9 března, 2016 | 
Author: Trasa: 25 km, kolem Malše ke Špačkům, kolem Starohodějovického potoka, kolem Hodějovického potoka, kolem Naděje, Na Škardě, Švajce, kolem Dobrovodského potoka, sjezdařská dráha, přes Dobrou Vodu na hráz rybníka, okolo Rejžků, motačka lesem, kolem hřbitova, zadem za Zvonárnou na Vrbenskou a plovárnu.
Počasí: 2°C, zataženo – sem tam kapka, sem tam vločka
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Lojza Orgoň
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Blíží se půl šestá, do okna bubnují dešťové kapky, teploměr ukazuje hodnotu 2°C. Ničeho nedbám a připravuji se na vyjížďku, potkávám sousedku jež ihned poznamenává: “To se ti do toho počasí chce?” Následuje moje obligátní odpověď: “Je přeci úterý, počasí s tím nemá nic společného.” Na kole jsem díky jarním prázdninám a chřipce neseděl čtrnáct dní a i přes nepřízeň počasí se na vyjížďku opravdu těším. Vyrážíme směrem na Hodějovice, což je předzvěst kvalitního bikového vyžití. Z asfaltu na Staré Hodějovice zahýbáme kolem plotu, následují dvě lávky přes potok, prudký výjezd a noříme se do lesa abychom zdolali nástrahy navlhlých pěšin. Je to k nevíře, ale i zde se dají najít místa kde alespoň někteří z nás jedou poprvé. Dostáváme se k úzké dřevěné lávce přes Hodějovický potok těsně u chatové osady. Lojza předvádí skok hodný nominace na nejlepší trik Night Ridu. Zhruba v polovině dvoumetrové lávky ztrácí rovnováhu, sjíždí do boku a doskakuje na protější břeh. Pád do hlubokého, povodněmi vymletého potočního koryta se nekoná, biker sklízí pochvalný obdiv. Pouštíme se do dalších lesních pěšin, kupodivu bez bláta, i když nás téměř během celé cesty provázejí dešťové kapky, s ubíhajícím časem měnících se ve sněhové vločky. Závěr patří nočnímu průjezdu městem a už míříme na plovárnu na zasloužený Bernard.
Hony
Trasy:
Pátek :
skupina 1 : Modrava – Poledník – Modrava – pivovar – Březník – Modrava
skupina 2 : Modrava – Tříjezerní slať – Poledník – Rybárna – Modrava
Sobota: Modrava-Na Ztraceném-Ptačí nádrž-Černá Hora-Stráž-Bučina-Holubí skála-most Teplá Vltava-pod Tetřevem přes Korýtko-Filipova Huť-Černohorská nádrž-Modrava
Neděle:
skupina 1 : skating na Schoneben
skupina 2 : výstup na Třístoličník
Účast: Ondra, Honza Mareš, Přemek, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Eri, Aleš, Pavel Samec, Víčko, Ondra Míka, Vítek Kořínek, Standa Tabery, Eda, Tomáš Dvořák, Pavel Straka, Vláďa Řehoř
Komentář:
Pátek: Jak lze vysledovat z tras, letos, při 5.ročníku, nešlo šumavské hřebeny přecházet, ale tak nějak dokola obcházet. Sněhová situace nás napínala do poslední chvíle,no nakonec jsme se rozhodli,že nebudeme riskovat pěší pochod ze Stožce do Nové Pece a zvolíme jistotu-doprava autem na Modravu. Tradiční ubytovací základny jsme zachovali a podle svých možností a preferencí jsme se sjížděli na Modravu. Někdo ráno (před Zlatou Stezkou to sice chvíli vypadalo,že se jedná o automobilový přejezd Šumavy a opět se ukázalo,že je-li výjezdní zasedání moc blízko a nejede se sockou,tak se nám kolektiv malinko rozpadá), někdo odpoledne, každopádně všichni měli dost času i příležitosti si pěkně zaběžkovat. Skupina 1 ve složení Eri,Víčko,Standa.Aleš,Samík,Anče,Přema dobyla jako první vrchol Poledníku,kde sněhu bylo dosti,ale rolba jaksi zaspala a byla to mooc pěkná hančovina,vosky nevosky klouzalo to jako kráva,takže tricepsy dostaly trošku zabrat, skejtaři Vláda a Eda to zkusili taky,ale pak se přeci jen vydali do jakžtakž upravené stopy směr Filipovka.Po krátkém občerstvení v pivovaře LYER-cca 3 kusy každý a krátkém výživném šlofíku v pelíšku se výše jmenovaní vydali vstříc slibované rolbě směr Březník.Opět se potvrdilo,že večer s čelovkou je to nejlepší,sníh krásně držel,žádný lidi,na Březníku potkali rolbu..tedy paráda. Skupina 2 ve složení Vítek Sirotek,Petr Pokorný, Majkl, Pavel Straka vyrazila asi v 15 hod od modravského pivovaru (aniž tušila, že skupina 1 je t.č. právě uvnitř) také směr Poledník s přibalenými čelovkami, na něž nakonec ani nedošlo. Nebyla to jen přitažlivost pivovaru Lyer, odkud nás vysoukala skoro až zavíračka, ale tak nějak jsme usoudili, že na první den je pro rozjezd 28 km až dost. Všichni se pak sešli Na Zlaté stezce a své zážitky si vyměnili.
Sobota: Snídaně, mazání, laborace, který vosk bude lepší – v noci mrzlo, ale mělo se (dost) oteplit. Nějaké zprávy ze stopy přinesl také Eri, který nemohl dospat a za kuropění vyběhl na předsnídaňovou etapičku(10 km), což mu leckdo nechtěl věřit. Dorazil také zbytek z Budějc a tak došlo na jedinou hromadnou fotku – na začátku stopy v Modravě. Natěšených lyžařů bylo všeobecně hodně, zprvu jsme se trochu museli proklestit, pobavil mě pán někde u Modravského mostu, když ke své (zřejmě) manželce procedil: “už nás zas dojel další autobus..”:-) Obídek, do značné míry společný, proběhl na Bučině, výborné byly ty lívance. Velká debata o další trase, ač nás bylo celkem méně než 20, Eri prý 20x vysvětloval, kde je Holubí skála a Židovská či Tetřeví cesta. Podle chuti každého soudruha se pak Nezmaři trochu rozprchli po Šumavě, aby se skoro všichni sešli na Filipovce. Poslední úsek ke Korýtku byl opět pěkná hančovina. Příjemné občerstvení bylo třeba vytrávit, tak se to na Modravu vzalo mírnou oklikou směr Lovčí skála, jejíž dobytí si vyžádalo přimáznout klisterem. Sjezdík od Černohorské nádrže jsme si vychutnávali. Přejezd do Stožce se musel uskutečnit auty, holé louky při cestě nás ujistily, že to opravdu nešlo jinak. Penzion U Pstruha zůstal u osvědčené objednávací metody a tak se večerem znovu neslo třináctku na desítku, desítku na patnácku, panáky na jedničku a tak podobně 🙂
Neděle: Opět podle chuti, sil a preferencí se vytvořily skupinky těch co domu museli, chtěli a těch co nemuseli a nechtěli, případně těch co nesměli a tak jsme se rozjeli auty k domovům, ke stadionu Schoneben a nás 6 vláčkem do Nové Peci a pak na Třístoličník, což byl výlet moc hezký, zvládli jsme to i bez sněžnic (Majkl dokonce v polobotkách), i když jsme se místy bořili i pod kolena. Odměnou byla pěkná hospoda na vrcholu a z další kultury omrzlá kaplička, kterou jsme nakonec v husté mlze našli. Za běžkařskou sekci Eri jeho slovy prohlašuje, že “sníh i tratě zde byly super připravené, zvláště na skejt paráda…jako již poněkolikáté o tomto víkendu došlo k rozdělení skupiny,tentokrát díky husté mlze opravdu na jednotlivce,takže ve finále jsem si jako na nezmarské akci zvané přechod Šumavy opravdu nepřipadal 🙂 ale bylo to skvělé jako vždy,když člověk může být venku s kamarády,sportovat,večer pít pivo a poslouchat rady starších či zkušenějších či štastnějších…” 😉
Skol !
P.S. Jako loni – díky všem za účast a díky Přemkovi za organizaci. BK NEZMAR: Nic nás nezastaví!
Trasa: 30 km, Dobrá Voda kolem hřbitova k Dubičáku, přes sjezdovku, motokroska, Rudolfov, Mrhal, Jivno, pěšinky na Babě, pěšinky v remízkách nad Adamovem, plovárna
Počasí: 0°C, zataženo
Účast: Pavel Kosař, Václav Krutina, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Jirka Tuček
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
GPS: ENDOMONDO
Komentář: Po pondělním celodenním dešti se v úterý ochladilo a slabě nasněžilo. Čím výš tím líp, nahoře bylo i přimrznuto. Teplota ale bohužel neklesla dost, louže nazamrzli, ani bahno neztuhlo, mokrého sněhu 3-5 cm . Z pěšinky na Babě jsme byli nadšení, jako vždy paráda. Celkově ale bahnitá vyjížďka, samá louže, obzvlášť návrat přes hlíny. Naštěstí si do toho nikdo neustlal.
Účastníci SBS už tuší. Ano, jeli jsme kolem mola na Mrhalu. Dělal jsem, že ho nevidím, ale poté co se tam Petr a Jirka bravurně vyhoupli, mi nic jiného nezbylo a šel jsem to zkusit. A pánové, dal jsem to. Sice dost humpolácky, kdyby to bylo z betonu tak lítaly jiskry, ale ano, povedlo se. Zakroužení na zasněženém mole a seskok dolů (ten se mi myslím docela povedl). Těžko na cvičišti lehko na bojišti, nácvik uveden do praxe, povedlo se, cvičení mělo smysl, prostě paráda! Vzhůru k dalším výzvám, i na stará kolena to jde :).
Trasa: 21 km Odkalovací nádrž, Srubec, Švajce, Dobrá Voda, Lusný, Malé Dubičné, motačka na Dubičáku, Dobrá Voda, plovárna
Počasí: lehce nad nulou, na startu déšť se sněhem, který přešel v husté sněžení
Účast: Václav Krutina, Petr Šikl, Pavel Samec
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
ENDOMONDO: https://www.endomondo.com/users/11862576/workouts/676686792
GPX: https://drive.google.com/open?id=0B20l7A8XaHF4a2RVT1FHbWFRLTg
Komentář: Počasí před vyjížďkou a doba pololetních prázdnin slibovala nízkou účast. To se potvrdilo na startu. Na startu byli tři Night Rideři. Poměrně rychle jsme se zabrali do hovoru, spíše monologu Pavla,který jsem já s Petrem prodlužovali otázkami….Ve vyšších polohách kolem Srubce začalo hustě sněžit. Petr nám začal vyprávět, jaké to bylo na Sněžce a jak to bylo s Hančem a Vrbatou, že prý chápe, když na horách někdo zůstane. Doputovali jsme do Malého Dubičného a řekli si, že pro dnešek již jen Dubičák a pak někam do tepla. Odbočili jsme z asfaltu na louku a jali se atakovat konečnou stanici vleku na Dubičáku. Skupinka dupala za hustého sněžení, kdy i naše výkonná světla nasvítili max. 5-10m, postupně trackemakerovi došli slova, dojeli jsme ke kapličce, která nikomu nic neříkala! Tupé nevěřícné pohledy na sebe znamenaly , že bylo vymalováno. Trasér byl v čudu a mi dvě ovce co jeli za ním taky. Tahám GPSku která nám prozradila kde jsme. Vyrazili jsme novým směrem a opět míjíme vytoužený bod. Dojeli jsme na pravý roh lesa sjezdovky. Otočili se, a na potřetí to konečně trefili…… Naše bloudění je vidět na záznamu trasy. Hoši samou radostí zapózovali na vleku a vyrazili do azylu českobudějovické plovárny. … Krátká, výživná a vzrušující vyjížďka. 🙂
Kruťák MLH
Jedno pondělí jsme vynechali, takže bylo dost času na domácí přípravu. Jak kdo ji využil se brzy ukázalo. Po minulé lekci jsme se rozhodli sehnat větší kládu, Petr sehnal, já dvě vybral a dovezl. Když jsme je vyvalili z auta, tak to v hale zašumělo. I Ondra, který se pochlubil domácím tréninkem, si je šel přeměřit, ale má z domácího úkolu za jedna – dával hned a pěkně. I druhá, větší, kláda nakonec našla uplatnění, Peťan přes ní vymyslel novou lajnu, které jsme se věnovali.
Guru Petr má s námi pořád trpělivost a ochotu nás něco naučit, takže další lekce po jarních prázdninách 29.2.2016. Děkujeme.
Poděkovat také musíme dvornímu dokumentaristovi Vencovi, z toho minima co předvádíme dokáže vytěžit maximum :).
Zdar V.
Fotky a videa ze Snake arény ZDE (Nutné přihlásit se na Google disk bknezmar. Kdo se nedokáže přihlásit, ať poprosí zdatnějšího kamaráda, který mu prozradí jméno a heslo.)
Ochutnávka bez přihlášení:
Vítek kláda + pokus o souběžné zaznamenání Ondrova výjezdu na 3 palety. Povedl se mu, ale v záběru už je po, předčasně vyvrcholil, asi mladická nedočkavost.
Trasa: 40 km, po stezce na Meťák, točna Rožnov, koleje, Včelná, kolem stadionu, lesem na Kameňák, kolem Bukovce, přes hlavku na Milíkovice, Dolní Svince, Prostřední Svince, Mojné, napojení na červenou do Mirkovic, Malčice, stoupání na Spálený vrch, Věžovatá Pláně, Poluška, po modré na Rejty a Kaplici – nádraží.
Počasí: 2°C, zataženo
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Václav Krutina, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Martin Ehrenberger
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Je to tady, Poluška. Oblíbená bikerská destinace nabízející vše: asfalt, šotolinu, louku, singlík, bahno, sníh, led, kořeny, rovinu, stoupání a sjezd. Takto jsem komentoval loňskou vyjížďku do této lokality a platí to i pro tu letošní. Pravda, led nebyl, ale bahno na kole po sjezdu z Polušky bylo ztuhlé díky klesající teplotě pod nulu, jinak vše sedí do slova a písmene. První část trasy je v podstatě zahřívací přípravná část, to podstatné začíná po nájezdu na červenou v Milíkovicích. Odehrává se zde to, co lze považovat za podstatu Mountain bikingu. Eufórie končí pod vrcholem Polušky, střídá ji závěrečný oddychový sjezd po asfaltu do Kaplice – nádraží. V Pizzerii v zatáčce nás vítají s otevřenou náručí, soupravou čaje s rumem a Kozlem 11°. Pro vrchního není jak se zdá nic překážkou, zcela v duchu náš zákazník náš pán. Točené pivo do vlaku řeší bleskurychlým dopitím 1,5l koly a využitím 2l tetrapacku od pomerančového džusu Pfanner. Na tři čtvrtě hodiny jsme se sice staly pasivními kuřáky, ale ta pohoda stála za to, tedy až na jedno člena který chtěl stále odcházet na vlak aby nám neujel. V Os 3806 Ferdinad Kindermann jsem zdolali zmíněnou zásobu zlatavého moku, díky níž posílila naše odvaha a příslušnost k Eskalátor gangu. Vystupujeme z vlaku a už to běží: perón, schody, hala, schody, podchod, eskalátor. Po výjezdu eskalátorem se otáčím, abych se ujistil, že nemáme v zádech ochranku a v ten okamžik vidím, jak letí Vítkovo přední kolo do výšky, padá na střední část jezdícího zábradlí, padá Erimu, který stojí těsně za ním do předního kola, zasekávají se jim kola mezi schody a stojící část zábradlí, Vítek rychle vytrhává kolo, Eri třeští oči. Esklaátor je vyplivne a výsledkem je “Užovka” jak to Pťan nazval. Protože se přední kolo do vidlice opravdu nevešlo, srovnali jsme ho do přijatelnější osmičky. Jednu chvíli jsme na tom předním kole stáli tři, Eri se toho neúčastnil, protože na to nemá hmotnostní dispozice. Vítek z toho vyšel bez ztráty kytičky. No co dodat, zásada je dodržování bezpečných rozestupů. Jistě to tam bude někde napsané, vedle toho zákazu vjezdu na kolech. Tenhle nával vzrušení nás nasměroval rovnou na plovárnu, kde jsme vše zakončili rundou Bernarda a Jégra.
Hony
Trasa: 37 km, podél Malše modrá do Roudného, na Vidov a Heřmaň, sjezd na Plav, zelená na Doudleby, zpátky na modrou v Dolní Stropnici, Hamr, nahoru křížovou cestou, Římov, po žluté na Otmanku s odbočkou podél Bartochovského potoka, podél obory Bukovec na Kameňák, podél kolejí, k vodárně, sjezd na Včelnou, asfalt do Rožnova a po stezce kolem Meťáku na plovárnu.
Počasí: 12°C, zataženo
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Martin Ehrenberger, Petr Šikl, Jirka Tuček, Pavel Samec
Pád: Jirka Tuček
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Během posledních pár týdnů směřovala většina, nejen úterních vyjížděk k jihozápadu. Ježdění přes Šindlák na tašky, nebo po zelené na Třebín, se mi po pravdě začalo zajídat, a tak změna směru trasy k jihu podél Malše přišla vhod. Nevím jak to vnímají ostatní, ale já to tak prostě mám, není nad různorodost. Byť bylo po raním deštíku, pěšiny byly suché, jen s občasnou kaluží na polní cestě. Po krátké odmlce se opětovně zapojil Samouš, což byla předzvěst toho, že se nebudeme během vyjížďky nudit. A bylo tomu opravdu tak, kilometry ubíhaly a motem noční vyjížďky se stalo heslo: “Samíku, tys chtěl ženu přihlásit do soutěže Výměna manželek, ale ona si přála hru Chcete být milionářem.” Nebudu už Samouše více trápit, jsem rád, že s námi jezdí. Při návratu Kosa zapojil jednu z novot, kudy jsem ještě nejel. Byla to část kolem Bartochovského potoka, kam jsme sjeli ze žluté turistické stezky před Otmankou. Závěr patřil rychlému návratu po asfaltu na plovárnu.
Hony
Poměrně rychlá domluva typu “last-minute” iniciovaná Petrem vedla k realizování pěkného biku do Českého Krumlova. Sraz jsme dali na Zavadilce v 17:00 a cíl bylo dorazit přes dva klasické vrcholy Kluka a Kleť na vlakové nádraží v Českém Krumlově. Ve svižném tempu jsme lehce přehoupli oba hřebeny a po svážnici jsme doputovali do nové čtyřkové putiky na vlakovém nádraží v Č.K. Nikdo neměl defekt, počasí neobyčejně přálo, cesta byla bez sněhu. Všem se jelo dobře, až na Jirku, který si cestu nakrátil z hřebenu Kleťe do Č.Krumlova. Invalidní důchodce se vztahem k dřevorubectví nás v hospůdce všechny pobavil a večení vlakový spoj byl vyhrazen jen pro náš tým. Cestovali jsme sami. Bujarou náladu jsme ve vlaku drobátko přiživili zlatým mokem a akci zdárně zakončili v občerstvovacím zařízení českobudějovického plaveckého bazénu. Byl to vydařený pátek.
Účast: Petr Šikl, Jan Mareš, Vít Sirotek, Václav Krutina a Jiří Tuček
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
PS: celá trasa byla zaznamenána ve dvou programech OziExplorer a CycleDroid pro Android mobily. Oba programy dokážou trasu zaznamenávat a exportovat do universálního formátu *.gpx , který je kompatibilní s jinými programy