Čtvrtý ročník silničního výjezdního zasedání se konal ve dnech 15.-17.8. a poskytl nám hned několik nej. Nejtěžší etapa, nejvíce zemí (ČR, AUT, DE), nejvyšší účast, nejstudenější ročník, nejpropršenější ročník a tak dále a tak dále 🙂

Účast: Ondra, Eri, Hony, Větrák, Aleš, Samík, Venca, Eda, Ondra Míka. Na část pátku a soboty ještě Džony, na část pátku Vítek Kořínků, na hodinu v sobotu Hagen (zřejmě za účelem rychlejšího odbourání alkoholu z krve, nebo už fakt nevím…)

Pátek: 183 km, 3.500 v. m. První etapa slibovala opravdovou zkoušku síly a výškovými metry předem vystrašené družstvo své tempo od počátku správně nenastavilo na svůj výkonnostní top. Malinko mi zatrnulo, když už na Kuklově bylo první mechanické okénko, ale naštěstí bylo pro tento ročník poslední (defekt nebyl žádný, díky Bohu). Bohužel už první část etapy přes Boletickej prostor do Nové Pece a na Ulrichsberg, odrovnala nohy Ondry Míků a zvolil raději individuální přístup ke zdolání výzvy a nejel na Třístoličník a Čechama dojel sólo na Borovku (další etapy ale odjel ve full verzi!).  My ostatní se po sžívání se s mapou a absolvování šotolinového 5 km úseku (strade bianchi), dostali zdárně na Dreisessel, kde začalo pršet, ale to už jsme byly za sklem 🙂 Po sjezdu z Třístoličníku (1.311 m n. m) mi Eri připoměl, že mám rozeplou kapsičku a tak jsem nenásilně zjistil, že jsem z nezapnuté kapsičky ztratil pytlíček s 2.200,- Kč a 80 eurama. Malinko mě to vytočilo a “drobet” jsem si zanadával, ale co naplat, jedem dál. Potkáváme nám naproti jedoucího Džonyho, který nás už bez nutnosti koukat do mapy provede “velmi členitým terénem” na Borovku. Bohužel je to už za stálého deště, síly ubývají a na tvářích se nezračí úsměv. Já jsem ještě k tomu psychicky dole ze ztráty (Džony mé chmury nezažene ujištěním, že ví, že to je na kokot, že tuhle ztratil pětikilo a “byl taky pěkně nasranej”). Točíme nohama 10% na Bučinu a mokří a zmrzlí sjíždíme do Džonyho ráje na Borovce. Káždému nám poskytne postel, peřinu, ručník, dovede do hospody (většina polyká dvě večeře, Venca tři…), ráno nakoupí snídani a udělá multimediální show po spojení internetu, telefonu a televize a vyrazí s náma do sloty. Kdo by chtěl od toho kloučka více? Džone díky, díky, díky.

Sobota: 98 km, 1.398 v.m. Druhá etapa se Pánu Bohu nepovedla 🙁 Já jí měl naplánovanou dobře, vo to nic ;-), ale Velký Javor, Joska Glass Paradis v Bodenmais a jiné perly nám prostě nebyly přány. Od rána chcalo, teplota oscilovala mezi 8°-11°C a to opravdu nezpůsobí nic jiného, než že se začne hledat nejkratší cesta na bejvák. Ráno ještě zkouší Hegy co Janinka vydrží a žene jí ze sedadla spolujezdce z Prahy na náš brzký start, loučí se starostlivě s čerstvě narozeným robátkem (spící pidi Laurinku bere za buclatou tvářičku se slovy: Táta je vožralej, viď?) a jede s náma 10 km aby následně zjistil, že nejenže slíbil, že bude brzy doma, ale že oblečení “krátká ktrátká” pro dnešní počasí nestačí. My se trápíme hezkou krajinou v dešti a na prvním rozcestí padá rozhodnutí jet nejkratší cestou do Edovo pelíšku. Taktéž Edovo byteček nám poskytne veškerý komfort, každému postel, dokonce i připravené kafe a mléko, k tomu nás Eda dovede dokonce do dvou hospod a ráno i zamete. 🙂 Co chtít víc? Edo, díky, díky, díky.

Neděle: 141 km, 1.765 v.m. Třetí ráno nás přivítalo chcaní, ale byla to falešná šalba. Od té doby se jen a jen oteplovalo a slunéčko, nás nakonec vysvléklo do “krátká, krátká”. Najednou bylo všechno krásné, slibné, veselé a romantické. Cesta na Petrovice, Sušici a bočníma cestama na Vacov, Volyni byla prostě: no bomba. Asfalt mohl být místy lepší, ale kopec střídal kopec, kravka tuhle bučela, tamhle koukal hříbek z lesa. Paráda. K tomu super oběd ve Volyni, kde jsem doutratil Edou půjčený litr a s prázdnou se vydal vstříc domovu. Samík se od nás odpojil ve Strakonicích, neb vyhodnotil, že vlak jede rychleji než my a on potřeboval být brzo doma. My, tedy zvláště někteří, chtěli Samíka přesvědčit o opaku a tak se rozjelo tempo alá “co to dá”. No jo no, na konci výletu ten chumel bez cyklistikého řádu už člověk kousnout prostě musí 🙂 Zvlášť když si na větrných terezínech mazaně vybere tu správnou prdýlku, která ho pilotuje. Jo vrátnej je vrátnej, ten se jen veze 😉

O.

P.s. Přes veškerá protivenství velkých kopců a počasí myslím, nelze hodnotit výlet jinak než kladně. Zvlášť když dopadl nakonec opravdu i šťastně. Chlapci se jali probrat zážitky z cest ještě v Kozlovně, já už jel domů a v tom mi volá Eri, co že jako bych dal za nálezné pytlíčku. Já se zprvu dosti ostře ohrazuji proti “opravdu povedenému” vtipu, ve kterým mě hošánci nechali smažit tři dny a podezírám Aleše ;-), ale pravda je jiná. Kokot jsem já a pytlíček s penězma jsem si na Dreisesselberghausu zapnul do Eriho baťůžku omylem, neb má stejnej jak já. Tak proto jsem je ve svém nemohl najít, tak tím to bylo!!! Eri danou kapsičku nepoužívá a měl v ní jen klíče od domova což způsobilo onen pozdní ale šťastný nález. Všichni se dosytosti oprávněně pobavili na můj účet.

P.s. A kam příště? Kdy přesáhhne náš pelotón 15 kusů? 🙂

[Show slideshow]

Trasa: 51 km, pravý břeh Vltavy, Hluboká, podél řeky do obory, červená přes Babu, návrat k Hluboké, po žluté přejezd na Křivonosku, Zlivská obora, kolečko v ní, Vondrov, nádraží Hluboká, rozvodna, Dasný, kolem Černíše domů

Výškové metry: 476

Účast: Ondra, Aleš, Petr Šikl, Vítek, Pepa Vlášek, Tonda, Honza Mareš, Láďa, Eri, Víťa Kořínek, Venca, Majkl, Venca Drbout, Petr Jiřička, Koubič, Víčko

Pád: Honza Mareš, Tonda

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/n1kdmajksdlav3t5

Komentář: Tato etapa byla alespoň pro mě plná vzpomínek a nostalgie. Jednak jsme všichni vzpomínali, jaká to byla bajkeřina po červený do Purkarce než se tam nasrali, bagry, finishery a asfalt a nostalgicky jsme vzlykali, kolik málo z toho zbylo. No nic, srdeční zaležitost z počátků mého bajkování, je dnes spíše skanzenem bajkování 🙁 Pak jsme si také připoměli (a někdo objevil) jak vypadali vyjížďky ještě tak před 6 lety pod vedením Kocoura – šotolinové kolečko po Zlivské oboře vlastně není ničím zajímavé a cíl žádný nemá, přesto je to dědictví “otců zakladatelů” a nesmazatelná část Nezmarského srdce a tradice  – tak zkusme takto brát, ano? Z úcty k tradici, už příště z Rachaček neustoupím! 🙂 Na kole se přeci taky někam chceme podívat, no ne?

O.

P.s. Zdenda naplnil svou hrozbu a začal nám zakládat každému vlastní lístek. Nevím, jestli si takhle zvýší či sníží útratu ;-), ale určitě na tom vydělá sekce co se zdržívává nejpozději 🙂

P.s. Příště jedem na Kájov, bude objednaná kachna a autobus v 23.00 zpět, tak nepanikařte při případné ne úplně příznivé předpovědi. Z cukru nejsme a lze se jen špatně obléct. Kdo by náhodou nebyl osloven a kachnu by chtěl, nechť se mi ještě ozve.

Trasa: 60 km, pravý břeh Vltavy, Hrdějovice, Borek, Mojskej les po zelený do Újezdce, Ševětín, po zelený přes Vlkov do Poněšic, žlutá do Chotýčan, kolem tratě k oboře, kolem obory, dolů do Dobřejovic, Hlubová, stezka domů

Výškové metry: 595

Účast: Ondra, Aleš, Petr Šikl, Vítek, Petr Pokorný,  Pepa Vlášek, Kory, Přemek, Kocour, Tonda, Honza Mareš, Láďa, Eri, Pavel Samec, Víťa Kořínek, Marek Neubauer, Venca, Majkl

Pád: Venca, Samík

Defekt: Aleš ohnul patku, Přemek

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/943upegg886d36uq

Komentář: Tuto vyjížďku zvítězila varianta: ještě jsme tam letos nebyli, ale snad to nebyla její jediná deviza! Tentokrát myslím nenastal problém s konstantním tempem, zbytečných prostojů moc nebylo a častější asfalto-šotolinové úseky vystřídal i terén. Zvlášť superkořenovka z Poněšický obory do Chotýčan jasně ukázala, že bajkové preference nejsou jednotné. Já (a několik dalších) jsem z toho byl nadšenej, neb mě hravá skákaná, kde člověk furt musí hlídat těžiště opravdu baví, ostatní to označili nepříznivě za “mrdanici”. Co naplat, bábám s igelitkama s nákupem z Kauflandu, by se tato bajkeřina asi taky nelíbila 😉 Aleš mi ve vzájemném nesouznění (co tě baví na nejetelném drncání po rovině 10 km/hod, baví?) poradil, ať si “dám pevnou vidli, odstraním sedlo, nebo tak něco”, aby to bylo to pravé ořechové kodrcavé, nelehké 🙂

O.

P.s. U Nezmara Víťa Kořínků zapíjel Toníčka a dodal tatarák a česnek a Nezmar dodal topinky v light verzi – téměř nemastné, snad dělané v páře? 🙂 K tomu ještě, ty pivínka a platíčka liquére le griotte, zpěvy živijó – ano asi bude Toníček zdravý, ale já dnes zdravý moc nejsem. Více bombiček do žaludku! Zlatý houby, chi chi.

P.s. Na příště se probírala varianta obora – červená na Babu, Purkarec, Rachačky, Zlivská obora zpět a nezazanamenal jsem vážnější odpor…

Trasa: 41 km, tašky, modrá do Závrat, Hradce, Vrábče zastávka, silničář, do masivu Kluka, na ZELENOU od rozcestí nad Mříčí (prezentovanou jako žlutou..) a tou pod Kluka, dolů masivem, po zelené od Slavče pod Kluka, dolů, červenou na hřeben, bikros stezička, sáňkařská dráha, Lipí, Kaliště a zelená domů

Výškové metry: 834

Účast: Ondra, Aleš, Petr Šikl, Vítek, Petr Pokorný,  Pepa Vlášek, Kory, Přemek, Koubič, Kocour, Tonda, Honza Mareš, Láďa, Eri, Pavel Kosař, Honza Voleský, Ondra Míka

Pád: Pepa Vlášek, Ondra

Defekt: Honza Voleský

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/bvp25f3noom6nsna

Komentář: Debata na Startu o destinaci samozřejmě probíhala, ale nakonec nebyla zas tak moc dlouhá a jelo se letos potřetí (jen připomínám počty…) na Kluka. Vyjížďku vyhecovala výzva kdo dnes vyjede zelenou od Mříče i od Slavče, bude mu umazána jedna neúčast. Takže mě to sakra namotivovalo! No když možnost tohoto “ad hoc pravidla” prý i otcové zakladatelé ustanovili, s tím já nic neudělám 🙂 V průběhu vyjížďky jsme též prvně v historii byli svědky řešení problému defektu při bezdušovém plášti, který skončil ukázkově – “Buď tam dám duši, zaseru se jako prase od ucpávajícího tmelu a pojedu s Váma a nebo to budu průběžně dofukovat, ale vy už na mě čekat nebudete. No srát se mi s tím nechce, budu dofukovat a jedu do hospody…”

O.

P.s. Debata nad příští destinací byla ostrá a mnohovrstevná, takže příště se jede do Kájova, odkud jede vlak v 21.06. 🙂 Ba ne, pokud bude hnusný počasí, nepojede se a pokud bude masivní odpor nepojede se také, tak se těším na debatu pusinky! Mail napíšu, aby nebyly výmluvy.

P.s.2 Z trochu jiného soudku: Tradičně zůstává u Nezmara kolem 6-8 nezplacených piv, což jen díky bohorovnosti Peti a těch co zůstávaní povětšinou poslední neprobublalo do širšího spektra Nezmarů, ale včera zůstala sekačka těžko uvěřitelných 19 piv až se Zdeněček nasral a oznámil, že od příště bude mít každej svůj účet. Takže dávám tuto holou informaci do povědomí.

Trasa: 48 km, tašky, modrá do Korosek, Černý Dub, pod Zahorčice, pomník letce, lesem nad řekou do Jamného, Vrábečský lomy, Kroclov, od půlky Třema brodama k řece, hřeben nad Dívčák, vyhlídka na Dívčák, Starý Časy, Holubov, Slavče, nad Lipí a zelenou domů

Výškové metry: 675

Účast: Ondra, Venca, Pavel Samec, Aleš, Petr Šikl, Vítek, Petr Pokorný, Víčko, Víťa Kořínek, Láďa Benhák, Pepa Vlášek, Kory, Přemek, Koubič, Kocour, Tonda, Honza Mikolášek, Jirka Diviš,

Pád: Samík

Defekt: Samík, Vítek (snažil se mě přesvědčit, že možná nepíchnul, jen měnil duši , ale na tyhle tanyny opravdu neslyším)

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: není a nebude 🙁

Komentář: Přestože jsem byl skálopevně přesvědčen, že bude jen slunéčko a pláštěnku si nebral, opak byl pravdou a i děštíček jsme potkali. To však ale vůbec nevadilo, neb moje srdéčko se tetelilo a tetelit se nepřestalo. Konečně zase po dlouhé době jsem jel někde, kde jsem ještě nikdy nejel a navíc to byla ještě hezká bajkovina – více už si za půlkou sezóny nikdo snad ani přát nemůže 🙂 Pravda, párkrát měl Peťa spíše šťastnou ruku, než superznalost a něco se i malinko nepodařilo, ale to je vše odstranitelné – hlavně že základ máme a dál se na tom dá pracovat – škoda jen, že já už na své pionýrské objevitelské období jen zaprděně vzpomínám 🙁 O to víc se mi líbila inicitiva Peti Pokornýho, který se rozhodl objevovat a pak předvést. Pochybnosti a skepsi, zda to je ještě vůbec možné, jsem mu samozřejmě hned odprezentoval, ale včerejšek ukázal, že nic není nemožné. A přál bych si aby takových, kdo má trasérsko objevitelskou snahu bylo více. Jen tak dál.

O.

P.s. V Klubu malých pivovarů tentokrát k žádným excesům myslím nedošlo a příště už je zase otevřený Nezmar 🙂 Trasu jsme nedohodli, ale schyluje se k vyjížďce do Kájova na vlak – přespříště?

Trasa: 32 km, stezka na Hlubokou, k oboře, potočení po lese, na žlutou, k hlavní slinici, potočení v lese, potočení v parku a po stezce domů

Výškové metry: 380

Účast: Ondra, Venca, Pavel Samec, Aleš, Honza Mareš, Petr Šikl, Majkl

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/5sh3o1298h70uvjr

Komentář: Při monzunovém dešti v půl pátý asi lecjaká hlavička šrotovala, zda to má cenu, ale nakonec 7 Nezmarů ukázalo brave heart a dorazilo na Start. Bylo jasné, že zajebáno bude všude, takže vznikla celkem hned dohoda nad Hlubokou, stezka přeci jen ušetří 2×10 km bahna 🙂 V hlubockých lesích jsme natočili pár hezkých steziček a když se čas nachýlil, debata už probíhala jen o tom, kam půjdeme do hospody, když je Nezmar zavřený. K mé radosti vyhrál Klub malých pivovarů a Peťovo hláška: “Na to nejsme zvyklý” byla vskutku prorocká 🙂 můj včelín v hlavě do půl desáté byl jen znamením, že kdo zůstal i poté, musel za tempo v kopci zaplatit. Kdože nám to hapal a blinkal?

O.

P.s. Debata byla tučná, dokonce to chvilku vypadalo, že se i začnem bavit kam příště pojedem, ale nakonec to myslím nebylo rozhodnuto. Už na vyjížďce mi Peťa říkal, že má připravený Vrábečský lomy, Kroclov a něco k řece, tak třeba tam.

Trasa: 54 km, Šindláky, tašky, Závraty, Vrábče, Holubov, podél potoka Křemže, Křemežský louky, žlutá/babská na Kleť, podél lanovky na parkál, Holubov, Mříč, Lipí a domů

Výškové metry: 1.054 (letošní rekord)

Účast: Ondra, Venca, Eri, Pavel Samec, Petr Pokorný, Víťa Kořínek,  Venca Drbout, Aleš, Vláďa, Kory, Honza Mareš, Kocour, Přema, Tonda, Romana Farka, Sochy, Jarda od Aleše,

Pád: Aleš, Roman Farka

Defekt: Tonda namotal řetěz, Venca Drbout

Trackmaker: Erotokritos

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/8pu6k4a5ikmjtlen

Komentář: Ke klasice na Kleť asi jen tolik, že křemežský louky fyziku opravdu řádně prověří, na žluté v pasážích technika/potláčám (solo per esperti!) nás mohlo zůstat víc, než jen já, Kory a Samík (to jste bajkeři vy šotolinový báby?), výhled ze slunečné Kleťe byl krásný a sjezd vedle lanovky neméně podařený (2 pády to dokazují). Neodpustím si v však (v lehkém tónu!) poznámku, že je dobré v čas startu už neladit stroj, nefoukat, nezapínat GPS atp. aby mi to neujelo! Zároveň však když už jsem ten den pan vedoucí a vím, že pár nezodpovědných lulínů stejně vždy bude, tak to nenapálím co to jde, aby už na Švábáku bylo pole 2 kilometry roztroušené a někteří se poztráceli, někteří při technických problémech nemají o tom komu říct (všichni ujeli), neb pak se jen zbytečně stojí, čeká a volá… Dále též při počtu 17 lidí vážně neobstojí hláška ” všichni ví, kudy se jede”. A když už se v telefonu dohodnu na místě setkání, nešpekuluji, když jsem tam dřív, kudy asi mohla jet skupina a dle uvážení jí jedu “naproti” (ve skutečnosti směrem od ní). Hlídání celistvosti skupiny také neznamená, že se po 10 kilometrech otočím a když vidím alespoň 5 lidí, usoudím, že lze jet dál (Aleš pak hořekuje). Domluva před rozdělením skupiny “sejdeme se na parkálu” neznamená, že ti, co tam přijedou první, řeknou: “furt se jen čeká, jedem”, druhá skupina pak na parkálu 10 minut stojí a volá (mě, grrr) a pak jede sama. Takže tempo trackmakera zpočátku volnější je ku prospěchu věci, menší důvěra v to, že všichni ví kam a kudy, je na místě a domluva je domluva (pacta sunt servanda) 🙂

O.

P.s. Na příští destinaci jsme se nakonec v hospodě nedohodli, ale Eri se nabíd, že by si to příště zase kdyžtak vzal 🙂 Tak si to připrav kámo a prosím dvě sekundy po stratu nevzkřikni: “Na bodáky, vpřed!!!” a jeď volnou. Pusu 🙂

P.s. Nedá mi to ještě nezmínit, že jsem si na startu všiml Koryho náplastí na kolenou velikosti cca 5×3 mm. K dotazu mi bylo vysvětleno, že musí sledovat náplasti, aby stále při šlapání mířily na třetí prst u nohy (zřejmě si ještě nutno před tím pořádně uvědomit a zvnitřnit, kde se třetí prst v botě skrývá a od který strany to beru, že). Je to rada na předejití problémům s koleny. Nalepení náplastí a rada jak je používat 😮 stála tři kila. Pro zájemce nabízím, že náplasti nalepím za zaplacení piva u Nezmara. Know-how mám, tak se ozvěte, ať vezmu i leukoplast 🙂

Trasa: 32 km, Koháč, motání po Hodějovicích, Srubci, Dobé Vodě, Malém Dubičném, Hlincovce

Výškové metry: 550

Účast: Venca, Eri, Pavel Samec, Vítek, Aleš, Petr Šikl, Majkl, Vláďa, Kocour, Přemek, Tonda, Kory, Petr Jiřička, Honza Mikolášek

Pád: Samík

Defekt: Honza M.

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/premek/agrrkdlfmbq1pekl

Komentář: Předpověď hlásila bouřky, ale Nezmary to nezastavilo a na Startu jsme se sešli v poměrně hojném počtu. Honza Mikolášek vyměnil duši a už jsme se hnali směr Hodějovice. U Koháče začla intenzivní prška, chytřejší (a zkušenější) ji přečkali u piva, ostatní pod železničním mostem, Aleš s Vencou si dokonce zaplavali. V 18 hod přestalo pršet a vyrazili jsme (už v menším počtu, pár lidí to vzdalo) na motání poblíž Budějovic a čekání na další vlnu deště. Ta nakonec nepřicházela, tak jsme se domotali z Hodějovic až pod Hlincovku, projížděli Peťovo pěšinky, sjezdíky, mokré kořeny, bahýnko, louže = pěkná techniku prověřující vyjížďka. Až mě překvapuje, že sem zaznamenal jen jeden pád (ten se opravdu nedal přehlédnout, přece jen po zádech do potoka se zamotanýma nohama do kola se nepadá často :)). Pole řídlo, ale venku začalo pršet až když jsme byli všichni v bezpečí u Nezmara, takže vyjížďka byla nakonec bez deště (až na návrat z hospody k domovu, kdy jsme v suchu nedojel myslím nikdo).