Archive for 6 srpna, 2020

Trasa: 37 km, Švábák, tašky, Homole, Černý Dub, k pilotovi, dolů k řece, Boršov, dětský domov, po koněspřežce, Plav, Heřmaň, Vidov, důl Zlatý Jelen, Hodějickej rybník, kolem Malše dom

Výškové metry: 385 m

Účast: Ondra, Aleš, Marek L., Honza L., Víťa S., Venouš, Přema

Pád: hodně extempore myslím by se za pád i označit dalo 😉 ale mám asi přísnější oko než ostatní, takže pád píšu jen Honzovi – ukázkovej bůček a váleníčko

Defekt: Aleš rozlomil “brzdořazení”

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/gobejepano

Komentář: Dva dny průtrž mračen, 12 stupňů, při startu déšť – Nezmaři jedou! Ale vlastně mě překvapilo, že jen v 7. Než nás dojel opozdilec Přema, vypadalo to jak Ludvícká rodinná vyjížďka za časů korony 🙂 Vzhledem k okolnostem bylo jasné, že bude lepší jet jen kolem CB, aby to člověk mohl ohnout domů kdykoli bude chtít (Venoušova úvaha nad vhodností Kluka mě hlasitě rozesmála). A vyjížďka byla přesně taková, jakou jsem čekal – mokrá, bahnitá, studená a nakonec i celkem dlouhá (loučili jsme se těsně před osmou). Když už člověk jede, tak mu to prostě vše přijde vlastně v pohodě. Zvlášť když Aleš zase předvedl jeden ze svých neodolatelných kousků. Jsou věci co se stanou jen mě a Aleš tuhle kategorii má také (s láskou vzpomínám na příhodu s upadlou klikou za jízdy). Nyní si taškařici nechal na zurčící potůček, který byl od pohledu nejetelný. Já jsem to vyhodnotil opačně a po přípravách s úspěchem opravdu nezdolal (nožička ve vodičce, však víme…), Vítek se mi uchichtl a jal se to jet také, avšak před potůčkem správně vyhodnotil, že to k tomu není. Za této situace (já v potoku, Vítek slézá) se to rozhodl Aleš jet 🙂 Přijel k potoku, psychicky to nedal a zastavil se na břehu a vycvakl. Jasně sleze, říkám si já i všichni pozorující. Najednou je vidět, že se hotoví k přejezdu z absolutně nevhodné pozice. Varuji a připomínám Pavla na Granátníku, že nejet překážku plynule a nezacvaklej může způsobit ono známé “ošklivé podklouznutí při vedení kola po cyklostezce” (všichni šifře rozumíme, ne?), ale Alešák nedbá, býčí silou uvede vše v děj a i když jsem se bedlivě díval, vlastně nejsem schopnej popsat co se stalo. Jasný je jen výsledek – kolo skončilo v potoku tím způsobem, že odplavaly obě flašky (jo, jo proud byl), u kola se bimbal bovden, ale vlastně jsme se všichni shodli, že pád to nebyl 🙂 Úraz kola byl kuriózní a nikdy předtím jsem to neviděl, neb Aleš rozlomil spojení držáku brzdy a řazení. Poté nastoupila parta opravářů z naší rodinky a Honza nabídl Alešovi igelitový pytlík na podvázání bimbajícího se bovdenu, aby se dalo jet bez vlítnutí do drátů. Na nabízené řešení se ale nemohl dívat Vítek a začal se vrtat ve svých řidítkách (sic!). Po odstranění špuntu vytáhl provázek. S Honzou jsme pohrdlivě odfrkli. Pak začal vrtat na druhé straně řidítek a po vytáhnutí špuntu se objevilo poměrně masivní klubko Zet pásek. S Honzou jsme se se zájmem chtěli Vítkovi kouknout i do jiných otvorů, ale to už nás nás nenechal. Kde tedy pašuje drogy nevíme, ale jistě jeho otvory skýtají ještě mnohá překvapení. Zet páskama Aleš kolo opravil až do té podoby, že mohl řadit, brzdit a hlavně! Dokončit vyjížďku. O tom, že by takto i dojezdil sezónu, však vyslovil pochybnosti 🙂

O.

NO: Ad bidonová odysea – neb na bidony by se nemělo zapomínat! Kdyby chtěl Alešákovi někdo udělat radost, může to pojmout jako hledání pokladu. Třeba s dětmi :-). Tady je pár indicií. Místo ztráty se nalézá vedle rybníka Dolní Máčalka (jak typické jméno pro tento příběh), potok se jmenuje Dubský a já osobně bych hledal v rybníku Černodubském. Když nad tím tak uvažuju, je to adventura jak stvořená např. pro Dubyho, muhehe.