Rubriky
Květen 2021
Po Út St Čt So Ne
« Dub    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  

Trasa: 33 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 421 m

Účast: Covid 19, Ondra, Víťa K., Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Majkl, Marek L., Míra D., Kocour, Kruťák, Jirka Tuček, Sochy, Stanley

Pád: Víťa K.

Defekt: zřejmě nikdo

Trackmaker: Ondra a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/rocenorogu

Komentář: Zas bylo jasné že bude dost kosa, bylo jasné že bude po déletrvajícím dešti a že se nebeskému daru nevyhnem ani po čas vyjížďky (chvilku byla i pěkná chumelenice!). Tak kam tedy? Za normálních vyjížděk trochu trpím tím, že „jen jedem“ 😉 a více a pozorněji si nevšímáme některých cílů a tak se snažím v covid období přimět ostatní se zastavit na mikro turistických cílech, které bychom normálně jen minuli. Vždyť i v tom je krása bajku. Tak proto Mojskej les a jeho studánky. Noční parta ho má z letoška spojený s extra bahnem (Vítek mi psal separátní děkovné Vibery za vybranou destinaci), ale já se záměrně vyhnul zelené kolem Kyselé vody a vlastně mi přišlo, že bahno téměř nebylo (tedy vlastně až do přejezdu mazlavého pole s pučícím zelím za Hosínským letištem… Ale to už s Mojským lesem nemá co do činění). A Mojský les samotný, po ukončené kůrovcové „nápravě“ od lesníků? Já byl nadšen. Bajkově nezajímavé, jednou za pět let stačí, to ano, ale po delší době to tam bylo opravdu osvěžující. Víťa K. velice trefně poznamenal, že se cítil jak při průjezdu vojenským újezdem Ralsko po dokončených tankových střelbách 🙂 A stejný pocit, jak jsem zaznamenal, nás mělo víc. Tak snad mám stále důvěru klucka, mlask!

O.

NO: Dnešní Nezmarské okénko bude opravdu edukační. Vzhledem k tomu, že nejezdíme spolu, nemohl jsem Vám při vyjížďce vyprávět, co jsem se kdys dočet o zajímavostech Mojského lesa. Níže vložený odkaz (pro ty, kteří nemaj čas či náladu na delší čtení) pojednává o větrné kalamitě za 1. světové války v Mojském lese a Velechvínském polesí, která byla tak velká, že se vyplatilo udělat drážku až z Kněžskejch dvorů, aby se lépe odvezlo dřevo co lehlo. Jenže za války to neměl kdo dělat, takže náspy a kolejnice dobrovolně instalovali zajatci z italský fronty. Stopy po dráze jsou patrné dodnes, většina z nás pozná i z fotek, ale když tak si i někdy ukážem ;-). Mě tahle informace přijde zajímavá…

http://severniceskobudejovicko.cz/2015/08/05/terenni-pozustatky-po-lesni-drazce-u-borku/

 

 

Leave a Reply