30 března, 2022 | 
Author: Trasa: 46 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 178 m
Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venóš, Pavel T., Petr. Š., Eri, Kocour, Honza L., Jirka Vávra, Venca Drbout, Petr Pokorný, Dan, Vláďa, Vráťa, Stanley, Ondra M., Víčko, Honza D., Honza A., Honza M., Rosmík
Pád: Jirka V. 2x, Ondra, Petr P. – souboj o prestižní cenu se rozhořel, ale že by si to rodinný klan letos nepohlídal?
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/hasasuveda
Komentář: Tradiční otvírák sezóny byl minulé dva roky jen podpisovou akcí (hojně navštěvovanou!) a navázání na tradici první společné vyjížďky si po třech letech nenechalo utéct 28 Nezmarů, což je prvovyjížďkový nezmarský rekord!!! Zřejmě je asi tou jedinečnou destinací. Navíc všichni ví, že na rodinné stříbro se nesahá a také někteří dobře ví, že k tradiční akci patří i tradiční folklór v podobě dotazů kam se pojede, či v podobě mrmlání, jestli to vůbec stojí za to. Lze shrnout, že akce proběhla za všeobecného nadšení, nikdo nechyběl u žádného z menhirů, někteří drželi nejen folklór mrmlací, ale dokonce i divící se folklór, proč tam ty menhiry vlastně stojí. Komplexnost akce včetně vycizelovaných jednotlivých prvků oslavy snad aspiruje i na zápis do světového nehmotného kulturního dědictví 😉 Stejně jako na Masopustu se všichni radují a veselí a někteří ví, že je nutné se převléci do masky potřebné postavy alá Smrt, Žid, Ras a tak podobně. Jsem rád, že příslušní nezmaři ví, jaká je jejich role a že je nemusím upomínat. Tak tedy sláva tradičnímu klenotu, který naši duši pohladil a naladil na dny příští!
O.
P.s. Rád bych touto cestou připomněl přeborníka v pauzírování Rosmíka, který si dal pauzičku na tak dlouhou dobu, co trvávala vojna za Rakouska-Uherska, neb naposledy s námi byl 31.3. 2015. Jen tak dál, ztracený synu, snad to včera nebyla jen vlaštovička, co jaro nedělá!
NO: Ti pozorní ví, proč je v nezmarském okénku zrovna tento biblický citát. A ti, kdo při vyjížďce pozorní nebyli, ti ať zpytují svědomí!
A ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez omdlení. (Izajáš 40:31)
Trasa: 31 km, motanice po Branišovském lese, Třebín, motanice v Obecním lese, motanice na Vráži, motanice v Obecním lese, Kaliště, Třebín, Mokré, Nezmar
Výškové metry: 320 m
Účast: Jirka V., Petr Š., Míra D., Zdeny, Pavel T., Kuba J., Vítek S., Kory, Venca K.
Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili
Pád: Jirka V., Pavel T., Venca K., Míra D., Zdeny
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Š.
GPS: mapa
Komentář: Poslední vyjížďka dává možnost naposledy zaútočit na sledované sezónní statistiky. První se osmělil Jirka V. a přidal 4. pád. Pavel T. ale drama nepřipustil a útok na svoje první místo mezi padáky roku odrazil tím, že přidal další, už 6. pád (ze 16 vyjížděk to je slušný výkon 🙂 ). I zbytek pelotonu byl nervózní a padáka roku držel v napjetí až do cíle. Přibyly další 3 pády. Celkem 5 pádů na vyjížďce je asi nový rekord! Naopak nikdo nepředvedl defekt, ten se asi přeci jen, při závěrečném statistickém finiši, hůře předstírá než pád 🙂 . O defekťáka roku se podělili Jirka V. a Pavel T. – ten dokonce mohl získat sezónní Triple Gold. Před poslední vyjížďkou byl na druhém místě jen o nižší nájezd kilometrů. Kandidát na pilníka si ale účast pohlídal a tak při stejném počtu vyjížděk (16 z 21) nakonec rozhodli ujeté kilometry – o 21 kilometrů Nočního pilníka získal Vítek S.. Trakmakera roku získal Petr Š., který nahradil tradičního trakmakera Pavla K.. Ten odjezdil první půlku sezóny, ale ve druhé jsme ho, kvůli kolizi v rodinné logistice neviděli. Závěr sezóny jsem tradičně zajeli oslavit k Nezmarovi, ale tentokrát jsme se moc nepředvedli. Na plné čáře nás přeřvala parta studentů se 3 kytarami, kteří byli i ve výrazné početní převaze. Jelikož jsme se skoro ani neslyšeli (a ani neseděli u jednoho stolu s ostatními, co dorazili bez vyjížďky), tak ještě trochu statistik: celkem bylo 21 vyjížděk, ujeli jsme 690 km, a nastoupali 8.942 výškových metrů. Nejdelší vyjížďka měřila 43 km, nejkratší 25 km. Celkem se zúčastnilo 21 bikerů, nejvíc na vyjížďce bylo 14, nejméně 2. podrobněji zde. Dalším důvodem, proč jsme konec noční sezóny pojali decentněji, než oslavu poslední letní sezóny, bylo to, že jsme zjistili jednu smutnou věc. Pohár Nočního pilníka vlastně žádný pohár není, jelikož nemá prostor pro nalévání nápojů. Naštěstí jsme letošní sezónou zaplnili jedno patro podstavce, který se tím pádem bude muset zvýšit a je tedy příležitost tuto nedokonalost napravit. Už máme přislíbeno, že tohle vylepšení by mohlo přilákat další noční jezdce! Díky všem za společné kilometry a na podzim nashle!
Bajku zdar V.
Trasa: 31 km, letiště, Koroseky, pískovna Vrábče, Kroclov, U Cáby, podél řeky, rožnovská hospůdka
Výškové metry: 393 m
Účast: Jirka V., Petr Š., Míra D., Zdeny, Pavel T., Kuba J., Vítek S.
Vyjížďku nedokončil: Vítek S. dokončil, ale nezahájil
Pád: Jirka V. – prý si brnknul řídítky o zábradlí na lávce
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Š.
GPS: mapa
Komentář: Necítím se hoden psán report, jelikož jsem nestihnul start a peloton jsem trekoval pomocí MapCatch (chvíli trvalo, než se mi pozice Pavla, který ji měl zapnutou, objevila, ale pak fungovala úžasně). Ujel jsem tedy poslední třetinu vyjížďky, kde se už nic podstatného nestalo. Skočili jsme v Rožnově v hospůdce na Lidické. Ideální místo, pokud nám povolí dát kola dovnitř na terasu. Tentokrát to vyšlo, ale do budoucna to asi nebude možné. Chovali jsme se celkem slušně, v tom problém nebude, ale špinavá kola od bahna nám asi nepovolí.
POZOR POZOR, blíží se konec noční sezóny, příští vyjížďka bude poslední. Tady si můžete anonymně prostudovat průběžné výsledky soutěže o nočního pilníka. Pády a defekty jsou otevřené do poslední chvíle, ale kdo bude noční pilník? To je extrémně napínavé – dva kandidáti mají stejný počet vyjížděk a rozhodují najeté km. Jak to dopadne? Přijeďte se přesvědčit v 17 hod k HOCHovi nebo po 20 hod k Nezmarovi.
Bajku zdar V.S.
Trasa: 25 km, Boršov, Kotek, Kosov, všechny Svince, Skřidla, Markvartice
Výškové metry: 303 M
Účast: Stenly, Jirka V., Petr Š., Míra D., Zdeny, Pavel T., Vítek S., Kory, čestná účast Ondra L.
Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili
Pád: Pavel T. 2x
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Š.
GPS: mapa
Komentář: Prvním, co byli na startu se krátce před pátou naskytl nevšední pohled. Po Dlouhém mostě projel Zdeny, opačným směrem a v kraťasech s holýma nohama. Když už byl čas vyrazit, tak volal Ondra Ludvík, že on sám za námi vyrazí na silničce, ale že máme na Zdenyho počkat. Zapomněl si doma kalhoty, tak si je zajel k Ondrovi půjčit. Ondra je k tomu ideální, bydlí blízko startu, postavu podobnou Zdenymu ale příliš nemá, tak jsme byli zvědaví, jak bude Zdeny v Ondrovo kalhotách vypadat. Naštěstí si Ondra kdysi špatně nakoupil, tak Zdenymu byly. Jen se při nutné zastávce v polích divně kroutil :). Moc jsme to nešněrovali, cestu vybral trasér včetně objednání místa v hospodě. Dálnice ještě dostavěná není, tak jsme sledovali železniční trať. Bylo pár výrazných zážitků – v polích jsme přejížděli zapomenutý historický most konězpřežky, Pavel hodil ukázkový fron flip no hand, obdivovali jsme krásný západ slunce nad Kletí a do hospody se moc těšili. Taky kvůli tomu, že teplota z nějakých + 8°C padala se soumrakem rychle až pod nulu. Při zamykání kol, jsem si pomyslel, jestli mám od zámku klíče. Byl to jen takový záblesk, zámek zaklapnul a až pak byl čas na hledání v baťohu. Bohužel klíče zůstaly doma. Vtipné bylo, že svoje kolo jsem nezamknul, tak mi to tolik netrápilo a šel jsem se ohřát do hospody, že to pak ňák vyřešíme se štípačkama. Někdo si ale vzpomněl na Ondru, který má dorazit na silničce. Naštěstí jsem ho telefonem zastavil ještě pod Včelnou a on byl ochotný se do Rožnova vrátit. Ondra tak stihnul za vyjížďku 2 dobré skutky! U Kaprů vaří rodilý Maďarský hospodský. Takovou gulášovou polévku jsem asi ještě nejedl, jen jsem neměl odvahu si ji ještě dochutit pálivým kořením jako někteří odvážlivci. Březí koza, Egenberg nefiltr, Harmonie od létajícího sládka a Jindřichohradecké bramborové nehaj s ní dokonale souzněli. Jen ten vlak jezdí moc brzo. Na nádraží za námi dojel kolega cyklista, který byl taky U Kaprů a kolo měl zamčené u stejného kolostavu. Byl nešťastný z toho, že na tohle kolo čekal skoro rok, stálo 150 litů a my si svoje kola z kolostavu brali tak neurvale, že má na rámu od kolostavu červený škrábanec. Ujistili jsme ho, že to chápeme, každý jsme si tím prošel a že k jeho kolu jsme se určitě chovali stejně šetrně jako ke svým. To mu sice nestačilo, ale nakonec pochopil, že víc než naše soucítění nezíská, sedl na zneuctěné kolo a vyrazil k domovu. My čekali s obavami na vlak a doufali, že se tam nějak 9 kol narve, i když v jízdním řádu o tom není žádná zmínka. Přijel vlak s klasickými kupíčkovými vagóny. Ještě ani nezastavil a už na nás řval průvodčí z okna, jestli jsme normální, jak se tam chceme narvat. Představa cesty po ose byla mrazivá, ale průvodčí překvapil – otevřel vagón pro zavazadla. Sborově jsem vystoupili na Jižní a šli se ještě podívat na Kokáč. Teď si uvědomuju, že si ani tradiční kverulanti nestěžovali na zimu. Peťa oslavenec nás asi všechny pěkně zahřál. Díky a ať ti to jezdí!
Bajku zdar V.S.
Trasa: 33 km, Kaliště, Lipí, k vysílači
Výškové metry: 713 M
Účast: Stenly, Lojza, Pavel K., Jirka V., Petr Š., Kuba J., Míra D., Zdeny
Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel K.
GPS:
Komentář: Vyjížďka tentokrát směřovala podle Kosíkových slov “tam” což v reálu znamenalo jenom jediné. Namotat to jednou z desítek možných cest a kliček na Kluka. Cesta na Kaliště u Lipí ubíhala svižně, dny už se prodlužují takže nebylo třeba zapínat čelovky hned po startu nýbrž stačilo až při stoupání v lese na Kluka. Přes louku okolo potoka, přímo po trailu nahoru k vysílači, odtud přes hřeben a dolů svižně zpět. Po cestě dolů se mi na trailu uvolňuje kufr na levé botě, takže zastavuji, vytahuji nářadí a snažím se kufr utáhnout, zbytek skupiny čeká na louce pod trailem. Oproti šesti stupňům nad nulou při kterých jsme vyjížděli je nyní kolem 3 ale pod nulou, takže se většinově shodujeme že je třeba už jet nach Hospoda. U Švábova hrádku se ale začne ukazovat že nejsme za jedno jaká hospoda by nám dnes měla poskytnout úkryt po vyjížďce. Nakonec je ale rozhodnuto pro tu nejbližší a tak se zbytek skupiny vydává na občerstvení k Nezmarovi. U několika pivek, guláše a ovaru zvládáme probrat leccos, například navrhnout to že příště by mohla být zase trasa s návratem vlakem nebo si dokonce projít seznam krytů civilní obrany v Budějovicích, tak snad to nebudeme mít zapotřebí..
Bajku zdar Jirka V.
Trasa: 26 km, Roudné, Hodějovice, Srubec, Dobrá Voda
Výškové metry: 369 M
Účast: Jirka V., Míra D., Petr Š., Vítek S., Kuba J., Zdeny, Ondra L., Pavel T., Jirka T.
Vyjížďku nedokončil: všichni poctivě dokončili až do hospody 🙂
Pád: Jirka V.
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Š.
GPS: mapa
Komentář: Tuto vyjížďku nám naplánoval Stenly, i když se jí sám nezúčastnil. Spiklenecky od něj účastníci Night ride dostali osobní pozvání k němu do Podkovy na stejky. Pozvánku nenapsal na společný viber, protože stůl byl jen pro 8 (nakonec se nás vešlo 10 i s opěšalým Honym) a hrozilo, že nás bude moc. Je to jasné, kdo jezdí, ten si zaslouží pozvánku! To jen pro příště, je na tom potřeba pracovat už od listopadu … a obyčejně v únoru se to vyplatí 🙂 . Lákavý cíl a dobré počasí bez bahna přilákalo hodně jezdců a dokonce jednoho prvničku, jestli to byla náhoda, že se trefil … kdo ví. Každopádně svou účast podmiňoval krátkou nebahnitou trasou. První se mu splnilo – lákadlo bylo velké, takže už o čtvrt na vosum jsme bušili na vrata. Bohužel do Podkovy na stejky se chodí jak do divadla, ne dřív, ne později. A my měli lóži až od osmi. Takže jsme si dali napřed pivo venku v průjezdu 🙂 . To druhé naopak vůbec nevyšlo. Výslovně nás zapřísahal: “vážně mě nezajímá, jak po tání sněhu pokračuje stavba dálničního tělesa”. Což o to, větrné počasí vysušilo loužičky, takže vyjížďka byla po delší době bez bláta. Ale při návratu do města od východu se stavba dálnice překonat musí. Po silnici to jde jen na pár místech. Odvážná srdce to zkouší načerno přes stavbu. A na rozblácenou stavbu byl větřík slabý. A to byste nevěřili, jak podařenou vyjížďku dokáže zkazit 50 metrů těsně před cílem. A jak 50 metrů totálního bahna stačí k celkovému zabahnění kola a jezdce. No nic není zadarmo, ale v Podkově u stejku se na příkoří z vyjížďky naštěstí lehce zapomíná! Stenly nás navíc obdaroval nějakou tou sklenkou, kterou jsme mu připili na sórok. Tak stále zdraví a ať ti to Stenly jezdí!
Bajku zdar V.S.
Trasa: ??? km, ???
Výškové metry: ??? M
Účast: Jan Tleskač, … a Petr Š. a Zdeny svoji účast prý mohou potvrdit lístkem od Nezmara, kde je 20 piv, ale ten se bohužel ztratil
Vyjížďku nedokončil: ???
Pád: ???
Defekt: ???
Trackmaker: ???
GPS: mapa
Komentář: Jestli jel někdo kromě Honzi, tak se ozvěte
Bajku zdar V.S.
Účast: Alespoň na chvíli nazuli běžky tito Nezmaři: Ondra, Honza, Eri, Aleš, Petr P., Kory, Pavel T., Víčko, Samouš, Kocour, Přema, Dan Motz, Ondra M., Vláďa, Jirka V., a celý víkend s námi strávil též Hony s Honzíkem, kteří nám vozili věci autem (děkujeme) a podnikali výlety bez lyží, neb Honyho záda jsou churavá 🙁 Účast mohla být i větší, ale Vítek K. testoval, zda jsou plané neštovice už jen planou hrozbou (zjistil, že ne) a Vítek S. zjistil, že ani Omikron není konstrukt farmaceutických firem…
Pátek: 62 km, Železná Ruda – Modrava, https://mapy.cz/s/kajepofaro
Před letošním rokem jsem učinil jednu velkou chybu, a sice že jsem si přečetl reporty z minulých let a zaujala mě má vlastní 😉 úvaha z roku 2019, zda délkový rekord 132 km může být překonán. Takže si to pojďme říct hned zkraje: MŮŽE! Chce to ale trochu umanutosti 🙂 Již v týdnu před přechodem, kdy bylo jasno, že se sněhem to bude dobré, jsem poměrně dlouhé chvíle trávil v práci čas vymýšlením, kde trasu akceptovatelně prodloužit a jak a koho na prodloužení nalákat. Již při debatě kde se necháme v pátek ráno Damaškem vysadit, se skupina pro můj plán v základu rozdělila a Ti, co si to chtěli užít tak nějak normálně (více zastávek, pivíčko, kafíčko, opalovačka a tak) se oddělili na Gerlovce a potencionální psychopaté jeli dál za Železnou Rudu. Brzy ale i v této skupině bylo lehce rozpoznatelné, že ne všechny kusy z užšího výběru jsou svolní k patologickému přístupu k trávení volného času… A jak to asi mohlo dopadnout? Vystříbřila se skupina já, Eri, Honza a Aleš, přičemž i Aleš už ke konci pátku odmítl mou důmyslnou prodlužovačku s tím, že “by se mu to líbilo ten den snad až moc”. Takže já jen s elánem a vstřícnou hlavou, Honza (more is more) a Eri, co považuje jídlo za ztrátu času k výkonu 🙂 Musím však chlapce pochválit, že mi neházeli klacky pod nohy a jen se divili “kam že je to ještě chci táhnout”. Škrarohlídské úvahy, zda je to třeba ještě prodloužit, jsem však nezaznamenal vůbec, muhehe. Byli dokonce tak hodní, že na mě čekali, neb jsem byl ve skupině nejslabší. Mohli jsme se tak asi na 50 kilometru dozvědět, že úsek Rokyta-Modrava (několik stojek na závěr) byl Eriho dětských chlebíček, když se tehdá rodinka rozhodla vydat na Modravu (ježí se mu chlupy ještě dnes). S Honzou jsme při šlapání stromečkem uzavřeli, že to lecos vysvětluje 🙂
Sobota: 71 km Modrava – Stožec, https://mapy.cz/s/cuvopodeju
Chlapci z psycho skupiny věštili v pátek můj sobotní pád a na počátku dne při cestě na Březník jsem měl skutečně celkovou tělesnou slabost a hudroval: “CTS na pátým kilometru, no potěš prdel”. Časem se mi to však zase rozjelo a když jsem v průběhu výletu seznamoval hochy s plánem, tak i Eri ho označil za “dost ambiciózní”. Na konci Vlasatý nad Borovkou jsme měli 35 km a já začal pochybovat, jestli další prodlužovačky budou realizovatelné. Stala se však nevídaná věc, Eri akceptoval oběd ve Strážným (!!!) na kterém skutečně OBĚDVAL. Vlastně mě to nemělo tolik překvapit, neb jsem ho už v pátek na 55 kilometru viděl jíst dva lískové oříšky, z čehož jsem měl vysledovat, že i on se snaží energetický příjem a výdej udržet vybalancovaný. Ve Strážným jsem vybral dietní restauraci EURO ASIA Strážný, kde si Eri dal smažené nudle s pekingskou kachnou 😉 Potom ale prohlásil, že se kachna musí vyjezdit a že půjdem ještě na zmrzku (opravdu jsme si jí dali) a ať nepočítáme, že to bude vyjeté za chvilku. Plán prodloužit “za každou cenu” byl tedy schválen a dali jsme se do prošlapávání stopy na bobří hráz a stržený most přes Řasnici, z Mlaky jeli schválně napřed na Kamennou hlavu a až pak na Krásnou hůrku, ze které jsme schválně minuli odbočku na Stožec a jeli do Nového Údolí. Ve Stožci však bylo vidět, že to 70 km nehodí a tak jsem vytáhl svou teoretickou přípravu a navrhl jet Bonnarovu cestu a udělat pytlíček nad Stožcem. Tehdy chlapci lehce zamrmlali, ale já se vydal na cestu a oni by přece sami do Stožce nejeli… Tento úsek s námi absolvoval i Peťa P. který začal svého rozhodnutí, nejít v Údolí do hospody a oželet vlak, hlasitě litovat, ale to pravé Honzovsko-Eriovské mělo teprve přijít. V půlce pytlíčku na rozcestí se ukázalo, že to 70 stejně nedá, s čímž jsem se já smířil (nejsem psychouš!) a točil do Stožce, což však Honza rázně zarazil: “Teď už kurwa to sedmdedé dáme, jedem na druhou stranu 1,2 km a stejnou cestou zpět, utéct si to nenechám”. Peťa jen hlesl: Musím taky? a Honza ho blahosklonně propustil. Na mě už to bylo nějaký dlouhý, špačkoval jsem a Honza jen: Ještě 400 metrů, ještě 100 metrů. Nakonec zastavil a otočil směr stejnou cestou zpět, což však ignoroval Eri se slovy: Já to ještě nemám, musíme ještě dalších 200 metrů. No taškařice na 68 kilometru velká. Za počínající tmy jsme misi “70” splnili, aby nám Kory v hospodě oznámil, že on jel do Německa a “má asi tak neměřených 80”. Vodu z Dunaje nepřivezl, i když ho měl na dohled 😉
Neděle: 35 km, Stožec – Nová Pec, https://mapy.cz/s/hobasepobe
Na neděli chlapci u chytré vody večer vymysleli, že se pojedeme k Medvídkům na Hůrku, ale já chtěl stihnout vlak ve dvě a dlouhý úsek backcountry se mi jet moc nechtělo a tak jsem je uchlácholil prodloužením o slepou zajížďku do kopce na Plešné jezero a přidáním kopcovitého pytlíčku za Říjištěm v masivu Smrčiny. Na odysseu se s námi už zase vydal Aleš a rozhodnutí zcela jistě nelitoval. U Plešného jezera to byl fakt romantický TOP a při sjezdu hodil Aleš efektní harakiri pád a narazil si rameno až tak, že nemohl zvednout ruku. Kladivovat mu šlo také hůře, takže při stojce v masivu Smrčiny už od něj zazněla slova z ranku peprného (ženské přirození). Uklidnil se až při ujištění, že oběd stíháme a tehdy se nám vrátil starý Eri: Já s váma na oběd nejdu, ještě tu pojezdím po loukách 🙂 Eri má tedy kilometrů asi nakonec nejvíc, ale asi ne o moc, neb byl naprášen chlapci, že byl viděn, jak nejezdí, ale opaluje se! Krásný sjezd do Pece po zelené louce jen s pruhy sněhu tradičně ukončil nejlepší zimní akci s výsledkem: Nový rekord oficiálně naměřen činí 168 km.
Hned v pondělí posílal Honza tip na prodloužení zbytečně krátké nedělní etapy o trasu Zadní Zvonková – Sonnenwald – Moldaublick – Grünwald – Vítkův Kámen – Pasečná. Že bychom někdy dojeli až k hrázi Lipna? Peťa P. psal, že by se mu splnil sen: 3×70. Tak příště, boys!