Trasa: 43 km, Švábák, oběšenec, Kaliště, nad Dubný, Kvítkovice, nad Jankov, na hřeben Kluka, pod Švelhán, po červený až na svážnici,  k paní (Svatováclavský pramen, pod Švelhán, na červenou, bikroska v lese, po modrý do Lipí a zelená domů

Výškové metry: 757

Účast: Ondra, Petr Šikl, Vítek, Tonda, Honza Mareš,  Víťa Kořínek, Venca, Majkl, Eri, Kory, Pavel Samec, Pepa Vlášek, Vláďa, Víčko, Pavel Kosař, Jirka Tuček, Jirka Habrda, Láďa Benhák, Petr Pokorný, Honza Mikolášek

Pád: Ondra, (Samík si do krve odřel rameno, ale pád to NEBYL!!!)

Defekt: Petr Pokorný, Ondra ohnul patku

Triple Gold Club: Ondra (kluci kurwa, chytil jsem tripla 🙂 No aspoň už si můžem se Samíkem a Peťou zvolit předsedu a místopředsedy klubu…)

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/540f41dae4b0c0012fda443f

Komentář: Po desetiminutovém přešlapování na startu, kdy se zřejmě čekalo až zahřmí 😉 (skrytá výzva pro toho, kdo si na příště něco připraví, že se nemusí stydět říct, že má něco připravené!), se nás zželelo Pavlovi Kosařů a začal trasovat na Kluka. Trasa hezká, ale v reálich Kluka up and down po známých místech. Je však vždy pozitivní, že se trasér mění, neb každý má k tomu samému jinší přístup (aspoň že tak). Téma vyjižďky byla lesní práce a klacky v kolech a šaltrech, když ze souboje s klackem jsem vyšel nejhůře já 🙁 Peťa Pokorný si pak dle svých slov vyzkoušel na bajku poprvně defekt, takže taková hezká premiéra 🙂 Vyskytují se mezi námi ale i oškliví lidé, kteří schválně rozjíždějí houby (a to mu ta houba nic neudělala, Víťo!), ale alespoň své hříchy napravují smotáním drátu, který byl přes cestu. A jsou mezi námi i tací jízlivci, kteří nebohého spolunezmara, navlečeného hlavně pro pobavení ostatních do dresu od firmy Chiquita bananas, častují při válení po zemi po ne zrovna bezpečně vypadajícím pádu, slovy: Rozšláplej banán. To by se hoši stávat nemělo! 🙂

O.

P.s. U Nezmara mě více než klasická témata alá “může při souloži karimatka slečně spálit záda a proč si pod ně případně nedala spacák, který s karimatkou bývá pravidelně v setu” mě zaujala skupinka výrostků sledující přenos fotbalu na mobilu, když tam Zdenda tu obrazovku nemá. Doba je holt jinde.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Po roční odmlce se zase někteří ze skupiny Nezmar&friends rozhodli zajet mezi “pravé profesiónály” poměřit síly a časy. Z různých důvodů byla letos účast lehce ochuzena, ale hezké počasí a pěkný závod spojený s příjemnou vyjížďkou vše vynahradil. Ve vypíchnuté kategorii Nezmar&friends bylo pořadí následující (celkové pořadí z 111 závodníků, čas): 11. Míra Jiřička 29:06,5/24. Pepa Vlášek 31:20,0/40. Džony 32:45,1/45. Kory 33:41,4/59. Honza Mikoláš 35:21,7/ 70. Ondra 36:27,6/78. Samík 37:33,0/106. David Čapek 50:48,7.

Den i výlet to byl krásnej, ale jinak byla naše užší skupina spíše nespokojená. Džony jel stanovit “pražský čas”, ale nakonec byl o šest desetin sekundy 🙂 horší než Aleš minulej rok. Dlužno podotknout, že se připravuje na Sudety a 4 dny před tím byl každej den na kole 5 hodin a v sobotu dvakrát spadnul a byl obolavěn. Uvidíme příště. Já jsem sám sebou zklamán, neb jsem zajel o minutu hůř, než před dvěma lety. Není to ale věkem, ale nevhodně zvolenou přípravou: jízda z CB do CK + rozjíždění se v CK ukázala na mém tachometru 49 km na startu a mé nohy už nebyly svěží od prvních metrů. Příště jedu na start rozhodně autem. Samík byl zkroušen též – čas hořší než minulej rok a hlavně mu začala páska v kole prořezávat duši. Jeden defekt před závodem “na uklidnění”, druhej naštestí až při cestě dolů, ale při třetím bylo jasné, že to nevyřešíme a ke slovu přišla motospojka z CB. Honzovi Mikolášovi spadnul při závodě řetěz, tak také úplně nevýskal. Spokojený mimo silničářsky začínajícího Davida, za pro další roky přijatelnej čas k překonávání 😉 byl Kory, který se právě veze na manické vlně z koupě nového kola. Pozitivní věci v jeho hlavě a zcela jistě ne zanedbatelná dispozice fyzickou kondicí ho posunuly v historických tabulkách “pravověrných Nezmarů” na 3. místo za Aleše a Honyho. Ale zkoušel si na startu připravovat pozici pro jakýkoli výsledek! 1) Měl rýmu a bolelo ho v krku 2) měl zánět spojivek 3) v sobotu dal kilo a je unavenej 4) do Krumlova se to moc hnalo a je zvadlej atd. atd. 🙂

Tak zase za rok už při větší účasti?

více info na: www.cyklet.wz.cz

O.

Trasa: 38 km, Luční jez, Velkas, modrá do Vidova, Heřmaně, pokus o pokračování po modrý zhacen rozvodněným Borovnickým potokem, objížďka přes Rechle, modrá z Doudleb až do Hamru, šotolinou Plavnice, Kameňák, Včelná a domů

Výškové metry: 535

Účast: Ondra, Aleš, Petr Šikl, Vítek, Tonda, Honza Mareš,  Víťa Kořínek, Venca, Majkl, Kocour, Přema,

Pád: Přema, Ondra

Defekt: nikdo

Trackmaker: Vítek

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/fkf0g6js13c4o71h

Komentář: Počasí se ne a ne umoudřit, takže co by člověk čekal od vyjížďky před kterou tři dni chčije a déšť různé intenzity je i po celý čas vyjížďky? Že by bahno? No a když si k tomu člověk přidá, že za to vzal zodpovědně Vítek, tak nás písek v očích z rychlých šotolin opravdu nečekal. Nakonec si myslím, že jestli jebka, tak aspoň ve správným bahnu, takže cesta byla zvolená správně, jen škoda že nedošlo na realizaci plánu že po modré pojedem i zpátky 🙂 Příště bych se přimlouval za slunéčko, letos jsem ještě nevytáhl svého banána (myslím dres!)

O.

P.s. Zároveň to byla opravdu ukázka že houby mají vodu rádi – cyklo houbaření se nekonalo jen proto, že jsme houby neměli kam dát. Počáteční Kocourovo nadšení z hřiba Kováře (doplněné o selfie Mačica&Kovář) spoustami hub opadalo a tak jsme se nakonec jen vzájemě upozorňovali na nejvýstavnější kousky.

P.s. Účast v hospodě byla ještě nižší než na vyjížďce – že by někomu vadilo, že je mokrý? Tak že se aspoň Nezmarovi narodil vnuk a slivovička zahřála 😉

Guru dalšího VZ je Víťa Kořínek, v termínu 26.-28.9.2014 v okolí Sušice.

PÁTEK: vypadá to na návštěvu Javornických okruhů http://javornickeokruhy.cz/, okruh po trase Javornického Pazdřivce, zpráva od místňáků je tady:

“Mapa ke shlédnutí ZDE – javornickeokruhy.cz/cervena2-trailova-symfonie-pazdrivec.mapa.html , GPX log pak ke stažení ZDE – javornickeokruhy.cz/res/gps/javornickeokruhy-cervena2-trailova_symfonie_pazdrivec.gpx

Trasa byla poměrně náročná a abych předešel možným problémům, tak rovnou řeknu, že na projetí doporučuji vyrazit nejpozději v 10.00 (a pauzy na občerstvení zbytečně neprotahovat) a jako kolo minimálně buď HT s kvalitní vzduchovou vidlicí, 27,5″ nebo 29″ kola a 2,25″ šíře pneu výhodou, Trail/AM full se zdvihy 120 a výše optimální. (já to jezdím na 29″ HT s 2,30 a 2,35″ pneu + teleskopická sedlovka a ještě mě z pondělního uklízení celé trasy bolí zápěstí, nohy už konečně přestaly 🙂

Pokud si jí dáte, pak budu moc rád, když mi napíšete, jak se Vám trasa líbila – dopředu říkám, že trasa má poměrně velké převýšení na relativně malou vzdálenost, takže stoupání můžou i bolet! 🙂 ”

já jen dodávám, že nic co bysme nezvládli! 🙂

SOBOTA: Víťa Kořínek připravil trasu:

“Na cykloserveru jsem naklikal jednu trasu – viz příloha, která je pěkná byť vede od Sušice spíš do šumavského podhůří než na Šumavu, jel jsem jí letos”

http://www.cykloserver.cz/f/20f0163773/

NEDĚLE: se uvidí

zdar V.

Trasa: 44 km, Meťák, Roudný, Včelná, Kameňák, Milíkovice, Svince, Třebonín, Černice, Chabičovice, Zahrádky, UFO, Krumlov, Kájov

Výškové metry: 850

Účast: (dnes jsem zvolil nejmírnější kritéria co jdou, stačilo přijet do Kájova na kole…) Ondra, Aleš, Petr Šikl, Vítek, Pepa Vlášek, Tonda, Honza Mareš, Láďa, Eri, Víťa Kořínek, Venca, Majkl, Venca Drbout, Víčko, Honza, Kocour, Přema, Ondra Míka, Větrák, Standa, Petr Pokorný, Petr Novotný, Pavel Kosař, Kory, Pavel Samec

Pád: Pavel Samec, Kocour, Láďa

Defekt: Pavel Samec, Venca Drbout

Triple Gold Club: Od osmé etapy, v klubu sám na baru popíjel Peťa Pokorný, než mu přišel dělat společnost Samík 🙂

Trackmaker: Vítek

GPS: Můžem hodnotit, který z nabízených programů se nám líbí víc. Dávám odkaz na oba.

www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/3qevklvh7vtobpa3

www.endomondo.com/workouts/397761173/11662561

Komentář: Dlouho pracně pilovaná etapa nakonec přinesla své kýžené ovoce! Po počáteční nutném transportním úvodu jsme se dostali do míst, kde nejezdíme a jsou i bajkově zajímavé. Jako Nezmaři jsme poprvé nechali naše oře ztéct Křížový vrch nad Krumlovem, ze kterého se nám naskytly nečekané pohledy na Kleť a na romantiku Krumlova. Kopce mezi Krumlovem a dalším nováčkem Kájovem pak začali notně fyzicky škatulkovat družstvo, neb tato etapa nebyla jen hezká, ale i svým převýšením těžká (3. místo za etapama na Kleť a na Granátník). Škoda jen dvou defektů a dlouhého telefonátu, které nám některé možné libůstky ubraly. Co se týče hospody v Kájově a kachny, co říct? Je třeba myslet pozitivně! Kachna byla dobrá a my jsme se také bavili. Jen nevím, zda by se akce měla stát pravidelným milníkem naší sezóny (nejsem ojedinělý, kdo takto uvažuje). Třeba se nám podaří sehnat hospodu s o něco ochotnější a rychlejší obsluhou… Úkol pro nás všechny (Bujanov, Peťo?) Autobus nazpátek byl prča, na Jihotransu nevěřili, že si z nich někdo nědělá prdel, když objednává cyklovlek s autobusem na jedenáctou do Kájova, my zas nevěřili, že pán s autobusem opravdu přijede, nevěřili takto nízké ceně a ono všechno klaplo 🙂 Liják při půlhodinovém nakládání kol a při cestě domů, byl daní za to, že nás déšť oproti očekávání při výletu nepotkal. Kdo se v noci v pelíšku s těžkým břuchem převaloval, špatně spal a měl sušáka jak já :-)?

O.

P.s. Vím, že následující bylo jen téma dvou stolů, ale přesto mi to nedá, opět po čase otevřít edukativní okénko. Včera jsem se dozvěděl (a nejen já), že existuje “Anal bleaching”. Dost dlouho při pivě vůbec trvalo, než jsme se navzájem ubezpečili, že si rozumíme a chápeme o čem mluvíme. Ano, je to bělení análního otvoru – o potřebě a oblibě tohoto kosmetického zákroku, jsem opravdu pánové neměl tucha, ale vzhledem k tomu, že minimálně dva pánové o tom měli podrobné znalosti (jména těch, kteří na tuto informaci narazili “náhodou při brouzdání internetem” prozradím na požádání), nechci aby jste si i vy museli připadat jak nevzdělaní pitomci bez všeobecného přehledu 😉 a tak připojuji odkaz s příslušnou fotodokumentací.

en.wikipedia.org/wiki/Anal_bleaching

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Čtvrtý ročník silničního výjezdního zasedání se konal ve dnech 15.-17.8. a poskytl nám hned několik nej. Nejtěžší etapa, nejvíce zemí (ČR, AUT, DE), nejvyšší účast, nejstudenější ročník, nejpropršenější ročník a tak dále a tak dále 🙂

Účast: Ondra, Eri, Hony, Větrák, Aleš, Samík, Venca, Eda, Ondra Míka. Na část pátku a soboty ještě Džony, na část pátku Vítek Kořínků, na hodinu v sobotu Hagen (zřejmě za účelem rychlejšího odbourání alkoholu z krve, nebo už fakt nevím…)

Pátek: 183 km, 3.500 v. m. První etapa slibovala opravdovou zkoušku síly a výškovými metry předem vystrašené družstvo své tempo od počátku správně nenastavilo na svůj výkonnostní top. Malinko mi zatrnulo, když už na Kuklově bylo první mechanické okénko, ale naštěstí bylo pro tento ročník poslední (defekt nebyl žádný, díky Bohu). Bohužel už první část etapy přes Boletickej prostor do Nové Pece a na Ulrichsberg, odrovnala nohy Ondry Míků a zvolil raději individuální přístup ke zdolání výzvy a nejel na Třístoličník a Čechama dojel sólo na Borovku (další etapy ale odjel ve full verzi!).  My ostatní se po sžívání se s mapou a absolvování šotolinového 5 km úseku (strade bianchi), dostali zdárně na Dreisessel, kde začalo pršet, ale to už jsme byly za sklem 🙂 Po sjezdu z Třístoličníku (1.311 m n. m) mi Eri připoměl, že mám rozeplou kapsičku a tak jsem nenásilně zjistil, že jsem z nezapnuté kapsičky ztratil pytlíček s 2.200,- Kč a 80 eurama. Malinko mě to vytočilo a “drobet” jsem si zanadával, ale co naplat, jedem dál. Potkáváme nám naproti jedoucího Džonyho, který nás už bez nutnosti koukat do mapy provede “velmi členitým terénem” na Borovku. Bohužel je to už za stálého deště, síly ubývají a na tvářích se nezračí úsměv. Já jsem ještě k tomu psychicky dole ze ztráty (Džony mé chmury nezažene ujištěním, že ví, že to je na kokot, že tuhle ztratil pětikilo a “byl taky pěkně nasranej”). Točíme nohama 10% na Bučinu a mokří a zmrzlí sjíždíme do Džonyho ráje na Borovce. Káždému nám poskytne postel, peřinu, ručník, dovede do hospody (většina polyká dvě večeře, Venca tři…), ráno nakoupí snídani a udělá multimediální show po spojení internetu, telefonu a televize a vyrazí s náma do sloty. Kdo by chtěl od toho kloučka více? Džone díky, díky, díky.

Sobota: 98 km, 1.398 v.m. Druhá etapa se Pánu Bohu nepovedla 🙁 Já jí měl naplánovanou dobře, vo to nic ;-), ale Velký Javor, Joska Glass Paradis v Bodenmais a jiné perly nám prostě nebyly přány. Od rána chcalo, teplota oscilovala mezi 8°-11°C a to opravdu nezpůsobí nic jiného, než že se začne hledat nejkratší cesta na bejvák. Ráno ještě zkouší Hegy co Janinka vydrží a žene jí ze sedadla spolujezdce z Prahy na náš brzký start, loučí se starostlivě s čerstvě narozeným robátkem (spící pidi Laurinku bere za buclatou tvářičku se slovy: Táta je vožralej, viď?) a jede s náma 10 km aby následně zjistil, že nejenže slíbil, že bude brzy doma, ale že oblečení “krátká ktrátká” pro dnešní počasí nestačí. My se trápíme hezkou krajinou v dešti a na prvním rozcestí padá rozhodnutí jet nejkratší cestou do Edovo pelíšku. Taktéž Edovo byteček nám poskytne veškerý komfort, každému postel, dokonce i připravené kafe a mléko, k tomu nás Eda dovede dokonce do dvou hospod a ráno i zamete. 🙂 Co chtít víc? Edo, díky, díky, díky.

Neděle: 141 km, 1.765 v.m. Třetí ráno nás přivítalo chcaní, ale byla to falešná šalba. Od té doby se jen a jen oteplovalo a slunéčko, nás nakonec vysvléklo do “krátká, krátká”. Najednou bylo všechno krásné, slibné, veselé a romantické. Cesta na Petrovice, Sušici a bočníma cestama na Vacov, Volyni byla prostě: no bomba. Asfalt mohl být místy lepší, ale kopec střídal kopec, kravka tuhle bučela, tamhle koukal hříbek z lesa. Paráda. K tomu super oběd ve Volyni, kde jsem doutratil Edou půjčený litr a s prázdnou se vydal vstříc domovu. Samík se od nás odpojil ve Strakonicích, neb vyhodnotil, že vlak jede rychleji než my a on potřeboval být brzo doma. My, tedy zvláště někteří, chtěli Samíka přesvědčit o opaku a tak se rozjelo tempo alá “co to dá”. No jo no, na konci výletu ten chumel bez cyklistikého řádu už člověk kousnout prostě musí 🙂 Zvlášť když si na větrných terezínech mazaně vybere tu správnou prdýlku, která ho pilotuje. Jo vrátnej je vrátnej, ten se jen veze 😉

O.

P.s. Přes veškerá protivenství velkých kopců a počasí myslím, nelze hodnotit výlet jinak než kladně. Zvlášť když dopadl nakonec opravdu i šťastně. Chlapci se jali probrat zážitky z cest ještě v Kozlovně, já už jel domů a v tom mi volá Eri, co že jako bych dal za nálezné pytlíčku. Já se zprvu dosti ostře ohrazuji proti “opravdu povedenému” vtipu, ve kterým mě hošánci nechali smažit tři dny a podezírám Aleše ;-), ale pravda je jiná. Kokot jsem já a pytlíček s penězma jsem si na Dreisesselberghausu zapnul do Eriho baťůžku omylem, neb má stejnej jak já. Tak proto jsem je ve svém nemohl najít, tak tím to bylo!!! Eri danou kapsičku nepoužívá a měl v ní jen klíče od domova což způsobilo onen pozdní ale šťastný nález. Všichni se dosytosti oprávněně pobavili na můj účet.

P.s. A kam příště? Kdy přesáhhne náš pelotón 15 kusů? 🙂

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Trasa: 51 km, pravý břeh Vltavy, Hluboká, podél řeky do obory, červená přes Babu, návrat k Hluboké, po žluté přejezd na Křivonosku, Zlivská obora, kolečko v ní, Vondrov, nádraží Hluboká, rozvodna, Dasný, kolem Černíše domů

Výškové metry: 476

Účast: Ondra, Aleš, Petr Šikl, Vítek, Pepa Vlášek, Tonda, Honza Mareš, Láďa, Eri, Víťa Kořínek, Venca, Majkl, Venca Drbout, Petr Jiřička, Koubič, Víčko

Pád: Honza Mareš, Tonda

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/n1kdmajksdlav3t5

Komentář: Tato etapa byla alespoň pro mě plná vzpomínek a nostalgie. Jednak jsme všichni vzpomínali, jaká to byla bajkeřina po červený do Purkarce než se tam nasrali, bagry, finishery a asfalt a nostalgicky jsme vzlykali, kolik málo z toho zbylo. No nic, srdeční zaležitost z počátků mého bajkování, je dnes spíše skanzenem bajkování 🙁 Pak jsme si také připoměli (a někdo objevil) jak vypadali vyjížďky ještě tak před 6 lety pod vedením Kocoura – šotolinové kolečko po Zlivské oboře vlastně není ničím zajímavé a cíl žádný nemá, přesto je to dědictví “otců zakladatelů” a nesmazatelná část Nezmarského srdce a tradice  – tak zkusme takto brát, ano? Z úcty k tradici, už příště z Rachaček neustoupím! 🙂 Na kole se přeci taky někam chceme podívat, no ne?

O.

P.s. Zdenda naplnil svou hrozbu a začal nám zakládat každému vlastní lístek. Nevím, jestli si takhle zvýší či sníží útratu ;-), ale určitě na tom vydělá sekce co se zdržívává nejpozději 🙂

P.s. Příště jedem na Kájov, bude objednaná kachna a autobus v 23.00 zpět, tak nepanikařte při případné ne úplně příznivé předpovědi. Z cukru nejsme a lze se jen špatně obléct. Kdo by náhodou nebyl osloven a kachnu by chtěl, nechť se mi ještě ozve.

Trasa: 60 km, pravý břeh Vltavy, Hrdějovice, Borek, Mojskej les po zelený do Újezdce, Ševětín, po zelený přes Vlkov do Poněšic, žlutá do Chotýčan, kolem tratě k oboře, kolem obory, dolů do Dobřejovic, Hlubová, stezka domů

Výškové metry: 595

Účast: Ondra, Aleš, Petr Šikl, Vítek, Petr Pokorný,  Pepa Vlášek, Kory, Přemek, Kocour, Tonda, Honza Mareš, Láďa, Eri, Pavel Samec, Víťa Kořínek, Marek Neubauer, Venca, Majkl

Pád: Venca, Samík

Defekt: Aleš ohnul patku, Přemek

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/943upegg886d36uq

Komentář: Tuto vyjížďku zvítězila varianta: ještě jsme tam letos nebyli, ale snad to nebyla její jediná deviza! Tentokrát myslím nenastal problém s konstantním tempem, zbytečných prostojů moc nebylo a častější asfalto-šotolinové úseky vystřídal i terén. Zvlášť superkořenovka z Poněšický obory do Chotýčan jasně ukázala, že bajkové preference nejsou jednotné. Já (a několik dalších) jsem z toho byl nadšenej, neb mě hravá skákaná, kde člověk furt musí hlídat těžiště opravdu baví, ostatní to označili nepříznivě za “mrdanici”. Co naplat, bábám s igelitkama s nákupem z Kauflandu, by se tato bajkeřina asi taky nelíbila 😉 Aleš mi ve vzájemném nesouznění (co tě baví na nejetelném drncání po rovině 10 km/hod, baví?) poradil, ať si “dám pevnou vidli, odstraním sedlo, nebo tak něco”, aby to bylo to pravé ořechové kodrcavé, nelehké 🙂

O.

P.s. U Nezmara Víťa Kořínků zapíjel Toníčka a dodal tatarák a česnek a Nezmar dodal topinky v light verzi – téměř nemastné, snad dělané v páře? 🙂 K tomu ještě, ty pivínka a platíčka liquére le griotte, zpěvy živijó – ano asi bude Toníček zdravý, ale já dnes zdravý moc nejsem. Více bombiček do žaludku! Zlatý houby, chi chi.

P.s. Na příště se probírala varianta obora – červená na Babu, Purkarec, Rachačky, Zlivská obora zpět a nezazanamenal jsem vážnější odpor…