8 února, 2017 | 
Author: Trasa: 24 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, Hradce, Slavče, pravá na lesní cestu až na svážnici, k vysílači, sjezd do Bohouškovic, Pasíčka, na vrchol Chlumečského vrchu, objezd po vrstevnici, Křemže, kolem Křemžského potoka do Holubova.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Vítek, Tiki, Banán, Stanly, Venca, Šiklín, Kosa, Tuča
Pád: Tiki
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
Komentář: Chlumečský vrch je moje oblíbená biková destinace. Vrch samotný má osobitou, zvláštně tajemnou atmosféru, především když jej zahalí sníh. V tento čas zde začínají působit paranormální síly, které kola udržují ve stojící poloze. Tak jako loni jsme i letos mohly být svědky tohoto úchvatného jevu. Už cestou k vrchu samotnému jakoby kola cosi nadnášelo, v jednu chvíli dokonce tak silně, že se Tikimu nepodařilo stroj zkrotit a poroučel se ve své velikosti přímo k zemi. Přes kamenitý trail kolem Křemežského potoka kola doslova letěla a poprvé jsme jej zdolali celý bez šlápnutí. Zábavná vyjížďka s bahnem, ledem a sněhem, prostě tak jak to má být. Je to zvláštní, ale stejně tak to bylo i loni, odehrával se téměř totožný scénář. Jen v závěru se odpojili Kosa s Tučou aby dorazili do Budějovic po ose a tak mi po dlouhé době bylo líto, že stojím před rozhodnutí zda jet dál s nimi a užít si bikování v terénu, nebo jet vlakem za dobrodružstvím s Eskalátor Gangem. Poslední dobou za námi do hospody dorazí i běžec Honza. Pokud je to Čéčovka, není to až tak nic divného, ale hospoda v Holubově už je přeci jen trochu z ruky, v řeči čísel jde o 20 km. Přijímací zkouškou do EG tentokráte prošel Tiki, zpola Stanly a já byl u toho.
Hony
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Další pondělí, další trénik, další zlepšení … pár nás má stále odhodlání flákat sebou o palety a betonovou podlahu. Tentokrát jsme byli 4 – já, Hony, Pavel a Stenly. Nějak se nám tentokrát moc nedařilo. Příčiny jsme hledali všude možně – v únavě, psychické nepohodě, přílišné údržbě kola … jasné je jedno, chyba bude ve slabém článku mezi řídítky a pedály.
Sezóna pokračuje a nás by zajímalo kam se poděli ti, co loni patřili k pravidelným účastníkům, a kde trénují ti co nechodí, vždyť není možný asi se váleli doma.
Zdar V.
Hony krouží
Pavel krouží
Hony a Vítek přejezd
Trasa: 31 km, Švábák, kolem střelnice, hranou lesa k závoře, po zelené na Branišovskou, modrá na Haklák, mezi Vrbenské rybníky, Dasný, na Bezdrev, kempem na zamrzlou vodní plochu, zpět na hráz, Eriho stezka, Vondrov, zadem na Muničák, přes vodní plochu na kruháč, k pivovaru u kostela – zavřeno, Švejk – otevřeno, 5 pivek z produkce Pivovaru Hluboká, po stezce až do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Vítek, Tiki, Banán, Stanly, Venca
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek
Komentář: Každý den v životě přináší něco nového a ten dnešní nebyl výjimkou, ba naopak. Krajinu zahalil ledový příkrov, a to vneslo do řad Night Riderů lehounké rozpaky. Před vyjížďkou byla na Viberu zmiňována slova o hokejových výstrojích, zbytečném zrakvení, cestou rovnou do Čéčovky, nebudeme si hrát na hrdiny, je to o hubu. Churavý Šiklín z poza peřin k tomu podotkl, že jsme nějací hodně slabí. Vím, že nebýt rýmičky, ledovce by se postavil čelem. Nejtvrdší jádro opravdu nepropadlo zbytečné panice a na start dorazilo. Ukázalo se, že umrzlá krupička tolik neklouže, jak by se zprvu zdálo, zato blyštící se ledové hroudy, kameny a kořeny potažené vrstvičkou ledu tvoří zákeřnou past. Vítek si to vyzkoušel hned při průjezdu Švábákem, předvedl ukázkový výstup z kola při překonávání hroudy sněhu. Další opatrný postup lesním terénem byl vcelku bezproblémový, polní cesty dovolovaly i hojné debaty. K jediné újmě bohužel přišel smolař Venda, když ho švihla do bolavého nosu rozhoupaná větev. Netradiční zážitek nás čekal po příjezdu k Bezdrevu. Bez většího váhání jsme si to namířili přímo přes zamrzlou vodní plochu a po celou dobu jízdy nás doprovázelo ohlušující křupání zmrzlé sněhové krusty, až na druhou stranu rybníka. Následovala Eriho stezka, v zimně skvěle jetelná, k našemu údivu s nezamrzlým rybníčkem pod hrází rybníka. Teplejší voda vytékající ode dna Bezdreva udržuje soustavu rybníčků pod hrází v nezamrzlém stavu i v těchto mrazivých dnech. Nadšeni přejezdem po ledě míříme k Munickému rybníku, kde se vše opakuje a na památku pořizujeme skupinové foto. GPS záznam nebude mít chybu! Hlubocké panorama nás láká na ochutnávku produkce místního pivovaru, rozhodování netrvá dlouho, jedeme na jedno rychlé. Restaurace přímo v pivovaru má bohužel otevírací dobu pouze v pátek a v sobotu, ale místní pracovník nás informuje, že pivo Pivovaru Hluboká mají na čepu U Švejka naproti. Kašpar, Melichar a Baltazar neměli chybu. Posilněni jedním rychlým kouskem jsme se přesunuli, již jen po stezce rovnou do Čéčovky, kde na nás čekal Lojza s Kosou, posléze přijel i ztracený Stanly. Dorazil také Honza, běžecky je to na ledě horší než kolmo, chtělo by to prý tretry s hřeby. Podruhé z tepla do zimy se nám opravdu nechtělo, navíc některé z nás čekala ještě dlouhá cesta domů.
Stále se něco děje a to je dobře.
Hony
PS: Příští úterý 07.02.2017 je plánovaná vyjížďka s cílem v Holubově. Láká nás Chlumečská hora a návrat domů vlakem ve 21:19 hod. Naskýtá se tedy znovu šance složit přijímací zkoušku do Eskalátor Gangu.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Sestava nám sice řídne, ale i tak jsme se odmítli smířit s brzským koncem sezóny a na paletách řádíme dál. Sice si jako rozcvičku musíme dát stavbu dráhy a jako uvolnění po výkonu ji zase uklidit, ale tento stav udržíme zřejmě až do jara – takže platí dál, pondělí 19:30.
jak se s tím pere Hony a Pavel
jak se s tím pere Vítek
Ahoj, organizátor této povedené akce nás všechny zve na závěrečný večírek – občerstvení, fotky, … pěkná akce pro setkání a probrání zážitků nejen s kolem.
Akce je vhodná zejména pro ty, co se nenajdou v seznamu úspěšných účastníků. Není možné, aby se jim akce nezalíbila, takže je jistota, že příští rok už v seznamu budou!
Večírek bude 11.2.2017, místo bude upřesněno.
zdar V.
Hoši, hoši. Původně jsem ani report psát nechtěl, ale pak jsem si řekl, že bude dobré, když v zimě na našich stránkách nebude překolováno, neb i jinými aktivitami je živ Nezmar. Definitivní rozhodnutí padlo při zjištění, že poslední bruslařský report je z roku 2014 (viz sekce Nordic skating). Jo nordic skating, je vskutku disciplína vyžadující VELMI specifické podmínky. Celý dnešní výlet o tom mudroval Honza. “Musí bejt zima a to jako dlouho, ale zase nesmí sněžit, což se se v zimě dá dost těžko skloubit.” Ano, je to tak, ale i když zážitky přichází ve větších intervalech než je obvyklé, jsou jedny z nejkrásnějších a nejoriginálnějších a investice do nordických bruslí se prostě vyplatí. Je to na celý život a “chleba nejí”.
Ale popořádku.
Po několikadenních mrazech na přelomu roku a následném vydatném sněžení jsem myslel, že je s bruslařskou sezónou ámen, ale ono to chce prostě jen líp hledat. A to místo se letos jmenuje Týn nad Vltavou. V době sněžení tam ještě “ohřátá” voda z Hněvkovický přehrady nebyla zamrzlá a zatuhly jí až další dlouhodobé mrazy. Dal jsem chlapcům echo a k mé radosti jsme v pěti obsadili auto. Zřejmě už polevuje nedůvěra k bezpečnosti tohoto sportu a jak jsem dnes četl chlapcům z příbalového letáku k vyprošťovacím bodcům: “Dospělý, opatrný a zdravý bruslař se nemusí nedobrovolné koupele bát. Pokud je připraven, vyvázne snadno a s dobrodružným zážitkem”. 🙂 A my připraveni jsme. Testovací hůl Gandalfa bílého vozíme stále s sebou, víme co a jak se má testovat a vždy opravdu jdeme jen tam, kde víme, že nás to unese. Vyprošťovací bodce máme všichni bez výjimky na krku, házecí lano a suché oblečení v igelitu v batohu. Až na Aleše – batoh nevozí, občerstvuje se od ostatních a zmrznout ví, že ho nenecháme. Velký pokrok učinil aspoň bodcích – už chce mít bodce vlastní a ne si je, až když je ve vodě, půjčovat (viz: http://www.bknezmar.cz/?p=1521 ). Takže opravdu nejsme žádní hazardéři a náruč pro další náruživce je otevřená.
Od Silvestra roku 2013 se změnilo to, že se nyní koupeme v ledu rádi a dobrovolně, takže jsem si s sebou do batůžku přibalil plavky a sekerku. Dírečku jsem si udělal hned na začátku, aby jsem se následujícím bruslením zahřál. A také bych klukům neupřel radost se do mě a mých tělesných proporcí trefovat a radit mi, že až “s cigárem v hubě by to teprve byly ty pravý pohodový fotky” atp. 🙂 Po koupeli (škoda že není z fotek moc poznat, že dírka byla jen malá, a tělo je vidět skrz led) jsme se do toho na nordikách tempově obuli a hošani na kanadách brzy poznali, jak moc to na nich jede pomalu. Dlouho jsme však tempo nehrotili a za občasného focení, projíždění přítokových potoků, jsme dojeli až k hrázi Kořenska (vyrovnávačka k Hněvkovické přehradě), kde po důkladném testování holí Gandalfa bílého přibruslili skoro až ke koruně hráze, což byl opravdu překrásný pohled. Na zpáteční cestě jsme se “my zvířátka” na soutoku Vltavy a Lužnice “dohodli”, že dojedem až do Kolodějí nad Lužnicí a to i přesto, že Lužnice byla celá pod sněhem. Přibruslovali jsme na náledí u břehu, slovo expedice začalo nabývat právého významu a slovo bruslení lehounce ustupovalo do pozadí. Nicméně přes menší nechuť kanaďanů jsme cíl dobyli a nakonec si zpestření bruslením mezi vrbičkami u břehu užili.
Nazpátek jsme do toho zase šlápli, tentokrát v pravém cyklistickém háku, ve kterém se mi Hony i malinko přidržoval za zadulku, aby se skupina, pro kanaďany neakceptovatelným tempem, nerozpadla. V cíli jsme měli 24 km pohodového výletečku, který jinde než na bruslích opravdu nezažiješ.
GPS: http://www.movescount.com/cs/moves/move140291481
O.
P.s. Jestli si letos klucka ještě sklouznem nevím 🙁 počkejme co přinese příštích pět dní.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 27 km, po Zátkovo nábřeží, nádražní lávka, kolem baseballového hřiště k odkalovací nádrži, Staré Hodějovice, roklí kolem Hodějovického potoka, kolem zahrádkářských chatek, červená do Hůrky, přes Chlumek do Klukova, kolem rybníků na modrou do Trocnova, Ostrolovský Újezd, po zelené NS “Totalita rozděluje” do Borovan a do Sýmalky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Vítek, Tiki, Banán, Stanly, Šiklín, Venca, Kosa, Lojza, Tuča
Pád: Tiki – 2x, Venca (oba pád do Hodějovického potka)
Defekt: Venca (prasklé vodítko přehazovačky při pádu)
Trackmaker: Kosa
Komentář: Deset Night Riderů stojících na startu již ví, že dnešní trasa nás zavede do Borovan. Dnes se jedná jak o nadprůměrný počet účastníků vyjížďky, tak o netradiční destinaci, ze které se budeme vracet vlakem, což je za tuto sezónu teprve podruhé. Podmínky jsou stále ryze zimní, mrazivo a zasněženo. Znovu půjde o prověření technických dovedností všech zúčastněných. Vyrážíme tedy do šera velkoměsta, míjíme nespočet kluzišť vyšornovaných na zamrzlé Malši, dokonce jedno nasvícené reflektory hned naproti soudu. Nádherná podívaná na zápal amatérů prohánět puk po ledě. Míříme dále k nádražní lávce na jejímž prudkém nájezdu jedinci lehce chybují, první tlačenice je na světě. Cesta kolem odkalovací nádrže probíhá hladce, krátké čekání na louce před roklí Hodějovického potoka a máme tu konečně kořenový singlík jak ze žurnálu. Tuča prověřuje led na potoce, snaží se projet trasu po ledu, koryto potoka je ovšem až příliš zarostlé. Postupně dojíždíme do úzké pasáže těsně před prkennou lávkou přes potok. Chce to jet na srdcovku, za chyby se tu platí. A teď přichází ona v titulu zmíněná mordparta. Tiki zdolává první zúžení, přijíždí k druhému, kde zaváhá, vycvakává nohu doprava, ale zde již dávno není pevný břeh, ten z jara vzala velká voda. Následuje pád do bezmála dvoumetrové hloubky až na samé dno rokle. Chvíli konsternovaně koukáme na celou akci, než Kosa vyběhne na záchrannou akci. Tiky žije, ještě ani není z rokle veku, když přijíždí Venda. Je to neuvěřitelné, padá před našimi zraky do rokle o pár metrů dříve, již na prvním zúžení. Kosa znovu vybíhá zachraňovat, nemá to daleko, je stále na dně rokle. Chvilka jak z hororového filmu. I Venda žije, jen jeho bike, přesněji vodítko přehazovačky utrpělo šrámy. Po Kosovo pokusech o opravu se jal Venda zakročit a část vodítka ulomil. Naštěstí ani jeden z pádů nezpůsobil zúčastněným závažné újmy jak na zdraví, tak na technice a po chvilce vzrušení mohli všichni pokračovat dále. U Klukova se oddělila sekce vracející se zpět do ČB po ose. Vstříc Borovanům pokračovala již jen šestice statečných. V závěru si ještě jednou ustlal na uklouzané polní cestě Tiki, je to holt tvrďák, jen rokle mu prostě dnes nestačila. Vítají nás Borovany, hospoda Símalka a ve dveřích vrchní se slovy: “Tak zase po roce?” Parádní posezení u půllitru Bernarda rozličného druhu, klobásky a toustů. Vítka chytá neklid, vlak tu bude co nevidět. To znamená, že máme ještě asi tři čtvrtě hodiny čas, který věnujeme objednávce petky nefiltrované dvanáctky. Zbývá poznat, z jaké strany přijede vlak mířící do Budějovic, kdo by to byl řekl, je to přesně ta druhá. Následuje lehká komplikace při výstupu z vlaku na hlaváku, dveře co se mají otevřít jsou zastavěny našimi koly. Vyřešeno a jde se na tradiční jízdu Eskalátor Gangu. Perón, schody, hala, dveře, schody, podchod, eskalátor. Pěkně rychle, aby podřimující ostraha nestihla zasáhnout. Zápisem prošel Banán, Tiki dnes počtvrté zaváhal a zkoušku nesložil. Esklátor si musí zopakovat příště. Protože jsme ještě neměli dost, vedla naše cesta do Džin Baru, ve kterém jsme se shledali s rozzářeným Větrákem. Plznička na závěr patřila mordpartě, Eskalátor Gangu a všem Night Riderům.
Hony
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Rok se s rokem sešel a díky Přémovi jsme opět dostali šanci strávit víkend na faře na Kvildě. Tradiční složení ze zasloužilých Nezmarů a jejich přátel bylo doplněno námi mladšími (jak se později ukázalo rozhodně ne vytrvalejšími) Nezmary, Nez marnými ženami a kopicí Nezmarčat. Ač jsme loni nevěřili, že by mohly kdy být ideálnější podmínky, i letošní leden ohrnul nos nad globálním oteplením. Zima jak v Rusku, sněhu spousta a ideální předpověď sluníčka přes den.
Sjeli jsme se v pátek po práci a hned vyrazili unavit chamraď na večerní lyžování. Zahřívali jsme se jako loni, především pocitem ze šikovných dětí a okrajově i Stroh grogem. Pestrosti přidali Banáni na sněhu, vč. Tuto di tutti Banani na snowboardu. Jedna lampa nočního osvětlení sjezdovky se začala povážlivě hýbat a k nám přibližovat, nebyla to závada, nebyl to rum ani Johnnie Walker, byl to Johnnie Runner (Honza Běžec). Krásná noc, hvězdy, třpitící se mrznoucí (asi) vlhkost ve vzduchu. Paráda. Ze zajímavostí večera ještě zmíním láskyplnost žen (k nám či dětem, těžko říct), které nás vyslaly na průzkum do kvildských hospod. Tam nás nekompromisně v deset začal pán vyhánět s tím, že od půl nenalévá a nejpozději v 11 končí. Pivo a kořalka pro něj na účet náš znamenala, že jsme ho o hodinku či dvě později přemlouvali my, aby už konečně zavřel a přestal nás nalévat, protože musíme jít a on JET domu 🙂
Velkorysé byly i sobotní plány Majkla, které by zaskočily i lecjakého dospělého znalého mapy. Děti naštěstí nic netušily, večer i ráno je totiž zajímalo jen heslo na wifi a kde mají nabíječku. Skupina A vyrazila čile směr Prameny, Černá hora, Filipova Huť (oběd) s tím, že když nezvládnou dojet na Kvildu po svých, stahne je skupina C autem. To by ale nebyly děti Nezmarů, aby si to neprotáhly ještě přes Horskou Kvildu! 26 km, parádní výkon! Kde se to v nich bere,když jenom paří?! Skupina B vyrazila na Bučinu, kde byla také velmi rychle. Počasí přálo, Alpská vyhlídka dostála svému jménu. A ten žahour co tam měli, mňam! Skupina C pro některé prvními krůčky na běžkách vyrazila směr Březník a pak odvážně zahnula do kopce vstříc skupině A. Došlo vše, co mohlo a mě došlo, že lepší bude se vrátit…Ostatně, o této trase jsem se svého času dost rozepsal 😉 Skupinky i osamělí jezdci se sešli porůznu (Eri podle všeho tak 70 km s návratem do půl třetí) zpět na Kvildě. Povedený den zakončil každý podle chuti, vesměs v pekárně či pivovaře, případně u stánků na levnou krásu. Na ubikaci se totiž chystal (opět) kytarový večírek a zde se také ukázalo, jak každá další generace vydrží méně než ta předchozí. Za omladinu se tak účastnil mj.hvězdář, čtenář, hodinář a DarthVader, postupně (a potupně) jsme mizeli do pelíšků, zatímco druhý stůl pěl jak na Portě, chrlil vtipy a vůbec. Pěkná byla i historka jak se Subaru trefilo mezi stromy a až velkojeřáb si za bratru 7,5 litru dovedl poradit. Ale i my jsme si zablbli a zabékali, moc pěkný to bylo. A Přémo, ještě jednou všechno nejlepší k narozeninám! Radost být členem takových partiček.
Nedělní den byl určen pro kratší výlet, abychom stihli předat objekt a vyrazit k domovům. Skupina A na Bučinu, skupina B na Horskou Kvildu. Někdo se vydal i na sjezdovky, Kory sám nevěděl kudykam (víme jen, že neodolal hřbitovu na Knížecích Pláních), starší jezdili, jako v sobotu, po různých trasách v okolí, ale všichni se nakonec shledali, poklidili a rozloučili.
Díky všem za účast a příspěvek ke sportovním výkonům i dobré zábavě. Snad tedy zas příště.
P.S. a pokud vše klapne, tak by mohl krásně vyjít i Přechod Šumavy..
