Archive for Únor, 2022
23 února, 2022 | 
Author: Trasa: 26 km, Roudné, Hodějovice, Srubec, Dobrá Voda
Výškové metry: 369 M
Účast: Jirka V., Míra D., Petr Š., Vítek S., Kuba J., Zdeny, Ondra L., Pavel T., Jirka T.
Vyjížďku nedokončil: všichni poctivě dokončili až do hospody 🙂
Pád: Jirka V.
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Š.
GPS: mapa
Komentář: Tuto vyjížďku nám naplánoval Stenly, i když se jí sám nezúčastnil. Spiklenecky od něj účastníci Night ride dostali osobní pozvání k němu do Podkovy na stejky. Pozvánku nenapsal na společný viber, protože stůl byl jen pro 8 (nakonec se nás vešlo 10 i s opěšalým Honym) a hrozilo, že nás bude moc. Je to jasné, kdo jezdí, ten si zaslouží pozvánku! To jen pro příště, je na tom potřeba pracovat už od listopadu … a obyčejně v únoru se to vyplatí 🙂 . Lákavý cíl a dobré počasí bez bahna přilákalo hodně jezdců a dokonce jednoho prvničku, jestli to byla náhoda, že se trefil … kdo ví. Každopádně svou účast podmiňoval krátkou nebahnitou trasou. První se mu splnilo – lákadlo bylo velké, takže už o čtvrt na vosum jsme bušili na vrata. Bohužel do Podkovy na stejky se chodí jak do divadla, ne dřív, ne později. A my měli lóži až od osmi. Takže jsme si dali napřed pivo venku v průjezdu 🙂 . To druhé naopak vůbec nevyšlo. Výslovně nás zapřísahal: “vážně mě nezajímá, jak po tání sněhu pokračuje stavba dálničního tělesa”. Což o to, větrné počasí vysušilo loužičky, takže vyjížďka byla po delší době bez bláta. Ale při návratu do města od východu se stavba dálnice překonat musí. Po silnici to jde jen na pár místech. Odvážná srdce to zkouší načerno přes stavbu. A na rozblácenou stavbu byl větřík slabý. A to byste nevěřili, jak podařenou vyjížďku dokáže zkazit 50 metrů těsně před cílem. A jak 50 metrů totálního bahna stačí k celkovému zabahnění kola a jezdce. No nic není zadarmo, ale v Podkově u stejku se na příkoří z vyjížďky naštěstí lehce zapomíná! Stenly nás navíc obdaroval nějakou tou sklenkou, kterou jsme mu připili na sórok. Tak stále zdraví a ať ti to Stenly jezdí!
Bajku zdar V.S.
Trasa: ??? km, ???
Výškové metry: ??? M
Účast: Jan Tleskač, … a Petr Š. a Zdeny svoji účast prý mohou potvrdit lístkem od Nezmara, kde je 20 piv, ale ten se bohužel ztratil
Vyjížďku nedokončil: ???
Pád: ???
Defekt: ???
Trackmaker: ???
GPS: mapa
Komentář: Jestli jel někdo kromě Honzi, tak se ozvěte
Bajku zdar V.S.
Účast: Alespoň na chvíli nazuli běžky tito Nezmaři: Ondra, Honza, Eri, Aleš, Petr P., Kory, Pavel T., Víčko, Samouš, Kocour, Přema, Dan Motz, Ondra M., Vláďa, Jirka V., a celý víkend s námi strávil též Hony s Honzíkem, kteří nám vozili věci autem (děkujeme) a podnikali výlety bez lyží, neb Honyho záda jsou churavá 🙁 Účast mohla být i větší, ale Vítek K. testoval, zda jsou plané neštovice už jen planou hrozbou (zjistil, že ne) a Vítek S. zjistil, že ani Omikron není konstrukt farmaceutických firem…
Pátek: 62 km, Železná Ruda – Modrava, https://mapy.cz/s/kajepofaro
Před letošním rokem jsem učinil jednu velkou chybu, a sice že jsem si přečetl reporty z minulých let a zaujala mě má vlastní 😉 úvaha z roku 2019, zda délkový rekord 132 km může být překonán. Takže si to pojďme říct hned zkraje: MŮŽE! Chce to ale trochu umanutosti 🙂 Již v týdnu před přechodem, kdy bylo jasno, že se sněhem to bude dobré, jsem poměrně dlouhé chvíle trávil v práci čas vymýšlením, kde trasu akceptovatelně prodloužit a jak a koho na prodloužení nalákat. Již při debatě kde se necháme v pátek ráno Damaškem vysadit, se skupina pro můj plán v základu rozdělila a Ti, co si to chtěli užít tak nějak normálně (více zastávek, pivíčko, kafíčko, opalovačka a tak) se oddělili na Gerlovce a potencionální psychopaté jeli dál za Železnou Rudu. Brzy ale i v této skupině bylo lehce rozpoznatelné, že ne všechny kusy z užšího výběru jsou svolní k patologickému přístupu k trávení volného času… A jak to asi mohlo dopadnout? Vystříbřila se skupina já, Eri, Honza a Aleš, přičemž i Aleš už ke konci pátku odmítl mou důmyslnou prodlužovačku s tím, že “by se mu to líbilo ten den snad až moc”. Takže já jen s elánem a vstřícnou hlavou, Honza (more is more) a Eri, co považuje jídlo za ztrátu času k výkonu 🙂 Musím však chlapce pochválit, že mi neházeli klacky pod nohy a jen se divili “kam že je to ještě chci táhnout”. Škrarohlídské úvahy, zda je to třeba ještě prodloužit, jsem však nezaznamenal vůbec, muhehe. Byli dokonce tak hodní, že na mě čekali, neb jsem byl ve skupině nejslabší. Mohli jsme se tak asi na 50 kilometru dozvědět, že úsek Rokyta-Modrava (několik stojek na závěr) byl Eriho dětských chlebíček, když se tehdá rodinka rozhodla vydat na Modravu (ježí se mu chlupy ještě dnes). S Honzou jsme při šlapání stromečkem uzavřeli, že to lecos vysvětluje 🙂
Sobota: 71 km Modrava – Stožec, https://mapy.cz/s/cuvopodeju
Chlapci z psycho skupiny věštili v pátek můj sobotní pád a na počátku dne při cestě na Březník jsem měl skutečně celkovou tělesnou slabost a hudroval: “CTS na pátým kilometru, no potěš prdel”. Časem se mi to však zase rozjelo a když jsem v průběhu výletu seznamoval hochy s plánem, tak i Eri ho označil za “dost ambiciózní”. Na konci Vlasatý nad Borovkou jsme měli 35 km a já začal pochybovat, jestli další prodlužovačky budou realizovatelné. Stala se však nevídaná věc, Eri akceptoval oběd ve Strážným (!!!) na kterém skutečně OBĚDVAL. Vlastně mě to nemělo tolik překvapit, neb jsem ho už v pátek na 55 kilometru viděl jíst dva lískové oříšky, z čehož jsem měl vysledovat, že i on se snaží energetický příjem a výdej udržet vybalancovaný. Ve Strážným jsem vybral dietní restauraci EURO ASIA Strážný, kde si Eri dal smažené nudle s pekingskou kachnou 😉 Potom ale prohlásil, že se kachna musí vyjezdit a že půjdem ještě na zmrzku (opravdu jsme si jí dali) a ať nepočítáme, že to bude vyjeté za chvilku. Plán prodloužit “za každou cenu” byl tedy schválen a dali jsme se do prošlapávání stopy na bobří hráz a stržený most přes Řasnici, z Mlaky jeli schválně napřed na Kamennou hlavu a až pak na Krásnou hůrku, ze které jsme schválně minuli odbočku na Stožec a jeli do Nového Údolí. Ve Stožci však bylo vidět, že to 70 km nehodí a tak jsem vytáhl svou teoretickou přípravu a navrhl jet Bonnarovu cestu a udělat pytlíček nad Stožcem. Tehdy chlapci lehce zamrmlali, ale já se vydal na cestu a oni by přece sami do Stožce nejeli… Tento úsek s námi absolvoval i Peťa P. který začal svého rozhodnutí, nejít v Údolí do hospody a oželet vlak, hlasitě litovat, ale to pravé Honzovsko-Eriovské mělo teprve přijít. V půlce pytlíčku na rozcestí se ukázalo, že to 70 stejně nedá, s čímž jsem se já smířil (nejsem psychouš!) a točil do Stožce, což však Honza rázně zarazil: “Teď už kurwa to sedmdedé dáme, jedem na druhou stranu 1,2 km a stejnou cestou zpět, utéct si to nenechám”. Peťa jen hlesl: Musím taky? a Honza ho blahosklonně propustil. Na mě už to bylo nějaký dlouhý, špačkoval jsem a Honza jen: Ještě 400 metrů, ještě 100 metrů. Nakonec zastavil a otočil směr stejnou cestou zpět, což však ignoroval Eri se slovy: Já to ještě nemám, musíme ještě dalších 200 metrů. No taškařice na 68 kilometru velká. Za počínající tmy jsme misi “70” splnili, aby nám Kory v hospodě oznámil, že on jel do Německa a “má asi tak neměřených 80”. Vodu z Dunaje nepřivezl, i když ho měl na dohled 😉
Neděle: 35 km, Stožec – Nová Pec, https://mapy.cz/s/hobasepobe
Na neděli chlapci u chytré vody večer vymysleli, že se pojedeme k Medvídkům na Hůrku, ale já chtěl stihnout vlak ve dvě a dlouhý úsek backcountry se mi jet moc nechtělo a tak jsem je uchlácholil prodloužením o slepou zajížďku do kopce na Plešné jezero a přidáním kopcovitého pytlíčku za Říjištěm v masivu Smrčiny. Na odysseu se s námi už zase vydal Aleš a rozhodnutí zcela jistě nelitoval. U Plešného jezera to byl fakt romantický TOP a při sjezdu hodil Aleš efektní harakiri pád a narazil si rameno až tak, že nemohl zvednout ruku. Kladivovat mu šlo také hůře, takže při stojce v masivu Smrčiny už od něj zazněla slova z ranku peprného (ženské přirození). Uklidnil se až při ujištění, že oběd stíháme a tehdy se nám vrátil starý Eri: Já s váma na oběd nejdu, ještě tu pojezdím po loukách 🙂 Eri má tedy kilometrů asi nakonec nejvíc, ale asi ne o moc, neb byl naprášen chlapci, že byl viděn, jak nejezdí, ale opaluje se! Krásný sjezd do Pece po zelené louce jen s pruhy sněhu tradičně ukončil nejlepší zimní akci s výsledkem: Nový rekord oficiálně naměřen činí 168 km.
Hned v pondělí posílal Honza tip na prodloužení zbytečně krátké nedělní etapy o trasu Zadní Zvonková – Sonnenwald – Moldaublick – Grünwald – Vítkův Kámen – Pasečná. Že bychom někdy dojeli až k hrázi Lipna? Peťa P. psal, že by se mu splnil sen: 3×70. Tak příště, boys!
Trasa: 29 km, Vidov, Nedabyle, Hůrka, Trocnov, Ostrolovský Újezd, Sýmalka
Výškové metry: 310 M
Účast: Jirka V., Vítek S., Petr Š., Jirka T., Pavel T., Zdeny, Venca K., Bivoj, Petr Pok.
Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili
Pád: Venca se dodatečně přiznal
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Š.
GPS: mapa
Komentář: S výjezdem do Borovan jsme čekali na sníh. Už ale nebylo na co čekat, tak se toho ujmul Jirka V. a dokonce domluvil v Sýmalce kulinářský zážitek – krkovička s tvarůžky a bramboráčky. To zřejmě vytáhlo pár letošních prvniček, tak nás bylo víc než nás bývá. S vědomím, co nás v Sýmalce čeká a v kolik jede vlak zpátky, jsme trasu skoro prolétli. Na místě jsme byli dokonce dřív než jsme se ohlásili, už lehce po sedmé. Kdybych se chtěl rozepisovat, tak napíšu že bylo zase bahno, že to klouzalo, všichni jsme byli špinavý, kola obalená bahnem se zase musí doma čistit a mazat, ale už mě to letošní počasí se** tak to neudělám. Jen pro zajímavost, asi máme rozbitej vortex . A ani ten eskalátorgang není, co to bývalo. A to by jste nevěřili, kudy vede cesta do Dubnýho, ani cestou ze Šnytu jsme se Bivoje nemohli zbavit, furt jel s nám směr Rožnov 🙂 🙂 . Až Pavel T. musel vytáhnout svůj osvědčený trik – odmontování kliky za jízdy. Při nasazování to trochu drhlo, skoro mě mrzí, že jsem mu napověděl, že kliky mají být proti sobě, docela by mě zajímalo, jak by se mu s tím jelo a za jak dlouho by to poznal 🙂 🙂 .
Bajku zdar V.S.
Trasa: 29 km, Adamov, Baba, Mrhal, Dubičák, Šnyt
Výškové metry: 614 M (ukázal Garmin)
Účast: Jirka V., Vítek S., Petr Š.
Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili
Pád: Jirka V.
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Š.
GPS: mapa
Komentář: Na fotkách to vypadá jako pravá zimní vyjížďka. Sice jsme se na sněhu taky chvílema projeli, obzvlášť v místech, kde byly nafoukané závěje. Ale zima už to pomalu vzdává úplně, bahno je všude a na všech. Obzvlášť, pokud dojde na pád, jako u Jirky. Bohužel to bylo v nejrozbahněnějším místě celé vyjížďky. Jedeme za sebou a Jirka hlásí “upad sem”. Nevěřícně se ptám, protože v tomhle místě upadnout, tak je to na komplet převlečení, “celej”? Jirka to upřesnil “čtvrt mě”. Když jsme zastavili, tak jsme zjistili rozsah poškození a nebylo to tak hrozné, odneslo to koleno a ruka. To byl paradoxně největší problém. Ruka v promočené rukavici, při sjedu z Dubičáku, v teplotě okolo nuly, skoro umrzla. Až ve Šnytu se to spravilo.
Příště plánujeme výjezd do Borovan, posezení v hospodě u nádraží a návrat vlakem. Ideální možnost vyrazit pro bajkery, kteří letos zatím váhali.
Bajku zdar V.S.
