Author Archive
5 října, 2016 | 
Author: Trasa: 35 km, po pravém břehu Vltavy na Hlubokou, po levém břehu Vltavy podél Hlubocké obory, výjezd na Babu, zpět po cyklostezce, podél obory od řeky, bezradná motanice u Hluboký, zámecký park, maturita, Muňák a po stezce domů
Výškové metry: 375 m
Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Kocour, Petr Pokorný, Majkl, Přema, Petr Šikl, Bivoj, Banán, Sochy,
Pád: překvapivě nikdo anebo mi spíše někdo nepřiznal…
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: endomondo
Video : krásní mladí muži
Komentář: První opravdu chladné podzimní dny, s deštěm skrz celé dopoledne, nevytvořily příliš dobrou reklamu pro účast na vyjížďce, ale já si řekl, že radovat se musí člověk z maličkostí. A já tu svou našel – po prvně jsem chtěl ozkoušet novou Nezmar bundu a nedočkavostí jsem odpo neměl stání 😉 Zkouška byla fajn a ukázalo se, že design je na bajkovém oblečení opravdu to nejdůležitější! Čistoskvoucí bílá vydržela do obouvání bot… Na start dorazila celkem hojná účast a nápad s Hlubockou oborou byl přijat bez problémů, neb jsme tam již dva roky nebyli. Když jsem ještě jezdil na ocelovém oři (samurajové taky neměli meče z hliníku, nebo karbonu!) byla červená do Purkarce bajkerský ráj a testcentrum rozvíjející se bajkerské techniky. Pak přišly knížepanské prachy s úmyslem zpřístupnit cestu podél řeky širokým masám a asfalt pohltil 90% krásy. Zůstal jen výjezd a sjezd z Baby. Ale aspoň na něm mi srdce jihlo a ruka mačkala vzpomínkovou slzu. Zničením bajkerského Eldoráda došlo i k opuštění souvisejících cest, které jsme kdys po Hluboké motali a je vidět, že po více jak 5 letech už se na své tehdejší znalosti spolehnout nemůžu. V závěru jsem se tam motal jak čóravi koň, kluci se mi smáli a měli pravdu. Další důkaz o tom, že je velkej rozdíl říct: “tady to znám, tudy už jsme jeli” a “umím to tady namotat”. Pamatujte na to vy, kteří se trackmakery někdy štiplavě poznámkujete. 🙂
O.
P.s. Mám vyřídit od Majka, že v sobotu 15.10 přijede do CB na Majkovo pozvání Jéňa Kopka a bude vyprávět o svých zážitcích ze survivalových závodů. Tak tedy, zájemci pište si: hostinec u Kropáčků (točna MHD na nám. bří. Čapků) od 17.00
NZO: Vzhledem k bloudění při hledání hospody mi Peťa P. doporučil okénko týkající se Cimrmanovské scénky: “otevřel si hospodu, ale chodili mu tam lidi”, ale já jsem dnes prodchnut pochmurnou náladou na dlouhou dobu skončeného teplého období. Podzim je tu 🙁 a verše tomu odpovídají.
Obloha – šedobílá labuť
za teplem k moři odlétá
a v parku zametají slova,
která tu zbyla od léta.
Třesavka reklam v očích zebe.
Letní šlágry už vychladly.
Po řece pluje ztuhlé nebe
pod most podzim zapadlý.
Maličké rudé slunce
se loudá po břehu
jak mince, kterou zítra
už vezmou z oběhu.
Hřeju ho chvíli v dlaních
a dýchám na něj zblízka…
Není to žádná póza!
Ne. Jenom se mi stýská.
A teď tu zlatou minci
do vody házím jako vzkaz
(do řeky místo do fontány).
To abys přišel!
I když je podzim!
To abys přišel zítra zas…
Trasa: 34 km, Meťák, Boršov, od kempu nahoru, pak dolů k řece, a tak nějak stejným způsobem nahoru dolů v rozmezí Jamného, Kroclova a Vrábečských pískáren, pod Tři brody, hřbetem Uhlířské stráně na vyhlídku na Dívčák, další motanice, chilkový skok do masivu Kluka a hospoda ve Vrábči zastávce,
Výškové metry: 708 m
Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Kocour, Tonda, Petr Pokorný, Majkl, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Kory, Honza Mareš, Pavel Samec, Venca Drbout, Vráťa
Pád: Venca 2x – on aspoň jednu cenu prostě CHCE! Včera se ptal, co za cenu padáka bude. Je zmlsanej z dresu Pilníka 🙂
Defekt: nikdo
Trackmaker: Majkl
Komentář: K vyjížďce samotné bych chtěl jen zmínit pochvalu pro Majka – měl to opravdu zmáknuté do detailů, bez bloudění, pořád hezkým terénem, v místech kde se buď podíváme málo, nebo jsme ještě nebyli. Takhle pěkně to má vypadat! V reportu bych se chtěl věnovat ale jinému palčivému 😉 problému. Při probíhající debatě, zda bychom neměli mít nezmaří facebookovský stránky (nakonec naštěstí ne, jen dva se hlásí k aktivnímu používání tohoto fenoménu), jsme se dostali ke ztrátě soukromí v těchto nových médiích a tu najednou někdo 😉 navrhl, že je vlastně dost blbý a nepraktický, že se píše na do reportu jmenovitá účast a jestli by s tím nešlo něco udělat… Onen někdo nebyl sám a např. další dva přiznali, že existenci stránek doma tají 🙂 Tak se začalo přemýšlet. První nápad: “přezdívky” debatu sice rozproudili, ale koncepci s krytím alá “Chlupatý bobr”, “Labutí šíje s boxerkou na konci” jsme opustili, řka, že je snadno rozklíčovatelná. Teorii s číselným označením jednotlivců mnozí vyčítali nepřehlednost a nezapamatovatelnost i pro nás samotné (přesvědčivě nevyzněl ani argument, že by každý měl číslo podle čísla přihlášky do BK Nezmar z.s. při zápisu do Rejstříku) ale nakonec nejpádnějším argumentem bylo, že by report stylu: “sedmička píchla, trojka spadla, protože jí srazila nemotorná patnáctka a desítka s osmičkou se jim smála” nebyl moc záživný. Shoda byla nakonec taková, že se ještě zamyslíme a případně by se psal jen počet jezdců, z nichž jména některých by se v reportu vyskytnout mohla 🙂
O.
P.s. Původně jsem večer dál chtěl popisovat v módu “někdo” a dokonce to i napsal, leč nakonec většinu smazal. Soukromí je soukromí. Gradující koncept příběhu je ten tam a zbyly jen drobty. Tady jsou: 1) Při postupném výjejezdu Eskalátor gangu se někdo nudil a tak sjel jednoucí eskalátor i dolů a poté, co uviděl sanitku postávající opodál Mercury se nás jal přemlouvat, že je právě teď ten nejlepší čas se začít učit jezdit na eskalátorech na kole i dolů… 2) Plně zaplněný dvorek v Singru někdo na pozdrav k odchodu ošajnil zvednutým kolem s připevněnou lampou na nightride puštěnou na plný koule – tolik otazníků ve vočích (před tím, než ruka počala chránit zrak před vypálením zornic) jsem dlouho neviděl. Co se to probůh děje? 3) Po příchodu Městské policie kontrolující občanky omladině jsem už jen zaslechl: “každej to nasednutím máte za dvacet pět tisíc – pili jste alkohol” a rozdivočený chumel (asi ještě 8x někdo) jsem, spílán do slabihoudů, nechal za zády. Vědom si svého dluhu 25 tausnů…
NZO:
To je teď celá moudrost moje:
Milovat hlučnou vřavu boje,
za nocí vnikat do snů žen
a trochu býti zadlužen,
pískat si, jak mi zobák narost,
vínem si plašit z čela starost,
svůj život rychle utratit,
nic nezískat, nic neztratit.
Trasa: 43 km, lávka přes nádraží, Sucháč, Dobrá Voda, Švajce, Třebotovice, Ohrazeníčko, Ledenice, Pulmon, Zaliny, Ohrazení, Zborov, hodějickej lesík a domů
Výškové metry: 473 m
Účast: Ondra, Venca, Aleš, Pavel Tíkal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Bivoj, Honza Mareš, Ondra Míka, Petr Šikl, Vráťa, Majkl, Kory, Duby, Eri, Vláďa, Vítek, Víťa Kořínek
Pád: Bivoj 3x- šíří se asi nějakej třípádovej virus nebo co…, Eri
Defekt: Ondra – ti, co nesledovali, že mi měnil Peťa Šiklů jen obdivně pokyvovali – to už to máš, jo? Jo mám, jsem BOREC! 🙂
Trackmaker: Petr Pokorný (od rodinného stříbra se neodděluje ani malá část, to vím. Jen jsem se na něj chvíli díval. Ve vitríně 😉 )
GPS: www.endomondo.com
Komentář: Pulmon. Všichni ví, všichni znaj, takže o čem psát? Už se vysvětlovalo na stránkách x-krát…
No úplná pravda je, že plně orientovaní nejsou úplně všichni – kupříkladu Bivoj (někdo tím příkladem být musí!) nám na Pulmonu vyprávěl, že minule jsme na podzim byli taky na Pulmonu, ale na jiným… Jeli jsme tam jinudy, vypadalo to jinak, ale taky jsme říkali, že to je Pulmon a připojovali vysvětlující historku. Ehm, byl to ten samý Pulmon. Jen stačilo jet jinudy a k Pulmonu přijet z druhé strany 🙂 A to je na našich vyjížďkách krásné. I stejné cíle jsou pokaždé jiné a na jiný způsob. Mě osobně včera ještě zaujalo zjištění, že krávy – ačkoli maj celou louku pro sebe a ta louka je všude stejná – tak ony ty potvory chodí po pastvě jednou uzoulinečnou pěšinkou. Buďa taky fandí singl trailům jako my, či snad ctí geopatogení zóny? Nebo si nechtěj pošlapat čerstvé lupení? 🙂 Dlouho jsem nad tím přemýšlel, muhehe. Každopádně když už jsme měli kravská lejna všichni na obutí (PNEU!!!) a v případě Pavla Tíkala i na dresu (zašpačkoval si…) přišel kravský trajlík vhod. Jo a pánové, ti kdo drželi elektrické dráty a umožnili hladký průjezd všem z ohrady ven, byli odměněni nezájmem “kamarádů” o gruppo compacto a vše si museli tvrdě dojíždět. Dík, solidarita je naší předností… Na závěr při finišování v hodějickým lesíku, jsem pamatujíc na předsevzetí, svou komunikaci omezil na minimum (úplně mlčet mi prostě nejde) a zařadil se ke konci skupiny, ale asi se ten smolík nějak přenáší. Hned jakmile jsem začal odříkávat mantru Safety first, lehnul Eri. “Boček” neuhádal, neb rochnění v ostružiní vidělo až příliš mnoho lidí. Jedu dál a tu najednou, z mechu a kapradí 5 metrů pod stezičkou, se od potůčku škrábe Bivoj – právě dokončoval svou trojpádovou kalvárii. Boční double flip 360 (rozuměj: válení sudů i s kolem s dvěma otáčkami). Sice bez vrutů, (do příště vypiluj!) ale na dnešním prvním místě v atraktivitě pádu se přítomná trojčlenná jury jednoznačně usnesla. A počala poskytovat mechanickou pomoc a uklidňující slova.
O.
P.s. Pády prý byly projevem jinošství – panáky v hospodě na Bivojovo narozky rozhodně prý neznačí stárnutí!
NZO: Ještě se vrátím k tématu Pulmon. Vím, že není úplně u všech destinací snů. I škaredící obličeje jsem viděl… Mě se ale líbí, že Peťa není přizdisráč a svou si prosadí. Žádnej kompromis, žádná polovičatost. Následující verše jsem poprvé slyšel z úst recitujícího Václava Postráneckého v propagačním klipu na vstup ČR do EU. Nevím, jestli se na alegorii češství něco vstupem změnilo, ale minimálně Peťa se o to jednou za rok v září snaží:
Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle,
vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět.
Při kterémkoli tak nás vidím díle.
– Ne zlí, ne dobří. Něco uprostřed
Vábeni věčně vším, co pro nás cizí,
šumařit jdeme v chladný pro nás svět.
Na půli cesty tato náhle mizí.
– Ne sví, ne cizí. Něco uprostřed.
Zvedneme ruku. Potom zase klesne.
Dnes oheň v nás. A zítra zase led.
Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne.
– Ne živí, mrtví ne. Tak něco uprostřed.
Dodatek od Petra P. : Už dlouho mám pro tento report připravenu kulturní lekci francouzštiny, takže Ondra promine, bude NZO 2 :
K četným dotazům co to ten pulmon je, odkazuji na předchozí reporty 2014 a 2015 a pro letošek dodávám, že výraz pochází z francouzštiny, kde “épaulement” čti [epolmɑ̃] (do příště se každý naučí vyslovovat i s přízvukem!) je val, násep. Francouzština byla zjevně vojenský jazyk, výraz zná i ruština, zvídavec klikne na ЭПОЛЕМЕНТ
kvíz pro dnešní den : odhal co je na obrázku, jak se ten literární útvar jmenuje, kdo to napsal a kde leží pohřben ( možnost získat až 4 body 😉 )
Trasa: 41 km, Čína, kolem Škodovky na Rudolfov, k Mrhalu, pod Babu, dvě kolečka na Babě, Jivno, Mrhal, tři kolečka na Hlincovce z jedný strany, Kodetka, Hlincovka z druhé strany, kolečko na Dubičáku, kolečko na Švajcích a domů
Výškové metry: 745 m
Účast: Ondra, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Sochy, Pavel Samec, Bivoj, Honza Mareš, Ondra Míka, Víčko, Petr Šikl, Vráťa, Majkl, Kory, Duby, Pavel Kosař, Venca Drbout, Petr Jiřička, Jirka Píša,
Pád: Venóš 3x- první pád (front flip no hand) zvládl ješte před výjezdem z k.ú. ČB a když už to měl rozdělaný, a ví že Pilník letos asi nekápne, zkusil ještě pomíchat kartami Padáka. Ondra (s padákem ještě uvidíme Venóšu, já i Aleš jsme, resp. nejsme ve střehu!), Ondra Míka – ptal ses kocourku, zda se počítá i pád, za kterej “nemůžeš”, že Tě někdo sundal… Ty naivo :-), Přema, Duby. Peťa Šikl – kladivo vesmírné spravedlnosti opět dopadlo na správnou hlavu – posmíval se mi po mojem pádu, že nové kolo jsou v mém případě opravdu zbytečně vyhozené peníze za ničení nových věcí a trvalo jen pár chvil… kopýtka trčely z maliní. Ale tomu bahnu ses vyhnul, to jo 😉 !
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra první část, po paralyzaci pádem přebral Peťa Šikl
GPS: www.endomondo.com
Komentář: Po několika etapách, kdy zlatým teletem bylo po celou vyjížďku ZALOŽIT NA FULL GAS jsem hlasoval pro ústup z “jezdivých destinací” a zkusit se pomotat po lese, krátký stojky, technika a tak. Početnost skupiny plánu moc nenahrávala, ale co. Nakonec jsme zůstali i docela v hojném počtu až do posledních chvil, i když mě to ale stálo dosti kočírování a proseb k chrtíkům vepředu… Cestu necestu jsme si zpestřovali pádama, které v terénu opravdu bývají vděčné pro diváky. A alespoň za sebe jsem se zařek, že už opravdu musím opustit kombinaci pokusu o frajeřinku smyku při dojezdu sjezdu s hlasitým mluvení a komentováním předváděného. Má hlava, ruce, nohy tělo to vše nezvládají. A pak se musí stát, hledat se mezi družstvem papírový kapesník na otření krve a desinfekci ran 😉 , vtipkuje se na můj účet a já si spílám. Když bude vyjížďka jen o ježdění bez pádů, jen a jen pro nás všechny dobře.
O.
P.s. S novými stroji jako by se roztrhl pytel. Tentokrát Ondra Míků potvrdil, že stroj lehce pod kilo (ne, nebavíme se o váze) může posunout každého o několik pozic vpřed. Jestli to byla jen “koryovina” (psychické vzepnutí z nadšení nad novým strojem, postupně uvadající), nebo stabilní postup do vyšších pater, se ukáže časem.
NZO: klucka, dlouho tu nebyla lyrika plná něhy a citu. Také se vám stýskalo?
V hluboké tůni zraků tvých
Mé srdce taje jak jarní sníh
A mizí v nich
V těch vodách vášně kde lásku raní
melancholické vzpomínání
Letošní výjezdní zasedání provázela technická novinka v podobě Vencovo téměř okamžitého online zpravodajství o našem nažívání (http://www.bknezmar.cz/?p=8759), ve které je připojena jak fotodokumentace, tak spoustu postřehů z aktuálního dění. Následný report má tedy za úkol jen dobarvit popis zážitků, shrnout data a zušlechtit, samozřejmě.
Silniční výjezdní zasedání bylo již šesté v řadě pod hlavičkou BK Nezmar a statistiky jsou důkazem o povedeném konceptu i provedení akce, neb účast stále roste. Tento rok se počet plnohodnotných účastníků absolvujících všechny tři etapy, přehoupl přes číslo deset (konkrétně 12) jmenovitě: Ondra, Kory, Eri, Hony, Větrák, Šiklín, Aleš, Eda, Venca, Petr Pokorný, Zdeněk, Ondra Míka (odpuštěno jest závěrečných 50 km v automobilu).
Při šestém ročníku si statistiky říkají i o sumarizaci minulosti a vězme, že počítáme-li účast jen těm, co absolvovali všechny tři etapy (na kole), historickým pilníkem je autor nápadu silničního zasedání: JÁ (promiň Eri toto zájmeno…). Plná účast šesti zářezů 🙂 Jak si stojíme dále?
1. Já (ano, to už jsem psal) 6 účastí
2. Aleš 5 účastí
3.-7. Eri, Samouš, Venca, Eda, Větrák 4 účasti
8.-10. Hony, Zdenál, Ondra Míka 3 účasti
11.-12. Petr Šikl, Kory 2 účasti
13.-15. Petr Pokorný, Mojži, Prochy 1 účast
Cenu pilníka bych poprosil virtuální a nechť je jí Vaše důvěra v mé plánování i pro rok příští. Vaše radost a potěšení je mou radostí a potěšením.
Pátek: 145 km, 2.005 v.m. Snad nejčastěji jsem si na začátku vyslech nářky a pochybnosti jak to bude s výkonností či zdravotním stavem toho kterého jedince. Eda: Mám za rok jen 550 celkem. Zdenál: Chodím jen běhat. Peťa Šikl: poslední dobou jsem se jen lehce vozil. Petr Pokorný: Ty vole, sedím na svým kole prvně. Ondra Míka: Uvidím co kolena, abych nevolal ještě taxi Kroupa. Kory: Mám já na to ještě vůbec? 🙂 Samozřejmě i já jsem se zapojil se svou troškou do mlýna a postěžoval si na problémy s kolenem a navazujícím 3,5 týdenním total klidem bez pohybu a ukázalo se, že nejrealističtější pesimismus byl můj. Z počátku pátku se ještě dalo mluvit o taktice “abych nezaplatil”, nad vodou mě ještě chvíli držel i nápad Peti Š. a Ondry M. s přívozem přes Lipno, ale při průjezdu Rakouskem jsem jen beznadějně odpadal při každém brdku. Chtěl bych poděkovat skupině, že se na mě nemračila a vždy na mě několik hodných chvil čekala. Příjezd do Welsu okrášlilo setkání s místní komunitou omladiny převážně arabského původu, která své street tábořiště rozprostřela za naším ubytováním – Jugend hostelem. Pokřižovali jsme se, kola dali na pokoje (spát s mazlíkem vedle postele – sen každého z nás) a zvolili jsme k úkrytu místo nejbezpečnější: Pivnici Gösser 🙂 V průběhu večera nám Zdenál dal první lekci ze změny, kterou v Německu za 4 roky prodělal: ” Nemůžeme počkat až naskočí na semaforu zelená?” “Ondro, tady se ulice nepřechází, tamhle za sto metrů je přechod!” “Nechovejte se jako Češi!” Lekci správného chování podle pravidel neabsolvoval Kory, který hořce litoval, že chtěl jí spát první: Bez klobouku bos, sám v nočním Welsu zabloudil 🙂
Sobota: 146 km, 1.873 v.m. Ráno jsme při pohledu na snídaňový výběr v hostelu (marmeláda, nutela, med – toť vše) protáhli obličeje a do úsvěvu je vrátil až Kory, který konstatoval, že mast na opruzeniny Ondřej není příliš vhodná k čištění zubů. Po správném použití masti Ondřej, kulturní vložce v Kremsmünsterském opatství, anabázi s mým prasklým drátem, posedávání před Sparem na betónu, jsme ve svižném tempu dojeli k jezeru Almsee. Po posezení v hospůdce s výhledem na skalnaté vrcholy Alp nám byla udělena při koupání v Almsee další lekce proměny charakteru Německem. U Almsee jsme nebyli úplně sami, plavky s sebou neměli, ale koupat se chtěli. Nápadem na decentní vykoupání bez plavek jsme však u Zdenála narazili. Z: “Tohle se v Německu nesmí!” Já: “A co frei korper kultur? Němci vyndavaj párek všude!” Z: “To tam musí bejt napsaný, že se to může, a tady to napsaný není!” Já: “Vidíš tu nějakýho policajta, kterej by nás viděl se koupat nahý??” Z: Stačí kdyby támhleta bába zavolala, že jí tím obtěžujete a hned by vám dali pokutu.” MY: Odložili jsme svršky i spodky a šli se koupat… Nekoupající se Zdenál na protest vprostřed přírody našel nedaleko něco jako kadibudku a v tomto nevábném zařízení vykonal malou potřebu. V lese by ho moh´ přece někdo vidět a být tím pohoršen! Veselá nota nám vydržela i při stojkách přes podhůří Alp, kde jsme (stejně jako všude jinde) vzbuzovali náležitou pozornost. 12 hezkých a hezce oblečených hochů, zvedlo oči všem. Při průjezdu kolem slavnosti místních dobrovolných hasičů, nám cca dvě desítky podnapilých dobrovolných strážců vytvořilo iluzi průjezdu horským průsmykem jak při Tour de France. Jsme hvězdy!
Neděle: 167 km, 2.172 v.m. V neděli se na nás usmálo štěští. Mělo všude pršet celý den a ne málo. Snad asi i všude pršelo, ale ne na nás. Před odjezdem z ubytka přestalo a mraky jsme celý den jen stínovali, či oni nás. A jediná voda z nebes přišla, když jsme byli v hospodě na poněkud pozdním “obědě”. Co se však vrátilo, byla má forma z pátku. Naštěstí mě v tom Ondra Míků nenechal samotného a tak jsme si na začátku každého stoupání (a že jich bylo požehnaně) “vystoupili”, skupina nám bleskovým tempem odjela my se jen plahočili vzhůru. Plahočili, ale s úsměvem – vždyť jsme jeli celý den v cyklistice zaslíbeném kraji. Každá bauernhofstrasse měla super asfalt, auto aby člověk pohledal, kolem krávy, čisté řeky, posečené louky, upravené zahrádky. Je tak pěkné, jet krajinou, kde se všichni snaží dodržovat pravidla a udržovat pořádek!!! Zdeněčku, jak neprozíraví jsme (a budem). K neděli zbývá ještě dodat, že se zřejmě chystá velká dotační akce pro náš klub od firmy Engel 🙂 Museli jsme sjezdit celé Rakousko jen proto, abychom se u jednotlivých poboček firmy Engel vyfotili a dali závdavek Honymu zaměstnavateli, že ho budem hojně a vzorně prezentovat. Hony na plánu se vší vážností pracoval už v neděli – na fotce u fabrik Engel dokonce zakázal Alešovi hajlovat (a přitom to mohla být tak vtipná fotka!)
O.
P.s. Top dovolená, co dodat? Příští rok, pokud by do toho šli všichni zájemci vlastnící silnici, by mohl počet být… Nechme se překvapit.
NZO: V neděli jsme s Ondrou opravdu dlouhé okamžiky strávili v kopcích osamoceni, žádný drezíček v dohlednu, však přesto nepoklesli na duchu. Verše bych tak chtěl věnovat především mému druhovi. Byls dobrej, šneku! Dík také Vám ostatní zvířátka, kteří jste na nás počkali u sklenky piva.
Mrtvému lupenu jdou na pohřeb
dva kamarádi šneci
a mají černé ulity
a růžky rouškou zakryty
krásného podzimního večera
jdou do temnoty šera
Ale když dojdou tam, kam jdou
je dávno jaro božíčku
a mrtvé lupeny
už zase vstaly z mrtvých
a oba šneci jsou
ech tuze zklamaní
Ještě že slunce
slunce na ně volá
Račte dál prosím
posaďte se
a vezměte si u nás sklenku piva
máte-li žízeň
a vyražte si třeba na výlet
Autobus do Paříže
odjíždí večer v pět
Spatříte krásy domoviny
Smutek však odložte
radím vám
vždyť černá barva oku sotva svědčí
a hyzdí krásu i tu šnečí
Příběhy s hroby i rakvemi
jsou příliš smutné
věřte mi
Oblečte si zas barvy života –
A všecka zvířata
a všecky květiny a stromy
všichni se dají do zpěvu
a halekají z plných plic
nádherné písně
letošního léta. A všichni si chtějí připít se šneky
na dnešní krásný večer
ať trvá navěky
A oba šneci
vracejí se domů
velice dojatí
a přešťastní
a protože se trošku opili
šněrují cestu křížemkráž
Ale tam nahoře
nad nimi luna drží stráž.
Trasa: 75 km (hmmmm), Čína, kolem Škodovky na Rudolfov, Mrhal, lesem ke Koníři, žlutá do Dunajické hory, Dunajice, přes pole na hráz Dvořiště, Smržov, pokus o zelenou do Ševětína, ztráta zelené, nájezd na lesní asfaltku, ztráta orientace, Mazelov (a sakra), po silnici návrat do Ševětínu, zelená kolem obory do Vlkova, Poněšice, asfalt na Hlubokou, pravý břeh Vltavy domů
Výškové metry: 612 m – nejméně 4 etapy co lovím pamětí, letos měly výškových metrů méně – v pozdním létě už jsme prostě hrozně trénovaní a přijde nám vše jako rovina 🙂
Účast: Ondra, Aleš, Majkl, Venca Drbout, Sochy, Tonda, Petr Šikl, Víťa Sirotek, Bivoj, Ondra Míka, Pavel Tíkal, Míra Dvořák,
Pád: všichni nástrahy terénu zvládli!
Defekt: Aleš zasukoval řetěz. Když začal odmontovávat přesmykač, začal jsem lehce obracet oči v sloup, ale dopadlo to dobře, mladý mechaniku.
Trackmaker: Ondra
GPS: Aleš zapnul, ale telefon trasu odmítl v jejím průběhu dále zaznamenávat a před Mazelovem se raději vybil 😉
Komentář: Hoši, hoši – slunéčko mě zachránilo. Když je hezky, vydrží se lecos 🙂 Jet včerejšek v dešti – no nevím. Dunajická etapa má svá specifika a nebyl bych na ní dal dopustit, neb se člověk koukne do krajů romantického Třeboňska, borových luhů, zatopených i nezatopených lomů, cesta odsýpá, ale trasérský renonc s asfaltovou prací ve Velechvínském polesí a navazující silniční práce do Ševětína se opravdu na bajku nelíbila ani mě! Sice mě Venca Drboutů uklidňoval, že to byla krásná vyjížďka pro finančák (škoda že prý nikdo nefotil), neboť se na asfaltu, když pan Petr založil, přehledně navinul vláček buzíků k nerozeznání a na každý do dáli svítil nápisem VITON – prý radost pohledět. Co naplat, to je to jen slabá útěcha. Nezbývá jen doufat, že stopy na duši nebudou tak silné jak minule. Slunéčko, ještě jednou díky, pomohlos mi! (Hier kommt die Sonne, sie ist der hellste Stern von allen)
O.
P.s. Nedá mi to ale nenapsat o Bivojově nadšené reakci. Hlasitě si pomlaskával nad šťavnatou porcí naservírovaným bukvic bez známky temných tónů. Jak není místní, přišlo mu to prý super cesta po neznámých krajích co berou za srdíčko. Co z toho plyne? My už hodně věcí berem jak normálku, ale neměli bychom, neměli! Kolo je hlavně cesta do přírody. Tímto bych se chtěl sám vyplísnit za nedostatek nadšení z etapy v nejdelší letní den – i já byl zpovykaný a netěšil se krásnou přírodou kolem a bral jí jako samozřejmost. Beru do ruky důtky, svlékám košili… Au!
NZO: Včera v hospodě Aleš točil panáky na oslavu (?) své svatby – do roka dva kudrnáče prý už nechce, tak přejeme snad jen to prosté: hodně štěstí! Banán také vložil k narozeninám jednu rundičku a dál už je příběh asi odhadnutelný – dom jsem jel před půlnocí, ale jak dopadli ti, kteří ještě dále vysedávali, nevím 🙂
Trasa: 65 km, Meťák, Roudný, Vidov, Nedabyle, Nová Ves, červená na Lomec, údolí Želno studánka sv. Bartoloměje (v dešti si nikdo nechtěl léčivou vodou oči omýt, škoda), Komařice, stará zelená kolem Stropnice, Majklův hovnivál brod, Ostrolovský Újezd, modrá do Čeřejova, Žižkův pomník, Trhové Sviny, červená do Borovan, podél Stropnice, chvilkové hledání staré dnes přeznačené zelené, nalezení, Ostrolovský Újezd, Trocnov, Vodlejsák, Zborov a domů
Výškové metry: 793 m
Účast: Ondra, Eri, Petr Pokorný, Aleš, Majkl, Duby, Koubič, Honza Ludvík, Víťa Kořínek, Venca, Venca Drbout, Sochy, Tonda, Kocour
Pád: Venca Drbout (kluzký kořínek z jeho těla udělal letícího supermana a supermansky nataženou rukou vřed pád okrášlil), Honza – na kluzké kořínky si pěkně zašpačkoval – to má to rád 🙂
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: https://www.endomondo.com/users/11862576/workouts/764342161
Komentář: No co psát, když vím jak to včera někteří cítili (a na jejich spokojenosti mi záleží a ne že ne!) a jak moc jinak jsem to cítil já… Ano přiznávám, že jsem vědomě ignoroval radar a bouřky na jihovýchodě od CB, ano přiznávám, že se to dalo udělat kratší, ale já měl včera potřebu epické etapy, která se neptá (a deptá, viď Eri?) tak jsem prostě založil, poznámek si nevšímal a jel. Report by se dnes dal udělat i jako záznam barevného chatu jezdců od (cituji): “Kdo ti Ondro tolik ublížil, že tohle děláš?” (Eri) až po “To je ale pěkná neúcta k dárku!” (Honza směrem k zabahněnému Dubymu, který po prvně oblékl nový komplet – dárek od manželky k narozeninám). Ale co, fotbal dělá hvězdy a cyklistika HRDINY. A jistě nejsem sám, kdo bude vzpomínat v dobrém. Vždyť kolikrát se ještě při etapách zuješ Majku, abys brodil svůj oblíbený brod? Chtěl jsi se snad něčemu vyhnout? 😉 Škoda jen, že když morálka upadala a já motivoval chlapce dosud nepoznaným cílem – nejméně známým Žižkovým pomníkem v Čeřejově z roku 1938 (!) s nápisem: “V nejtěžších dobách, v Žižkových stopách”, ne všichni na paralelu zabrali pozitivně a nakonec i já, zaslepen deštěm pomník přejel… Morálka šla o něco níž, ale přesto se někteří vrátili pokochat! A červená z Trocnova za mokra? Nádhera pro fajnšmerky (a to my jsme!)
O.
P.s. Bez povšimnutí by neměla zůstat účast Honzy – sice zřejmě nepůjde o případ bájného Fénixe, který s námi po povstání z popela začne jezdit, ale co kdyby? Statistiky říkají, že pomineme-li jeho “účast” na etapě do Kájova dne 26.8. 2014, kam přijel na silnici, poslední účast na bajku se datuje 22.10. 2013 – tolik z historie Pilníka roku 2010…
P.s. Pro ty, kdo minuli Žižkův pomník v Čeřejově, posílám fotodokumentaci a stručné info:
http://husitstvi.cz/galerie/pamatky-a-mista/cerejov-statek-ktery-zizka-vyzenil/
http://www.tsviny.cz/historie-osady-cerejov/d-2643
Husitské válečnictví trochu jinak
NZO: Klucka, já mám dnes vážně potřebu se pochválit! Díky, pokud to cítíte stejně, v nejtěžších dobách mi to pomáhá 😉
Já jsem cesta, – já jsem hvězda bílá,
na svět ruku svou jsem položila,
na černý kabát pentli přišpendlila
jako v neděli.
A ti, kdo mě viděli,
zprvu se báli,
pak se ale stali králi
a řekli si: “Pojďme,
narodil se Mesiáš!”
Po světě je pěkně vedu.
Svět je jenom chodník nebem,
nebe zas je velké pole,
květy nahoře i dole,
– řekl bys, že konce nemá.
V srdci dary, v rukou srpy,
v očích anděly a chrpy,
na žně jdeme do Betléma.
Video s mottem : “hlavně se nenamočit!”
Trasa: 44 km, Rožnov, jez Pláňat, Březí, modrá Kotek, Štěkře, Černice, červená, Mirkovice, Malčice, osada Včelíny, Věžovaté Pláně, Poluška, vzhůru neznámu, býv. Rojov (ohrada s jeleny Sika), Krakovice (úžas), Zadní Kruhová, býv. Chudějov, býv. Svinihlavy, Bujanov a vlakem domů
Výškové metry: 868 m
Účast: Ondra, Vítek, Eri, Pavel Samec, Tonda, Petr Pokorný, Aleš, Majkl, Pavel Tíkal, Banán, Duby, Kory, Kocour, Vráťa, Peťa Jiřička, Koubič, Vláďa,
Pád: Ondra, Majkl (2x), Toník
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek
GPS: žial Bohu, pokud nemá Aleš, nebude
Komentář: Klucka, včera to bylo… Prostě NEJLEPŠÍ! V mém, ale myslím nejen v mém, srdci jasná volba z letos doposud odjetých vyjížděk. A to se mi do ní ani moc minule nechtělo 😉 Včera na Startu jsem však byl mentálně nastaven a byl jsem hrází škarohlídům “nemáme to domluvený a vůbec jestli bude otevřená hospoda” a tak se Vítek nakonec přeci jen jal po počátečním bajku sáhnout k prostředkům pro něj pouze trpěných – pálit od Kotku asfalt až do Černic! Vypadal na asfaltu jak zdechlina (přetrénován?), ale byly to jen mimikry. Jakmile se najelo za Mirkovicema do terénu, už jsme ho neviděli – hodný chlapec ale čekal :-). Napřed lehounké mazlení s křišťálovou čistotou Jíleckého potoka (Vítku, příště se teoreticky lépe připrav, na odbývačku “Asi Mirkovický potok, ne?” jsem neskočil a sám si našel), pochvala od místních v Malčicích jaké máme krásné dresy, úžasný stoupák vyjetým úvozem ke Včelínům – díky Vy vozkové, sedláci, kravičky a koně co jste po stovky let újezd prohlubovali Po Polušce, zatímco my chvíli láskyplně hladili dozrávající klas, Vítek počal koukat do mobilu a bylo jasné, že opouštíme zaběhlý pořádek turistů – značené trasy. Ta místa která jsou uvedena v popisu cesty, jsem samozřejmě neznal, ale bylo jisté, že krása kraje byla již kdys porobena pracovitými lidmi (dobrá, pracovitými Němci) a ani za 60 let nejsou stopy vymazány. Samozřejmě jsme i malinko sešli z cesty, ale odměnou byl nájezd zadními vrátečky do statku Krakovice, který nám vyrazil dech (viz fotogalerie) a tvrzení majitelů o první písemné zmínce z roku 1281 člověk věří (kdo na netu hledá, najde!). Bujanovská hospoda zář z tváře nezahnala, vlak z Lince překvapil svým komfortem a i na Vatík v CB došlo. Nádhera!
O.
P.s. Příště se vyjížďky neúčastním, tak to kluci ve zdraví s myslí čistou přežijte, Eri větří pilníka a plánuje něco extra dlouhého, neb to začíná vypadat, že za dvě neúčasti kápne pilník a bude tahanice o najeté kilometry. BOJ tedy hoří naplno. Vidíš, vidíš, Vendo, co jsi způsobil svou již druhou neúčastí 😉
P.s. Ještě bych chtěl vyjádřit velké politování nad úrazy, které kosí Nezmary a vyslovit přání: Již dost! Honyho eskapáda byla již popsána, a dál jen stručně – elektrická sekačka “made in urob si sám” prostě nemůže přinést nic dobrého (Přema) a jezdící dveře v kopci zaparkovaného auta také umí nadělat s prsty pěknou paseku (Peťa Šikl). Brzký návrat nejen na kolo, přeje zatím (jen) na těle nepoškozená část Nezmarů.
NZO: Kdo bude psát příště report, nesmí zapomenout na zušlechťovací okénko. I dětská básnička nám všem kdys posloužila a tu zná přece každý. Nebo dojde na těžký kus? 🙂 V souvislostí s dovolenýma pro Vás posílám jedno lyrické pohlazení, i když má motivace je jiná :-*
S lodí jež dováží čaj a kávu
pojedu jednou na dalekou Jávu
Za měsíc loď když vypluje z Janova
stane u zeleného ostrova
Pojedem spolu já a ty
vezmeš s sebou jen kufřík a svoje rty
Krátké video z vyjíždky ke shlédnutí ZDE
