22 října, 2014 | 
Author: Trasa: 30 km, podél Malše pod Velkas, kolečko u Špačků, polem k Hodějovickému rybníku, horekopcom přes koleje do Doubravice, Hůrka, kolečko v lese u Hůrky, Nedabyle, Nedabylská výsypka dolů, Vidov, Nedabylská výsypka nahoru, Nedabylská výsypka dolů :-), Vidov, Roudný a domů
Výškové metry: 380
Účast: Ondra, Tonda, Honza Mareš, Venca, Přemek, Láďa, Vítek, Majkl, Kory, Petr Pokorný, Eri, Kocour, Honza Mikolášek, Petr Šikl, Pavel Samec, Víčko, Sochy, Jirka Tuček, Petr Novotný, Ondra Míka, Venca Drbout, Franta Kubík,
Pád: Ondra, Majkl, Láďa
Defekt:
Trackmaker: Ondra
GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/54468a1ae4b0c6740bf5aebf
Komentář:
Každý večer spolu chodíme a vodíme sa za ruky,
spoločne sa nudíme a ty chceš odo mňa záruky,
že naša láska nikdy neskončí, že je nekonečná,
ja však začínam mať obavy, že je tu záverečná.
Už je to tu ! Už je to tu ! Už je to tu ! ZÁVEREČNÁ
Ano, ano, stejně tak jako láska, i sezóna prostě jednou musí skončit. Narozdíl od lásky Nezmaři ale ví, že se v úterý 31.3. 2015 zase v hojném počtu sejdou a budou tužit tělo a čistit mysl. Ale smutno mi je, ne že ne! Co se týče vyjížďky, letos to bylo pošesté, co se na závěr jelo na Nedabylsko, tedy klasika na závěr, ke které jsem střihnul i jednu novinku v Hůreckém lese. K novince v trase ještě přibyla jedna novinka od Vency, který mi jako dosluhující pilník roku 2013 předal v půlce vyjížďky šampíčko, které jsem za všeobecného provolávání SLÁVA! vystříkal po lese a nalil si na hlavu, ne příliš vodotěsně ukrytou v helmě. Venco díky, moc mě to potěšilo a krásu včerejší vyjížďky super podtrhlo. U Nezmara jsme tentokrát byli ve velmi hojném počtu a poměrně do pozdních hodin, ale ke klasickým tématům jsem se mnoho nedostali 😉 Dost času zabrala debata nad jídlem na dokolnou (dohoda myslím vznikla) a hádka nad pivem na dokolnou (jak to dopadlo, vlastně nevím, muhehe), ale největší časové okénko zabraly úvahy nad profesionalizací Nezmarů v návaznosti na záměr získat peníze pro naše, v roce 2002 založené, ale dávno již zapomenuté a mrtvé občanské sdružení “BK Nezmaři” (je jisté, že minimálně název vetknutý otci zakladateli nutno změnit – čeština se vyvíjí a BK Nezmar s ní). Zpočátku to začlo celkem nevině, jako že někteří z nás přesvědčí své firmy ke sponzorskému daru (mého zaměstnavatele se tato úvaha jistě netýká…) či budou přesvědčeni ti, co mají vlastní firmu ke sponzorskému daru. S vypitýma pivama však stoupaly nejen částky (počali jsme na 10, končili na 100 litrech jako na nezbytném minimu), ale i způsoby jak se k penězům dostat. Vše bylo odstartováno úvahou: veřejné peníze jen leží a čekají na shrábnutí od chytrých lidí a chytří my jsme, takže už zbývá JEN vyvinout aktivitu. Takže v prvním kole se vymyslelo jak lehce shrábnout peníze města a ve finále bylo zřejmé, že v evropských dotacích bychom si jistě přišli na víc. Takže z původního návrhu na příspěvek na nové dresy, se už virtuálně začalo hradit i občerstvení na schůzích občanského sdružení (úterky u Nezmara), servis kol a nakonec i kola nová. Pro VŠECHNY PRAVOVĚRNÉ. Tedy za mě: já si o peníze říkat neumím a nemůžu 😉 ale za mě má “mozkový trust plný nápadů” plnou podporu, na organizování závodů pro děti i dospělé se budu podílet vším umem a Vámi přidělené úkoly budu s radostí plnit. Půjčovnu kol zřízenou “jen na oko” právně zpracuji. Oddaně čekám.
O.
P.s. BK NEZMAR: Nic nás nezastaví!
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 37 km, U Hada, Májská základka, tankáč, Černíš, Dasný, Bezdrev, motanice pod hrází Bezdreva, Vondrov, Munice, po žlutý k oboře, kolečko u zámku na Hluboký, po pravém břehu Vltavy domů
Výškové metry: 349
Účast: Ondra, Tonda, Honza Mareš, Venca, Přemek, Láďa, Pepa Vlášek, Vítek, Majkl, Kory, Petr Pokorný, Eri, Kocour, Honza Mikolášek
Pád: Majkl, Kory, Kocour
Defekt:
Trackmaker: Érotokritos
GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/543d5463e4b0f1fab20cbf6d
Komentář: Jak je to vše relativní! Eri si to vzal na starost a byly z toho drncavý roviny 🙂 Kdyby jsem to takhle natrasoval já a Eri opoznámkoval králem drncavých rovin, vše by bylo jak má být, ale takhle? Kde jsou staré pořádky? 🙂 Na druhou stranu nutno dodat, že se Eri snažil a zařadil i novinky, což se vždy nadmíru cení – navíc si prostě myslím, že takováhle etapa je v půlce října správně vybraná, takže šťouchnutí, nešťouchnutí, za mě pochvala 🙂 Stejně nakonec zastínila vše naše “příhoda” u Hlubocký obory, kde byla zaparkována na velmi nezvyklém místě Oktávka a v ní, světe div se, tulící se dvojice bez šatů (manželský pár? chichi). Asi byli dost nemile překvapení, neb jak poznamenal Vítek, byli jak ty zviřátka v přírodě: když se blíží nebezpečí, ztuhnou. Takže tedy pán v poloze”in da house” 😉 strnul, zalehnuté partnerce nic jiného nezbývalo a vyčkávali než kohorta 14 švarných bajkerů jejihž oči míří všechny jedním směrem pomalu přejedou (a jako že v místě samém na bahně do kopce jízda zrovna neodsýpala). A pak už bylo jen jedno téma a fantazie a rozdílný popis reality jel na plné obrátky: byl napůl vevnitř?, byl napůl venku?, Kufr měli otevřenej aby se jim nerosily skla, nebo aby měly nohy více prostoru?, jak by mi to asi do konce vyjížďky jelo, kdyby to v autě byla moje žena? atp. 🙂 Jsme už ale ve věku, kdy jsme nic nechtěli kazit nad nutnou míru – tedy nestavili jsme, nefandili, ani jsme se nevraceli zkontrolovat průběh (a jako že všechny tyto návrhy zazněly!)
O.
P.s. U Nezmara, jsme se k tématu tak nějak zase vrátili a to by jeden neřek, kolik obdobných historek se vyrojilo. Zvlášť mě pobavila Honzy Mikolášků, který si vyměřil ve Stromovce trasu 200 metrů na běžecký tréning 20x interval – když přípravy dokončil, všiml si že se chystá v trávě akce, ale proč by měla “náročná příprava” přijít vniveč, že 🙂 takže začal dávat intervaly k dvojici a zpět. Až při 19 otočení si ho všimli 😮
P.s. Vítku, Tvá úvaha mě ještě teď baví: “Kdo si zaparkuje auto na takovou akci na turistický značce???? To nechápu”
P.s. Příště je Vinetou – poslední výstřel, tak snad tentokrát konečně ten vlak potkáme… A u Nezmara zamluvte při předávání věcí na převlečení, více míst.
Trasa: 37 km, Meťák, jez Pláňat, Boršov, kolem řeky, motanice do svahu nad řekou, Vrábečský pískárny, ne úplně zezdola Tři brody nahoru, ke Mříči, čekání na vlak/dámu na kolejeích, do masivu Kluka, Slavče, Hradce, tašky a domů
Výškové metry: 520
Účast: Ondra, Petr Šikl, Tonda, Honza Mareš, Venca, Přemek, Láďa, Pepa Vlášek, Venca Drbout, Vítek, Pavel Samec, Majkl, Kory, Koubič, Petr Pokorný, Honza Voleský, Eri, Aleš
Pád: Samík, Venca Drbout, Tonda
Defekt:
Trackmaker: Majkl
GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/54341c7ee4b03f8517b7d6d2
Komentář: Počet trasérů rozšířil na hezké číslo 7 (sedm statečných, či kulí, jako v Sarajevu?) Majkl a hnedle to přineslo ovoce. Jednak opravdu co do fyzického výkonu funguje manický syndrom traséra 😉 a jednak nový člověk vždy přinese něco nového – neotřelé propojení ježděných úseků a někdy i nové úseky (alespoň pro mě jich u Vltavy pár bylo!). A když se k tomu ještě i něco nepovede a zabloudí se, tak nevadí, např. Vítek pokládal zabloudění u Mříče (zn. ve stopách lesního harvesteru a s návratem po kolejích) za za hezky vystřižený záměr, Aleš ocenil snahu při hledání nových tras podle bíločerných čar na mapě (jen někteří kartografové ví, že jde o značení kolejí), takže jen milovník drncavých rovin Eri vytkl přespřílišné vysypání prostoru mezi pražcema kamenama (málo drncalo). 🙂 Navrch mě rozesmálo, když je někomu jedno, že ostatní po půl kilometru kolejiště s velkou úlevou opouštějí, protože on vypnul a prostě JEDE a otočí to až když mu přijde divný, že je v tichém lese sám (Venca Drbout: Dojel jsem skoro až na hlavák!) Tedy trasa hezká, včetně kouzla nechtěného.
O.
P.s. Trasa však dost brzy přestala bavit Peťu Šiklů, no ono dost do krve rozedraný obličej od ostružin, asi vžene do tváře jen úsměv alá Joker z Batmana, chi chi. Spíše než poněkud fádní vysvětlení ostružinama doporučuju držet Samíkovo historku o bitce s vyrušeným kancem!
Trasa: 30 km. pravý břeh Vltavy, Hrdějovice, zanoření se do lesíku na podhosínském hřbetu, tam a zpět, Orty, prozkoumání vstupu do Ortů, Borek, motanice na Úsilný a zpět, Borek, Nemanice a domů
Výškové metry: 303
Účast: Ondra, Petr Šikl, Tonda, Honza Mareš, Venca, Přemek, Kocour, Láďa, Pepa Vlášek, Jirka Tuček, Honza Mikolášek, Venca Drbout,
Pád: Pepa Vlášek, Venca Drbout, Ondra
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/542bd08ee4b09d1441ef6f9f
Komentář: Sluníčko všechny ráno namlsalo, ale to by v tom byl čert, aby nakonec zase nepršelo. Naštěští ne moc a vzhledem k suprově zvolené trase lesem bylo sucho a neklouzalo to. Trasa byla zvolená na pohodu a pobajkováníčko takže žádný šotoliny a anaerobní prďáky, jen hračičkovství. Čupr. Já však k tomu jel v hlavě ještě jiné úvahy. Nějak jsem se díval do pelotónu a došlo mi, že jsem v něm ten den v 37 letech zdaleka nejmladší. Už jen o dva roky starší Hony byl jedinej pod čtyřicet. Pěkná geronto parta jsme byli. Kam se to řítíme? Kde tohle končí? 🙂
O.
P.s. U Nezmara proběhla dvakrát panáková vlna a z motlibičky: “Svatý Václave, vojvodo země České, nedej zahynouti nám, ni budoucím” je zřejmé, kdo vlny vyvolal.
P.s. Příští úterý se posouvá start už na 16.30 abychom toho více najeli. Tak nezapomeňte a neprotestujte, už otcové zakladatelé to takto ustavili.
Tentokrát jsme pod vedením Víti Kořínka zamířili do Sušice. Pár z nás se nemohlo dočkat, tak do Penzionu U Vítovců dorazilo už ve čtvrtek večer, ostatní se přidali v pátek ráno.
Na pátek byl naplánován výjezd na Javornické okruhy. Ze Sušice jsme vyrazili po červené TZ směr Sedlo, poblíž Albrechtic jsme se napojili na trasu “Javornického Pazdřivce” – okruh 48 km a 1750 m převýšení. Výpravu ovlivnili 3 okolnosti – chybný směr jízdy okolo Sedla, vynechávající navigace GPS (každou druhou odbočku jsme přejeli a vraceli se) a to, že meteorologové se tentokrát trefili a pátek byl deštivý. Pod Sedlem se stal první … nemilá věc této výpravy – věděl jsem, že okruh se jede proti směru hodinových ručiček, ale neodhalil jsem, že okruh troří “osmičku”, tedy že z Albrechtic se jede na Sedlo. Místo toho jsme Sedlo obkroužili a pokračovali na Kašperk. Tam už naše výprava nebyla kompletní, otcové zakladatelé jeli vlastní trasu na Javorník (nakonce byli jediní kdo se tam podíval a navštívil v místní restauraci vepřové hody) a Petr Pokorný fungoval jako spojka mezi oběma skupinami (připojil se v Kašperkách). Sjezd z Kašperku k Otavě u Anína byl parádní, “borový singlík” se moc líbil, stejně tak přejezd do Radešova. Neustále mrholení začalo bohužel přecházet v déšť. Část peletonu proto jela do Kašperek po silnici, zbytek po žluté TZ a přes Sibeniční vrch. To už opravdu dost chcalo, ohlasy na tuto terénní zajížďku opravdu nebyly pozitivní. Při rychlém sjezdu po louce nás nemile překvapil natažený drát přes cestu, Kory se ale projevil jako džentlmen a vzal to na sebe (jel první), naštěstí se mu jako zázrakem nic nestalo. V hospodě jsme se najedli, napili, pokusili se uschnout, a hlavně zásadně upravili trasu. Na technické pasáže na Javorníku se nám za mokra nechtělo, takže zkratka po zelené na Kašperk (velmi prudký výjezd po asfaltu). Odtud tlačenka přes Pustý hrádek a opět po trase JP přes Nadějov pod Sedlo. Odtud chybně vpravo do Kakánova a prudký výšlap na Sedlo. Navíc jsme ztratili trasu a tlačili, nosili kolmo lesem vzhůru. Ze Sedla byl ovšem moc pěkný dlouhý sjezd, vlastně až do Sušice. Cestou se nám ještě podařilo rozmotat Peťovi Pokornému uzel na řetězu, i když to chvílemi vypadalo, že nám ukáže, jak zvládá pumptrack. Celkem myslím hodnotných 50 km, 1580 m výškových.
Večírek probíhal po celé Sušici – sauna, pivo na stojáka, hotel Fialka, disko, Rokový Kloub, kebab, …
V sobutu ráno se k nám přidali legenďáci. Víťa Kořínek připravil trasu směr Klatovy, po modré do Petrovic, žluté a červené do Velhartic a pak po červené až do Klatov, lesní cesty nahoru dolu, výškové metry přibývaly. V Klatovech jsme poobědvali na náměstí a potom pokračovali po žluté na vrch Barák. Tady nás Ví’ta protáhnul místním singletrekem zakončeným bikeparkem Kocourov – jak symbolické, ale Kocour byl na vlastní trase a nikdo na jeho počest nedal Kocour drop. Dále nám Ví’ta ukázal svojí chalupu, dal napít vody ze studánky, ale na větší pohoštění nebyl čas, když jsme se vyškrábali znovu na hřeben a v dáli viděli Svatobor, bylo jasné, že to se světlem bude o fous. Debaty na zkrácení byly, ale Ví’ta se ukázal jako pevný vůdce (což dokázal už ráno, když si pozici v peletonu hlídal tak důrazně, že poslal Aleše k plotu) a dál jsme se drželi trasy – do Kolínce po vesnických asfaltkách a dále po žluté a červené. Peloton přeci jen trochu prořídl, ale většina se na Svatobor vyškrábala a se zapadajícím slunkem jsme si dali sjezd. Ti kdo nejvíce věřili ve svojí techniku po šterkovém chodníčku s kamennými schody – opravdová lahůdka, ale všichni jsme si párkrát raději slezli, obzvlášť potom, co Aleš dovršil hatrik kotoulem po schodech (samozřejmě byly 2 výjmky, které nám předvedli, jak se to jezdí, všichni víme o kom je řeč). Dojez do Sušice byl s posledním světlem, takže paráda. Celkem 85 km, 2300 výškových metrů, počasí bez deště, chvílemi i sluníčko.
Večírek byl více než komorní, grupu trvořilo skoro Sedm statečných, Bylo nás o něco víc než pět – ano, na večírek a nedělní bajk nás zbylo 6!!
V neděli jsme se popojeli auty na Javorník s cílem dokončit plánovaný okruh Pazdřivce. Bylo krásně jasno, sluníčko, z vrcholků výhledy na nížinu v mlze, takhle si představuji bajk. Na Javornické okruhy znalci prý vyráží, když pár dní neprší – my jsme se, jak pravil Eri, spokolili s pár hodinami. Terén byl tězký, mokré kořeny a kameny, ale úvodní pasáž přes Javorník a Ždánov byla moc hezká. Trochu jsme se zamyslili nad trasou, na Sedlo se nikomu moc nechtělo, času bylo dost, tak jsem přes Chlum sjeli do údolí Zlatého potoka. Odtud po červené na Popelnou (trasa možná raději na pěší turistiku, ale nádherná) kde jsme so občerstvili a vyrazili směr Královský kámen a odtud sjezd do Javorníku. Eri chytl klacek do předního kola, takže na výlet bude mít i drobnou vzpomínku na holeni. Na Javorníku na nás čekala odměna – vepřové hody v restauraci Krásná vyhlídka, takže jsme víkend na bajku krásně zakončili, 32 km, 950 výškových metrů.
V.
Trasa: 37 km, Čína, za Škodovkou na Adamov, návštěva Alešákova concrete mansion, pod Floridu, singlíky na Babě, Mrhal, singlíky na Hlincovce, Dubičák a singlíky na něm a pod ním a domů
Výškové metry: 590
Účast: Ondra, Petr Šikl, Vítek, Tonda, Honza Mareš, Venca, Eri, Kory, Pavel Samec, Petr Jiřička, Víčko, Přemek, Kocour,
Pád: Ondra (pokus o rozebrání zídky), Samík (očividní svědkové tvrdí, že jsme málem přišli o jednoho Nezmara…)
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/5421b04fe4b0caf51a1eb819
Komentář: Za prvního opravdu chladného podzimního úterku se s účastí pytel zrovna neroztrhl, ale aspoň bylo vidět, kdo je pravověrný, nebo pro koho je účast z nějakého důvodu 😉 prostě důležitá. Ano, nebylo mi nejlépe (a dnes je mi hůř) a tak mi Peťa vyšel vstříct a natrasoval to tak, aby jsem se mohl vracet domů z co nejbližšího bodu. Takže Peťovo motanice po lesíčkách kolem Budějc na trénování techniky – právě se zkracujícím se dnem na ně přichází ten pravý čas! Tak snad jen správně rozpoznat, kdy už je moc velká tma na jízdu v lese, aby jsme o toho Samíka přeci jen nepřišli! Tedy další vlastnost kterou trasér musí mít: myslí i za ty, kteří do toho jdou srdcem 🙂 a nebezpečí se snaží předcházet.
O.
P.s. Do hospody jsem opravdu nešel, moudra a veselosti jsem si vyslechnout nemohl a tak jen vyslovuji přesvědčení, že pro vícero z nás naše statistiky nejsou prázdná čísla a je třeba jim něco obětovat 🙂 Dotazů, proč jsem se na to včera nevysral, bylo dost, ale stejně tolik bylo i dovětků: “Ty vole, já to vlastně chápu.”
Trasa: 41 km, Velkas, modrá nad Vidov, Nedabyle, Hůrka, Zborov, Ohrazení, Ledenice, chviku zelená, Pulmon, prohlídka Pulmonu, loukou do Zalin, lesem za Ohrazeníčko, Třebotovice, skákačka na Dobrou Vodu (Danny Hart se za tmy nekonal…) a po asfaltu domů
Výškové metry: 553
Účast: Ondra, Petr Šikl, Vítek, Tonda, Honza Mareš, Venca, Majkl, Eri, Kory, Pavel Samec, Pepa Vlášek, Jirka Habrda, Petr Pokorný, Honza Mikolášek, Venca Drbout, Petr Jiřička, Aleš
Pád: Venca Drbout, Vítek, Erotokritos
Defekt: Petr Pokorný prořízl plášť
Trackmaker: Petr Pokorný
GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/54187898e4b0a9db3e9186c5
Komentář: Zkostnatělé trasérství potřebovalo impuls, o kterém se již mnoho nadiskutovalo a z lůna Nezmarů byla zrozena další persona, která má tu chuť něco vymyslet, najet a nechat na sebe pak některými prskat 🙂 Za mě jen plusové body (jako u každého se zodpovědným přístupem), neb ono se to samo nenatrasuje. A navíc mě zaujala taktika: prohlížím si na netu mapy, najdu “bod zájmu” kde ještě Nezmaři nebyli (Pulmon) a jedu si to najet aby se nebloudilo. To je přístup! A mrmlalové budou vždy – i když proč při blátivých drncavých rovinách bylo mezi zuby procezeno: “Je vidět, že má Ondrovo školu” opravdu nevím 🙂 A Pulmon za to opravdu stál, někdy se tam můžem vydat z detektorama kovů hledat staré střelivo, které opravdu není z kamene, Peťo! Edukativní okénko můžou otevřít už jen ti, které to opravdu zajímá: www.mapy.cz/turisticka?x=14.5643543&y=49.0378967&z=11&source=base&id=1904811
O.
P.s. U Nezmara pak přišla veselice k narození Alešovo Emičky, která zatím vypadá jako omrzlí ustupující Němci od Stalingradu, ale určitě bude po mamince a brzy se to vylepší. K tataráku se podávalo chutné pivečko ze světově proslulého pivovaru Samson (nikdy nepropláchnuté trubky mu dávají charakteristický říz), po první návštěvě nostalgie v podobě broskvové Koskenkorvy, se dostavil Myslivec a začalo být zle (veselo). Dnes je těžko asi nejen mě…
Nebyly nalezeny žádné obrázky