10 října, 2016 | 
Author: Byť jsme, podle názvu, bikový klub, někteří si troufnou i na další sportovní disciplíny. Přijal jsem pozvání a zúčastnil se Vrhačského trojboje v Humpolci dne 1. 10. 2016, pod hlavičkou našeho spolku. Jednalo se o open závod i pro neregistrované atlety, myslím, že má dorostenecká registrace je dávno a dávno skartována. 😉 Mítink započal hodem diskem, následoval vrh koulí a hod oštěpem. Pouze pro upřesnění hmotnosti atletických náčiní: disk 2 kg, koule 7.26 kg (byla těžká, do kruhu jsem ji nesl v levé ruce, abych se nevysílil), oštěp 800 gramů. Výsledky byly odpovídající mé nepřípravě, skutečně jsem dvacet let, možná více, žádnou atletickou disciplínu nedělal, samozřejmě pro mě malé alibi: takže koule 7.84 m (myslel jsem tajně na deset metrů, ale síla nebyla….), disk 20,52 m a oštěp 31.35 m – to byla v podstatě jediná disciplína, kdy jsem byl jakoby spokojený, i když do Honzy Železného je to daleko… Pouze pro orientaci, v oštěpu první borec hodil přes 58 metrů, na to už se dalo koukat. Výkony se bodovaly podle ofiko desetibojařských tabulek, výsledný součet 1130 bodů, mezi veterány (přece nejsem stár… 😮 ) to byla bramborová placka…..
Takže, kdo by v sobě chtěl objevit lehkoatletické vlohy a chuť, příští rok na podzim se může přidat..
Fotogalerie zde : http://humpik46.rajce.idnes.cz/Vrhacsky_trojboj_2016/
Výsledky zde : http://www.atletikahumpolec.cz/doku/Xl0000033.pdf
použity materiály z webu http://www.jankopka.cz/
přihlašovat se podle Majkla není třeba, kapacita je dostatečná (cca 60 míst), kdo přijde, přijde. Jídlo+pití také bude.
Trasa: 35 km, po pravém břehu Vltavy na Hlubokou, po levém břehu Vltavy podél Hlubocké obory, výjezd na Babu, zpět po cyklostezce, podél obory od řeky, bezradná motanice u Hluboký, zámecký park, maturita, Muňák a po stezce domů
Výškové metry: 375 m
Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Kocour, Petr Pokorný, Majkl, Přema, Petr Šikl, Bivoj, Banán, Sochy,
Pád: překvapivě nikdo anebo mi spíše někdo nepřiznal…
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: endomondo
Video : krásní mladí muži
Komentář: První opravdu chladné podzimní dny, s deštěm skrz celé dopoledne, nevytvořily příliš dobrou reklamu pro účast na vyjížďce, ale já si řekl, že radovat se musí člověk z maličkostí. A já tu svou našel – po prvně jsem chtěl ozkoušet novou Nezmar bundu a nedočkavostí jsem odpo neměl stání 😉 Zkouška byla fajn a ukázalo se, že design je na bajkovém oblečení opravdu to nejdůležitější! Čistoskvoucí bílá vydržela do obouvání bot… Na start dorazila celkem hojná účast a nápad s Hlubockou oborou byl přijat bez problémů, neb jsme tam již dva roky nebyli. Když jsem ještě jezdil na ocelovém oři (samurajové taky neměli meče z hliníku, nebo karbonu!) byla červená do Purkarce bajkerský ráj a testcentrum rozvíjející se bajkerské techniky. Pak přišly knížepanské prachy s úmyslem zpřístupnit cestu podél řeky širokým masám a asfalt pohltil 90% krásy. Zůstal jen výjezd a sjezd z Baby. Ale aspoň na něm mi srdce jihlo a ruka mačkala vzpomínkovou slzu. Zničením bajkerského Eldoráda došlo i k opuštění souvisejících cest, které jsme kdys po Hluboké motali a je vidět, že po více jak 5 letech už se na své tehdejší znalosti spolehnout nemůžu. V závěru jsem se tam motal jak čóravi koň, kluci se mi smáli a měli pravdu. Další důkaz o tom, že je velkej rozdíl říct: “tady to znám, tudy už jsme jeli” a “umím to tady namotat”. Pamatujte na to vy, kteří se trackmakery někdy štiplavě poznámkujete. 🙂
O.
P.s. Mám vyřídit od Majka, že v sobotu 15.10 přijede do CB na Majkovo pozvání Jéňa Kopka a bude vyprávět o svých zážitcích ze survivalových závodů. Tak tedy, zájemci pište si: hostinec u Kropáčků (točna MHD na nám. bří. Čapků) od 17.00
NZO: Vzhledem k bloudění při hledání hospody mi Peťa P. doporučil okénko týkající se Cimrmanovské scénky: “otevřel si hospodu, ale chodili mu tam lidi”, ale já jsem dnes prodchnut pochmurnou náladou na dlouhou dobu skončeného teplého období. Podzim je tu 🙁 a verše tomu odpovídají.
Obloha – šedobílá labuť
za teplem k moři odlétá
a v parku zametají slova,
která tu zbyla od léta.
Třesavka reklam v očích zebe.
Letní šlágry už vychladly.
Po řece pluje ztuhlé nebe
pod most podzim zapadlý.
Maličké rudé slunce
se loudá po břehu
jak mince, kterou zítra
už vezmou z oběhu.
Hřeju ho chvíli v dlaních
a dýchám na něj zblízka…
Není to žádná póza!
Ne. Jenom se mi stýská.
A teď tu zlatou minci
do vody házím jako vzkaz
(do řeky místo do fontány).
To abys přišel!
I když je podzim!
To abys přišel zítra zas…
Postřehy od Petra P. :
Váhal jsem do poslední chvíle, já se rozhodně na nějaké silniční pretěky necítím, ale když by se to pojalo jako společná vyjížďka s přestávkami, kocháním, refreshem (když jsou přeci měřené jen “malinkaté” úseky a nikoliv celá trať), a čekalo by se na mě, tak jsem byl pro. Druhá motivace byla udělat něco pro PR týmu. Takže bych klidně jel i tu krátkou (podmínka, aby byl složen team), ale nabídl se Ondra Míka, asi že když je start až ve 13hod, tak by nemusel z Maximu nějak extra spěchat 😉
Se svou účastí váhal ještě více Peťa Šiklů, který nakonec přijel, ale bylo vidět, že s ním virozka dost cloumá. Měl s sebou i parťáky, se kterými chtěl jet pomaleji. V první časovce na Kleť, která se jediná našemu želízku Honymu počítala do teamové soutěže, jsem se chtěl hecnout a jel jsem mu špic, jenže jsem to nevydržel ani na kraj lesa 🙂 Konečně, došlo mi, že mu mohou jet i jiní, stačí se jich držet, ne? 🙂 Dohoda byla, že se nahoře potkáme, případně se slíknem nebo oblíknem, napapáme, napijeme a tak. Nahoře nikdo nečekal (třeba jeli kluci(=Hony+Aleš) vytočit nohy někam do lesa?), tak jsem zvolnil a koukal mezi stromy. Dojel mě Peťa Š. s jeho partou, zašpásovali jsme, já slezl z kola a psal sms klukům (páč mi bylo blbý je tam na mě někde nechat čekat), že sraz Chvalšiny. Ve Chvalšinech jsem si projel náměstí, oni nikde. Tak jedu dál. Slejzám znovu z kola, tentokrát na Rohách a píšu další sms. To už mě drobet začíná nasírat, že jedu celou dobu sám, tak jsem docvaknul partu týpků před Brlohem, a říkám si, že když já jim můžu jet špic, tak to asi buhvíjaký tempo není a tím pádem mě kluci, jsou-li za mnou, dojedou. Jo, prdlajs. Vysmátý, najezený, napitý na mě čekali až v Horní Planý a s typicky nezmarským přístupem-“tak jsme všichni, můžeme jet”, sedali na své stroje. Naštěstí počkali, tak bych jim tímto chtěl poděkovat za společnou vyjížďku 🙂 To, že mi nakonec ujeli i autem a nechali mě večer v Krumlově, to ani nezmiňuju 🙂 Ještě se musím holt učit (a nejen jízdu na kole) 😉 Ale k věci – trasa pro mě akorát, celkem fakt na pohodu (křeče mě chytly až v Kozlovně), počasí ideální, stihli jsme si i objednat na Kleti a o to vlastně hlavně šlo. Erimu velká gratulace, top klasa. Když si dáš před každou vyjížďkou kilo, můžeš s náma ještě pár let jezdit 😉 A že jsme dosáhli skvělého teamového úspěchu, je krásná třešnička na dortu ve tvaru BGF růže. A všem také patří díky za účast v charitě (startovné proto nebylo úplně levné), ale když to jde na ty kozy, tak to/ty my rádi 🙂
Postřehy od Džonyho:
Tak letos to vyšlo parádně, aby se sjíždělo z Kletě 1.října krátký krátký, to myslím není úplnej standard! Klika velká, přijít ta fronta o den dřív tak strávím sobotu v hospodě místo na kole…
Eri reprezentoval Nezmary víc než důstojně – no od začátku fear tahal, v první Kleti mě trochu znervóznil páč vypálil jak raketa a už se mi nepodařilo ho stáhnout a v naší celkem úderné Ski-Bike Radotín skupince kde jel vítěz a vítězka dlouhé a 6. úplné, na pohodičku dojel do cíle :-). Za Horní Planou trochu sejčkoval, že kratší trasa by mu slušela víc a že si píše svůj vlastni příběh, aby následně před posledním úsekem rozjel lehkou psychologickou válku a přesvědčoval mě, že už se mu zase jede dobře :-). Zkrátka Erimu slušela trať pro dospělé náramně a příští rok bude určitě stát zase s náma na startu, kdepak nějaká dětská trasa!
Já jel první úsek konzervativně, tak abych se nepopravil jako minulé ročníky, kdy jsem se z toho už pak pořádně nedostal, Arnoštov se obětoval ve prospěch týmu a dotáhnul kluky a Šárku na 1 to go a pak vykysnul a závěrečnou Kleť si prásknul tak, že jsem si nahoře upliv a byl pak tak mimo, že jsem v cíli už jen seděl na zemi a vůbec mě třeba nenapadlo si s Erim pogratulovat, vyfotit se a rozloučit :-).
A večerní kalbička taky výborná, někdy v jednu jsme potkali ještě Peťu Šikla a dali drink, no proste GranFondo řadím overall k top akcím sezony!
Akorát ten sjezd z Malšína do Frymburka nechte opravit!
Dz.
Postřehy od Honyho:
Kluci, všechno je to pravda, byl jsem u toho, tak za mne jen: “Super kolo jako nikdy!”
Trasa: 34 km, Meťák, Boršov, od kempu nahoru, pak dolů k řece, a tak nějak stejným způsobem nahoru dolů v rozmezí Jamného, Kroclova a Vrábečských pískáren, pod Tři brody, hřbetem Uhlířské stráně na vyhlídku na Dívčák, další motanice, chilkový skok do masivu Kluka a hospoda ve Vrábči zastávce,
Výškové metry: 708 m
Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Kocour, Tonda, Petr Pokorný, Majkl, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Kory, Honza Mareš, Pavel Samec, Venca Drbout, Vráťa
Pád: Venca 2x – on aspoň jednu cenu prostě CHCE! Včera se ptal, co za cenu padáka bude. Je zmlsanej z dresu Pilníka 🙂
Defekt: nikdo
Trackmaker: Majkl
Komentář: K vyjížďce samotné bych chtěl jen zmínit pochvalu pro Majka – měl to opravdu zmáknuté do detailů, bez bloudění, pořád hezkým terénem, v místech kde se buď podíváme málo, nebo jsme ještě nebyli. Takhle pěkně to má vypadat! V reportu bych se chtěl věnovat ale jinému palčivému 😉 problému. Při probíhající debatě, zda bychom neměli mít nezmaří facebookovský stránky (nakonec naštěstí ne, jen dva se hlásí k aktivnímu používání tohoto fenoménu), jsme se dostali ke ztrátě soukromí v těchto nových médiích a tu najednou někdo 😉 navrhl, že je vlastně dost blbý a nepraktický, že se píše na do reportu jmenovitá účast a jestli by s tím nešlo něco udělat… Onen někdo nebyl sám a např. další dva přiznali, že existenci stránek doma tají 🙂 Tak se začalo přemýšlet. První nápad: “přezdívky” debatu sice rozproudili, ale koncepci s krytím alá “Chlupatý bobr”, “Labutí šíje s boxerkou na konci” jsme opustili, řka, že je snadno rozklíčovatelná. Teorii s číselným označením jednotlivců mnozí vyčítali nepřehlednost a nezapamatovatelnost i pro nás samotné (přesvědčivě nevyzněl ani argument, že by každý měl číslo podle čísla přihlášky do BK Nezmar z.s. při zápisu do Rejstříku) ale nakonec nejpádnějším argumentem bylo, že by report stylu: “sedmička píchla, trojka spadla, protože jí srazila nemotorná patnáctka a desítka s osmičkou se jim smála” nebyl moc záživný. Shoda byla nakonec taková, že se ještě zamyslíme a případně by se psal jen počet jezdců, z nichž jména některých by se v reportu vyskytnout mohla 🙂
O.
P.s. Původně jsem večer dál chtěl popisovat v módu “někdo” a dokonce to i napsal, leč nakonec většinu smazal. Soukromí je soukromí. Gradující koncept příběhu je ten tam a zbyly jen drobty. Tady jsou: 1) Při postupném výjejezdu Eskalátor gangu se někdo nudil a tak sjel jednoucí eskalátor i dolů a poté, co uviděl sanitku postávající opodál Mercury se nás jal přemlouvat, že je právě teď ten nejlepší čas se začít učit jezdit na eskalátorech na kole i dolů… 2) Plně zaplněný dvorek v Singru někdo na pozdrav k odchodu ošajnil zvednutým kolem s připevněnou lampou na nightride puštěnou na plný koule – tolik otazníků ve vočích (před tím, než ruka počala chránit zrak před vypálením zornic) jsem dlouho neviděl. Co se to probůh děje? 3) Po příchodu Městské policie kontrolující občanky omladině jsem už jen zaslechl: “každej to nasednutím máte za dvacet pět tisíc – pili jste alkohol” a rozdivočený chumel (asi ještě 8x někdo) jsem, spílán do slabihoudů, nechal za zády. Vědom si svého dluhu 25 tausnů…
NZO:
To je teď celá moudrost moje:
Milovat hlučnou vřavu boje,
za nocí vnikat do snů žen
a trochu býti zadlužen,
pískat si, jak mi zobák narost,
vínem si plašit z čela starost,
svůj život rychle utratit,
nic nezískat, nic neztratit.
V tradičním termínu se konala tradiční akce za již tradiční účasti Nezmarů a hlavně Nezmarčat. Výcvikový kemp našich mladých nadějí začal především skvělou předpovědí počasí a tak se páteční nájezd nijak neodkládal. Seznámení se a připomenutí si zapomenutých jmen z loňska proběhlo zcela hladce díky hladké lihovině podávané (jen dospělým) “vítačem” Danem a také ochutnávkami mnoha výtvorů “drobného pečiva” našich drobnějších a šikovnějších poloviček. Minuta ticha za padlého čuníka vznikla tak, že se tou dobrotou zacpala všechna ústa..skvělá šunka – díky, Samíku 😉 Došlo i na ohýnek, došlo i na koupačku v rybníku, došlo i pivo. Naštěstí jen první sud 😉 Dětičky byly vzorné, družily se přiměřeně věku a zájmům a spát šly víceméně spořádaně. Však je také čekal pěkně náročný výlet.
Sobotní ráno bylo zasvěceno posledním technickým okénkům, ladění trasy, ale i koupání a tak. Hlavní skupina si dala za cíl Vlkovskou písečnou dunu (asi když už bylo to vedro), čehož úspěšně (tuším, že přes Jemčinu) dosáhli, poobědvali jako loni ve vlkovské hospodě a zpět to brali přes Metel a kolem Holné, kde se obě skupiny zase sjely. Ta druhá (naše) si dala motanici v Jemčinských lesech, viděli jsme pomník Lannův kříž, pomník socialismu v podobě ROH rekreačky a zažili skvělý (a za proklestění se zelenou turistickou i zasloužený) oběd v Evženově údolí. Výborná koupačka na 16,9 řkm Nežárky. Společné zhodnocení dne na zmrzlině v Roseči u Jitky a hurá do cíle. Večer na srubu byl báječný, v tričku u ohně se dalo být až do půlnoci. Grilovací linka (díky, Vítku) dodávala na krájecí linku a ta posouvala na expediční plošinu, z níž se logisticky (a logicky) přesouvalo do bříšek. Ideální model pro vícečetné stravování!
Nedělní plán byl pohodový (zajet si nedaleko na společný oběd) a umožnil spojit všechny v jeden peloton. No, ve skutečnosti ti malí najeli ještě víc, protože si mazáci cestu zkrátili přes louku..Zamluvený byl pěkný penzionek U Černého čápa, kam jsme dojeli na objednanou hodinu na minutu přesně. Posilnění svíčkovou a nebo řízkem zavdalo plánu na delší návrat (zjistilo se, že není až tak důvod spěchat) a tak ti co chtěli a mohli, jeli na koupačku do pískárny mezi Stráží a Mlákou. My, co zvolili kratší cestu na srub, jsme se na pískárnu přesunuli autem. Šťastný návrat všech druhů dopravních prostředků, pozdně odpolední balení a odjezd.
Všem patří velký dík za účast, organizaci, vzájemnou pomoc a parádní sportovní výkony. Nemohlo to být o moc lepší 😉
Trasy : sobota – skupina A 48 km, skupina B 29 km; neděle – skupina A 31 km, skupina B 19 km
Nezmarská účast : Honza Mareš, Vítek S., Venca, Majkl, Kory, Pavel Tíkal, Petr Pokorný a na neděli i Ondra
Trasa: 42 km, podél Malše Roudné, Vidov, modrá Heřmaň, kolem mohyly, úbočím zpět směr Plav, Doubleby, modrá Horní Stropnice, Hamr, křížová cesta, Římov, po žluté zpět, Kameňák, kolem kolejí, Včelná, Rožnov
Výškové metry: 550 m
Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra (jen ze soucitu a jako odměna že dorazil alespoň na pivo), Kocour, Tonda, Petr Pokorný, Majkl, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Kory, Bivoj, Honza Mareš, Banán
Pád: Banán, Tonda
Defekt: Ondra – trhač ořechů, Tonda – při pádu ohnul patku
3GC: Tonda
Trackmaker: Hony (chvilku Ondra, chvilku Vítek)
Komentář:
POSLEDNÍ VYJÍŽDKA OD 17 HOD byla zároveň první tak trochu podzimní – pořád ještě suché cestičky, sem tam louže po víkendovém dešti, ale už nižší teplota, kolem 11°C. Pěšinky kolem Malše jsme projížděli svižně až nad soutok Malše se Stropnicí. Při oddechování na polní cestě po skončení terénu volal z dáli Ondra o pomoc, diagnostika byla přesná – prý mu nejede kolo. Postupně dojíždějící zpřesňovali informace, asi strhnutý ořech či co. Peťa se mu vydal zpět pomoci, i když už jsme tušili, že závada nebude opravitelná. Ještě chvíli jsme potom doufali, že alespoň Peťa se vrátí do peletonu, až nechá Ondru svému osudu, ale Peťa se hrdinsky rozhodl Ondru dotáhnout domu – ke slovu přišla guma … a co se mezi hochy na vyjížďce s gumou stane, zůstane mezi nimi. Oba v hospodě seděli zamlklí a nechtěli se o tom bavit. Ondrovi se prý moc hodil trénink z Karlovic (vlek za představec). Do konce vyjížďky se už nic zásadního nestalo (až na malé blouděníčko na Včelné), moc pěkně jsme se projeli, terén od začátku do konce, k Nezmarovi jsme dojížděli se soumrakem.
Zdar V.
NZO dnes inspirováno nevšedním setkáním na vyjížďce:
Náš páv není úplně zdráv
Doktora jsme zavolali
Rukou nad ním máv
Řekl nám, že simuluje
Schválně že se nečepýří
Prý to pozná podle toho
Barvama že zdravě hýří
Náš páv stejně nebude zdráv
Doktor tomu nerozumí
Je to doktor práv
P.S. Příští vyjížďka startuje v 16.30!!!!!!!
11.09.2016 proběhl 22. ročník cyklistické časovky do vrchu Kleť (závod seriálu JAL 2016)
Informace o závodu a jeho histori
Letošní roční reprezentovali v nezmarských barvách Martin Ehrenberger a Aleš Peterka, dále pak v barvách svých týmů Míra Jiřička a Pepa Vlášek.
Nezmaři – výsledky:
Martin Ehrenberger – kategorie C – 4. místo, celkově 21. místo – v čase 0:30:23
Aleš Peterka – kategorie B – 20. míst, celkově 58. místo – v čase 0:35:30
Eriho komentář: “Rychleji to dneska neslo…dojezd z cb na kole a bramborova v kategorii :-)”
Eri
