16 září, 2015 | 
Author: Trasa: 48 km, Čína, zadem kolem Škodovky na Rudolfov, Mrhal, lesíčkem na Locus Perenis, lesíčkem na Koníř, polemi a loukami na Zvíkov a Pulmon, nechtěné bloudění po lesíčku, U Císaře, Ohrazení, Zborov, Hůrka, Hodějická rokle a domů
Výškové metry: 460 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Aleš, Tonda, Pavel Samec, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Vláďa, Míra Dvořák, Koubič, Petr Jiřička, Honza Mikolášek, Bivoj, Petr Lískovec
Pád: nikdo
Defekt: Vítek – když už byla tma tak velká, že jsme v Hodějickém lese ztratili méně zdatné členy, kteří po hříchu patří i k těm méně orientovaným (jestlipak se z Hodowitz šervůdu již vymotali?) blížili jsme se ke známé strouze, kde jsme s Vítkem letos oba cvakli při přeskakování duši, neb se tam oproti minulosti obnažil jeden ostrý kámen. Rozum a paměť velí slézt z kola! Ale nejsme všichni ze stejného těsta, ne ne ne. Já slézám, neb myslím a pamatuji si a pan “fury in the slaughterhouse” strouhu skáče a ……cvaká duši. A ve tmě lepí. Boha jeho.
Trackmaker: Petr Pokorný 🙂
Komentář: Dlouho avizovaná vyjížďka na Pulmon přinesla mnoho úsměvného. Peťa, vědom si kritiky některých (ti, kteří nestaví pestrost vyjížděk na první místo) z minulého roku, zkusil zapracovat na zatraktivnění výletu do lokality Ledenicka a já myslím, že se to povedlo velmi 🙂 Jenže to sebou neslo značné prodloužení trasy – což se nakonec opět ukázalo jako osvěžující zpestření v šeru a tmě – plus spadlé do klína. Bohužel však jaksi panu trasérovi volného času oproti minulému roku ubylo, takže místo svědomitého projetí trasy jak minule, si trasu “projel” virtuálně na počítači doma a při vyjížďce uplatnil již dvěma lety v sedle získanou jezdeckou jistotu a po očku nenápadně na křižovatkách jukal do telefonu na navigaci… Já, jako pravý oldskuler a příznivec přístupu “napřed empirické bloudění a hledání cesty o samotě, pak až prezentace” se na tuto praktiku dívám s despektem, nicméně nutno uznat, že to Peťa zvládl bez problémů. Jen škoda, že krajinou romantických lesů, luk a strání se jelo průměrem asi 35 km/hod 😉 tak jsem si zakousnutý do řídítek romantiky moc neužil. Nově přišedší (to je češtinská krása, ty přechodníky, co?) člen cedil mezi zuby: To je tempo jaký jezdím na Kole pro život! 🙂 Vše se ale mělo změnit za Pulmonem, kde jsme se zanořili do lesa trochu jinde, než by mé znalosti terénu potřebovaly k nalezení trasy, co v tomto lese znám (mimochodem v lese mezi Ohrazeníčkem a Ledenicema jsme podle mého bloudili asi nejčastěji co s Nezmarama jezdím – asi nějakej bermudskej trojúhelník) a tak došlo na disciplínu “cestou necestou”, aneb jedu tudy, kudy to krajina dovolí a čekám kde mě to vyplivne. A že tahle disciplína názorově družstvo rozdělí, je už dlouho známé. Průměrná rychlost závratně padá, já, Vítek a spol. si šušňáme, Majkl, Eri a spol. si nešušňají, techniku jízdy pilují všichni, ať už si šušňají, či ne. Vyjížďka na Pulmon se povedla a MOC – díky Peťo (taky za to, že nejsem sám, kdo staví pestrost na první místo).
O.
P.s. Možná tu něco někomu chybí – třeba tradiční edukativní okénko? Tak co třeba pohledat v pokladnici z nejhlubších? Na našich stránkách lze nalézt info o Pulmonu, o Věčném místě (Locus perennis) i pojednání o trigonometrii.
P.s. Příště se startuje v 16.30 – tak komu bude příští úterý divný, že je na Startu v 17.00 sám, ten asi nečte tento naučně informačně poučný humoristický týdeník.
Tuto akci pořádá skupinka kamarádů, z nichž někteří jsou Nezmaři. A jelikož se letos Nezmarů účastnilo poměrně dost, tak jsme si řekli, že si to zaslouží zvěčnit na našich stránkách.
Tak tedy již tradiční akce (4. ročník) pro rodiče, milovníky cyklistiky, a jejich děti, které se milování cyklistiky právě zde učí (s většími či menšími úspěchy 🙂 ) se konala na Srubu ASGARD u rybníka Březina poblíž Roseče. Z Nezmarů jsme se tam potkali já, Hony, Petr P., Majkl, Kory, Venca K., Ondra (pouze sobotní vyjížďka) – nádherná účast (15 rodin, celkem 24 dospělých a 26 dětí). Je to spartánská akce, okořeněná naprostou ztrátou soukromí. Srub je nádherný, ale jakýkoli zvuk vydaný v jakémkoli místě je slyšet po celém srubu. Zejména pikantní je to v noci, spí se hromadně ve 3 ložnicích, a ráno se celou snídani hlasuje, kdo chrápal nejvíc.
V pátek jsme se sešli, opekli buřty, vypili první sud piva + nějaké kalíšky. Sobotní ráno bylo tedy mlhavé, a to i ve skutečnosti, já to vím, spal jsem venku. Startovní pole se rozdělilo do dvou skupin a ta zdatnější vyrazila přes Roseč, okolo Penzionu Pecák v Evženově údolí (kdy byla bohužel svatba, my se tedy jeli občerstvit jinam, ale co ten chudák co tam uvíznul?), přes Karštejn na Metel. Tady jsme doplnili hladinky, podiskutovali, co to je vlastně za řeku, a jeli dál na Vlkov, když mi dokonce ani děti stánek neuznaly a dožadovaly se “regulérní” hospody. Tam to bylo parádní, jídlo, pití, i přes nával vše v pohodě. Zpestřením bylo, že u hospody byl kontrolní bod Orientačního závodu historických vozidel http://czveteranklub.cz/akce/selske-baroko-2015, takže před námi defilovali nablýskaní veteráni, motorky i auta z první republiky, řidiči v dobovém oblečení. Mě nejvíc zaujali 3 vojenští motocyklisté v uniformách z 50. let i s puškami i samopaly. Když si u kontroly začal jeden číst Rudé právo, tak iluze byla dokonalá, ano, “muž s koženou brašnou nesmí projet”. Zpět jsme jeli malinko jinak, přes hráz Velké Holné a u Jitky v Roseči jsme to zhodnotili, krásný výlet, sice nebylo nejtepleji ale nepršelo, 40m km ujeli všichni, i předškolní děti, parádní výkon. Večer opékání prasečí nohy, pivo … jako dycky.
V neděli pěkně fučel vítr a byla dost kosa, docela jsem se divil, že jsme vyrazili, je vidět, že už jsme všichni zatažení, dokonce i děti se moc necukaly. Trasa přes Ratiboř, okolo Barbory k nové Rozhledně na Rýdově kopci (zpravodaj Peťa P: “pro zájemce o info, co se dá za 15M vystřihnout:
http://www.jh.cz/cs/mesto/projekty-mesta-clanky/rozhledna-ryduv-kopec-debolin.html”
http://www.cd89.cz/rozhledna-debolin-ryduv-kopec)
Dále jsme pokračovali přes Děbolín, letiště do JH do vyzkoušené hospody “Dobré časy“. Opět je náš peleton prověřil, a i když jsme byli ohlášeni, tak to malinko trvalo. Nakonec ale myslím dobré, dančí gulášek z místního chovu výborný. Odtud už méně vesele do kopce přes Buk zpět ke srubu. Celkem 20 km.
Myslím že celkově moc povedená akce, děti si z ní snad taky něco odnesly (kromě rýmy z té zimy), nedej bože to, že kolo je super věc. Díky organizátorům, také zejména manželkám za úklid.
Zdar V.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 42 km, Švábák, tašky, modrá do Lipí, pod Klukem na sáňkařskou dráhu, tou nahoru, nahoru k vysílači, po červený a svážnicí nad Jankov, přes hřeben k Pani (Svatováclavský pramen), sjezd nad Holašovice, masivem Kluka nad Jankov, Čakovec, Dubné, Třebín a přes voběšence domů
Výškové metry: 774 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Aleš, Tonda, Pavel Samec, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Sochy, Vláďa, Duby, Láďa Benhák, Míra Dvořák
Pád: nikdo
Defekt: Vítek, Láďa Benhák, Přema
Trackmaker: Majkl
Komentář: Před vyjížďkou proběhlo po mailu několik pokusů o boj za delší vyjížďku, ale nápad s Kletí za tmy širokou podporu nezískal (však se v rámci projektu Night ride ještě vyřádíte, děcka!) Již podruhé byl také vypoklonkován plán s Pulmonem a tak přišlo to, co přijít muselo. Kluk. A dlužno dodat “Kluk na tradiční staročeský způsob” 😉 Ať už si Kluka užíval každej jak chtěl, všichni by si měli ze včerejška odnést vzpomínku, že když se nepřepálí tempo a dosáhneme stavu “grupo compacto” je to prostě milé a bez hádek. Takže fyzicky zdatní traséři pamatujte, pamatujte! Počas vyjížďky se vyskytly i defekty, které však skupině rozhodně nevadily, neboť časová prodleva byla vyplněna okénkem “Milá Sally…” Celé to zhodnotil následně Peťa Pokorný větou: “Vztahovým poradcovstvím bychom se mohli živit všichni, ale doma si to neumíme zařídit nikdo…” Prý ale rozebrání problému pomohlo, tak nezbývá než držet palce, případně v terapii a poradenství (včetně právního) pokračovat při další vyjížďce 🙂
O.
P.s. V KMP proběhly zase spíše nepublikovatelné debaty, takže jen zmíním výsměch zlých, necitlivých a ošklivých Nezmarů vůči jednomu nebohému Nezmarčátku, co si po prvně v životě koupilo chytrý telefon a mělo na ostatní zkušenější strejdy přesně ty dotazy, které jim bloudily hlavou tehdy, kdy onu chytrou věc chopili prvně do ruky. Jenže na to jsme už jaksi zapoměli a tak se “triviálním” dotazům vysmíváme, že? Celé to vyvrcholilo, když se onen chytrý telefon před nováčkem rozzvonil a nebohé Nezmarčátko to nebylo schopné vzít. Naštěstí pak propukl akt slitování a volali jsme si u stolu a jeden předváděl kterak to vzít a po předvedení a druhém telefonátu, to již opička úspěšně zopakovala. Hovor už přijmout umím, posměváčkové! (jéžiš, teď jsem toho anonymního hrdinu rozkryl…)
P.s. A příště Pulmon, děcka, prý na tom pan trasér zapracoval 🙂
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 44 km, Včelná, Kameňák, Milíkovice, Svince, Mojné, Žabař, po červené přes Polušku do Omleničky, asfalt do Bujanova
Výškové metry: 660 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Aleš, Tonda, Pavel Samec, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Sochy, Vláďa, Duby
Pád:
Defekt: Ondra, Aleš
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Dny se krátí a tak mnou plánovaný edukační(tématicky k 1.září) výlet k (Vítkovo oblíbenému) Pulmonu ustoupil Polušce. Rychlou trasou jsme se nablížili, v Mojném doplnili vodu a tlak v duších, porůznu poztráceli jezdce s alternativními trasami a pak “nasedli” na turistickou červenou, která byla, aspoň teda pro mě, úplným orgasmem. Krása, krása. Poluce před Poluškou 😉 Pod Poluškou čekal “brave heart” – průjezd pastvinou s býky. Přítomnost Samíkovo trvale krví zbrocených tlap však nedodala odvahy ani tomu nejstatnějšímu kusu. Proběhlo tak i kochání nad krajinou, kde znečištění (pollution) téměř neznají. Kory i Aleš si dali bacha na ohradníky a už se nám otevírala panoramata hraničních hor, jež dávala tušit uprchlíky ukryté v lesích i pod plachtami nákladních vozů. Naštěstí ten příšerný smrad šel jen z bujanovské silážní jámy a svižný únik od ní vyšperkovalo pár borců spurtem do cíle. Jak při tom Aleš píchnul přední kolo, ví asi jen vítr. Přívětivost bujanovského hostince opět nezklamala, až na pokleslou hudební produkci, kterou v jukeboxu objednala místní akční skupina kulturních barbarů alias štamgastů. Vyslechli jsme tak příběh slepého chlapce, o který je třeba se podělit:
Na ulici stál chlapec malý,nic neviděl a
proto se mu děti smály
možná ze zlosti a pouhé lidské
hlouposti. hmm…
Jedno z dětí přišlo k němu blíž
a zakřičelo na něj: Jdi už pryč!
Ty k nám nepatříš, oohoou, nepatříš.
Kam má jít chlapec, který nevidí, (chlapec který nevidí)
chodí jen sem a tam a tiše vráží do lidí. (tiše vráží do lidí)
A přitom ptá se sám sebe,
proč si nemůže hrát
a s ostatními dětmi na hřišti stát,
vidět stromy a slunce co svítí na domy.
Kolem něho lidé procházeli
se skloněnou hlavou, aby neviděli,
co se děje, že se někdo někomu směje.
Kam má jít chlapec, který nevidí, (chlapec který nevidí)
chodí jen sem a tam a tiše vráží do lidí. (tiše vráží do lidí)
A přitom ptá se sám sebe,
proč si nemůže hrát
a s ostatními dětmi na hřišti stát,
tak si klekl, spojil ruce a tiše řekl :
PROČ JSTE NA MĚ TAKOVÍ JÁ ZA TO PŘECE NEMŮŽU, ALE I KDYŽ NEVIDÍM TO JEŠTĚ NEZNAMENÁ, ŽE NEUMÍM BÝT ŠŤASTNÝ. JSEM RÁD NA SVĚTĚ, CHCI SE SMÁT, CHCI DĚLAT CO MĚ BAVÍ, CHCI SE RADOVAT Z MALIČKOSTÍ, NECHTE MI MÝ SNY.
Kam ovšem má jít chlapec, který nesnese debilní text a ještě debilnější melodii? To nám Lunetic nepoví. Hlavně Vítek to nesl těžce a společně s Erim trpěli viditelně (viz foto). Nešlo to jinak, než aby Vítka pak paní provozní uklidnila (viz také foto) a pak již jeho tvář až do konce dne jen zářila 🙂 Abychom paní provozní přičetli ještě jeden klad, ovládá nejen rychlou obsluhu, ale i vyřídilku – byli nespokojenci, kteří si nevybrali z pestré trojnabídky hermoš, párek, utopenec a trvali na klobáse. K návrhu, že ať klobásku dodají – to oni že jako rádi a hned, odvětila, že jim z nich ale stejně udělá utopence 🙂 Vtipný večer ještě vyšperkovala exkurze do bujanovského nádražního zařízení (vyfotil jsem také minule zmíněný “..janov”), objekt je zřejmě trochu nechtíc součástí sousedícího muzea koněspřežky. Vlak přijel jak měl a naše napětí z možnosti transportu kol jen “do vyčerpání kapacit” povolilo, když poslední naše kolo skutečně kapacitu vyčerpalo. Dojezd na hlavák znamená skoro povinně aktivaci eskalátorgangu a pivko ve Vatíku nebo na Palubě, případně v obém, po čemž tak trochu jako slepí chlapci míváme sklon vrážet do lidí 🙂
P.
P.S. Všimněte si na fotce jak Honymu z ničehonic u svatého pomníčku začaly téct krvavé slzy. Ježíš? Ježiš..
P.S. Byla také snaha rozštípnout termín VZ, ale ukázalo se, že někteří hlasovali zmateně, jiní až tak úplně ne že nemůžou a vůbec je tu víc okolností, takže vítězný termín 100% rozhodnut není, i když je tu jasný kandidát, že? Rozsoudí to snad soudci v našich řadách? 😉
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 39 km, Nemanice, Úsilné, Libnič, motanice za Libničí, před Lišov na trigonometrický bod na vrchu Větrník, na modrou a pod Vávru, mohyly na Vávře, Červený Újezd, po zelený nad Borek, k Ortům, Boreckou roklí dolů, Hrdějovice a domů
Výškové metry: 460
Účast: Ondra, Vítek, Venca, Eri, Aleš, Petr Pokorný, Majkl, Honza Mareš, Koubič, Přemek, Pavel Samec, Vláďa, Tonda, Roman Farka, Láďa Benhák, Sochy,
Pád: Ondra 2x
Defekt: ostružiní zapřičinilo poměrně četné krvavé stopy na družstvu (s výjimkou jednoho jedince ;-), který jásal, že ho rudá stigmatizace zatraktivní u samiček, nikdo nad krví nejásal), pro pláště však trny tentokrát byly milosrdné 🙂
Trackmaker: Ondra
Komentář: Nové zajímavosti minule vzbudily celkem ohlas a když se na Startu nikdo k ničemu pořádnému neměl, řekl jsem si, že je čas na realizaci další zajímavosti, kterou jsem měl od jara připravenou. Cestou za onou lahůdkou jsme si dali pár trnových zastaveníček, pár kořínků (já je mám prostě rád!) a už jsme tam byli! Místo skryté, obelisk přes svou velikost (betonový masivní jehlan čnící 7,5 metru nad terén) dobře a dlouho skrytý a tak byla skupina mým vábením “přihořívá” natolik zaujata, že na místě samém vylepenou cedulku si bez reptání nechali mým libozvočným hlasem přečíst všichni. Nevím jestli více zaujalo přemýšlení nad tím, jak je to vlastně v reálu možné, že se u Lišova změří výška nad mořem na centimetry (hoši, taky to nechápu), či proč zrovna rozmetání hnoje je v okolí místa zakázáno, každopádně text připojuji ještě jednou, kdyby se chtěl někdo doma o zajímavost také podělit. VĚTRNÍK Celkem v lážo-plážo tempu jsme pak dorazili pod Vávru, kde díky malé neplánované odbočce z trasy jeli kolem zdejších mohyl (také moc hezké, ale nikoli tak působivé jako minule), a při sjezdu nad Borek mi došlo, že ještě máme mnoho času a tak jsem se rozhodl zajet ještě k Ortům. Zde se do té doby nezasvěcení dozvěděli o našem plánu, jet na vyjížďce do Ortů. Hony po kouzelném dotazu: No ale kde necháme kola? byl zasazen tvrdě do reality: My na nich budem v Ortech jezdit!!! což přijal sice s podivem, ale s nadšením: Já, protřelý nightrider, s tím problém nemám. Takže boys, chystejte čelovky, někdy na podzim bude “důlní práce”. Nápad natolik kokotský, až jsem z něj nadšen! A od Ortů už jen začala prýštit radost, neb rokle dolekopcom je prostě joy & fun. Při návratu kolem Vltavy mě Víťa pobídl k jízdě po protipovodňové zdi, což je spíše psychicky než technicky obtížné, takže pořízené video asi nebude okupovat přední místa na youtube ve sledovanosti 🙁
O.
P.s. V KMPéčku se nám Eri svěřil, že je rozený pedagog. Jeníček prý při lekci jízdy na odrážedle vycítil, že kolo je Eriho srdcovka a “lekce” končila větou (dětský hlásek): “Táto, já už na kole NIKDY nepojedu” a následujícím (dospělá mužná paže) 10 metrovým vrhem odrážedla 🙂 Ámos.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Druhý ročník “nezávodního poloorientačního MTB happeningu” se v sobotu konal na Javorníku jakožto Javornický pazdřivec, a to pod heslem “kdo se bojí nesmí do lesa!” 😉
Ještě týden před závodem to vypadalo na masivní výjezd Nezmarů, ale nakonec se nás sešlo pár a tak jsme si mohli říkat : je nás málo, ale samý dobrý 🙂 . Z Nezmarů, skoro Nezmarů a přátel Nezmarů jsme se sešli já, Eri, Petr P., Roman F., Láďa, Milan.
Já dorazil v sobotu, ale už páteční akce prý stála za to. Na start se postavilo 69 bikerů, balík vyrazil docela v poklidném tempu, vzali jsme to od konce a postupně se propracovávali vpřed, jel jsem s Erim na doslech, s Romanem jsme se potkávali, Peťa to jistil pár minut za námi. Na Kašperku jsme se s Erim dokonce ocitli v čele, když nás nějakej turista poslal do lesa, že tam před chvíli jelo 20 závodníků. Rychle jsme vyhodnotili, že tam asi opravdu jeli, ale spíš to bude jinudy a jeli po štěrkové cestě na Kašperky – to se ukázalo jako správná trasa, ti co zahnuli do lesa se vraceli, vedení jsme neudrželi, v kamenitém sjezdu nás všichni předjeli. Sklesali jsme až k Otavě a odtud stoupali na Sedlo. Pod Sedlem v Albrechticích pár lidí sedělo na pivku, moc se nám do toho nechtělo, hlavně kvůli následnému výjezdu. Nahoře jsme se sešli já, Eri, nějakej klučina a po chvíli dorazil Roman. Trať se rozdvojovala na enduro a brutal sjezd, borci na checkpointu podle toho nabízeli pivo nebo zelenou. Dost nás překvapila informace, že jsme na 3.-6. místě. Jeli jsme s Erim enduro sjezd, dále infarktové stoupání po louce, kde jsme dohonili Romana, který ze Sedla odjížděl až po nás, ale vzal brutal sjezd. Ve výjezdu na Ždánov mě začaly brát křeče, takže se mi postupně všichni ztráceli a nakonec jsem byl rád, že jsem dojel. Eri ukázal co má v nohách, ve výjezdu na Královský kámen setřásl ostatní, na checkpointu že na nás počká, ale borci z kontroly na něj nevěřícně koukali, jestli není blbej, že je 3. ať kouká jet – tak jel a byl na bedně – čas 3:21, 46 km, 1400 výškových. Roman 4., já 6., Petr P. 21. místo.
V cíli bylo krásně, uvolněná atmosféra, pivíčko, klobásky, stejky, promítání, tombola, trial show. Moc podařené. Taky jsme testovali e-biky a klucka, myslím, že tam všichni skončíme. Kdo je náchylnější na závislosti, ať to raději ani nezkouší. Večírek začal hned po dojezdu ve 14 hod, tak sem se ani nedivil, že mě došly síly před půlnocí a šel jsem spát, naštěstí na louku u sociální léčebny (jak příhodné). Láďa s Milanem spali na hřišti a ráno si stěžovali, že večírek šel s nimi i do spacáku, soundsystémy prý utichly v půl páté.
Nezbývá než doporučit všem, i jako rodinný výlet. Pár odvážlivců bylo i s rodinami, dokonce vyslali potomky do dětských závodů (Nezmarčata na fotkách) a myslím, že se všem líbilo. Moc pěkná organizace.
díky organizátorům a příště? … tak určitě.. 😉
Zdar V.
P.S. od Petra : nezbývá než se připojit ke gratulacím organizátorům, ale i borcům z první desítky(Eri na bedně-hustý!). S ohledem na to, že má jít o jeden z nejnáročnějších MTB podujatí (česky eventů) v rámci republiky, klobrc dolů, např. Vítek si prý (a není důvod zrovna jemu nevěřit) ani jednou nešlápl. Já si šlápl asi 10x, ne vše šlo vyjet a sjet. Asi mě rozhodilo, že před sjezdem po červené se podávala zelená, to by měli organizátoři vylepšit. Jinak jsem si to užil parádně, supr tratě, které daly vzpomenout na VZ Sušice, krásné počasí (na rozdíl od VZ). Pár slovy: těžký, ale krásný. Z pověrčivosti jsem si vzal startovací číslo 42 (moje šťastné číslo je 24) a pak karetní partii na trati s pokerface dohrál na symbolické pozici 21 (oko bere). Nebylo to jednoduchý, páč klucí místní asi mají menší pud sebezáchovy (nebo jen míň dětí) a tak jsme se vzájemně předjížděli-já je do kopce, oni mě s kopce, párkrát(2x) jsme se ztratili-to byla asi taktika domestiků-se slovy „jede se tudy, já to tady znám…“ zřejmě vylepšovali pozice svých lídrů 🙂 , cestou jsem se stihl i kochat výhledy, defekty ostatních a ke konci i souputníky válejícími se v prachu u cesty v sevření křečí (to první, možná i oboje je, jak víme, chyba jezdce), čemuž jsem se zkušeně vyhnul a kýžené místo s pro mě nečekaně pěkným časem pod 4hod udržel-no, nějak jsem se pochválit musel 😉
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 56 km, po pravém břehu Vltavy Hluboká, volnočasovým parkem u řeky v Zámostí k pumptracku, poježdění na pumptracku, Majklovým sjezdem tentokrát nahoru k Poněšické oboře, kolem obory do Chotýčan, po žluté kořenovce k oboře, mohylové pohřebiště na vrchu Baba, ukázka pozůstatků po Drahotěšickém křemenném valu, zelená do Vlkova, Poněšice, k řece, Jelení skok, Zámostí, opětovně hrátky na pumptracku, po pravém břehu domů
Výškové metry: 545
Účast: Ondra, Vítek, Venca, Eri, Aleš, Petr Pokorný, Majkl, Kocour, Honza Mareš, Koubič, Přemek, Pavel Samec, Kory, Vláďa, Tonda, Honza Mikolášek, Roman Farka, Láďa Benhák, Venca Drbout
Pád: nikdo
Defekt: Koubič povolená řidítka
Trackmaker: Ondra
Komentář: Dlouhodobě miluju oblast Poněšické obory, jenže mi při návrzích na výlet v tu stranu vždy přispěchali škarohlídi s poznámkama o předlouhém nudném úseku příjezdu Ševětínskýma rovinama a nudným asfaltem od Poněšic na Hlubokou, tak jsem si řek, že pokud jedno z toho dokážu vynechat a přidám pár zajímavostí, MUSÍ se to líbit prostě každému. A proč chodit z rozřešením kolem horké kaše – podařilo se mi vynechat roviny před Ševětínem a plán jsem tak zcela splnil a líbilo se to bezezbytku všem 🙂 Na počátek cesty jsem zvolil “Majklův sjezd” k Poněšické oboře, ale abychom zaměnili hrozící krev za o mnoho přijatelnější pot, zvolil jsem směr horekopcom. Po přejezdu k Chotýčanskému nádraží už začala pravá nefalšovaná krása žluté turistické kořenovky, pěkně oslizlé po proběhlých deštích, ze které zářily oči úplně všem (jen těm co cestu označili za “anální výprask” zářili asi z jiného důvodu). Poté jsem to novinkou nasměřoval k Vitínu a věděl, jak vše objet po polňačkách, ale vidouc krátce střižené strniště, a představujíc si ty protáhlý huby při jízdě po poli, jsem zavelel do pole a Eri cedíc skrz zuby: “Nevím kolik let tohle ještě vydržím”, mě spolu s ostatními následoval. Po polní onanii jsme dorazili k prvnímu bodu zájmu: mohylovému pohřebišti (opravuji mnou podanou informaci o době vzniku: jedná se o slovanské mohylníky z raného středověku (8. až 9. století) po 50 až 80 mohylách, uspořádaných do západovýchodních řad, když největší mohyly mají 4 – 5 metrů v průměru a 2 metry na výšku a panuje domněnka, že sloužily k pohřbívání nemajetného venkovského obyvatelsta). Více např. na stránkách dalšího člověka, kterého toto místo uhranulo: MOHYLY VITÍN Po kratičkém úseku přišla další “zajímavost”: bývalý Drahotěšický křemenný val, což byl křemenný val, který dosahoval na délku 3 kilometry a měl mocnost okolo 10 metrů. Vytvořil se z druhotného brekciovitého křemene. Významnou dominantu pro celý kraj představoval ještě na počátku 20. století, ale v období mezi světovými válkami došlo k intenzivní těžbě. Proto se dnes proměnil jen v koryto s vystupujícimi skalkami a to, co jsem ukazoval, byla vlastně strouha v zemi vinoucí se lesem 🙂 Samozřejmě že jsem po svém výkladu zase dostal pár výtek, neboť křemen přece nemůže vyvřít na povrch “jen tak”, to by se přece rozlil, ale může vyvřít jen do pukliny pevného okolí, které časem zvětrá a obnaží již zatuhlý křemen… Díky za veškeré info a opravy pánové, my budem dík vyjížďkám tak chytří! Každý známe něco a každý se chce o znalosti podělit 🙂 Po projetí kolem zbylé části obory jsme se dostali k třetí a poslední zajímavosti Jelenímu skoku, kde jsme se společně vyfotili (škarohlídům o mé informaci, že skála slouží k lezení připojuji následující foto: JELENÍ SKOK a upalovali dom – tentokrát byla snaha o udržení formace i ve zvlněném terénu celkem (až na některá individua) úspěšná. Že by?
O.
P.s. U Nezmara se toho probralo mnoho ale víceméně vše je nepublikovatelné, tak jen po mnohých výtkách opravuji svůj blud ze silničního zasedání – traktor má obsah motoru více než litr (od 3,5 litru vejš) což je sice na tu sílu co má stále poměrně málo, ale vše je možné díky vysokému krouťáku, který způsobuje nízkou kadenci otáček, jak nadšeně po čas vyjížďky Roman předváděl: (velmi p.o.m.a.l.u. vyslovováno) BAF, BAF, BAF, BAF. Po názorné ukázce to bylo už všem jasné 🙂
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Výjezdní zasedání se blíží a zde jsou hlavní informace
Letos jsme zvolili domácí půdu, nejspíš asi hlavně proto, že se nikdo neujal organizace za hranicí okresu. Nicméně “naše” hory jsou perlou, takže je jedině dobře, že si je někteří oživí a jiní objeví.
Tak tedy … NOVOHRADSKÉ HORY
TERMÍN : 9.-11.října 2015
Itinerář :
!středa!: zabalení a předání proviantu Petrovi Šiklovi mezi 18-19hod, který vše odveze na Hojnou Vodu, kde bude ubytování v Penzionu Pod Kaštany
pátek:
Předstartovní snídaně – Hotel Budweis (kavárna) v 9:00 hod (káva, míchaná vajíčka, párečky, …)
Start na náměstí Přemysla Otakara II. v 10:00 hod
odjezd z ČB např. po trase Trhové Sviny, červená do sedla Kohouta, Kohout, Slepice, žlutá do Klení, Rychnov, modrá a už jsme tam
sobota: 2.ročník MTBO Novohradské hory, pravidla stejná jako při 1.ročníku: http://www.bknezmar.cz/?p=690, inspirace na webu v sekci Ostatní akce
neděle: v sedle směr ČB např. po trase červená do Benešova nad Černou, žlutá k přehradě, Kaplice, modrá podél Malše
pondělí, úterý: vyzvednutí věcí, které budou přivezeny autem zpět do ČB
Účast můžete potvrdit přímo na tomto odkazu : http://doodle.com/tsrxp2wqzua5g56t