Rubriky
Duben 2021
Po Út St Čt So Ne
« Bře    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Kam na jarní výjezdní zasedání? Tahle otázka rezonovala ve vzduchu již delší dobu, ale rozhodnutí ne a ne padnout. Na 4-té vyjížďce, kdy áčko si odskočilo na soustředění za sluníčkem na Malorku😊, nás zůstala minipartička (4 kusy) v hospodě Septim na Pohůrce. Samozřejmě padla i otázka na VZ, diskuze k termínu a místu. Padlo několik návrhů. Já jsem navrhl Krušné hory – Klínovec, kde jsem vyzkoušel místní traily na loňské dovolené. Jakmile padl tento návrh, tak jsme u něj zůstali a já byl direktivně určen za pořadatele. V termínu 21.-23.6. jsme se setkali na Božím Daru.

 

Jirka Zibura dorazil ze služební cesty v Německu o něco dříve, nezaváhal a vyrazil se projet na Klínovecké tratě. Při našem příjezdu už s nadšením hlásil, že je to super. Dali jsme večeři. Mezitím dojeli ostatní účastníci a rozjela se zábava. Kolem desáté, kdy jsme byli v nejlepším, nám slečny za barem oznámili jsme unavené a budem končit. Nakonec jsme je ukecali. Natočili nám několik džbánků piva a přesunuli nás do herny. S občerstvením k pivu to byla bída. Podle slečen je týden před hlavní sezónou a šéf ještě nic bohužel nenakoupil.

 

Ale k samotnému ježdění. Na pátek jsme rozhodli, že jsme někteří z nás ochotni strávit celý den jen na trailech (Trailpark Klínovec)

Cestou na Klínovec jsme se rozdělili na skupinu (já, Zdeny, Bivoj a Míra), která s heslem „dnes ani metr do kopce nepojedem“, sjela dolů po žluté k lanovce. Koupili jsme celodenní jízdenky a zábava mohla začít. Ještě jsme se zdrželi v půjčovně. Bivoj s Mírou si chtěli vyzkoušet celopéra. Druhá skupina to odjela do kopce přes Klínovec a poté sjela po trailech k lanovce. Dole jsme se zase rozdělili. Někdo si udělal výlet po okolí. Jiní si několikrát sjeli traily a pak na výlet. A další si to dávali nahoru a dolů vlastní silou. Mimochodem výjezd nahoru na Klínovec je o 500 výškových metrech na vzdálenosti ca. 5km. Jirko a Hony smekáme před Vámi. Vydrželo jim to celý den. Zpět k trailům. Na výběr je několik tras od modré nejlehčí, přes červenou a černou až po downhillovou. Začali jsme od modré, která je sice dlouhá (10km) i zábavná, ale většinu dne jsme trávili na červené. Ta je o něco kratší (8km), ale ještě o něco zábavnější. Vyzkoušeli jsme i černou. S hardtailem už to není taková zábava, ale ještě je s naší hlavou sjízdná. Výhoda fulla je již značná. Na downhillovou trať si troufl jen někdo a místy si i užíval. Je to náročné a je třeba už lepší stroj. Po poledni dojel i Vítek, kterého zdržel v Budějcích kontrolní den na Mánesovce (zatracení úředníci si nemohli vybrat lepší termín). Zastihl nás v dobré náladě po několikátém sjezdu. S nadšením jsme mu hlásili, jak je to super. Vítek se po prvním sjezdu rozzářil také a vydrželo mu to až do konce. Záznam ze Zdenálova garminu mluví za vše (105km a převýšení 5300m). Záznam ve tvaru pily. Samozřejmě se nám nevyhnuli ani časté defekty. Poslední defekt utrpěl Míra, kdy s půjčeným kolem bez výbavy na opravu, musel sjíždět půl trasy na prázdném kole. Každý z nás si ten den prožil po svém a myslím, že i s velkým uspokojením. Večer proběhla večeře ve vedlejší hospodě a nakonec jsme po zavíračce skončili v místním pajzlu, kam ještě zákaz kouření nedošel. Zato výčepní byl super. Došlo i na to, že Míra se chytl jako DJ.

 

Sobotní výjezdem jsme již opustili Klínovec a vydali se za poznáváním okolí. Hony si ještě před snídaní vyběhl do Německa na východ slunce. Celodenní ježdění do kopce a z kopce ho málo unavilo😊. Já s Vítkem jsme dopředu každý připravili svoji trasu. Naše trasa se z velké části shodovala. Jeli jsme směrem na Rolavu (stará továrna na cín), kterou proslavila scéna ze seriálu Rapl. Tento seriál nás provázel během celé vyjížďky (Pivo Rapl, chaloupka kde Rapl bydlel, továrna na cín..). Začátek byl po Ježíškově cestě na rozhýbání. Dojeli jsme k Blatenskému příkopu a podél něj až na Blatenský vrch. Podél příkopu začala drsná bajkeřina, která některé z nás budila ve snu ještě několik dní. Z jedné strany příkop. Z druhé strany mladé smrčky, které místy zasahovaly až do příkopu a snažily se nás dostat do příkopu. Někoho dostaly až za příkop. A to nejhorší mezi tím. Jeden kořen za druhým. Kocour s Víčkem to vzdali a dojeli na Blatenský vrch po silnici, kde na nás počkali.  Zbytek mužstva se nevzdával a pomalu postupoval vpřed. V polovině cesty k Blatenskému vrchu jsme potkali v Rýžovně pivovar Rapl. Pivo tam sice ještě nevařili, ale z pípy už uvařené jinde a dovezené teklo. Museli jsme se na druhou polovinu povzbudit. Čepovala tam slečna, kterou jsme den před tím potkávali na trailech se slušnou výbavou. Jezdila i downhillovou trať. Petr Podhola se s ní o tom bavil a doporučila mu se na tu trať pustit s minimálně 160mm zdvihama. To naše kola zdaleka nedosahovala ☹. Mezitím už Kocour volal, kde se couráme. Ale náš postup nebyl o nic rychlejší. Na Blatenský vrch jsme dorazili po 2hod. jízdě a 14-ti km vysilující jízdy. Další postup byl tak rychlý, že jsme ujeli Kocourovi a potkali ho až v hospodě v Perninku při návratu. K továrně na Rolavě jsme dojeli po asfaltě a šotolině. Tam nás čekalo trochu zpestření v podobě mladé odhalené slečny, která se tu fotila ještě s dalšími dost zvláštně oblečenými postavami. Cestu nazpátek jsme absolvovali po náročné a pěkné červené směrem přes Pernink. Dojeli jsme tam těsně předtím, než začalo pršet. Další dvě hodiny jsme tam strávili. Platili jsme asi na třikrát, protože déšť nás nechtěl pustit dál. Zbytek trasy přes Plešivec jsme už vzhledem k času a počasí vzdali. Cestou se ale vyčasilo a my se ještě zastavili na venkovním posezení u pivovaru Rapl.

sobotní trasa

 

Nedělní výjezdem jsme jeli přes v sobotu vynechaný Plešivec. Někteří ho už měli za sebou z pátečního výletu. Nahoře proběhla debata o variantách dalšího postupu. Nakonec jsme určili trasu po modré a zelené přes Lípu a dále na Mariánskou. Sjezd po kamenné cestě z Plešivce způsobil pád tří borců v jeden okamžik, ale každý v jiném místě. Bylo to bez následků. Postupně se z mužstva oddělovali jednotlivci, tak jak potřebovali dojet domů. Skupina, která nikam nechvátala si určila za další cíl Popovský kříž (vyhlídka na Jáchymov a do kraje). Podle mapy to vypadalo na podle Vítka „fun cestu“, ale skutečnost byla šotolinová cesta. Další cesta po žluté už byla zajímavější. Na té jsme se však dále roztrhali. Hony chvátal do Budějc a Mírovo střevní problémy nás zdrželi. Poslední trojice (já, Míra a Vítek) jsme dojeli v klidu pod Klínovec k lanovce. Cestou jsme ještě potkali Koryho. Ten si dal výjezd na Klínovec vlastními silami v rámci tréninku. My, co už jsme se silami byli na štíru jsme dali za vděk lanovce. Aspoň jsme si užili sjezd do Božího Daru a tím skončilo naše uspokojení v Krušných horách.

nedělní trasa (na Klínovec se jelo lanovkou, ale mapy.cz mi to tam nedovolí trasovat 🙂 )

 

Pavel Tíkal

Leave a Reply