Archive for Září, 2020

Trasa: 37 km,  Švábák, Kaliště, Hradce, masivem Kluka několikrát nahoru a trailama dolů, Lipí, Kaliště, Dubné do “Sklípku u Bivoja” (garáž), Třebín hospoda a domů

Výškové metry: 688 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Koubič, Míra D., Víťa K., Jirka Z., Duby, Sochy, Víčko, Vláďa, Vráťa, 

Pád: Ondra 2x, Vítek S., Zdenál, Vítek K., Míra D.  

Defekt: Majkl

Trackmaker: Bivoj

GPS: https://mapy.cz/s/pakutomepe

Komentář: Traily na Kluku se začínají stávat dalším klenotem z Nezmarské šperkovnice. Typizovaná vyjížďka, která se pojede každej rok pod stejným trasérem a všichni (doslova) po celý rok budou čekat, kdy už to bude. A jako zatím asi každý typizovaný tradiční šperk se i tato vyjížďka vyprofilovává co do vzývání i odsuzování. Však ani bez pohledu do tváře nejde poznat, jak jsou myšleny věty: “Skoro nejsem schopnej říct, kterej trail se mi líbil víc!” “Nedáme si tenhle ještě jednou?” Takže se pak odehraje rozhovor mezi Vítkem, Honzou, Alešem a Zdenálem pln porozumění. H: Já snad asi nepojedu na ten triatlon a celej víkend radši strávím na trailech. A: Jestli chceš, půjčím Ti na tu parádu na víkend kolo”. Z: Já bych taky jel.” V: Já jsem tak zaplavenej euforií z adrenalinu, že mi přijde, že mluvíte vážně. Z: Já ale mluvím vážně. A: My s Honzou taky!

O.

P.s. Já sám jsem někde na půli cesty a je to pro mě vlastně akceptovatelnější Kluk než 12x přes hřeben šotolinama, ale jako každý šperk: Vytáhnout se na světlo jednou za rok musí a vždy budu pro, ale dobrého pomálu 🙂

P.s.2 Pulmon, Dunajické koupáníčko, Bujanov, traily na Kluku – jen na té hosínské zákolejce stále leží prach 😉

Dodatek Petra P. : blíží se volby, tak si vypůjčím slovník jednoho z kandidátů – já bych do toho šperku moc nezabrušoval 🙂 ale vše ospravedlňující (a správné) motto “pestrost především!” je odpovědí škarohlídům, jejichž existence patří k nezmarství úplně stejně jako všehochuť vyjížděk. Obojí by nám chybělo, přiznejme. Letošní trailíky byly ovšem ještě pestřejší – v Kališti se překvapivě nezahlo doprava dom, ale doleva, k Bivojům dom. Přesněji do garáže. Velkou účast neohrozilo ani zabloudění některých jedinců, ani útok vysoké zvěře, takže se garáž pěkně zaplnila. Ještěže tam nebylo auto – podle počtu kartonů vína, které na oslavu svých 4o-tin vytasil, to skoro vypadalo, že auto musel prodat. Takže, všechno nejlepší, ať Ti to jezdí i dalších 40 let jako Kocourovi posledních 40 let 🙂

[Show slideshow]

Trasa: 39 km, Sucháč, přes dálnici na Dobrou Vodu, Švajce, Třebotovice, k Zalinám, Pulmon, Pulmon 2, Ovčín, Ortvínovice, Mrhal, Rudolfov, kolem Škodovky domů

Výškové metry: 429 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Koubič, Kory, Míra D., Víťa K., Jirka Z., Petr Š., Duby, Petr Jiřička, Pavel T., Filip T.

Pád: Petr P. 2x, Honza L. – sice tvrdí, že spadnul až když sesedl z kola při neúspěšném překonávání kvůli dálnici vybetonované Dobrovodské stoce, ale Bivoj prohlásil, že krev tam je a první nehoda se zraněním na dálnici 🙂 se jen tak pominout nemůže, 

Defekt: nikdo

Trackmaker: Peťa P.

GPS: https://mapy.cz/s/namotutefa

Komentář: Moje oblíbená vyjížďka u které vlastně nechápu, co se na ní některým nelíbí. Do Nezmarské kažodoroční mozaiky zapadá skvěle. Snad jen absentuje půlhodinová jízda do kopce… Lesy pole louky s odměnou veprostřed. Navíc Ledenický bermudský trojúhelník, kde se nám ještě nikde nepodařilo nezabloudit. A to já rád. Peťa se sice nedělním najížděním (chválím!) snažil tradici bloudění porušit, ale i on se nevyhnul malé navigační chybě 😉 kterou do příště zlepšovat netřeba. Ke klasickému Pulmonu jsem se dostali v krásný čas v dobré náladě, ale mužstvo o tuto zajímavost prostě příliš zájmu nejeví… Nahoru na Pulmon nás vyjelo jen asi pět, přednášku nechtěl poslouchat snad už vůbec nikdo 🙂 Tak tedy, když ne poslouchat, vy muset číst: “Pulmon je počeštělá forma francouzského “epolement” označujícího val, za který se ukrývaly jezdecké nebo pěší jednotky před palbou. Ledenický pulmon však byl využíván jako lapač dělových koulí při cvičných střelbách. K jeho navršení došlo někdy kolem r. 1810. Pulmon je 50m dlouhý, 32m široký a témeř 9 m vysoký. Před ním stávaly terče, do kterých se cvičenci strefovali.” Potud bychom všichni věděli. Příběh však pokračuje dál, pro mě však až do úterka jen na papíře: “Východně, asi 400 m od Pulmonu, je v lese ukrytý druhý val pocházející ze stejné doby. Ten měl napodobovat dobývanou pevnost. Je dlouhý 130 m a vysoký 2 m. Pět kolmo navazujících kopečků sloužilo jako nájezdové rampy pro děla. Cvičení se zúčastňovalo i přes 1000 mužů.” No a právě tuto mezeru ve smyslovém poznávání napravil nejen u mě Peťa v úterý. Sice jsem si při nájezdu na Pulmon 2 říkal, že zabloudil, ale ne! Řídkým smíšeným lesem porostlé terénní nerovnosti bylo ONO. No s trochou představivosti 🙂 Takže za mě palec nahoru. Miluju turistické mikrocíle. Říkal jsem hochům, že bych na Pulmon 2 mohl vzít rodinku, když už vím, kde to zajímavé místo leží a oni mi potvrdili, že jim to taky přijde super nápad, jen že by bylo dobré ho nechat jako překvapení po celodenním pochodu lesem (např. z Třebotovic). Ještě to promyslím….

O.

NO: V samotném reportu jsou okénka v dostatečném rozsahu, tak snad jen doplním, že v místě, kde jsme udělali pod Zalinama “nesmyslnou smyčku” a pak jeli kolem Ortvínovické obory, je bývalá ves Vztuhy. https://mapy.cz/s/pemofotefo A právě od tud byl Ondřej Puklice ze Vztuh. Třeba někdo bydlí v Puklicovce a ví, že onen pán byl první Čech na rychtářském stolci v Budweisu 😉 Tak takhle důležité místo jsme obkroužili!

[Show slideshow]

Trasa: 39 km, Švábák, oběšenec, Dubné, Vráže, k Dehtáři, Záboří, Dobčice, do masivu Blanského lesa pod Vysokou Bětu a Buglatu, Třešňový Újezdec, Horní Chrášťany pivovar.

Výškové metry: 787 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Marek L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Eri, Venca D., Petr Podhola, Vláďa Řehoř, Koubič, Kory, Míra D., Víčko, Vláďa, Kocour, Honza D., Honza M., 

Pád: Venca Drbout, Bivoj

Defekt: Ondra, Marek L.

Trackmaker: Majkl

GPS: https://mapy.cz/s/lumuvocura

Komentář: Vždyť Vy přece víte co bylo na vyjížďce nejvtipnější 🙂 Kousek od Dehtáře jsme zastavili a začali vyndavat seno z kazety a kladek, což nám trvalo déle, než bylo Majkovi milé a povzbuzoval nás slovy: “Ne tak poctivě, stejně za chvíli vjedem do bahna a bude to jedno.” Asi si to hoch v přípravě projížděl (chválím) a skutečně tomu tak bylo. Vendovi ale asi zřejmě přišlo líto, že by mělo být špinavé jen kolo a tak při průjezdu kolem největší louže, plné opravdu luxusního jemňounkého mazlavého bláta, zachytl řidítky od keřík, vycvaknout nestačil a vystřihl opravdu epesní bůček s oběma nohama v pedálech do bahna v louži. Plesklo to jak na bourárně. “Václav Drbout ležící, v bahně se rochnící”. Od bahna byl vážně úplně VŠUDE. Zřejmě má v rodině myslivce a ví, jak se černá zvěř zbavuje vší a jinejch breberek – vyrochní se v kališti a pak si bahno otírá. Takže rochnění bychom měli za sebou, při první rybníku nastala fáze omývání (i černá zvěř ví, že to moc nefunguje) a nutně musela nastat fáze mechanického zbavování. Venda opakovaně zalehal do vysoké trávy vlnil se jako užovka. Moc nás to bavilo a neb jsme solidární, dovolili mu někteří odvážlivci v hospodě přisednout k jejich stolu. 

O.

P.s. Cesta zpátky s panem Damaškem byla Nezmarskou variantou na události v klubu Techtle Mechtle. Brčka jsme sice nesehnali, ale 4 petky s pivem jo 🙂 K tomu se zezadu autobusu ozývaly věty typu: Až to pivo dokoluje, tak Vám o sobě něco prozradím… A navíc Damašek odmítl vypnout klimatizaci. Co z tohodle bude?

NO: Dnešní okénko je na téma myslivecký slang. Termín černá zvěř známe všichni, ale lesa páni mají i jiné roztodivnosti. Proč mluvit normálně, že? 😉

fialka – pachová žláza na hřbetní straně kořene oháňky lišky
janek – žertovný název pro zajíce
kaňkování – páření kun a lišek
bakadla – oči zajíce (probůh, proč?!?!)

omalovánky – otěr divočáka o strom po opuštění kaliště (tenhle termín si zapamatuj Vendo!)

Takhle bych mohl pokračovat až do alelujá, ale pro přiblížení vnitřního světa myslivců to myslím stačí.

     Stanley, vyzván k podílení se na obsahu našeho webového občasníku, zaslal nám jeho zápisky z cyklodobrodružství, které podnikl.

Zde jsou v plném znění 😉 :

V pondělí 24.8. ve 22.21 jsem odstartoval z nejsevernějšího místa moravy. Popojel jsem do Bílé vody a přespal v krásném přístřešku vedle psychiatrické nemocnice spolu s dalšími nocležníky, které jsem tam nečekal.

     V úterý jsem vyrazil s myšlenkou, že dojedu na Praděd a přespím někde tam. Trať byla ovšem těžší, neź jsem předpokládal, a tak jsem nocoval před Karlovou studánkou na útulném mysliveckém posedu.

     Ve středu jsem ráno projel Karlovu studánku a pak jsem stoupal 6 km po asfaltu na Ovčárnu, kde jsem se posilnil a pokračoval na Praděd, odtud na Dlouhé stráně, napřed dolní a potom horní nádrž. Při stoupání na horní nádrž jsem potkal několik členů brněnského lyžařského družstva na letním soustředění. Poté jsem se cestou necestou dostal na sovinec a odtud na koupaliště ve Šternberku, kde jsem přespal.

     Ve čtvrtek jsem odstartoval scílem dojet do Moravskéhokrasu. Dopolední cestado Olomouce byla docela rychlá, tak jsem se v klidu naobědval a vyrazil dál. Ale po obědě mi to moc nejelo, naštěstí po průjezdu vojenským prostorem Březina už jsem byl kousek od cíle, tak jsem po tmě dojel za Macochu a tam u jedné chaty přespal.

     V pátek ráno byla hrozná kosa, tak se mi ze spacáku moc nechtělo. Cesta byla dobrá, na sluníčku bylo teplo a po motanici kolem Adamova a brněnské podkově jsem dojel k vodnínádrži pod hrádkem, kde jsem si dal v kiosku limču a pokecal s místními cyklisty. Při stoupání kolem mariánských trailů jsem si je chtel vyfotit a zjišťuji, že nemám čím, telefon zůstal v kiosku. Otáčím to a spěchám zpět. Telefon byl na stole a pán od vedlejšího stolu to okomentoval: “Jste tu zapomněl telefon? Ani jsem si ho nevšiml” Tak otočka a zpět na traily, následoval krásný výhled na Brno, prohlídka města a pozdější oběd v restauraci u Kaštanu. Po obědě mi to opět nejelo, ale za Moravským Krumlovem se to celkem rozjelo, tak jsem to dotáhl na v.n. Nové Mlýny, kde jsem přespal v kempu.

     V sobotu jsem si přivstal, věděl jsem, že mi chybí 85km a vlak mi jede v 16:45 z Břeclavi, což je dalších 15 km, takže musím mít průměr 10 km/hod, abych to stihl. Ráno byly ještě nějakéstoupání až do Mikulova, kde se mi přetrhlo lanko přehazovačky. Vozím sice náhradní, ale vyměnit ho neumím ☺. Hledám servis, ale jeste není ani 8, tak sedám na kolo a se dvěma převody pokračuji do Valtic. Cestou potkávám reklamu na cykloservis, volám a domlovám se s paní majitelkou na půjčení nářadí, manžel-mechanik nebude přítomen. Ve Valticích jsem před 9.00, v obchodě dokupuji zásoby, snídám a v 9 jsem u cykloservisu. Za pomoci půjčeného nářádí a návodu z YouTube se pouštím do opravy. Bohužel lanko je roztřepené a nejde protlačit bovdenem, tak ho stříhám, bohužel hned u bovdenu, takže ho nemám jak postrčit dál. Naštěstí manžel-mechanik je přítomen a tak nechávám výměnu na něm. Bovden vedený vnitřkem rámu byl ale ucpaný, tak musel udělat bypass a já vyrazil k cíli. Průměrná rychlost klesla na 11,2 km/h, takže pohoda. Následoval Lednicko valtický areál a luxusní šotolinka, kterou vystřídal asfalt na finální 15km rovince lužními lesy a loukami v okolí soutoku,nakterý jsem dorazil ve 12:25.

1 etapa 1,47 km 41 vm

2 etapa 135,71 km 3823 vm

3 etapa 127,36 km 2801 vm

4 etapa 161,69 km 2134 vm

5 etapa 180,78 km 2844 vm

6 etapa 88,12 km     847 vm

Start pondělí 22:21, cíl sobota 12:25

Celkový čas 4 dny, 14 hodin 4 minuty

[Show slideshow]

Trasa: 50 km podle mapy.cz, Vidov, Nová Ves, Lomec, Sedlo, Polžov, Ločenice, výhled od vodojemu nad Sv. Jánem, Římov, Doudleby, Plav, Vidov

Výškové metry: 567 m podle Sportstrackera a 560 m podle mapy.cz

Účast: Víťa S., Hony, Přema, Míra D., Dan D., Venca D., Zdeny, Duby, Stanley

Béčko: Kocour, Vráťa, Vláďa, Honza D., Honza A.

Pád: Venca D.

Defekt: asi nikdo

Trackmaker: Vítek S.

GPS:  www.sports-tracker.com a trasa v mapy.cz

Komentář: Původně jsem si myslel na delší trasu až k mostu přes Malši u Pořešína a zpět top bajkovou modrou TZ. Vypadalo to ale na déšť a jelikož je tato trasa i za dobrého počasí  na hraně dojezdnosti, tak z toho vyšla kratší, poměrně jezdivá, trasa přes Svatý Ján. V rámci urychlení jsme vynechali i Todeňskou horu, kde jsme lotos už beztak byli. Nakonec jsme nezmokli, ale přesto jsme byli zvlhlí všichni od louží, někdo i víc, a poslední ránu jsme dostali v hospodě. Na trase totiž čekalo několik záludností:

• na Vencu D. při nájezdu na “suchý” brod přes Malši u Doudleb. Časté deště zvedly hladinu tak, že na betonové lávce bylo několik centimetrů vody. Nakonec jsme si řekli, že to opatrně přejdeme za cenu mokra v botách, nechtělo se nám to objíždět horem po modré TZ. Všichni jsme tedy pokorně slezli až na Vencu, který do toho šel hrdinně, ale bohužel neúspěšně. Navíc při nájezdu proud odplavil štěrk, takže na lávku tam byl schod, kde se Venca zadrhnul a pád spojil s koupelí. 
• na Zdenyho, který jako vůdce smečky na křižovatkách, kde jezdíme 20 krát za rok a pořád stejně, se znalostí kam jedeme, tvrdošíjně odbočoval doprava, když správně to bylo doleva. Poprvé mě to překvapilo, podruhé pobavilo, potřetí už nestačily ani výmluvy, že je tady náplava 🙂
• na Dana D., juniora kterému technicky nikdo z nás nestačí, nově namontované nášlapy – na platformách by sjezdy na krev dával, ale v nášlapech se bál a raději vedl, navíc bylo potřeba vícekrát utahovat … no každý to známe
• na nás všechny na Maláku závlahový systém fotbalového hřiště, který se jednou za čas pootočil a řádně nám zkropil kola.
• na nás všechny na Maláku rvačka s konkurenčním cyklokroužkem – na Maláku se objevil krásný nerezový stojan na kola, kde se kola věší za sedlo. Je na něm cedulka “rezervováno pro cyklokroužek”. To my pochopitelně jsme, tak jsme neváhali a poté, co nám kola zkropil závlahový systém, jsme stojan obsadili. Po chvíli se objevil konkurenční cyklokroužek, který si tam stojan instaloval pro sebe, a dožadoval se jeho uvolnění. V početní převaze jsme byli, posílilo nás i běčko, tak bysme ho asi uhájili, ale na rvačku nakonec nedošlo. Cyklokroužek je Větrák (kterému se tam kolo jako jedinému překvapivě nevejde) a jeho silniční parta.

Bajku zdar V.

Trasa: 42 km, meťák, Boršov, motanice nad kempem, k řece a od řeky, Jamné, Vrábče, Koroseky, Dvůr Koroseky, Kvítkovice, vysílač u Dubného, Třebín a domů

Výškové metry: 638 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Marek L., Zdenál, Majkl, Petr P., Ondra M., Přema, Míra D., Vráťa, Honza D., 

Pád: Přema

Defekt: Honza – trník ostružiník

Trackmaker: Majkl

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/honymari/5f4e8ea3cdc7de1d6795c0d3

Komentář: Počasí zhatilo Majkův plán s Chrášťany, ale k žádosti se nedal od trasování odradit a uznal, že má více pokladů ve svém košíčku a že by dokázal trasovat i jinam. Krom Lhenické oblasti 🙂 je Majklovo rodinným stříbrem Vrábečsko a tak bylo jasné co a jak. Já mám varianty téhle etapy moc rád a Majk se poctivě snaží tu přidat, tu ubrat, obrátit směr či alespoň drobet zabloudit 🙂 , takže se ani znalí nenudili a méně znalí přiznali, že se moc neorientovali. A tak to má být. V ostružiní ke mě dorazilo i žihadlo, že má Majk zřejmě mojí školu, ale tohle já beru jako pochvalu, chcem pestrost, chcem se toulat a polomy po kůrovci opravdu trasérovi při orientaci nepomáhají. Tak snad jen výtka za opakovanou nedisciplinovanost na téma “Nezmar”, která tentokrát nemíří k lenochům sestěhovaným do ghetta Rožnov. Hoši, ona ta kmenová hospoda má nějakou funkci a význam, musím to psát furt dokola? Po osm let, co jsem bydlel na kopci v Hodějicích, mě ani jednou nenapadlo zastavit v HoSportu – a že by bylo možno kam dát kola a pít s výhledem na CB – i letadla z tohoto směru přistávají 😉 Víte proč?

O.

NO: Edukace navazuje na aktuální téma covid/karanténa, neb proběhla debata, ve které někteří přispěvatelé mínili, že se jí a doprovodným jevům (nemocenská se sníženým příjmem) nejde ubránit dovolenou a “nikdo se tě neptá a nepomůže ti ani když si před tím vezmeš dovo”. Kopíruji sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, ze kterého vyjímám:

Nařízená karanténa a čerpání dovolené
Zaměstnavatel nemůže nařídit zaměstnanci čerpání dovolené na dobu karantény, ledaže o to zaměstnanec požádá. Pokud zaměstnanec začal čerpat dovolenou před tím, než mu byla nařízena karanténa, nařízením karantény se dovolená nepřerušuje (viz § 219 odst. 1 zákoníku práce, kde mezi důvody, pro které se dovolená přerušuje, karanténa není uvedena). 

https://www.mpsv.cz/documents/20142/1248138/12_03_2020+TZ+-+Koronavirus+a+pracovn%C4%9Bpr%C3%A1vn%C3%AD+souvislosti.pdf/9a000de5-8f70-b3d9-8f16-b1e256a64bcd

Čili hoši, pokud na tom nejste jako Ondra M. (“Kdo má peněz dost, ten si dovolenou brát nepotřebuje!” 🙂 ) tak je řešením se dovolenou vyhnout nemocenské (při karanténě). Hochům podnikatelům a živnostníkům se za toto pro ně zcela zbytečné okénko omlouvám 🙂

Kam na jarní výjezdní zasedání? Tahle otázka rezonovala ve vzduchu již delší dobu, ale rozhodnutí ne a ne padnout. Na 4-té vyjížďce, kdy áčko si odskočilo na soustředění za sluníčkem na Malorku😊, nás zůstala minipartička (4 kusy) v hospodě Septim na Pohůrce. Samozřejmě padla i otázka na VZ, diskuze k termínu a místu. Padlo několik návrhů. Já jsem navrhl Krušné hory – Klínovec, kde jsem vyzkoušel místní traily na loňské dovolené. Jakmile padl tento návrh, tak jsme u něj zůstali a já byl direktivně určen za pořadatele. V termínu 21.-23.6. jsme se setkali na Božím Daru.

Jirka Zibura dorazil ze služební cesty v Německu o něco dříve, nezaváhal a vyrazil se projet na Klínovecké tratě. Při našem příjezdu už s nadšením hlásil, že je to super. Dali jsme večeři. Mezitím dojeli ostatní účastníci a rozjela se zábava. Kolem desáté, kdy jsme byli v nejlepším, nám slečny za barem oznámili jsme unavené a budem končit. Nakonec jsme je ukecali. Natočili nám několik džbánků piva a přesunuli nás do herny. S občerstvením k pivu to byla bída. Podle slečen je týden před hlavní sezónou a šéf ještě nic bohužel nenakoupil.

Ale k samotnému ježdění. Na pátek jsme rozhodli, že jsme někteří z nás ochotni strávit celý den jen na trailech (Trailpark Klínovec)

Cestou na Klínovec jsme se rozdělili na skupinu (já, Zdeny, Bivoj a Míra), která s heslem „dnes ani metr do kopce nepojedem“, sjela dolů po žluté k lanovce. Koupili jsme celodenní jízdenky a zábava mohla začít. Ještě jsme se zdrželi v půjčovně. Bivoj s Mírou si chtěli vyzkoušet celopéra. Druhá skupina to odjela do kopce přes Klínovec a poté sjela po trailech k lanovce. Dole jsme se zase rozdělili. Někdo si udělal výlet po okolí. Jiní si několikrát sjeli traily a pak na výlet. A další si to dávali nahoru a dolů vlastní silou. Mimochodem výjezd nahoru na Klínovec je o 500 výškových metrech na vzdálenosti ca. 5km. Jirko a Hony smekáme před Vámi. Vydrželo jim to celý den. Zpět k trailům. Na výběr je několik tras od modré nejlehčí, přes červenou a černou až po downhillovou. Začali jsme od modré, která je sice dlouhá (10km) i zábavná, ale většinu dne jsme trávili na červené. Ta je o něco kratší (8km), ale ještě o něco zábavnější. Vyzkoušeli jsme i černou. S hardtailem už to není taková zábava, ale ještě je s naší hlavou sjízdná. Výhoda fulla je již značná. Na downhillovou trať si troufl jen někdo a místy si i užíval. Je to náročné a je třeba už lepší stroj. Po poledni dojel i Vítek, kterého zdržel v Budějcích kontrolní den na Mánesovce (zatracení úředníci si nemohli vybrat lepší termín). Zastihl nás v dobré náladě po několikátém sjezdu. S nadšením jsme mu hlásili, jak je to super. Vítek se po prvním sjezdu rozzářil také a vydrželo mu to až do konce. Záznam ze Zdenálova garminu mluví za vše (105km a převýšení 5300m). Záznam ve tvaru pily. Samozřejmě se nám nevyhnuli ani časté defekty. Poslední defekt utrpěl Míra, kdy s půjčeným kolem bez výbavy na opravu, musel sjíždět půl trasy na prázdném kole. Každý z nás si ten den prožil po svém a myslím, že i s velkým uspokojením. Večer proběhla večeře ve vedlejší hospodě a nakonec jsme po zavíračce skončili v místním pajzlu, kam ještě zákaz kouření nedošel. Zato výčepní byl super. Došlo i na to, že Míra se chytl jako DJ.

Sobotní výjezdem jsme již opustili Klínovec a vydali se za poznáváním okolí. Hony si ještě před snídaní vyběhl do Německa na východ slunce. Celodenní ježdění do kopce a z kopce ho málo unavilo😊. Já s Vítkem jsme dopředu každý připravili svoji trasu. Naše trasa se z velké části shodovala. Jeli jsme směrem na Rolavu (stará továrna na cín), kterou proslavila scéna ze seriálu Rapl. Tento seriál nás provázel během celé vyjížďky (Pivo Rapl, chaloupka kde Rapl bydlel, továrna na cín..). Začátek byl po Ježíškově cestě na rozhýbání. Dojeli jsme k Blatenskému příkopu a podél něj až na Blatenský vrch. Podél příkopu začala drsná bajkeřina, která některé z nás budila ve snu ještě několik dní. Z jedné strany příkop. Z druhé strany mladé smrčky, které místy zasahovaly až do příkopu a snažily se nás dostat do příkopu. Někoho dostaly až za příkop. A to nejhorší mezi tím. Jeden kořen za druhým. Kocour s Víčkem to vzdali a dojeli na Blatenský vrch po silnici, kde na nás počkali.  Zbytek mužstva se nevzdával a pomalu postupoval vpřed. V polovině cesty k Blatenskému vrchu jsme potkali v Rýžovně pivovar Rapl. Pivo tam sice ještě nevařili, ale z pípy už uvařené jinde a dovezené teklo. Museli jsme se na druhou polovinu povzbudit. Čepovala tam slečna, kterou jsme den před tím potkávali na trailech se slušnou výbavou. Jezdila i downhillovou trať. Petr Podhola se s ní o tom bavil a doporučila mu se na tu trať pustit s minimálně 160mm zdvihama. To naše kola zdaleka nedosahovala ☹. Mezitím už Kocour volal, kde se couráme. Ale náš postup nebyl o nic rychlejší. Na Blatenský vrch jsme dorazili po 2hod. jízdě a 14-ti km vysilující jízdy. Další postup byl tak rychlý, že jsme ujeli Kocourovi a potkali ho až v hospodě v Perninku při návratu. K továrně na Rolavě jsme dojeli po asfaltě a šotolině. Tam nás čekalo trochu zpestření v podobě mladé odhalené slečny, která se tu fotila ještě s dalšími dost zvláštně oblečenými postavami. Cestu nazpátek jsme absolvovali po náročné a pěkné červené směrem přes Pernink. Dojeli jsme tam těsně předtím, než začalo pršet. Další dvě hodiny jsme tam strávili. Platili jsme asi na třikrát, protože déšť nás nechtěl pustit dál. Zbytek trasy přes Plešivec jsme už vzhledem k času a počasí vzdali. Cestou se ale vyčasilo a my se ještě zastavili na venkovním posezení u pivovaru Rapl.

sobotní trasa

Nedělní výjezdem jsme jeli přes v sobotu vynechaný Plešivec. Někteří ho už měli za sebou z pátečního výletu. Nahoře proběhla debata o variantách dalšího postupu. Nakonec jsme určili trasu po modré a zelené přes Lípu a dále na Mariánskou. Sjezd po kamenné cestě z Plešivce způsobil pád tří borců v jeden okamžik, ale každý v jiném místě. Bylo to bez následků. Postupně se z mužstva oddělovali jednotlivci, tak jak potřebovali dojet domů. Skupina, která nikam nechvátala si určila za další cíl Popovský kříž (vyhlídka na Jáchymov a do kraje). Podle mapy to vypadalo na podle Vítka „fun cestu“, ale skutečnost byla šotolinová cesta. Další cesta po žluté už byla zajímavější. Na té jsme se však dále roztrhali. Hony chvátal do Budějc a Mírovo střevní problémy nás zdrželi. Poslední trojice (já, Míra a Vítek) jsme dojeli v klidu pod Klínovec k lanovce. Cestou jsme ještě potkali Koryho. Ten si dal výjezd na Klínovec vlastními silami v rámci tréninku. My, co už jsme se silami byli na štíru jsme dali za vděk lanovce. Aspoň jsme si užili sjezd do Božího Daru a tím skončilo naše uspokojení v Krušných horách.

nedělní trasa (na Klínovec se jelo lanovkou, ale mapy.cz mi to tam nedovolí trasovat 🙂 )

Pavel Tíkal

Pod organizací Eriho jsme se vypravili do Sušice. Jednou už jsme tam na VZ byli, ale lokalita je to dobrá, skoro domovská, bajku přívětivá, a i když byla vybrána trochu z nouze na poslední chvíli tak byly na programu výrazné bajkové zážitky. 

Já byl jen v pátek přes den, ale i tak jsem byl nadšen. Nakombinovali jsme Javornické okruhy a Sušické traily.

Páteční trasa

V paměti mě zůstalo:

• výjezd ze Sušice ke Kalichu a dál na Sedlo, na Sedle blbnutí přes skalky a nádherný enduro sjezd směrem na Kašperk
• Borový sjezd k Anínu
• mnou ojebané stoupání do Kašperských hor, následné čekání na silnější bajkery v cukrárně (a venku hrozná zima)
• hlasování pod Královským kamenem. Nakonec všichni pochopili, že na pozdní oběd v Jarovníku už není čas a jelo se bez oběda náročnou trasou Javornického Pazdřivce zpátky na Sedlo.
• Pavla Tíkala prasklý rám – dostal se do Kašperských hor, kde čekal na záchranu autem
• ze Sedla do Sušice jsme jeli traily EPONA, ROCKY a MORRIGAN a i přes únavu to bylo parádní.

O sobotě vím jen z vyprávění, doplní někdo?

zdar V.