6 listopadu, 2015 | 
Author: Protože před jarem ještě přichází zima, je třeba zvážit kam na běžky a jestli jít do V. ročníku nezmařího zimního přechodu Šumavy. Náš pravidelný termín na přelomu února a března letos koliduje s jarními prázdninami a tak únorové víkendy 20/21 a 27/28 nejsou vhodné. Navíc 27/28 je skimaraton. Proto bych navrhoval to o týden posunout a to 4. – 6.3.2016. Druhá možnost je 12.-14.2.2016. Přeprava autobusem se osvědčila, takže bychom u ní asi zůstali , ubytování klasicky Modrava ( tam je zatím Na zlaté stezce volno ,polopenze ze tří jídel s noclehem cca 460 Kč) a je na zváženou zda chceme jet na dva, nebo tři dny, ale spíš to vypadá na tři. Detaily probereme na Dokolné, nyní hlasujte, viz níže.
Jako inspiraci přikládám článek o jednom historickém přechodu Šumavy na lyžích z roku 1923, , který je pro mne zajímavý kromě sportovního výkonu i v tom, že oba účastníci byli moji příbuzní a tak alespoň vím, po kom to mám.
Přema
O své účasti a termínu hlasujte zde:
http://doodle.com/poll/i6479xk8p4qgxi3d
Breaking news : hlasování zatím není nijak masové, ale jen upozorňuji, že na někým navržený druhý termín 12.2.2016 je problém sehnat ubytování pro větší skupinu na Modravě – Na Zlaté stezce určitě ne. Mám tam zamluvený ten termín 4.3, tak pokud se dohodnete na únoru, je třeba zajistit někde ubytování a dejte mi vědět, abych případně stornoval včas ubytování na toho 4.3. Přema
Doplnění 9.12. : Přihlášeno je 16 lidí. Jelikož se nikdo nemá k organizaci něčeho, natož pak něčeho lepšího, platí termín 4.3.-6.3.2016 v klasickém směru, tj. z Železné Rudy “domů”. Přema se pokusí dohodnout stejné podmínky jako minule, tj. záloha ve Stožci, což by byl pevný bod a ostatní by se případně poladilo podle sněhu.
Trasa: 36 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, objetí vysílače, pod Vráž, hráz Dlouhého rybníka na Čakovec, Bohušovická myslivna, úbočím Haberského vrhu Pod Sedlo Kluka, sáňkařskou dráhou sjezd na Lipí, tašky a do KMP.
Počasí: -1°C, mlha
Účast: Pavel Kosař, Lojza Orgoň, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: S příchodem nevlídného počasí řídnou i řady Night Riderů. Statistika z minulého roku hovoří o průměrném počtu šesti bikerů, pravidelně se účastnících nočních vyjížděk. Jsou to ti, které nezaskočí žádná rýmička, kašlíček, nebo nedejbože zmiňované, trochu nevlídné počasí. Pravdou je, že skok z teploty 8°C na -1°C a přítomnosti mlhy, že by se dala krájet, jsme si hned v druhé etapě nepředstavovali. Vypovídá to však o srdci pravého bikera, kterého jen tak něco nezastaví, a těch se v úterý sešlo právě statisticky definovaných šest.
Etapa směrovaná do úbočí masivu Kluka byla provázena místy hustou namrzající mlhou. V úbočí Haberského vrchu i zmrzlým ojíněným podkladem projevujícím se charakteristickým praskotem pod koly. Celou cestu provázel neustálý boj s osvětlením. Debaty byly vedeny o vhodnosti umístění světel za této snížené viditelnosti. Světla umístěná na helmách tvořila z mlhy neprůhlednou bariéru, jasně tak vítězilo osvětlení upevněné na řídítkách kol. Adrenalinu při jízdě téměř poslepu bylo na rozdávání. Dramatičnost situace znásobilo pohasnutí dvou ze tří diod oznamujících aktuální stav nabití baterií hned několika bikerům naráz, a to zhruba v polovině plánované vyjížďky. Výrobci baterií si mnou ruce, bude třeba nakoupit battery packy nové, nejlépe made in China. Vyjížďka tak nabrala obratu těsně pod sedlem Kluka. Škoda, byl to bod, kde jsme se dostali nad inverzi a vynořilo se nebe plné hvězd. Noční výhled nad mořem mraků zůstává v nedohlednu a míříme co nejrychleji zpět do oblíbené základny KMP.
Hony
Trasa: 31 km, stezka podél Malše na Malák, po modré singlík do Roudného, přes Vidov pod Heřmaň, sjezd lesem k úpravně vody, Plav, zelená do Doudleb, betonová lávka přes Malši, po modré zpět přes Heřmaň, úpravnu vody až do Budějovic, rovnou do restaurace Baarovka.
Počasí: 8°C, polojasno
Účast: Pavel Kosař, Lojza Orgoň, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Venca Krutina, Pavel Samec, Martin Ehrenberger, Vladimír Řehoř
Pád: Vítek – skládka na bok
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Se změnou času je tu opět něco pro příznivce adrenalinových aktivit. Znovu přichází Eskalátory Gang se svými NIGHT RIDE.
Tradiční místo a čas, Dlouhý most strana u Hocha, 17:30 hod. Skupina devíti bikerů vyráží na první noční vyjížďku podél Malše směrem Doudleby a zpět. Počasí je vzhledem k ročnímu období ideální, teplota kolen 8°C, sucho. První nejisté kilometry v nočním terénu jsou rychle ty tam, oči přivykají ostrém osvětlení výkonných lampiónů a nadále si již skupina vyjížďku jak se patří užívá. Jako vždy jsou během cesty podrobně rozebírána oblíbená témata zařaditelná do kategorií sport, manželská poradna a neřesti a krásy alkoholu. Plné rozvinutí jim pak bylo dáno v restauračním zařízení Baarovka, kam se skupina uchýlila zakončit první zdařilý noční bikerský počin. Podnětné příspěvky do diskuse přiběhl podat Majkl, na city biku následně Ondra. Závěrečnou tečkou úspěšného dne se stal zlatavý mok z místní produkce restaurace Singer.
Znovu to bylo moc dobré, kluci, umíme to.
Hony
Ahoj,
tak už je to tady. Nadcházející úterý (27.10.2015) zahájíme sezónu nočních poježdění.
Start v 17:30 před HOCHEM.
Už se těším. Doufám, že začnu letos konečně pravidelně jezdit „ od začátku sezony“.
PK
PS: Máte řádně poladěný lampióny?
Trasa: 29 km, podél Malše po pravém břehu, Špačkárna, Hodějický rybník, Doubravice, kolečko v Hodějickém lese, Hůrka, kolečko v Hůreckém lese, Nedabyle, Vidov a po pravém břehu Malše domů
Výškové metry: 486 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Aleš, Sochy, Banán, Koubič, Pavel Samec, Bivoj,
Pád: Ondra 2x, Přema (front flip no hand), Aleš
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: Bude
Komentář: Poslední vyjížďka je tradiční svou destinací, takže není potřebné příliš rozebírat, kam jsme se to podívali a tak jen zmiňuji, že mě minule velmi potěšil (a překvapil) Vencovo dárek dosluhujícího pilníka novému vládci a tak jsem se rozhodl založit novou tradici a takté jsem koupil šampíčko a předal ho na stejném místě co minulej rok. Dojemnou situaci však dehonestovala polovina družstva prováděním močení, zrovna když jsem předával a gratuloval (viz. fotogalerie). Fuj!
O.
P.s. To hlavní však mělo začít u Nezmara. Hospoda po poslední vyjížďce bývá poněkud divočejší, ale včera divočina dosáhla vskutku dekadentních rozměrů. Myslím, že to celé odstartoval Majklovo hezký nápad se zakoupením medailí za účast na MTBO v Novohradkách, neb při předávání a vyhlašování úplně každého, se začalo skandovat a vyvolávat, což krev a chuť vždy dost rozproudí. Do toho měla vítězná dvojice (Peťa s Přemou) potřebu objednat panáky (to máme dvě rundy), Venca jako vítěz pilníka objednal další (třetí runda), Nezmar přinesl další jako na rozlučku se sezónou (čtvrtá runda), Bivoj otočil kolečko na první rok s náma (5 runda) a od té doby už jsem přestal sledovat, kdo ještě rundu objednával, ale u 5 rund prostě nezůstalo. Václavovi vítězství a alkohol stoupl do tváří a začal řádit po hospodě s cenou Pilník roku. Cenu tak vtáhl do centra pozornosti a poté, co jsme si všichni design ceny pochválili, jsem se jal vyvolávat jména všech historických pilníků (počínaje rokem 2001) na což dav reagoval frenetickým vřeštěním, Kocour připojil i chorály a Venca vyhnal Nezmara od pípy, obrátil cenu Pilníka roku vzhůru nohama a jal se do ní čepovat lahodný Samson. Proč nemohlo zůstat je u upíjení nevím, prostě každý měl potřebu něco provést. Nejvíce lákalo ponořit hlavu do piva (podstavec je celkem velký a hlava se tam vejde), dotvářet spadlou pěnu nabubláním ústy či vrhnout do pivního bazénku panáka (obsah i skleničku). Alkohol na hygienu a eklhaft nedbá a tak se podstavec vypil celý, dokonce se i brčka objevily, aby nic nepřišlo na (ne)zmar. To samé se opakovalo s dvěma šampíčkama (ano, práce rozjetého Václava) a najednou si chtěli povídat všichni se všema což v 15 lidech u jednoho stolu nejde a tak si všichni stoupli a utvářeli mísící se hloučky, což Nezmara dost popuzelo neb v hospodě nebylo k hnutí a my si zpět sednout nehodlali… A přitom to začlo tak nevinně! Povídáním na obvyklá zajímavá témata. Výživná byla např. debata, zda tomu, kdo si nechá rozříznout jazyk, aby ho měl jako had, může jazyk zase srůst. Že může se snažil všechny přesvědčit Aleš historkou o jeho strejdovi, kterej si uříz prst a jeho siamské dvojče ho nosilo přišitý týden na břichu, než ho strejdovi zase úspěšně přišili zpět…
O.
P.s. To byste ale nevěřili jak rozjařenou náladu zkazí při jízdě zaháknutý roh na řidítkách za plot ukončující areál pivovaru Samson, grrrrrrrrrrr. Snad se mi bude příští rok dařit více.
10.10.2015 se uskutečnil 2. ročník orientačního závodu dvojic na horském kole MTBO Novohradské hory. BK NEZMAR se v rámci podzimního výjezdního zasedání přepravil v pátek do Hojné vody z ČB kolmo, taktéž v neděli zpět.
Účast byla dobrá, na trať se vydalo 7 dvojic, kamaráda do nepohody si dopředu domluvili Láďa + Petr a Jarun + Snoopy. Nezmaři se nalosovali v pátek večer v hospodě, žádná karlovarská losovačka, vše transparentní, pak ale došlo k nepěknému kupčení a úplatkům … no, nakonec to bylo uznáno. Pár z nás se účastnilo 1. ročníku v roce 2013, takže někteří mohli čerpat ze zkušeností (což se úplně nepotvrdilo) a hlavně se lépe takticky připravit (což se potvrdilo :)).
Na trať jsme se postupně vydávali kolem 10 hodiny, cyklistické počasí – žádné vedro, ale ani zima, zataženo a hlavně bez deště. Tentokrát všichni zvolili stejný postup, po hřebeni směr Kamenec a pak se nějak dostat zpět. Úroveň byla vysoká, 6 ze sedmi dvojic objelo všechny vrcholy, takže i tentokrát musely rozhodnout hospody. Dojížděli jsme za mlhy a tmy v 18:30 a myslel jsem, že beznadějně poslední. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že mezi 18:23 a 18:30 dojely 4 dvojice, další 18:06 a 17:45. Jen jedni pospíchali a byli doma v 16:12.
7. Láďa+Petr, 440 bodů, čas na trase 7:55, po započítání bonusů 7:25
Hoši zaplatili nováčkovskou daň a taky se asi nechtěli úplně honit po silnicích. Ve vyrovnaném boji o poslední místo jim nakonec chyběli body za hospody Žofín a Baronův most, u kterých museli být blízko, naopak překvapili navštívením občerstvení v Leopoldově, i když bez konzumace – smutný povzdech „hospodský ujel traktorem“ (body uděleny, časový bonus ne). Dost jim uškodil přesun mezi Ulrichovem (kde jsme byli společně) a Jelením vrchem, kde byli za 1:16 a já s Honym jsme to měli za 28 minut.
6. Eri+Majkl, 468 bodů, čas na trase 8:16, po započítání bonusů 7:16
Dvojice úspěšných z minulého ročníku – členové stříbrné a bronzové hlídky. Nutno říct, že minule k trasování připuštěni nebyli, takže letos to pro ně byla trochu premiéra, minimálně s mapou :). Dobrý výkon, hospody byly, jen se trochu zdrželi a k obhajobě se tedy ani nepřiblížili. Myslím, že si to ale o to víc užili.
5. Jarun+Snoopy, 474 bodů, čas na trase 8:13, po započítání bonusů 7:13
Společně jeli i minule, letos ale zvolili jiný postup, Kraví horu na začátek ještě v plné síle a ne na konec unavení. Těžko říct co zvolí přístě, na rozjezd to také není úplně ono, Snoopy prý dovezl snídani jen do poloviny kopce :). S Erim a Majklem měli úplně shodný postup, hospody a i čas, rozhodly pouhé 3 minuty, o které udrželi vedení. Eri s Majklem je na silnici mezi Černým údolím a cílem předjížděli, a byl to prý zajímavý pohled – Snoopymu odešlo koleno, takže ho Jarun tlačil a Snoopy si při šlapání pomáhal stlačováním kolene rukou – jaké odhodlání a vůle! V úterý na vyjížďce padl dotaz, jestli už je Snoopy po operaci :). Jarun podle svých slov nezapomene dohledávku kontroly na Kolářově vrchu, z Tanků za 41 minut (pro srovnání já s Honym za 9 minut).
Dvojice na 5.-7. místě byly hodně vyrovnané. Všechny dvojice sehnaly dost bodů (610, 620, 620), ale přijely hodně po limitu (odečet 170, 152 a 146 bodů). Nakonec tedy v boji o červenou lucernu (Lanterne rouge, nebo-li Červená lucerna. Ten výraz pochází ze světa železnic, z dávných dob, kdy zřízenci ještě zavěšovali na poslední vagony vlaku takové červené lucerny, které pak výpravčím signalizovaly, že vlak odjíždí a uvolňuje kolej. Později toto označení převzala Tour de France a přidělila mužům, jimž patřila poslední příčka v pořadí) rozhodlo jen 34 bodů = 17 minut. Naproti tomu hlídka na 4. místě to měla úplně jinak. Tři stateční sehnaly „pouze“ 550 bodů, ale přijeli v limitu.
4. Ondra+Ondra+Samouš, 550 bodů, čas na trase 6:04, po započítání bonusů 5:49
Podle slov jich samých jeli na pohůdku, až se nám bude chtít tak si zajdeme do hospody na oběd a uvidíme. Shodou nešťastných náhod to prý bylo zase až po třetí hodině :). Tím, že přijeli v limitu, ale přeskočili 3 dvojice, dost vypovídá to, že byli v cíli o 2 hodiny dříve! Času ke sběru bodů měli dost, dokonce projeli kolem otevřených hospod, mohli mít daleko více bodů! Otázkou jsou 2 vrcholy, které nenavštívili. Kdyby je chtěli dát, tak by za ně měli sice 40 bodů, ale myslím, že by je to zdrželo víc než 31 minut (což je čas, za který by je museli objet, aby nedostali penalizaci – 11 minut jim zbylo a po dalších 20ti minutách by ze 40 bodů byla 0 a dále penalizace), takže chválím racionální orienťácké rozhodnutí :), i když vím, že Na Jelení vrch zapomněli (špatně poskládaná mapa) a na Kraví horu se vykašlali – Ondra se prý v cíli ptal, co ta Krví hora na závěr, odpověď „Jak to myslíš?“ vše vyřešila.
První 3 dvojice se popraly o vítězství, a co si budeme nalhávat, zase se to zvrhlo v hospodské a silniční peklo. V každé dvojici byl člen, který minule skončil mezi prvními třemi, všichni znalci Novohradský hor, chalupáři z podhůří. Už v pátek v hospodě se vášnivě diskutovalo, jasné bylo, že vyhraje ten, kdo objede nejvíc hospod. Vedle tradičních padali typy jako Malonty, Bělá, Janova Ves, nový penzion ukrytý v lesích (ani jsem si nezapamatoval, jak se jmenuje). Nakonec to bylo velmi vyrovnané, napínavé až do konce. Během setkání na trase běžela fantazie na plno a ve hlavách šrotovala taktika.
3. Venca+Petr P., 670 bodů, čas na trase 7:37, po započítání bonusů 5:37
Vrcholy samozřejmě všechny, v Leopoldově zavřeno (body uděleny), v Pohorské vsi hospoda Poslední šance zavřená, tak našli jinou, čímž získali nejen body ale i časový bonus! Při přejezdu do Benešova navštívili jako jediní občerstvení u Sýkorky v Lužnici (nikdo jiný nevěřil, že bude otevřeno) a hospodu v Kuří (o které jsem já ani nevěděl). V Benešově v hospodě jsme se 3 favorizované dvojice potkaly, pokecaly, druhé trochu vystrašily tím, kde jsme už byli a kam ještě pojedeme :). Samozřejmě jsme každý trochu mlžil, aby konkurenci psychicky odrovnal. Na Kruťákův vážně míněný dotaz „byli jste v Malontech?“ jsem s kamennou tváří přikývl :). Hoši nakonec najeli 670 bodů, což bylo loni 1. místo (jeli vlastně úplně to samé co loňský vítěz), letos to stačilo na obhajobu bronzu. Parádní výkon.
2. Vítek+Hony, 690 bodů, čas na trase 8:21, po započítání bonusů 5:51
Jako tvůrce závodu jsem se tentokrát chtěl jen vézt a netrasovat, když jsem ale zjistil, že Hony to chce dát bez mapníku s mapou v kapse, jsem se zhrozil a zapojil se do boje o mety nejvyšší. Tím, že jsme všichni vyrazili stejnou trasou a s malými časovými odstupy, jsme se na trase potkávali, s největšími konkurenty to bylo dost zajímavé. Střídali jsme se o vedení podle toho, jak kdo trefil nejrychlejší trasu mezi vrcholy. Ze startu jsme vyrazili předposlední, Přemek+Petr Š. sjížděli z Kraví hory, mi na ní stoupali, odjíždíme z Vysoké ve chvíli, kdy tam oni přijíždějí, stejné na Jelením hřbetu a Žofíně, na Jánský vrch stoupáme společně, na Myslivnu malinko odjedem, odtud vypálíme a bohužel mojí chybou se připravujeme o cca 10 minut (přejetá odbočka na Lovčí hřbet), čímž si myslím, že už to nedoženeme. Potkáváme je znovu na Baronově mostu, když zrovna odjíždějí (dost se divili, že jsme za nimi, Přemek nás dokonce podezíral, že jsme najeli něco, o čem oni nevědí). Bohužel se musím vyprázdnit, dalších 10 minut pryč a naděje na úspěch podle mě v čudu. Do závodu se nečekaně dostáváme Za tanky, kam přijíždíme, když oni odjíždí jako první, s Láďou a Petrem v zádech. Naopak na Kolářově vrchu první Láďa s Petrem, pak mi a nakonec Přemek s Petrem Š.. Jako správní orienťáci opouštíme Kolářův vrch každý jiným směrem. Na Ulrichově pro změnu mi poslední (nejdřív přes bažinu a pak moje chyba v navigaci), Láďa s Petrem nás informují, že Přemek a Petr Š. už jsou odtud pryč. Po třetí si myslím, že už nám definitivně pláchli a po třetí je sjíždíme na Jelením vrchu a už se jich držíme jako klíšťata. Hlavně proto jsme nakonec druzí, protože těžíme z Přemkovy přípravy a trasování hospod. Takže nejdřív nás zatáhne do Leopoldova, kde se na hospodského musíme dobouchat, ale nakonec nám natočí – bohužel Samson a to letošní poslední (naší objednávkou došel sud) – kvalita? Zlatej Zdenda :). S Honym jsme plánovali navštívit kozí farmu a na hranici sebeobětování urvat body za půllitr mlíka, ale Přemek nás vrátí do reality, že je zavřeno. V Pohorské vsi jsme před otvíračkou, v Černém údolí si dáváme čaj s rumem (je hrozná zima), já jdu zase na záchod (v bříšku nepěkně) a těším se, že to dojedeme do cíle a maximálně zajedeme na Dobrou vodu. Přemek ovšem jede na vítězství a parťák se tvářil tak smutně, že jsem se, i když jsem věděl, že to bude 30 km po silnici od hospody k hospodě, nechal přemluvit (i když mi bylo dost zle a při propočtech mi vycházelo, že to budeme mít jen tak tak s limitem). Vypálili jsme tedy směr Benešov, nejdříve ještě odbočka do Kuří na Bábel, pak Benešov (Becherovka na trávení), kde jsme potkali Vencu s Petrem P.. Trochu jsme se hecovali, ale nakonec odkryli karty, kolik hospod máme. Takže už bylo víceméně jasné, kolik budou Venca s Petrem mít bodů, i když riziko že lišácky mlží tam bylo 🙂 a kolik je ještě potřeba sehnat, abychom je předjeli. Přemek se však držel plánu totální destrukce, urvat všechny body co jdou, takže dále do Hartunkova a pivo od kámoše (nakonec jsem neuznal), Rychnov (jablíčka), Svébohy (zelená), Horní stropnice (jablíčka) a čekal nás brutální výjezd do cíle, s občerstvením na Dobré vodě (závěrečné pivo). Nakonec jsem skoro ani nevěděl, jak jsem se dostal do cíle, natož jestli jsme dali limit. Až teď po přepočítání jsem zjistil, že limit jsme stihli pouze o 9 minut. Najeli jsme 95 km a 2200 výškových metrů.
1. Přemek + Petr Š., 700 bodů, čas na trase 8:22, po započítání bonusů 5:37
Jakmile si Přemek, největší místní znalec, nalosoval Peťu Š., tak asi všichni začali tušit, jak to dopadne :). Fyzicky oba bez problémů, Přemek za celou cestu nevytáhnul mapu, jen jednou si prý na 5 vteřin přibrzdil na rozcestí, že si není úplně jistý! Taktika s hospodami bezchybná, jen občerstvení u Sýkorky v Lužnici bylo na dosah, ale nejeli tam, Přemek měl informaci, že bude zavřeno (nakonec nebylo, Venca+Petr P. tam byli). Já s Honym jsme se jich drželi, dokonce jsme měli i lepší čas na trati, jelikož jsme startovali po nich. Co tedy rozhodlo? Na Myslivně dostali frťana od turistů co tam měli piknik! Uznal jsem jim za to body i časový bonus, něco podobného předvedli na Kamenci, ale podle jejich slov to přímo frťan nebyl (tak co tedy?), takže za Kamenec nemají nic. Zasloužení vítězové závodu, asi v absolutním rekordu, jelikož jestli to někdy zopakujeme, tak nejspíš upravím pravidla, protože to už je o zdraví (psychické i fyzické :)).
http://www.sports-tracker.com/#/workout/premek/561a9628e4b0459474f972f2
Díky všem za účast, blahopřeji k dosaženým výkonům a snad se vám líbilo.
Trasa: 21 km, podél Malše, lávka přes nádraží, Složiště, odkalovačka, skrz Srubec, dvě kolečka na Švajcích, skákačka nad Emausy, Lusný rybník, Malé Dubičné, Dubičák, motokroska pod Hlincovku a asfalt do restaurantu Lucie
Výškové metry: 471 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Petr Šikl, Přema, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Aleš, Vláďa, Ondra Míka, Honza Mikolášek, Pavel Samec, Sochy, Filip Toul, Víčko, Petr Novotný, Franta Kubík, Bivoj, Duby, Láďa AS, Petr AS, Standa AS, Banán
Pád: Majk na brundibára – leží tam v oboře, nožky má nahoře :-), Franta Kubík, Láďa AS
Defekt: Aleš, Láďa AS přetrh řetěz
Triple Gold Club: Láďa AS (poslední letošní člen?)
Trackmaker: Petr Šikl
GPS: http://www.sports-tracker.com/workout/honymari/561d3371e4b0ff81d7d97ade
Komentář: Co přiláká kohortu 26 bajkerů na start v úterý, v poměrně brzkém čase, v nevlídném říjnovém počasí a s teplotou kolem 4 stupňů? Vlky z lesů žene hlad slovy básníka a KACHNA řečí poněkud přízemnější 🙂 Skoro jsme si my pravověrní říkali, že by šlo skupinu rozdělit na Nezmary a kachnaře s tím, že Nezmaří většina to má s odřenýma zádama… Náš rekord na jedné vyjížďce je 32 hlav, ale to se volila cesta v dál, orientačně nenáročná. Vzhledem k pokročilému stmívání bylo však nutné zvolit motanici, a že ta bude hrobem pro naši mantru: “grupo compacto”, bylo nad slunce jasné. Přesto atomizace trvala déle než jsem odhadoval. K trase snad jen tolik, že se jednalo o zdařilou variantu našich krátkovyjížďkových klasik, při kterých člověk potrénuje techniku i intervaly. Jednotlivé skupinky pak mířily do Lucie na onen hřeb: půlku zabitého ptáka s dvojbarevným zelím a domácím knedlíkem. Přes škarohlídství některých (někde, kde se to jmenuje “Lucie”, vařit dobře snad ani nemůžou!) se chuťový zážitek nadmíru povedl, stejně tak jako pivní veselice. Za vše patří mimo kuchaře dík i dvěma sličným servírkám s nemizícím úsměvem, které si nožky mohly ulítat, neb do hospody dorazilo asi ještě dalších 5 lidí co nebyli na vyjížďce. Domů jsem nejel poslední a doufám, že ti co jeli domů rozjaření nejvíce dorazili v pořádku!
O.
P.s. V noci jsem si připadal jako v pohádce o Červené karkulce – byl jsem však onen vlk, co se probouzí a zdá se mu, jako byl měl břicho plné kamení. Rozdíl byl jen ten, že nemáme doma prostor, ve kterém bych se moh utopit (bazén zazimován!) a tak se zdá, že tohle nebyla má poslední Karkulka, babička, víno a dobroty z košíčku. 😉
P.s. Special thanx letí k Větrákovi – že umíš uspořádat a zařídit hody jsi dokázal poněkolikáté, velkej kluku :-* (líbající emotikon)
Letošní podzimní zasedání bylo opravdu výjezdní, jelikož jsme z ČB vyjeli po ose v pátek 9.10.2015 ráno. Pár se nás sešlo na předstartovním srazu v hotelu Budweis, kde jsme posnídali pivo, kávu, dortík, smažená vajíčka – podle vkusu každého soudruha. Letmý start byl poté na náměstí, kde jsem se ještě posilnili petkou ze Svachovy Lhotky. Počasí celkem dobré, sice mokro po dvoudenním dešti ve středu a ve čtvrtek, ale celkem teplo, beze srážek. Vyrazli jsme směr Mladé, odkalovačka, Hodějovice, přes les ke kolejím, po modré TZ k Žižkovi, Borovany, Borovanský mlýn, po červené TZ do Trhových Svinů. Tady došlo ke střetu názorů, zda už obědvat, pouze svačit, nebo jet dál a doufat v pozdní oběd. Ti co věděli, kam se jede, si alespoň koupili něco v masně a snědli to na stojáka u kol. Naučná stezka kolem Buškova Hamru (kde jsem při přejezdu lávky provedl klik v potoce, bohužel cyklistické tricáky mě neunesly a dále jsem pokračoval s mokrým pupíkem) a pak už jen červená do Slavče (zpestřená Ondrovým oblíbeným trikem frontflipnohand tentokrát s tím, že kolo zůstane stát na řídítkách “kola se točí dál, Ondra už práci vzdal …”) a hlavně výjezd do sedla Kohouta – prudký, mokré kořeny a kameny – velmi náročné. Ze sedla na Slepici, přechod hřebene, kochání na vyhlídce, sjezd do Klení a dál po žluté TZ na Žumberk. Tady byl konečně oběd, což kvitovali zejména ti, co v Trhových Svinech uvěřili, že když pojedeme dál, bude oběd za hodinu a půl. Skutečnost byla tři a půl :). Obával jsem se tmy, tak jsem peleton vyhnal ven před pátou a pokračovali jsme po modré TZ přes Rychnov, stoupání nad Konratice a dále po červené do Hojné Vody – tam jsme sedli do hospody a nevylezli, dokud nás nevyhnali. To bylo bohužel docela brzo, kolem 21 hod, ale byli nekompromisní. Na ubytku byl pro nás připraven soudek, tak jsme se dorazili. Na kole 75 km a 1600 výškových metrů.
V sobotu se uskutečnil 2. ročník MTBO Novohradské hory – komentář včetně vyhodnocení bude v jiné rubrice. Večer opět v místní hospodě, scénky se zavíračkou, zpestřené tím, že někteří radili paní, která 30 let dělala v Mastných krámech, jak se má provozovat hospoda a jak se připravuje o peníze, když nás vyhazuje :). Každopádně ve 22 hod už jsme zase byli u našeho sudu.
V neděli ráno byla pěkná kosa, pod Kuní horou jsem měl na tacháči 3°C, mlhavo po nočním dešti, naše klasické bikerské počasí. K domovu jsme vyrazili po červené TZ směr Benešov nad Černou, Cikánský+Zaječí vrch, to nejlepší bajkování co nám mohou NH nabídnout. V náročném terénu se nám skupinka roztrhala, tradičně jsme na vrcholcích čekali, ovšem tentokrát netradičně na Peťu Š.. Chvíli jsme si říkali, že snad tlačí, ale ne, on dokonce nesl – řetěz zasekl za kazetu tak dokonale, že se nám ho podařilo vyrvat až na pokraji zoufalství. Z Benešova stále po červené, Slepici jsme podjeli západně, přes sedlo na Kohout, sjezd stezičkami k Soběnovu a pak do Besednice. Tam jsme si dali oběd, nečekaně už kolem 13 hod, zdolali Sabošovku a přes Malče a Chlumskou horu jeli na Svatý Ján. Odtud sjezd po červené k přehradě a dále kolem Malše k domovu. Závěrečné zhodnocení v Kozlovně. Celkem 65 km a 1050 výškových metrů.
