Archive for the ‘Vyjížďky 2016’ Category
20 listopadu, 2016 | 
Author: Tentokrát bych chtěl report pojmout malinko jinak. Akce byla opět vydařená a to nejdůležitější (krom společného setkání, samozřejmě) byla prezentace statistik. Tentokrát v novém hávu z dílny samotného předsedy spolku. Zájemci si je můžou online prohlédnout za rok 2016 ZDE: vyjizdky_2016 a historické tabulky ZDE: kolo-vyhodnoceni-2001-2016. K tomu všemu jsme si promítali fotky z našich společných akcí, popíjeli, hodovali (letošní super novinka se jmenovala “Hovězí žebra pana Špejlíka”) a také schůzovali, přičemž vrcholem schůze byla kouzelně podaná “Zpráva o hospodaření klubu” z úst místopředsedy: “Nic moc jsme neměli, nic moc nemáme furt, protočili jsme nějaké peníze na dresech, dokumentovat se to dá na výpisu z účtu, ale těch čísel co na něm jsou, těch si nevšímejte, ty neplatí. Jo a předseda si koupil nové kolo” :-))
Chci se se ale věnovat více rekapitulaci celého roku – toho, co ve mě zůstalo nejvíce a co snad je pro většinu z nás hezká vzpomínka, důkaz, že to má smysl a vábnička na roky příští! Všechny body, některé jen v náznacích, může pochopit jen ten, kdo jezdí 🙂
– DRESY: Ano, máme nový outfit, jsme krásní, konečně i s reklamou jako praví cyklisté. Jupí, je tak hezké být uniformován.
– mnoho jednotlivostí (které nespadnou z nebe a neudělaj se samy) prostě potvrdilo, jak rádi máme společnou věc. Za všechny jen: Vítkovo překvapení v Doudlebském vodopádu a jedna z nejoriginálnějších narozeninových oslaviček/šampíčka, klobásy a punč přímo na závěrečné vyjíždce/nová nepřenosná cena pro pilníka (broušený půllitr) jen a jen zvyšující jeho prestiž/celožlutý pilníkovský Eriho obleček co budeme mít na očích celý rok/dort pro naše hrdiny z Loudání/vracení se pro Víťu a Eriho když chtěli do terénu ale pumpičku neměli.. a mnoho jiných!
– stále je co objevovat a ježdění nových tras je tak vzrušující. Doufám, že nikdy neskončí a stále tu bude někdo, kdo si dá práci s objevováním, nebo si aspoň vezme tu sílu poslat to do houští a neznáma. Za tento rok např. nový (drobet) chodící trail podél pravého břehu Vltavy mezi Pozděrazí a ústím Rančáku – vyrazíme na jaře s motorovkama na úpravu?, novinky kolem Malše při cestě do Bujanova aj.
– stále se nám vyvíjí obraz vyjížďěk. Postačí heslovitě: FULL GAS!!!, Tempo přeje fyzicky připraveným, pravidlo čekáníe na patnáct lidí. Jo jo, je to boj, samci a bejci snad nad méně zdatnýma ještě nějakej čas hůl nezlomí
– místa co zaskočí, až se dech tají: Můj letošní highlight byl při zabloudění při sjíždění z Polušky k Bujanovu, který nás zavedl na statek Krakovice.
– tolik nevole a výčitek kvůli heslu “V nějtěžších dobách, v Žižkových stopách” – padesát kilometrů v dešti, no kdo to kdy viděl… Schytal jsem to, aby v následujících vyjížďkách následovalo 50 kiláků do Bujanova za ještě větší chcanice, 54 kilometrů při honění péra třikrát na Kluka (2.8.2016) zase za vytrvalého deště. Tedy shrnuto: Měříme vždy a všem stejně? 🙂
– za sekci padáků mi utkvěl nejvíce Vítkovo brave heart nad Starejma časama do kamenů v potoce, mezi do země zabité traverzy a 9 pádů při mord procházce na Hosínské zanádražce, chi chi.
– výživná debata v hospodě Vrábče-zastávka na potřebou (?) anonymizace Nezmarů v reportu. Od příštího roku?
– nové stroje kam se podíváš a žádný levnoty 😉 Dvacetšestka sebou hází ve smrtélné agónii, ale nejsem poslední, kdo nepřesedlal na velké obruče
– dvě překrásná výjezdní zasedání, nezapomenutelné Marikovské traildorádo a Brněnské vychytávky.
– Aleš konečně ví, že požadavku: “Do Adamova” je průvodčí schopen vyhovět.
Tak zas příští rok?
O.
NZO: Tímto bych chtěl oficiálně zakončit i letošní projekt Nezmarské Zušlechťovací Okénko. Snad nás projekt duševně povznesl. Pokud by se někomu stýskalo, může napsat do comentu, abych čas od času zase nějakou poezii zařadil. A k dnešnímu okénku: Nic trefnějšího na konec sezóny snad už ani nejde!
Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host
Bylo to překrásné, žel všecko má svůj konec
Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám
Polibek, kapesník, siréna a lodní zvonec
tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám
Trasa: 25 km, nádražní lávka, okolo baseballového hřiště, odkaliště, přes Hodějovický potok, Na Škardu, motačka kolem Švajců, V Lesích nad Dobrovodským potokem, výjezd sjezdařskou dráhou, obecním lesem nad Dobrou Vodou, na Dibičák, okolo hřbitova ke Zvonárně a Sucháčem na nádraží až do Čéčovky.
Výškové metry: 543 m
Účast: Jan Mareš, Vítek Sirotek, Tomáš Staněk – Stanly, Petr Šikl, Pavel Samec
Pád: Pavel Samec, Vítek Sirotek
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Úterý odpoledne, pípne mi zpráva na Viberu a už to zase jede:
15:32 Kosa – Těšil jsem se na mrazivější ježdění, ale dneska to bohužel nestihnu. Užijte si jízdu.
16:47 Tuča – Já taky nejedu, sedím na plovárně…
17:08 Lojza – Nemám kolo. Příští týden.
17:10 Banán – Klucí, špatné počasí, náhradní plán je sauna v Kecenicích a pak pifo Na Zahrádce. Jinak píšu v cyklo hadrech ku…!
17:12 Pavel Tíkal – Koukal jsem na radar a taky jsem vyměkl. Snad příště.
17:12 Hony – Pánové, to je pěknej bordel.
17:15 Banán – Mám kolo čisté, naleštěné a potřebuju vyměnit olej ve vidlici a olej v brzdách, tak to nechci zase zasrat.
17:22 Hony – No to je ale velice chabý důvod.
Jedinou skutečně dobrou výmluvu má Eri – ručičce se ještě nechce, naražená a sešitá ručička musí odpočívat.
Začíná pršet a tak místo na Kleť vyrážíme na Dubičák s nadějí, že pojezdíme alespoň na zbytcích sněhu. Jediný sníh který cestou potkáváme, je v lese kolem Švajců, a to jen jeho zbytky. Sněhu je sice málo, ale za to namrzlých kořenů je opravdu dostatek, jízda vyžaduje maximální soustředěnost. Nahoře na Dubičáku není po sněhu ani památky. Pršet nepřestává, a tak míříme do hospůdky. Dnes s námi vyrazil i Samík, proto použiju jeho hlášku k zhodnocení této vyjížďky: “Kurz aber intensiv!” Pět bikerů, pět rozdílných názorů na volbu destinace restauračního zařízení. Rezervaci stolu Na Zahrádce jsem zrušil hned na startu, v In Locu kam chtěl jet Peťan je uzavřená párty, jedeme proto do Čéčovky a doufáme, že bude volno. Vše klaplo a dokonce přestalo i pršet.
Hledal jsem nějaký záznam včerejšího počasí v ČB, našel jsem jen Třeboň, ale to je za humny a docela to odpovídá včerejšímu průběhu v Budějkách. Kluci zakroužkoval jsem ten déšť. Přesně od 17:30 do 22:00, to je jak naschvál.
Hony
Trasa: 38 km, Švábák, Šindlák, panelka na Klaiště, modrá na Lipí, kolem hřbitova, kolem Dechtářského potoka na Hradce, zelená na Slavče, pravá, výjezd Průsekem, bobová dráha, výjezd kolem obory na červenou, sjezd dolů nad Bohouškovice, nahoru do sedla Kluka, sjezd na zelenou do Slavče, Hradce, Kaliště, Třebín, U Hada, Čtyrákem do hospody Na Zahrádce.
Výškové metry: 797 m
Účast: Jan Mareš, Václav Krutina, Vítek Sirotek, Lojza Orgoň, Jiří Tuček, Radek Anderle – Banán, Tomáš Staněk – Stanly, Pavel Tíkal
Pád: nikdo
Defekt: Pavel Tíkal
Trackmaker: Václav Krutina
Komentář: První slova dnes patří Tobě Koso. Za všechny srdečně gratuluji k druhorozenému synu Tomáškovi a přeji mu hodně štěstí a zdraví v budoucím životě. Tomášku, při prvních bikerských krůčcích by se tohle přání mohlo hodit.
Jak jsem již naznačil, Kosa si doma v teplíčku užívá nového přírůstku do rodiny a my ostatní se vydáváme křižovat chladné nočního úbočí Kluka. Vyjížďku si bere Venca z jehož hlasu a jiskřičky v oku tuším nadcházející dobrodružství. Tuča nestíhá, bude nás sjíždět, Siklín taktéž, někde na Kluku se máme potkat s Vláďou? Ze začátku se trochu pereme s tempem, je to už klasika, někomu chytají saze a jiným dochází síly. Téměř na každé křižovatce polemizujeme nad otázkami: “Čekat či nečekat, volat či nevolat?” Abych ušetřil čas, volám už i za jízdy, píšu na Viberu.
Za Slavčí zahýbáme netradičně doprava a dáváme si výjezd prudkým prďákem zvaným Průsek, jenž zkušeně pokoří jen Vítek. Před bobovou dráhou bloudíme, les je v místech kde se na dráhu najíždí vytěžen, vše vypadá za svitu měsíce úplně jinak. Víťovy zprvu nevěříme, ale už po několikáté všem neomylně předvádí svou brilantní orientaci v terénu. Pod koly křupe zmrzlé bahno, sjíždíme bobovku dolů, abychom mohly znovu vystoupat na červenou kolem lesních obor. Nahoře je naplánované setkání s Tučou, Šiklín nestíhá a vyráží tentokráte na sólo vyjížďku. Na Viberu v sekci Night Ride má přiřazeno staré číslo, o našich plánech setkání tedy nic neví, celou dobu mu píšu zbytečně. Ztracený Stanly se setkává s Tučou, aby se posléze znovu rozdělili a každý jel svou cestou. Moji trudomyslnost způsobenou multimediální smrští během vyjížďky vyléčil Tuča v sedle Kluku, kam směřovalo naše společné třetí stoupání. Lahodný zlatavý mok rozjasnil oči všech a vyhnal z mé hlavy všechny chmury.
Cesta domů je onou klasikou po zelené, kterou jsem zprvu plánovali dobít Kluka. Je pěkně blátivá a v lese před Kalištěm trhá Pavel Tíkal patku. Debata o přestavbě na singlespeeda nikam nevede a tak necháváme Páju na pospas v lese. Volá SOS manželce, netušíc, že její mírné zpoždění dovede jeho kroky až do Třebína. Cíl naší vyjížďky byl domluven předem, máme se všichni setkat v Čéčovce. Vypadá to, že ani tohle neklapne, Čéčovka je plná, Šiklín volí vedlejší Juvel, Vláďa jede Na Zahrádku, mi do KMP, zde je však plno. Opravdu netuším, kde se stal chyba, svolávám všechny do Restaurace Na Zahrádce, kde si posléze domlouváme novou noční základnu. Zvoní mi znovu telefon, volá Pája, že ho manželka vysadila u Čéčovky, už se ničemu nediví a dává si sprint, aby stihl pár pivek před zavíračkou.
Venco, vím, že ne všichni pěli na zvolenou trasu a tempo chválu, ale já Ti musím vyseknout poklonu. Poskládal jsi to moc pěkně a vyzkoušel jsi si trasování v noci, kdy ve dne jasné věci vypadají úplně jinak. Za mne ideální trasa, kterou zaboduješ v letní sezóně. Potvrzuje se, že s množstvím trasérů roste i různorodost tras.
Hony
Trasa: 34 km, stezka kolem Vltavy, Meťák, Mezi Tratě, okolo skokanské dráhy, pod viadukt, nahoru k vodárně, nahoru na Včelnou k vysílači, kus po žluté, lesem na Plav, na Heřmaň, kolem Zborovského potoka, Borovnice, po hrázi Šandleráku, Nová Ves, Nedabyle, Doubravice, hodějovickým lesem, ke Špačkům, kolem Malše, po Jiráskově nábřeží do Čéčovky.
Výškové metry: 450 m
Účast: Petr Šikl, Jan Mareš, Pavel Kosař, Václav Krutina, Vítek Sirotek, Lojza Orgoň, Martin Ehrenberger, Jiří Tuček, Radek Anderle, Tomáš Staněk
Pád: Martin Ehrenberger
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: První noční vyjížďka je tady, na startu již za tmy se schází členové Eskalátor gangu. Po pravdě, na tohle jsem se už těšil, po 31 týdnech vyrážíme znovu do tmy rozjasněné světly našich lamp a podle odezvy ostatních nejsem sám. Vstříc nočním dobrodružstvím vyráží i zbrusu nová krev Tomáš Staněk alias Stanly, vyzbrojen jen chabým světýlkem a plátěnými kalhoty. Helmu nemá, čehož jsem si všiml až na fotkách a patří mu za to výrazné pokárání.
Statistika praví o pádech následovně:
2013-14 … 13 pádů (1 pád na hlavu)
2014-15 … 25 pádů (1.6 pádu na hlavu) – velkou měrou šesti zářezů přispěl Samouš
2015-16 … 16 pádů (1,3 pádu na hlavu)
Mimochodem, Samouš tuto kategorii naprosto ovládl, zvítězil v ní ve všech ročnících. Naštěstí bez větší úhony.
Nejsou to však jen pády, čemu helma čelí, v noci jsou to často i neviditelné větve, které se vynoří ze tmy na poslední chvíli. Má helma by o tom mohla vyprávět. Tedy, příště na startu pouze s helmou a adekvátním světlem, které je další neméně důležitou výbavou pro nočního bikera. Podotýkám, že i záložní světlo bývá v hloubi temného lesa k nezaplacení. O tom již mnozí z nás také leccos ví.
Konečně startujeme, je sucho a 10°C dovoluje použití podzimních dresů v kombinaci s holými lýtky. Noříme se do tmy a záhy čekáme na hrázi rybníka u Lesní kolonie na Včelné. Stanly nikde, čekáme a po značné době vyrážíme, Banána pozdrží čůrání a ztrácí se i on, aby se se Stenlym znovu připojili na žluté mezi Včlnou a Pavem. Banán a já jsme dovybavili Stenlyho záložními světly, protože jak jsem již naznačil na začátku, kdo nevidí, nejede. Rozvážným tempem, které uvítali všichni co ne zrovna pravidelně jezdili v letní sezóně, jsme dorazili nad Zborovský potok, kde nám Eri předvedl ukázkový nedotočený front flip přes řídítka, které při tom ohnul. Rychlé technické okénko Peťi Šikla a jede se dál, již bez zaváhání až do Čéčovky.
Hony
Změna času oznamuje začátek nočních pojížděk.
V úterý v 17:30 před Hochem odstartuje první jízda vstříc nočním dobrodružstvím.
Těším se na Vás všechny, kteří nechtějí končit s kolodováděním jenom proto, že nastává zimní čas.
Pavel Kosař
Trasa: 24 km, levý břeh Malše do Roudného, Vidov, přes koleje do Nedabyle, Hůrka, tradiční zastávka na šampíčko, Štětky a už jen asfalt přes Hodějovice a Špačkárnu znovu levým břehem Malše ke Zdendovi.
Výškové metry: 286 m
Účast: Eri, Venca, Pavel Tikal, Aleš, Vítek, Majkl, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Bivoj, Honza Mareš, Banán, Víko, Honza Mikoláš
Pád: Petr Pokorný
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Letní sezóna utekla jako voda a právě voda spadlá z nebe nám přichystala pro závěrečnou vyjížďku, tradičně trasovanou na Hůrku kluzký povrch. Pokud jsem škarohlídsky komentoval náladu vyjížďky minulé, přirovnával ji k prodloužené cestě do hospody, ta závěrečná by si to zasloužila mnohem víc. Úterní vyjížďka však není pouze o výkonech, je to akce i kulturně společenská a právě z těchto důvodů se nejednalo o vyjížďku nudnou. Vyjížďka by se dala nazvat “Nezmarskou trilogií”, večírek u Zdendy pak zcela samostatnou kapitolou : “Král je mrtev, ať žije král”.
Část první – Biker bažantnicí bloudí.
Závěrečná vyjížďka! Cestou na start zajíždím ke Zdendovi odložit si nějaké věci do úschovy na večer. Potvrzujeme si příjezd na sedmou hodinu a velikou, velikánskou, účast. Na startu přichází studená sprcha, hrstka Nezmarů, Ondra nikde! Nejdůležitější účastník na startu ale je, a tak vyrážíme pod vedením Peťana po modré do Vidova. Na kolejích nad Vidovem se pracuje – po páté hodině? Vzorně upravený násep rozrýváme před zraky udivených dělníků se slovy: “Kluci zas to po nás urovnejte!” Traser nás vede netradičním sjezdem na louku u železničního přejezdu, aby trefil pěšinku u bažantnice vedoucí zpět na druhé kolo sjezdu. Pěšin je ale několik, jedna zarostlejší než druhá, družstvo potláčá, bloudí, kveruluje, na povely trasera nikdo nedbá. Trháme se do skupin, každá jede jiným směrem. Biker co vlastní hlavu má, pokynů nedbá, vraceti se musí. Času rychle ubývá, míříme tak přímo k lesu pod Hůrkou.
Část druhá – Od rituálu k tradici je blízko, k lumpárně je nejblíž.
Ha! Na louce u lesa stojí modrá “Fóbie”! Bliká! Láká nás k sobě! Rituál, jenž vykonáváme v lesíku u Hůrky již několik let, se tentokráte odehrává na louce před ním. Z modré škodovky vylézá Ondra, proč kodrcat se na start v potu chřipky, když novým Králem Nezmarů se touto vyjížďkou jasně stává Eri! Nechybí šampíčko, Ondrou připravený svařák, klobásky. Dosud úřadující král Venca, vzorově oděn v dresu Pilníka roku, předává pomyslné žezlo do rukou svého nástupce. Vše je stvrzeno přípitkem a rukou podáním za mohutného hlaholu jásající družiny. Toto jsou momenty, o kterých budeme vášnivě hovořit, připomínat si je a předávat dalším Nezmarům…fňuk, fňuk. Vlhké oči dojetí se rozjasňují k úsměvu, když Ondra kouzlem promění Fóbii 1.2HTP na WRC a breakuje na posečené louce. Kdo se nezasmál doteď, tomu pomohl Petr P. komickým pádem na téže louce. To není alkohol, co naše auto či kolo řídí, to jen jen malý uličník v nás stále žije. A to je dobře.
Část třetí – Za soumraku silnice je přítelem mým.
Soumrak se nezadržitelně blíží, nedává nám šanci užít si poslední trejl letošní letní sezóny v Hodějovickém lese. Asfalt je to jediné, co na poslední společné cestě “krotí” naše horská kola. Ani to však Nezmara nezarmoutí, je to přeci nejbezpečnější cesta ke Zdendovi na závěrečný večírek, na který se již všichni těší. Konec se nezadržitelně blíží. Lehounký deštík těsně před příjezdem do hospody zvlhnul ty, co až dosud odolali a snad byl deštěm štěstí pro Eriho.. Nebo avizoval spršku scének, co následovala u Nezmara? 😉
Kapitola závěrečná – Král je mrtev, ať žije král.
Večírek je v plném proudu, Zdenda nestačí roztáčet pivo, na stole přistává první runda panáků. Dveře rozráží Samouš, přináší tatarákem na třech tácech vyobrazený nápis BKN a hromadu topinek. Rozjíždí se nevídaná hostina, na stole přistává druhá runda panáků. Eri bere do ruky cenu Pilníka a postupně vyvolává jména Pilníků vyrytých navždy do plaket na podstavci, na stole přistává další runda panáků. Banán předvádí ukázkového kozáčka, jen s obtížemi se to ostatní pokoušejí napodobit, na stole přistává další runda panáků. Eri si nechce nechat ujít přípitek z podstavce Pilníka roku, nezabrání mu v tom ani Venca, tušící možné následky. Pohár je naplněn Samsonem, jehož chuť Eri vyladí panákem slivovice. Jako první připije z poháru a posílá jej dál, aby i ostatní Nezmaři připili novému králi. Myslím, že vznikl další rituál hodný tradic, jen cenu Pilníka tomu musíme (asi) přizpůsobit, aby vydržela do dalších let. Uvidíme, co řekne pak truhlář 😉 Večírek nabírá obrátky, Venca předvádí umírání krále, obnažuje své a Banánovo tělo, snad jen trochu tuším, jaký to mělo důvod. Ale jaký důvod měla hra na fackování, nevím opravdu ještě ani dnes. Neuvěřitelný pohled na v kruhu stojící Nezmary, jež se dokola fackují, musela konsternovat všechny zbylé hosty včetně Zdendy. Nejsilnější zážitek z toho musel mít Banán s Alešem, kteří předvedli fackovací scénku z komedie Sudá a lichá se Spencerem a Hillem. Tohle nevymyslíš.
Zas bylo všechno a možná ještě víc, tak zase příště, čau a Tě pic.
Hony
P.S. nezapomeňte, že se rychle blíží Dokolná, což je i ofigo členská schůze, tak čtěte web a přihlašte se.
NZO: Koukám u psaní na ČT Art – Pierre Bonnard, jsem pod vlivem postimpresionistické umělecké skupiny Les Nabis. Dnes tedy pod pseudonymem Jean Maraise.
Nebylo by konce bez začátku, mostů bez divokých řek, loučení pak bez návratu, jezer jež nemají břeh. Konec v začátek se mění, zrozen v křižovatkách cest, na zlomu překrásného snění, začátek tu znovu jest. Začátek bez konce není, cesta hledá si svůj směr, mosty stavět se však cení, začít také by jsi měl. JM
Trasa: 25 km, pravý břeh Vltavy, Hrdějovice, les nad Hrdějovicema, Hrdějická rokle, Orty, Borecká rokle, do Mojskýho lesa, Úsilný, svezeníčko po dálnici, Rudolfov, restaurant Lucie
Výškové metry: 321 m
Účast: Eri, Venca, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Majkl, Přema, Petr Šikl, Honza Mareš, Petr Pokorný, Kocour, Vláďa, Vráťa, Pavel Samec, Bivoj, Banán, Vláďa Řehoř, Suďák, Sochy, Kory,
Pád: Petr Pokorný
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Výlet na kachnu se už dávno stal tradičním koloritem nezmařího podzimu. Účast na vyjížďce se dramaticky zvedne, aby následně účast v hospodě byla ne nižší, než na vyjížďce jak je to obvyklé, ale naopak o dost vyšší. Lehkým okem jsem napočítal v hospodě dalších asi 8 kusů, z nichž převážná většina se dokonce tvářila i že jsou cyklisti. Víťa Kořínků to za sekci mimo vyjížďku přišedších vyjádřil trefně: “Za těch osm kiláků si kachnu myslím zasloužím. A to ještě pojedu domů!!!” Samotná vyjížďka nesla stopy podzimu: nevlídno, kluzko, brzy tma, ale my si vše umíme užít i tak, takže se opravdu nejednalo jen delší cestu do hospody jak škarohlídoval Hony 🙂
O.
P.s. Zvláštní poděkování patří Větrákovi, který kachní hody zařídil. Větráčku, Větráčku, kdyby všichni jednali zodpovědně, viď? Vše by bylo jednodušší…
NZO: Inspiroval jsem se scénkou při placení účtu jednoho nejmenovaného VELMI rozesmátého Nezmara. Útrata se na lístku opravdu nedala škrtat a sčítat a posmutnělé servírkce nezbyla jiná možnost, než si chvíli hrát s mokrými kousky papíru na laku stolu puzzle, pak chvilku z hlavy počítala, virtuálně položky odškrtávala a řekla si o cifru. Mimo ní se při placení všichni ostatní bavili. Ten alkohol, to je děs, dokáže některým spustit samovolně Viber i po půl jedný v noci 😉
Malinkej člověk padá zas a zas.
Ta země matička,
jak ta s ním nakládá!
Von padá na nosík,
von padá na záda,
von padá o stýblo,
von padá o kaluže.
Kterýmžto padáním
se proměňuje v muže.
Trasa: 32 km, Švábák, na zelenou, zpátky hranou lesa na Zavadilku, Vrbenské rybníky, Dasný, Bezdrevská hráz, Eriho stezka, Ohrada, kolem Muničáku na Hlubokou, Zámecký park, kolem sokolovny na stezku a k Nezmarovi.
Výškové metry: 251 m
Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Majkl, Přema, Petr Šikl, Honza Mareš, Koubič
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Eri
Komentář: Minule jsem si myslel, jak je počasí pro účast demotivující, ale včerejšek všechny předpoklady pro zájem na účasti překonal hravě. Po víkendu a trojdenním bajku v teplotách do 10°C jsme byli všichni vyježdění až do aleluja, takže hlad po kole motivátorem nebyl. Vytrvalý déšť a bahno všude miluje na kole opravdu málokdo, takže to k účasti také nelákalo. Teplota pod pět stupňů (mou větu: Stačí málo a mrzne. Peťa Šiklů doplnil stroze: 4,4 stupně) pozvánkou též nebyla, takže co? U Eriho a Vendy to bylo jasné, pilník lákadlem JE ;-). Ale co ostatní, kteří na pilníka reálně dosáhnout nemohou? Kolik z těch si žůžo dobrodrůžo nechá ujít, dumal jsem cestou na start. Tip byl 5. ALE!!! 11 Nezmarských srdcí. Jsme asi spolek exotů ve skupinové hypnóze, v úterý se prostě jede. Jak pyšný jsem za tolik statečných srdcí 🙂 No a vyjížďka? Hojnou absenci blatníků jsem si nedokázal vysvětlit ani Nezmařím srdcem, takže to byl takový vláček hošánků kompletně od bahna – prostě “Nezmar bajk”.
O.
NZO: NZO snad nemůže být ani o ničem jiném, než o srdci. A myslím, že obsah veršů lze uplatnit i běžném občanském životě, chi, chi.
Své srdce přemoz tu, neb nejsi srdce jen,
tím, čím chceš vítězit, – sám nebuď poražen
a přemoz bolest svou a nepřežvykuj ji,
bys stále v boji byl a nikdy po boji.
Pak sníh, jenž na město se snáší zšeřelé,
jen bílým obkladem ti bude na čele
a z věží hodiny se s ptáky rozletí.
Neb bolest přemoci je víc než trpěti.
