Trasa: 31 km, stezka podél Malše na Malák, po modré singlík do Roudného, přes Vidov pod Heřmaň, sjezd lesem k úpravně vody, Plav, zelená do Doudleb, betonová lávka přes Malši, po modré zpět přes Heřmaň, úpravnu vody až do Budějovic, rovnou do restaurace Baarovka.

Počasí: 8°C, polojasno

Účast: Pavel Kosař, Lojza Orgoň, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Venca Krutina, Pavel Samec, Martin Ehrenberger, Vladimír Řehoř

Pád: Vítek – skládka na bok

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Se změnou času je tu opět něco pro příznivce adrenalinových aktivit. Znovu přichází Eskalátory Gang se svými NIGHT RIDE.

Tradiční místo a čas, Dlouhý most strana u Hocha, 17:30 hod. Skupina devíti bikerů vyráží na první noční vyjížďku podél Malše směrem Doudleby a zpět. Počasí je vzhledem k ročnímu období ideální, teplota kolen 8°C, sucho. První nejisté kilometry v nočním terénu jsou rychle ty tam, oči přivykají ostrém osvětlení výkonných lampiónů a nadále si již skupina vyjížďku jak se patří užívá. Jako vždy jsou během cesty podrobně rozebírána oblíbená témata zařaditelná do kategorií sport, manželská poradna a neřesti a krásy alkoholu. Plné rozvinutí jim pak bylo dáno v restauračním zařízení Baarovka, kam se skupina uchýlila zakončit první zdařilý noční bikerský počin. Podnětné příspěvky do diskuse přiběhl podat Majkl, na city biku následně Ondra. Závěrečnou tečkou úspěšného dne se stal zlatavý mok z místní produkce restaurace Singer.

Znovu to bylo moc dobré, kluci, umíme to.

Hony

 

Ahoj,

Trasa: 29 km, podél Malše po pravém břehu, Špačkárna, Hodějický rybník, Doubravice, kolečko v Hodějickém lese, Hůrka, kolečko v Hůreckém lese, Nedabyle, Vidov a po pravém břehu Malše domů

Výškové metry: 486 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Aleš, Sochy, Banán, Koubič, Pavel Samec, Bivoj,

Pád: Ondra 2x, Přema (front flip no hand), Aleš

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: Bude

Komentář: Poslední vyjížďka je tradiční svou destinací, takže není potřebné příliš rozebírat, kam jsme se to podívali a tak jen zmiňuji, že mě minule velmi potěšil (a překvapil) Vencovo dárek dosluhujícího pilníka novému vládci a tak jsem se rozhodl založit novou tradici a takté jsem koupil šampíčko a předal ho na stejném místě co minulej rok. Dojemnou situaci však dehonestovala polovina družstva prováděním močení, zrovna když jsem předával a gratuloval (viz. fotogalerie). Fuj!

O.

P.s. To hlavní však mělo začít u Nezmara. Hospoda po poslední vyjížďce bývá poněkud divočejší, ale včera divočina dosáhla vskutku dekadentních rozměrů. Myslím, že to celé odstartoval Majklovo hezký nápad se zakoupením medailí za účast na MTBO v Novohradkách, neb při předávání a vyhlašování úplně každého, se začalo skandovat a vyvolávat, což krev a chuť vždy dost rozproudí. Do toho měla vítězná dvojice (Peťa s Přemou) potřebu objednat panáky (to máme dvě rundy), Venca jako vítěz pilníka objednal další (třetí runda), Nezmar přinesl další jako na rozlučku se sezónou (čtvrtá runda), Bivoj otočil kolečko na první rok s náma (5 runda) a od té doby už jsem přestal sledovat, kdo ještě rundu objednával, ale u 5 rund prostě nezůstalo. Václavovi vítězství a alkohol stoupl do tváří a začal řádit po hospodě s cenou Pilník roku. Cenu tak vtáhl do centra pozornosti a poté, co jsme si všichni design ceny pochválili, jsem se jal vyvolávat jména všech historických pilníků (počínaje rokem 2001) na což dav reagoval frenetickým vřeštěním, Kocour připojil i chorály a Venca vyhnal Nezmara od pípy, obrátil cenu Pilníka roku vzhůru nohama a jal se do ní čepovat lahodný Samson. Proč nemohlo zůstat je u upíjení nevím, prostě každý měl potřebu něco provést. Nejvíce lákalo ponořit hlavu do piva (podstavec je celkem velký a hlava se tam vejde), dotvářet spadlou pěnu nabubláním ústy či vrhnout do pivního bazénku panáka (obsah i skleničku). Alkohol na hygienu a eklhaft nedbá a tak se podstavec vypil celý, dokonce se i brčka objevily, aby nic nepřišlo na (ne)zmar. To samé se opakovalo s dvěma šampíčkama (ano, práce rozjetého Václava) a najednou si chtěli povídat všichni se všema což v 15 lidech u jednoho stolu nejde a tak si všichni stoupli a utvářeli mísící se hloučky, což Nezmara dost popuzelo neb v hospodě nebylo k hnutí a my si zpět sednout nehodlali… A přitom to začlo tak nevinně! Povídáním na obvyklá zajímavá témata. Výživná byla např. debata, zda tomu, kdo si nechá rozříznout jazyk, aby ho měl jako had, může jazyk zase srůst. Že může se snažil všechny přesvědčit Aleš historkou o jeho strejdovi, kterej si uříz prst a jeho siamské dvojče ho nosilo přišitý týden na břichu, než ho strejdovi zase úspěšně přišili zpět…

O.

P.s. To byste ale nevěřili jak rozjařenou náladu zkazí při jízdě zaháknutý roh na řidítkách za plot ukončující areál pivovaru Samson, grrrrrrrrrrr. Snad se mi bude příští rok dařit více.

10.10.2015 se uskutečnil 2. ročník orientačního závodu dvojic na horském kole MTBO Novohradské hory. BK NEZMAR se v rámci podzimního výjezdního zasedání přepravil v pátek do Hojné vody z ČB kolmo, taktéž v neděli zpět.

Účast byla dobrá, na trať se vydalo 7 dvojic, kamaráda do nepohody si dopředu domluvili Láďa + Petr a Jarun + Snoopy. Nezmaři se nalosovali v pátek večer v hospodě, žádná karlovarská losovačka, vše transparentní, pak ale došlo k nepěknému kupčení a úplatkům … no, nakonec to bylo uznáno. Pár z nás se účastnilo 1. ročníku v roce 2013, takže někteří mohli čerpat ze zkušeností (což se úplně nepotvrdilo) a hlavně se lépe takticky připravit (což se potvrdilo :)).

Na trať jsme se postupně vydávali kolem 10 hodiny, cyklistické počasí – žádné vedro, ale ani zima, zataženo a hlavně bez deště. Tentokrát všichni zvolili stejný postup, po hřebeni směr Kamenec a pak se nějak dostat zpět. Úroveň byla vysoká, 6 ze sedmi dvojic objelo všechny vrcholy, takže i tentokrát musely rozhodnout hospody. Dojížděli jsme za mlhy a tmy v 18:30 a myslel jsem, že beznadějně poslední. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že mezi 18:23 a 18:30 dojely 4 dvojice, další 18:06 a 17:45. Jen jedni pospíchali a byli doma v 16:12.

 

7. Láďa+Petr, 440 bodů, čas na trase 7:55, po započítání bonusů 7:25

Hoši zaplatili nováčkovskou daň a taky se asi nechtěli úplně honit po silnicích. Ve vyrovnaném boji o poslední místo jim nakonec chyběli body za hospody Žofín a Baronův most, u kterých museli být blízko, naopak překvapili navštívením občerstvení v Leopoldově, i když bez konzumace – smutný povzdech „hospodský ujel traktorem“ (body uděleny, časový bonus ne). Dost jim uškodil přesun mezi Ulrichovem (kde jsme byli společně) a Jelením vrchem, kde byli za 1:16 a já s Honym jsme to měli za 28 minut.

6. Eri+Majkl, 468 bodů, čas na trase 8:16, po započítání bonusů 7:16

Dvojice úspěšných z minulého ročníku – členové stříbrné a bronzové hlídky. Nutno říct, že minule k trasování připuštěni nebyli, takže letos to pro ně byla trochu premiéra, minimálně s mapou :). Dobrý výkon, hospody byly, jen se trochu zdrželi a k obhajobě se tedy ani nepřiblížili. Myslím, že si to ale o to víc užili.

5. Jarun+Snoopy, 474 bodů, čas na trase 8:13, po započítání bonusů 7:13

Společně jeli i minule, letos ale zvolili jiný postup, Kraví horu na začátek ještě v plné síle a ne na konec unavení. Těžko říct co zvolí přístě, na rozjezd to také není úplně ono, Snoopy prý dovezl snídani jen do poloviny kopce :). S Erim a Majklem měli úplně shodný postup, hospody a i čas, rozhodly pouhé 3 minuty, o které udrželi vedení. Eri s Majklem je na silnici mezi Černým údolím a cílem předjížděli, a byl to prý zajímavý pohled – Snoopymu odešlo koleno, takže ho Jarun tlačil a Snoopy si při šlapání pomáhal stlačováním kolene rukou – jaké odhodlání a vůle! V úterý na vyjížďce padl dotaz, jestli už je Snoopy po operaci :). Jarun podle svých slov nezapomene dohledávku kontroly na Kolářově vrchu, z Tanků za 41 minut (pro srovnání já s Honym za 9 minut).

Dvojice na 5.-7. místě byly hodně vyrovnané. Všechny dvojice sehnaly dost bodů (610, 620, 620), ale přijely hodně po limitu (odečet 170, 152 a 146 bodů). Nakonec tedy v boji o červenou lucernu (Lanterne rouge, nebo-li Červená lucerna. Ten výraz pochází ze světa železnic, z dávných dob, kdy zřízenci ještě zavěšovali na poslední vagony vlaku takové červené lucerny, které pak výpravčím signalizovaly, že vlak odjíždí a uvolňuje kolej. Později toto označení převzala Tour de France a přidělila mužům, jimž patřila poslední příčka v pořadí) rozhodlo jen 34 bodů = 17 minut. Naproti tomu hlídka na 4. místě to měla úplně jinak. Tři stateční sehnaly „pouze“ 550 bodů, ale přijeli v limitu.

4. Ondra+Ondra+Samouš, 550 bodů, čas na trase 6:04, po započítání bonusů 5:49

Podle slov jich samých jeli na pohůdku, až se nám bude chtít tak si zajdeme do hospody na oběd a uvidíme. Shodou nešťastných náhod to prý bylo zase až po třetí hodině :). Tím, že přijeli v limitu, ale přeskočili 3 dvojice, dost vypovídá to, že byli v cíli o 2 hodiny dříve! Času ke sběru bodů měli dost, dokonce projeli kolem otevřených hospod, mohli mít daleko více bodů! Otázkou jsou 2 vrcholy, které nenavštívili. Kdyby je chtěli dát, tak by za ně měli sice 40 bodů, ale myslím, že by je to zdrželo víc než 31 minut (což je čas, za který by je museli objet, aby nedostali penalizaci – 11 minut jim zbylo a po dalších 20ti minutách by ze 40 bodů byla 0 a dále penalizace), takže chválím racionální orienťácké rozhodnutí :), i když vím, že Na Jelení vrch zapomněli (špatně poskládaná mapa) a na Kraví horu se vykašlali – Ondra se prý v cíli ptal, co ta Krví hora na závěr, odpověď „Jak to myslíš?“ vše vyřešila.

 

První 3 dvojice se popraly o vítězství, a co si budeme nalhávat, zase se to zvrhlo v hospodské a silniční peklo. V každé dvojici byl člen, který minule skončil mezi prvními třemi, všichni znalci Novohradský hor, chalupáři z podhůří. Už v pátek v hospodě se vášnivě diskutovalo, jasné bylo, že vyhraje ten, kdo objede nejvíc hospod. Vedle tradičních padali typy jako Malonty, Bělá, Janova Ves, nový penzion ukrytý v lesích (ani jsem si nezapamatoval, jak se jmenuje). Nakonec to bylo velmi vyrovnané, napínavé až do konce. Během setkání na trase běžela fantazie na plno a ve hlavách šrotovala taktika.

3. Venca+Petr P., 670 bodů, čas na trase 7:37, po započítání bonusů 5:37

Vrcholy samozřejmě všechny, v Leopoldově zavřeno (body uděleny), v Pohorské vsi hospoda Poslední šance zavřená, tak našli jinou, čímž získali nejen body ale i časový bonus! Při přejezdu do Benešova navštívili jako jediní občerstvení u Sýkorky v Lužnici (nikdo jiný nevěřil, že bude otevřeno) a hospodu v Kuří (o které jsem já ani nevěděl). V Benešově v hospodě jsme se 3 favorizované dvojice potkaly, pokecaly, druhé trochu vystrašily tím, kde jsme už byli a kam ještě pojedeme :). Samozřejmě jsme každý trochu mlžil, aby konkurenci psychicky odrovnal. Na Kruťákův vážně míněný dotaz „byli jste v Malontech?“ jsem s kamennou tváří přikývl :). Hoši nakonec najeli 670 bodů, což bylo loni 1. místo (jeli vlastně úplně to samé co loňský vítěz), letos to stačilo na obhajobu bronzu. Parádní výkon.

2. Vítek+Hony, 690 bodů, čas na trase 8:21, po započítání bonusů 5:51

Jako tvůrce závodu jsem se tentokrát chtěl jen vézt a netrasovat, když jsem ale zjistil, že Hony to chce dát bez mapníku s mapou v kapse, jsem se zhrozil a zapojil se do boje o mety nejvyšší. Tím, že jsme všichni vyrazili stejnou trasou a s malými časovými odstupy, jsme se na trase potkávali, s největšími konkurenty to bylo dost zajímavé. Střídali jsme se o vedení podle toho, jak kdo trefil nejrychlejší trasu mezi vrcholy. Ze startu jsme vyrazili předposlední, Přemek+Petr Š. sjížděli z Kraví hory, mi na ní stoupali, odjíždíme z Vysoké ve chvíli, kdy tam oni přijíždějí, stejné na Jelením hřbetu a Žofíně, na Jánský vrch stoupáme společně, na Myslivnu malinko odjedem, odtud vypálíme a bohužel mojí chybou se připravujeme o cca 10 minut (přejetá odbočka na Lovčí hřbet), čímž si myslím, že už to nedoženeme. Potkáváme je znovu na Baronově mostu, když zrovna odjíždějí (dost se divili, že jsme za nimi, Přemek nás dokonce podezíral, že jsme najeli něco, o čem oni nevědí). Bohužel se musím vyprázdnit, dalších 10 minut pryč a naděje na úspěch podle mě v čudu. Do závodu se nečekaně dostáváme Za tanky, kam přijíždíme, když oni odjíždí jako první, s Láďou a Petrem v zádech. Naopak na Kolářově vrchu první Láďa s Petrem, pak mi a nakonec Přemek s Petrem Š.. Jako správní orienťáci opouštíme Kolářův vrch každý jiným směrem. Na Ulrichově pro změnu mi poslední (nejdřív přes bažinu a pak moje chyba v navigaci), Láďa s Petrem nás informují, že Přemek a Petr Š. už jsou odtud pryč. Po třetí si myslím, že už nám definitivně pláchli a po třetí je sjíždíme na Jelením vrchu a už se jich držíme jako klíšťata. Hlavně proto jsme nakonec druzí, protože těžíme z Přemkovy přípravy a trasování hospod. Takže nejdřív nás zatáhne do Leopoldova, kde se na hospodského musíme dobouchat, ale nakonec nám natočí – bohužel Samson a to letošní poslední (naší objednávkou došel sud) – kvalita? Zlatej Zdenda :). S Honym jsme plánovali navštívit kozí farmu a na hranici sebeobětování urvat body za půllitr mlíka, ale Přemek nás vrátí do reality, že je zavřeno. V Pohorské vsi jsme před otvíračkou, v Černém údolí si dáváme čaj s rumem (je hrozná zima), já jdu zase na záchod (v bříšku nepěkně) a těším se, že to dojedeme do cíle a maximálně zajedeme na Dobrou vodu. Přemek ovšem jede na vítězství a parťák se tvářil tak smutně, že jsem se, i když jsem věděl, že to bude 30 km po silnici od hospody k hospodě, nechal přemluvit (i když mi bylo dost zle a při propočtech mi vycházelo, že to budeme mít jen tak tak s limitem). Vypálili jsme tedy směr Benešov, nejdříve ještě odbočka do Kuří na Bábel, pak Benešov (Becherovka na trávení), kde jsme potkali Vencu s Petrem P.. Trochu jsme se hecovali, ale nakonec odkryli karty, kolik hospod máme. Takže už bylo víceméně jasné, kolik budou Venca s Petrem mít bodů, i když riziko že lišácky mlží tam bylo 🙂 a kolik je ještě potřeba sehnat, abychom je předjeli. Přemek se však držel plánu totální destrukce, urvat všechny body co jdou, takže dále do Hartunkova a pivo od kámoše (nakonec jsem neuznal), Rychnov (jablíčka), Svébohy (zelená), Horní stropnice (jablíčka) a čekal nás brutální výjezd do cíle, s občerstvením na Dobré vodě (závěrečné pivo). Nakonec jsem skoro ani nevěděl, jak jsem se dostal do cíle, natož jestli jsme dali limit. Až teď po přepočítání jsem zjistil, že limit jsme stihli pouze o 9 minut. Najeli jsme 95 km a 2200 výškových metrů.

1. Přemek + Petr Š., 700 bodů, čas na trase 8:22, po započítání bonusů 5:37

Jakmile si Přemek, největší místní znalec, nalosoval Peťu Š., tak asi všichni začali tušit, jak to dopadne :). Fyzicky oba bez problémů, Přemek za celou cestu nevytáhnul mapu, jen jednou si prý na 5 vteřin přibrzdil na rozcestí, že si není úplně jistý! Taktika s hospodami bezchybná, jen občerstvení u Sýkorky v Lužnici bylo na dosah, ale nejeli tam, Přemek měl informaci, že bude zavřeno (nakonec nebylo, Venca+Petr P. tam byli). Já s Honym jsme se jich drželi, dokonce jsme měli i lepší čas na trati, jelikož jsme startovali po nich. Co tedy rozhodlo? Na Myslivně dostali frťana od turistů co tam měli piknik! Uznal jsem jim za to body i časový bonus, něco podobného předvedli na Kamenci, ale podle jejich slov to přímo frťan nebyl (tak co tedy?), takže za Kamenec nemají nic. Zasloužení vítězové závodu, asi v absolutním rekordu, jelikož jestli to někdy zopakujeme, tak nejspíš upravím pravidla, protože to už je o zdraví (psychické i fyzické :)).

http://www.sports-tracker.com/#/workout/premek/561a9628e4b0459474f972f2

Díky všem za účast, blahopřeji k dosaženým výkonům a snad se vám líbilo.

MTBO NH 2015 vyhodnocení komplet

Trasa: 21 km, podél Malše, lávka přes nádraží, Složiště, odkalovačka, skrz Srubec, dvě kolečka na Švajcích, skákačka nad Emausy, Lusný rybník, Malé Dubičné, Dubičák, motokroska pod Hlincovku a asfalt do restaurantu Lucie

Výškové metry: 471 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Aleš, Vláďa, Ondra Míka, Honza Mikolášek, Pavel Samec, Sochy, Filip Toul, Víčko, Petr Novotný, Franta Kubík, Bivoj, Duby, Láďa AS, Petr AS, Standa AS, Banán

Pád: Majk na brundibára – leží tam v oboře, nožky má nahoře :-), Franta Kubík, Láďa AS

Defekt: Aleš, Láďa AS přetrh řetěz

Triple Gold Club: Láďa AS (poslední letošní člen?)

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: http://www.sports-tracker.com/workout/honymari/561d3371e4b0ff81d7d97ade

Komentář: Co přiláká kohortu 26 bajkerů na start v úterý, v poměrně brzkém čase, v nevlídném říjnovém počasí a s teplotou kolem 4 stupňů? Vlky z lesů žene hlad slovy básníka a KACHNA řečí poněkud přízemnější 🙂 Skoro jsme si my pravověrní říkali, že by šlo skupinu rozdělit na Nezmary a kachnaře s tím, že Nezmaří většina to má s odřenýma zádama… Náš rekord na jedné vyjížďce je 32 hlav, ale to se volila cesta v dál, orientačně nenáročná. Vzhledem k pokročilému stmívání bylo však nutné zvolit motanici, a že ta bude hrobem pro naši mantru: “grupo compacto”, bylo nad slunce jasné. Přesto atomizace trvala déle než jsem odhadoval. K trase snad jen tolik, že se jednalo o zdařilou variantu našich krátkovyjížďkových klasik, při kterých člověk potrénuje techniku i intervaly. Jednotlivé skupinky pak mířily do Lucie na onen hřeb: půlku zabitého ptáka s dvojbarevným zelím a domácím knedlíkem. Přes škarohlídství některých (někde, kde se to jmenuje “Lucie”, vařit dobře snad ani nemůžou!) se chuťový zážitek nadmíru povedl, stejně tak jako pivní veselice. Za vše patří mimo kuchaře dík i dvěma sličným servírkám s nemizícím úsměvem, které si nožky mohly ulítat, neb do hospody dorazilo asi ještě dalších 5 lidí co nebyli na vyjížďce. Domů jsem nejel poslední a doufám, že ti co jeli domů rozjaření nejvíce dorazili v pořádku!

O.

P.s. V noci jsem si připadal jako v pohádce o Červené karkulce – byl jsem však onen vlk, co se probouzí a zdá se mu, jako byl měl břicho plné kamení. Rozdíl byl jen ten, že nemáme doma prostor, ve kterém bych se moh utopit (bazén zazimován!) a tak se zdá, že tohle nebyla má poslední Karkulka, babička, víno a dobroty z košíčku. 😉

P.s. Special thanx letí k Větrákovi – že umíš uspořádat a zařídit hody jsi dokázal poněkolikáté, velkej kluku :-* (líbající emotikon)

 

Letošní podzimní zasedání bylo opravdu výjezdní, jelikož jsme z ČB vyjeli po ose v pátek 9.10.2015 ráno. Pár se nás sešlo na předstartovním srazu v hotelu Budweis, kde jsme posnídali pivo, kávu, dortík, smažená vajíčka – podle vkusu každého soudruha. Letmý start byl poté na náměstí, kde jsem se ještě posilnili petkou ze Svachovy Lhotky. Počasí celkem dobré, sice mokro po dvoudenním dešti ve středu a ve čtvrtek, ale celkem teplo, beze srážek. Vyrazli jsme směr Mladé, odkalovačka, Hodějovice, přes les ke kolejím, po modré TZ k Žižkovi, Borovany, Borovanský mlýn, po červené TZ do Trhových Svinů. Tady došlo ke střetu názorů, zda už obědvat, pouze svačit, nebo jet dál a doufat v pozdní oběd. Ti co věděli, kam se jede, si alespoň koupili něco v masně a snědli to na stojáka u kol. Naučná stezka kolem Buškova Hamru (kde jsem při přejezdu lávky provedl klik v potoce, bohužel cyklistické tricáky mě neunesly a dále jsem pokračoval s mokrým pupíkem) a pak už jen červená do Slavče (zpestřená Ondrovým oblíbeným trikem frontflipnohand tentokrát s tím, že kolo zůstane stát na řídítkách “kola se točí dál, Ondra už práci vzdal …”) a hlavně výjezd do sedla Kohouta – prudký, mokré kořeny a kameny – velmi náročné. Ze sedla na Slepici, přechod hřebene, kochání na vyhlídce, sjezd do Klení a dál po žluté TZ na Žumberk. Tady byl konečně oběd, což kvitovali zejména ti, co v Trhových Svinech uvěřili, že  když pojedeme dál, bude oběd za hodinu a půl. Skutečnost byla tři a půl :). Obával jsem se tmy, tak jsem peleton vyhnal ven před pátou a pokračovali jsme po modré TZ přes Rychnov, stoupání nad Konratice a dále po červené do Hojné Vody – tam jsme sedli do hospody a nevylezli, dokud nás nevyhnali. To bylo bohužel docela brzo, kolem 21 hod, ale byli nekompromisní. Na ubytku byl pro nás připraven soudek, tak jsme se dorazili. Na kole 75 km a 1600 výškových metrů.

V sobotu se uskutečnil 2. ročník MTBO Novohradské hory – komentář včetně vyhodnocení bude v jiné rubrice. Večer opět v místní hospodě, scénky se zavíračkou, zpestřené tím, že někteří radili paní, která 30 let dělala v Mastných krámech, jak se má provozovat hospoda a jak se připravuje o peníze, když nás vyhazuje :). Každopádně ve 22 hod už jsme zase byli u našeho sudu.

V neděli ráno byla pěkná kosa, pod Kuní horou jsem měl na tacháči 3°C, mlhavo po nočním dešti, naše klasické bikerské počasí. K domovu jsme vyrazili po červené TZ směr Benešov nad Černou, Cikánský+Zaječí vrch, to nejlepší bajkování co nám mohou NH nabídnout. V náročném terénu se nám skupinka roztrhala, tradičně jsme na vrcholcích čekali, ovšem tentokrát netradičně na Peťu Š.. Chvíli jsme si říkali, že snad tlačí, ale ne, on dokonce nesl – řetěz zasekl za kazetu tak dokonale, že se nám ho podařilo vyrvat až na pokraji zoufalství. Z Benešova stále po červené, Slepici jsme podjeli západně, přes sedlo na Kohout, sjezd stezičkami k Soběnovu a pak do Besednice. Tam jsme si dali oběd, nečekaně už kolem 13 hod, zdolali Sabošovku a přes Malče a Chlumskou horu jeli na Svatý Ján. Odtud sjezd po červené k přehradě a dále kolem Malše k domovu. Závěrečné zhodnocení v Kozlovně. Celkem 65 km a 1050 výškových metrů.

 

Trasa: 26 km, Kolem Vltavy, Hrdějovice, Borecká rokle, vstup do ortů, projížďka/pochůzka Orty o délce cca 2km, Borek, a po rozestavěné dálnici až k areálu Škodovky, Čína a domů

Výškové metry: 187 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Aleš, Vláďa, Ondra Míka, Honza Mikolášek, Sochy

Pád: nikdo, resp. všichni a do pěkný hlubiny (pokud je definicí pádu dotek kola společně s jezdcem s podkladem)

Defekt: nikdo

Trackmaker: Aleš

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Před pár týdny se zrodil nápad na projetí Ortů na kole a Aleš, v dětství jako téměř místní, se přihlásil k průzkumu terénu, aby skupina při vyjížďce nejela “na slepo” (jak příznačné…). Při Alešákovo zodpovědnosti jsem mu v neděli volal, jak je s průzkumem na tom, ale nebyl moc daleko… a neděli už měl obsazenou. Nejspíš chtěl zmapovat situaci co nejaktuálněji a tak mi v pondělí v sedm večer volal, že je hotov a vše je v pohodě, jen neví, “zda charakter vstupu do podzemí někoho neodradí” 🙂 Své pochybnosti jsem nechal uvnitř a na startu odrazil výtky, že co to jako bude za vyjížďku a kolik asi najedeme – PESTROST a VŠECHNY TVÁŘE BAJKU jsou ty odpovědi. Bylo třeba též dovysvětlit poměrně většímu počtu lidí, že o kola se počas návštěvy Ortů bát nemusí, že ty tam jedou s náma (toto sdělení opravdu několikrát dost zaskočilo) a pofilozofovat, zda je nepovolená návštěva kulturní a technické památky přestupkem či jiným správním deliktem 🙂 a dál už jen zapomenout na ježdění samotné a vnímat jen ten zážitek. Sjíždění do Ortů po prdeli a řetězové podávání kol zabralo asi 20 minut, 2 kilometry jízdy/potláčání bajku uvnitř hory a 20 minut fárání s koly na povrch, toť jen stručná statistika. Ale to nesdělitelné! Takhle naše mord parta nehučí komplet celá, ani když je řeč např. o slečinkách, ale včera? Ten sděloval obavy “lebo kdo se tady zamoce, už se nikdy nevymoce”, ten počítal partnerky a rodiče (pro zjištění počtu osob, kterým by mohl někdo z nás chybět), jiný se zas zamýšlel nad tím, co to je ort a proč zrovna ort, vyskytl se i názor: “Proč jsme sem jeli na kole? Na kolo jsem  v Ortech ani nenasedl a skupina mi stejně neujela.” (což byla pravda). No prostě, spoustu chodeb na jednom místě a nás bylo tolik, že tím, jak jsme popojížděli a totálně se neorientovali kde jsme, stačilo opravdu téměř stát na místě a nikdy člověk nebyl sám. Nakonec jsme našli i vchod do části Hosín I, kde se pravděpodobnost ztráty orientace ještě zvýšila a když došlo k rozhodnutí o hledání cesty ven, obával se Eri, že s tradičním přístupem “co Nezmar, to názor” bude hledání východu trvat dost dlouho. Východ jsme nakonec našli a při čekání na postupné opuštění Ortů jsme si opět pěkně zafilozofovali na téma: “odstraňování závalu rukama, aneb proč jsme si sebou pro jistotu nevzali lopatku” (probůh!). Aleš po výlezu na světlo boží se výše zmíněných hesel držel až na dřeň a vzal nás si projet nedostavěnou dálnici mezi Borkem a Okružní. Bajking na uválcované hlíně kolem sutin měsíční krajinou kamenů a velkých stavebních strojů, dort Ortů ozdobil slaďoučkou třešničkou. Opravdu hezké, ale tentokrát i za mě musím prohlásit: Dobrého pomálu! Za deset let v Ortech na kole na shledanou 😉

O.

P.s. Proč ort? Ort je německy místo a v hornické hantýrce se tak označovalo pracoviště v dole a v současnosti je to základním křížovkářským zaklínadlem: “důlní pracoviště na tři”. ORT.

 

VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKA – ORTY

Mapa pohybu naší skupiny v důlním díle.  Video z návštěvy zde: Orty

 

 

Doplnění Vítek S.: Vkládám něco “pravdy” o vzniku, historii a geologii Ortů, něco málo o firmě Hardtmuth (kniha z roku 1999). Vím, že pravdou se dá historka jenom zkazit, hlavně chytrým telefonem v hospodě, ale ať se trošku vzděláme 🙂

Se sobotním ránem 3.10.2015 přichází dlouho očekávaný druhý ročník charitativní amatérské cyklistické akce, o které se traduje, že svým výškovým profilem patří mezi nejnáročnější nejen ve střední Evropě. Pro hrstku Nezmarů je to však především příležitost vyjet na možná jednu z posledních hromadných silničních vyjížděk a navíc udělat něco pro dobrou věc.

Předstartovní registraci probíhala diskuse nad správnou volbou délky tratě. Zvolena byla varianta Fondo Český Krumlov s celkovou délkou 123 km a převýšením 2989 m. V duchu si všichni myslíme na trať královskou.

Trasa: Start – Český Krumlov (Parkoviště Pod poštou), ČK nádraží, rozcestí U Plánského, Chvalšiny, Brloh, Smedeč, Ktiš, Křišťanov, Arnoštov, vrchol Dlouhý hřeben Záhvozdí, Horní Planá, Polná, Boletice, Chvalšiny, Rohy, Rojšín, Lhotka, Loučej, Chlum, Holubov, Krásetín, rozcestí U Plánského, vrchol Kleti – Cíl

Účast: Petr Šikl a jeho parta, Martin Ehrenberger, Jan Mareš, Václav Krutina, (nejdelší trasu BGF zvolil Džony, nejkratší trasu Projeft 35 Fondo pak Jiří Tuček).

 

Pro část  teamu do kterého jsem se zařadil, začala akce již v ranních hodinách na Zavadilce. Naskládat správně rámy kol do držáku za autem, těla na sedačky a hurá směr Krumlov. Zastávka na pumpě u kruháče, setkání s další částí party (Šiklínovi kámoši), kávička a následný dojezd do základního tábora u dalšího z Šiklínovo kamarádů. Ukázalo se, že příprava není podceněna, když Šiklín přibalil do cyklo baťůžku placatku rumu a další půllitrovka okolovala osazenstvo základního tábora.

Hromadný přejezd na start, potkáváme Eriho a Kruťáka. Na startu podala naše mediální hvězda Eri rozhovor televizi Sport 5, který končil zhruba v tomto duchu: “Jak jste se připravoval na dnešní závod?” Myslíte jako kolik bylo piv? To asi nepůjde použít co? “To někam použijeme.” Krátký proslov na startu z úst pořadatelů a už vyjíždíme do prvního stoupání. Peloton mrmlá cosi o rychlém nástupu do kopce, za nádražím přichází první časovka a peloton se ihned trhá, ta tam je dohoda o společné vyjížďce. Na konci první časovky se sjíždí nezmaří kvarteto, ve kterém pokračujeme až do Chvalšin, kde Šiklín čeká na Petra Kokoře a je to pro zbytek trasy naposledy, kdy se vidíme. Jízdou tříkrálovou pokračujeme dál, pravidelně střídáme špic, jeden druhého mírníme v tempu. Taktika sice velí šetřit síly na druhou závěrečnou časovku z Holubova k rozcestí U Plánského, ale my to jedeme na dobrý pocit z celkově dosaženého času, který se neměří a do celkových výsledků se tak nemůže ani započítávat. Nikomu to nevadí, pokračujeme v tempu dál, jakožto Jihočeši se srdcem silničáře trasu i profil dobře známe a trať lemovanou překrásnými výhledy do krajiny si patřičně užíváme. Já možná ještě o trochu víc než jiní i rychlejší sjezdy, moc si je užívám, to by mi šlo. Cestou sjíždíme borce, co se na nás lepí, ale nestřídají, využívají naší energii, aby nám v závěru ukázali záda..

K občerstvovačce v Horní Plané se z nenadání blíží známá postava na Canyonu. Je to Džony, který umí vždy mile překvapit, polykajíc kilometry nejdelší tratě. Prohazujeme pár přátelských slov, jdeme znovu do sedla a noříme se do hlubin Boletického prostoru, parádní úsek bez aut. Daří se nám přimět ke střídání špice i nové dva kamarády, i když to není nic moc. Jsou tu znovu Chvalšiny a táhlé stoupání na Rohy. Sjezd do Holubova s výhledem na Kleť byl doslova tryznou. Kouknu doprava, Kleť a cca 500 m do kopce, a to ještě na čas. Kouknu doleva, lehce zvlněný terén klesající do Českobudějovické kotliny, skýtající zázemí domova. Cesta tříkrálová končí na poslední občerstvovačce v Holubově, Eri má dost sil a jde do toho, časovku si chce užít. Kruťák je kruťák a i když není ve své kůži a domestika především Erimu dnes nedělal, do toho jde taky. Moje nohy by táhly, ale právě v tom tahu je zas hned lámou křeče snad ve všech svalech, cílem je vyškrábat se až nahoru na Kleť a dát si kroužek.

U Plánských sice časovka končí, ale jedu beze změny tempa až k vysílači, kde mne v cíli vítá usměvavá dívčina s medailí v ruce a následně Eri s Kruťákem. Jsem docela rád, že jsem v cíli, a asi to vycítil i televizní štáb Sportu 5. Fušuju Erimu do řemesla a po pravdě už ani nevím, co jsem jim vlastně všechno napovídal. Prý to budou vysílat a napíší i článek, kde zmíní i náš klub. Na vrcholu Kleti jsme se setkali s Tučou, pivo v petce neměl a fronta na kroužek byla až k záchodkům. Otevřel jsem si teplého Birella, co byl v předstartovním balíčku, nedopil jsem ho.

Sjeli jsme zpět k cílové pásce a domluvili si sraz s ostatními v pivovarské zahradě. Konečně pořádné pivo, spousta baget, těstovin a palačinek. A jak jinak než Birell na všechny variace, včetně asijské podoby. Kruťáka s Erim vystřídal v hospodě Šiklín s jeho partou a z hospody, kterou jsme zavírali, jsem odjížděl poslední. Ještě před odchodem jsme se společně dohodli, že příští rok pojedeme trať královskou, tedy tu nejdelší.

 

Výsledky:

Kategorie BGF – 19. místo – Jan Dostálek (Džony)

Kategorie FCK – 09. míslo – Martin Ehrenberger (Eri), 22. místo – Petr Šikl, 25. místo – Václav Krutina (Kruťák), 36. míso – Jan Mareš (Hony)

Kategorie P35F – 05. místo – Jiří Tuček

 

Celkové pořadí v kategorii 35-44 let: 08. místo – Martin Ehrenberger (Eri), 16. místo – Jan Dostálek (Džony), 27, místo –  Jiří Tuček, 36. místo – Petr Šikl, 63. místo –  Jan Mareš (Hony)

Celkové pořadí v kategorii 45-54 let: 16. místo – Václav Krutina (Kruťák) – holt, jiná kategorie, ale za umělecký dojem při sesedání z kola má 10 bodů.

 

Eri je borec, a patří mu uznání za vzornou reprezentaci klubu.

Všem ostatním (zmíněným i utajeným) díky za příjemně strávený den.

Na závěr musím zmínit organizaci akce, byla opravdu příkladná – díky.

Hony

 

Více o BOHEMIAN GRAN FONDO u.

Pořad o BGF na televizi Sport5.