Author Archive
25 listopadu, 2015 | 
Author: Trasa: 36 km, přes Čínu ke slévárně, Rudolfov, výjezd lesem na Kodetku, sjezd lesem k Mrhalu, lesem na Locus Perennis, červená do Lišova, žlutá na Libnič, Hůry, dolů ke slévárně, přes Čínu a Pražské předměstí k plovárně.
Počasí: -2°C, jasno
Účast: Pavel Kosař, Lojza Orgoň, Honza Mareš, Pavel Samec, Václav Krutina, Petr Šikl, Martin Ehrenberger, Vladimír Řehoř
Pád: Lojza Orgoň, Honza Mareš
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Po dvou vyjížďkách s teplotami nad 10°C uhodila zima. Ve vyšších nadmořských výškách Lišovského prahu jsme tak mohli letos poprvé zanechat stopy pneumatik v čerstvě napadaném sněhu. Pravda, jednalo se sice jen o jemný poprašek, ale i to se počítá. Přichází na přetřes volba vhodných rukavic a zimních tretře. Team se dělí na ty co zábnou ruce, na ty co zábnou nohy a na ty co mají prekérku s obojím.
Zcela nového krasavce francouzské provenience dovezl na start Vláďa. Lapierre Zesty je dalším kouskem, který prochází přísným testováním. Celkové hodnocení: “Francouz už mi do ruky nesmí.” Pravda, i mi si všimli, že Ti tohle zelené kolo prostě nějak nejde k pleti.
Závěr vyjížďky patřil restauraci Na Plovárně. Na zdi visí plakát kterému vévodí nápis: “Nejlepší Belgičan je Bernard z Humpolce.”
Bernard Bohemian Ale získal ocenění World’s Best Belgian Style Ale. Dokázal zvítězit mezi nejlepšími pivy stylu belgický ale a získal tak skvělý úspěch v jedné z nejvýznamnějších světových degustačních soutěží World Beer Awards pořádané v Londýně.
Vrchní tvrdí, že po Bernardu nebolí druhý den hlava, testujeme desítku a dvanáctku. Kvasnicová jedenáctka bude až ve středu za krásných 15 Kč, to je dnes jediná vada na jinak bezva hospodě. Doráží Vítek a záhy potkáváme Aleše a Filipa, kteří jdou na jedno po tréninku podvodního rugby. Z hospody vedou schody a tak jsi je někteří na závěr večera dali. Skalní to členové Eskalátor gangu.
Hony
Lapierre Zesty
Trasa: 30 km, podél Malše na Malák, na Špačkárnu, na Staré Hodějovice, motačka kolem Sarohodějovického potoka, zpět do Hodějovic, sjezd k Hodějovickému potoku, nahoru na Srubec, sjezd k Dobrovodskému potoku, Švajce, lesem pod Třebotovice, asfalt do Malého Dubičného, kolem Dubičného potoka na Hlincovku, od Mrhala sjezd na Rudolfov přes potok Čertík, zadem ke slévárně a do Perly.
Počasí: 10°C, jasno
Účast: Pavel Kosař, Lojza Orgoň, Honza Mareš, Pavel Samec, Václav Krutina, Jiří Tuček
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Doslova by se dalo říci, že to byl dnes přejezd téměř všech dostupných potoků v lokalitě Dobré Vody a okolí. Stará známá klasika v podání Kosy byla zase trochu jiná a znovu parádní. Po předchozím dni na Kleti jsem tentokráte vlál skoro celou dobu na konci skupiny, ale o neuvěřitelný Samíkův příběh o triatlonu jsem nepřišel. Na závěr vyjížďky nás to nostalgicky zaválo do Perly, vyzkoušet si nový design oblíbeného baru z let minulých. Hodně se toho změnilo, je otázka zda k lepšímu. Nové pojetí je opravdu pro menší počet lidí, a takzvaně na jedno na stojáka. Dali jsem si tři, do každé nohy jedno, šumavu a doma se divili, jak to, že jsem tak brzo doma.
A tohle všechno nezažili Vítek a Peťan. Kde že jste se to flákali pacholci?
Hony
Trasa: 70 km, podél Vltavy do Vrbného, Vrbenské rybníky, k Zavadilce, U Hada, podél lesa na Mokré, trosky vojenského prostoru, Závraty, Švehlany, Vrábče, rozcestí na Slavče, sjezd přes koleje, lesem do Holubova, kolem Křemežského potoka, kolem náhonu pod Křemži, po žluté na Kleť, rádler, zpět po Babské na parkoviště, Holubov, kolem potoka na Dívčák, po červené do Boršova, kolem řeky do KMP.
Počasí: 9°C, jasno
Účast: Hoza Mareš, Martin Ehrenberger, Petr Podhola
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Honza Mareš
Komentář: Na večer před sedmnáctým listopadem a na svátek samotný jsme si naplánovali velkorysou akci. Mnělo jít o vyjížďku trvající 24 hodin, jež měla být zahájena noční jízdou do Tábora, pokračovat denním přesunem zpět do ČB a završená tradičním úterním Night ridem. Pravda, byla by to sice velkolepá, ale přeci jen velice náročná akce hraničící s latentním maresjevismem (vysvětlení výrazu, pochopíte z příběhu). Asi i proto byl plán upraven jen na noční dojezd do Tábora, pivko v nonstopáči a návrat vlakem. To bychom uměli. Leč pro nevelký zájem i tato varianta záhy skončila v propadlišti dějin. Má příprava a nastavení mysli nemohlo přeci přijít jen tak vniveč, vytvořil jsem tedy plán B a uvedl ho v život. Nabídl jsem noční vyjížďku na Kleť. Na nahozenou udičku zabral Eri avizující otevřenou hospodu na Kleti a Petr Podhola. Na startu jsem všechny seznámil s plánem červená přes Dívčák, Polešovice a žlutou kolem hvězdárny na vrchol Kletě, návrat přes Vyšenské kopce, Krumlov, po žluté na Chabičovice a Zlatou Korunu, kolem Kotka zpět. Krásných 70 km. Ale ani to nemělo vyjít, Eri ve spěchu oblékl čapáky bez vložky a onen omyl odhalila až realita v sedle. Naše trasa tak vedla zkratkou kolem Vrbenských rybníků aby Eri doplnil nezbytnou část své výbavy. Znovu jsem přehodnotil trasu a zařadil nelehký výjezd Křemežskými loukami, po nichž měla následovat Babská k vrcholu. Žlutou jsem si dal celou, jejíž nejobtížnější část mne připravila o tachometr. Byl to asi trest za potláčání, ale nespravedlivý, byl to můj dosavadní nejlepší výkon. Hledat tachometr ve spadaném listí jsem vzdal, bylo by to doslova hledání jehly v kupce sena. Hospoda na Kleti otevírala ve 22:00 hodin, my tam dorazily v devět. Za okny se svítilo, poprosili jsme o rádlera, kterého jsme po spoustě slov z úst číšníka dostali, pít jsme museli venku. Dorazily první účastníci dvoj výstupů na vrchol v rámci svátku, počítá se totiž jeden výstup před půlnocí a druhý ve svátek. Vůle mých spolubikerů nebyla z nejsilnějších, odečetl jsem to z jejich výrazů ve tvářích, tlačit na pilu v podobě Vídeňských kopců nemělo význam. Navrhl jen proto návrat po červené kolem řeky. Péťa to vzdal a jel nejkratší cestou zpět, já s Erim jsme do toho šli, sraz byl domluven v Boršově. Červená neměla chybu až na dvojici psů, dogy a retrívra. Naštěstí se ukázalo, že ti dva se bojí víc než mi, a tak jsme nebyli sežráni za živa. V Boršově Péťa nebyl, jel lehce prošit rovnou domů, přeci jenom je několika týdenní výpadek v ježdění znát a tempo s minimem zastávek tomu nikterak nepomohli. Trasu jsme dokončili pěšinou kolem řeky a po stezce s příjezdem do KMP kolem jedenácté hodiny, která měla být hodinou zavírací. Hospoda však žila a protože zde na rozdíl od jiných restaurací lidi mají rádi, postarali se o nás přímo královsky. Tak trochu již patříme mezi štamgasty a je to v přístupu znát. Nakonec jsme tedy těch 70 km přeci jen nakroutily za krásných pět hodin.
Vydařená vyjížďka jako málo kdy. Prověřila zdatnost a vytrvalost nejen nás, ale i techniky.
Hony
Trasa: 50 km, stezka podél Vltavy k Maťáku, točna Rožnov, koleje, lesem na Včelnou, přes hlavku na Boršov, sjezd ke kolejím, podél kolejí do Kameňáku, kolem rybníka Beranovec, nahoru k Bukovci, po žluté na Otmanku a dál do Římova, hráz přehrady, červená na Lahuť, Mokrý Lom, kolem Pašinovického potoka, Dolní stropnice, lávka přes Stropnici – Noskův Mlýn, betonová lávka přes Malši do Doudleb, lávka Maxe Biaggiho, zelená na Plav, kolem úpravny vody do Vidova, po modré do KMP a k Nezmarovi.
Počasí: 14°C, polojasno
Účast: Pavel Kosař, Lojza Orgoň, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Václav Krutina, Vladimír Řehoř, Banán
Pád: Vláďa Řehoř
Defekt: Jan Mareš
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Start dnešní vyjížďky připomínal trhy které jsem vyděl v Kišiněvě, vyznačující se rozložením nabízené veteše přímo na zem. Venca přesně po vzoru Kišiněvských trhovců rozložil na chodníku svítilnu zakoupenou v Čínském internetovém obchodě a jal se ji připravit pro přijíždějícího Banána aby si ji mohl upevnit na svůj bike. Po krátkém technickém okénku a dokončení obchodních transakcí Kosa zavelel směr Římov a vyrazili jsme. V Římově u hřbitova nás měl dohnat Samouš, který nestíhal strat díky probíhajícímu řeznickému auditu. Nedávali jsme mu velké šance, že ke smluvenému místu setkání najde správnou cestu, ale maturitu z orientace zvládl a na minutu přesně jsme se v Římově shledali. Časovému sladění napomohl i defekt mého zadního kola, který nás díky pomoci ostatních zdržel tak akorát. Vzhledem k tomu, že trasa vyjížďky byla na noční zvyklosti naplánovaná velkoryse, míněna vyšší kylometráž, došlo i na občerstvení v podobě přezrálých žlutých jablek. Lesní cesta kolem Pašinovického potoka byla pro většinu z nás novinkou, skýtala spoustu bahnitých úseků ve kterých jsme předváděli driftování a jiné téměř eskamotérské kousky. Na zpáteční cestě po asfaltu kolem Doudleb předvedla část osazenstva své silniční ambice díky čemuž jsme navýšili i celkovou průměrnou rychlost vyjížďky. Závěrečné posezení u piva jsme nasměrovali do KMP. Jakýsi večírek nám však překazil plány a došlo tak na ochutnávku Samsona u Zdendy, který nás uvítal s otevřenou náručí. Znovu byly otevřeny debaty o kvalitách nejrůznějších druhů piv. Rozverná debata se Zdendou vtáhla do děje i vedlejší stůl studentů. Nejvíce pivního znalce z Domažlicka preferujícího pivovar Kouty na Šumavě, dále pak mladíka z vysočiny odkojeného Ježkem, včele s vnadnou studentkou Líbalovou.
Hony
Trasa: 36 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, objetí vysílače, pod Vráž, hráz Dlouhého rybníka na Čakovec, Bohušovická myslivna, úbočím Haberského vrhu Pod Sedlo Kluka, sáňkařskou dráhou sjezd na Lipí, tašky a do KMP.
Počasí: -1°C, mlha
Účast: Pavel Kosař, Lojza Orgoň, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: S příchodem nevlídného počasí řídnou i řady Night Riderů. Statistika z minulého roku hovoří o průměrném počtu šesti bikerů, pravidelně se účastnících nočních vyjížděk. Jsou to ti, které nezaskočí žádná rýmička, kašlíček, nebo nedejbože zmiňované, trochu nevlídné počasí. Pravdou je, že skok z teploty 8°C na -1°C a přítomnosti mlhy, že by se dala krájet, jsme si hned v druhé etapě nepředstavovali. Vypovídá to však o srdci pravého bikera, kterého jen tak něco nezastaví, a těch se v úterý sešlo právě statisticky definovaných šest.
Etapa směrovaná do úbočí masivu Kluka byla provázena místy hustou namrzající mlhou. V úbočí Haberského vrchu i zmrzlým ojíněným podkladem projevujícím se charakteristickým praskotem pod koly. Celou cestu provázel neustálý boj s osvětlením. Debaty byly vedeny o vhodnosti umístění světel za této snížené viditelnosti. Světla umístěná na helmách tvořila z mlhy neprůhlednou bariéru, jasně tak vítězilo osvětlení upevněné na řídítkách kol. Adrenalinu při jízdě téměř poslepu bylo na rozdávání. Dramatičnost situace znásobilo pohasnutí dvou ze tří diod oznamujících aktuální stav nabití baterií hned několika bikerům naráz, a to zhruba v polovině plánované vyjížďky. Výrobci baterií si mnou ruce, bude třeba nakoupit battery packy nové, nejlépe made in China. Vyjížďka tak nabrala obratu těsně pod sedlem Kluka. Škoda, byl to bod, kde jsme se dostali nad inverzi a vynořilo se nebe plné hvězd. Noční výhled nad mořem mraků zůstává v nedohlednu a míříme co nejrychleji zpět do oblíbené základny KMP.
Hony
Trasa: 31 km, stezka podél Malše na Malák, po modré singlík do Roudného, přes Vidov pod Heřmaň, sjezd lesem k úpravně vody, Plav, zelená do Doudleb, betonová lávka přes Malši, po modré zpět přes Heřmaň, úpravnu vody až do Budějovic, rovnou do restaurace Baarovka.
Počasí: 8°C, polojasno
Účast: Pavel Kosař, Lojza Orgoň, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Venca Krutina, Pavel Samec, Martin Ehrenberger, Vladimír Řehoř
Pád: Vítek – skládka na bok
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Se změnou času je tu opět něco pro příznivce adrenalinových aktivit. Znovu přichází Eskalátory Gang se svými NIGHT RIDE.
Tradiční místo a čas, Dlouhý most strana u Hocha, 17:30 hod. Skupina devíti bikerů vyráží na první noční vyjížďku podél Malše směrem Doudleby a zpět. Počasí je vzhledem k ročnímu období ideální, teplota kolen 8°C, sucho. První nejisté kilometry v nočním terénu jsou rychle ty tam, oči přivykají ostrém osvětlení výkonných lampiónů a nadále si již skupina vyjížďku jak se patří užívá. Jako vždy jsou během cesty podrobně rozebírána oblíbená témata zařaditelná do kategorií sport, manželská poradna a neřesti a krásy alkoholu. Plné rozvinutí jim pak bylo dáno v restauračním zařízení Baarovka, kam se skupina uchýlila zakončit první zdařilý noční bikerský počin. Podnětné příspěvky do diskuse přiběhl podat Majkl, na city biku následně Ondra. Závěrečnou tečkou úspěšného dne se stal zlatavý mok z místní produkce restaurace Singer.
Znovu to bylo moc dobré, kluci, umíme to.
Hony
Ahoj,
tak už je to tady. Nadcházející úterý (27.10.2015) zahájíme sezónu nočních poježdění.
Start v 17:30 před HOCHEM.
Už se těším. Doufám, že začnu letos konečně pravidelně jezdit „ od začátku sezony“.
PK
PS: Máte řádně poladěný lampióny?
Se sobotním ránem 3.10.2015 přichází dlouho očekávaný druhý ročník charitativní amatérské cyklistické akce, o které se traduje, že svým výškovým profilem patří mezi nejnáročnější nejen ve střední Evropě. Pro hrstku Nezmarů je to však především příležitost vyjet na možná jednu z posledních hromadných silničních vyjížděk a navíc udělat něco pro dobrou věc.
Předstartovní registraci probíhala diskuse nad správnou volbou délky tratě. Zvolena byla varianta Fondo Český Krumlov s celkovou délkou 123 km a převýšením 2989 m. V duchu si všichni myslíme na trať královskou.
Trasa: Start – Český Krumlov (Parkoviště Pod poštou), ČK nádraží, rozcestí U Plánského, Chvalšiny, Brloh, Smedeč, Ktiš, Křišťanov, Arnoštov, vrchol Dlouhý hřeben Záhvozdí, Horní Planá, Polná, Boletice, Chvalšiny, Rohy, Rojšín, Lhotka, Loučej, Chlum, Holubov, Krásetín, rozcestí U Plánského, vrchol Kleti – Cíl
Účast: Petr Šikl a jeho parta, Martin Ehrenberger, Jan Mareš, Václav Krutina, (nejdelší trasu BGF zvolil Džony, nejkratší trasu Projeft 35 Fondo pak Jiří Tuček).
Pro část teamu do kterého jsem se zařadil, začala akce již v ranních hodinách na Zavadilce. Naskládat správně rámy kol do držáku za autem, těla na sedačky a hurá směr Krumlov. Zastávka na pumpě u kruháče, setkání s další částí party (Šiklínovi kámoši), kávička a následný dojezd do základního tábora u dalšího z Šiklínovo kamarádů. Ukázalo se, že příprava není podceněna, když Šiklín přibalil do cyklo baťůžku placatku rumu a další půllitrovka okolovala osazenstvo základního tábora.
Hromadný přejezd na start, potkáváme Eriho a Kruťáka. Na startu podala naše mediální hvězda Eri rozhovor televizi Sport 5, který končil zhruba v tomto duchu: “Jak jste se připravoval na dnešní závod?” Myslíte jako kolik bylo piv? To asi nepůjde použít co? “To někam použijeme.” Krátký proslov na startu z úst pořadatelů a už vyjíždíme do prvního stoupání. Peloton mrmlá cosi o rychlém nástupu do kopce, za nádražím přichází první časovka a peloton se ihned trhá, ta tam je dohoda o společné vyjížďce. Na konci první časovky se sjíždí nezmaří kvarteto, ve kterém pokračujeme až do Chvalšin, kde Šiklín čeká na Petra Kokoře a je to pro zbytek trasy naposledy, kdy se vidíme. Jízdou tříkrálovou pokračujeme dál, pravidelně střídáme špic, jeden druhého mírníme v tempu. Taktika sice velí šetřit síly na druhou závěrečnou časovku z Holubova k rozcestí U Plánského, ale my to jedeme na dobrý pocit z celkově dosaženého času, který se neměří a do celkových výsledků se tak nemůže ani započítávat. Nikomu to nevadí, pokračujeme v tempu dál, jakožto Jihočeši se srdcem silničáře trasu i profil dobře známe a trať lemovanou překrásnými výhledy do krajiny si patřičně užíváme. Já možná ještě o trochu víc než jiní i rychlejší sjezdy, moc si je užívám, to by mi šlo. Cestou sjíždíme borce, co se na nás lepí, ale nestřídají, využívají naší energii, aby nám v závěru ukázali záda..
K občerstvovačce v Horní Plané se z nenadání blíží známá postava na Canyonu. Je to Džony, který umí vždy mile překvapit, polykajíc kilometry nejdelší tratě. Prohazujeme pár přátelských slov, jdeme znovu do sedla a noříme se do hlubin Boletického prostoru, parádní úsek bez aut. Daří se nám přimět ke střídání špice i nové dva kamarády, i když to není nic moc. Jsou tu znovu Chvalšiny a táhlé stoupání na Rohy. Sjezd do Holubova s výhledem na Kleť byl doslova tryznou. Kouknu doprava, Kleť a cca 500 m do kopce, a to ještě na čas. Kouknu doleva, lehce zvlněný terén klesající do Českobudějovické kotliny, skýtající zázemí domova. Cesta tříkrálová končí na poslední občerstvovačce v Holubově, Eri má dost sil a jde do toho, časovku si chce užít. Kruťák je kruťák a i když není ve své kůži a domestika především Erimu dnes nedělal, do toho jde taky. Moje nohy by táhly, ale právě v tom tahu je zas hned lámou křeče snad ve všech svalech, cílem je vyškrábat se až nahoru na Kleť a dát si kroužek.
U Plánských sice časovka končí, ale jedu beze změny tempa až k vysílači, kde mne v cíli vítá usměvavá dívčina s medailí v ruce a následně Eri s Kruťákem. Jsem docela rád, že jsem v cíli, a asi to vycítil i televizní štáb Sportu 5. Fušuju Erimu do řemesla a po pravdě už ani nevím, co jsem jim vlastně všechno napovídal. Prý to budou vysílat a napíší i článek, kde zmíní i náš klub. Na vrcholu Kleti jsme se setkali s Tučou, pivo v petce neměl a fronta na kroužek byla až k záchodkům. Otevřel jsem si teplého Birella, co byl v předstartovním balíčku, nedopil jsem ho.
Sjeli jsme zpět k cílové pásce a domluvili si sraz s ostatními v pivovarské zahradě. Konečně pořádné pivo, spousta baget, těstovin a palačinek. A jak jinak než Birell na všechny variace, včetně asijské podoby. Kruťáka s Erim vystřídal v hospodě Šiklín s jeho partou a z hospody, kterou jsme zavírali, jsem odjížděl poslední. Ještě před odchodem jsme se společně dohodli, že příští rok pojedeme trať královskou, tedy tu nejdelší.
Výsledky:
Kategorie BGF – 19. místo – Jan Dostálek (Džony)
Kategorie FCK – 09. míslo – Martin Ehrenberger (Eri), 22. místo – Petr Šikl, 25. místo – Václav Krutina (Kruťák), 36. míso – Jan Mareš (Hony)
Kategorie P35F – 05. místo – Jiří Tuček
Celkové pořadí v kategorii 35-44 let: 08. místo – Martin Ehrenberger (Eri), 16. místo – Jan Dostálek (Džony), 27, místo – Jiří Tuček, 36. místo – Petr Šikl, 63. místo – Jan Mareš (Hony)
Celkové pořadí v kategorii 45-54 let: 16. místo – Václav Krutina (Kruťák) – holt, jiná kategorie, ale za umělecký dojem při sesedání z kola má 10 bodů.
Eri je borec, a patří mu uznání za vzornou reprezentaci klubu.
Všem ostatním (zmíněným i utajeným) díky za příjemně strávený den.
Na závěr musím zmínit organizaci akce, byla opravdu příkladná – díky.
Hony
Více o BOHEMIAN GRAN FONDO u.
Pořad o BGF na televizi Sport5.
