Author Archive

Trasa: 30 km, podél Malše na Malák, na Špačkárnu, na Staré Hodějovice, motačka kolem Sarohodějovického potoka, zpět do Hodějovic, sjezd k Hodějovickému potoku, nahoru na Srubec, sjezd k Dobrovodskému potoku, Švajce, lesem pod Třebotovice, asfalt do Malého Dubičného, kolem Dubičného potoka na Hlincovku, od Mrhala sjezd na Rudolfov přes potok Čertík, zadem ke slévárně a do Perly.

Počasí: 10°C, jasno

Účast: Pavel Kosař, Lojza Orgoň, Honza Mareš, Pavel Samec, Václav Krutina, Jiří Tuček

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Doslova by se dalo říci, že to byl dnes přejezd téměř všech dostupných potoků v lokalitě Dobré Vody a okolí. Stará známá klasika v podání Kosy byla zase trochu jiná a znovu parádní. Po předchozím dni na Kleti jsem tentokráte vlál skoro celou dobu na konci skupiny, ale o neuvěřitelný Samíkův příběh  o triatlonu jsem nepřišel. Na závěr vyjížďky nás to nostalgicky zaválo do Perly, vyzkoušet si nový design oblíbeného baru z let minulých. Hodně se toho změnilo, je otázka zda k lepšímu. Nové pojetí je opravdu pro menší počet lidí, a takzvaně na jedno na stojáka. Dali jsem si tři, do každé nohy jedno, šumavu a doma se divili, jak to, že jsem tak brzo doma.

A tohle všechno nezažili Vítek a Peťan. Kde že jste se to flákali pacholci?

Hony

[Show slideshow]

Trasa: 70 km, podél Vltavy do Vrbného, Vrbenské rybníky, k Zavadilce, U Hada, podél lesa na Mokré, trosky vojenského prostoru, Závraty, Švehlany, Vrábče, rozcestí na Slavče, sjezd přes koleje, lesem do Holubova, kolem Křemežského potoka, kolem náhonu pod Křemži, po žluté na Kleť, rádler, zpět po Babské na parkoviště, Holubov, kolem potoka na Dívčák, po červené do Boršova, kolem řeky do KMP.

Počasí: 9°C, jasno

Účast: Hoza Mareš, Martin Ehrenberger, Petr Podhola

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Honza Mareš

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Na večer před sedmnáctým listopadem a na svátek samotný jsme si naplánovali velkorysou akci. Mnělo jít o vyjížďku trvající 24 hodin, jež měla být zahájena noční jízdou do Tábora, pokračovat denním přesunem zpět do ČB a završená tradičním úterním Night ridem. Pravda, byla by to sice velkolepá, ale přeci jen velice náročná akce hraničící s latentním maresjevismem (vysvětlení výrazu, pochopíte z příběhu). Asi i proto byl plán upraven jen na noční dojezd do Tábora, pivko v nonstopáči a návrat vlakem. To bychom uměli. Leč pro nevelký zájem i tato varianta záhy skončila v propadlišti dějin. Má příprava a nastavení mysli nemohlo přeci přijít jen tak vniveč, vytvořil jsem tedy plán B a uvedl ho v život. Nabídl jsem noční vyjížďku na Kleť. Na nahozenou udičku zabral Eri avizující otevřenou hospodu na Kleti a Petr Podhola. Na startu jsem všechny seznámil s plánem červená přes Dívčák, Polešovice a žlutou kolem hvězdárny na vrchol Kletě, návrat přes Vyšenské kopce, Krumlov, po žluté na Chabičovice a Zlatou Korunu, kolem Kotka zpět. Krásných 70 km. Ale ani to nemělo vyjít, Eri ve spěchu oblékl čapáky bez vložky a onen omyl odhalila až realita v sedle. Naše trasa tak vedla zkratkou kolem Vrbenských rybníků aby Eri doplnil nezbytnou část své výbavy. Znovu jsem přehodnotil trasu a zařadil nelehký výjezd Křemežskými loukami, po nichž měla následovat Babská k vrcholu. Žlutou jsem si dal celou, jejíž nejobtížnější část mne připravila o tachometr. Byl to asi trest za potláčání, ale nespravedlivý, byl to můj dosavadní nejlepší výkon. Hledat tachometr ve spadaném listí jsem vzdal, bylo by to doslova hledání jehly v kupce sena. Hospoda na Kleti otevírala ve 22:00 hodin, my tam dorazily v devět. Za okny se svítilo, poprosili jsme o rádlera, kterého jsme po spoustě slov z úst číšníka dostali, pít jsme museli venku. Dorazily první účastníci dvoj výstupů na vrchol v rámci svátku, počítá se totiž jeden výstup před půlnocí a druhý ve svátek. Vůle mých spolubikerů nebyla z nejsilnějších, odečetl jsem to z jejich výrazů ve tvářích, tlačit na pilu v podobě Vídeňských kopců nemělo význam. Navrhl jen proto návrat po červené kolem řeky. Péťa to vzdal a jel nejkratší cestou zpět, já s Erim jsme do toho šli, sraz byl domluven v Boršově. Červená neměla chybu až na dvojici psů, dogy a retrívra. Naštěstí se ukázalo, že ti dva se bojí víc než mi, a tak jsme nebyli sežráni za živa. V Boršově Péťa nebyl, jel lehce prošit rovnou domů, přeci jenom je několika týdenní výpadek v ježdění znát a tempo s minimem zastávek tomu nikterak nepomohli. Trasu jsme dokončili pěšinou kolem řeky a po stezce s příjezdem do KMP kolem jedenácté hodiny, která měla být hodinou zavírací. Hospoda však žila a protože zde na rozdíl od jiných restaurací lidi mají rádi, postarali se o nás přímo královsky. Tak trochu již patříme mezi štamgasty a je to v přístupu znát. Nakonec jsme tedy těch 70 km přeci jen nakroutily za krásných pět hodin.

Vydařená vyjížďka jako málo kdy. Prověřila zdatnost a vytrvalost nejen nás, ale i techniky.

Hony

Trasa: 50 km, stezka podél Vltavy k Maťáku, točna Rožnov, koleje, lesem na Včelnou, přes hlavku na Boršov, sjezd ke kolejím, podél kolejí do Kameňáku, kolem rybníka Beranovec, nahoru k Bukovci, po žluté na Otmanku a dál do Římova, hráz přehrady, červená na Lahuť, Mokrý Lom, kolem Pašinovického potoka, Dolní stropnice, lávka přes Stropnici – Noskův Mlýn, betonová lávka přes Malši do Doudleb, lávka Maxe Biaggiho, zelená na Plav, kolem úpravny vody do Vidova, po modré do KMP a k Nezmarovi.

Počasí: 14°C, polojasno

Účast: Pavel Kosař, Lojza Orgoň, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Václav Krutina, Vladimír Řehoř, Banán

Pád: Vláďa Řehoř

Defekt: Jan Mareš

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Start dnešní vyjížďky připomínal trhy které jsem vyděl v Kišiněvě, vyznačující se rozložením nabízené veteše přímo na zem. Venca přesně po vzoru Kišiněvských trhovců rozložil na chodníku svítilnu zakoupenou v Čínském internetovém obchodě a jal se ji připravit pro přijíždějícího Banána aby si ji mohl upevnit na svůj bike. Po krátkém technickém okénku a dokončení obchodních transakcí Kosa zavelel směr Římov a vyrazili jsme. V Římově u hřbitova nás měl dohnat Samouš, který nestíhal strat díky probíhajícímu řeznickému auditu. Nedávali jsme mu velké šance, že ke smluvenému místu setkání najde správnou cestu, ale maturitu z orientace zvládl a na minutu přesně jsme se v Římově shledali. Časovému sladění napomohl i defekt mého zadního kola, který nás díky pomoci ostatních zdržel tak akorát. Vzhledem k tomu, že trasa vyjížďky byla na noční zvyklosti naplánovaná velkoryse, míněna vyšší kylometráž, došlo i na občerstvení v podobě přezrálých žlutých jablek. Lesní cesta kolem Pašinovického potoka byla pro většinu z nás novinkou, skýtala spoustu bahnitých úseků ve kterých jsme předváděli driftování a jiné téměř eskamotérské kousky. Na zpáteční cestě po asfaltu kolem Doudleb předvedla část osazenstva své silniční ambice díky čemuž jsme navýšili i celkovou průměrnou rychlost vyjížďky. Závěrečné posezení u piva jsme nasměrovali do KMP. Jakýsi večírek nám však překazil plány a došlo tak na ochutnávku Samsona u Zdendy, který nás uvítal s otevřenou náručí. Znovu byly otevřeny debaty o kvalitách nejrůznějších druhů piv. Rozverná debata se Zdendou vtáhla do děje i vedlejší stůl studentů. Nejvíce pivního znalce z Domažlicka preferujícího pivovar Kouty na Šumavě, dále pak mladíka z vysočiny odkojeného Ježkem,  včele s vnadnou studentkou Líbalovou.

Hony

[Show slideshow]

Trasa: 36 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, objetí vysílače, pod Vráž, hráz Dlouhého rybníka na Čakovec, Bohušovická myslivna, úbočím Haberského vrhu Pod Sedlo Kluka, sáňkařskou dráhou sjezd na Lipí, tašky a do KMP.

Počasí: -1°C, mlha

Účast: Pavel Kosař, Lojza Orgoň, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: S příchodem nevlídného počasí řídnou i řady Night Riderů. Statistika z minulého roku hovoří o průměrném počtu šesti bikerů, pravidelně se účastnících nočních vyjížděk. Jsou to ti, které nezaskočí žádná rýmička, kašlíček, nebo nedejbože zmiňované, trochu nevlídné počasí. Pravdou je, že skok z teploty 8°C na -1°C a přítomnosti mlhy, že by se dala krájet, jsme si hned v druhé etapě nepředstavovali. Vypovídá to však o srdci pravého bikera, kterého jen tak něco nezastaví, a těch se v úterý sešlo právě statisticky definovaných šest.

Etapa směrovaná do úbočí masivu Kluka byla provázena místy hustou namrzající mlhou. V úbočí Haberského vrchu i zmrzlým ojíněným podkladem projevujícím se charakteristickým praskotem pod koly. Celou cestu provázel neustálý boj s osvětlením. Debaty byly vedeny o vhodnosti umístění světel za této snížené viditelnosti. Světla umístěná na helmách tvořila z mlhy neprůhlednou bariéru, jasně tak vítězilo osvětlení upevněné na řídítkách kol. Adrenalinu při jízdě téměř poslepu bylo na rozdávání. Dramatičnost situace znásobilo pohasnutí dvou ze tří diod oznamujících aktuální stav nabití baterií hned několika bikerům naráz, a to zhruba v polovině plánované vyjížďky. Výrobci baterií si mnou ruce, bude třeba nakoupit battery packy nové, nejlépe made in China. Vyjížďka tak nabrala obratu těsně pod sedlem Kluka. Škoda, byl to bod, kde jsme se dostali nad inverzi a vynořilo se nebe plné hvězd. Noční výhled nad mořem mraků zůstává v nedohlednu a míříme co nejrychleji zpět do oblíbené základny KMP.

Hony

[Show slideshow]

Trasa: 31 km, stezka podél Malše na Malák, po modré singlík do Roudného, přes Vidov pod Heřmaň, sjezd lesem k úpravně vody, Plav, zelená do Doudleb, betonová lávka přes Malši, po modré zpět přes Heřmaň, úpravnu vody až do Budějovic, rovnou do restaurace Baarovka.

Počasí: 8°C, polojasno

Účast: Pavel Kosař, Lojza Orgoň, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Venca Krutina, Pavel Samec, Martin Ehrenberger, Vladimír Řehoř

Pád: Vítek – skládka na bok

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Se změnou času je tu opět něco pro příznivce adrenalinových aktivit. Znovu přichází Eskalátory Gang se svými NIGHT RIDE.

Tradiční místo a čas, Dlouhý most strana u Hocha, 17:30 hod. Skupina devíti bikerů vyráží na první noční vyjížďku podél Malše směrem Doudleby a zpět. Počasí je vzhledem k ročnímu období ideální, teplota kolen 8°C, sucho. První nejisté kilometry v nočním terénu jsou rychle ty tam, oči přivykají ostrém osvětlení výkonných lampiónů a nadále si již skupina vyjížďku jak se patří užívá. Jako vždy jsou během cesty podrobně rozebírána oblíbená témata zařaditelná do kategorií sport, manželská poradna a neřesti a krásy alkoholu. Plné rozvinutí jim pak bylo dáno v restauračním zařízení Baarovka, kam se skupina uchýlila zakončit první zdařilý noční bikerský počin. Podnětné příspěvky do diskuse přiběhl podat Majkl, na city biku následně Ondra. Závěrečnou tečkou úspěšného dne se stal zlatavý mok z místní produkce restaurace Singer.

Znovu to bylo moc dobré, kluci, umíme to.

Hony

[Show slideshow]

Ahoj,

Se sobotním ránem 3.10.2015 přichází dlouho očekávaný druhý ročník charitativní amatérské cyklistické akce, o které se traduje, že svým výškovým profilem patří mezi nejnáročnější nejen ve střední Evropě. Pro hrstku Nezmarů je to však především příležitost vyjet na možná jednu z posledních hromadných silničních vyjížděk a navíc udělat něco pro dobrou věc.

Předstartovní registraci probíhala diskuse nad správnou volbou délky tratě. Zvolena byla varianta Fondo Český Krumlov s celkovou délkou 123 km a převýšením 2989 m. V duchu si všichni myslíme na trať královskou.

Trasa: Start – Český Krumlov (Parkoviště Pod poštou), ČK nádraží, rozcestí U Plánského, Chvalšiny, Brloh, Smedeč, Ktiš, Křišťanov, Arnoštov, vrchol Dlouhý hřeben Záhvozdí, Horní Planá, Polná, Boletice, Chvalšiny, Rohy, Rojšín, Lhotka, Loučej, Chlum, Holubov, Krásetín, rozcestí U Plánského, vrchol Kleti – Cíl

Účast: Petr Šikl a jeho parta, Martin Ehrenberger, Jan Mareš, Václav Krutina, (nejdelší trasu BGF zvolil Džony, nejkratší trasu Projeft 35 Fondo pak Jiří Tuček).

Pro část  teamu do kterého jsem se zařadil, začala akce již v ranních hodinách na Zavadilce. Naskládat správně rámy kol do držáku za autem, těla na sedačky a hurá směr Krumlov. Zastávka na pumpě u kruháče, setkání s další částí party (Šiklínovi kámoši), kávička a následný dojezd do základního tábora u dalšího z Šiklínovo kamarádů. Ukázalo se, že příprava není podceněna, když Šiklín přibalil do cyklo baťůžku placatku rumu a další půllitrovka okolovala osazenstvo základního tábora.

Hromadný přejezd na start, potkáváme Eriho a Kruťáka. Na startu podala naše mediální hvězda Eri rozhovor televizi Sport 5, který končil zhruba v tomto duchu: “Jak jste se připravoval na dnešní závod?” Myslíte jako kolik bylo piv? To asi nepůjde použít co? “To někam použijeme.” Krátký proslov na startu z úst pořadatelů a už vyjíždíme do prvního stoupání. Peloton mrmlá cosi o rychlém nástupu do kopce, za nádražím přichází první časovka a peloton se ihned trhá, ta tam je dohoda o společné vyjížďce. Na konci první časovky se sjíždí nezmaří kvarteto, ve kterém pokračujeme až do Chvalšin, kde Šiklín čeká na Petra Kokoře a je to pro zbytek trasy naposledy, kdy se vidíme. Jízdou tříkrálovou pokračujeme dál, pravidelně střídáme špic, jeden druhého mírníme v tempu. Taktika sice velí šetřit síly na druhou závěrečnou časovku z Holubova k rozcestí U Plánského, ale my to jedeme na dobrý pocit z celkově dosaženého času, který se neměří a do celkových výsledků se tak nemůže ani započítávat. Nikomu to nevadí, pokračujeme v tempu dál, jakožto Jihočeši se srdcem silničáře trasu i profil dobře známe a trať lemovanou překrásnými výhledy do krajiny si patřičně užíváme. Já možná ještě o trochu víc než jiní i rychlejší sjezdy, moc si je užívám, to by mi šlo. Cestou sjíždíme borce, co se na nás lepí, ale nestřídají, využívají naší energii, aby nám v závěru ukázali záda..

K občerstvovačce v Horní Plané se z nenadání blíží známá postava na Canyonu. Je to Džony, který umí vždy mile překvapit, polykajíc kilometry nejdelší tratě. Prohazujeme pár přátelských slov, jdeme znovu do sedla a noříme se do hlubin Boletického prostoru, parádní úsek bez aut. Daří se nám přimět ke střídání špice i nové dva kamarády, i když to není nic moc. Jsou tu znovu Chvalšiny a táhlé stoupání na Rohy. Sjezd do Holubova s výhledem na Kleť byl doslova tryznou. Kouknu doprava, Kleť a cca 500 m do kopce, a to ještě na čas. Kouknu doleva, lehce zvlněný terén klesající do Českobudějovické kotliny, skýtající zázemí domova. Cesta tříkrálová končí na poslední občerstvovačce v Holubově, Eri má dost sil a jde do toho, časovku si chce užít. Kruťák je kruťák a i když není ve své kůži a domestika především Erimu dnes nedělal, do toho jde taky. Moje nohy by táhly, ale právě v tom tahu je zas hned lámou křeče snad ve všech svalech, cílem je vyškrábat se až nahoru na Kleť a dát si kroužek.

U Plánských sice časovka končí, ale jedu beze změny tempa až k vysílači, kde mne v cíli vítá usměvavá dívčina s medailí v ruce a následně Eri s Kruťákem. Jsem docela rád, že jsem v cíli, a asi to vycítil i televizní štáb Sportu 5. Fušuju Erimu do řemesla a po pravdě už ani nevím, co jsem jim vlastně všechno napovídal. Prý to budou vysílat a napíší i článek, kde zmíní i náš klub. Na vrcholu Kleti jsme se setkali s Tučou, pivo v petce neměl a fronta na kroužek byla až k záchodkům. Otevřel jsem si teplého Birella, co byl v předstartovním balíčku, nedopil jsem ho.

Sjeli jsme zpět k cílové pásce a domluvili si sraz s ostatními v pivovarské zahradě. Konečně pořádné pivo, spousta baget, těstovin a palačinek. A jak jinak než Birell na všechny variace, včetně asijské podoby. Kruťáka s Erim vystřídal v hospodě Šiklín s jeho partou a z hospody, kterou jsme zavírali, jsem odjížděl poslední. Ještě před odchodem jsme se společně dohodli, že příští rok pojedeme trať královskou, tedy tu nejdelší.

Výsledky:

Kategorie BGF – 19. místo – Jan Dostálek (Džony)

Kategorie FCK – 09. míslo – Martin Ehrenberger (Eri), 22. místo – Petr Šikl, 25. místo – Václav Krutina (Kruťák), 36. míso – Jan Mareš (Hony)

Kategorie P35F – 05. místo – Jiří Tuček

Celkové pořadí v kategorii 35-44 let: 08. místo – Martin Ehrenberger (Eri), 16. místo – Jan Dostálek (Džony), 27, místo –  Jiří Tuček, 36. místo – Petr Šikl, 63. místo –  Jan Mareš (Hony)

Celkové pořadí v kategorii 45-54 let: 16. místo – Václav Krutina (Kruťák) – holt, jiná kategorie, ale za umělecký dojem při sesedání z kola má 10 bodů.

Eri je borec, a patří mu uznání za vzornou reprezentaci klubu.

Všem ostatním (zmíněným i utajeným) díky za příjemně strávený den.

Na závěr musím zmínit organizaci akce, byla opravdu příkladná – díky.

Hony

Více o BOHEMIAN GRAN FONDO u.

Pořad o BGF na televizi Sport5.

[Show slideshow]

Trasa: 52 km, Meťák, Roudný, Vidov, Plav, Doudleby, Římov, a po modré podél Malše Sedlce, Pořešín, Kaplice, Louzek a po žluté do Bujanova

Výškové metry: 840

Účast: Ondra, Vítek, Venca, Eri, Petr Šikl, Aleš, Petr Pokorný, Majkl, Duby, Kocour, Ondra Míků, Honza Mareš, Koubič, Jirka Habrda, Sláva, Venca Píša

Pád: Petr Pokorný

Defekt: Ondra Míka

Trackmaker: Petr Pokorný

GPS: www.endomondo.com

Komentář: Další z vyjížděk “za zajímavostmi”, aneb když cesta je cíl, i když cíl je jinde než doma a sám cíl je dost zajímavý (jak jsem na ten Bujanov přišel, co? 😉 ). Na Startu přítomných 18 ks udělalo trochu vrásky ohledně dopravy (max 16 míst), ale osud to měl vyřešit sám. Kohortou jsem byl zvolen trackmakerem (když jsem si to na mapě vymyslel), ačkoliv jsem na většině trasy patřil k prvničkám (a že nás moc nebylo). Chrtům PŠ a VS jsem reálné vedení na větší části přenechal a stal se spíš ovčákem, jenž uzavíral stádo svěřených oveček v jedné stopě. Svoji one-man show jsem, kromě zařízení hospody, odvozu domu a sepsání reportu, vyšperkoval i pádem – tam jak jsme si nebyli jisti “rozcestníkem” na betonovém sloupku (šipky na obě strany). Do rozjezdu jsem nackvaknutý dal celou sílu, přední kolo však zmizelo v díře ukryté polehlou travou a já pro pobavení okolí (ale hlavně pro zápis do TGC) předvedl front flip full gas no speed 🙂 Ale k cestě samotné – oslabený Hony se vydal silničkou silnicí, my ostatní off-road. Imperativ zněl modrá značka „ultimative“ a tak si nás její magnetizace přitáhla na chvilku u Vidova a pak pevněji hned pod hradištěm v Doudlebech. Až na podjetí Římova po naučné stezce jsme se pak definitivně přimkli modré na Kladinách a drželi se jí co cajk snese. Prý mám být stručnější (ale copak to jde při tolika zážitcích?), takže heslovitě (vysvětlivky čte jen kdo chce): lávky¹, mostky, brody, klády v cestě², schody, skály, (ne)jetelná stoupání/klesání (při brave heart³), ostrá zatáčka⁴, vstupy na soukromé pozemky⁵, žebrání o vodu⁶, sruby⁷, štola⁸, studánka⁹, plavení koní, vorvanění a lachtani¹⁰, ferrata¹¹, znásilnění¹², tma na konci tunelu¹³ a kořeny, kořeny a kořeny¹⁴. Tímto způsobem jsme se dostali (bohužel už jen v osmi) až na Louzek¹⁵, což je krásné místo (snad mě nedojalo jen tím západem slunce a že už se blížil konec-cesty i sil) Usilovnou snahu části jinde zmíněné „sedmy“ o dojetí v tomto magickém počtu Majkl důrazně odmítl, takže se za soumraku loukami 8 statečných blížilo k Bujanovskému intravilánu. Kde přesně je hospoda jsme nevěděli a doufali, že to není ta barabizna u trati, na jejímž štítě zbyl z nápisu jen „..janov“. Vynecháním a přeskupením jiných písmen ve správném názvu obce bychom mohli popsat přednosti mladých dam tak vřele nás vítajících hned o pár metrů dále – toť úžasná vstřícnost, ochota a bleskurychlost obsluhy zdejšího hostince. Navíc nás tu vítali i kamarádi, kteří zvolili jinou trasu či stroj. A taky pár (štam?)hostů, u nichž jsme hádali zda jde o běžence nebo jen jiný fototyp. Po pár malinovkách občas proložených pivkem (nebo naopak) se podávala perla lokální kuchyně-přes noc tažená hovězí loupaná plec marinovaná v kameninovém lůžku s kypřeným vídeňským bramborovým knedlíčkem (pro někoho nokem) a omáčkou demi-glace. Sladkou tečkou byla jablka v lineckém županu s italskou zmrzlinou mit Schlagsahne. S kafem. Fajnšmekři ovšem s ristrettem, případně espressem i lungoem. Pan Mrkáček přijel tak akorát a v pachu nafty (z jeho cest), svíček (u cesty E55), prachu (z našich cest) dohnal svůj dravej mikrobus na Dlouhou louku, kde jsme si řekli jak to byl pěkný výlet (pochvaly čekám v komentářích 😉 ) a Adieu!

P.

P.S. jeden by řekl lehký výlet kolem vody, ale těch nemálo nastoupaných metrů svědčí o tom, že nebyl fakt (bohužel) čas ani fotit, dokonce ani pustit GPS záznam, natož se třeba vykoupat, jak jsem naivně plánoval. Ale místo se nám zalíbilo, takže kraj navštívíme nejméně ještě jednou, tentokráte přes Polušku.

Vysvětlivky:

¹ třeba nová betonová lávka v Doudlebech, ale spousta jiných typově od Maxe Biaggiho až po pár klád

² když klády naopak neslouží lidem, resp. slouží těm zlomyslným

³ Ondrovo hecířská hesla, nejetelná část dala tentokrát zabrat i rukám! A vtipná byla poznámka Eriho k ironickému dotazu – tak co, dal´s to bez šlápnutí? “já si šlápl jen dvakrát – na kole..” 🙂

⁴ je “ta” zatáčka horší cestou do kopce nebo opačně?

⁵ i přes přísný nápis byla ta paní ale hodná, co?

⁶ mělo nám dojít, když pán z chaty v pustině omlouval kvalitu vody co není pramenitá, ale “chlorovaná”, že to není omluva, ale sdělení, že si jí taky odněkud přivezl, kde by se tam vzal řad…

⁷ aneb edukační okénko o nákladech a ceně takové (novo)stavby

⁸ aneb edukační okénko o průzkumné štole k římovské přehradě

⁹ aneb edukační okénko o tom, že každá voda je (jednou) pitná

¹⁰ aneb způsoby koupání se lidí co jsme míjeli, zatímco oni nás asi moc nechápali

¹¹ jedna ruka pevně drží řetěz, druhá kolo a tretry kloužou po kamenech-olé!

¹² aneb opíchání od vosy bodavý (Ondra), od ostružin (Majkl) a asi všichni od kopřiv

¹³ prořezávka mladým lesem akorát tak na šířku kola a výšku postavy, při stmívání magické! Real twilight!:-)

¹⁴ oblíbený neuralgický bod některých tvrďáků, ale celobrko si nekoupí..;-)

¹⁵ nejen Louzek ale i romantika Pořešína stála za to, ostatně cesta po hradech a hradištích byla jedním z mott vyjížďky.. a vůbec, víte o Zemské stezce po hradech a zámcích od Malše k Dunaji?

P.S. od Ondry

Já můžu psát do reportu, já mám oprávnění! 🙂 Za mě musím říct, že ačkoli jsem měl po 3 dnech na silnici trochu necyklistickou náladu, právě typ tohoto výletu mi ji zachránil. Já mám rád kořeny (i na hardtailu!) nošení mi nevadí a posekaný ruce od trnů a kopřiv zvyšují mou atraktivitu u žen 😉

A již v Bujanově jsem si notoval:

Servírka co tu točí není vůbec líná, ze zvyku jí čumím do klína

jí to vůbec nevadí a mě chytá slina, tak se mi zdá že tu dneska bude ještě psina!

P.S. od Honyho

Trochu o mém sólo silničním švihu.

Pro letošní rok mi zřejmě nebylo přáno, osud mi nadělil těsně před Silničním výjezdním zasedáním nefalšovanou angínku, s léčbou pomocí ATB. V úterý ráno jsem nabyl dojmu, že i přes probíhající léčbu jsem schopen dojet na start a nejspíše v kategorii “C” vyjížďku dát. Odpolední horko a slabost v nohu mne ale zlomila, situaci jsem přehodnotil a jako správnou volbu zařadil test klasicky lepených zbrusu nových galusek na svém silničním oři. Cíl zněl jasně, lehoulince protáhnout nohy, nezapotit se, vyhnout se přímému slunci a v cíli odolat nadměrné konzumaci alkoholu. Především ale potěšit srdce bikera. Opotil jsem se už při oblékání dresu, na startu mne pak málem probodl káravým pohledem “doctore” Eri a výstražným slovem pokáral, v užívání ATB zkušený Ondra. Kluci, vím, nebylo to z mé strany zrovna nejzodpovědnější rozhodnutí riskovat zdraví, ale pevně jsem věřil, že to mám pod kontrolu, jsem však potěšen vaším zájmem. Eliminovat pobyt na přímém slunci, tak s tím jsem snad ani nepočítal, zato držet konstantní výkon, nezadýchat se a v závěru se odměnit jen malým pivem jsem téměř dodržel. Cestu jsem zvolil v duchu kopírování modré jak jen to půjde, tedy: Roudné, Plav, Doudleby, Římov, Branišovice, Mokrý Lom, Ločenice, Svatý Ján, Chlum, Malče, Smrhov, Bída, Přísečno, Blansko, Kaplice, Omlenice, Bujanov. Pro první větší stoupání v Plavu jsem zařadil (34 x 28) a ukázkovým šlapáním do kruhu vystoupal bez jediné kapky potu v tváři nad Doudleby. To samé jsem aplikoval po zbytek vyjížďky do všech stoupání. Bylo to sice psychické utrpení, můj útlý plnokrevník BMC na Zipech 202 se zbrusu novými galdami, o váze těsně přesahující 6 kg, jakoby říkal: “Hony, máme na víc, neflákej se, šlápni do toho, poletíme jako vítr”. Ne, ne, nepodlehl jsem tomu a raději se kochal ubíhající krajinou. Průměr 19 km/hod mi umožnil dokonale shlédnout otevírající se výhledy přede mnou, které jinak zůstávají bikerům v balíku zapovězeny. Těsně přech Chlumem, kde se modrá sbíhá s asfaltem jsem vyčkával na MTB peloton, ale marně. Znenadání se z lesa vynořil Ondra Míka, kterého defekt definitivně připravil o možnost dojet ve skupině. Po krátké debatě, že chce stihnout pivo v hospodě a pojede tudíž již jen po asfaltu, jsem ho přesvědčil, že by byla věčná škoda nedojet po modré alespoň do Kaplice. Já sám bych to tak jistě učinil. Ondra odbočil na modrou a já pokračoval dál po asfaltu. Nádherný západ slunce a vlahý větřík mne provázel až do cíle. V hospodě, jsem pak zaznamenal několik dalších káravých pohledů, kam že jsem to svého kamaráda vyslal, šeří se a on tu ještě není. Naštěstí dorazil se ztrátou deseti minut na hlavní peloton. Nakonec i já natočil 53 km a musím přiznat, že ač ve značně pomalém tempu, je to s ATB veliký zápřah. Byl jsem vážně rád, že to mám za sebou. Naštěstí kvalita občerstvení a obsluhy okamžitě vymazala pochyby nad správností předešlých rozhodnutí.

Byl to krásný výlet. Peťo, dobře jsi to zorganizoval. O zážitky je dobré se dělit, o délce a formě sdělení není třeba polemizovat.

Hony

(fotky se servírkou v rámci vřelého loučení myslím existují, jen je sem NĚKDO zřejmě nechce dát) – Neboj, všechno bude, loudím fotky od Eriho.

[Show slideshow]