Archive for Prosinec, 2016
28 prosince, 2016 | 
Author: Trasa: 32 km, přes nádražní lávku na Dobrou Vodu, pod hřbitovem, nahoru pod Dubičák, Malé Dubičné, odvodňovací strouhou pod Kodetku, okolo Děkanského Dvora, zpět na hráz Mrhalu, zadem na Jivno, nahoru na Babu, sjezd dolů, hranou lesa až k Hůrskému rybníku, kolem Aleše přes Adamov, zadem kolem slévárny do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Vítek, Stanly
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek
Komentář: Tak jsme si zbyli jen tři, Vítek, Stanly a já. Takto zdecimované družstvo rýmičkou, bolestí zad, vánočními dárky a běžeckou přípravou už opravdu dlouho nebylo. Po rozboru možností kam vyrazit, abychom se vyhnuly bahnu, padla volba na lokalitu kolem Mrhalu a ukázalo se, že jsme se nemýlili. Mohli jsme si tak naplno užít skvostně jetelné nezarostlé kořenové trejly bez sebemenšího náznaku nejistoty. Trefit v nočním lese všechny naplánované pěšinky nebylo jednoduché, ale nakonec se nám to zdárně podařilo. Celou vyjížďku si s námi dal i Satnanly, kterému jsme přizpůsobili tempo. Byl určitě moc rád, že si mohl dát všechny ty kořeny, příkré sjezdy a prďácké výjezdy. Několikrát opakoval, že dává přednost raději těm značeným turistickým stezkám, tak jsme si na závěr dali Babu tam a zpátky, aby si ty neznačené pěšinky řádně užil. Proběhla i kontrola Alešákovo vánoční výzdoby domu, čekalo nás však velké zklamání, všude tma tmoucí. Až dnes po obdržení Alešovi fotky v mořském příboji, coby nominace na nejlepší otužileckou fotku, mi došlo proč. Přiblížení k domovské hospůdce polní cestou za slévárnou nás vytrestalo totálním zabahněním doposud čistých kol. Stanly se nám víc a víc opožďoval, přemítali jsme tedy nad tím co to způsobilo, zda technicky náročný terén, nebo to, že ho nežene chuť na orosené pivko? V Čéčovce jsme si daly každý to své, Vítek Kozlíka, já Plzničku a Stanly čaj. Poslední vyjížďka v roce 2016 je tedy za námi a těšit se tak můžeme na ty další již v roce příštím.
Těším se na Vás v novém roce 2017.
Hony
Trasa: 32 km, kolem Vltavy na Maťák, k Plánskému jezu, přes louku na Včelnou, nahoru po žluté, sjezd lesní pěšinou ke trati, kolem ní, znovu na žlutou, kolem Mohyl, před Plavem pravá, pole, louka, les, loudání po lese Záduch, Amerika, Doudleby, zelená na Plav, kolem vodárny, Vidov, po modré kolem Malše a přes náves do Juvelu.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Banán, Vítek, Pavel Tíkal, Šiklín, Venca, Samouš, Lojza, Kosa, Jakub
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
Komentář: Znovu mám trochu přimrzlo, teplota -4°C, jasno, místy sníh, toť startovní podmínky dnešního Night Ridu. Toto úterý se neslo v duchu několika významných milníků. Jedná se o poslední předvánoční vyjížďku, přesně v tento den mám narozeniny a i díky tomu do řad Nezmarů pronikla po dlouhé době značka Trek.
Do vánoc jsem s novým zimákem značky Trek nevydržel. Nedalo se jinak a na start jsem dorazil s na míru poskládaným novým bikem. Vedlo k tomu více okolností, manželce se nelíbilo, že v bytě parkuji již třetí kolo, nemohl jsem se dočkat až kolo vyzkouším a tohle úterý byly parádní povětrnostní podmínky.
Kosa pro nás připravil moc hezkou motačku po lese s příznačným názvem Záduch. Došlo i na oblíbené potláčání, které bylo komentováno motem závodu, jehož jméno nesmí být vysloveno. Ani nevím zda mohu ono moto zmínit, co naplat Google to určitě najde, ale nedá se jinak: „Co nejde vyjet, to jde vytlačit. Co nejde vytlačit, to jde vynést. Když to nejde ani vynést, tak teprve v ten moment jsi na, TY VÍŠ ČEM.“ Každopádně znovu po čase nová neprobádaná lokalita, nebo alespoň minimálně ježděná. Velice to dnes svědčilo Lojzovi, celou vyjížďku jsme mohli vidět jen jeho záda a frekvenci šlapání ala motorová myš zapříčiněnou jeho singlespeedem.
Při vánočním průjezdu trhem na Budějovickém náměstí jsme narazili na Větráka popíjejícího vánoční punč. I jeho jsme zlákali aby dorazil na předvánoční posezení v Juvelu, kam mimo jiné dorazili běžmo Majkl, kolmo Ondra, doktor Míča a Eri. Osobně jsme mohli poznat i Kososvo bratra Petra Kosaře, o kterém jsme doposud slyšeli jen z vyprávění.
Vánočně narozeninová vyjížďka se závěrečnou párty se myslím vyvedla na výbornou.
Všem přeji krásné a klidné svátky.
Hony
TY VÍŠ CO je extrémní nonstop cyklistický závod pořádaný partou nadšenců ze Slaného. V červnu 2016 jsme se ho účastnili i my – Petr Š., Jarun a já. Trochu nás musím pochválit. Úspěšně jsme ho dokončili, i když náš mimořádný, epický, dechberoucí výkon století se někteří škarohlídi (z řad zkušených Loudalů) snažili uvést do reality tím, že uplynulý 9. ročník byl zatím nejlehčí jaký jeli. Nevím jaký je standard TY VÍŠ ČEHO, ale i tak mi 650 km za 4 dny v bahně a dešti přišlo, jako docela náročná vyjížďka http://www.bknezmar.cz/?p=8064 .
Někteří tvrdí, že TY VÍŠ CO je životní pohled na svět. Nevím, každopádně je to celoroční akce. Vždyť na začátku listopadu se přihlašujete, na konci listopadu a v prosinci objíždíte kvalifikaci, na začátku ledna se dozvíte, jestli máte právo se postavit na start a pokud ano tak máte 5 měsíců na to se připravit, v červnu to objedete, o prázdninách se hojíte, opravujete kolo, regenerujete a snažíte se zapomenout na útrapy, v září a říjnu se už těšíte na další ročník, na začátku listopadu se přihlašujete, … Do tohoto kolotoče jsme se letos opět rozhodli naskočit i my – Petr Š., Jarun, já a nově i Hony.
Příští ročník bude jubilejní. Pořadatelé se snaží nalákat zájemce tím, že ročník 2017 „… bude už 10. ročníkem … prvního takto extrémního závodu široko daleko …a tak bude i nejdelší ve své historii … % zkušených a úspěšných loudalů bude nejvyšší v historii“. Slíbena je trasa dlouhá 1000 km. Startovat má tradičně právo 20 nejúspěšnějších v historickém pořadí (celkem se TY VÍŠ ČEHO zúčastnilo v celé jeho historii za 9 ročníků 149 bikerů) a nově a jen pro 10. ročník mají právo startu, po řádné registraci, všichni Loudalové, kteří závod v minulosti minimálně 3x úspěšně dokončili a letos se registrovali. To je celkem 40 zkušených Loudalů, mezi které jsme jednou účastí pouze nesměle nakoukli, takže nám nezbývá, než se na akci vetřít jiným způsobem. Možnosti jsou letos tyto:
– ONLINE registrace – být mezi 5 nejrychleji přihlášenými v internetové ONLINE registraci po čase 11h11m11s dne 11.11.2016.
– KEŠKY – být nejrychlejším nálezcem jedné ze 2 zveřejněných kešek.
– VRCHOLY – být mezi 10-ti s nejlepším výsledkem v kopcovité disciplíně.
– LOS – být mezi 3 šťastlivci ze všech registrovaných, kteří budou vylosováni začátkem ledna 2017.
– DIVOČÁCI – pořadatelé udělují divoké karty, tzv, “Divočáky” – „zpravidla lidem, kteří nějak výrazněji pomohli projektu TY VÍŠ ČEHO, poslednímu vítězovi či jiné osoby, kterou uznáme, jako TY VÍŠ ČEHO (v)hodné ;-)“
– NÁHRADNÍCI – v případě odstoupení někoho z již přihlášených, nenaplnění počtu 10-ti v sekci VRCHOLY či nenalezení kešky do výše zmíněné uzávěrky, posunují se na jejich místo zájemci dle pořadí zaslání registrace.
Jak jsme se s tím poprali?
– ONLINE registrace
Každý doufá, že to trefí. Někdo to přeci být musí, ale zájemců je mnoho. Letos jsem se to snažil přesně trefit i já, jistojistě správný čas na internetu jsem si zkalibroval s časovým znamením v rádiu a odečetl 1 vteřinku (než to z ČB doběhne do Slaného). Kliknul jsem tedy 2 vteřiny před časem na internetu a napjatě čekal na zveřejnění výsledků. První info pořadatelů: „v minutě 11h11M se přihlásilo 125 lidí, 39 ve správné 11sekundě“. Nejlépe z nás dopadl Petr Š. 11m14s = 45 místo, pak Jarun 11m15s = 47 místo, dále Hony 11m16s = 50 místo. Já byl nakonec nejblíže správnému okamžiku, ale bohužel o chloupek dříve – čas 11m10s, první z těch co byly moc brzo. Po penalizaci 56 místo. Sen, že pro start stačí pohnout pouze jedním prstíčkem se rozplynul.
– KEŠKY
Loni jsme je úplně ignorovali. Souřadnice první kešky byly odtajněny v úterý 22.11.2016 po půlnoci formou videa na youtube. Byla umístěna v Praze kousek od Jarunova bydliště, takže se do toho pustil. Tady je jeho reportáž z hledání po Praze:
„Jaké to bylo? Magořina, ale to se tak nějak dalo čekat… Pokus o odlovení kešky jsem neplánoval, jen jsem rutinně zkontroloval web TY VÍŠ ČEHO před tím, než půjdu spát a hle, chystá se keš a možná už brzy po půlnoci. Tak jsem to o 15 minut protáhnul a pak už jsem seděl na Mapy.cz a hledal ptačí rybník na Praze 4. Ani ve snu mě nenapadlo, že bych mohl mít keš tak u nosu. Následovalo krátké dilema na téma jet/nejet; rozhodnul fakt, že v 00:15 shlédlo video s nápovědou jen 10 lidí. Tak jsem vyrazil (autem, kolo do kufru). Průběh byl zhruba tento – Krč, transport k Sýkorce, brodění na ostrůvek (3,5°C) pro další nápovědu, transport autem do Hlubočep, 8km přejezdu v mlze a bahně k další nápovědě (3.NP ve vybydleném baráku se šplhací vložkou kolem chybějící části schodiště), příslib vytoužené kešky na rozcestníku “Šance” u Točné, zklamání a dilema jestli pokračovat když jsem zjistil že na Šancích finále není (v tu chvíli jsem to měl do postele fakt blízko), přesun autem do Chuchle a výjezd na kostelík + slaňování bahnem na vyhlídku, nový příslib finální kešky na Barrandově, další přesun autem na adresu Skalní 21.
Tam proběhlo vskutku grande finale 🙂 Kolem 04:10 dorážím na místo a nacházím tam auto Štěpána, organizátora tohohle hecu. Hurá, tohle už opravdu bude poslední stage! Štěpán mě vítá, jsem šťastnej jak blecha, abych se obratem dozvěděl, že na místě už cca. 45 minut bezvýsledně hledá soupeř co jsem ho potkal hned na začátku v Krči (byli tam 2 bez kol tak jsme si nebyl jistý jestli jedou proti mně, nebo pomáhají organizovat, tak teď už to bylo jasný). Takže adrenalin opět na doraz a hurá do hledání, šance žije! Nápověda byla: na místě zbouranýho domu zbyla kamenná zídka, keška je schovaná v ní (nebo tak nějak). Bylo mi jasný, že když to tam Mohy hledá už 45 min tak to bude schovaný fakt pořádně. Následoval maraton zoufalého oblézání zídky, prohrabávání všech spár, listí atd. Zídka byla nad zhruba 20m srázem, takže rubová strana byla vskutku na hraně. Prostě mňamka … Kolem 5:30 ohlašuje Štěpán, že nám při rozednění dá nějakou nápovědu. Hledáme dál. 6:00 hledání pokračuje, frustrace a zoufalství stoupají – kompletně od bahna (inu budoucí staveniště, že), mokří od mlhy a rosy, utahaní, fakt síla. Nacházím v batohu corny z léta a dělím se o ni s Mohym. Celkem nás to nastartovalo. V 6:30 přesvědčuji Štěpána, ať nám dá nápovědu dřív, jinak nestihnu práci a rozhodně nechci prohrát kontumačně kvůli kontrolnímu dni! Nápověda je dost obecná – hledáme na správné zdi, máme hledat krabičku od filmu (to byla úleva, já měl strach, že ta poslední keš bude něco ještě menšího), keš je v místě, kde jsme oba již několikrát hledali (to bylo jasné, jen to potvrdilo naše zoufalství). Následuje mocný finiš za nastupujícího denního světla. A právě denní světlo pro mě znamenalo rozhodující faktor, keš byla fakt na místě, kde jsem byl za ty 3 hodiny minimálně 5x, ale pod ostrým světlem Aurory mi splynula s kameny. Pocit úlevy, radost z nálezu a otupělost z nevyspání – zvláštní směs. Pár fotek, poděkování, rozloučení a pokus o nastoupení do auta aby interiér doznal co nejmenší úhony. Fofrem domů, vykydat auto, svlíkám se na chodbě před bytem (smrdím jak houmles), hadry a boty na balkon, člověk do sprchy, namazat chleba na cestu, 2x Red Bull do batohu a hurá do práce. Mám to na doraz na KD, který skončí někdy po 18:00. Super start do nového dne 🙂 Více ústně někdy u piva. Jarun V.
PS: Je zajímavé, jak dlouho dokážou hřát suché nohy, které byly předtím 7 hodin promočené z vody kolem 5°C. Prostě zajímavá zkušenost.“
Druhá keška byla umístěna 3.12.2016 v Beskydech, takže do jejího hledání jsme se taky nezapojili.
Jarun to dokázal, místo na startu má jisté! Blahopřejeme mu a trochu i závidíme, na nás čeká delší cesta.
– VRCHOLY
Letos pořadatelé zveřejnili seznam 50 vrcholů bodovaných od 1 do 5 bodů. Celkem je možné nasbírat 153 bodů. Nejméně, abys byl zařazen do kvalifikace, musíš mít 20 bodů. Oproti loňskému hledání v mapách a na netu rozhodně jednodušší. Body jsou po republice ale rozmístěny zajímavě, takže plánovat je co – kam jet, jak to bude časově, kde přespat, kolik nám bude stačit bodů? Hodně bodů je v Jeseníkách, Beskydech, Krkonoších, relativně hodně bodů kolem Brna. Nám na jihu bylo dopřáno slušných 20 bodů, ale třeba západní Čechy, Krušné hory nic moc. Zajímavé a málo času. Seznam byl zveřejněn až 22.11.2016, takže první víkend, který jsem myslel, že tomu věnujeme byl hned pryč. Zima se blíží, neradi bychom se zase někde prali s běžkaři o stopu, navíc nás již volá vánoční nálada. Zvolili jsme strategii jako loni, jednodenní výjezdy + jeden víkend. Co nejblíž pod kopec zajet autem. Zbyli jsme si 3 z ČB, Jarunovi stačilo formu vyležet, ale má srdce Loudala, takže se také částečně přidal.
27.11.2016 neděle. Jako nejvhodnější na celodenní akci jsme zvolili směr východ. Ráno v šest autem směr Brno, za ním 3 kopce poblíž sebe – U Slepice, Hradisko, Brdo. Počasí nám přeje, teplota kolem nuly, jen cestou na Brdo hodně bahna. Neplánovaně jsme se rozhodli zajet na vrch Skalky, kde jsme slušně promrzli. Sice kousek na kole, ale sněhová přeháňka nás prověřila. Přes Brno jsme to vzali směr Pálava, cestou výjezd na Výhon a pak už Děvín – nádherný výjezd, nahoře jsme byli těsně před západem slunce. Opravdu parádní panoramata, velká odměna dnešního dne stráveného v autě. Dále přejezd směr Mrákotín a od Pařezitého rybníka výjezd na Javořici – dnešní poslední vrchol. Na něm se nám ale od začátku nedařilo. Při parkování jsem ve tmě vjel předním kolem do příkopu a už nevyjel. Auto sedělo na spodku, pravé přední a levé zadní kolo ve vzduchu, vyjet nešlo. Po chvíli marných pokusů auto vytlačit jsme nakonec já s Peťanem vzadu v kufru vyvažovali jak na sajdkáře a Hony přední kolo vypodkládával kameny. To naštěstí vyšlo, navíc nás to malinko zahřálo a definitivně pak výjezd nahoru. Při sjezdu jsme minuly správnou odbočku a na rozcestí (které bylo cca 200 m od auta) jsme se intuitivně dali doleva. Po půl kilometru jsme poznali, že jedeme špatně a vrátili se na rozcestí, kde jsme se dali zase doleva a pěkně svižně z kopce. Jakmile je cesta z kopce, tak se zdá, že je to ta pravá. Bohužel to opět nebylo správně a přišli jsme na to až tak po dvou kilometrech. Zpět pěknej kopec a konečně správné odbočení na správnou cestu (poslední možnou) a po minutě jsme byli u auta. Vyprošťováním auta a blouděním jsme strávili tak hodinu navíc. Nakonec jsme se v pořádku dostali domů kolem 21 hod, 700 km autem, 15 hod času, 22 bodů.
29.11.2016 úterý. S Peťanem jsme po práci vyrazili směr Plechý a Libín. Hony už je oba má, dal je v pátek za extrémních podmínek na extrémním testovacím kole. Výjezd na Plechý je dlouhý, velké převýšení, ale už víme kudy a vyjedeme přes Rakousko skoro až nahoru, Je velká kosa (‑10°C), takže cestou dolů několikrát stavíme a snažíme se zahřát. Taková zima mě snad nikdy nebyla, myslím, že dodnes mám omrzliny na vnitřní straně stehen. Libín byl oproti tomu už ňamka.
2.12.2016 pátek. Původně jsme naplánovali brutal-loudal-rallye od Jeseníků do Orlických hor, Krkonoš, Jizerských hor až po Milešovku. Nejvyšší hory – Praděd s přespáním, Smrk v Rychlebských horách, Kralický Sněžník, Deštná, Sněžka, Jizerskohorský Smrk, Ralsko, … za hodně bodů, nádherná místa. Stalo se ale to, čeho jsme se obávali. Ve čtvrtek na severu hodně sněžilo, okolo Liberce, Jablonce a v Jeseníkách 30-40 cm. Doprava kolabovala, ve sněhu budou vrcholky na kolech nedostupné a ještě je budou bránit nedočkaví běžkaři. Přehodnotili jsme plán a vyrazili od východu. Pojedeme po nižších vrcholech, kam až to půjde a až nás sníh nepustí dál tak to otočíme domů. Cestou jsme zajeli na Radeč u Plzně (kterou už Peťan měl spolu s Čerchovem v rámci pracovní cesty). Dále na Louštín u Krušovic (už po tmě) a Říp – tam se k nám přidal Jarun, přeci jen si to taky chtěl objezdit. Po telefonu jsme našli ubytování v Lovosicích, kde jsme se kolem 20 hod nahlásili a vyrazili ještě na Milešovku. Nahoře bylo nádherně, jasno, hvězdné nebe a výhled na svítící vesničky pod námi. No ale moc jsme se nekochali a jeli zpět do Lovosic. Náhodně jsme trefili super přespání. Název „Ubytování-sauna“ moc nelákal, ale pan domácí točil Budvar, i něco k jídlu bylo a navíc to byl skalní cyklista. Vytáhnul fotky ze začátku 90-tých let, kdy s partou objížděli se starými Škodovkami na silničkách Giro. Na fotkách byl s Pantanim, Ediem Merxem (aspoň si to tedy myslíme). Moc pěkně jsme to s ním probrali. Na pokojíčku jsme si ještě připili hruškovicí „přes překážky ke slávě“ na úspěch a dost pozdě šli spát.
3.12.2016 sobota. Ještě za tmy a mrazu jsme vyrazili směr Dubí dobít Salesiovu výšinu, nádherné místo nad Osekem, vychutnali jsme si východ slunce mezi skalami a bizarními stromy. Na Děčínský Sněžník už jsme stoupali po cestě pokryté ledem a sněhem, místy, hlavně při sjezdu, dost nebezpečné. Po přejezdu do Lužických hor výjezd na Luž – komplet po sněhu, svítí sluníčko, mrazík, zimní pohádka. Kdo někdy viděl Ralsko, ví, že to je ostrý kopec s velkým převýšením. Při příjezdu k němu jsem si pomyslel jan „au“. Nakonec to nebylo tak hrozné, moc pěkné nahoru i dolů beze sněhu. Dále jsme pokračovali směr Liberec na Prosečský hřeben – cesta tam byla jednak po uzavřené rozestavěné zasněžené silnici (přece se potřebujeme dostat co nejblíž, tak nás to nemůže zastavit) a dále ledovatý výjezd k rozhledně (přeci si nezlámeme kosti na kole, raději to vyjedeme autem). Návrat autem byl opravdu jen tak tak, neřiditelné sáně v prudkém svahu v zatáčce, ale Peťan vše bravurně zvládnul. Dále vrch Sokol u malé skály, dost sněhu, už se smrákalo a byl nádherný výhled – který si užil i Jarun, který se s námi rozloučil po Ralsku, ale na Sokol se ještě připojil, prostě držák :). Tím jsme si dnešek splnili, ani jsme nečekali, že to zvládneme tak dobře. Navíc máme ještě čas na přejezd na Malou Úpu a dostat se na horskou chatu Jelenka – naši základnu pro ranní útok na Sněžku. Na Jelenku už to bylo hodně zimní, celou cestu jsme tlačili v hlubokém rozšlapaném sněhu, ale kolem 20 hod jsme tam byli. Místní pivo Trautenberk nám zachutnalo, prostředí výborné, kuchyně lahodná.
4.12.2016 neděle. Ráno opět brzké vstávání, tlačení úzkou cestičkou mezi klečí směr Svorová hora. Místy šlo i jet, hlavně na vyfoukaných místech a v závěru na dlážděné cestě. Východ slunce nás zastihl ještě před vrcholem a bylo to nádherné. Mráz – 10°C, inverze, všude kolem výhledy – i ten Praděd jsme nakonec viděli. Hony nahoru kolo vytlačil s defektem a u poštovny měnil duši, opravdový rekord! Čerstvější vzduch v pneumatikách až v domácích terénech nesežene, ať mu tam dlouho vydrží :). Kochání, focení a servis za námi, takže nám nezbývalo nic jiného než jet zpátky. Cestou nahoru jsem našel jeden zmrzlý měsíček mandarinky a poctivě se s Peťou rozdělil, i Trautenberk na vrcholku byl super, ale už jsme se všichni těšili na Jelenku na snídani. Plán je zajet na Královecký Špičák a poté se vrátit do Jizerských hor na Smrk – k oboum kopcům je z Malé Úpy kupodivu nejlepší cesta přes Polsko. Dále na východ sice leží hodně bodované kopce, ale je to už moc daleko, časově by to nevyšlo a odhadujeme, že tam je moc sněhu – na kole nejetelné nahoru i dolů. To se nám potvrdilo na Královeckém Špičáku, tlačení už odspoda, dolů taky nic moc. Po 2-3 metrech jízdy se smekne přední kolo a šance to vybrat je malá, biker si odšlápne a zkusí jet dál. Skoro je lepší tlačit i dolů. Polskem přejíždíme do Jizerek, z té roviny vypadají hřebeny Krkonoš impozantně, i ten Smrk je hroznej kopec. Moc se nám tam nechce, začínám špekulovat jestli ta lanovka z Polské strany nakreslená v mapě jezdí, jestli za české jelikož zloté nemáme, jestli bere v zimě kola. Ano, ano, ano! Cesta nahoru ze 620 do 1060 mnm uběhla rychle a odtud už jen po sněhu. Uzoučká prošlapaná cestička, jakmile z ní sjede kolo tak se zaboří a nejede. Střídáme tlačení a zběsilé úsilí ujet pár metrů. Sám jsem se při tlačení natáhnu, řídítko si zarazil do stehna a myslel, že už nevstanu. Z rozhledny na Smrku je parádní výhled, taková hezká tečka za tím naším výletem. Dolu je to dlouhý mrazivý sjezd, silnice pod ledem, už se smrákalo, rychle do auta směr jih. Ještědem za pouhý 1 bod jsme pohrdli (Peťan ho nakonec získal později, a prý jsme pitomci, že sme do toho nešli) a hurá domů. Vysbírali jsme vše v okolí, moc úspěšný víkend, celkem 41 bodů.
9.12.2016 pátek. Honyho vyzvedávám po práci v Kaplici a jedeme na Kamenec a Kohout. Sníh co napadl už potál, takže je to zase jiné, tající břečka. Nahoře je ale opět krásně, oba vrcholy zvládáme. Z Kohoutu mě to táhne na chatu, zajet tam a posedět s pivkem u krbu. Bohužel na to není čas a nikdo nám tam nezatopil.
13.12.2016 úterý. Za podpory kamarádů zdoláváme poslední Jihočeský vrchol v rámci Night ride http://www.bknezmar.cz/?p=10666.
Pro mě je to vše. Na víc už nebude čas. Chybějící bodované vrcholky jsou v Beskydech a v Jeseníkách. To je zase na celý víkend, navíc už tam je dost sněhu. Nebo jet směr Mariánské lázně, což je hrozně daleko a za málo bodů. Nasbíral jsem 83 bodů a nezbývá, než doufat, že to bude stačit. Aby mě to nelákalo, ještě se někam hnát, jsem už pro jistotu svoji kvalifikaci poslal pořadatelům. Peťan má zatím o 4 body víc za Čerchov a Ještěd a třeba ještě něco dá. Hony má zatím 83 bodů a ještě se mu také plaší řídítka, přeci jen nevíme, jak vážně to vzala konkurence. Cestou po severu jsme pár lidí na kolech potkali, poznávací heslo bylo TY VÍŠ CO, tak jsme trochu pokecali. Zdálo se, že budou mít spíš míň něž my, že jsou ze severu a objíždí jenom vrcholy poblíž.
Obava, že na nás něco prozradím konkurenci, mě taky donutila psát jak v Bradavicích. Přeci jen NASA a GOOGLE nespí a Loudalové jen málo. Nedej bože aby si někdo přečetl, kolik mám bodů a do silvestrovské uzávěrky mě o bod předhonil.
– LOS
Los je malinká šance, pro ty, co se nedostanou přes VRCHOLY. Na začátku ledna budou vylosování 3 štastlivci z 94 d(z)oufajících. Pravděpodobnost 3,2 % ale zase není tak špatná :).
– DIVOČÁCI
V historii Ty víš čeho jsme se moc nezviditelnili, takže šance, že někomu z nás dají pořadatelé divočáka je nulová.
– NÁHRADNÍCI
Trochu počítání – celkem se přihlásilo 137 lidí. Z toho 36 zkušených Loudalů, 5 online, 2 kešky, 3 losy. Zbývá 14 míst na vrcholy a 91 zájemců. Úplně poslední možnost podívat se na start je čekat na to, kolik lidí se vydrolí (odhlásí). Každoročně bývá vydroleno cca 10 lidí, takže teoreticky by se na start mělo dostat 15-25 lidí v pořadí, jak uspěli v kopcovité disciplíně.
Jak to dopadne? Dozvíme se prvního ledna. Urputně se snažíme dostat někam, kde to bude bolet a bude to nepříjemné. Moc se mi líbí slogan jednoho Loudala: „tenhle závod mě vždycky spolehlivě postaví na … kolena“. Ani nevíte, jak si přeju být 7.6.2017 na startu :).
Zdar V.
Hlásím, že dílna je vyklizena, palety naklizeny. Dokonce by se dalo jít třeba už mezi svátky ve středu 28.12.2016. Loni jsme chodili pondělky, mě by vyhovovali opět. První týden v lednu bych to ale viděl na středu 4.1.2017 ve 20 hod. V pondělí 2.1.2017 budeme mít někteří z nás přeci jen ještě poraněné centrum rovnováhy, které by se do středy mohlo doléčit.
Zdar V.
Trasa: 34 km, vlakem v 16:04 do Písku, městem na Budějovické předměstí, po červené k chatě Živec, po zelené na Velký Mehelník, sjezd k Novodvorské křižovatce, po červené až ke křižovatce U Luňáka, žlutá přes Paseky pod Vysoký Kamýk až do Protivína, ve 21:27 vlakem do ČB.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Banán, Stanly, Vítek, Pavel Tíkal, Šiklín, Samouš
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek
Komentář: V rámci získávání bodů na loudání jsme zařadily netradičně vyjížďku začínající a končící cestou vlakem. Cílem bylo dosáhnout vrcholu Velkého Mehelníku s n.v. 633 metrů. Překvapivě se této akce zúčastnilo příslovečně sedm statečných, i když ne všichni jsme se společně vraceli do Budějovic, ale nepředbíhejme.
Po zakoupení hromadných jízdenek a nezbytných pivek na cestu (vlakem se totiž vždy jezdí s takzvanou “Táškou”, což je síťovka plná lahváčů, aby cesta rychleji ubíhala) jsem se nahrnuly do vagónu na přepravu kol. Místa v kupé byla zaplněna, a tak nám nezbylo nic jiného, než absolvovat cestu do Protivína v přepravní části – klasický dobytčák. Ještě jsme ani nedopili a Vítek již pobízel rozverné družstvo k výstupu. Chyba lávky, ještě nás čekaly dvě stanice, které jsme tak absolvovali oblečeni a bez piva. Následoval rychlý přestup na lokálku směr Písek a zanedlouho nezbytné čůrání před nádražím v Písku. Pivko je na tohle prevít.
Rychlé promotání Pískem mělo za následek ztrátu Stanlyho. Stanly ale nenechal nic náhodě, již minulé úterý vyzpovídal Vítka a plánovanou trasu si podrobně zaznamenal na pivní lístek s logem Juvel. Do výjezdu na Velký Mehleník jsme se tak pouštěli ve dvou skupinách 6+1. Závěrečný prďák těsně pod vrcholem nás donutil potláčat, ale vrchol byl dobyt. Následovalo nezbytné loudalské foto, prohlídka poutního místa a sjezd dolů. Střídající se hustá mlha s mlhou ještě hustší, mokré podzimní listí zakrývající kameny a rozryté díry divokou zvěří, kluzké kořeny stromů šikmo křižující pěšinky a rozježděné bláto lesní technikou připravily vskutku ideální podmínky vyjížďky. Pod Vysokým Kamýkem padlo definitivní rozhodnutí, neztrácet čas výjezdem k rozhledně, nýbrž ušetřený čas naplno využít v Protivínské nádražce. K celé trase bych podotkl jediné, pokud jsme jely lesními pěšinami, byla to paráda.
Závěrečným průjezdem přes Protivín nás provázela vůně pivovarského mláta, nádražka nás pak uvítala deseti a dvanácti stupňovým Plátýnkem. Pod Kamýkem to bylo vskutku dobré rozhodnutí! Testování tlačenky, klobásky a nakládaného hermelínu, vše pod odborným dohledem řezníka špejlíka na sebe nedalo dlouho čekat. S blížícím se odjezdem vlaku nás začal zneklidňovat fakt, že Stanly ještě nedorazil. Na zaslanou SMS: “Jsme v nadražce, odjezd 21:27” jsem obdržel zprávu: “OK”. V tu chvíli byla jeho sekyra vůči našemu dojezdu cca hodina. Známkou blížícího se odjedu vlaku byla zvyšující se Vítkovo nervozita. Dopité pivo, placení, oblékání zimního dresu, kontrola perónu. Ti, kteří v zimně pravidelně jezdí, tohle již velice dobře znají. Ostatní tak mají spoustu času dopít, zaplatit a v klidu, avšak ještě se značným předstihem dorazit na perón. Tedy krom Stanlyho, stále tu není. Při nástupu do vlaku mi zvoní telefon, prosím paní průvodčí, zda by rychlík nemohl počkat na kamaráda, který je teprve na druhé straně Protivína. Odpověď bohužel znám, NE, nejde to. Stanly mluví o výletu na Kamýckou rozhlednu a bloudění kdesi v lukách. Tahle čtyři a tři čtvrtě hodinová vyjížďka ho nakonec stála i společnou cestu vlakem domů. Zavolá si prý kamaráda, který pro něho z ČB dojede, příště sice nepojede kvůli předvánočnímu shonu v práci, ale po novém roce znovu vyrazí abychom se shledali na startu a pak snad i v hospodě.
Vyjížďky mu pravidelně píšu, protože jezdí sám v “Béčku” a zdá se že ho to stále baví. Každopádně má můj nesmírný obdiv.
Hony
Trasa: 37 km, po modré kolem Malše až do Vidova, kolem úpravny vody do Heřmaně, znovu na modrou do Doudleb, Dolní Stropnice až na Hamr, Hamerským lesem do Plavnice, po žluté kolem mohyl na Včelnou, lesní pěšinou k vodárně, sjezd ke kolejím, podél nich až Mezi Tratě, Meťák a kolem Vltavy až do Juvelu.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Banán, Stanly, Vítek, Pavel Tíkal, Šiklín, Samouš, Vláďa, Alešák
Pád: Samouš
Defekt: nikdo
Trackmaker: Šiklín
Komentář:
Kapitola o Alšovi
Noční bike si tentokráte dopřál i Aleš. Velmi kvalitně motivován Vítkem při jejich poledním setkání poptal na Viberu světlo a postavil se v půl šesté na start. Spoře oděn, tak jak jiní vyráží při teplotách o deset stupňů vyšších, vyrazil do mrazivé noci. Se ctí se tak pasoval do řad Night Riderů.
Kapitola o Samoušovi
Kdo to ještě neví, tak náš oblíbený řezník Špejlík práskne do bot a opustí nás. Od února příštího roku zahnízdí v Sušici a svůj Face propůjčí značce Ponnath. Je to velká škoda, protože jsme se spolu před šesti lety upsaly Nezmarům a do dneška společně zažily nemalá dobrodružství. Na bike ovšem nezanevře, pilovat bude na Svatoboru a na výjezdních zasedání překvapí brilantní technikou a nabušenými kladivy.
Kapitola o cestě
Máz je to, co si biker z celého srdce přeje. Je to přesně pravý opak letních veder. Jak říká Honza Kopka, proti chladu se bránit lze, proti horku však jen velmi obtížně. V zimně prostě dáš full gas a je to. Pozor ale na zamrzlé louže, na těch to zatraceně klouže, Samík o tom ví své. Cestou bahno nepotkáš, i na místech kde po celý zbytek roku jinak leží, pustit se do oranice problém není. Mrazivá noc je to, co biker rád má.
Hony
PS: Příští úterý 13.12.2016 vyrážíme vlakem do Písku, výjezd na Velký Mehelník, cesta do Protivína přes Vysoký Kamýk a návrat vlakem.
Sraz na nádraží v 15:55 hod nejpozději (vlak odjíždí v 16:04), zpět v ČB budeme ve 21:55 hod.
Trasa: 39 km, Švábák, Mokré, Závraty, Švehlany, Vrábče zast., kolem kapličky, vytlačit brutální trhák na zelenou, do Sedla Kluku, po hřebeni k Bohušovické myslivně, pod Horu, k Myslivně, Habří, Lipí, Kaliště, Třebín a Čtyrákem do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Venca, Banán, Stanly, Lojza, Pavel Tíkal, Kosa, Eri, Samouš, Jakub Folbr
Pád: Venca
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
Komentář: Je to k nevíře, do první mrazivé noci je připraveno vyrazit deset bikerů, a to chybí Šiklín s Vítekem, kteří objíždějí vrcholy pro nominaci na Loudání. Eri si přivedl posilu, která se prý v bikerské obci vždy hodí, stomatochirurga Jakuba. Sympatický chlapík s číslovkou 91 v rodném listě, nefrfňá, jede mu to, směrem co traser určí, do hospody po vyjížďce zajde. Hoši, hoši, to je ukázkový přístup, mnozí by si z něho mohly vzít příklad a navíc nám výrazně sráží věkový průměr skupiny.
Potřeba brázdění sněhových závějí nás vede úbočím masivu Kluka těsně pod jeho vrchol. Sněhové radovánky se však nekonají, odpolední sněhové přeháňky byly jistojistě lokálního charakteru. Hřebenovka je pokryta do hněda zbarveným listím, které šustí pod našimi koly. Samíkovo hlad a všudypřítomný mráz žene skupinu svižným tempem zpět domů. Míjíme nový studentský klubu v univerzitním kampusu zaplněný hloučky osamocených studentek. Mi však jedem dál, utvořit svůj vlastní osamocený hlouček do oblíbené Čéčovky.
Hony
PS: Nepřehlédněte Eriho přípravu na čerty.
Trasa: 33 km, kolem Dobrovodského potoka na Dobrou Vodu, kolem hřbitova, po červené pod Dubičákem, kolem Dubičného potoka na Hlincovku, Kodetka, nahoru kolem vysílače, sjezd k Mrhalu, po hrázi, zadem kolem Locus Perennis do Lišova, žlutá pod Větrník, kolem potoka na Libnič, Hůry, zadem ke slévárně, Husovka a do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Jan Mareš, Vítek Sirotek, Václav Krutina, Banán, Petr Šikl, Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Eri, Vláďa Řehoř
Pád: Banán
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Směr je jasný, vyrážíme na Lišov! Sotva vjedeme do lesa nad Dobrou Vodou, nemá valná většina skupiny ani potuchy, kde že to jezdíme. Ježdění přes letní sezónu s pohledem zabodnutým do zadní gumy bikera před sebou situaci v nočním terénu nikterak nenahrává. Záchytnými body se tak mnohým stávají lanovka na Dubičáku, těch okolo Budějovic opravdu mnoho není, dopravní značka “LIŠOV”, číst doufám umíme všichni a v neposlední řadě víloha hospody Čéčovka, na kterou se již všichni moc těší. Cíle je dosaženo, půllitry se již plní.
Hony