15 října, 2017 | 
Author: Ještě jedno běžkařské téma.
Přéma opět nabídl skvělou možnost zajištění ubytování na Kvildě a s tím spojený běžkařský víkend s dětmi (a jak on uvádí také se staříky)
Letos je dokonce možnost sousedního objektu, což výrazně zvýšilo kapacitu.
Kdo by z Nezmarů měl zájem v termínu 19.-21.1.2018 se účastnit, prosím vyplnit formulář
Rozhodující slovo ohledně účasti, resp.přednosti bude mít Přéma, ale rychlost přihlášení také může hrát roli 😉
Zdar chlapci. Spoustu moudrých slov bylo řečeno 😉 než jsme se nějak v obecnější rovině shodli na termínu dokolné. Tak tedy, dovolte mi Vás všechny, kdo se cítíte Nezmary, Nezmařinkami či dokonce Nezmařinčaty, pozvat na Dokolnou 2017, která se bude konat:
24.11. 2017 od 19.00 v klubovně tenisového oddílu TJ Start
Ku příležitosti dokolné bychom já a Ondra Míků chtěli připomenout, že nás příští rok ve výsledkových listinách cyklistických závodů musíte hledat v kategorii “do 50 let” 🙂 Tradiční program dokolné, který zahrnuje nejen příslušnou veselici, ale hlavně prezentaci statistik (včetně vyhlašování sledovaných kategorií, včetně kategorie nejsledovanější) naše připomínka nenaruší ani trochu, ba ji spíše podpoří pivíčkem za cenu jako na volebním mítingu 😉 a kvalitnější kořaličkou, než je ta slívka u Zdendy a třeba i nějakou extra dobrůtkou. Kdo ví? 🙂
Zjišťování předběžné účasti – hlašte se zde : doodle formulář
O.
P.s. A dá-li Výbor našeho spolku, bude dokolná i výroční schůze našeho BK Nezmar z.s. (mějte toto pozvání též za pozvánku na schůzi), zn. kdo nepřijde, nehlasuje. …. a ani se nedozví, jak se hospodařilo s penězmi společnými, checht!
Na dokolné se bude stejně jako loni vybírat 400 Kč/člena na chod spolku
S Vrchařskou korunu Jižních Čech nás Lojza tentokrát napínal. Na dojezdné VKJČ 2016 vytěžil od účastníků jejich zamilované kopce a vybrané kopce začal zveřejňovat postupně. Pomalu začínalo být jasné, že se podíváme opravdu po celém širém Jihočeském kraji. U některých vrcholů jsem docela pátral, jestli to už není u sousedů. Kruťák to vzal jako výzvu a neuvěřitelně to objel na jeden zátah v prvních dnech – jeho reportáž je zde legendmtbclub . My se tradičně chtěli pokusit v trochu lepším počasí v půlce května, jako prověrku na Loudání.
Lákadlo na web jsem dával jen ze zvyku „O víkendu 11.-15.5.2017 se budeme opět pokoušet přelstít lidové pranostiky a objet vrcholy Vrchařské koruny Jižních Čech VKJČ 2017. Doufejme, že ledoví muži se do té doby vyvztekají a začne být hezky – hůř už vlastně být nemůže, takže to asi vyjde. Plán je ve čtvrtek po práci vlakem směr Vysočina a pokud to vyjde, tak v neděli končit opět na vlaku u Tábora. Jízda co nejvíce terénem, spaní venku, strava v hospodách. Cykloserver změřil 528 km, 10.359 vm. Zatím to vypadá na účast já, Petr Š., Hony, Jarun. Přidá se někdo do týmu BK NEZMAR B, když Áčko už to objelo 🙂 ? Rádi uvidíme zájemce třeba i na část trasy, zkratky, nábližky a ústupy vlakem jsou možné, trasa tomu nahrává. Zdar V.“
Tušil jsem, že na moji nabídku (krev, pot a slzy) nikdo (tradičně) nebude reagovat. I když byli tací, to o tom částečně uvažovali. Případně jsme se těšili na setkání sesilničářskou sekcí, která se po kraji pohybovala s Pražskými Pepíky. Nicméně jsme nakonec byly Loudací čtyřka.
Píšu s velkým odstupem, takže to nebude úplně přesné v detailech. Bylo by mě ale líto, kdyby naše výprava zapadla. Doufám, že mě spolujezdci doplní, opraví, …
Trasa byla dopředu plánovaná v Cykloserveru, převedena do pdf, vytištěna a vložena do mapníků. Pěkně po staru bez satelitů.
Ve čtvrtek po práci jsme vyrazili vláčkem směr Vysočina. O zábavu se postaralo několik 2l petek Bráníku. Jarda přistoupil z Prahy ve Veselí. Ve stanici Žirovnice-Počátky jsme vystoupili před 18 hodinou. Zajímavá stanice pojmenovaná po dvou větších městečkách v okolí, ovšem nacházející se v obci Stojčín a pro nás zajímavě v kraji Vysočina. Výjezd na Hradisko a následný sjezd byl hodně technický, velké kameny, moc pěkný terén. Docela to ubíhalo, za chvíli jsme byli u Ďáblovy prdele, kde se bohužel někteří nezdrželi oplzlostí :). Kousek cestou je osada Nový Svět. Tam nás čekal high-light celé cesty – pivní automat. Po vhození mincí a kontrole občanského průkazu (!) si sami načepujete kolik chcete, tedy až do vyčerpání kreditu. Nádhera! Hlavně to, že to pán zprovoznil přesně v době, kdy jsme u něho zabrzdili. Prostě z (Ďáblovy) prdele klika. Pomalu se stmívalo, takže dále na Vysoký kámen jsme už jeli se světly. Před Jindřichovým Hradcem nás prověřil super bajkový úsek podél Hamerského potoka. V JH na benzínce jsme si dali pozdní večeři a jeli na Rýdův kopec, kde jsme měli v úmyslu přespat v přízemí rozhledny. Bohužel bylo zavřeno a navíc se schylovalo k dešti, takže jsme jeli po trase dál a ubytovali se v altánku na hrázi Velké Holné (věděli jsme o něm z cyklovýletů na Asgard). Pršet naštěstí začalo, až když jsme byli schovaní, úplně v suchu to nebylo, ale zase „velká“ klika.
V sobotu jsme dojeli do Stráže nad Nežárkou, posnídali na benzínce a vydali se směr Novohradské hory. Trošku nudný, hodně dlouhý přejezd přes Třeboňsko, ale nedalo se jinak. Energii jsme doplnili v super sámošce v Petříkově a pak ještě v Horní Stropnici. Odtud je výjezd na Kraví horu impozantní. Nahoře Peťan začal být trudomyslný, špatný ořech či co. Z kola furtšlap. Tohle se mě stát kdekoli, tak musím končit, nebo najít cykloservis. Peťan dokázal sjet do Hojné vody, půjčit si nářadí od chalupáře, rozebrat ořech, zase ho dát dohromady a jet dál. Přejeli jsme Novohradky, Jelení vrch a v Malontech se v hospodě odměnili. Výjezd (výnos, výškrab, výplaz) na Hradištský vrch nebudu komentovat, je to moc pěkný kopec. Sjezd k Malši a pěšinky na Louzek byly za odměnu a navíc nás hnala myšlenka na posezení na zahrádce naší milé hospůdky v Bujanově. Přehoupli jsme Polušku a mířili ke Krumlovu. Za Přídolím už se smrákalo, takže jsme to jednak vzali po silnici, a jednak se vzdali vyhlídky na další cestu. Po chvíli bloudění a hledání jsme se vetřeli do hospody nad kempem ve Spolí. Dokonce jsme přemluvili obsluhu, že nás nechají spát na terase. Byla tam nějaká párty, jelo karaoke, ale nejspíš narozky 65+ tak jsme doufali, že jim dojde dech a bude klid. Dech jim došel, ale klid nebyl. Karaoke se zmocnila obsluha a jeli do 4 do rána. Kvalitní odpočinek v zimě na dlažbě za dunění soundsystémů.
Posnídali jsme u pekárny a vydali se stoupat k vrcholu nad Krumlovem. Další cesta směr Světlík byla očistec. Popadané stromy, nejetelná pěšinka. Když si vzpomenu, že jsem družstvo přemlouval, abychom nespali v ČK ale ještě jeli na pokraji sil po tmě na noc do Světlíku, tak mám ještě teď husí kůži. Směr Kramolín se nám podařilo parádně projet neznačenou cestou přes louky lesy, od Stezky korunami jsme si dolu dali sjezdovou trať – exit trail. Na těžko docela zážitek. Naštěstí jsme se nikdo nenechal unést a nebyl to náš exitus trail. Dali jsme regulérní oběd (!nečekaný ústupek!) dole u lanovky a jeli na hráz a dál jen nesli přes kameny na Čertovo kopyto. Aspoň sjezd byl super. U jezera Jarun hlásí, že mu nějak divně hází kolo. Kontrola odhalila prasklý ráfek. Pro mě opět neopravitelná závada. Jarun se ovšem nevzdává, plán je dojet zpět na druhou stranu do Lipna, zkusit bikeservis, případně ve Frymburku, Černé v Pošumaví koupit ráfek, přeplést a pak se k nám zas někde přidat. Jako poslední záchranu jsme měli Alici, že by vzala jiné kolo u nás ze sklepa a Jarunovi by ho na Lipno přivezla. Nás čekala časovka podél Lipna (Hony nás vzorně odtáhnul), pak šotolina podél kanálu – další delší nezáživný úsek zakončený asfaltovým výjezdem na Plešné jezero. V té době už jsme se míjeli s bouřkami. Slyšeli jsme hromy kolem sebe, viděli černé mraky, přijeli někam, kde byly louže po bouřce, ale pořád jsme nemokli. Přes Nové Údolí jsme mířili do Strážného a rubali, co to dalo, hnaly se mraky a bylo jasné, že tentokrát nás neminou. Měli jsme to fakt těsně. K benzínce jsme dojížděli už s kapkami deště, ale pak začal hustej ceďák. Snědli jsme, na co jsme přišli, déšť ustal, tak nám nezbylo nic jiného než vyrazit na Kunžvart. I za mokra to bylo moc pěkné, hlavně sjezd zpátky do Strážného. Do soumarského mostu jsme jeli nějakou opuštěnou silničkou, a jelikož bylo bahýnko, před setměním a sil už taky moc nebylo, tak do Volar jsme dojeli po silnici a den zakončil v Hotelu Bobík. Kolem 22 hodiny se rozrazily dvéře a s úsměvem vešel Jarun. V Lipně ani v Černé neuspěl, tak sednul na vlak, dojel do ČB, u mě ve sklepě vzal zadní kolo, hodil na něj svou kazetu a brzdový kotouč, sednul na vlak a dojel do Volar! Spát jsme šli na fotbalovou tribunu. Nejlepší spaní, i když Volary nezklamaly a bylo tak 3°C.
Nedělní ráno bylo mlhavé. Snídaně opět na benzínce a pak jsme si pěkně protáhli lýtka při výnosu přes hrad Hus. Ještě jsme doufali, že to dojedeme celé podle plánu, i když s nutnýma úsptupkama, tak jsme to k Malencím brali opuštěnýma silničkama přes Vlachovo březí. Při výjezdu z Volyně se na nás hnaly mraky, tak tak jsme stihli dojet do Němětic a tam v autobusové čekárně čekali až to přejde. Zase jsme nezmokli, ale výjezd na Kbíl podmáčenými loukami stál za to. A navíc už nebylo reálné dojet až do Střezimíře. Nebo možná bylo, ale museli bychom jet po silnicích a riskovat jestli stihneme poslední vlak. Ve Strakonicích jsme udělali „chodníku prostři se“ před Teskem a jeli směr Písek. Cestou proti nám jel silničář, z kterého se vyklubal Venca – ano je to tak, NASA všechno vidí, pěkně si nás zkontroloval :). Kus s námi jel, pokecali jsme, moc mě to potěšilo. Velký Kamýk nad Pískem byl náš poslední vrchol, sjeli jsme do Písku, Jaruna jsme odevzdali na vlak a jeli si někam dát pivo. Po chvíli tápání s kapkami deště v patách jsme trefili super nálevnu s tankovým Platanem. Zrovna se hrál nějakej hokej, tak to byla taková pěkná tečka za tím naším výletem. Bohužel už si nevzpomínám kolik jsme ujeli, myslím něco málo přes 400 km, výškové metry nevím.
Domluvili jsme se, že zbytek si objedeme někdy o letním víkendu pro změnu v teple za sluníčka. Zbývá 5 map z 29. Ne však Jarun. Na další víkend měl naplánovanou akci s prací, která krachla a jelikož rodina se už zařídila bez něj, tak měl volný víkend. Mrzelo ho, že kvůli ráfku vynechal Šumavské kopce, tak se do toho pustil. Z Prahy po práci vlakem do Volar, na Kunžvart, Plešné Jezero (sobota 0:50) a zpátky do Volar. Trochu se vyspal na osvědčené tribuně a ráno jel vlakem do Mirotic, odkud přejel přes severní vrcholy do Střezimíře a odtud vlakem do Prahy – tím VKJČ 2017 splnil, i když do teď, zřejmě ze skromnosti, neposlal Lojzovi fotky :).
Trasa: 40 km, Švábák, motačka v lese okolo Hada, Vrbenské rybníky, Dasný, kolem rozvodny k Bezdrevu, Eriho stezka, pod Vondrov, kolem Bezdreva, Munice, hranou lesa k oboře, Myslivna, pěšinou nad Vltavou k zámecké zahradě, maturita dolů, pravý břeh Vltavy až ke Zdendovi.
Výškové metry: 404 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Šikl, Víťa, Zdenál, Hony, Eri, Víčko, Toník, Koubič, Duby, Kocour, Víťa Kořínek, Stanley, Sochy,
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Erotokritos
Komentář: Hrozba dešťových srážek nás přiměla zvolit ústupovou variantu a motat se v blízkosti komína, namísto zdolávání nových sjezdařských tratí v úbočí masivu Kluka nalezené Bivojem a Zdenym. Už nyní je jasné, že tuhle parádičku si užijeme až napřesrok. Pro dnešek byla důvěra svěřena Erimu, který se v traserství vypiloval k Ondrovu obrazu, samosebou jak jinak než pod jeho osobním vedením. Poklidný průběh etapy lehce narušilo čekání na ztraceného Bivoje. Navádění po telefonu se díky Bivojově neznalosti lokality, za humny, nesetkalo s kýženým výsledkem. Návrat ztraceného syna nastal až v Municích. Následoval set Hlubockých klasik, během nichž nedošlo k žádným kolizím, defektům, ani ztrátám. Blížící se tma nás spolehlivě nasměrovala po pravém břehu Vltavy ke Zdendovi, kde jsme diskutovali o blížícím se výjezdním zasedání.
Hony
NOC: “Cestu buď najdu, nebo udělám.” Hannibal
Počínaje dneškem, 3.10. 2017, je start úterních vyjížděk posunut na 16.30. Tak jak kdysi již otcové zakladatelé stanovili 🙂
O.
Trasa: 29 km, lávka, Sucháč, Dobrá Voda-hřbitov, Dubičák, Hlincovka, Lustenek, Rudolfov a kolem Škodovky domu (GPS záznam napoví víc 😉 )
Výškové metry: 405 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Zdenál, Hony, Eri, Víčko, Toník, Koubič, Duby, Míra Doležal, Kory, Vláďa, Honza Ludvík
Pád: Eri 2x, Majkl, Hony, Vláďa, Petr P.
Defekt: nikdo
Trackmaker: Peťa Š.
GPS: http://www.sports-tracker.com/workout/honymari/59ca8a42205b9b18959bca39
Komentář: Na startu proběhla strkanice o trackmakera, neb si Bivoj se Zdenálem, myslíc na kamarády, připravili překvapení v podobě nově objevených trailíků na Kluku. To ale narazili na tvrdé jádro konzervativců a vyrazilo se vstříc motanici v kopcích kolem Hlincovky, což patří k ultraklasice našeho bike podzimu. Dodávám, že tuhle vyjížďku mám moc rád. Prověrka zdatnosti, zručnosti a orientace v terénu dopadla podle očekávání-celkem dost se vedlo, padalo a ztrácelo 🙂 Pěkný příklad za všechny-po divokém sjezdu dolu k potoku následuje úzká lávka, na kterou si ne každý troufne. Jeden nejmenovaný jezdec, aby nespadl, zvolil bezpečnější přejezd brodem. Za brodem je ale protisvah, na kterém spadl 🙂 Já si tedy poctivě píšu taky jeden pád, i když to vlastně pád nebyl, protože mi kdosi zastoupil při výjezdu do svahu cestu a v nulové rychlosti jsem se opřel rukou o toho času už ležící Alešovo kolo, resp. dráty jeho kola-takže dokonce ani lokýtek nebyl! 😉 Zprávy o některých ztracených a padlých přicházely zprostředkovaně, myslím, že by to byla pěkná fotka z termovize, jak na jedné straně kopce jede vláček bajkerů nahoru, kolmo po vrstevnici jiný, pod lesem čeká třetí a v údolíčku leží kdosi po pádu. Bohužel ale takovou fotku nemám, mám jen fotku od Nezmara, kde jsem si chtěl udělat aspoň společné selfie se Zdenym. Vlezly nám ale do záběru nějaké cizí holky… No, tak jim věnujeme aspoň NOC – ono se ostatně hodí i na nás cyklisty 😉
NOC: Jediný komu můžete stoprocentně věřit, že bude stát vždy za vámi, je váš vlastní zadek
V hospodě nás napadlo nechat udělat operátory nabídku pro BK Nezmar.
Logika zní : čím více čísel a dat, tím pro ně zajímavější a pro nás výhodnější.
Zde je formulář, tak to prosím vyplňte, kdo má zájem
https://goo.gl/forms/PpC7yeHRBVZZjoQS2
Podotýkám, že to bude spíš pro ty, kteří nepodnikají, i když to není zcelapřesné, protože sice nejde rozdělit faktura, ale to neplatí pro neomezený tarif, tam to lze. Takže to třeba může vyplnit i Aleš za sebe. A samozřejmě to platí pro všechny rodinné příslušníky apod.
Trasa: 34 km, Švábák, kolem oběšence Třebín, Kaliště, po modrý do Hradců, do masivu Kluka, na hřeben, po červený kousek hřeben, skákačka, sáňkařka dolů, Slavče, panelka, tašky do Šindláků, Švábák a domů
Výškové metry: 598 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Zdenál, Hony, Eri, Víčko, Kocour, Toník, Koubič, Ondra Míka, Duby, Sochy, Míra Doležal
Pád: nikdo
Defekt: Ondra prasklej drát, Přemek
Trackmaker: Erotokritos
Komentář: Po minulém intermezzu si Eri nemoh´ dovolit svou další trudomyslnost, pramenící z drncání na rovinách a tak se toho chopil a směrem na Kluka. Začal jsem si notovat od Ramones “Punishment fits the crime” a připravoval jsem se na to, že bude třeba mít veselou mysl 😉 Ale takhle s odstupem musím říct, že má mysl sice nezůstala veselá, ale Eri za to opravdu nemohl. Naopak ho musím pochválit! Udržoval wattovou kázeň, předem říkal kam se pojede, čekal na ovečky, nevztekal se, když se ovečky ne jeho vinou zaběhly a hlavně (!) včas věděl, kdy je třeba jet domů. Takže palec nahoru pro Eriho a palec dolů za mé technické těžkosti, které mi zamezily vyrovnat trudopocit z jízdy nahoru na Kluka na ucházejícím kole po pomalém defektu, pocitem rychle míhající se krajiny a předjížděných spolujezdců 😉 při projíždění skákačky dolů z Kluka. Jó holt prasklej drát a vynucená opatrnost jízdy mi vzala nejen výše nastíněné, ale i možnost předvést triky na mega skocích v dolní pasáži, které ostatní slabihoudi jen objížděli. Kdybych já neměl ty technické problémy, muhehe… No nic, kluci kolem mě jen svištěli a tak jsem byl rád, že si to užili aspoň oni. Stavitelé skákačky si to však užívají asi o něco více než naši hoši. Tedy! Backflip na Kluku udělat JDE. Jen to umět. (viz připojené video). Někteří z nás umí (a vždy jen nechtěně) nedotočený frontflip no hand 🙂
O.
P.s. Na příští vyjížďce bychom už mohli domluvit, že se pojede od půl pátý, ne? Takže v úterý naposled od pěti a pak už posouvačka?
NOC: Hochům z výše připojeného videa věnuji následující citát:
“Máme dva životy: Druhý začíná, když si uvědomíme, že máme jen jeden.“ Konfucius
Video: http://www.bknezmar.cz/?p=13433
