Rubriky
Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Rozhodl jsem se po uplynutí minulého roku trochu si zabilancovat a vzhledem k tomu, že existují statistiky z cyklo sezony, tak se chci s Vámi ve stručnější podobě podělit i s tím, co se dělo v teniskách.

Nejprve tedy čísla

Za minulý rok jsem naběhal 2605 km, dělených mezi silnici (2076 km), kopcovité traily (476 km) a závěrem roku i dráhu (53 km).

Měsíčně jsem nejvíc naběhal v říjnu, při přípravě na maraton a to 343 km. Nejméně pak v srpnu 173 km. Letní počasí a dovolená mě sváděly k jiným činnostem :-). Týdenní maximum bylo 94 km.

Absolvoval jsem celkem 45 závodů, z toho 13 v rámci Jihočeského běžeckého poháru a dalších 22 mimo pohár. V rámci těchto závodů jsem poznal krásné a někdy i dost zapomenuté oblasti naší republiky. Tajný tip je třeba Pacovsko a to myslím i na silničce, vzhledem překvapivě kopcovité krajině a celkem ucházejícím silnicím i těch nižších kategorií.

Nejdelší závodem byla Jizerská 50, které měřila nečekaně 50 km a nejkratším závodem byl Běh kolem Sokolského ostrova s délkou 3 km (10:21 tj. 3:27 m/km). Vedle toho jsem běžel ještě dva maratony a to tradiční v Linci a v San Sebastianu.

A jak se mi podařilo proslavit náš klub BK Nezmar? Na podium jsem se letos podíval celkem jedenáctkrát.

Vyhrál jsem celkově 4 závody a to ve Veselí nad Lužnicí s poetickým názvem Běh Klobásnou (to je ten les za nádražím) a SINOP běhy v Bohouškovicích, Jivně a Zlivi.

Dvakrát jsem byl druhý v kategorii v JBP a to na Velešínském půlmaratonu a na Mikulášském běhu na Včelné a další dvě druhá místa jsem posbíral na dalších závodech.

A konečně jsem symbolicky skončil i třikrát třetí, z toho jednou v JBP (Svatováclavský běh ve Vodňanech).

Letos jsem si také zlepšil dva osobní rekordy a to na půl i celý maraton. Ve Velešíně jsem zaběhl za 1:23:36 a v San Sebastianu za 3:06:02.

Hodnocení uplynulého roku

Vzhledem k tomu, že se mi letos podařilo zlepšit osobní rekord na zmíněných dvou základních distancích, můžu být z tohoto úhlu pohledu se sezonou spokojený. Na druhou stranu se mi nepodařilo nikam posunout svůj čas na desítce a z toho jsem trochu zklamaný. Závody, které jsem běžel, mi ale asi nesedly nebo jsem nebyl úplně fit.

Zajímavým zážitkem byla Jizerská 50, kterou jsem původně ani běžet nechtěl a běžel jsem ji až jako náhradník za zraněného kamaráda, který si vykloubil rameno při pádu na kole J. Proto jsem na ni  nijak speciálně netrénoval a na trať se pustil s velkou zvědavostí, jak bude tělo reagovat. Trasa závodu není překvapivě moc kopcovitá a na trati jsou vlastně jen dvě větší stoupání. První na začátku, kdy se musí vyběhnout na hřeben Jizerských hor a druhé asi na 30 km, kdy se vybíhá ke Knajpě. Držel jsem si od počátku pohodové tempo s nízkými tepy a až do toho druhého stoupání se mi běželo vcelku lehce. Kopec mi ubral trochu sil, ale ničeho jsem se nebál, protože dál už to měla být jen rovina nebo z kopce. To byla samozřejmě pravda, jenže kolem 40 km se ozvala moje stará bolístka a sice křeče v nohách, resp. v lýtkách. Když jsem ještě dřív, závodil na kole (ano je to už dávno), tak jsem na to celkem trpěl a bral jsem si pak vždy nějaké anticramp tablety s hořčíkem, což celkem pomáhalo. V průběhu let jsem na to již zapomněl, a i když mi kamarádi nějaké hořčíkové tablety ráno při snídani nabízeli, žádné jsem si nevzal. Teď jsem tedy s hořkostí zalitoval, že sebou nic nemám a zbylých tak 8 km do cíle jsem se celkem protrápil. Resp. musel jsem co chvíli zastavovat a protahovat si lýtka, abych křeč odvrátil a mohl se dostat do cíle. V Bedřichově na stadionu, po proběhnutí cílem, jsem už křečový holky do nohou pustil a válel se pár minut s bolestivou grimasou po trávě. Můj celkový čas byl 4:20:46, s čímž jsem vlastně nakonec spokojený a tento čas je v zásadě s mými mlhavými odhady na startu. Průměrné tempo 5:12 na km je taky celkem ok a bez těch protahovacích zastávek to ale mohlo být i lepší.

Plánovaným vrcholem sezony pak byl maraton ve španělském, vlastně pardon – baskickém, městě San Sebastian. Původně se mnou měla jet a běžet i Lenka, ale to bohužel neklaplo. Na startu jsem tedy stál se smíšenými pocity. Jinak příprava probíhala podle plánu, dařilo se mi plus mínus odběhat to co jsem chtěl, včetně dlouhých běhů. Několikrát jsem se podíval i na dráhu a zkoušel pilovat rychlost J Ano i ta je při maratonu důležitá. Jediným zádrhelem přípravy byl předposlední týden, kdy jsem místo nabíhání posledních objemů a pilování formy, lezl na chalupě po krovu a dělal novou střechu. S pomocí bratra a některých Nezmarů, modří už vědí 😉  se i tento úkol povedl. Ještě jednou díky chlapci!! You know, who you are.

Po celodenních šichtách v oblacích jsem nebyl ve stavu, kdy bych se šel s radostí proběhnout a i když jsem to párkrát zkusil, trénink za nic nestál a na dlouhé běhy už nebyl čas vůbec. No nic, takový už je život, na druhou stranu mám radost, že je chalupa pod střechou a letošní sněhovou nadílku nová střecha v pohodě unese.

Ale zpátky do Baskicka. V 9:30 ráno na startu bylo ideální počasí, kolem 10°C, vycházelo sluníčko a nefoukal vítr. I když je okolí San Sebastianu dost kopcovité, tak závod sám se běží ve městě po rovině a čtyřikrát se dokonce běží přímo po pobřeží Atlantiku, což je fakt pecka. Po startu jsem si hlídal tepy a běžel v pohodě s vodičem na tři hodiny. Dva dny před startem umřel Fidel a tak mě v balíku závodníků překvapovali běžci, kteří měli na tričku ručně, na poslední chvíli dopsané, tributy na počest zemřelého a kubánské revoluce. Asi holt fousáče vnímají trochu jinak. Kilometry ubíhaly a já se cítil stále v pohodě. V té skupině co jsem běžel, panovala atmosféra sounáležitosti a spolupráce. Nemohu vlastně ostatní závodníky ani nazvat soupeři. Na občerstvovačkách, když někdo nestihl občerstvit a vzít si láhev s vodou, vždy se našel někdo, kdo mu podal zbytek svojí. I já jsem se několikrát rozdělil a naopak jsem vodu dostal. Takto družně se naše skupiny dostala, až někam na 32 km, ale pak už jsem si musel pozvolna „vystoupit“.  V tom je maraton nádherný a spravedlivý, že Tě pustí přesně tam, kam máš natrénováno, žádné zázraky a štěstíčka se nedějí. Posledních 10 km jsem tedy běžel spíše srdcem, v osamocení a výrazně pomalejším tempem, ale stále běžel a nakonec se dostal do cíle, který byl na místním fotbalovém stadionu klubu Real Sociedad de Fútbol. Teprve pozdě večer, když jsme popíjeli v baru ve městě, jsem zjistil, že tam ten den hrála i Barca a mohli jsme tedy pobyt zakončit návštěvou La Ligy a shlédnutím legendární barcelonské trojice. Mimochodem San Sebastian uhrál remízu 1:1. Za domácí dal gól José a za hosty jakýsi Messi J Tak třeba příště.

Mezi povedené závody loňské sezony musím určitě také zařadit i Mikulášský běh na Včelné, kde jsem letos v mrazivém počasí (to já rád) a mlze doběhl celkově 8.(2. v kategorii 40+), což je mé nejlepší umístnění v rámci JBP. Těžil jsem asi ještě z maratonské přípravy.

Pak už se mi ale moc běhat nechtělo, z kombinace různých důvodů, a na poslední závod sezony Klekluli, který se konal 30.12., jsem se vypravil bez jakéhokoliv tréninku kopců, uběhnout ho jak se říká jen z podstaty. Bylo nasněženo, tak jsem běžel opatrně, prožil si tradiční krizi po seběhu z Kletě, než se mi podařilo zase rozhýbat nohy, ale nakonec jsem se oproti loňsku zlepšil skoro o dvě minuty. Na tenhle typ kopcovitého závodu by bylo ale třeba jinak trénovat.

Do příštího roku se dívám s nadějí, ale zatím bez velkých plánů a spíš přemýšlím na co sezonu zaměřit. V první části roku bych si chtěl konečně zlepšit svůj osobák na těch prokletých deset kilometrů a v další části se uvidí. Buďto se zaměřím opět na maraton, pokud najdu nějaké hezké město, kde bych chtěl běžet (Španělsko je opět velký favorit) nebo uteču do lesů a kopců a vrhnu se na ultra. Mám od běžeckých kamarádů nabídku na zářijová závod SAAR Challenge ve Žďárských vrších s parametry 63 km a 1350 v.m. Přípravu na tenhle závod bych pak mohl zužitkovat na Klekluli a stlačit  výrazně dolů svůj čas. Zkrátka uvidíme, hlavní zůstává pořád zdraví J

A konečně mým posledním cílem a slibem i závazkem je dostat se i vícekrát než jednou na úterní vyjížďku s Vámi.

BK NEZMAR SIEMPRE!! CICLISMO O MUERTE!!!

H.

P.S. Běh je španělsky corrida ale výkřik: „Corrida o muerte!“ by mohl mít nečekané a nezamýšlené konotace, tak jsem se ho raději vyvaroval.

J50_2016       20161127_083209

 

2 Responses to “Rok na vsi aneb z běžeckého deníčku 2016”

Leave a Reply