Archive for Březen, 2022

Trasa: 46 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 178 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venóš, Pavel T., Petr. Š., Eri, Kocour, Honza L., Jirka Vávra, Venca Drbout, Petr Pokorný, Dan, Vláďa, Vráťa, Stanley, Ondra M., Víčko, Honza D., Honza A., Honza M., Rosmík

Pád: Jirka V. 2x, Ondra, Petr P. – souboj o prestižní cenu se rozhořel, ale že by si to rodinný klan letos nepohlídal?  

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/hasasuveda

Komentář: Tradiční otvírák sezóny byl minulé dva roky jen podpisovou akcí (hojně navštěvovanou!) a navázání na tradici první společné vyjížďky si po třech letech nenechalo utéct 28 Nezmarů, což je prvovyjížďkový nezmarský rekord!!! Zřejmě je asi tou jedinečnou destinací. Navíc všichni ví, že na rodinné stříbro se nesahá a také někteří dobře ví, že k tradiční akci patří i tradiční folklór v podobě dotazů kam se pojede, či v podobě mrmlání, jestli to vůbec stojí za to. Lze shrnout, že akce proběhla za všeobecného nadšení, nikdo nechyběl u žádného z menhirů, někteří drželi nejen folklór mrmlací, ale dokonce i divící se folklór, proč tam ty menhiry vlastně stojí. Komplexnost akce včetně vycizelovaných jednotlivých prvků oslavy snad aspiruje i na zápis do světového nehmotného  kulturního dědictví 😉 Stejně jako na Masopustu se všichni radují a veselí a někteří ví, že je nutné se převléci do masky potřebné postavy alá Smrt, Žid, Ras a tak podobně. Jsem rád, že příslušní nezmaři ví, jaká je jejich role a že je nemusím upomínat. Tak tedy sláva tradičnímu klenotu, který naši duši pohladil a naladil na dny příští!

O.

P.s. Rád bych touto cestou připomněl přeborníka v pauzírování Rosmíka, který si dal pauzičku na tak dlouhou dobu, co trvávala vojna za Rakouska-Uherska, neb naposledy s námi byl 31.3. 2015. Jen tak dál, ztracený synu, snad to včera nebyla jen vlaštovička, co jaro nedělá!

NO: Ti pozorní ví, proč je v nezmarském okénku zrovna tento biblický citát. A ti, kdo při vyjížďce pozorní nebyli, ti ať zpytují svědomí!

A ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez omdlení. (Izajáš 40:31)

Trasa: 31 km, motanice po Branišovském lese, Třebín, motanice v Obecním lese,  motanice na Vráži, motanice v Obecním lese, Kaliště, Třebín, Mokré, Nezmar

Výškové metry: 320 m

Účast:  Jirka V., Petr Š., Míra D., Zdeny, Pavel T., Kuba J., Vítek S., Kory, Venca K.

Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili

Pád: Jirka V., Pavel T., Venca K., Míra D., Zdeny

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Š.

GPS: mapa

Komentář: Poslední vyjížďka dává možnost naposledy zaútočit na sledované sezónní statistiky. První se osmělil Jirka V. a přidal 4. pád. Pavel T. ale drama nepřipustil a útok na svoje první místo mezi padáky roku odrazil tím, že přidal další, už 6. pád (ze 16 vyjížděk to je slušný výkon 🙂 ). I zbytek pelotonu byl nervózní a padáka roku držel v napjetí až do cíle. Přibyly další 3 pády. Celkem 5 pádů na vyjížďce je asi nový rekord! Naopak nikdo nepředvedl defekt, ten se asi přeci jen, při závěrečném statistickém finiši, hůře předstírá než pád 🙂 . O defekťáka roku se podělili Jirka V.  a Pavel T. – ten dokonce mohl získat sezónní Triple Gold. Před poslední vyjížďkou byl na druhém místě jen o nižší nájezd kilometrů. Kandidát na pilníka si ale účast pohlídal a tak při stejném počtu vyjížděk (16 z 21) nakonec rozhodli ujeté kilometry –  o 21 kilometrů Nočního pilníka získal Vítek S.. Trakmakera roku získal Petr Š., který nahradil tradičního trakmakera Pavla K.. Ten odjezdil první půlku sezóny, ale ve druhé jsme ho, kvůli kolizi v rodinné logistice neviděli. Závěr sezóny jsem tradičně zajeli oslavit k Nezmarovi, ale tentokrát jsme se moc nepředvedli. Na plné čáře nás přeřvala parta studentů se 3 kytarami, kteří byli i ve výrazné početní převaze. Jelikož jsme se skoro ani neslyšeli (a ani neseděli u jednoho stolu s ostatními, co dorazili bez vyjížďky), tak ještě trochu statistik: celkem bylo 21 vyjížděk, ujeli jsme 690 km, a nastoupali 8.942 výškových metrů. Nejdelší vyjížďka měřila 43 km, nejkratší 25 km. Celkem se zúčastnilo 21 bikerů, nejvíc na vyjížďce bylo 14, nejméně 2. podrobněji zde. Dalším důvodem, proč jsme konec noční sezóny pojali decentněji, než oslavu poslední letní sezóny, bylo to, že jsme zjistili jednu smutnou věc. Pohár Nočního pilníka vlastně žádný pohár není, jelikož nemá prostor pro nalévání nápojů. Naštěstí jsme letošní sezónou zaplnili jedno patro podstavce, který se tím pádem bude muset zvýšit a je tedy příležitost tuto nedokonalost napravit. Už máme přislíbeno, že tohle vylepšení by mohlo přilákat další noční jezdce! Díky všem za společné kilometry a na podzim nashle!

Bajku zdar V.

[Show slideshow]

Trasa: 31 km, letiště, Koroseky, pískovna Vrábče, Kroclov, U Cáby, podél řeky, rožnovská hospůdka

Výškové metry: 393 m

Účast:  Jirka V., Petr Š., Míra D., Zdeny, Pavel T., Kuba J., Vítek S.

Vyjížďku nedokončil: Vítek S. dokončil, ale nezahájil

Pád: Jirka V. – prý si brnknul řídítky o zábradlí na lávce

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Š.

GPS: mapa

Komentář: Necítím se hoden psán report, jelikož jsem nestihnul start a peloton jsem trekoval pomocí MapCatch (chvíli trvalo, než se mi pozice Pavla, který ji měl zapnutou, objevila, ale pak fungovala úžasně). Ujel jsem tedy poslední třetinu vyjížďky, kde se už nic podstatného nestalo. Skočili jsme v Rožnově v hospůdce na Lidické. Ideální místo, pokud nám povolí dát kola dovnitř na terasu. Tentokrát to vyšlo, ale do budoucna to asi nebude možné. Chovali jsme se celkem slušně, v tom problém nebude, ale špinavá kola od bahna nám asi nepovolí.

POZOR POZOR, blíží se konec noční sezóny, příští vyjížďka bude poslední. Tady si můžete anonymně prostudovat průběžné výsledky soutěže o nočního pilníka. Pády a defekty jsou otevřené do poslední chvíle, ale kdo bude noční pilník? To je extrémně napínavé – dva kandidáti mají stejný počet vyjížděk a rozhodují najeté km. Jak to dopadne? Přijeďte se přesvědčit v 17 hod k HOCHovi nebo po 20 hod k Nezmarovi.

Bajku zdar V.S.

[Show slideshow]

Trasa: 25 km, Boršov, Kotek, Kosov, všechny Svince, Skřidla, Markvartice

Výškové metry: 303 M

Účast:  Stenly, Jirka V., Petr Š., Míra D., Zdeny, Pavel T., Vítek S., Kory, čestná účast Ondra L.

Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili

Pád: Pavel T. 2x

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Š.

GPS: mapa

Komentář: Prvním, co byli na startu se krátce před pátou naskytl nevšední pohled. Po Dlouhém mostě projel Zdeny, opačným směrem a v kraťasech s holýma nohama. Když už byl čas vyrazit, tak volal Ondra Ludvík, že on sám za námi vyrazí na silničce, ale že máme na Zdenyho počkat. Zapomněl si doma kalhoty, tak si je zajel k Ondrovi půjčit. Ondra je k tomu ideální, bydlí blízko startu, postavu podobnou Zdenymu ale příliš nemá, tak jsme byli zvědaví, jak bude Zdeny v Ondrovo kalhotách vypadat. Naštěstí si Ondra kdysi špatně nakoupil, tak Zdenymu byly. Jen se při nutné zastávce v polích divně kroutil :). Moc jsme to nešněrovali, cestu vybral trasér včetně objednání místa v hospodě. Dálnice ještě dostavěná není, tak jsme sledovali železniční trať. Bylo pár výrazných zážitků – v polích jsme přejížděli zapomenutý historický most konězpřežky, Pavel hodil ukázkový fron flip no hand, obdivovali jsme krásný západ slunce nad Kletí a do hospody se moc těšili. Taky kvůli tomu, že teplota z nějakých + 8°C padala se soumrakem rychle až pod nulu. Při zamykání kol, jsem si pomyslel, jestli mám od zámku klíče. Byl to jen takový záblesk, zámek zaklapnul a až pak byl čas na hledání v baťohu. Bohužel klíče zůstaly doma. Vtipné bylo, že svoje kolo jsem nezamknul, tak mi to tolik netrápilo a šel jsem se ohřát do hospody, že to pak ňák vyřešíme se štípačkama. Někdo si ale vzpomněl na Ondru, který má dorazit na silničce. Naštěstí jsem ho telefonem zastavil ještě pod Včelnou a on byl ochotný se do Rožnova vrátit. Ondra tak stihnul za vyjížďku 2 dobré skutky! U Kaprů vaří rodilý Maďarský hospodský. Takovou gulášovou polévku jsem asi ještě nejedl, jen jsem neměl odvahu si ji ještě dochutit pálivým kořením jako někteří odvážlivci. Březí koza, Egenberg nefiltr, Harmonie od létajícího sládka a Jindřichohradecké bramborové nehaj s ní dokonale souzněli. Jen ten vlak jezdí moc brzo. Na nádraží za námi dojel kolega cyklista, který byl taky U Kaprů a kolo měl zamčené u stejného kolostavu. Byl nešťastný z toho, že na tohle kolo čekal skoro rok, stálo 150 litů a my si svoje kola z kolostavu brali tak neurvale, že má na rámu od kolostavu červený škrábanec. Ujistili jsme ho, že to chápeme, každý jsme si tím prošel a že k jeho kolu jsme se určitě chovali stejně šetrně jako ke svým. To mu sice nestačilo, ale nakonec pochopil, že víc než naše soucítění nezíská, sedl na zneuctěné kolo a vyrazil k domovu. My čekali s obavami na vlak a doufali, že se tam nějak 9 kol narve, i když v jízdním řádu o tom není žádná zmínka. Přijel vlak s klasickými kupíčkovými vagóny. Ještě ani nezastavil a už na nás řval průvodčí z okna, jestli jsme normální, jak se tam chceme narvat. Představa cesty po ose byla mrazivá, ale průvodčí překvapil – otevřel vagón pro zavazadla. Sborově jsem vystoupili na Jižní a šli se ještě podívat na Kokáč. Teď si uvědomuju, že si ani tradiční kverulanti nestěžovali na zimu. Peťa oslavenec nás asi všechny pěkně zahřál. Díky a ať ti to jezdí!

Bajku zdar V.S.

[Show slideshow]

Trasa: 33 km, Kaliště, Lipí, k vysílači

Výškové metry: 713 M

Účast:  Stenly, Lojza, Pavel K., Jirka V., Petr Š., Kuba J., Míra D., Zdeny

Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: 

Komentář: Vyjížďka tentokrát směřovala podle Kosíkových slov “tam” což v reálu znamenalo jenom jediné. Namotat to jednou z desítek možných cest a kliček na Kluka. Cesta na Kaliště u Lipí ubíhala svižně, dny už se prodlužují takže nebylo třeba zapínat čelovky hned po startu nýbrž stačilo až při stoupání v lese na Kluka. Přes louku okolo potoka, přímo po trailu nahoru k vysílači, odtud přes hřeben a dolů svižně zpět. Po cestě dolů se mi na trailu uvolňuje kufr na levé botě, takže zastavuji, vytahuji nářadí a snažím se kufr utáhnout, zbytek skupiny čeká na louce pod trailem. Oproti šesti stupňům nad nulou při kterých jsme vyjížděli je nyní kolem 3 ale pod nulou, takže se většinově shodujeme že je třeba už jet nach Hospoda. U Švábova hrádku se ale začne ukazovat že nejsme za jedno jaká hospoda by nám dnes měla poskytnout úkryt po vyjížďce. Nakonec je ale rozhodnuto pro tu nejbližší a tak se zbytek skupiny vydává na občerstvení k Nezmarovi. U několika pivek, guláše a ovaru zvládáme probrat leccos, například navrhnout to že příště by mohla být zase trasa s návratem vlakem nebo si dokonce projít seznam krytů civilní obrany v Budějovicích, tak snad to nebudeme mít zapotřebí..

Bajku zdar Jirka V.