Letošní výjezdní zasedání provázela technická novinka v podobě Vencovo téměř okamžitého online zpravodajství o našem nažívání (http://www.bknezmar.cz/?p=8759), ve které je připojena jak fotodokumentace, tak spoustu postřehů z aktuálního dění. Následný report má tedy za úkol jen dobarvit popis zážitků, shrnout data a zušlechtit, samozřejmě.

Silniční výjezdní zasedání bylo již šesté v řadě pod hlavičkou BK Nezmar a statistiky jsou důkazem o povedeném konceptu i provedení akce, neb účast stále roste. Tento rok se počet plnohodnotných účastníků absolvujících všechny tři etapy, přehoupl přes číslo deset (konkrétně 12) jmenovitě: Ondra, Kory, Eri, Hony, Větrák, Šiklín, Aleš, Eda, Venca, Petr Pokorný, Zdeněk, Ondra Míka (odpuštěno jest závěrečných 50 km v automobilu).

Při šestém ročníku si statistiky říkají i o sumarizaci minulosti a vězme, že počítáme-li účast jen těm, co absolvovali všechny tři etapy (na kole), historickým pilníkem je autor nápadu silničního zasedání: JÁ (promiň Eri toto zájmeno…). Plná účast šesti zářezů 🙂 Jak si stojíme dále?

1. Já (ano, to už jsem psal) 6 účastí

2. Aleš 5 účastí

3.-7. Eri, Samouš, Venca, Eda, Větrák 4 účasti

8.-10. Hony, Zdenál, Ondra Míka 3 účasti

11.-12. Petr Šikl, Kory 2 účasti

13.-15. Petr Pokorný, Mojži, Prochy 1 účast

Cenu pilníka bych poprosil virtuální a nechť je jí Vaše důvěra v mé plánování i pro rok příští. Vaše radost a potěšení je mou radostí a potěšením.

Pátek: 145 km, 2.005 v.m. Snad nejčastěji jsem si na začátku vyslech nářky a pochybnosti jak to bude s výkonností či zdravotním stavem toho kterého jedince. Eda: Mám za rok jen 550 celkem. Zdenál: Chodím jen běhat. Peťa Šikl: poslední dobou jsem se jen lehce vozil. Petr Pokorný: Ty vole, sedím na svým kole prvně. Ondra Míka: Uvidím co kolena, abych nevolal ještě taxi Kroupa. Kory: Mám já na to ještě vůbec?  🙂 Samozřejmě i já jsem se zapojil se svou troškou do mlýna a postěžoval si na problémy s kolenem a navazujícím 3,5 týdenním total klidem bez pohybu a ukázalo se, že nejrealističtější pesimismus byl můj. Z počátku pátku se ještě dalo mluvit o taktice “abych nezaplatil”, nad vodou mě ještě chvíli držel i nápad Peti Š. a Ondry M. s přívozem přes Lipno, ale při průjezdu Rakouskem jsem jen beznadějně odpadal při každém brdku. Chtěl bych poděkovat skupině, že se na mě nemračila a vždy na mě několik hodných chvil čekala. Příjezd do Welsu okrášlilo setkání s místní komunitou omladiny převážně arabského původu, která své street tábořiště rozprostřela za naším ubytováním – Jugend hostelem. Pokřižovali jsme se, kola dali na pokoje (spát s mazlíkem vedle postele – sen každého z nás) a zvolili jsme k úkrytu místo nejbezpečnější: Pivnici Gösser 🙂 V průběhu večera nám Zdenál dal první lekci ze změny, kterou v Německu za 4 roky prodělal: ” Nemůžeme počkat až naskočí na semaforu zelená?” “Ondro, tady se ulice nepřechází, tamhle za sto metrů je přechod!” “Nechovejte se jako Češi!” Lekci správného chování podle pravidel neabsolvoval Kory, který hořce litoval, že chtěl jí spát první: Bez klobouku bos, sám v nočním Welsu zabloudil 🙂

Sobota: 146 km, 1.873 v.m. Ráno jsme při pohledu na snídaňový výběr v hostelu (marmeláda, nutela, med – toť vše) protáhli obličeje a do úsvěvu je vrátil až Kory, který konstatoval, že mast na opruzeniny Ondřej není příliš vhodná k čištění zubů. Po správném použití masti Ondřej, kulturní vložce v Kremsmünsterském opatství, anabázi s mým prasklým drátem, posedávání před Sparem na betónu, jsme ve svižném tempu dojeli k jezeru Almsee. Po posezení v hospůdce s výhledem na skalnaté vrcholy Alp nám byla udělena při koupání v Almsee další lekce proměny charakteru Německem. U Almsee jsme nebyli úplně sami, plavky s sebou neměli, ale koupat se chtěli. Nápadem na decentní vykoupání bez plavek jsme však u Zdenála narazili. Z: “Tohle se v Německu nesmí!” Já: “A co frei korper kultur? Němci vyndavaj párek všude!” Z: “To tam musí bejt napsaný, že se to může, a tady to napsaný není!” Já: “Vidíš tu nějakýho policajta, kterej by nás viděl se koupat nahý??” Z: Stačí kdyby támhleta bába zavolala, že jí tím obtěžujete a hned by vám dali pokutu.” MY: Odložili jsme svršky i spodky a šli se koupat… Nekoupající se Zdenál na protest vprostřed přírody našel nedaleko něco jako kadibudku a v tomto nevábném zařízení vykonal malou potřebu. V lese by ho moh´ přece někdo vidět a být tím pohoršen! Veselá nota nám vydržela i při stojkách přes podhůří Alp, kde jsme (stejně jako všude jinde) vzbuzovali náležitou pozornost. 12 hezkých a hezce oblečených hochů, zvedlo oči všem. Při průjezdu kolem slavnosti místních dobrovolných hasičů, nám cca dvě desítky podnapilých dobrovolných strážců vytvořilo iluzi průjezdu horským průsmykem jak při Tour de France. Jsme hvězdy!

Neděle: 167 km, 2.172 v.m. V neděli se na nás usmálo štěští. Mělo všude pršet celý den a ne málo. Snad asi i všude pršelo, ale ne na nás. Před odjezdem z ubytka přestalo a mraky jsme celý den jen stínovali, či oni nás. A jediná voda z nebes přišla, když jsme byli v hospodě na poněkud pozdním “obědě”. Co se však vrátilo, byla má forma z pátku. Naštěstí mě v tom Ondra Míků nenechal samotného a tak jsme si na začátku každého stoupání (a že jich bylo požehnaně) “vystoupili”, skupina nám bleskovým tempem odjela my se jen plahočili vzhůru. Plahočili, ale s úsměvem – vždyť jsme jeli celý den v cyklistice zaslíbeném kraji. Každá  bauernhofstrasse měla super asfalt, auto aby člověk pohledal, kolem krávy, čisté řeky, posečené louky, upravené zahrádky. Je tak pěkné, jet krajinou, kde se všichni snaží dodržovat pravidla a udržovat pořádek!!! Zdeněčku, jak neprozíraví jsme (a budem). K neděli zbývá ještě dodat, že se zřejmě chystá velká dotační akce pro náš klub od firmy Engel 🙂 Museli jsme sjezdit celé Rakousko jen proto, abychom se u jednotlivých poboček firmy Engel vyfotili a dali závdavek Honymu zaměstnavateli, že ho budem hojně a vzorně prezentovat. Hony na plánu se vší vážností pracoval už v neděli – na fotce u fabrik Engel dokonce zakázal Alešovi hajlovat (a přitom to mohla být tak vtipná fotka!)

O.

P.s. Top dovolená, co dodat? Příští rok, pokud by do toho šli všichni zájemci vlastnící silnici, by mohl počet být… Nechme se překvapit.

NZO: V neděli jsme s Ondrou opravdu dlouhé okamžiky strávili v kopcích osamoceni, žádný drezíček v dohlednu, však přesto nepoklesli na duchu. Verše bych tak chtěl věnovat především mému druhovi. Byls dobrej, šneku! Dík také Vám ostatní zvířátka, kteří jste na nás počkali u sklenky piva.

Mrtvému lupenu jdou na pohřeb
dva kamarádi šneci
a mají černé ulity
a růžky rouškou zakryty
krásného podzimního večera
jdou do temnoty šera
Ale když dojdou tam, kam jdou
je dávno jaro božíčku
a mrtvé lupeny
už zase vstaly z mrtvých
a oba šneci jsou
ech tuze zklamaní

Ještě že slunce
slunce na ně volá
Račte dál prosím
posaďte se
a vezměte si u nás sklenku piva
máte-li žízeň
a vyražte si třeba na výlet
Autobus do Paříže
odjíždí večer v pět
Spatříte krásy domoviny
Smutek však odložte
radím vám
vždyť černá barva oku sotva svědčí
a hyzdí krásu i tu šnečí
Příběhy s hroby i rakvemi
jsou příliš smutné
věřte mi

Oblečte si zas barvy života –
A všecka zvířata
a všecky květiny a stromy
všichni se dají do zpěvu
a halekají z plných plic
nádherné písně
letošního léta. A všichni si chtějí připít se šneky
na dnešní krásný večer
ať trvá navěky

A oba šneci
vracejí se domů
velice dojatí
a přešťastní
a protože se trošku opili
šněrují cestu křížemkráž
Ale tam nahoře
nad nimi luna drží stráž.

Bleskové zprávy přímo z cesty

Jezdci:  Ondra, Kory, Eri, Hony, Větrák, Šiklín, Aleš, Eda, Venca, Petr Pok., Ondra Míka a der deutsche Champion Zdenál.
1.etapa

– 10:05 Kájov německý šampion má defekt

– 11:00 Světlík německý šampion má druhý defekt, Prodoli se ztratilo a opět našlo

– 11:30 Frymburk přívoz
Eri, Aleš a Větrák ví, co znamená cyklo výlet, my ostatní jsme na dovolený a tak se opalujíc fotíme na lodičce
– 11:56 hospoda Přední Výtoň
V hospodě poté co přišla líbezná servírka spousta z nas změnila předvybranou objednávku na ‘roštenku’ a culí se u toho.

– 17:00 Wels , pořadí na ceduli Aleš, Eri, Venca

Trasa: Endomondo

2. etapa
– start Wels 9:00
– 10:30 Wartberg an der Krems, Onrovi vypadl drát z kola. Delegace Kory – překladatel, Petr Š. – technik, jeli s jedním a ochotným rakušákem do vedlejší vesnice do kolařství.
Smutný Ondra sedí před místním Sparem na betonu a čeká jak to dopadne. Průběžně probíhá debata o umělém poprsí, která započala včera v hospodě.

– 13:30 Almsee, dnešní den vychází,supr počasí, krásný hory, koupačka v ledové vodě jezera, krásný penzion a posezení po lípou, některé chvíle jsou tuze krátké…..
Po opuštění skalistých Alp jsme důkladně projezdili tři hřebeny Voralp a stojky ihned rozprášily mužstvo a zkřivily obličeje. Krása nesmírná.
18:30 Steyr, pořadí na ceduli, Venca, Petr Š. Eri, Aleš, Hony

Trasa: Endomondo

3.etapa

– je po dešti start 9:30 Steyr , počasí vyšlo náramně, ch…. v noci, nám sice slunce na cestu nesvítilo, ale nic nepadalo ….

– místopředseda BK Nezmar nás žene k nějaké fabrice Engel

– 11:00 překonali jsme Dunaj

– no docela nás rozesmál Mauthasen Burger 🙂

– další fabrika Engel, prej příští rok budeme jezdit v jejich barvách….

– těžká stoupání na hranice
– 15:00 spurt na hranici, pořadí Eri, Aleš a Venca , Aleš je brutální sprintér , ale bohužel tentokrát ve finále neodbočil na šotolinu a Eri přešpurtoval hravě Vencu, který koukal kam jede Aleš……

– 15:30 oběd Baroňák, někteří členové výpravy se oddělilli a jeli po vlastní ose Ondra M. a Eri.

-kolem 18:00 špurt na ceduli České Budějovice…..  dramatická zápletka. Už v Nové Vsi začal Aleš sjížděl Větráka který byl v nebezbečném úniku, vyvezl za sebou Šiklína,  Honyho a mě .  Ďábelská rychlost z kopce na Staré Hodějce.  Bílá cedule dole v údolí . Temno před očima. Šel do toho Šiklín, Hony a Aleš . Peťa drobet zavřel Aleše a jasně na této ceduli vyhrál, druhej byl podle mě Hony a třetí Aleš.  Já jel pár metrů za nima.  Všichni svěsili nohy, projel jsme malým údolíčkem a vyjeli na vršek a přišla druhá cedule České Budějovice. Jel jsem vedle Aleše, ten čumí co to je,  třikrát otočil nohama a vyhrál. Ta první cedule byla Staré Hodějovice. Pořadí je tedy Aleš, Venca a Hony. …. cyklistika je krásný sport ….. proto ji miluji

– 18:15 Kozlovna, živí  a hlavně zdraví…. pojedli  v pivnici, přišli i kamarádi a pořádně jsme tu cestu zapili….

Trasa: Endomondo

Když cesta je smyslem.

Děkuji kamarádi, bylo mi ctí  zúčastnit se,  a obzvlášť tobě Ondro patří velký dík ,ty který jsi to vymyslel.  Zajdi na urologii, ať ti jde líp to čůrání…..

Příští rok, jestli se nemýlím 14-16.7.2017 ?

MLH

V.

[Show slideshow]

1 2 3 ►

Trasa: 42 km, stezka po pravém břehu Vltavy na Trägrák, Hrdějovice, pod Babou, lesem ke Kubaťáku, Hosínem na vrchol kopce Račice, po hlubockém maratonu, Zámostí, lesem na Kanín, výjezd k oboře, podél obory na Chotýčany, kořenovka kolem Libochovky, kolem kolejí k letišti, Hosín, lesem pod Babu, přes Kněžské Dvory na plovárnu.

Výškové metry: 627

Účast: Eri, Venca, Vítek Sirotek, Aleš, Pavel Tikal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Vláďa, Sochy, Kory, Pavel Samec, Pavel Dolejší, Bivoj, Víťa Kořínek, Honza Mareš, Honza Mikolášek, Pavel Kosař, Jirka Tuček

Pád: Pavel Dolejší

Defekt: Pavel Samec, Aleš – 2x, Venca – 4x (v hospodě) … hoši to mi nedělejte jedna duše byla Vítka a druhá Pavla T. 🙂 …to byla revize náhradních duší

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Po patnácti neúčastech v řadě jsem stanul znovu na startu úterních vyjížděk. Na pilníka už to holt letos nebude, ale kvůli tomu to přeci neděláme ne. Velká škoda je toho, že jsem přišel o patnáct jistě nezapomenutelných zážitků, a to je ten důvod o který tu běží. Mít o čem na stará kolena vyprávět.

Dnešní švih byl trochu víc jezdivější než jsem čekal, ale jistě si v něm každý našel to své. Doufám, že i Ondra, kterému vyjížďku sice nemohu uznat, ale na startu jsme si alespoň trochu popovídali. Doufám, že se kolínko rychle a zcela uzdraví. Určitě Samík, kterého tentokráte zachránil Vítek před jistojistou smrtí uprostřed hlubockých hvozdů. Aleš, jisto jistě při nekonečné řadě defektů zadního kola zapříčiněného nekvalitní páskou v ráfku. Pronesl však hlášku, kterou si budu dlouho pamatovat: “Když jsem přešel z dvacet šestky na devěta dvacítku, myslel jsem si, že jsem nesmrtelnej.” Vyjíždkou se nesly obecně debaty o celopérech, jednopřevodnících, plastech a kulhavých kolech. Všichni dobře víme, kdo za to může.

V hospodě na plovárně při západu slunce jsme společně oslavili Koryho čtyřicáté narozeniny. Celou akci završil Vencovo pomalý defekt. Jeho čtyřnásobný pokus o opravu musel být zaznamenán i do statistik. To se opravdu nevidí každý den. Sedm defektů na tři bikery je taková statistická lahůdka.

Nejde to jinak, musím se podělit o své úterní zážitky v časovém sledu:

[Show slideshow]

V sobotu 13.srpna 2016 jsem se zúčastnil výborné akce na Jinřichohradecku, MalíkovOpen. Jsou to MTB závody, které se částečně jedou v oblasti Česká Kanada, to znamená v oblasti, kde je nádherná příroda a krásné trasy pro každého.
Barvy našeho teamu jsem hájil já v kategorii M2 a Petr Jiřička v kategorii M3, oba na dlouhé trati. Petr zaznamenal vynikající výsledek a umístil se  na druhém místě. Já jsem byl v poli poražených, ale s výborným pocitem. Tombola byla opravdu bohatá a téměř každý si odnesl cenu. Já i Petr obrovská plata knedlíků.   Myslím, že každý biker, jak bývalí profesionálové tak i hobíci, si pořádně užili, jak na trati, tak následný doprovodný program rockových a country kapel.
Závod pořádá pár nadšenců ze Smiling Bikers Malíkov, kterým patří velký dík za výbornou akci. Závěrem bych chtěl všechny Nezmary pozvat na další podobnou akci,  klikni zde,  která se koná 27.srpna 2016 rovněž v oblasti Česká Kanada s výbornou možností ubytování.

Trať: Endomondo

Převýšení: Endomondo

[Show slideshow]

MLH

V.

Trasa: 52km  zelená Třebín, žlutá Dubné, Čakovec, Skalka, červená pod Buglatou, modrá na Kuklov, pod Bulový, Dobročkov, Březovík, Chvalšiny, Kájov

Výškové metry: 936 m

Účast: Eri, Aleš, Petr Šikl, Víťa Sirotek, Pavel Tíkal, Banán, Kory, Petr Pokorný, Venca, Vítek Kořínek, Kocour, Tonda, Přema, Sochy, Vláďa, Pavel Dolejší

Pád: Sochy

Defekt: Vítek S.

Trackmaker: Vítek Sirotek (a pak už jen vůně řízku)

GPS: Endomondo

Komentář: Znáte ten moderní koncept filmů kdy se propojí víc na první pohled samostatných příběhů. Tak takové “historky z podhůří” se včera odehrály. Mělo to být dlouhé a počasí (zase) nic moc. Brutální spurt od začátku odkrágloval Sochyho, který díru přehlédl a tak přelétl. Ondra nebyl, tak se řeči moc nevedly 😉 , ale někde u Čakovce, jak začalo krápat, kdosi prohlásil, že si vybírá jen ty vlhké. Na upřesňující dotaz, zda myslí vyjížďky nebo co či koho, se někdo jiný ozval, že to je (asi i jeho) celoživotní motto 😉 Vyšťavující výjezd na Skalku, pod jejímž vrcholem Vítek S. přeřadil dosud chybějícího Vítka K. do B, čímž si zadělal na potíže. Po 100 metrech se obloha zatáhla, zásah shora strčil zdola Vítkovi do přehazky klacek a patka byla v perdeli. Krátce na to dojel Vítek K. rychle schovávající voodoo do dresu. Ani šiklovné ruce nepomohly, takže jsme přišli o trackmakera. Boží tresty začaly děsit asi i další se špatným svědomím, tak se skupinka opět o něco ztenčila, po čemž se překvapivě? udělalo relativně hezky (asi odpadli opravdu ti hříšníci). Tempo ale nevadlo a skoupě heslovitý popis trasy-“teď po červený, pak po modrý” dal zavdat další atomizaci skupiny. Zatímco regulerní Béčko jelo už dávno jinudy, nejlepší z Áčka (AA skupina) pálili na Kuklov, já na rozcestníku, kde na všechny strany vedla modrá, zvolil tu nejhorší možnost a ocitl se po dlouhém bahnitém sjezdu v Trešňovém Újezdci (jinak moc pěkná vesnička!). Tak jsem si jako AB skupina dal indivindi výjezd zpět přes Smědeček. Skupina AC (Vítek K. a Banán) to jistila správnou cestou zezadu s tím, že si nadjedou po asfaltu. AA jsem dojel pod Březovíkem, kde se vylíhli z louky se slovy, že se ta turistická jet nedá (neprošláplá, bahno, pršelo..). Marný byl můj (pravda nesmělý) pokus vnutit skupině ještě aspoň kus po turistické. Asi nás nějaký vojenský bůh měl odradit od ilegálního vstupu do Prostoru. Nebo spíš ta vidina objednaného řízku…Tak se valilo (za deště) po dětské prdýlce až do Kájova. V hospodě nás čekalo AC družstvo a teprve po nás přijelo B, které jsme zjevně podjeli, páč ti gerojové už od Dobročkova drtili turistickou značku a do Kájova vtrhli přes Boletice-nejenže měli víc km, ale jako jediní vlastně splnili hlavní záměr výletu..(což bylo toto : http://mapy.cz/s/NFfl) Tak Klobouček! No, na rozdíl od řízku to byla taková nemastná neslaná vyjíždka..asi to budeme muset risknout ještě někdy jindy..pokud pánbůh dá..

NZO : nečekal jsem, že budu psát tolik reportů, tak mi dochází veršovánky. Určitou temnotu a boží řízení této vyjížďky tedy spojíme s proroctvím, jež spojuje vše co se včera stalo a nadhozené kinematografické téma 😉

Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty, neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh

[Show slideshow]

Trasa: 54 km  panelka, Závraty, Vrábče zastávka, Kluk, dolu, na hřeben, dolu, na hřeben, Švelhán, dolu, pramen s paní, Chmelná, Račí potok, Křemže, Holubov, Dívčák, červená domů

Výškové metry:  1039m (měřeno Endomondem)

Účast: Aleš, Víťa Sirotek, Bivoj, Pavel Tíkal, Eri, Venca, zelený kolo s nosičem na sedlovce (omlouvám se, neznám jméno) – dohledáno Pavel Dolejší, Přema, Kocour, Vráťa, … ještě někdo v týmu B? doplněn Vláďa

Pád: Bivoj 2x, ostatní se nepřiznali

Defekt: nikdo

Trackmaker: Eri

GPS:  Endomondo

Komentář: Už na startu nás bylo málo, trasérství  vzal na sebe Eri . Měl připraveno pár variant – od návštěvy Hněvkovické přehrady naštěstí upustil, tak jsme vyrazili směr Kluk s úmyslem možná někde bokem objet Kleť. Meteoradar věštil příchod mraku, který byl po obědě přes celé Bavorsko a putoval k nám. Už u střelnice měla čelní skupinka pouze 4 členy, další 3 se ještě dotáhli na panelce. Postupně začalo pršet, a to už 3. vyjížďku za sebou. Prší jenom v úterý, nebo je deštivé léto?  Takže jsme se zůstali motat na Kluku, nahoru od Vrábče zastávka novou pěšinkou (myslím že nejen pro mě) a pak po zelené do sedla Kluka, kolmák dolů, zpátky na hřeben, po hřebenu, stkání s týmem B, trejlík dolů, zpátky na hřeben opět novou pěšinkou (alespoň pro mě). Od Bohouškovické myslivny nás bylo jen 5. Aleš dokázal nemožné a skrz tretru si zapíchnul klacek do chodidla. Všichni víme, že je tvrďák, ale se slovy „je to malinko hlubší a trochu mi v tom cuká“ se vydal zpátky. V intenzivním dešti jsme jeli dál po hřebeni přes Švehlán ke Svatováclavskému prameni, přes Chmelnou směr Chlumecká hora. U trempské osady Račí potok si slabší chvilku vybral Bivoj, 2 sebou praštil o zem, v Křemži řekl, že mu to stačí a odpojil se. Zbytek (4 kusy) už to dojel pospolu podél Křemežského potoka na Dívčák, odtud klasika po červené. Po deštích a v dešti dost bahna, pár vyvrácených stromů, uklouzané kořeny a kameny. Rozmýšleli jsme o hospodě, Venca řek, že nejde, tak jsme já, Eri a Pavel T. zkusili meťák. Sednou si jsme si vzhledem k obahnění netroufali, tak jsme dali 2 nastojáka venku. Při placení přišel Bivoj, je vidět, že Rožnov má zmáklej, vyhmát nás napoprvé. Bohužel už byla zavíračka, tak jsme to rozpustili.

V.

P.S. Krásná vyjížďka, navíc jsem měl půjčenýho fula 29 a otestoval jsem ho dokonale. Na začátek časovka po panelce a přes Závraty – podle očekávání jsem nestíhal, ale to hardtailu taky ne. Krvavý výjezd po zelené na Kluka, dal jsem, ale takhle už jsem dlouho nebojoval (kila navíc jsou znát). Hřeben Kluka, kořenovka, trejlík – to tohle kolo opravdu umí a moc jsem si to užil. Sjezdy bez problémů daleko rychlejší. Co z toho plyne? Půjdu tímto směrem, na šotolinách a asfaltu se budu ještě víc propadat a v terénu to snad doženu.

Trasa: 47km  Roudné, Včelná, Kameňák, Římov, Velešínský hrad, modrou na Pořešín, bypass, modrou do Kaplice, červenou Omlenice a Bujanov

Výškové metry: 910m – hmmm

Účast: Ondra, Aleš,  Petr Šikl, Víťa Sirotek, Bivoj, Ondra Míka, Pavel Tíkal, Banán, Kory, Eri, Petr Pokorný, Venca, Pavel Dolejší, Roman Farka, Vláďa Hais, Přema

Pád: Ondra L, Ondra M, Petr Pokorný

Defekt: Kory

Trackmaker: Petr Pokorný

GPS: endomondo

Komentář: Co by kdyby. To je často zbytečné řešit. Já tím ale začít musím. Původní (důmyslný) plán byl jet trochu jinudy než obvykle (pomotat nové stezky) a hlavně tematicky spojit 4 hrady, resp. zříceniny-Maškovec, Velešín, Pořešín, Louzek. 52 km jako loni, takže jetelné, plán příjezdu do hospody 20:30. Norové nakreslili prognozu docela příznivě, tak se dalo tušit jen drobné zmoknutí, pokud vůbec.

Na Startu mi to začly bořit hlasy: „po asfaltu nejmíň do Římova!“ a taky trochu ty mraky kolem nás. Ondra mě ale podpořil:“jeď kudy ty chceš!“ Tak se jelo. Některým to prý připadalo jako bloudění a opakované hledání výjezdu z ČB, ale vězte, že jsme jeli přesně podle plánu, jen jsem operativně korigoval trasu dle času a nečasu. Temno nad Kotkem a za našimi zády urychlilo cestu na přehradu, kde se začly dít věci. Ondra M zažil, dle jeho slov, nejbližší setkání s bleskem v životě, rozeznal i detaily jisker. Špásování o romantice při bouřce na Velešínském hradě s dívkou, již znáš jen trochu, ale úzkost jí donutí se přitulit, se přetavilo v opravdový plavák právě na tom místě. Bohužel nebylo s kým se tulit (nepočítaje partu smradlavých kamarádů) a ty padající větve taky nic moc.. jelo se v hustém dešti dál. Přístřeší zavřené hospody v Sedlci bylo svědky nečekaného odstoupení Pilníka roku 2015 z etapy (účast se mu počítá jakoby jel s Béčkem) a jasnovidectví Banána, který předpověděl, že když pojedem hned dál, dostanem se do oka, kde neprší. Byli jsme stejně durch, tak nám to bylo jedno. Světe div se, zatímco ti, co se vraceli nebo teprve z Budějek vyjížděli (Hony, Kosa) referovali o krupobití, zaplavených cestách atd., viz foto, my si to od Svatého Jána štrádovali sice mokří, ale úplně suchou cestou. Nejvíc to vyhrál Bivoj, který toho dne už podruhé (prvně Kaufland) potkal (nečekaně) ztracenou skupinu, schovaný v zastávce busu, překvapivě suchý! Idylku však měl, bohužel, brzy zkazit ošklivý pád pana Ondry, jehož hemisféry byly krátkodobě přetíženy současným vyprávěním se mnou (před ním) a s Erim(jel za ním) a tak nezbyla kapacita na dostatečnou pozornost na trati…Snad jen ruka Páně ho zadržela před zřícením se do řeky. Od silničního mostu přes Malši se tedy volala asistenční služba a hlavně začlo zase pršet. Nevypadal chlapec vůbec dobře, ale i tak jsme ho tam nechali, páč Nezmara nic nezastaví 😉 ..snad, Ondro, vše v poho?…ale ta úprava helmy super!to je časovková verze? 🙂 Od Pořešína jsem měl připravenou lahůdku, ale že bude až tak lahodná jsem ani neplánoval. Objezdný trailík mezi řekou a Pořešíncem vyšel parádně, věděl jsem tam o jednom rozbahněném místě, kterého jsem chtěl kamarády ušetřit jízdou mezi klasy. Netrefil jsem ale správně vjezd na pole, resp. trefil jsem přesně tu hlubokou bažinu, takže jsem se zapích jak do kolostavu a k velikému pobavení všech jsem po chvíli zmítání se plesknul sebou do toho kančího kaliště. Zacvaknutej. Než se chlapci dosmáli, umyl jsem se koupelí v nedalekém rybníku, u kterého Pavel zamáčkl slzu vzpomínkou na grilovací večírky jeho ranného mládí. V Kaplici padlo rozhodnutí, že červená značka vystřídá modrou a tak jsme obětovali Louzek ve prospěch včasného příjezdu do hospody. Přesně podle plánu jsme 20:30 usedli v osmi ke stolu, kde už bylo prostřeno pro patnáct a z hrnce vynikajícího vepřového na houbách se jen kouřilo..ňam…21:23 jel vlak, tak jsme se cpali jak jsme kdo uměli. 20:55 se rozletěli dveře hostince a ve dveřích jak andílci 2 bílé pláštěnky-Kory a Ondra M. Ti jeli naopak do Kaplice po rychlých cestách, ale Louzek si dali. Sebrali Alešovi, který si potřetí přidával, hrnec, naštěstí v něm akorát pro ně zbylo. Do vlaku nás vzali,  Aleš se žádostí o jízdenku do Adamova opět neuspěl a tak aspoň ve snaze zaklít už konečně! ta neštěstí, která letos Nezmary potkávají, usedl schválně na místo jinak vyčleněné ten den pro Ondru 😉 Paní průvodčí tentokrát ale dýško vzala!, a za „odměnu“ prošla nechtíc potápěčskou přípravou „na začátku vagonu nádech, na konci výdech“. I ti Japonci v kupé zjevně přemýšleli, zda není lepší si ty sluchátka z uší vecpat do nosních dírek, ale přežili to a určitě o nás už v Tokiu kolují historky. Ve vlaku se pak vedly mnohé chytré řeči i díky chytré vodě v PET flaškách, které nám na cestu v Bujanově přidali. A do toho přišla sms od hostinského, že nám děkuje za návštěvu (ve které hospodě se vám to už stalo?)…

A když se vrátím k úvodu-z plánovaných 4 zřícenin jsme viděli jen 2 ruiny, ale protože jsme (a to nebylo v plánu) potkali v ČB na cyklostezce Marothu a Zajíce (všimli jste si vůbec?), a to jsou taky pěkný trosky, tak se mi můj záměr vlastně naplnil 🙂

Takže parádní výlet, psal bych ještě dál, ale nechám něco na vás… 😉

NZO : mám prostě rád pointy, propojená témata, takže pro ten déšť a zranění nemohu jinak a když byly ty hrady dva, budou i dvě veršovánky, ta druhá je pro (odvezeného) Ondru, ať se mu to dobře léčí a ať se zase sejdem v té (správné!) hospodě… 😉

[Show slideshow]

Tak hoši, máme tu letos 2 ceny, o které se vyplatí bojovat.

Tu první vyfouknul nějakej Froom, druhá je ještě ve hře… 😉