO:
Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela,
a zavři oči, abys neviděla,
v takovém nečase, takovou cestou jdu.
Trasa: 39 km, Suché Vrbné, dvě kolečka pod důchoďákem na Dobré Vodě, Dubičák, Hlincovka odvodňovacím kanálem a další dvě kolečka na Hlincovce, pět koleček v prostoru Mrhal, Rudolfov, Kodetka, kolem vojáků ke Škodovce, Čína a domů
Výškové metry: 795 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Přema, Majkl, Kocour, Kory, Pavel Samec, Petr Šikl, Vláďa, Sochy, Tonda, Koubič, Petr Pokorný, Pavel Tíkal, Bivoj, Ondra Míka, Aleš, Víťa Kořínek, Banán, Víčko.
Pád: Eri (probíhala debata zda ano, pro jistotu píšu 🙂
Defekt: Pavel Tíkal
Trackmaker: Petr Šikl
GPS: www.endomondo.com
Komentář: Letos poprvé si vzal trasérství na starost Peťa a ten se s tempem moc nepáře 🙂 Minule inzerované pravidlo patnácti (pravidlo “15”) na skupinu celkem zabralo a od počátku bylo vidět, že se hošani snaží být tam, kde se ještě čeká. Peťovo tempo to do třetiny vyjížďky dokonce umožnilo zůstat s hlavním polem 16 lidem, i když na hlaďáku jedoucí Bivoj profitoval jen z velkého zpoždění patnáctého Ondry Míků. Vypadal zle nedobře, ale když do sebe vpravil dvě tyčky, vrátil se myslí nejen mezi nás, ale dokonce mu prý i přestalo zvonit v uších. Kudy všude jsme jeli se moc popsat nedá, snad jen nastínit příměrem: jako když si vezme tříleté dítě mapu Hlincovky a počmárá jí. Asi tak by vypadal náš GPS záznam, kdybychom ho měli. GPS zdroj Přema doplatil na to, že Peťa časem přestal počítat do patnácti… K vyjížďce snad už jen Banánovo příměr utrousený v mlází: Dneska je to pěkně rošťácký 🙂 Anaerobní vyjížďka Furth im Wald (pořád v lese).
O.
P.s. Příště, pokud počasí bude milé, bychom mohli kolem Římova zakázanou zónou?
NZO: A co zas jednou lyrika plná touhy? 🙂
Vzdušné mé vidiny, nádherná těla,
zuřivým kvapíkem zardělá čela,
vzdušné mé vidiny, nádherná těla,
která z vás touhu mou ubít by chtěla?
Letos byla opět vypsána akce Vrchařská koruna Jižních Čech, již 2. ročník – legendmtbclub VKJČ2016
Po loňském dobrodružství s jízdou na těžko a přespáním venku jsem pojal myšlenku objet vypsané vrcholy nonstop. Začal jsem lákat bikery, v dubnu už s konkrétním plánem a trasou emailem:
“Ahoj, V rámci zocelení těla i ducha bych rád objel Vrchařskou korunu Jižních Čech na jeden zátah se 2 noclehy pod širákem. Start v pátek po práci, noční jízda dokud zemdlelý neulehnu, sobota celý den, ještě jedna noc, v neděli dojet. Takhle vypadá trasa v cykloserveru, 400 km, 10.000 výškových metrů. Termín (jediný pro mě možný a já jedu určitě): 13.-15.5.2016, byl bych moc rád, kdyby jste se někdo přidal. Zdar V.”
Zpětně jsem byl upozorněn, že to moc motivační nebylo, že se zveřejňováním takto pravdivých informací o vyjížďce si kamarády nenajdu. Pár se jich přece chytlo, ale z různých, rodino zdravotních důvodů jsme si zase zbyli dva, Petr a já, takže obsazení hry „uženeme posledního“ bylo od začátku jasné :).
Ještě týden před startem to vypadalo, že by mohlo být pěkně, docela teplo. To se bohužel nenaplnilo, pranostika o ledových mužích se vyplnila. Celý čtvrtek a v pátek do oběda pršelo, tlaková níže přicházela od východu. Zdálo se, že západně od ČB to bude lepší než jižně. Proto jsme hodinu před odjezdem přehodnotili plány a vyrazili na trasu proti směru hodinových ručiček s tím, že Kleť vynecháme a snad na ní zbyde dost času a sil v neděli. Start v pátek ve 12 hod, po dešti, 13°C (rekord vyjížďky). Přesun po silnici do Netolic, dále terénem přes Svodobné hory, nikdy jsem tam nebyl a moc se mi tam líbilo. Při sjezdu k Vodňanům zahřmělo a začal ceďák, 14:30. Hospoda v obci Pražák byla zavřená, schovali jsme se ve vlakové čekárně, což bylo takticky jedinečně zvládnuté. Za půl hodiny přijel vlak a mi se svezli jednu zastávku do Vodňan, sedli do hospody, pili pivo, koukali na hokej a sledovali srážky na radaru. Takhle nám to vydrželo až do 18 hod, kdy jsme si museli přiznat, že už se nedá utajit, že venku přestalo pršet a vydali se dál. Všude potoky vody, cesty blátivé, výjezd na Hrad, hřeben z Helfenburku, po silnici do Vodňan. Ve večerce jsme doplnili pití, nasadili čelovky a potmě vyrazili po cyklostezce směr Vacov. Na přemýšlení o původu místních názvů bylo času dost, Nahořany jsou asi jasné. Před Vacovem jsme si dali terénní vložku na kluzkých kořenech v promoklém temném lese, z Vacova už nám zbývalo jen se vyškrábat na Javorník a doufat v otevřenou hospodu. Byly jsme tam ve 23 hod, všude zavřeno, tak jsme obydleli vybydlený hotel. Noc byla studená, ale nebylo to tak hrozné, myslím kolem 6°C. Celkem za pátek 105 km, 2.230 výškových metrů.
Největším zážitkem rána bylo oblékání se do mokrého oblečení a bot, naštěstí jsme se zahřáli výjezdem na Javorník. Těšili jsme se na snídani někde cestou, ves Nicov nezklamala, název si zaslouží. Až na Churáňově nás pohltil bufet u stadionu. Venku zuřil start Vltava run, my si dávali polívku, párečky, koláčky. Do Kubovy hutě je to takové pěkné Šumavské bajkování, zpestřovali nám to běžci, naše trasy se různě křižovaly, chvíli jsme jeli stejně, chvíli proti, chvíli jsme je předjížděli, co mě ale dostalo, že mě jeden předběhnul cestou do kopce po asfaltu! Celý Vltava run prý měřil cca 350 km a nejrychlejší štafeta ho měla za 23 hod – průměrná rychlost 15,2 km/hod. O tom se nám ani nezdálo, když jsme to v sobotu dotáhli na 13,5 km/hod, tak jsme byli šťastní. Dlouhý sjezd do Zátoně a pak vypuklo peklo, výjezd na Bobík, odpočinek s obědem ve Volarech, Sněžná, Knížecí stolec. I „sjezd“ do Horní plané byl nečekaně dost do kopce. Cestou se kolem nás honily mraky, ale vyhnuli se nám. Na přívoz jsme si počkali v hospodě. Optimistický plán byl objet vrcholy u Svatého Tomáše a ještě jet potmě směr Medvědí hora a Hvězdná a přespat někde u Studánek. Vyškrábali jsme se na Vítkův kámen a začalo pršet. Zvoli jsme únik do Přední Výtoně, v dešti jsme tam ještě hledali nějaký přístřešek na přespání a pak zapadli do hospody. Vidina, že VKJČ dokončíme se nám tím vzdalovala, na neděli toho ještě zbylo moc. Penzion byl i s ubytováním, jít ven už jsme se nepřemluvili a bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat. Teplá sprcha, postýlka, věci nám do rána docela uschly. Pršelo s přestávkami celou noc, zima, nevím nevím, jak by se nám ráno chtělo někam jet. Za sobotu 121 km, 3.130 výškovým metrů.
Ráno jsme byli svěží a s úsměvem na rtech , venku sice zima, ale sluníčko, vydatná snídaně připravená. Na zahřátí výjezd na Medvědí horu a Hvězdnou. Poté nekonečný mrazivý sjezd do Studánek (název bude zřejmě od slova studený), teplota 3°C, cestou sněžilo. V Horním Dvořišti (název také odpovídá, dokonce se tam jede přes obec Drkolná) jsme po konzultaci s mapou zvolili cestu přes Rakousko. Nevím jestli to bylo kratší nebo menšími kopci, myslím asi nakonec na stejno, ale asi rychlejší, samá silnice. Na Rakouské straně Novohradských hor jsem ještě nebyl, průjezd okolo nejvyšší hory Viehbergu a výjezd na Kamenec ze Sandlu mě lákal. Výjezd do Sandlu z Windhaagu mě nelákal, jelikož jsem o něm nevěděl, ale už nikdy na něj nezapomenu. Zpět do republiky jsme se málem nedostali, na hranicích byl plot (ještě? nebo zase?), už už jsme se chtěli protáhnou dírou, ale nakonec jsme na něm našli českou turistickou cedulku, nápadně nápisem z druhé strany, našli vrátka a dobyli Kamenec. Až na Žofín to bylo docela z kopce, rozhodli jsme se, že ještě popojedeme, na rotě v Černém Údolí zavřeno. Jebačka přes Jindřichov ze mě vysála poslední zbytky sil, tlačení přes Cikánský vrch a první! odpočinek na 90 km v 15 hod v Benešově – u číňanů nákup koly a dojedení chlebů, co jsme si vezli z domova! Myslím, že i Džony by nás pochválil! Kohout a předposlední Todeňská hora. Už jsme tušili, že nás Kleť nemine. Najeto 110 km, 16:45, musíme to dát! Jako Frodo a Sam završíme naše potování k hoře osudu, dokážeme to! Přes Zlatou korunu plíživě po asfaltu. Nahoře jsem ani neměl sílu se radovat, navíc mi zimou kleknul foťák a poslední fotku mi odmítnul udělat. Rychle k domovu. Po 12 hodinách jízdy (čistá jízda 10,5 hod) jsme se zastavili (ve 20 hod) na krátké zhodnocení v Litvínovicích v picérce. Za neděli 166 km, 3.440 výškovým metrů.
Celkem tedy 392 km, 8.800 výškových metrů. Skoro přesně to odpovídá tomu, co změřil cykloserver (natrasováno je to tam podle původního plánu po směru hodinových ručiček,my jeli obráceně) VKJČ trasa. Hodně náročné, terénu dost, kopce, zima, déšť. Sice jsme to místy brali cestou nejmenšího odporu (začíná ze mě být milovník lesních asfaltů), ale v tom počasí a zimě se to za víkend jinak stihnout nedalo. Sám tomu nevěřím, že sem to dokázal. Díky Petře, tohle budeme jednou vyprávět vnoučatům :).
Trasa: 53 km, Malák, Velkas, po pravém břehu Malše do Vidova, Heřmaň, po modré do Doudleb, pravý břeh Malše k soutoku Stropnice, pravý břeh Stropnice do Pašínovic, lesem pod Sedlo, Komařice, pravý břeh Stropnice, lesem podél potůčku k smírčímu kříži, focení hezkého kluka, cestou necestou k Žižkovi, cestami lesního pána, místo narození Žižky, pomník Žižky, po modré Zborov, Hodějice, hodějickej les a domů
Výškové metry: 772 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Přema, Majkl, Kocour, Vráťa, Kory, Pavel Samec, Petr Šikl, Vláďa, Sochy, Venca Drbout, Tonda, Koubič, Pavel Dolejší, Petr Pokorný, Pavel Tíkal, Bivoj, Petr Jiřička, Filip Toul, Honza Mikolášek, Ondra Míka, Míra Dvořák, Šiklínovo bratranec, celo Jiřičkový úbor, a možná ještě někdo, což moje paměť vážně nebyla schopna pojmout.
Pád: Ondra, ale jsem spíše ten, kdo si jediný poctivě sám sobě nahlásí a napíše, ostatní zarytě mlčí (nechávám stranou, že jsem výstup z kola “uběh” a ani lokýtek se země nedotknul… To Venca s Přemou hned začali vřeštět vida mě mimo kolo)
Defekt: Eri po nedostatečně pozorném servisu přijel s rozcupovaným lankem od přehazky, které celou vyjížďku nevydrželo
Trackmaker: Ondra
Komentář: Když minule Vltava, tak tentokrát Malše a Stropnice. Spíše než vyjížďce bych se chtěl věnovat ale početnosti pole. Naše vyjížďky se stávají však celkem neúnosně oblíbené 🙂 Má paměť na Startu zaznamenala 27 lidí, ale myslím, že to není konečné číslo… Přátelé, kamarádi! Vyjížďky samozřejmě zůstávají pro všechny v kategorii OPEN, ale netřeba inzerovat dále, zvát další a další cyklisty, neb ve třiceti lidech se při charakteru našich vyjížděk opravdu jezdí obtížně. Tímto též vysvětluji svůj přístup k tempu – vnitřně jsem si stanovil čekací počet na 15 lidí, takže když vidím patnáctého, rozjíždím se, neb je vidět, že tempo není neúnosně vysoké. Zase ale nemůže být pro všechny. A myslím, že i pro plynulost další vyjížděk by toto pravidlo mohlo být zachováno, i když to otcové zakladatelé takto v dřevních dobách neustanovili 🙂 Pro dokumentaci ještě uvádím (z historky zároveň plyne nehynoucí obdiv k šik(l)ovnosti rukou jednoho pana doktora), že i přes omezení 15 lidí, stačil v čekací době na ostatní Peťa Erimu vyměnil lanko k přehazovačce 😉 Tak příště s heslem: “Tempo přeje fyzicky připraveným”.
O.
P.s. Trocnovského lesa pán tentokrát nebyl vyrušen a bylo vidět, že jsme hoši uznalí, neb při průjezdu kolem jeho lesního bejváku všichni přestali mluvit a jen tiše projeli. A přitom historka po minulo ročním dvojitém konfliktu alá, “Jak jsme před rokem slíbili, jsme tu zas!” by byla pro report moc vděčná. Viz minulý rok: 7. ETAPA 12.5.2015 – Trocnovsko, aneb za novými zajímavostmi
P.s. Včera jsme si Samíkem opakovaně ukazovali krásy přírody – u řepkového pole žluto vůkol, vzrostlé borůvčí jak vlnky zelného moře, ach! Říkali jsme si, že už jen proto stojí za to jezdit. Takže Samí tohle je pro Tebe:
Jen pohledni na širou zem
a zeptej se: Сo já tu jsem?
Hle, květ a strom a zvěř a pták,
vše krásno, živo, rádo tak!
A slunce svítí nade vším
a dá-li tobě víc než jim?
Jen pohledni na mořskou pláň,
hor sněžný štít a nebes báň.
Сo proti moři, hor a hvězd
nesčetným dnům tvé žití jest?
A přec, v svých prsou slyš a slyš,
jak tluče to a touží výš’!
To srdce, když jen slyšet chceš,
je krásné, silné, velké též,
ba větší ve svém tlukotu
nad miliony životů!
Neb zem i nebe, moře, luh
a každý náš ve tvorstvu druh
i Tvůrce, láskou vítěznou
v tom srdci místa naleznou
Trasa: 54 km, Meťák, kolem bezdomáčů Boršov, levý břeh Vltavy po červené do Zlatky, pravý břeh Vltavy do Boršova a domů
Výškové metry: 851 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Přema, Majkl, Kocour, Vráťa, Kory, Aleš, Pavel Samec, Petr Šikl, Vláďa, Venca Píša, Sochy, Venca Drbout, Tonda, Koubič, Duby, Víčko, Pavel Dolejší
Pád: Aleš 2x, Vítek
Defekt: Samouš při výjezdu z potoka mohutně zabral v tu nejvhodnější chvíli 🙂 a přetrh řetěz. Aleš??? (viz dále)
Trackmaker: Ondra
Komentář: Splutí Vltavy jsem chtěl dát tentokrát oboubřehé a tak jsem vyčkal až se prodlouží den, vsadil na plynulejší tempo bez nadbytečného čekání, modlil se za co nejnižší vegetaci v místech opuštěných a na konci se pochválil. Vyšlo to! Dokonce jsem ještě po cestě vzpomenul na projekt z minulého roku “za novými zajímavostmi” a chlapcům odtajnil velmi nenápadně skrytého vytesaného keltského strážce Vltavy. Včera jsem ale vlastně nejvíce přemýšlel nad bezpečností bajku a kola obecně, neb jsem věděl o Honyho eskapádě (viz. dále), k tomu se mi, po čas vyjížďky velmi zadrženě jedoucí Krutibrk, svěřil, že se o víkendu na Kolu pro život přimotal do hromadného pádu a dlouhý dres má jen proto, aby zakryl své velmi zkrvavené tělo a do toho Vítek do přejezdu potůčku nad Starýma Časama (ano ten brod, který je vyšperkován krom kamenů i dvěma 30 centimetrovýma tyčícíma se traverzama) dal srdce, které ale samo k úspěchu nestačilo a pád na stranu, kde potůček míří do údolí, mi chvíli i dech zastavil (ač se Vítkovo pružné tělo ladně přizpůsobilo větším kamenům v korytu řeky!). Ach jo, klucka: SAFETY FIRST! Ať jezdíme do těch osmdesáti, jak o tom často mluvíme! 🙂
O.
P.s. Do hospody se nám přišel ukázat Hony, který s námi zřejmě nějaký čas nevyjede. Na májce jsme si dali drobínek do volátka 😉 cesta na kole domů probíhala v rámci alkoholového večírku celkem v klasických intencích (překvapilo ho, že je na stezce u Meťáku tma – v jednu v noci, kdo by to byl řek…) až do příjezdu k třem schůdečkům těsně před domem, které nesjel suveréně jako vždy, ale ne úplně chtěně skočil (front flip no hand) a peklo bylo, že se při skoku plavmo zachytil šněrováním tkaniček od bot za brzdové páky na řídítkách (sic!) a celkem dlouho se nemohl ležíc od kola odmotat… Nakonec se to povedlo a po čase mu i došlo, že není ok. Paňmáma však také nebyla ve stavu k řízení vozidla, na kole jet nechtěli 🙂 a tak jeli na traumačku tágem 🙂 Zlomená záprstní kůstka, sešitá rozšklebená brada, odřeniny a naraženiny. 6 týdnů kolo pápá.
P.s. Popis následujícího se dá vyložit dvojím způsobem. 1) Jakmile tuto hrůzostrašnou historku “O kole a alkoholu” vyslechl Aleš, věda že už nějaké pivínko má, probudiv v sobě netušenou zodpovědnost se jal se shánět taxíka, který ho odveze do Adamova i s kolem. Pod vlivem se přeci jezdit nemá! Bravo Aleši, tleskám – takhle kdyby si všichni brali varovná znamení k srdci 🙂 2) V hospodě sedíc Aleš zvěda, že venku poměrně dost chčije, totálně vyměk´ a začal se shánět po taxíku, který by jeho líné tělo do Adamova odvez i s kolem. Když jsme mu začali spílat do lenochů a ostudy Nezmarů, vstal od stolu a máčknul si na drobounce ušlé kolo a prohlásil: “Je to nutnost, píchnul jsem” (v době mačkání na kolo už byl taxík objednaný a na cestě…). Styď se lenochu. Pravého Nezmara NIC nezastaví!
NZU: Když už jsme u toho přemýšlení, vsadím dnes na těžší kus, neb poezie není jen o lásce 🙂
Deset hodin lidé chystají se k spánku
opilci čtou smutný zítřek z pekla džbánků
kolik mužů touží po tvém objetí
možná že chceš navštíviti podsvětí
chtěl bych podat ruku osobní tvé hrůze
já jenž nevěřím už dávno na iluze
podsvětí je mrtvo rozpadlo se v prach
zítřek zažehná tvé zoufalství tvůj strach
noc je studená a vlny příliš mrazí
svět vás zničil svět vás křísí sebevrazi
Kolik událostí tolik různých not
je mně líto těch kdož nenalezli bod
z jehož perspektivy ne se mění v ano
jak se mění večer v noc a noc v své ráno
v kterém rovnoběžky sbíhají se zas
Trasa: 33 km, sprint na Borek, Borecká rokle, pochůzka podél kolejí na Hlubokou, pochůzka kolem kolejí zpět, Borecká rokle a sprint domů
Výškové metry: 584 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Přema, Majkl, Kocour, Pavel Tíkal, Vráťa, Kory, Aleš, Pavel Samec, Petr Šikl, Petr Pokorný, Banán, Vláďa AS, Jirka Habrda, Venca Píša, Sochy
Pád: Aleš 2x, Ondra, Eri, Banán, Vláďa AS, Venca Píša, Sochy tzn.: REKÓÓÓÓD a to jak v počtu pádů za vyjížďku celkem, tak v počtu osob, které hají udělali
Defekt: A při tom všem Saigonu Přema utrh´ kapsičku!!!!
Trackmaker: Hony Mari
Komentář: Na Startu jsem si myslel, že mám vymyšleno do Hodějc, svěřil jsem sel Honymu který nadšeně souhlasil, a počal rozvíjet své nadstavbové plány pro vyjížďku ze kterých však vyplynulo, že si splet Hodějce s Hrdějicema, no ale co, já chtěl klábosit a tak zůstali Nezmaři na pospas Honymu. Každý kdo trasuje, má už vlastně to své rodinné trackmakerovské stříbro, na které mu ostatní nešahají (já Volešek, Peťa Pokorný Pulmon atp. 🙂 ) a Hony to stříbro už myslím také má! Někdo 😉 si myslí, že to byla pomsta za minulou vyjížďku, kde jsme FURT jen jezdili a někomu se prostě líbí, že klábosí a při tom se hejbe (já). Vyskytly se sice úvahy, že trasa by pro většinu manželek a přítelkyň nebyla ani hezkou procházkou bez kola, ale my jsme kluci odolní a technika se trénovat musí. Nevím, jestli ale podvědomí některých nevyslalo skrytý protest, neb se začalo poměrně houfně hajat. “Vybral jsem si ve sjezdu asi špatnou stroužku” (Sochy), “Počítá se, když jsem se jen opřel o zem loktem?” (na zádech ležící Aleš), “Já hned v tom nájezdu na začátku jsem si ustlal, aby už to bylo bezpečně za mnou.” (Banán) a tak dále, a tak dále. Pád jsem prej měl nakonec i já a to jsem se země nedotknul, neb jsem si pohajal na Honym a jeho kole (jako výraz ocenění za kvalitní trasu). Těsně před koncem to už Eri nevydržel a jel si prej před hospodou trochu zajezdit. Asi když je ten úterek, nebo co… Kory pak psal, že se perfektně projel cestou domů na Srubec 🙂 Hony, své stříbro chraň, já Volešek taky nepustím z rukou.
O.
K tomu douška z poznámek Petra P. : Eri mi cestou šeptnul-jak jsem šel z práce, tak jsem si myslel, že už to horší mám dneska za sebou..a aby toho nebylo málo, u Nezmara na něj jakousi “náhodou” vyšlo jakési nejmenované nepitelné pivo, které, nechtíc dmýchat konflikt, šel nenápadně vylejt na dvůr, pak tomu dal ještě jednou šanci a pak si už objednal lahvovou plzeň cedíc mezi zuby:že bych si ještě objednal párky? 🙂 Následnou Zdendovo přednášku o vysoké kvalitě jím stáčeného moku, kterou jedině naše skupina nedokáže docenit, jsem utnul dvojí objednávkou jégra, čímž jsem dal zapomenout na všechny štresy toho večera (a případně i nadcházejícího rána na toaletě) a taky na mojí čtyřicítku, která je od neděle minulostí.
P.s. K dnešnímu okénku se myslím hodí jemná lyrika vybraná s ohledem na charakter prožitku. Za povšimnutí též stojí netradiční rozmístění veršů v rámci strofy 😉 (tato poznámka vychází z mého přesvědčení, že už lehce zušlechtění jste!) NZU:
Citlivá chůze, procházení
okolo plotů, řek a míst,
kde bolí každé prudší slovo,
kde poddávám se nad olovo,
do ohně mizím, do kamení,
abys už mohla číst.
videa : bezmozek, živitel rodiny, technika Vítka, lesní práce
Trasa: 47 km, Švábák, od oběšence na tašky, nad Lipí, Slavče, na hřeben Kluka, červená hřebenovka na Švelhán, Svatováclavský pramen, Chmelná, směrem na Chlumeček, Račí potok (v mapě Chmelenský potok), pod Chlumeckou horu, Bohouškovice, přes hřeben Kluka do Slavče, nad Lipí a po taškách domů
Výškové metry: 862 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Přema, Majkl, Kocour, Tonda, Pavel Tíkal, Vláďa, Vráťa, Kory, Aleš, Pavel Samec, Bivoj, Petr Šikl, Petr Pokorný, Koubič,
Pád: Eri, Aleš, Pavel Tíkal
Defekt: Kocour přetrh řetěz – asi nějakej šmejd za pár korun 😉
Trackmaker: Erotokritos
Komentář: Na Startu předvedl Koucour své důchodcovské odstupné z jisté firmy, jejíž logo se co nevidět octne na našich dresech (Pronovo! Pronovo!) a líčil historku o hodném panu majiteli/řediteli, který mu Cannondalem Scalpelem bratru za osm pětek vehnal slzu do oka. Po Startu se to ubíralo klasickým Eriho stylem, rychle a co do největších kopců s minimem čekání – nechť se oddělí (výkonnostní) zrno od plev. Já v červené zóně po tři čtvrtě vyjížďky párkrát padal do pytle na otruby, ale nakonec jsem přeci jen mohl s údivem sledovat v 19.00 Eriho odbočku v Chmelné nikoli směrem domů ale na Křemži – na duben a brzkou tmu velmi odvážný manévr. (Dobíráte si mě? Jahody, teď v zimě?) Erimu statečné rozhodnutí ale vyšlo a ukázal nám novinku vedoucí k Račímu potoku t.o., kde se mi Majkl vysmál, co jsem to za skauta, když neznám zkratku pro “táborovou osadu”… Novinka alespoň pro mě přebila vše a Erimu tleskám. Hezká místa. Potlach v t.o. se z časových důvodů nekonal, a nastoupili jsme do krutého boje při cestě domů. V prořídlé skupince chvilku velmi beznadějně vypadal Peťa Pokorný, ale přestal mluvit 🙂 a udržel se! A lehce po setmění jsme už klepali na dveře výčepu.
O.
P.s. Za výčep byla tentokrát zvolena Plavárna, kde nám Samouš přichystal pohoštění v podobě syrového škrábaného hovězího, topinek, česneku, 4 druh klobás, šunky, sýrů a rund Jégra, což vyčerpaní opravdu potřebovali. Samouši, tak na dalších 40 živijó, živijó, mnoga ljeta, ať Ti to sviští draku. Zážitek z pusy na obě Tvé zpocené tváře ve mě ještě dlouho zůstane…
P.s. A když už se slavilo, přece nebudeme zušlechťovat na vážno. NZO:
Vešel do hor sebevrah a skálu si vyhlíží.
Ze smrti už nemá strach, dosti bylo potíží.
Nechce ale ze života jít při plném vědomí,
ať se hlava trochu motá, láhev ke rtu nakloní.
Alkohol se rozlil v žilách, muž je náhle svoboden.
Cítí, že je v jeho silách, prožít ještě další den.
Potácí se šťasten domů. Sebevražda neuteče.
Dýchá vůni skal a stromů. A jde rovnou do leče.
Za zákrutou zuby cení sadistický poustevník,
u kterého v pomatení lidojedský návyk vznik.
Co dál sebevraha čeká, lze mít jenom dohady.
Klikatá je pouť člověka, když často mění nálady.
