13 září, 2017 | 
Author: Trasa: 41 km, Nádraží, lávka, Dobrá voda, Švajce, Třebotovice, bloudění po lesíku v oblasti Ledenice, Zaliny, Ohrazení, bloudění v lesíčku před Pulmonem, Pulmon, Zaliny, Ovčín, kochací kolečko kolem (bývalého) ovčína :-), lipová alej, kolem Ortvínovické obory, Ortvínovice, Koníř, jebačka na Jivno, několik lesních úseků za snížené viditelnosti, Rudolfov a kolem Škodovky domů
Výškové metry: 489 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Zdenál, Hony, Kory, Eri, Víčko, Kocour, Toník, Stanley, Láďa Benhák
Pád: Toník, Zdenál, Ondra
Defekt: nikdo
Trackmaker: Peťa P. a částečně náhoda 🙂
Komentář: Dobrý den majore Gagarine, tak jsme se konečně dočkali! Ano, o Pulmonu by se dalo psát z několika úhlů pohledu, ale já mám ten optimistický, takže budu skoro jen chválit. Hezké je, že se Peťa své rodinné stříbro snaží vždy ozvláštnit novinkami a zároveň zachová tradici. Když jsme se blížili k prokletému lesíku za Ohrazením, který ještě nikdy naše skupina neprojela bez bloudění (tohoto typu jediné místo v okrese CB!!!) pohrozil jsem Peťovi, že jestli dnes nebudem bloudit, ať si mě nepřeje. Peťa si výzvu vzal k srdci a pustil to tam bez rozmyslu. Někudy tudy. Tento lesík nemá kolem sebe aglomeraci, ale zase to není žádnej hustník, takže pěšiny zde sice nejsou, ale zase se dá jet +/- obstojně i mimo cesty. To, že jsme ouplně ztracený, poznali všichni, ale některým ze škarohlídů Pulmonu to dalo však naději, že by se jim mohla vyjížďka přeci jen něčím líbit 😉 . Při jízdě lesem nazdařbůh začalo probíhat několik paralelních obdobných debat na dané téma. Jako např. já s Korym. Já: “Tomu ale říkám pěkně živelný trasovaní!” Kory: “Já tomu říkám nedostatečná příprava…” či Víťa se Zdenym. Víťa: “Mě se tohle ježdění hlava nehlava moc líbí.” Zdenál: Tomuhle se říká all mountain bajk” 🙂 No sranda. I v lesíčku přilehlém Pulmonu pokračoval živelnej bajk a na Pulmonu se opakovala přednáška o účelu tohoto vojenského valu, neb byli tací, pro které byl Pulmon novinka (k edukaci více viz report z roku 2014: http://www.bknezmar.cz/?p=2077 ). Na zpáteční cestě zařadil Peťa novinku okolo bývalé osady Ovčín (chválím) a myslel, že zařadí i novinky kolem Ortvínovic, kde se však jako Nezmar ne z nejzasloužilejších spálil, neb tyto úseky služebně starší Nezmaři znali a jako velice nezajímavé je v dávnověku z trasérského repertoáru vyřadili a mysleli, že zůstanou jen ve studnici vzpomínek. No a vida, nová krev, zařadí “novinku” ze studnice poznání služebně starších. Jaký je ten život koloběh. A stále dokola a stále dokola. Takže příští rok páté jubileum, nebo do studnice vzpomínek?
O.
NOC: Peťa mě poprosil, ať má citační okénko vojenský nádech, když už byl ten Pulmon a hnedle mi dal i tipy. Takže zde je jeden od traséra:
Tout soldat porte dans sa giberne le bâton de maréchal (Špatný voják, který nechce být generálem.) Francouzské přísloví
Také letos jsme původně hojnou Nezmaří účastí chtěli číselně porovnat již končící (letní 😉 ) sezónu, Viber skupina jela na plné obrátky a za ten čas co někteří proviberovali by snad i na Kleť vyjeli, jenže… Strach z deště (který se nekonal), výmluvy na nemocné děti atp. přihrály na start jen mě a Alešáka. Líbila se nám taktika, kterou nám přes Viber ostatní chytráci předepsali: začátek napálit, na svážnici přidat a závěrečné úseky u vodárny vyspurtovat a šli na to. Já po řádné přípravě těla rozehřívajícím švihem od parkoviště v Krumlově na nádraží (v sedle cca 3 minuty) přijel k Alešákovi, kterej se svěřil, že čas na rozjíždění strávil na bobečku v lese, skrytý před zraky ostatních cyklistů 😉 a tak už jsme jen pokecali s Mírou Jiřičků, který si ze servisního vozu vyndal magnetickej ergometr a se slovy: “Pomáhá mi, když si půl hodiny před začátkem rozjíždím nohy” začal točit. Usmáli jsem se na sebe, zkritizovali Mírovi šlapání do čtverce a popošli čekat na start s posteskem: škoda že to není o měsíc dříve, kdy jsme byli zatáhlý se silničního zasedání. Od silničního zasedání na to sednem jen v úterý a Aleš navíc i přibral dvě kila 🙂 Pak jsme na sekundu přesně vpadli do startovního pokynu (Jeď!) a inferno začalo 🙂 Krom předjíždění žen, jednoho babodědka a spastika na tříkolce, jsme jen počítali čísla, která se kolem nás mihla. Tohle prostě není Kolo pro život a jiné podobné hobby závody, tady jsou všichni do kola udělaný fakt fest a hobby cyklista se najde vždy tak jeden, max. dva – jedou náhodou kolem. Mě se ze začátku jelo dobře a říkal jsem si, že bych moh překonat svůj nejlepší čas (na tomhle závodě už dávno závodím jen sám se sebou), ale po Plánskejch mi to uřízlo nohy a přešel jsem do módu “dojet” a výsledek tomu odpovídal. Má klasika mezi 36 a 37 minutama. Dali jsme nealko Samson na půl (také dost obdivuhodný výkon…) a s konstatováním, že je to opravdu moc hezká akce a měli bychom se tu příští rok sejít ve větším počtu, jeli dolů. Cestou dolů jsme vedli debatu o tom, o kolik by mi srazilo čas lepší kolo a došli jsme k tomu, že určitě ani ne o minutu, což by byl ve včerejších číslech posun z 61. místa na 54. místo… No a za tento výsledkový megaskok ty desítky tisíc zdá se ještě nějaký čas neobětuju. Takže příští rok budu na mety svých limitů útočit zdá se opět s Cubíkem!
http://stopnuto.cz/vysledky-zavodu/klet-casovka-do-vrchu/jihoceska-amaterska-liga-2017
O.
P.s. Alešáček mi psal jak je s výkonem nespokojen, že má horší čas o 3:30 než před 4 rokama, ale zanotoval jsem mu písničku: “Čas otupí i ostrý břit…” a shodli jsme se na tom, že je dobře, že jsme rekreační cyklisté, co se na kole vozí pro radost a pro zdraví a jen v té míře, aby netrpěla rodina. 🙂
NOC: “Malé ryby, taky ryby.” České přísloví
Trasa: 35 km, levý břeh Malše do Roudnýho, Plav, modrá do Heřmaně, Borovnický potok, nahoru nad Doudleby, sjezd k Malši, pravý břeh Malše kolem Doudlebského vodopádu, modrá za Doudleby, Straňany, “letiště Doudleby”, statek Vurm, jelení pěšinka do Plavu, pěšinky lesem pod mohylama, Včelná, korýtko pod Včelnou, přehrádka, rybníček, přes koleje do satelitu Včelná, ukázka nové cyklo stezky na Včelnou a domů
Výškové metry: 482 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Zdenál, Hony, Kory, Víčko, Víťa Kořínek, Ondra Míka, Kocour, Toník, Míra Doležal
Pád: Mačička – ještě na asfaltu v CB, zřejmě příliš náročný terén 😉 Ondra – na rovině vedle kravína v Doudlebech, opět následky náročného terénu 😉 Kory – chvilku po mě na široké lesní cestě, opět následek náročného terénu ;-), Ondra ještě jednou, nezvládnutá frajeřinka při jízdě přívodní strouhou k přehrádce pod Včelnou
Defekt: Víťa Kořínek přetrhlý řetěz – po prvním nájezdu do terénu ukázal jakou má ale sílu :-), Ondra – pokud se tedy nutnost rovnání ohnutých řídítek následkem pádu dá počítat za defekt technického rázu
TGC: Ondra – pokud se tedy dá počítat výše zmíněný defekt. Pád to totiž asi fakt byl.
Trackmaker: Ondra
GPS: www.sports-tracker.com https://mapy.cz/s/21Cps
Komentář: Na Start jsem jel připraven (a natěšen, Peťo!) na Pulmon, ale jaksi se zvedly hlasy proti: “Já vím, že tam jednou pojedeme, ale to třeba nebudu na vyjížďce. A dnes tu jsem…” event. “Aby nám určoval vyjížďku někdo, kdo na ní není (rozuměj: Eri), to teda ani náhodou!”, event. jistý škodolíbek: “Já bych Pulmon pošetřil pro Eriho.” Co naplat, vzal jsem to do rukou a snažil se o terén a netradično. Krásně jsme si poté ověřili, že pravý břeh Malše kolem Doudlebského vodopádu je vskutku jetelnější obráceně (potláčám bajk!), pochrochtali si nad skrytým pokladem Včelenského korýtka a pokochali se vskutku zaznamenáníhodnou přírodní památkou – planou solitérní hrušní 🙂 na letišti v Doudlebech (obvod kmene 251 cm, výška 12 m). Při této zastávce chlapci obdivně vzdychli, ale na mou výzvu k focení (její fotka na mapách.cz ještě není a Nezmaři by mohli být dobrými partnery map.cz!) však nikdo nereagoval. Všichni totiž byli ještě dosti zaměstnáni posmíváním se nebožáčkovi s krvavým kolenem (já) po pádu na rovině bez překážky. Krutí Nezmaři! Následovala jelení stezička za statkem Vurm, která zřejmě již pronikla do Nezmarských srdcí, jen Peťa Š. si posteskl, že to tam je vo zdraví a že nerad závodí s kulkama myslivců 🙂 Jezdit v naší velké a barevné partě je však aspoň co do myslivců poměrně bezpečné – tak se příště na návštěvu (ledenických?) lesů už teď moc těším!
O.
P.s. Když už bylo včera tolik legrandy na můj nebohý účet, i citační okénko pojede na snad nejen pro mě vtipné vlně.
“To je ale vejška!” Vladimír Remek (první československý kosmonaut)
Trasa: 49 km, Švábák, Vrbenské rybníky, Dasný, Bezdrev, Munice, Křivonoska, Olešník, Libív, Kočín, Malešice, Chvalešovice, Těšínov, Krč, Protivín
Výškové metry: 459 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Zdenál, Hony, Eri, Kory, Kocour, Toník, Vláďa, Sochy
Pád: Venca, Pavel Tíkal, Vláďa
Defekt: Vítek, Majkl klacek pevně zaklížen + Víťa ztracené a nalezené klíče
Trackmaker: Venca
GPS: protivínská anabáse
Komentář:
Byl jsem vyzván Ondrou, abych si odbyl trasérskou letní premiéru i s napsáním komentáře. Tady ho tedy máte. Už někdy během absolvání Vrchařské koruny Jižních Čech mě napadlo udělat nějakou netradiční vyjížďku. Jak to člověka napadne? To takhle celej den tupě šlapete a napadne vás kdejaká krávovina. Řikal jsem si, jak by byli borci z našeho uskupení “nadšení” pořádně rovinatou etapou. Právě ti borci také potřebují potrénovat i v tomto terénu :), aby mohli šířit slávu i na jiných polích. Dalším impulsem bylo pokusit se najít opravdu něco nového. Ale kde najít poušť, kde jsme ještě společně nebyli? Pohled do mapy mi to řekl docela jasně….. No a třetím zářezem do mého odhodlání bylo, prokousnot cestu do Píseckých hor. Zbejvalo vymyslet logistický plán a nějakou kulturní vložku. Za cílovou stanici jsem určil Protivín, kouknul do jízdního řádu a současně si vzpomněl na zahradní restauraci Belveder, kde se točí tankové pivo a funguje i kuchyně. Bylo rozhodnuto. Pro jistotu jsem si celou trasu v pondělí prošlápnul, včetně pár kousků v hospodě a nočního návratu vlakem Karel Klostermann domů, kde jsem u průvodčí zjišťoval přepravní možnosti. V úterý brzo ráno jsem podal návrh na trasu. Čekal jsem větší vlnu odporu, ale vcelku hladce to prošlo. V pět jsme se sešli a vyrazili. Hned na Švábáku nám ale Víteček hlásil defekt, drobet jsem ho podezíral, jestli to není nějaká malá sabotážička. No a po jeho ztrátě klíčů a následném čekání před Olešníkem byl zralý na udělení důtky. Pak asi pochopil, že vývoj je nevratný a pokorně začal šlapat do Protivína. Za Olešníkem se projevila jedna věc, kterou jsem nepředpokládal. Skupina se nedělila na A a B. Vysvětluju si to tím, že si všichni chtěli project novinku a nechtělo se nikomu hledat alternativy. Slabší se smáčkli a silnější zvolnili. Společně jsme doputovali do výše zmíněné restaurace byli napojeni a nasyceni. Cesta Karlem proběhla hladce a přistáli v domovině. Za jedinou skvrnu na kráse považuji odpárání Majkla při jeho defektu.Sorry Majkle. Všem vám děkuji za vzornou reprezentaci BK Nezmar. Závěrem bych chtěl použít slova klasika: “poušť je krásná právě tím že někde skrývá studnu” Antoine de Saint-Exupéry
MLH V.
Trasa: 59 km, Malák, Hodějickej les, Hůrka, Zborov, lesem přímo do Trocnova, ke kolejím, Žižkův dvorec v Trocnově, přes betonové sloupy přes Stropnici, zelená k Borovanům, červená do Trhových Svinů. žlutá k Březí, překonávání polomu, Žižkův pomník v Čeřejově, Ostrolovský Újezd, Trocnov, modrá do Zborova, Hůrka, Hodějickej les a domů
Výškové metry: 807 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Zdenál, Hony, Eri, Koubič, Kocour, Toník, Vláďa, Vráťa
Pád: Majk – neviděl jsem a když jsem se kontrolně a starostlivě ptal, bylo mi vyhrožováno fackou, takže asi jo 🙂 (“kluci říkali”…)
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
Komentář: Minulý rok mi bylo za plán kouknout se k nejméně známému pomníku Žižky v Čeřejově hrubě spíláno (příspěvek, kde jsem se za nápad i provedení pochválil nakonec nashromáždil rekordních 10 hate komentářů…) a tak jsem letos počkal na lepší počasí bez deště a zařadil jsem místa, kam se za rok podíváme jen jednou a navrch zařadil i něco novinek Tak snad hoši tentokrát bez výtek. Jediný, ale milý karambol nastal před Čeřejovem, kde se odehrála Nezmarská klasika. Cesta z mapy pouze tušená, brave heart horekopcom při kterém potkáváme matku s dcerou a já se přeci jen malinko potřeboval ujistit o správnosti nastoleného směru a s pokorou v hlase s ženami zašvitořím: “Matičko, po téhle cestě jedeme správně na Čeřejov?” “I co tě nemá synáčku, ta cesta nikam nevede, možná jen do lesa…” Do hovoru se mísí dcerka: “A je tam plno popadaných stromů.” Co teď? No nic, obsah rozhovoru i přes přímé otázky před ostatníma zatajím (“Jedeme dobře”) a doufám. A skutečně. Cesta vedla do lesa a opravdu, víkendový orkán napáchal celkem vekou paseku. Prostup terénem se zpomaluje až zastavuje, Aleš trousí: “Na to existujou snad už i aplikace, kde jsou neprůjezdný cesty…” 🙂 Zdenál s kolem ne příliš úspěšně testuje obsah pojmu z orientačního běhu pro neprostupný les “hustník”, ale výtky: “špatně připravená trasa, neprojeto těšně před vyjížďkou” jsou myšleny v dobrém a všichni jsou vlastně rádi za zpestření alá Nezmar. Ke konci vyjížďky, kdy viditelnost poklesla k hranici bezpečnosti jízdy lesem, chci ukázat, že trasér s pevnou rukou nemusí nutně mít vždy fašo tvář a sděluji ostatním, že není problém dojet vyjížďku před samým koncem po vlastní ose, pokud bude snížená viditelnost vyhodnocena za hranicí únosnosti a já jako trasér to chápu a nikoho peskovat nebudu…. Výkřiky Alibisto! jsou mi odpovědí s doprovodem: “A nezapomeň se za tenhle alibismus v reportu pochválit!” Dobře, činím tak: Vyjížďka musí mít řád a pevnou ruku, ale 5 km od konce, kde to všichni znají a už se nic pokazit nemůže si můžeme dovolit individuální preference no, ne? Báze dobrovolnosti nezmarských vyjížďek? Ne každého na konci baví mydlit “terén pro terén” jen pro to, že asfalt je pro jiné sprosté slovo 🙂 Chceme aby nás to bavilo, traséra pochválili, že to dal do kupy, zavedl na hezká místa, udržel gruppo compacto a ne ho proklínat za (pro některé, vím) zbytečnosti na konci!
O.
NOC: Kluci trasérský, je krása že se tomu někdo chce věnovat a ne se jen vozit a ještě za to poslouchat kecy od ostatních. Ale přesto:
„Jezdec, který není milován koněm, daleko nedojede.“ Gruzínské přísloví
Trasa: 67 km, Rožnov, Včelná, Kameňák, Římov, Velešín, Skřídla, Markvartice, Žabař, Kulichův kříž, Černice, Zlatá Koruna, různě k Nezmarovi
Výškové metry: 832 m
Účast:
Dojeli s trasérem: Vítek, Zdeny, Hony, Bivoj – a to je ta hledaná přidaná hodnota pilníka, nestyděl by se biker stát se pilníkem, když ke konci vyjížďky (opakovaně) opustí traséra a dá si nějaké úlevy?
Něco objeli: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Majkl, Eri, Aleš, Petr Šikl, Vláďa, Kocour, Láďa Benhák
Pád: Majkl, Vítek (stojka na předním kole), Ondra (telemark mezi smrky)
Defekt: Vítek, Ondra (asi ne – prasklá lyžina sedla si nevyžádala opravu a zdržení peletonu)
Trackmaker: Vítek S.
Komentář: Ještě jednu letní vyjížďku s teplotami ke 30°C jsme nasměrovali na Velešín. Klasika přes Včelnou a Římov s plánem vyjet cestičkou kolem potůčku do Velešína. Tuhle odbočku jsem netrefil (z panelky se má zahnout za potokem, ne před potokem) takže jsme zaimprovizovali pěkným výjezdem lesem, ostrým sjezdem, ostrým výjezdem, přes pole a ostrým sjezdem pod Velešín – dokonce zaznělo v pelotonu, že to bylo dost dobrý. Na stráni pod Velešínem jsme si dali kvest nahoru, pěšinku ve svahu a promotání zahrádkami. Přejezd k Markvarticím potěšil i silničáře, ano, je tam nový asfalt! který jsme minuli a polními cestami dojeli ke Kosovo cestičce k Mlýnu Žabař a dále Ondrovo propojením ke Kulichovu kříži. I průjezd roklí za Černicemi a sjezd do Zlatky bikery potěšil, aspoň některé, protože už se nám začalo pole drolit. Slunce nás opustilo, ale ne radost z jízdy, tak jsem se pustili ještě terénem po pravém břehu Vltavy. Tam už některé radost z jízdy (terénem, po tmě a kopřivami) opustila, tak nás zbylo jen pár. Po defektu, opraveném před zavřeným občerstvením v Opalicích, nás Bivoj dotáhnul k Nezmarovi. Měl jsem co dělat abych se udržel a u Nezmara ještě dlouho noční časovku vydýchával.
NOC: „nic mě nenapadá II – jednou to snad přijde”
V.S.
NOC od Ondry: “V nejlepším přestat” České přísloví
Do Víťovo příspěvku jsem vřadil fotodokumentaci opravy defektu, který Vítek pořídil nejspíše v závěru vyjížďky. Oprava probíhala až na asfaltu v Opalicích, jak již bylo zmíněno výše. Je tedy zřejmé, že v terénu se za tmy bez světel nejelo, oprava probíhala ještě za denního světla. Dojezd za tmy se odehrával až s průjezdem značky České Budějovice na Lidické ul., tedy za asistence pouličního osvětlení.
Pro tuto vyjížďku se nejlépe hodí Motto neznámého autora: “Nejhorší smrt je z vyděšení …”
Hony
Defekt
Kluci silničářský (vlastně i ostatní), udělal jsem ještě průzkum kdo by jel BGF. Já jo, hlašte se, nezávazně
https://doodle.com/poll/n6n5fzk7quz4ti6i
Trasa: 52 km, Rožnov, Včelná, kolem mohyl, Plavnice, Hamr, Římov, Kladiny, modrá na Pořešín, Pořešínec, Kaplice, Louzek, Bujanov
Výškové metry: 922m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Ondra Míka, Víťa Kořínek, Banán, Vláďa, Kocour, Duby
Pád: Pavel Tikal
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr P.
GPS: https://mapy.cz/s/1VR91 a http://www.sports-tracker.com/workout/premek/598acf8cf1757228de47a399
Komentář: Dny se krátí a tak nadešel nejvyšší čas vyrazit letos podruhé do Bujanova. Jenže! Hostinský mi nebere telefony a jízdní řád hlásí, že vlak nebere kola. Do hry vstupuje můj sen dojet tu modrou značku podél Malše a nebo dokonce dojet až na státní hranice (tam jste snad v úterý ještě nikdy nebyli-nebo ano?). Zadní kolo v Rakousku, přední v Čechách (nebo naopak), cestou případně koupačka a aby duše nechřadla, tak exkurze na Svatý Kámen. No, pěkně jsem si to vybájil. Včetně toho, že na Louzku budeme v 19:30 a zpátky pro nás sjede do Dvořiště nějaký dopravce-cyklobus (když ten vlak kola nebere). Jenže ani v rozvinutém kapitalismu není někdy lehké uspokojit poptávku a když konečně přišla velmi punková nabídka jet domu kloubovým autobusem!, tak to zase narazilo na nedostatek ochoty to zaplatit (nebo spíš nedostatek chuti k této avantgardě – i vy stárnoucí páprdové! 😉 ). Vše nakonec vyřešil skoroředitel ČD Přéma, jehož intervence v případu nám vyjasnila, že jízdní řád je klamavý a vše je při starém-rozuměj jede ta samá souprava co minule, ten samý “fíra”-už nás zná a nejspíš to bude zas to samé zpoždění a zas nebude fungovat automat na jízdenky 😉 Ale ještě zpět k jízdě na kole-ta byla plynulá, vzal jsem si poučení a ovečky naháněl, ztrácení se bylo jen sporadické a na Louzek dorazili v zásadě pohromadě všichni ti, kteří chtěli. Bohužel však až v 20:15, čímž, k radosti všech, padl můj ideál. Naslepo jsme se vydali vstříc bujanovskému hostinci. Ze soumraku nad lukami zdálky probleskovaly nadějně otevřené slunečníky, na druhou stranu nás až do konce v napětí nechával ten bagr u nich zaparkovaný 🙂 Přesto otevřeno bylo, napojili a nasytili nás. Vlak jel přesně podle plánu, tj. pozdě a zadarmo a hlavně nás vzal – v tomto smyslu je tady ten svět ještě v pořádku. Tady jsem správně. Zde jsem člověkem, zde jezdím vlakem. A s vámi, kluci, jezdím rád kdekoliv a čímkoliv. Pro vás cokoliv.
P.S. Nezmaři tímto zdraví (něčí) kamarádku Terku, která měla přesně před dvěma lety 8.8.2015 na Pořešíně svatbu
P.
NOC: „Konec dobrý, všechno dobré”
