Trasa: 70 km, podél Vltavy do Vrbného, Vrbenské rybníky, k Zavadilce, U Hada, podél lesa na Mokré, trosky vojenského prostoru, Závraty, Švehlany, Vrábče, rozcestí na Slavče, sjezd přes koleje, lesem do Holubova, kolem Křemežského potoka, kolem náhonu pod Křemži, po žluté na Kleť, rádler, zpět po Babské na parkoviště, Holubov, kolem potoka na Dívčák, po červené do Boršova, kolem řeky do KMP.

Počasí: 9°C, jasno

Účast: Hoza Mareš, Martin Ehrenberger, Petr Podhola

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Honza Mareš

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Na večer před sedmnáctým listopadem a na svátek samotný jsme si naplánovali velkorysou akci. Mnělo jít o vyjížďku trvající 24 hodin, jež měla být zahájena noční jízdou do Tábora, pokračovat denním přesunem zpět do ČB a završená tradičním úterním Night ridem. Pravda, byla by to sice velkolepá, ale přeci jen velice náročná akce hraničící s latentním maresjevismem (vysvětlení výrazu, pochopíte z příběhu). Asi i proto byl plán upraven jen na noční dojezd do Tábora, pivko v nonstopáči a návrat vlakem. To bychom uměli. Leč pro nevelký zájem i tato varianta záhy skončila v propadlišti dějin. Má příprava a nastavení mysli nemohlo přeci přijít jen tak vniveč, vytvořil jsem tedy plán B a uvedl ho v život. Nabídl jsem noční vyjížďku na Kleť. Na nahozenou udičku zabral Eri avizující otevřenou hospodu na Kleti a Petr Podhola. Na startu jsem všechny seznámil s plánem červená přes Dívčák, Polešovice a žlutou kolem hvězdárny na vrchol Kletě, návrat přes Vyšenské kopce, Krumlov, po žluté na Chabičovice a Zlatou Korunu, kolem Kotka zpět. Krásných 70 km. Ale ani to nemělo vyjít, Eri ve spěchu oblékl čapáky bez vložky a onen omyl odhalila až realita v sedle. Naše trasa tak vedla zkratkou kolem Vrbenských rybníků aby Eri doplnil nezbytnou část své výbavy. Znovu jsem přehodnotil trasu a zařadil nelehký výjezd Křemežskými loukami, po nichž měla následovat Babská k vrcholu. Žlutou jsem si dal celou, jejíž nejobtížnější část mne připravila o tachometr. Byl to asi trest za potláčání, ale nespravedlivý, byl to můj dosavadní nejlepší výkon. Hledat tachometr ve spadaném listí jsem vzdal, bylo by to doslova hledání jehly v kupce sena. Hospoda na Kleti otevírala ve 22:00 hodin, my tam dorazily v devět. Za okny se svítilo, poprosili jsme o rádlera, kterého jsme po spoustě slov z úst číšníka dostali, pít jsme museli venku. Dorazily první účastníci dvoj výstupů na vrchol v rámci svátku, počítá se totiž jeden výstup před půlnocí a druhý ve svátek. Vůle mých spolubikerů nebyla z nejsilnějších, odečetl jsem to z jejich výrazů ve tvářích, tlačit na pilu v podobě Vídeňských kopců nemělo význam. Navrhl jen proto návrat po červené kolem řeky. Péťa to vzdal a jel nejkratší cestou zpět, já s Erim jsme do toho šli, sraz byl domluven v Boršově. Červená neměla chybu až na dvojici psů, dogy a retrívra. Naštěstí se ukázalo, že ti dva se bojí víc než mi, a tak jsme nebyli sežráni za živa. V Boršově Péťa nebyl, jel lehce prošit rovnou domů, přeci jenom je několika týdenní výpadek v ježdění znát a tempo s minimem zastávek tomu nikterak nepomohli. Trasu jsme dokončili pěšinou kolem řeky a po stezce s příjezdem do KMP kolem jedenácté hodiny, která měla být hodinou zavírací. Hospoda však žila a protože zde na rozdíl od jiných restaurací lidi mají rádi, postarali se o nás přímo královsky. Tak trochu již patříme mezi štamgasty a je to v přístupu znát. Nakonec jsme tedy těch 70 km přeci jen nakroutily za krásných pět hodin.

Vydařená vyjížďka jako málo kdy. Prověřila zdatnost a vytrvalost nejen nás, ale i techniky.

Hony

6 Responses to “Noční vyjížďka na Kleť”