Trasa: 25 km, po pravým břehu Vltavy na Hlubokou, kolečko zámeckým parkem, rozjímání v podloubí, návrat po stezce domů

Účast: Ondra, Eri, Venca, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Pavel Samec, Kory, Vítek, Víťa Kořínek, Jirka Habrda, Koubič, Pepa Vlášek, Vláďa

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: dost složité říct 🙁 Za nápad jet na Hlubokou Ondra, za kolečko na Hluboké Petr Šikl

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/1oavohu7boo2n47j

Komentář: Po čase jedna opravdu nevydařená etapa. A po pravdě to asi nebylo jen tím, že po třičtvrtě hodině začalo pršet a byla dost velká kosa, prostě asi ještě takhle z počátku září nejsme na teploty kolem 10 stupňů a na nečas přivyklý, v říjnu bychom myslím ujeli etapu v pohodě a jen si u Nezmara zašpačkovali na zimu a déšť. Takhle jsme to po 15 minutové meditaci zabalili a v dešti the real bajkingem napálili stezku k Nezmarovi. A tam se pak brzký příjezd v půl sedmý projevil 😉

O.

V neděli 8. září 2013 proběhl 19. ročník cyklistické časovky do vrchu Kleť – (závod seriálu JAL 2013).

Trať závodu se startem vpravo za železničním nádražím v Českém Krumlově a cílem u rozhledny na Kleti v délce 11,2 km vedla lesní asfaltovou silnicí, s průměrným převýšením 5,1%. První závodník startoval v 11:00 hod, další pak v intervalech po 30 vteřinách. Celkem se do závodu přihlásilo 100 účastníků, včetně hrstky Nezmarů. Nezmaři odstartovali a do cíle dorazily v celkovém pořadí a časech: 29. Pepa Vlášek (0:31:38.1), 35. Míra Jiřička (0:32:22.1), 42. Aleš Peterka (0:32:44.4), 47. Petr Jiřička (0:33:14.5), 49. Honza Mareš (0:33:27.1), 61. Jirka Habrda (0:34:54.3), 76. Pavel Samec (0:36:58.7) a 79. Jana Matlášková (0:37:22.4).

Čas prvního závodníka: (0:26:51.6), čas posledního závodníka (0:57:53.4).

Výsledková listina: http://bknezmar.cz/?attachment_id=1282

Honza

Nebyly nalezeny žádné obrázky

V první řadě děkuji všem bikerům za účast a blahopřeji k předvedeným výkonům.

Pěkná účast: 10 Nezmarů, 2 posily z Prahy a jako překvapení 2 “junioři” – sousedi Přemka z chaty.

Nasezané dvojice byly Snoopy+Jarun z Prahy, Kruťák+Eri, junioři Mikuláš+Josef. Ostatní dvojice se losovali a náhoda nás rozdělila poměrně spravedlivě – co vím, tak se žádná z dvojic cestou nepoprala.

 

Moje stručné dojmy ze závodu (doufám že se v komentářích přidáte):

– Kocour s Peťou si z nás závod nejvíc užili, 8 hodin na trati, 11 vrcholů ze 13 – pěkný výkon, bohužel překročení limitu o 1,5 hodiny jim půlku bodů sežralo. Navíc nepotkali moc hospod, jen dvě – vlastně jen jednu dvakrát – což jsme jim nakonec uznali 🙂  ale i tak to je pro tentokrát šťastné 7. místo.

– juniorům (Mikuláš a Josef) patří můj obdiv, i přes nerovný boj s mapou podali super výkon – hlavně s ohledem na to, že bysme jim všichni mohli dělat tátu a někteří i dědu :). Skončili na 6. místě za 7 vrcholků a 4 hospody. V cíli byli v 17:17 a ještě se rozhodli zajet na Dobrou vodu pro 10 bodů navíc, po druhé v cíli byli v 17:40 – lepší se nakonec ukázalo na Dobrou vodu nejezdit (o celých 6 bodů), takže počítám lepší výsledek (viz tabulka v galerii).  Nevím jak to měli spočítané, možná počítali s bonusem 15 minut za hospodu Poslední šance v Pohorské vsi (to by dojeli přesně na limit), bohužel bonus se uděluje pouze pokud se v hospodě něco pije, bylo ještě zavřeno, takže bez bonusu. Každopádně moc pěkný výkon, uvidíme jak s jejich motivací zamává až si v hospodě budou moct dát místo limošky pivo!

– Víčko s Cíbou – podívali se také na 11 vrcholů ze 13, navíc 4 hospody, čas využili akorát, přijeli chviličku po limitu, ale nakonec právě o 10 trestných bodů za 5 minut po limutu prohráli souboj o 4. místo a skončili pátí.

– Snoopy s Jarunem, posily z Prahy, zdolali o vrchol víc – 12 vrcholů ze 13, našli 5 hospod, dojezd přesně na čas jim určitě udělal radost – bohužel jsem jim jí musel zkazit – bonus 15 minut k limitu se připočítává pouze za hospodu ve které se konzumuje. V Pohorské vsi bylo v době jejich návštěvy ještě zavřeno, takže 10 bodů dostali, ale časový bonus ne – tím pádem byli 15 minut po limitu a odečetlo se jim 30 bodů. Hospoda Poslední šance jim šanci na umístění na stupních vítězů zmařila.

– první 3 dvojice objely všechny vrcholy

– Kruťák a Eri sice rubali neuvěřitelně, ale byli v málo hospodách (poze ve dvou!) takže nakonec “jen” 3. místo. Prohrát s někým, kdo je v cíli až hodinu a půl po tobě je trochu rozčarování, takže se nikdo nedivil, že rozebírání taktiky postupu se po závodě věnovali z nás všech nejdůkladněji 🙂 Příště víc hospod přes den, ne se jen šetřit na večer!

– Přemek a Majkl těžili z dobré znalosti oblasti a taktické přípravě před závodem. Za zmínku stojí jejich 3. hospoda Ulrichov – pan domácí je pozval na lahváče za to, že pěkně slušně pozdravili – nu což, s dobrým vychováním se neztratíš nikde ve světě! Potkali jsme se v Černém údolí, kde byli v jejich 6-té hospodě. Samozřejmě v té době nevěděli, že už je jisté, že budou nejhůře druzí, takže je naše informace, že Černé údolí je už naše osmá hospoda a laťka je tudíž trošku výš než předpokládali, asi dost překvapila :). Zachovali se jako ryzí závodníci a do cíle stihli objet ještě další 3 hospody (Rychnov, Horní Stropnice, Dobrá voda)!!! To je vrátilo do souboje o 1. místo, na které nakonec nedosáhli o neuvěřitelné 3 minuty.

– Petr Pokorný a Vítek Sirotek – vítězové závodu. Jako tvůrce závodu mám trochu výčitky, přece jen jsem měl výhodu, že jsem všechny kontroly znal a nemusel je hledat. Ale co, nakonec si to vítezství zasloužíme! Dokázali jsme objet 9 hospod, neplánovaná zajížďka do Benešova, objev hotelu v Kuří a zajížďka na Dobrou vodu nám vynesli neuvěřitelných 670 bodů – stejně jako druhé dvojici. V boji o první místo rozhodl čas na trati – byli jsme rychlejší o pouhé 3 minuty! Zvláštní poděkování patří mému parťákovi, bojoval jak lev a musím říct, že mi při jeho technických kouscích občas zatrnulo – Ondry Ludvíka “front flip no hand” upgrejdoval podle místa provedení na “JagerruckenabfahrtHandelosKopffall” 🙂 a jako suvenýr si odvezl prasklou helmu!

 

Připojuji pár obecných postřehů:

– zisk 670 bodů to jsem opravdu nečekal, myslel jsem že maximum bude 640 bodů (30 bodů navíc za 3 hospody v podhůří, kam jsem myslel že se vůbec nikdo nevydá). Navíc jsme měli ještě půl hodiny rezervu, takže podle nynějších zkušeností a pravidel si myslím, že by se dalo zajet i 690 bodů, možní i víc. Když o tom tak přemýšlím, pokud by to někdo napálil do rovin na Třeboň a dokázal od hospody k hospodě jet za 8 minut a za 7 minut si v hospodě něco dát tak za každou hospodu dostane 15 minut=právě tolik kolik by potřeboval na její návštěvu, takže by se dostal do časové smyčky a jeho bodový zisk by byl prakticky neomezený- kdo to příště zkusí?

– počasí snad nemohlo být lepší, jasno, sluníčko, 25°C, bezvětří – panoramata z vrcholků byly excelentní

– ubytování nádherné, všem můžeme jen doporučit

– v hospodě se o nás také postarali dokonale, nejdříve zkoušeli zavřít ve 22 hodin, nakonec se spokojili se 3 hodinami spánku mezi koncem večírku a přípravou snídaně

 

VÝSLEDKY – počítáno po dojezdu v hospodě, zbývá kontrola podle fotek, případné námitky prošetřím:

 

1. Petr Pokorný, Vítek Sirotek : 670 bodů, čas po započítání bonusů 5:27

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 

2. Přemek, Majkl: 670 bodů, čas po započítání bonusů 5:30

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 

3. Václav “Kruťák” Krutina, Martin “Eri”: 600 bodů, čas po započítání bonusů 5:38

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 

4. Snoopy, Jarun: 580 bodů, čas po započítání bonusů 6:15

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 

5. Víčko, Ondra Cibulka: 570 bodů, čas po započítání bonusů 6:05

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 

6. Mikuláš Vinař a Josef Tuček : 408 bodů, čas po započítání bonusů 6:51

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 

7. Kocour, Petr Šikl: 382 bodů, čas po započítání bonusů 7:29

Nebyly nalezeny žádné obrázky

 

Zdar V.

Trasa: 34km, Čína, Škodovka, Adamov, lesík vedle čtyřproudovky, lesík za Jivnem, lesík pod Mrhalem, lesík pod Kodetkou, Rudolfov a zadem kolem vojáků domů

Účast: Ondra, Eri, Přemek, Venca, Petr Šikl, Majkl, Kocour, Tonda, Ondra Cibulka, Petr Novotný, Pavel Kosař, Pavel Samec, Roman Farka, Jirka Habrda, Koubič, Petr Pokorný, Vláďa, Aleš, Kory, Vítek, Pepa Vlášek

Pád: Pavel Kosař, Pavel Samec, Roman Farka

Defekt: Vláďa, Přema, Vítek

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS:

Komentář: Etapa začala střetem s ambiciózní paní od policejního sboru, která se jala chyta grupu 21 cyklistů, kteří přes její výslovný zákaz jeli na kole přes přechod pro chodce. Nakonec si svou oběť (Romana) ulovila a skončilo to světe div se: domluvou (se sprostými nadávkami) 🙂 Následně mohlo být vše i krásné a bajkové, kdyby nenastala píchací série, která jaksi rozmělnila tempo skupiny a (cituji): “stálo se tak dlouho, že už nám došly témata na povídání” či “nemělo cenu dále jet a bylo by lepší se pročekat až do Budějc”. Je to prostě daň za velké množství jezdců spojené s lajdáctvím (Láďo, KUP SI NOVÝ PLÁŠŤ – sjetý a prořízlý plášť vážně není dobrá prevence defektu) a smůlou. Zas tak špatný to ale nebylo a Pavlovo stezičky to překryly 🙂

O.

P.s. Co se statistik týče, samozřejmě vím, že na start dorazil i Filip a Honza Mikolášek – jenže Filipovo dojezd v 17.07 s vyndaváním kola z auta a následným početím foukání nepřipraveného kola způsobily (bohužel i pro včasného Honzu) demonstraci toho, jak dopadne a do budoucna by i dopadat mělo zpoždění o více než pár minuteček + lajdáckost. Nadržená 20 minut čekající skupina jim odjela. Davcet lidí dorazí v pět, dvacátý první může taky 🙂

Trasa: 42 km, Start, Roudné, kolem vodárny, Kameňák, Milíkovice, Svince, Třebonín, Věncová hora, Černice, Svachova Lhotka – Hostinský pivovar Glokner, Chabičovice, Mirkovice, Markvartice, Velešín a vlakem domů.

Účast: Ondra, Venca, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Kocour, Tonda, Ondra Cibulka, Petr Novotný, Větrák, Pavel Smec, Eri

Pád: Ondra Cibulka, Ondra (na peróně)

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/3kc6verial1h4d9m

Komentář: Ondro, okomentuj prosím vyjížďku s popisem Tvého pádu :-).

Nápad Vítka z minule na návrat vláčkem se mu samotnému natolik zalíbil, že se na vyjížďku vysral… My ostatní jsme se však plánu nevzdali, i když ne úplně všem se v konstatntním dešti do delší vyjížďky a návratu vlakem chtělo – došlo dokonce i na hlasování 🙂 Nakonec ale rozum zvítězil 😉 a za vlahého deštíčku jsme projeli destinace, kde moc často nebýváme. Neshody však pokračovaly a v plánovaném pivovaru Glokner ve Svachově Lhotce většina nezůstala a jela do “povedené” destinace Holkov. Cesta tmou 9 km po silnici (půlka po hlavní) na vlak s jednou blikačkou byla poměrně dobrodružná ale se šťastným koncem, završeným spojením grupy z obou hospod ve vlaku. Na Jižní zastávce v CB jsem si pak při pokusu “o švandu” s boucháním na kamarády sedící v jedoucím vlaku za mé jízdy na kole neuvědomil, že mezi perónem a vlakem je mezera, kam mi sjelo kolo a moc nechybělo, abych sebe či stroj poničil. Ufff. Naštěstí jsem v poloopilecké duchapřítomnosti ihned lehnul na druhou stranu a kolo zatáhl reflexivně na sebe. Dobrej trik (kterej ale už nikdy zkoušet nebudu)

O.

Trasa: 38 km, Hodějovice, odkaliště, zadem okolo Škardy, zdolání kameného valu na Českém Švýcarsku, Třebotovice, Ohrazení, Ohrazeníčko, Mysletín, maliní, tráva, kopřivy, Hodějovickou roklí, ke Špačkům a domů.

Účast: Ondra, Přemek, Vítek, Venca, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Kocour, Tonda, Koubič, Pepa Vlášek, Ondra Cibulka

Pád: nikdo

Defekt: Ondra Cibulka

Trackmaker: Ondra, Petr Šikl

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/9baspa2fu2shd9p3

Komentář: Silniční Mysletínský zážitek byl tak silný, že jsme ho zvolili i jako cíl úterní vyjížďky. Ukázalo se, že to stejně jako na silničkách nebyl tak úplně dobrý nápad. Prcačka maliním, trávou a kopřivami, co dodat. Celkovou délku tratě výrazně ovlivnil defekt Cíby. Při výměně protrhl i náhradní duši. Ono když se sejdou tři borci, jeden s galuskovým ventilkem, druhý s auto ventilkem a třetí na devětadváce, nevěstí to nic dobrého. Bez podpory týmového mechanika se to bohužel neobešlo. Peťo díky. H

V kroužku nejvěrnějších jsme u Nezmara vymysleli pěknou taškařici. V Krumlově jsme letos ještě nebyli, čas vyjížděk se nám krátí … dali jsme hlavy dohromady a vzpomněli si ČD.

Plán příští vyjížďky 27.8.2013

TRASA: Start, Včelná, Plavnice, Svince, Třebonín, Věncová hora, Černice, Chabičovice, Zahrádka, ČK, Křížová Hora, Plešivec, Kladné, Kájov = podle map na netu 42 km. Občerstvení v hospodě u nádraží, zpět vlakem Kájov-ČB 21:01-22:01. Tak se na to připravte a doma si prodlužte vycházky. Prosím šiřte mezi ostatní Nezmary. Zdar V.

A já plním svůj slib: “Ano, jsem kokot, věděl jsem, že tam bude ostružiní a přesto jsem tam jel. Vyjížďku jsem zkurvil JÁ, JÁ a zase jen JÁ. O.” 🙂

Již třetí ročník silničního putování na lehko se nadmíru vydařil a dokonce se ho odvažuji hodnotit jako nejpovedenější. Přeci jen 8 lidí už je opravdu jiná cyklistika (i když jsme se z chlívečku “Začátečník” ještě příliš neposunuli), super počasí, skvělá malebná krajina, kulturní vyžití, asfalt jak dětská prdýlka, minimální provoz – no co chtít více.

 

První etapa (190 km, 2.280 v.m.) opět potvrdila kvalitu Horního/Dolního Rakouska pro silniční cyklistiku, malebná venkovská krajina tolik – nejen mírou úpravy okolí – rozdílná od našeho venkova, bodří lidé (dědula s cigaretkou v ústech nabízející sám od sebe vodu když jsme stáli před jeho domem a měnili píchlou duši atp.), rozdílné gastronomické zvyky – např. Lammbeuschel (jehněčí plíčky) s knedlíkem by asi u nás moc nefrčeli. Já dělal že nevím co to znamená a stejně jako Aleš a Samík si “bojšl” dal a jak nám to jelo! Večerní párty v pivnici kterou obsadili fanoušci Eintrachtu Steyer po prohře s Lincem 0:2 (popěvky a melodie stejné jak u nás, slova jiná), nedopečený kebap o půlnoci – co říct víc? Snad jen, že plánovaných 150 km bylo jaksi drobet překročeno.

 

Druhá etapa (135 km, 1.700 v.m. ) nám dala přičuchnout k Alpám a venkovskou kýčovitou romantiku vystřídala zase jiná venkovská kýčovitá romantika. K tomu se jěště změnil charakter kopců a rázem to byly delší a prudké kopce, které dali mnohým poznat (ne všem Venco, vím), že je opravdu lepší jet lehkou frekvenci místo pily od začátku a nečekat, že za zatáčkou kopec skončí :-). Koupálko v alpském potoku dotvořilo kolorit krásna, avšak fotky Alešovo párku nezveřejním! V St. Pöltenu byl pak techno festival jehož účastníci obsadili veškeré ubytovací kapacity, což jsme museli řešit ubytováním v domu v půlce stavební rekonstrukce kde se nacházel Jugendhaus a snad jen pro nás sedm nachystaným čtyřlůžkovým pokojem. Tuly tuly, kuscheln + skutečnost že někteří nevezli spodní prádlo a spali nazí, vzpomínkám nedá dlouho zapomenout.

 

Třetí etapa (175 km, 1.697 v.m.) nám napřed poskytla krásy moderní vládní čtvrti v St. Pöltenu a následně nás uvrhla do hledání cesty do Kremsu, která by však nebyla rychlostní komunikací… Toto hledání se u Kremsu opakovalo a zazněly i hlasy, že to vlastně není dálnice a že bychom těch osm kilců po ní dodrcnout mohli… Naštěstí však zvítězila opatrnost a cestu přes Dunaj jsme našli cyklovyhovující. Překrásné údolí Křemežského potoka 🙂 (Kremstal) přešlo do kopců a (ano samozřejmě) do kýčovité krásy dolnorakouského venkova. Za stálého sehrávaní cyklo dovedností jsme dali pivo na hranicích a vystřihli (někdo…) názornou ukázku toho, že ne pro všechny je na 160 kilometru přidávání z Ledenic přes Mysletín vhodně vymyšlené (cituji: “Do kopce, do kopce… Já mu na kopci ten Cannondale rozšlapu!”).

 

Myslím tedy, že všichni byli s akcí spokojení a všichni už mluvili o dalším ročníku. Zvláštní uznání letí k Erimu, který se od nás musel dík rodinným povinnostem v sobotu před poledenem odpojit a dal si svou oblíbenou disciplínu: časovka na 180 km a více…

Záznamy z GPS je zde: http://www.endomondo.com/workouts/232143851/6912273

O.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Trasa: 59 km, Kněžské Dvory, Nemanice, Úsilné, Jelmo, Velechvín, Ševětín, Vlkov, Poněšice, AMU, Hluboká a domů

Účast: Ondra, Přemek, Vítek, Venca, Vláďa, Kory, Petr Šikl, Aleš, Eri, Větrák, Majkl, Honza Mareš, Pavel Samec, Kocour, Tonda, Koubič, Pepa Vlášek

Pád: Ondra, Pavel Samec

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/Premek/bkhvk74a4hcfveq2

Komentář:  Veden snahou, abychom projeli co nejvíce okolí CB a nejezdili furt to samý, jsem zvolil jednu z posledních destinací, kde jsme letos nebyli (Volešek ještě bude, nebojte!) a to Ševětín. Někomu se to líbilo, někomu méně, tak už to bývá. Kdybychom si ale dali prohlídku Ševětínskýho dolu jak jsem chtěl (holt to “někdo” pokazil), a kdybych trefil Jelení skok (do příště poladím) mohlo to bejt i s poznávacíma zážitkama. O.