Archive for Leden, 2020
30 ledna, 2020 | 
Author: Trasa: 34 km, Včelná, Kameňák, Bukovec, Otmanka, Hamr, Dolní Stropnice, Doudleby, Heřmaň, Vidov, Koháč
Výškové metry: 514
Účast: Vítek S., Honza M., Míra D., Pavel T., Stenly, Kuba J.
Vyjížďku nedokončil: Stenly neposeděl na Koháči
Pád: Honza M., Kuba J.
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek S.
Komentář: Těšili jsme se do Borovan, ještě ve 14 hod jsme si potvrdili cíl vyjížďky, ale nakonec na ně nedošlo. V 16:46 se dokonce odhlásil trasér! který podle svých slov na takový hnus neměl morál. Pršelo a na radaru to vypadalo, že nepřestane, ale pár se nás na startu přeci jen sešlo. Překvapivě pršelo (a to dost) cestou na start, ale pak přestalo a dokonce bylo úplně jasno – hvězdné nebe nad námi a (mravní) bahno pod námi. Snažil jsem se trasovat po nebahnitých cestách, ale bylo to zbytečné. Ze směru vyjížďky vyplynulo, že budeme přejíždět pohnojenou louku před Kameňákem, co nás nedávno vytrestala, a toho jsem se opravdu bál. Ta nakonec byla v pohodě. Taky mi bylo od začátku jasné, že největší problém bude překonat staveniště dálnice, ale i “běžný” terén byl rozmáčený, bahnitý hnus, místy podpořený lesní těžbou. Míru a mě to naprosto vyřadilo z provozu, sukovaly se nám řetězy. Cestou jsme si tedy omývali kola kde se dalo – rybník, Malše, … to vždy na chvíli pomohlo, ale v provozuschopném stavu bohužel vydrželo jen chvíli. Nad Včelnou jsme měli chvilku pauzu, když kolem nás, mezi rodinnými domky, kam jezdí jen kdo tam bydlí, projela otřískaná Felície nabytá rusky hovořícími dělníky. Za chvíli jeli zpátky, stáhli okýnko a ptali se, kudy se jede do Mojnýho. Pavel se jim to snažil vysvětlit, ale bariéra nebyla jen jazyková a neznalost okolí. Střízlivej byl jen řidič (snad) a z auta to prý táhlo tak, že i on by nadýchal :). Taky jsme potkávali úseky čistého ledu na kterém navíc byla voda a koncem vyjížďky namrzal i asfalt, což zapříčinilo dva pády v Dolní Stropnici. Vysnili jsem si hospodu ve Vidově s pivem Březí koza, ale měli zavřeno. Na další přejezd staveniště dálnice jsme neměli odvahu, tak jsme ho srabácky objeli po silnici. Nakonec jsme se ZAHŘÁLI až na Koháči. Fáma, že je tam zima, je snad už definitivně vyvrácena!
Bajku zdar V.
P.S.: příště zas Borovany, návrat vlakem 21:30-21:49
Trasa: 28 km, Borek, Hrdějovice, zákolejka, Hosín, kolem kolejí k nádraží Hluboká, motání se na stráni k Opatovicím, Juvel
Výškové metry: 485
Účast: Vítek Sirotek, Honza Mareš, Míra Doležel, Pavel Kosař, Pavel Tíkal, Ondra Ludvík
Vyjížďku nedokončil: Ondra Ludvík
Pád: Ondra Ludvík
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Na startu se zjevil sváteční jezdec Ondra, kterého z pohodlí domova vyhnaly chyby v životosprávě. Doufal, že si dá lehký švih a nastartuje cestu ke znovunabytí závodní váhy. Tato vyjížďka byla asi první celá s teplotami pod bodem mrazu a po víkendovém sněžení dokonce ještě místy nějaký sníh zbyl. Nad Hrdějovicemi jsme dokonce jeli po souvislé sněhové pokrývce (tloušťky 10-15 mm) i několik set metrů!! Jinak ale moc zamrznuto nebylo, jen namrzlé kořeny a klacky. Zákolejka je navíc pořádně rozježděná od kurvičů lesa, takže načechrané bahno nezamrzlo, jen krustička. Hodně špatně se v tom jelo i tlačilo, a to nahoru i dolů. Některé výšvihy jsme překonali jen společnými silami, kdy jsme si navzájem podávali kola. Dost věcí jsme cestou probrali, byl na to při tlačení čas, takže Ondra byl naprosto nadšen! Jeho slovy: je to dneska paráda jezdivý … kolikrát jsem si říkal, proč zákolejku jezdíme jen jednou ročně … škoda že nejel Eri … . V půlce byl tak plný dojmů, že víc už by asi ani neunesl a tak se odpojil. I tak se stihnul zapsat do statistik víc než jen účastí, škoda že nepíchnul 🙂 . Na viberu to po návratu domů pěkně shrnul: “Hosínská zákolejka je super, ale dnes jsem to spíš cítil přes pořekadlo Dobrého pomálu. Časný exit byl zapříčiněn též tím, že jsem si neuvědomil, že mám na tacháči letní čas a tak jsem myslel že je o hodinu víc.” My si dali výšlap nad Hosín a po sjezdu směr Dobřejice jsme se znovu chytli kolejí a drželi se jich co to jen šlo. Třešínkou na dortu byl “sjezd” u Opatovic, shodli jsme se, že byl nejprudší, který jsme kdy … sklouzávali s kolem v ruce. Jezdivé pěšinky, prudké sjezdy, sešlapy, výjezdy i výšlapy. Za mě parádní vyjížďka, která měla vše, co k bajku patří.
V.S.
Trasa: 38 km, kolem Vltavy na Meťák, Včelná, Boršov, červená kolem řeky na Dívčák, kolem Křemžského potoka, Vrábče, Závraty, Šindlák, Nezmar
Výškové metry: 748
Účast: Vítek Sirotek, Pavel Tíkal, Honza Mareš, Míra Doležel, Stanley, Pavel Kosař
Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář:
Čekání na lepší počasí se vyplatilo, mokro totiž červené kolem Vltavy bezpochyby nesluší. Dnes je sucho, stupeň pod nulou, nic nebrání vyrazit na klikatou pěšinu kolem řeky. Klasiku přeruší až malá odbočka nad Rybáků, jindy parádní trail zaříznutý v šikmé stráni, dnes prolézačka přes padlé kmeny stromů. Na houkání sovy je ještě brzy, kolem Dívčáku nás tak doprovází jen šum řeky. Za Třísovským Hamrem stoupáme kolem chatek k dalšímu trailu, který si pro nás Kosa připravil. Trocha techniky po srnčí stezce a padák dolů ke Křemžskému potoku, abychom si po chvíli mohli prudký sráz znovu vyvést. Trocha lesní práce po přimrzlém bahně nesmí nikdy chybět, a pak už rovnou ke Zdendovi abychom nezapomněli specifickou chuť točeného zlatavého Samsona.
Hony
Klekluli – 20. ročník
Konec roku přinesl již tradiční běh z Krumlova přes Kleť, Kluka, až do Litvínovic. Dvacátého ročníku se účastnil i nemalý počet Nezmarů a přátel spolku, patří se jej tedy krátce zmínit.
Na jubilejním dvacátém ročníku padl také nový traťový rekord!
Trasa: 25 km, nádražní lávka, Stará Pohůrka, Švajce, sjezdařská dráha, Třebtovice, pod Dubičákem, Kodetka, Rudolfov, za slévárnou a do Juvelu
Výškové metry: 552
Účast: Vítek Sirotek, Honza Mareš, Míra Doležel, Stanley, Petr Šikl, Pavel Kosař
Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni
Pád: Kosa – 2x
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: První úterý v roce 2020, prší, začíná mrznout!
Prvotní plán jet červenou kolem řeky padá, vyrážíme na Švajce. Tvoří se ledová krusta na dlažebních kostkách, kamení a kořenech v lese. A pak přichází bahno!!! Bahno v podobě, jakou ještě neznáme.
Bahno dovede být opravdu zákeřné.
Velmi, opravdu velmi nerad jezdím v bahně a domnívám se, že rozhodně nejsem sám. Když biker začne o bahně přemýšlet, uvědomí si, že jej vlastně docela důvěrně zná. Ví, co bahno dokáže pod koly jeho biku, zná jeho chuť, a to, jak skřípe mezi zuby, rozezná jeho rozličné vůně. Ví, jak se umí ukrýt po pozimním listí, číhat pod krustou vyschlé louže, lepit ve zoraném poli, stříkat na polní cestě. Zná bahno, co dostane se všude i bahno jež zastavuje a ničí stroje.
Když už si biker myslí, že bahno opravdu zná, znovu ho zaskočí. To, když zmrzne na kámen a pokryje jej ledová krusta. Tisíce malých zledovatělých hrudek je horší než dokonale hladký led, neudrží se na něm kola biku, stejně jako tvrdé podrážky treter. To pak biker začne vzpomínat na staré známé mazlavé bahno, vzývat ho a chvalořečit.
Tedy jen do chvíle, než se s ním znovu setká.
Bahno díky tomu s jistotou nezačnu mít rád, i když legrace se s ním užít dá.
Hony
Trasa: 37 km, Švábák, panelka, Závraty, Vrábče-zastávka, chaty pod Klukem, zelená nahoru do sedla, výstup na vrchol, hřebenovka na Haberák, trailík dolů, modrá, Lipí, Kaliště, zelená přes Švábák, Sokolák, náměstí, Podkova
Výškové metry: 630
Účast: Míra Doležel, Stanley, Petr Pokorný
Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Pokorný
GPS : garmin
Komentář:
Poslední letošní vyjížďka vyžadovala něco mimořádného. Mimořádné bylo už to, že jsme se vůbec sešli. Po dohodě jsme vyrazili trochu dřív, aby zbyl čas i na přípravu příchodu očekávaného. Dožít se vinšovaného štěstí a zdraví v novém roce, znamenalo trasovat pohodovou a bezpečnou trasou, což vlastně bylo také mimořádné. Žádný strach, výkonnostní a dovednostní vložky se také našly 😉 Mimořádně jsme zařadili výstup až na vrchol Kluku, kde jsme za klub udělali (kdoví zda ne poslední letošní) záznam do pamětní knihy. Cestou jsme objevili pomníček sportovci a kamarádovi, aby o to víc zarezonovalo, že přání zdraví není jen tak nějaká fráze. V sedle u vysílače doutnal čerstvě opuštěný táborák, nad městem a kopci okolo doutnala už pyrotechnika, která naší vyjížďku stále intenzivněji doprovázela až do samého centra. Raketa nás netrefila, zato já jsem dostal pěknou ranku z elektrického ohradníku, který nově vlastně zahradil cestu ke hřibitovu v Lipí. Prostě samé magické a mimořádné věci se děly, tvůrčí duch by v nich jistě našel spojitý příběh bez náhod. Abychom mimořádnosti vyjíždky věnované pro štěstí (pour féliciter) vám všem, kamarádi, nasadili korunu, vlastně podkovu, nebylo lepšího nápadu, než přijmout Stanleyho nabídku. Nevím, jestli i toto byla náhoda, ale rozhodně není vůbec špatný nápad vozit na vyjížďku klíče od hospody 🙂
Petr P.
