Trasa: 42 km, pravej břeh Vltavy, Hrdějice, motanice pod Hosínem, Hosín, motanice v lese za Hosínem, nájezd do Dobřejovického polesí, kolem tratě do Chotýčan, kolem obory k Majklovo sjezdu, motanice Dobřejickým polesím, Zámostí, pod tratí do Opatovic, objetí tradičního kolečka kolem teletníku :-), nalezení cesty po pravém břehu Vltavy domů

Výškové metry: 606

Účast: Ondra, Přemek, Venca, Vláďa, Kocour, Eri, Kory, Tonda, Pavel Samec, Vítek, Petr Pokorný, Petr Šikl, Pavel Kosař, Víčko, Pepa Vlášek, Ondra Míka, Aleš, Petr Kolban

Pád: Petr Pokorný 2x, Petr Kolban, Přemek

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/premek/8q9s0prqb4l45l6c

Komentář: Na startu jsem zmínil nápad jet směr Hluboká, byl Vítkem odsouzen, že na Hluboký chcalo jak svině, k tomu ještě Aleš prohodil: “Já se z okna díval na Hlubokou na to černo a modlil se ať nejedem tam” – no ale jeli jsme a fakt tam před naším příjezdem chcalo :-). Počáteční jezdivé netechnické úseky ke konci vystřídal technický úsek cestou necestou pro trénování rovnováhy v listí, trávě a klackách a několik technických sjezdů, kde se názorně ukázalo, že je vážně pohodlnější (a při odpovídajících schopnostech i bezpečnější) je jet a nenechat se smýkat kolem dolekopcom 😉 I když už se na cestě domů zdálo, že cestu od teletníku nenajdem, trackmaker ji našel a nasměroval družstvo k Nezmarovi již bez přehmatů.

O.

P.s. Kam pojedem příště se domluvíme v Jizerkách, jen dávám na vědomí, že jsme minulej víkend já, Hony, Sirota, junioři & sekera, 2 pily a nůžky na živý plot, zprovoznili singlík kolem Římovský přehrady vedoucí k Velešínskému hradu. Víťa to pojal opravdu z gruntu s ambicí, aby to šlo celé jet (hrazení z klád, vysypané kameny a zasypané hlínou a mechem) a myslím, že se jetelnost o dost zvedla. Nicméně nelze nezmínit Víťovo poslední větu: “A když to nepude celý jet, tak se to aspoň líp povede…” 🙂

Trasa: 58 km, kolem Malše do Roudnýho, pod Včelnou, žlutá do Římova, Lahuť, červená na Sv. Ján, radler, nanuk, malinovka, Ločenice a po červený na Polžov, pod Todeňskou horu, maturita na učňáku (úspěšně složili Eri, Venóš, Vítek, Ondra, Přemek – ostatní potláčali bajk), slza a tyčinka u romantické vyhlídky pod Todeňskou horou, na vrchol, červená do Sedla, po hrázích Pašínovice, zelený pochoďáček kolem Stropnice, Dlouhá Stropnice, Straňany, rechle, Plav, Vidov, Roudné a domů

Výškové metry: 769

Účast: Ondra, Přemek, Venca, Vláďa, Kocour, Eri, Majkl, Kory, Tonda, Petr Jiřička, Pavel Samec, Vítek, Petr Pokorný, Koubič

Pád: Majkl

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/premek/2o2rg556useb762j

Komentář: Odpolední výheň zřejmě odradila vícero lidí, neb jinak si nedovedu vysvětlit poměrně malou účast stále ještě v předprázdninových termínech. Méně početná skupina a větší jezdivost trati však přichystala plynulou a poměrně dlouhou projížďku do méně navštěvovaných lokalit. Vyjížďku díky práci/zábavě? nedal Peťa Šiklů a i když se moc snažil se k nám připojit cestou a nakonec nás chytnul “už” v Plavu na zpáteční cestě, účast mu přiznat nelze. Soud je přísný, spravedlivý, všestranný a naprosto nestranný 🙂 Tedy  D´Artagnan padl a už jsme my stoprocentní zbyli jen 3 – já, Přema a Venca. Něco mi ale říká, že z kola ven půjdu první já…

O.

P.s. Debata nad příští destinací neproběhla, tak dávám na zvážení Hlubockou oboru, Purkarec, Rachačky, Zlivská obora, ať máme před Jizerkama nějaké kilce. A v tyto místa jsem ještě letos nemířili… Pokud ale má někdo jiné touhy je mi to jedno.

Byl jsem vyzván, abych též napsal krátký report o budějickým půlmaratonu a já tak činím – když už jsem mu přihlížel 🙂 Přihlížel jsem mu nejen já, ale i celkem velká skupina Nezmarů, kteří svých pět hrdinů povzbuzovali seč mohli! Každý z Nezmarů se s tratí popasoval po svém, zejména to, jakou masku ten který dokázal nasadit, tvořilo kouzelný rozdíl. V čele s kašpárkem Vítkem Kořínků, který ač jistě také trpěl 😉 rozdával usměvy a drobné legrácky na všechny strany – jaký to kontrast s na kříž přibitým Majklem, frustrovaným Honzou, soustředěným Přemkem a Ondrou. Pořadí Nezmarů bez udání rozestupů bylo nakonec následující: 1. Honza (gratulace za “nejhorší čas v životě”, bro) 2. Ondra (pohublá lehkonohá gazela 🙂 překvapila asi všechny) 3. Přema (21. v kategorii i přes zdravotní problémy!) 4.  Vítek (míň se smát a víc se kousnout hochu a máš to pod dvě hodiny!) 5. Majkl (včera jsme se shodli na tom, že to příliš pomalu rozběh a pak už se to nedalo dohnat… Zkušenost pro příští rok, chi chi). Bez ohledu na interní Nezmaří pořadí vyslovuji jistě nejen já úctu všem finišerům, v takovém vedru to muselo být pravé peklo. You are the gods of hell fire!

Více na: www.runczech.com

O.

Trasa: 48 km, Hakláky, po koňský do Křenovic, polem pod Vráže, žlutá Vrážema, Dehtář, Čakov, nad Jankov, svážnice, prďoch na Skalku, napojení se na červenou hřebenovku Kluka, Haberák, masivem Kluka nad Kvítkovice, motanice v Dubenským lese, Třebín, zelená na Švábák a domů

Výškové metry: 756

Účast: Ondra, Přemek, Venca, Petr Šikl, Vláďa, Víčko, Kocour, Eri, Majkl, Kory, Sochy, Tonda, Petr Jiřička, Pavel Samec, Pepa Vlášek

Pád: Ondra

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/premek/febg798ifbkbd26u

Komentář: Při absenci debaty nad destinací minule jsme si jí schovali na Start, ale netrvala ani příliš dlouhou a vyrazili jsme. Počasí bylo akorát, jen ještě stopy dešťů zvláště na začátku připravili dost bahna, ale na Kluku (kde je VŽDYCKY sucho) to už bylo dobré. Nevím jak kdo, ale já hřebenovku od Holašovic nejel asi tři roky a včera jsem byl z ní nostalgicky nadšen. Kde byl bordel, bylo čisto, kde bylo vykáceno, je zarostlo. Moc pěkné. Pár sjezdíků v masivu Kluka, rozdělení skupiny a poklidný dojezd k Nezmarovi, kde převládla tentokrát nikoli debata o tom, jaký kolo si má koupit Peťa Pokorný ;-), ale jaký auto si má koupit Eri + spousta zasvěcených automobilových rozumů od inženýrů, redaktorů Autotipu, řidičů z povolání, běžných uživatelů atp. Bžunda.

O.

P.s. Na příště se vytvořila shoda nad Todeňskou horou a když už je dlouho vidět, tak zřejmě s příjezdem po trase Římov, Sv. Ján, Ločenice, Polžov. Takže dvě flašky sebou klucka 😉

Trasa: 48 km, Meťák, jez u Plánských, Boršov kemp, červená až na Dívčák, Třísov, do masivu Kleťě k mohylám, masivem Kleťě, úvahy nad Chlumeckou horou, chcanec jak svině, konec úvahám nad Chlumeckou horou, parkál, Holubov, atomizace skupiny a různými cestami dle chuti každého soudruha domů

Výškové metry: 680

Účast: Ondra, Přemek, Vítek, Venca, Petr Šikl, Vláďa, Víčko, Kocour, Víťa Kořínek, Eri, Majkl, Aleš, Pavel Kosař, Kory, Sochy, Tonda, Ondra Míka, Honza Mikolášek, Petr Jiřička

Pád: Eri, Tonda, Kocour, Venca (tedy co vím)

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/premek/ajl2iqdp8pm5n21h

Komentář: Déšť před etapou a předpověď počasí rozpoutala na startu debatu, zda je vhodné jet dohodnutou trasu, či ne a nakonec se plánování předem ukázalo jako podstatný argument a vyrazilo se. Červená kolem řeky byla opravdu od bahna a hodně kluzká, což se projevilo efektními karamboly – Eri korbička, samotné kolo trčící ze strže vedle klouzající lávky značilo, že někde dole bude i jezdec – a byl to Toník 🙂 a o Kocourovo pádu jsem jen slyšel: “…a najednou vidím ve svahu takovou kutálející se oranžovou kuličku, nemňoukala, ale Mačička to byla…” Ve zdraví jsme přežili a část skupiny už v Třísově podlehla předpovědi a na působivou imitaci pohanského obětiště se už s náma nevydala. Déšt, který se nám do té doby víceméně vyhýbal, ale v masivu Kletě udeřil plnou silou a rozmetal další plány a jednotnost skupiny a doprovodil nás až – většinou – domů (včetně mě), neb u Nezmara včera oranžovo určitě moc nebylo. Tak příště.

O.

P.s. Debata o další trase nevím, zda byla a tak jen dávám na zvážení tip na Hlubockej maraton, Dobřejice atp. A nebo ať si Eri připraví něco, co není furt po rovině 😉

P.s. Totou cestou chci vyjádřit podporu 100 mílema zničenému Honymu – leží tam v oboře, ručku má nahoře (zlomenej lokýtek), bojí se, bojí, že umře (jeho forma). Tak se drž, já to měl minulej rok, nohy už jsem do formy příliš neroztočil, ale neboj, sezóna je ještě dlouhá.

Jádro (ani ne tak zdravé jako odhodlané) Nezmarů se zúčastnilo akce kamarádů z Legendbike

Bylo to opravdové dobrodružství, níže odkaz na reportáž, příště nás třeba bude víc

http://legendmtbclub.cz/?p=3377

zdar V.

Trasa: 48 km, Velkas, Hodějickej les, Hůrka, Nová Ves, po červený do Komařic, Pašínovice, kolem rybníků zpět do Komařic, zelená kolem Stropnice, Ostrolovský Újezd, Žižkův Dvorec, Radostice, za Trocnov, Zborov, Hůrka, Hodějickej les a domů

Výškové metry: 703

Účast: Ondra, Přemek, Vítek, Venca, Petr Šikl, Honza Mareš, Vláďa, Víčko, Kocour, Víťa Kořínek, Eri, Majkl, Venca Drbout, Aleš, Petr Pokorný, Pavel Kosař, Kory, Koubič, Láďa Benhák, Sochy, Pepa Vlášek

Pád: Petr Pokorný 3x, Koubič, Venca Drbout

Defekt: Petr Pokorný praskej drát

Triple Gold Club: prvním letošním členem je Petr Pokorný, členství vyšperkoval trojitým pádem (kandidát do prezidia TGC?)

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/feqk66086n9dal0m

Komentář: První letošní opravdu teplá vyjížďka (krátká/krátká) byla “lehce” poznamenána bahnem z týdenních deštů. Eriho to mrzelo dvojnásob, neb chtěl jet na Kleť, což bylo s odkazem na bahno cestou tam, zamítnuto 🙂 Petr Pokorný vyslyšel výzev k spdéčkám a uvěřil jejich bezpečnosti, když zároveň demonstroval, že k víře nutno mít i trochu pozornosti a umu a položil to na Startu ještě před pozdravem (krvavé koleno). Pak ještě jeden pád v lese do měkýho, prasklej drát, neřadící malá placka – demotivován se odpojil ve třičtvrtě a dojel po asfaltu. My ostatní až na vyjímky jsme si cestu užili i s dvěma highlightama: fatalistickým připomenutím reality při pohledu na mrtvou metrovou užovkou (ne, nebyla to zmije Herr von Šikl), kterou již začala pojídat roztodivná havěť (ashes to ashes, dust to dust). Veselejší byla scénka alá “Slunce, seno…” při zkoumání zda ta ohrada na bejky je pod proudem. Ano byla. A hliník vodí 😉

O.

P.s. Myslel jsem, že Erim prosazovaná Kleť je pro příště jasná volba, ale nakonec Eri hlasoval proti :-), neb jí jede s ostatníma Nezmarama o víkendu v rámci sto mil a tak se rozhodlo, že pokud póčo dovolí, pojede se řeka na Dívčák a pak se zakousnem do masivu Kleťe – hradiště, vysílač u Chlumu a tak. Tam jsem trasérsky slaboučkej a tak se už teď těším na klábosení v pelotonu a kritizování toho debila, co to vede, chi chi.

Trasa: 36 km, Motor, Nemanice, Úsilné, lesem na Libnič, motačka u Libniče, motačka k Lišovu, přejezd přes Floridu k Jivnu, motačka na Babě, Rudolfov a domů

Výškové metry: 590

Účast: Ondra, Přemek, Vítek, Venca, Petr Šikl, Honza Mareš, Vláďa,  Tonda, Víčko, Kocour, Víťa Kořínek, Eri, Majkl, Venca Drbout,

Pád: Víčko

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra, Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/e6enau5f5bk7v0h3

Komentář: Celé to vše stálo včera na otázce zmoknem? A jak moc? Po dešti už koneckonců bylo a tak jsme vyrazili vstříc mokrým kořenům a klackům, předvést o kolik nám to jde za sucha lépe. Ač pod vedením dvou hlav, asi třikrát jsme lehce zakufrovali, ale co, adventure občas musí bejt. Když už to vypadalo, že jsme se dešti, částečně lesem a částečně štěstím, vyhnuli, při zpáteční cestě nás chytlo kroupové peklo a bílá pokryla vše vůkol. No co, nemůže se jezdit jen za sluníčka.

O.

P.s. O další destinaci jsem debatoval spíše jen s Peťou a není úplně nepravděpodobné, že bychom prubli červenou přes Novou Ves do Komařic, motačka a pak zelenou kolem Stropnice, no uvidíme.