Z přirozené lenosti a pohodlí jsem ještě v 10 hod dopoledne váhal, jestli to má cenu, když tak leje. Radar ale věštil, že bude už jen líp, tak jako že jo. Akce začíná losováním posádek do lodí, čímž faktor náhody ředí ambice a spojuje zrno s plevami. Mě si vytáhl Vlasta, podsaditý svalovec s pirátským šátkem. Očima sjel mou, proti němu vychrtlou, postavu trochu odměřeně, vztyčil zaťatou pěst a vyhrknul otázku (na niž čekal jedinou odpověď) : “pojedem na krev?”  Tož, byl jsem překvapen, ale souhlasil jsem 😉 Pak ještě dodal, že jezdí Krále Šumavy a tak..hmm. Pořadatelé chtějí asi závod více profesionalizovat, tak prodloužili prodloužitelné tratě (voda, běh). Na kanoích jsme tedy bojovali nejprve proti větru asi 300 m na startovní linii, aby jsme si to pak odpádlovali zpět v tempu. Zrušily se objezdné bóje, ale přibyl “finish coridor” těsně před výlezem z vody. Tam se vařila voda, až kapři skákali ven, fakt! Bohužel jsme asi jako jedni z mála dodrželi startovní linii a po výstřelu z brokovnice museli balík dohánět, nicméně jak Vlasta slíbil, tak udělal. Letěli jsme jak raketa na Dunaji a vyloďovali se na takovém 15.-20.místě. Samozřejmě ani já se neflákal! Parádní výsledek dosáhl (tradičně) jmenovec a kamarád Petr Pokorný, který ve spojení s atletickým junákem na háčku kladivovali tak skvěle, že se jejich příď dotýkala břehů u Bošileckého mostku jako druhá! Následoval běh do depa pro kolo, kde jsem měl mašinu (chytře) připravenou na výjezd hráze (ostatní to vedli), čímž jsem získal asi 3 místa. Šup přes mostek a na šotolinku. Kolem rybníka to samozřejmě svištělo, převýšení celkem asi 30m, polovina (dojezd) po asfaltu. Snaha byla získat v terénu, ale zase nepřehánět, aby zbyly síly. Většina sokolíků se takhle právě utavila, takže na prvním kilometru jsme se předjížděli jak zběsilí, ale pak už jsem jim ujel a nikdo mě celou zbylou cestu (dlouhých asi 10 km 🙂 ) nepředjel. Tímto děkuji bajkerské a silniční sekci za výcvik fyzický i taktický 😉 Zároveň se ale čelo nepřibližovalo až tak rychle, jak bych si přál a, hlavně, cíl se nezadržitelně blížil. Docvaknul jsem kluka na 4. místě (btw. jel na trekingové hapině, že bych se s ní i na nákup do Jednoty styděl) a já se mu jal vysvětlovat princip střídání se, abysme dojeli toho před náma. On na to, že to právě říkal už ten před náma a pak mu ujel, takže na to moc neslyší. Jeho chyba. Párkrát jsem ho vystřídal, ale on se rozhodl, že bude prostě přede mnou, takže jsem se pěkně vyvážel a šetřil síly na běh, který byl letos o poznání delší. Před “horskou prémií” s kótou vyšší asi o 5 metrů než okolí jsem mu přátelsky nabídl společný nástup, ale nabídku nepřijal a tak jsem se pokoušel tu trojku co byla přede mnou sjet trochu na krev. Týpek byl ale dobře zatáhlý a hlavně mu to (opět romanticky přes Bošilecký mostek) i běželo, takže nebyla šance být lepší než čtvrtý. Za odměnu jsem si pak cestou domu dal v Globusu řízek s BRAMBOROVÝM salátem 🙂

Pěkná akce, jako vždy, žádný těžký závod, ale přátelská atmoška, což je hlavní. Příště, kluci, ale jedeme na raftech a ukážeme jim sílu kolektivu! BKNEZMAR, nás nic nezastaví!

NZO (nelze jinak) :

Na tom bošileckym mostku
hrály tam dvě panny v kostku
Hrály hrály hrály až se obehrály
shodily se z mostku

Nejsou všechny holky stejný
některá má voči černý
Některá má voči, některá má voči
některá má černý

Nevěř holka chlapci, nevěř
na řičici vodu neměř
Voda ti vyteče, chlapec ti uteče
bude lásky konec
voda ti vyteče chlapec ti uteče ,
bude lásky konec

[Show slideshow]

Trasa: 38 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, Hradce, Slavče, prďák po zelené na Kluka, sjezd do Vrábče, Tři brody a po červené kolem řeky k Nezmarovi.

Výškové metry: 602 m

Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Kocour, Petr Pokorný, Majkl, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Kory, Bivoj, Pavel Samec, Venca Drbout, Honza Mareš, Banán, Honza Mikolášek, Filip Toul.

Pád: Přemek

Defekt: Samouš – trhač řetězů, Eri – defekt u bezdomáčů

Trackmaker: Hony

GPS: www.spors-tracker.com

Komentář: Počasí na jedničku vytvořilo ideální příležitost otestovat výkonnost týmu a užít si suchou červenou kolem Vltavy. Přihlásil jsem se tedy o trasérství a nasměroval skupinu na Švábák. Nasazení ostrého počátečního tempa při přesunu do Slavče zažehnal Ondra svou žádostí: “Hony, držto na začátku na čtvrt plynu.” Díky tomu se podařilo udržet celou dvacetičlennou skupinu až pod prďák na Kluka. Zde došlo na test fyzické výkonnosti a technických dovedností při výjezdu. Tentokráte odmaturoval Šiklín, Vítek a Kory. Dobrá práce!!! Ambice, které jsem do sebe vkládal se bohužel nepodařilo uskutečnit, jednomu šlápnutí téměř před cílem jsem se nevyhnul. Po cestě jsme ztratili Sochyho trpícího žaludečními potížemi. Pod vrcholem Kluka se oddělilo béčko. Záplava hormonů způsobená fyzickou zátěží cloumala nezadržitelně týmem, což mělo za následek ztrátu Majkla objíždějícího prďák vedlejší pěšinou. Po sjezdu do Vrábče těžbou rozdrásaným úbočím Kluka, ukázal Samouš svou ukrutnou sílu a přetrhl řetěz. Mechanické okénko zahájil hrubou silou Aleš a s téměř chirurgickou přesností dokončil pan doktor Šikl. Lehká časová prodleva tak napomohla Majklově návratu ke skupině “A”. Sjezd přes Tři brody na červenou byl ideálně jetelný, jak už jsem to dlouho nezažil. U Cábů jsme se setkali s béčkem, které zvolilo těžší variantu výjezdu Třemi brody, aby se s námi posléze potkalo U Rybů. Červená kolem Vltavy byla pojata jako sprint jednotlivců. Všechny skupiny se definitivně sjeli těsně před nadjezdem přes E55, kde začala eskapáda Eriho a Vítka. Tito se oddělili, aby si užili průjezd kolem bezdomáčů pod mostem. Zbytek valil po novém asfaltu, část zahla na polní cestu k Vltavě. U Meťáku zachytil Ondra Eriho SOS, který pořídil defekt, na jehož zdárnou opravu chyběla jedna zásadní pomůcka – pumpička. Eri si ji ve chvatu nevzal a Vítek, jemuž byla odcizena s kolem, ji ještě nezakoupil. V tu dobu již byli Ondra se Šiklínem na záchranné pumpičkové akci. Závěr vyjížďky se tak lehce zkomplikoval, ale všechny chmury se pak rozplynuly nad půllitrem zlatavého Samsona.

Hony

NZO:

[Show slideshow]

Trasa: 43 km, lávka přes nádraží, Sucháč, Dobrá Voda, Švajce, Třebotovice, Ohrazeníčko, Ledenice, Pulmon, Zaliny, Ohrazení, Zborov, hodějickej lesík a domů

Výškové metry: 473 m

Účast: Ondra, Venca, Aleš, Pavel Tíkal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Bivoj, Honza Mareš, Ondra Míka, Petr Šikl, Vráťa, Majkl, Kory, Duby, Eri, Vláďa, Vítek, Víťa Kořínek

Pád: Bivoj 3x- šíří se asi nějakej třípádovej virus nebo co…, Eri

Defekt: Ondra – ti, co nesledovali, že mi měnil Peťa Šiklů jen obdivně pokyvovali – to už to máš, jo? Jo mám, jsem BOREC! 🙂

Trackmaker: Petr Pokorný (od rodinného stříbra se neodděluje ani malá část, to vím. Jen jsem se na něj chvíli díval. Ve vitríně 😉 )

GPS: www.endomondo.com

Komentář: Pulmon. Všichni ví, všichni znaj, takže o čem psát? Už se vysvětlovalo na stránkách x-krát…

No úplná pravda je, že plně orientovaní nejsou úplně všichni – kupříkladu Bivoj (někdo tím příkladem být musí!) nám na Pulmonu vyprávěl, že minule jsme na podzim byli taky na Pulmonu, ale na jiným… Jeli jsme tam jinudy, vypadalo to jinak, ale taky jsme říkali, že to je Pulmon a připojovali vysvětlující historku. Ehm, byl to ten samý Pulmon. Jen stačilo jet jinudy a k Pulmonu přijet z druhé strany 🙂 A to je na našich vyjížďkách krásné. I stejné cíle jsou pokaždé jiné a na jiný způsob. Mě osobně včera ještě zaujalo zjištění, že krávy – ačkoli maj celou louku pro sebe a ta louka je všude stejná – tak ony ty potvory chodí po pastvě jednou uzoulinečnou pěšinkou. Buďa taky fandí singl trailům jako my, či snad ctí geopatogení zóny? Nebo si nechtěj pošlapat čerstvé lupení? 🙂 Dlouho jsem nad tím přemýšlel, muhehe. Každopádně když už jsme měli kravská lejna všichni na obutí (PNEU!!!) a v případě Pavla Tíkala i na dresu (zašpačkoval si…) přišel kravský trajlík vhod. Jo a pánové, ti kdo drželi elektrické dráty a umožnili hladký průjezd všem z ohrady ven, byli odměněni nezájmem “kamarádů” o gruppo compacto a vše si museli tvrdě dojíždět. Dík, solidarita je naší předností… Na závěr při finišování v hodějickým lesíku, jsem pamatujíc na předsevzetí, svou komunikaci omezil na minimum (úplně mlčet mi prostě nejde) a zařadil se ke konci skupiny, ale asi se ten smolík nějak přenáší. Hned jakmile jsem začal odříkávat mantru Safety first, lehnul Eri. “Boček” neuhádal, neb rochnění v ostružiní vidělo až příliš mnoho lidí. Jedu dál a tu najednou, z mechu a kapradí 5 metrů pod stezičkou, se od potůčku škrábe Bivoj – právě dokončoval svou trojpádovou kalvárii. Boční double flip 360 (rozuměj: válení sudů i s kolem s dvěma otáčkami). Sice bez vrutů, (do příště vypiluj!) ale na dnešním prvním místě v atraktivitě pádu se přítomná trojčlenná jury jednoznačně usnesla. A počala poskytovat mechanickou pomoc a uklidňující slova.

O.

P.s. Pády prý byly projevem jinošství – panáky v hospodě na Bivojovo narozky rozhodně prý neznačí stárnutí!

NZO: Ještě se vrátím k tématu Pulmon. Vím, že není úplně u všech destinací snů. I škaredící obličeje jsem viděl… Mě se ale líbí, že Peťa není přizdisráč a svou si prosadí. Žádnej kompromis, žádná polovičatost. Následující verše jsem poprvé slyšel z úst recitujícího Václava Postráneckého v propagačním klipu na vstup ČR do EU. Nevím, jestli se na alegorii češství něco vstupem změnilo, ale minimálně Peťa se o to jednou za rok v září snaží:

Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle,
vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět.
Při kterémkoli tak nás vidím díle.
– Ne zlí, ne dobří. Něco uprostřed

Vábeni věčně vším, co pro nás cizí,
šumařit jdeme v chladný pro nás svět.
Na půli cesty tato náhle mizí.
– Ne sví, ne cizí. Něco uprostřed.

Zvedneme ruku. Potom zase klesne.
Dnes oheň v nás. A zítra zase led.
Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne.
– Ne živí, mrtví ne. Tak něco uprostřed.

Dodatek od Petra P. : Už dlouho mám pro tento report připravenu kulturní lekci francouzštiny, takže Ondra promine, bude NZO 2 :

K četným dotazům co to ten pulmon je, odkazuji na předchozí reporty 2014 a 2015 a pro letošek dodávám, že výraz pochází z francouzštiny, kde “épaulement” čti [epolmɑ̃] (do příště se každý naučí vyslovovat i s přízvukem!) je val, násep. Francouzština byla zjevně vojenský jazyk, výraz zná i ruština, zvídavec klikne na ЭПОЛЕМЕНТ

kvíz pro dnešní den : odhal co je na obrázku,  jak se ten literární útvar jmenuje, kdo to napsal a kde leží pohřben ( možnost získat až 4 body 😉 )

[Show slideshow]

Trasa: 41 km, Čína, kolem Škodovky na Rudolfov, k Mrhalu, pod Babu, dvě kolečka na Babě, Jivno, Mrhal, tři kolečka na Hlincovce z jedný strany, Kodetka, Hlincovka z druhé strany, kolečko na Dubičáku, kolečko na Švajcích a domů

Výškové metry: 745 m

Účast: Ondra, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Sochy, Pavel Samec, Bivoj, Honza Mareš, Ondra Míka, Víčko, Petr Šikl, Vráťa, Majkl, Kory, Duby, Pavel Kosař, Venca Drbout, Petr Jiřička, Jirka Píša,

Pád: Venóš 3x- první pád (front flip no hand) zvládl ješte před výjezdem z k.ú. ČB a když už to měl rozdělaný, a ví že Pilník letos asi nekápne, zkusil ještě pomíchat kartami Padáka. Ondra (s padákem ještě uvidíme Venóšu, já i Aleš jsme, resp. nejsme ve střehu!), Ondra Míka – ptal ses kocourku, zda se počítá i pád, za kterej “nemůžeš”, že Tě někdo sundal… Ty naivo :-), Přema, Duby. Peťa Šikl – kladivo vesmírné spravedlnosti opět dopadlo na správnou hlavu – posmíval se mi po mojem pádu, že nové kolo jsou v mém případě opravdu zbytečně vyhozené peníze za ničení nových věcí a trvalo jen pár chvil… kopýtka trčely z maliní. Ale tomu bahnu ses vyhnul, to jo 😉 !

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra první část, po paralyzaci pádem přebral Peťa Šikl

GPS: www.endomondo.com

Komentář: Po několika etapách, kdy zlatým teletem bylo po celou vyjížďku ZALOŽIT NA FULL GAS jsem hlasoval pro ústup z “jezdivých destinací” a zkusit se pomotat po lese, krátký stojky, technika a tak. Početnost skupiny plánu moc nenahrávala, ale co. Nakonec jsme zůstali i docela v hojném počtu až do posledních chvil, i když mě to ale stálo dosti kočírování a proseb k chrtíkům vepředu… Cestu necestu jsme si zpestřovali pádama, které v terénu opravdu bývají vděčné pro diváky. A alespoň za sebe jsem se zařek, že už opravdu musím opustit kombinaci pokusu o frajeřinku smyku při dojezdu sjezdu s hlasitým mluvení a komentováním předváděného. Má hlava, ruce, nohy tělo to vše nezvládají. A pak se musí stát, hledat se mezi družstvem papírový kapesník na otření krve a desinfekci ran 😉 , vtipkuje se na můj účet a já si spílám. Když bude vyjížďka jen o ježdění bez pádů, jen a jen pro nás všechny dobře.

O.

P.s. S novými stroji jako by se roztrhl pytel. Tentokrát Ondra Míků potvrdil, že stroj lehce pod kilo (ne, nebavíme se o váze) může posunout každého o několik pozic vpřed. Jestli to byla jen “koryovina” (psychické vzepnutí z nadšení nad novým strojem, postupně uvadající), nebo stabilní postup do vyšších pater, se ukáže časem.

NZO: klucka, dlouho tu nebyla lyrika plná něhy a citu. Také se vám stýskalo?

V hluboké tůni zraků tvých

Mé srdce taje jak jarní sníh

A mizí v nich

V těch vodách vášně kde lásku raní

melancholické vzpomínání

[Show slideshow]

Trasa: 40 km, tašky, Vrábče zastávka, kolem Křemežského rybníka, čistírna, žlutá nahoru, Chlum, Loučej, Pod Růžovým vrchem, Uhlířská hájovna, hájovna Plánský, spojka na modrou, k Modrému obrázku, Granátník, trailík na Letnou, Plešovice

Výškové metry: 912 m

Účast: Eri, Venca, Vítek Sirotek, Aleš, Pavel Tikal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Sochy, Pavel Samec, Bivoj, Honza Mareš, Vláďa Hais, Ondra, Víčko, Petr Šikl, Míra Dvořák, Majkl

Pád: Vítek,Venca

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Pokorný

GPS: www.endomondo.com

Komentář:  Po silničním zasedání to chtělo vytočit nohy a ostatním ukázat krásy dlouhých výjezdů a asfaltu. Předposranost skupiny, moje měkká povaha a zbytečná demokracie odřízla z plánu trasy už několikrát naplánované Vyšenské kopce – hlavní cíl. No nic, snad příště, ale určitě ne letos. Plán jsme tak nesplnili o bratru 200 výškových, nicméně i tak zněly cestou domů pochvaly za trasu, což potěší. O to přeci jde.

Zase se ukázalo,že Béčko není žádné béčko,do hospody přijeli později a nejspíš měli i víc kilců..to ne úplně ocenil Víčko,který se k nim bláhově připojil… 🙂

Další rozdělení skupiny proběhlo ve vlaku, který měl dva nezávislé a neprůchozí vagony a 2  průvodčí. My “našeho” průvodčího odbyli s tím, že platí ta druhá skupina, což překvapivě dopadlo, jen si Hony přeběhl vybrat desátek v podobě petky pivka od pana Nováka, který nás takto vybavil na cestu. Málem mu to ujelo – na rozdíl od vyjížďky, kde majitelé nových celobrk na hodně hrubém kamenivu dominovali…ale! Je třeba nepřehánět,čti dál….

Pro mě hezká vyjížďka, utahováky, šotolinka i těžký terén. Na něm právě ztroskotal naspeedovaný Víteček… Někdo nás asi nemá rád – proč se každé nové kolo musí zrovna pokřtít pádem/šrámem?

Po kolikáté už opakujeme prosbu k nebesům? Snad je to už fakt konec všem neštěstím!

NZO: parafrází veršů obilného kouzelníka připomeneme včerejšek (asfalt a cestou potkaný pomníček smrtelného pracovního úrazu-jak jsme byli v hostinci poučeni) a hostinec u vstřícného pana Nováka, jenž neměl než pivo, k lítosti “vinaře” Peti, který (jako ostatní) v Rakousku výrazně zlepšil svou němčinu 😉

[Show slideshow]

Díky štědrosti našich sponzorů a šikovnosti pana Kalaše mají někteří Nezmaři ve skříni vedle cyklo-dresů taky parádní nezmaří  triatlonovou kombinézu. Vhodnou příležitostí ji trochu vymáchat, vyvětrat a propotit a ještě k tomu podpořit dobrou věc mi byl benefiční amatérský triatlon jménem „Železný adiktolog“.  Závod pořádá nezisková organizace PREVENT 99 proto, aby lidem přiblížila adiktologické služby. Adiktologické služby jsou služby pro ty co pobývají v Červeném a jemu podobných dvorech. Většina závodníků i fanoušků okolo trati se zabývala spíš adiktologií než triatlonem. A to mě taky hodně motivovalo.

Závod se konal na Sokoláku – taky dobrý. Takže až na teplotu vody ve slepém rameni (16°) bylo všechno dobrý. No a protože adiktologové narozdíl od triatletů vybavením v podobě plaveckých neoprenů zrovna neoplývají a deklasovat triatlon na duatlon se organizátorům pochopitelně nechtělo, zkrátila se alespoň plavecká část na 250m. Zase pro mě dobrý. Voda byla zhruba tak studená, že Ti co do ní už vlezli se z pomyslné startovní čáry ve vodě otáčeli nahoru na schody na ty, co tam ještě nevlezli a pokřikovali na ně, ať sebou hodí nebo závod vzdají hned na startu.

Dvěstěpadesát metrů plácání po zadku plavců přede mnou jsem střídal s taekwondo kryty (pochytil jsem je od Kubíka), chráníc si tak břicho proti plaveckým kopům od těch rychlejších, uběhlo poměrně rychle. Čtyři pětikilometrová kola namotaná na kole ve Stromovce taky.

V depu před během se z amplionu ozývalo něco o závodnících v první desítce, což jsem až do okamžiku zveřejnění výsledkové listiny považoval za nějaký pořadatelský omyl.

No, hezký to dárek v podobě účasti na dobré „akci“ (spíš než závodě) jsem si nadělil ke svým za tři dny kulatinám. Nic na tom nezkazí ani poslední vědecký objev, že právě u triatletů a právě po čtyřicítce dochází k výrazně zvýšenému riziku srdečního selhání než např. u maratonců.

Termínová listina  triatlonů

Kory

Letošní výjezdní zasedání provázela technická novinka v podobě Vencovo téměř okamžitého online zpravodajství o našem nažívání (http://www.bknezmar.cz/?p=8759), ve které je připojena jak fotodokumentace, tak spoustu postřehů z aktuálního dění. Následný report má tedy za úkol jen dobarvit popis zážitků, shrnout data a zušlechtit, samozřejmě.

Silniční výjezdní zasedání bylo již šesté v řadě pod hlavičkou BK Nezmar a statistiky jsou důkazem o povedeném konceptu i provedení akce, neb účast stále roste. Tento rok se počet plnohodnotných účastníků absolvujících všechny tři etapy, přehoupl přes číslo deset (konkrétně 12) jmenovitě: Ondra, Kory, Eri, Hony, Větrák, Šiklín, Aleš, Eda, Venca, Petr Pokorný, Zdeněk, Ondra Míka (odpuštěno jest závěrečných 50 km v automobilu).

Při šestém ročníku si statistiky říkají i o sumarizaci minulosti a vězme, že počítáme-li účast jen těm, co absolvovali všechny tři etapy (na kole), historickým pilníkem je autor nápadu silničního zasedání: JÁ (promiň Eri toto zájmeno…). Plná účast šesti zářezů 🙂 Jak si stojíme dále?

1. Já (ano, to už jsem psal) 6 účastí

2. Aleš 5 účastí

3.-7. Eri, Samouš, Venca, Eda, Větrák 4 účasti

8.-10. Hony, Zdenál, Ondra Míka 3 účasti

11.-12. Petr Šikl, Kory 2 účasti

13.-15. Petr Pokorný, Mojži, Prochy 1 účast

Cenu pilníka bych poprosil virtuální a nechť je jí Vaše důvěra v mé plánování i pro rok příští. Vaše radost a potěšení je mou radostí a potěšením.

Pátek: 145 km, 2.005 v.m. Snad nejčastěji jsem si na začátku vyslech nářky a pochybnosti jak to bude s výkonností či zdravotním stavem toho kterého jedince. Eda: Mám za rok jen 550 celkem. Zdenál: Chodím jen běhat. Peťa Šikl: poslední dobou jsem se jen lehce vozil. Petr Pokorný: Ty vole, sedím na svým kole prvně. Ondra Míka: Uvidím co kolena, abych nevolal ještě taxi Kroupa. Kory: Mám já na to ještě vůbec?  🙂 Samozřejmě i já jsem se zapojil se svou troškou do mlýna a postěžoval si na problémy s kolenem a navazujícím 3,5 týdenním total klidem bez pohybu a ukázalo se, že nejrealističtější pesimismus byl můj. Z počátku pátku se ještě dalo mluvit o taktice “abych nezaplatil”, nad vodou mě ještě chvíli držel i nápad Peti Š. a Ondry M. s přívozem přes Lipno, ale při průjezdu Rakouskem jsem jen beznadějně odpadal při každém brdku. Chtěl bych poděkovat skupině, že se na mě nemračila a vždy na mě několik hodných chvil čekala. Příjezd do Welsu okrášlilo setkání s místní komunitou omladiny převážně arabského původu, která své street tábořiště rozprostřela za naším ubytováním – Jugend hostelem. Pokřižovali jsme se, kola dali na pokoje (spát s mazlíkem vedle postele – sen každého z nás) a zvolili jsme k úkrytu místo nejbezpečnější: Pivnici Gösser 🙂 V průběhu večera nám Zdenál dal první lekci ze změny, kterou v Německu za 4 roky prodělal: ” Nemůžeme počkat až naskočí na semaforu zelená?” “Ondro, tady se ulice nepřechází, tamhle za sto metrů je přechod!” “Nechovejte se jako Češi!” Lekci správného chování podle pravidel neabsolvoval Kory, který hořce litoval, že chtěl jí spát první: Bez klobouku bos, sám v nočním Welsu zabloudil 🙂

Sobota: 146 km, 1.873 v.m. Ráno jsme při pohledu na snídaňový výběr v hostelu (marmeláda, nutela, med – toť vše) protáhli obličeje a do úsvěvu je vrátil až Kory, který konstatoval, že mast na opruzeniny Ondřej není příliš vhodná k čištění zubů. Po správném použití masti Ondřej, kulturní vložce v Kremsmünsterském opatství, anabázi s mým prasklým drátem, posedávání před Sparem na betónu, jsme ve svižném tempu dojeli k jezeru Almsee. Po posezení v hospůdce s výhledem na skalnaté vrcholy Alp nám byla udělena při koupání v Almsee další lekce proměny charakteru Německem. U Almsee jsme nebyli úplně sami, plavky s sebou neměli, ale koupat se chtěli. Nápadem na decentní vykoupání bez plavek jsme však u Zdenála narazili. Z: “Tohle se v Německu nesmí!” Já: “A co frei korper kultur? Němci vyndavaj párek všude!” Z: “To tam musí bejt napsaný, že se to může, a tady to napsaný není!” Já: “Vidíš tu nějakýho policajta, kterej by nás viděl se koupat nahý??” Z: Stačí kdyby támhleta bába zavolala, že jí tím obtěžujete a hned by vám dali pokutu.” MY: Odložili jsme svršky i spodky a šli se koupat… Nekoupající se Zdenál na protest vprostřed přírody našel nedaleko něco jako kadibudku a v tomto nevábném zařízení vykonal malou potřebu. V lese by ho moh´ přece někdo vidět a být tím pohoršen! Veselá nota nám vydržela i při stojkách přes podhůří Alp, kde jsme (stejně jako všude jinde) vzbuzovali náležitou pozornost. 12 hezkých a hezce oblečených hochů, zvedlo oči všem. Při průjezdu kolem slavnosti místních dobrovolných hasičů, nám cca dvě desítky podnapilých dobrovolných strážců vytvořilo iluzi průjezdu horským průsmykem jak při Tour de France. Jsme hvězdy!

Neděle: 167 km, 2.172 v.m. V neděli se na nás usmálo štěští. Mělo všude pršet celý den a ne málo. Snad asi i všude pršelo, ale ne na nás. Před odjezdem z ubytka přestalo a mraky jsme celý den jen stínovali, či oni nás. A jediná voda z nebes přišla, když jsme byli v hospodě na poněkud pozdním “obědě”. Co se však vrátilo, byla má forma z pátku. Naštěstí mě v tom Ondra Míků nenechal samotného a tak jsme si na začátku každého stoupání (a že jich bylo požehnaně) “vystoupili”, skupina nám bleskovým tempem odjela my se jen plahočili vzhůru. Plahočili, ale s úsměvem – vždyť jsme jeli celý den v cyklistice zaslíbeném kraji. Každá  bauernhofstrasse měla super asfalt, auto aby člověk pohledal, kolem krávy, čisté řeky, posečené louky, upravené zahrádky. Je tak pěkné, jet krajinou, kde se všichni snaží dodržovat pravidla a udržovat pořádek!!! Zdeněčku, jak neprozíraví jsme (a budem). K neděli zbývá ještě dodat, že se zřejmě chystá velká dotační akce pro náš klub od firmy Engel 🙂 Museli jsme sjezdit celé Rakousko jen proto, abychom se u jednotlivých poboček firmy Engel vyfotili a dali závdavek Honymu zaměstnavateli, že ho budem hojně a vzorně prezentovat. Hony na plánu se vší vážností pracoval už v neděli – na fotce u fabrik Engel dokonce zakázal Alešovi hajlovat (a přitom to mohla být tak vtipná fotka!)

O.

P.s. Top dovolená, co dodat? Příští rok, pokud by do toho šli všichni zájemci vlastnící silnici, by mohl počet být… Nechme se překvapit.

NZO: V neděli jsme s Ondrou opravdu dlouhé okamžiky strávili v kopcích osamoceni, žádný drezíček v dohlednu, však přesto nepoklesli na duchu. Verše bych tak chtěl věnovat především mému druhovi. Byls dobrej, šneku! Dík také Vám ostatní zvířátka, kteří jste na nás počkali u sklenky piva.

Mrtvému lupenu jdou na pohřeb
dva kamarádi šneci
a mají černé ulity
a růžky rouškou zakryty
krásného podzimního večera
jdou do temnoty šera
Ale když dojdou tam, kam jdou
je dávno jaro božíčku
a mrtvé lupeny
už zase vstaly z mrtvých
a oba šneci jsou
ech tuze zklamaní

Ještě že slunce
slunce na ně volá
Račte dál prosím
posaďte se
a vezměte si u nás sklenku piva
máte-li žízeň
a vyražte si třeba na výlet
Autobus do Paříže
odjíždí večer v pět
Spatříte krásy domoviny
Smutek však odložte
radím vám
vždyť černá barva oku sotva svědčí
a hyzdí krásu i tu šnečí
Příběhy s hroby i rakvemi
jsou příliš smutné
věřte mi

Oblečte si zas barvy života –
A všecka zvířata
a všecky květiny a stromy
všichni se dají do zpěvu
a halekají z plných plic
nádherné písně
letošního léta. A všichni si chtějí připít se šneky
na dnešní krásný večer
ať trvá navěky

A oba šneci
vracejí se domů
velice dojatí
a přešťastní
a protože se trošku opili
šněrují cestu křížemkráž
Ale tam nahoře
nad nimi luna drží stráž.

Bleskové zprávy přímo z cesty

Jezdci:  Ondra, Kory, Eri, Hony, Větrák, Šiklín, Aleš, Eda, Venca, Petr Pok., Ondra Míka a der deutsche Champion Zdenál.
1.etapa

– 10:05 Kájov německý šampion má defekt

– 11:00 Světlík německý šampion má druhý defekt, Prodoli se ztratilo a opět našlo

– 11:30 Frymburk přívoz
Eri, Aleš a Větrák ví, co znamená cyklo výlet, my ostatní jsme na dovolený a tak se opalujíc fotíme na lodičce
– 11:56 hospoda Přední Výtoň
V hospodě poté co přišla líbezná servírka spousta z nas změnila předvybranou objednávku na ‘roštenku’ a culí se u toho.

– 17:00 Wels , pořadí na ceduli Aleš, Eri, Venca

Trasa: Endomondo

2. etapa
– start Wels 9:00
– 10:30 Wartberg an der Krems, Onrovi vypadl drát z kola. Delegace Kory – překladatel, Petr Š. – technik, jeli s jedním a ochotným rakušákem do vedlejší vesnice do kolařství.
Smutný Ondra sedí před místním Sparem na betonu a čeká jak to dopadne. Průběžně probíhá debata o umělém poprsí, která započala včera v hospodě.

– 13:30 Almsee, dnešní den vychází,supr počasí, krásný hory, koupačka v ledové vodě jezera, krásný penzion a posezení po lípou, některé chvíle jsou tuze krátké…..
Po opuštění skalistých Alp jsme důkladně projezdili tři hřebeny Voralp a stojky ihned rozprášily mužstvo a zkřivily obličeje. Krása nesmírná.
18:30 Steyr, pořadí na ceduli, Venca, Petr Š. Eri, Aleš, Hony

Trasa: Endomondo

3.etapa

– je po dešti start 9:30 Steyr , počasí vyšlo náramně, ch…. v noci, nám sice slunce na cestu nesvítilo, ale nic nepadalo ….

– místopředseda BK Nezmar nás žene k nějaké fabrice Engel

– 11:00 překonali jsme Dunaj

– no docela nás rozesmál Mauthasen Burger 🙂

– další fabrika Engel, prej příští rok budeme jezdit v jejich barvách….

– těžká stoupání na hranice
– 15:00 spurt na hranici, pořadí Eri, Aleš a Venca , Aleš je brutální sprintér , ale bohužel tentokrát ve finále neodbočil na šotolinu a Eri přešpurtoval hravě Vencu, který koukal kam jede Aleš……

– 15:30 oběd Baroňák, někteří členové výpravy se oddělilli a jeli po vlastní ose Ondra M. a Eri.

-kolem 18:00 špurt na ceduli České Budějovice…..  dramatická zápletka. Už v Nové Vsi začal Aleš sjížděl Větráka který byl v nebezbečném úniku, vyvezl za sebou Šiklína,  Honyho a mě .  Ďábelská rychlost z kopce na Staré Hodějce.  Bílá cedule dole v údolí . Temno před očima. Šel do toho Šiklín, Hony a Aleš . Peťa drobet zavřel Aleše a jasně na této ceduli vyhrál, druhej byl podle mě Hony a třetí Aleš.  Já jel pár metrů za nima.  Všichni svěsili nohy, projel jsme malým údolíčkem a vyjeli na vršek a přišla druhá cedule České Budějovice. Jel jsem vedle Aleše, ten čumí co to je,  třikrát otočil nohama a vyhrál. Ta první cedule byla Staré Hodějovice. Pořadí je tedy Aleš, Venca a Hony. …. cyklistika je krásný sport ….. proto ji miluji

– 18:15 Kozlovna, živí  a hlavně zdraví…. pojedli  v pivnici, přišli i kamarádi a pořádně jsme tu cestu zapili….

Trasa: Endomondo

Když cesta je smyslem.

Děkuji kamarádi, bylo mi ctí  zúčastnit se,  a obzvlášť tobě Ondro patří velký dík ,ty který jsi to vymyslel.  Zajdi na urologii, ať ti jde líp to čůrání…..

Příští rok, jestli se nemýlím 14-16.7.2017 ?

MLH

V.

[Show slideshow]

1 2 3 ►