29 ledna, 2016 | 
Author: Trasa: 29 km, po stezce kolem Vltavy, Husova Kolonie, kolem Škodovky, Rudolfov, žlutá kolem Děkanského dvora na Hlincovku, hráz Mrhalu, zadem na Jivno, okolo Baby, zpět na Rudolfov, kolem Dubičného potoka, Dubičné, přes sjezdovku, pod hřbitovem na Dobrou Vodu, kolem Dobrovodské stoky, na nádraží a na plovárnu.
Počasí: 4°C, tající sníh
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Václav Krutina, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Martin Ehrenberger, Jirka Tuček
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Letošní zima je opravdu zajímavá, obzvláště pak leden s jeho výkyvy teplot. Pro zajímavost jsem připravil přehled teplot na startu úterních nočních vyjížděk, měřených vždy těsně před půl šestou. Po rekordních teplotách pod nulou a víkendové sněhové nadílce přišlo tání. Rozbředlého sněhu a bahenních koupelí jsme se opravdu už nemohli dočkat. Osobně bahno nemám rád a břečku, která klouže stejně jako bahno taky ne. Co se dá dělat, přírodě neporučíš, alespoň to byla dobrá technická průprava. Myslím, že nás to ale nakonec i docela bavilo, držet kolo stále ve smyku i když nechceš se nepovede každý den. V hospodě jsme to spláchli pivkem a bylo hned líp, hlavně když nás druhou rundou po okraj načepovaných piv vrchní pokropil. Někdy je dobré sedět v hospodě v nepromokavých čapácích, pivo po nich dobře stéká a z funkčního prádla rychle vyschne. Mé pouzdro na telefon má ještě dnes krásný pivní odér.
Hony
Akce se nám ujala, takže máme za sebou pokračování. Procvičování naučeného z minulého týdne + nácvik dalších dovedností. Zpráva pro ostatní: laťka je opět o něco výš a do rozjetého vlaku se bude čím dál tím hůř naskakovat :). Příště opět v pondělí.
Zdar V.
Fotky a videa ze Snake arény ZDE (Nutné přihlásit se na Google disk bknezmar. Kdo se nedokáže přihlásit, ať poprosí zdatnějšího kamaráda, který mu prozradí jméno a heslo.)
Ochutnávka bez přihlášení: cvičné video
Přemek opět organizoval ubytování na faře na Kvildě. Co nenaplnil zkušenými běžkaři doplnil méně zkušenými a nezkušenými. Tak se opět, již podruhé, sešli 3 generace lyžníků. Před 14 dny bylo v celé republice jaro, ani na horách žádný sníh. Jako zázrakem ale na tento víkend napadla na Šumavě spousta sněhu, v mrazových lokalitách – 32°C, zima jakou jsme minimálně 2 roky nezažili.
Skupinka rodičů s dětmi věnovala páteční večer sjezdovému lyžování – děti jezdili a rodiče postávali pod sjezdovkou se svařákem a grogem. Byla ukrutná zima, – 15°C a asi i více, hodinka nám všem stačila. Dětem i sobě jsme večer darovali volnost, vybalili jim kartáčky na zuby a odešli do pekárny. Tam se o nás opět vzorně postarali, vzpomínky na večer řadě z nás dunily v hlavách celý příští den.
V sobotu už se oteplilo, teplota lehce pod nulou, ideální podmínky. Do toho trochu sněžilo, scenérie jako v pohádce. Hromadně jsme vyrazili na Bučinu. Peleton se roztrhal podle výkonosti, ale Na Alpské vyhlídce jsme se všichni sešli. Sám jsem v to, jako vodič družstva “D” ani nedoufal, ale svoje družstvo musím pochválit. S nástrahami trati bojovali statečně, sice nám to trvalo 2,5 hodiny, ale hlavní bylo, že měli (skoro 🙂 ) pořád dobrou náladu. Po pozdním obědě jsme ve 14 hod vyrazili zpět, někteří ještě přes prameny Vltavy. Do pekárny dnes jen na jedno a petky sebou, večer probíhal na ubytku. Přemek s kámošem hráli na kytary, do toho se vyprávěly vtipy – už dlouho jsem se tak nezasmál, parádní večer. Kocoura Marcela by se tím mohla živit!
Na neděli jsme si nechali klasiku Kvilda-Horská Kvilda. spousta lidí, ale v hospodě jsme byli dost brzo, takže jsme si i sedli, dali nějaké občerstvení a jeli zpět. To už se dost oteplilo, bylo nad nulou. Na další dny chmurná předpověď, + 5°C a déšť. Tenhle víkend jsme trefili úplně přesně, před a asi ani po letos lepší nebude.
Díky všem, moc povedená akce, zdar V.
Tolik rychlý report, aby tato skvělá akce nezapadla, doufám, že doplníte.
Trasa: 25 km, Švábák, zelená na Mokré, hranou lesa, přes vojenský prostor na tašky, na modrou na Nové Homole, Koroseky, přes Dubský potok ke kolejím, Černý Dub, lesem na Bábu, dolů k Pilotovi, po červené k řece, do Boršova, kolem bezdomáčů, podél Vltavy, stezka kolem Meťáku, plovárna.
Počasí: -10°C, sníh (místy – 14°C)
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Václav Krutina, Petr Šikl, Vítek Sirotek
Pád: nikdo
Defekt: Venca – 2x
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Padá sníh, padá sníh, pojedeme na saních. My raději saháme po kolech a vyrážíme do mrazivého večera vstříc sněhovým dobrodružstvím. Peťan na startu poznamenává, že jakékoliv opravy defektů budou v tomto mrazu doslova trestem a vyrývá tak nevědomky přídomek dnešní vyjížďce – pícháš, píchám, pícháme, ale nepředbíhejme událostem. V této zimní sezóně máme podruhé možnost okusit radosti a nástrahy terénu zahaleného sněhovým příkrovem. V hlubokém prašanu drží kolo bez větších problémů, o poznání hůře tomu je na uježděných polních cestách. Někteří se baví řízeným smykem, jiní se sevřenými půlkami vyrovnávají ty nechtěné. Alespoň není čas vnímat teplotu padající pod mínus deset stupňů Celsia. Ta se ale místy rázně připomíná štípáním do holých tváří bikerů. Vzduch se třpytí, mráz tak máme možnost i vidět. A je to tady, Venca hlásí defekt zadního kola, míříme k nedaleké železniční zastávce, jež nese hrdě název Černý Dub. V dřevěné boudě sedí osamocená slečna, která zprvu tiše přihlíží výměně trnem propíchnuté duše. Nejspíše pod tíhou komentářů padajících na Vencovu osobu opouští slečna veškeré věci v čekárně a jde kouřit kamsi do tmy. Loučíme se a míříme přes kopec Bába k Pilotovi. Venca hlásí druhý defekt a míří rychlím sjezdem k Arše do Boršova. Doufáme, že stihne na poloprázdném zadním kole dojet, nechceme se totiž ochudit o sjezd od Pilota k řece. Sjezd je úžasně jetelný, dá se přitlačit na hranu jezdeckých možností. Před Archou se již Venca snaží o opravu druhého defektu, necítí prsty a i podruhé zasahuje vrchní mechanik Pěťan. Vychutnáváme si poslední zasněžený úsek kolem Vltavy a míříme do útulně vyhřáté restaurace Na Plovárně. Sundaváme jinovatkou pokryté helmy, namrzlé oblečení a těšíme se na horký čaj s rumem.
Hony
Co dělá biker v zimě, když se zrovna neprohání po zasněžených pláních? Piluje techniku! Řada z nás jistě cítí, že v technice jízdy má nedostatky a ne vždy má kolo pod kontrolou. Někteří se dokonce snaží s tím něco dělat, naštěstí máme mezi sebou zkušenější borce, kteří jsou ochotní nás ostatní něco naučit. Během vyjížděk na to není moc čas, tak jsme už kdysi přemýšleli udělat speciální výuku techniky. Nultá lekce se konala loni na schodech u Budvar arény, Peťa Š. vyučoval a já s Honym jsme se snažili něco pochytit. Místo dobré, dokonce pod střechou, ale časem by nás asi ostraha vyhnala. Tak mě letos při pohledu na prázdnou dílnu v práci napadlo, že bychom ji mohli využít. Pár nadšenců se našlo, překonali vrozené obavy a na stará kolena se rozhodli se něco pod vedením Dr. Šikla přiučit. První lekce se tedy uskutečnila v pondělí. Dali jsme tomu cca 2 hodiny, a i když to nebylo zadarmo (nějaké pády byly), tak každý myslím už cítí nějaký pokrok. Jelikož, vzhledem k ohlasu, se to asi líbilo, tak příští pondělí budeme pokračovat. Kdo by se chtěl přidat, tak se ozvěte.
Zdar V.
Trasa: 36 km, stezka po pravém břehu Vlatavy, kolem Trégráku do Hrdějovic, modrá lesem na Hosín, sjezd po zelené do Zámostí, kolem nádraží, částečně po stopách hlubockého maratonu na Chotýčany, podél kolejí k Poněšické oboře, cestou necestou k asfaltce na Poněšice, Zámostí a po pravém břehu Vltavy na plovárnu.
Počasí: 4°C, zataženo, déšť
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Václav Krutina, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Lojza Orgoň
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Po krátkém zmatku na startu a čekání na Peťana, jsme se přesunuli k lávce přes Vltavu u ÖMV, abychom zde počkali na Samouše. Při čekání jsme z nenadání potkali paní Šiklovou na bicyklu neznámé značky. Upřesňuji maminku Peťana, jistě ji poznáte na jedné z fotgrafií. Naší nabídku společné vyjížďky zdvořile odmítla. Již se Samoušem jsme vyrazili vstříc bahennímu dobrodružství, které v Zámostí posílil krátký deštík, aby vyvrcholilo na šotolinách v okolí Dobřejovic. Úlevou byly snad jen kluzké kořeny ukryté pod tlejícím listím. Ondrovy obavy z nadměrného potláčání při nedělní expediční akci hledání cesty kolem Vltavy, kterou bychom snad někdy využili při úterní vyjížďce, jsou zdá se býti zcela liché. Kosa nekompromisně zařadil několik úseků badatelského charakteru. Dostal nás na místa, kde jsme všichni byli zjevně poprvé a nejspíše se na ně už nikdy nevrátíme. Prodírání lesem, cestou necestou, kolem rozbořené vodárny, z kopce do kopce. Pokud byl kdy Samouš na pochybách kde to vlastně je, tak dnes byl ztracen nadobro. Závěr vyjížďky patřil asfaltu v oddychovém temtu, v podstatě až na plovárnu, kde jsme se setkali s Banánem a Vláďou, s naším společným kamarádem Bicim a možná dorazil i Eri, který zbaběle podlehl nevlídnému počasí.
Ondro a kdys byl ty? Tohle byl přesně tvůj snový bike! Světlo leží ladem a baterie stárnou! Dělej s tím něco!
Hony
Po delší době se mi na neděli udělalo okénko pro sport a tak jsem začal přemýšlet co s ním. Běžky byly kvůli nedostatku sněhu vyloučeny, navrhovaná expedice bruslařsko-chodecká byla ostatními chlapci (správně!!!) vyloučena s argumentem, že ne všichni Nezmaři jsou v plavecko-otužilecké sekci a tak zbylo, světe div se: KOLO. Jenže proč opakovat a) v lednový den b) s velmi omezenou fyzičkou oproti ostatním to, co provozuji přes rok? Proč se nepokusit přispět do znalostní Nezmarské pokladnice CB a okolí? Poznávací expedice byla odpovědí na vše. Na vábničku “nebude to jen o kole” se chytli Eri, Hony, Samouš a Petrové, kteří však díky alkoholu (to je ten prevít, co rozbíjí rodiny!) účast odpískali. My čtyři, za všeobecné shody o charakteru akce, namířili autem do Přísečné s tím, že probádáme oba břehy Vltavy mezi Krumlovem a Rájovem a zjistíme, proč tam Klub Českých turistů nemá značené trasy. Výsledek je už znám: Kurwa, protože tam tudy žádná cesta nevede!!! Naše putování by se dalo charakterizovat následujícím:
1) úsek Přísečná – Český Krumlov (4,2 km po silnici – viz. mapy.cz) naše 4 členné komando zdolalo “na kole” za 2:58 (slovy: dvě hodiny a padesát osm minut) a urazilo vzdálenost 16,5 km.
2) kolo se dá nést i do docela strmého kopce i na podkluzujícím jehličí
3) část zemědělců chytře vrství kameny sebrané z pole na kraj pole, aby je ta méně chytrá část zemědělců rozorala pluhem zpět do pole. Motivací zřejmě bude nutnost (?) odstranění i malinkého úseku trávy oddělující pole a houští/les, aby cyklista musel jet jen a pouze oranicí. A že hlubokou orbu zemědělci zvládají!
4) Samouše jsme vyvedli z přesvědčení, že polehané tráva na břehu řeky není cesta (v klasickém slova smyslu). Převod 1:1 na rovině na plný kotel.
ALE!!!
Výlet všichni hodnotili stoprocentně pozitivně, neb jsme byli všichni naladěni na expediční notu. Výlet přes romantické výhledy na lezeckých skalách Sedm špicí, čarokrásnými zákoutími řeky Vltavy, umocněný absencí jakýchkoli lidí (co by tam taky dělali, že?), hezkým počasím a pozorováním laní (to je to velké od jelena, nezaměňovat z běžnou srnčí havěťí!), podložený rozebíráním citových vazeb v rodině a i mimo rodinu jednotlivých Nezmarů ;-), byl prostě ČUPR. A oběd v pivovaru Eggenberg s nefiltrovanou dvanáctkou nám hlavu zamotal natolik, že při poobědním výletě kolem Krumlova po značeném terénu jsme stejně zabloudili – tentokráte mezi Krumlovskými pejskaři a rodinkami s kočárky 🙂 O to víc jsme se tomu smáli, nakonec se ztratili i sami sobě a do Přísečné dojeli po dvojicích.
O.
P.s. Pozorní poznali, že druhá strana řeky byla mimo naše (pouze časové!) možnosti a bude prozkoumána Yindy.
Počasí: 10°C, jasno
Účast: Ondra Ludvík, Honza Mareš, Pavel Samec, Martin Ehrenberger
GPS: www.sports-tracker.com nebo www.endomondo.com
Trasa: 42 km, k JČU, kolem golfového hřiště k Hadovi, Hakláče, mezi rybníky na Křenovice, Pod Vráží, Kvítkovice, louky k Jankovu, Bohušovická myslivna, pod Haberským vrchem do Sedla Kluku, sjezd pod Kašparku, Slavče, Hradce, tašky do Šindláku, Eriho zkratka přes Švábák k Bagru a do Perly.
Počasí: -1°C, sníh, inverze
Účast: Honza Mareš, Václav Krutina, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Martin Ehrenberger, Radek Anderle alias Banán
Pád: Pavel Samec – 2x, Banán
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl, Martin Ehrenberger
Komentář: Těsně před vyjížďkou se ozve známé pípnutí mobilu. Bleskne mi hlavou, že jistě dorazila nejdůležitější zpráva světa týkající se noční vyjížďky, proto rychle vytahuji mobil a ověřuji, zda se nemýlím. Ano, dorazila zpráva od Venci, nabízí k prodeji dvě LED blikačky za výhodnou cenu? Po chvíli další pípnutí, znovu tedy rychle sahám po mobilu, abych nepromeškal další, tentokráte již bezpochyby nejdůležitější zprávu světa. Píše Lojza: “Kluvi dnes za A. Nekem způsobily. Pavel také nejede.” Z vlastních zkušeností vím, jak snadno se lze při psaní zprávy překliknout na miniaturní dotykové klávesnici. Dedukuji z marťanštiny, že kluci na dnešní strat nedorazí. Zprávu posouvám v svém žebříčku důležitosti na přední místa. Takhle se mnou necvičí ani pracovní zprávy o zastavení montážní linky aut v BMW! (kecám) Venco, Venco, co jsi nám to dal za mocnou zbraň k užívání. My co odmítáme Facebook, Twitter, Instagram, preferujeme pro komunikaci starý dobrý mail teď máme Viber. Manželka nemůže pochopit, co si to soustavně píšeme! Přiznám se, že pokud jí to začnu vysvětlovat, tak mám trochu obavu, aby správně pochopila tu nevýslovnou naléhavost a důležitost naší společné korespondence, sahající přes několik tématických skupin kterých jsem členem. Uf…
Pro dnešek je tedy více než jasné, že bez hlavního trasera musíme dnešní trasu vymyslet sami a na startu tak řešíme vhodnou lokalitu skýtající co nejvíce zimních radovánek. Souboj vyhrává Kluk nad Jivenskou Babou. Trasování se ujímá Peťan a volí netradiční variantu přiblížení k hřebenu Kluka. Po hodině a půl v sedle dorážíme do Kvítkovic abychom mohli pozvolna stoupat k Bohušovické myslivně a dál až do Sedla Kluku, pro které přebírá trasování Eri. Během cesty děláme více zastávek než je obvyklé, Banán neustále vyrušuje s heslem: “Mám nohy jako konve!”, je po pondělním florbálku znaven a chce stále popíjet čaj s rumem z termosky. Při závěrečném stoupání do sedla se plně projevuje efekt inverze, z větví stromů padají kapky vody a sníh na zemi je rozbředlý. Se sjezdem se znovu mění teplota vzduchu lehce pod bod mrazu a Samouš si může na plno užívat zledovatělé cesty do Slavče. Rychlost krotí hrubším sáhnutím na brzdy a už mu letí kopýtka vzhůru k nebesům, odnáší to naštěstí jen jeho oblíbená oranžová zimní bunda. Závěrem nás Eri protáhne polní spojovačkou mezi Šindlákem a Bagrem, abychom vše spláchli kroužkem v Perle.
Při dnešní vyjížďce jsme doslova proflákali celkem 47 minut, což je rozdíl mezi celkovou dobou vyjížďky a dobou jízdy v sedle. Podotýkám, že nedošlo k žádným defektům a Samík se ze svých dvou pádů zvedal velice rychle. Banáne, ten horký čaj s rumem, co se musí srkat, aby si člověk nespálil jazyk, není opravdu ideální volbou. Ale chutnal mi. Dosavadní průměr v tomto rozdílu jsme drželi na 20-ti minutách.
Hony
V Sedle Kluku