Rubriky
Duben 2021
Po Út St Čt So Ne
« Bře   Kvě »
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Archive for Duben 11th, 2021

Trasa: 34 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 583 m

Účast: Covid 19, Ondra, Víťa K., Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Majkl, Marek L., Míra D., Kocour, Kruťák, Honza D., Vláďa, Venca D., Erotokritos, Filip T.

Pád: Honza L.

Defekt: zřejmě nikdo

Trackmaker: Ondra a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/bonefasesa

Komentář: Opětovná šňůra osamocených perel hledající prezenční listinu, kterou Václav umístil správně kde jsem dal na mapě předem bod, ale až na místě samém jsem zjistil (když jsem na pana Václava špačkoval, kam tu prezenčku zašantročil), že jsem bod dal jinam, než jsem byl doma u telefonu přesvědčen a kam jsem poté i automaticky jel. Myslím ale, že jsem nebyl sám, kdo spíše instinktivně předpokládal kde je grál 😉 Nakonec všichni kdož prezenčku citem nenašli, koukli na GPS a prokázali umění práce s novými technologiemi! Bravo! Dalším milníkem myslím bylo, že velká část vyjížďky se odehrála v mínusových teplotách, což jsme opravdu ještě v řádné sezóně nezažili a tímto nechť je prohlášena za mrazivého premianta! 

O.

P.s. Mé 29″ kolo je u pana doktora, neb špatná životospráva způsobila churavění, které si nakonec vyžádalo hospitalizaci a tak jsem jel na triple butted 26″ a řeknu Vám hoši: peklo, peklo peklo. 

NO: Tak co pro tyto dny malý úryvek z Víti Nezvala? 🙂

Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti
 
Vracel jsem se domů přes most Legií
zpívaje si v duchu malou árii
piják světel nočních bárek na Vltavě
z hradčanského dómu bilo dvanáct právě
půlnoc smrti hvězda mého obzoru
v této vlahé noci z konce únoru
 
Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti
 
Skláněje se z mostu uviděl jsem stín
sebevrahův stín jenž padal do hlubin
bylo tu však něco těžkého co pláče
byl to stín a smutek hazardního hráče
řekl jsem mu probůh pane co jste zač
odvětil mi smutným hlasem nikdo hráč
bylo tu však něco smutného co mlčí
byl to stín jenž jako šibenice trčí
stín jenž padal z mostu; vykřikl jsem ach!
ne vy nejste hráč! ne vy jste sebevrah!
 
Šli jsme oba ruku v ruce oba zachránění
šli jsme ruku v ruce v otevřeném snění
za město kde počínaly Košíře
z dálky mávaly nám noční vějíře
nad kiosky smutku tance alkoholů
šli jsme ruku v ruce nemluvíce spolu
 
bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti
 
Odemkl jsem dveře rozžal svítiplyn
veda na nocleh svůj pouliční stín
řek jsem pane pro nás pro oba to stačí
nebylo tu však už stínu po mém hráči
či to byl jen přízrak nebo sebeklam?
stál jsem nad svým každodenním lůžkem sám
 
bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti