Rubriky
Duben 2021
Po Út St Čt So Ne
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Archive for Duben, 2021

Trasa: 43 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 680 m

Účast: Covid 19, Ondra, Víťa K., Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Majkl, Marek L., Míra D., Kocour, Kruťák, Stanley, Vláďa, Vráťa, Eri, Honza D., Honza M., Sláva, Větrák, Kuba J., Pepa Č., Honza H. (nový člen)

Pád: Marek L. (jen si tak říkám, jestli všichni poctivě hlásí…)

Defekt: zřejmě nikdo, ale tady už opravdu nepochybuji, že někdo nehlásí – že by za 4 vyjížďky nikdo neměl defekt?

Trackmaker: Venóš a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/fozudoseke

Komentář: Tentokrát Nezmaři využili k umístění prezenčky někoho, komu nevadí jezdit na Kluka vícekrát tejdně… A to skutečně nejsem já, ale Venóš. Sice jsem si říkal, jestli von tam tu prezenčku nezavezl v pondělí jen kvůli tomu, že v úterý nemůže jet (a chtěl jsem být k takového lsti na účast blahosklonný), ale ne, ne! V pondělí opravdu jen zavážel prezenčku. V úterý si to tak supím od Slavče a Venóš v sedle přede mnou! Takže férová účast a otazník v mých očích. Byl jsi doufám i ve středu, Vendo (líbající smajlík)! Na Haberském vrchu se při zdržení při podepisování udála spontánní dojemná akce, když se (ale vážně jen náhodou) u podpisové listiny setkalo asi deset Nezmarů a všichni okamžitě přerušili jízdu (kde je to jinak tak všudypřítomné: Jedem! Jedem! ???) a začala debata o nových kolech, o práci, laškování, dobírání si atd atd. Sociální hlad se rozlil po Haberském vrchu a byl jsem to já, kdo ovečky zase rozháněl, že tam jsem na přeci vyjížďce 🙂

O.

NO: Vendo, chci být jen mile laškovní, přísahám!

Na světě siláka
není, jak Véna,
on se vám prokopal
do kupky sena!

V létě se prokopal,
sedí tam podnes;
nemůže na vítr,
on by ho odnes’.

Trasa: 33 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 421 m

Účast: Covid 19, Ondra, Víťa K., Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Majkl, Marek L., Míra D., Kocour, Kruťák, Jirka Tuček, Sochy, Stanley

Pád: Víťa K.

Defekt: zřejmě nikdo

Trackmaker: Ondra a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/rocenorogu

Komentář: Zas bylo jasné že bude dost kosa, bylo jasné že bude po déletrvajícím dešti a že se nebeskému daru nevyhnem ani po čas vyjížďky (chvilku byla i pěkná chumelenice!). Tak kam tedy? Za normálních vyjížděk trochu trpím tím, že “jen jedem” 😉 a více a pozorněji si nevšímáme některých cílů a tak se snažím v covid období přimět ostatní se zastavit na mikro turistických cílech, které bychom normálně jen minuli. Vždyť i v tom je krása bajku. Tak proto Mojskej les a jeho studánky. Noční parta ho má z letoška spojený s extra bahnem (Vítek mi psal separátní děkovné Vibery za vybranou destinaci), ale já se záměrně vyhnul zelené kolem Kyselé vody a vlastně mi přišlo, že bahno téměř nebylo (tedy vlastně až do přejezdu mazlavého pole s pučícím zelím za Hosínským letištem… Ale to už s Mojským lesem nemá co do činění). A Mojský les samotný, po ukončené kůrovcové “nápravě” od lesníků? Já byl nadšen. Bajkově nezajímavé, jednou za pět let stačí, to ano, ale po delší době to tam bylo opravdu osvěžující. Víťa K. velice trefně poznamenal, že se cítil jak při průjezdu vojenským újezdem Ralsko po dokončených tankových střelbách 🙂 A stejný pocit, jak jsem zaznamenal, nás mělo víc. Tak snad mám stále důvěru klucka, mlask!

O.

NO: Dnešní Nezmarské okénko bude opravdu edukační. Vzhledem k tomu, že nejezdíme spolu, nemohl jsem Vám při vyjížďce vyprávět, co jsem se kdys dočet o zajímavostech Mojského lesa. Níže vložený odkaz (pro ty, kteří nemaj čas či náladu na delší čtení) pojednává o větrné kalamitě za 1. světové války v Mojském lese a Velechvínském polesí, která byla tak velká, že se vyplatilo udělat drážku až z Kněžskejch dvorů, aby se lépe odvezlo dřevo co lehlo. Jenže za války to neměl kdo dělat, takže náspy a kolejnice dobrovolně instalovali zajatci z italský fronty. Stopy po dráze jsou patrné dodnes, většina z nás pozná i z fotek, ale když tak si i někdy ukážem ;-). Mě tahle informace přijde zajímavá…

http://severniceskobudejovicko.cz/2015/08/05/terenni-pozustatky-po-lesni-drazce-u-borku/

 

 

Trasa: 34 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 583 m

Účast: Covid 19, Ondra, Víťa K., Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Majkl, Marek L., Míra D., Kocour, Kruťák, Honza D., Vláďa, Venca D., Erotokritos, Filip T.

Pád: Honza L.

Defekt: zřejmě nikdo

Trackmaker: Ondra a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/bonefasesa

Komentář: Opětovná šňůra osamocených perel hledající prezenční listinu, kterou Václav umístil správně kde jsem dal na mapě předem bod, ale až na místě samém jsem zjistil (když jsem na pana Václava špačkoval, kam tu prezenčku zašantročil), že jsem bod dal jinam, než jsem byl doma u telefonu přesvědčen a kam jsem poté i automaticky jel. Myslím ale, že jsem nebyl sám, kdo spíše instinktivně předpokládal kde je grál 😉 Nakonec všichni kdož prezenčku citem nenašli, koukli na GPS a prokázali umění práce s novými technologiemi! Bravo! Dalším milníkem myslím bylo, že velká část vyjížďky se odehrála v mínusových teplotách, což jsme opravdu ještě v řádné sezóně nezažili a tímto nechť je prohlášena za mrazivého premianta! 

O.

P.s. Mé 29″ kolo je u pana doktora, neb špatná životospráva způsobila churavění, které si nakonec vyžádalo hospitalizaci a tak jsem jel na triple butted 26″ a řeknu Vám hoši: peklo, peklo peklo. 

NO: Tak co pro tyto dny malý úryvek z Víti Nezvala? 🙂

Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti
 
Vracel jsem se domů přes most Legií
zpívaje si v duchu malou árii
piják světel nočních bárek na Vltavě
z hradčanského dómu bilo dvanáct právě
půlnoc smrti hvězda mého obzoru
v této vlahé noci z konce únoru
 
Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti
 
Skláněje se z mostu uviděl jsem stín
sebevrahův stín jenž padal do hlubin
bylo tu však něco těžkého co pláče
byl to stín a smutek hazardního hráče
řekl jsem mu probůh pane co jste zač
odvětil mi smutným hlasem nikdo hráč
bylo tu však něco smutného co mlčí
byl to stín jenž jako šibenice trčí
stín jenž padal z mostu; vykřikl jsem ach!
ne vy nejste hráč! ne vy jste sebevrah!
 
Šli jsme oba ruku v ruce oba zachránění
šli jsme ruku v ruce v otevřeném snění
za město kde počínaly Košíře
z dálky mávaly nám noční vějíře
nad kiosky smutku tance alkoholů
šli jsme ruku v ruce nemluvíce spolu
 
bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti
 
Odemkl jsem dveře rozžal svítiplyn
veda na nocleh svůj pouliční stín
řek jsem pane pro nás pro oba to stačí
nebylo tu však už stínu po mém hráči
či to byl jen přízrak nebo sebeklam?
stál jsem nad svým každodenním lůžkem sám
 
bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti

Trasa: 43 km, ve 21. století postačí pro rychlé info jen kilometry, trasu si každý odečte z nikdy nechybějícího odkazu na záznam trasy. Pryč se starými pořádky!

Výškové metry: 161 m

Účast: Covid 19, Stanley, Ondra, Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Olina, Majkl, Marek L., Míra D., Kocour, Kruťák, Pepa (nový člen), Vráťa, Honza D., Sudí, Honza M., Větrák, Venca Drbout, Sochy, Víťa K.

Pád: zřejmě nikdo

Defekt: zřejmě nikdo

Trackmaker: Ondra a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/namosepeze

Komentář: Co psát, když je člověk dodržujíc sám? Vyjížďky o samotě baví všechny jistě o poznání méně, ale nezmar duše nedá nevyjet. Takže i za takhle debilních časů se sebírala krásná šňůrka individuálních účastí. Tak uvidíme co bude dál.

O.

NO: Tak snad aspoň nezmarské okénko. Pár dní před prvním úterkem jsem byl v rámci okresu (!) v sudetech a líbily se mi tam jedny verše na kříži v místech, kde německé osídlení je již jen vzpomínkou. 

Wo gehst du hin du wandersmann!
kom herbei und sieh mich an
und denke an mich mein lieber Christ
das Christus am kreuze gestorben ist