Author Archive

Trasa: 41 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 638 m

Účast: Ondra, Aleš, Přemek, Zdenál, Hony, Venóš, Majkl, Míra D., Pavel T., Tauby, Venca D., Kocour, Honza D., Honza A., Vráťa, Vláďa

Pád: Tauby

Defekt: nikdo

Trackmaker: Majkl

GPS: https://mapy.cz/s/baretuvode

Komentář: Po minulém bahenním úspěchu lišák Majl vyčíhal nejlepší a nejsušší den, co jsme tento rok potkali, a na úspěch zadělal ještě před prvním šlápnutím 🙂 Už stačilo to “jen” nepokakat 🙂 A Majk vytyčený úkol zvládl! Motanici kolem Vrábče mám moc rád, červený singl pod tři brody je nyní po opravě v super stavu a to bahínko na známých místech bylo pouhým zpestřením. A i Nezmara jsem hojnou účastí potěšili. Jen mě po celý čas vyjížďky mrzelo, že se Mallorce grupě forma z Mallorcy se dostavila právě v úterý a krom Mallorca boys už tam zbyli jen chrti. Tak jsem si s Přemečkem vyměňovali poslední místo a alespoň já strávil valnou část v červených číslech. Uff.

O.

NO: Toto Nezmarské okénko vkládám nejen jako návod na cestu ven z mého vlastního žalostného fyzického stavu, ale také pro ilustraci toho, že kudy chodím, tudy čerpám inspiraci, kterou bych Vás obohatil. Tohle je fotka z Jáchymovských uranových dolů. Tam to byl o dost těžší arbajt, než je ta naše cyklistika 🙂

Trasa: 35 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 426 m

Účast: Ondra, Aleš, Přemek, Zdenál, Hony, Venóš, Víťa S., Sochy, Majkl, Bivoj, Petr P., Míra D., Pavel T., Kocour, Honza D., Honza M., Vráťa

Pád: Sochy, Zdenál, Ondra

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/horucekute

Komentář: Počasí je stabilně na hovno, zem je nacucaná, bahno všude, hezký svezení k nenalezení. Při pohledu na předpověď s tím, že i příští úterý má chcát, jsem zlomil hůl nad přemýšlením kde by jsme se nejméně zamazali a rozhodl se, že budu trasovat bez ohledu na to, co je venku. S tímto plánem jsem však družstvo neseznámil. V průběhu vyjížďky jsem se ještě v hlavě posunul o krok dál a plně rezignoval na jízdu po známých cestách a když viděl tu bahnitou taškařici, zvítězila touha poznat z blízka vychozené pěšinky od prasat 🙂 Když jsem zpětně chlapce seznamoval s posunem v mé hlavě, pro nikoho to překvapení samozřejmě nebylo, jen se dost různily odhady na to, kdy k onomu přelomu v mé hlavě došlo. Povětšinou bylo tipováno místo předcházející onomu mému rozhodnutí 🙂 Celkově shrnuto, mě se to nakonec celé moc líbilo, stejně bychom nikde nijak extra nepojezdili a takhle byla aspoň taškařice. Tyto řádky však nemají mít účel sebechvály a zpětného dopřesvědčení nepřesvědčitelných 😉 naopak (!) – musím velmi poděkovat všem, že nikdo nijak zvlášť nežbrblal i když vím, že můj úhel pohledu na charakter vyjížďky mnoho lidí nesdílí. Moc si toho cením, je to pravé nezmarské, vydržet moje trasování, muhehe.

O.

P.s. Také bych chtěl ocenit “občas kverulující” partu Koháč, že na Meťáku neodbočila a dojela až k Nezmarovi. Asi je zlákala nabídka “ryba dne” či “carpaccio z chobotnice”, které slibovali Aleš se Zdenálem

NO: Však víte, co následujícím citátem chci říct!

“Jsem to ale číslo” Ludolf van Ceulen

Trasa: 30 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 420 m

Účast: Ondra, Aleš, Přemek, Zdenál, Hony, Venóš, Kocour, Víťa S., Sochy, Petr Š., Honza D.

Pád: Sochy

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: https://mapy.cz/s/guluturufu

Komentář: Vzhledem k tomu, že byla půlka družstva na Mallorce, padlo na Startu rozhodnutí, že férově nebudeme vytvářet těžko překonatelný kilometrový rozdíl v délce vyjížďky a necháme otázku Pilníka 2023 ještě otevřenou. Byl tak zamítnut povedený nápad na jízdu do Tábora (a zpět) 🙂 a všichni kejvli na návrh Peti Šiklů, že drobet pomotáme na Mrhalu. A byla to skutečně trefa do černého. Nepotkali jsme cestou žádné bahenní lázně, ač je teď příroda úplně nacucaná a jen si užívali nové trailíčky a skoro se nám nechtělo ani do hospody. Nakonec však vidina včasného příjezdu k lahodnému nápoji a vybraným lahůdkám zvítězila a my už v sedm seděli v prvotřídním podniku! A to se přitom téměř všichni předem obávali bahenního pekla – a pohled na družstvo vypadal jako před mnoha lety. Skoro všechny celopéra zůstaly doma a jak Vítek, tak Zdenál, Hony, Venouš vytáhli hardtaily a potvrdili známou pravdu, že na celopéru se technika jízdy zapomíná… Celopéro  měl jen Aleš a Sochy, a to jen z důvodu, že jsou to nové přírůstky, které se musí zajet 🙂

O.

NO: Peťa mě požádal o výslovnou pochvalu v reportu, jak to vše dobře vymyslel a jak ani délku nepřehnal. Plním mu přání citátem:

“Není nic moudřejšího, než přesně vědět, kdy máš co začít a kdy s čím přestat.” Francis Bacon

Kéž by si citát vzali všichni traséři k srdci 🙂

Trasa: 38 km, 21. století – viz GPS (bohužel trasa není celá – pozdě jsem zapnul)

Výškové metry: 572 m

Účast: Ondra, Bivoj, Majkl, Aleš, Přemek, Zdenál, Hony, Venóš, Pavel T., Kocour, Venca D., Petr. P., Dan, Víťa K., Sochy, 

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Zdenál

GPS: https://mapy.cz/s/dodofecato

Komentář: Zdenál sliboval stůj co stůj Kluka, když ale viděl tu zimu a mokro po deštích, z plánu slabihoudsky vycouval a myslel si, že se tak zbaví trasování. To se ale hoch pěkně přepočítal a trasérství se nezbavil 🙂 Jeho kontra úderem bylo ale tahání z paměti kdejakého kořene a louže v Boru… Ach jo. Má mysl byla temná, temná, temná. Nejen z kroužení v Boru, ale hlavně ze své školácké chyby – podcenění teploty a deště, takže jsem kvůli diskomfortu hlavy i těla chvíli přemýšlel o zaječích úmyslech. Naštěstí jsem teplotní diskomfort časem přestal vnímat a to zrovna v době, kdy Zdenál přestal kroužit po kořenech v Boru (dalších deset kilometrů na tomto pověstmi opředeném místě bych už asi nevydržel) a další 3/4 vyjížďky už mohu odpovědně prohlásit za pěkný. Ne že bychom na Vráži nekufrovali, to ne, ale mě to baví! Takže nakonec pochvala Zdenečku! 

O.

NO: A co další haiku? 🙂 

          SUCHÝ LIST

             DOPADL

 AŽ NA DNO MÉ DUŠE

Trasa: 32 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 561 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Zdenál, Hony, Venóš, Pavel T., Eri, Kocour, Tauby, Venca D.

Pád: Víťa S. (tvrdí že ne, ale Zdenálovi se dá věřit…), Venca – při sjezdu k Borovnickému potoku vystřihl ukázkový front flip no hand 🙂

Defekt: Víťa S. – pérko brzd se mu zachytilo o klacíček a byla z toho 20 minutová oprava, Ondra – čas opravy defektu asi nemá cenu ani počítat, jednou jsem vyměnil, ušlo, po druhý jsem vyměnil, ušlo, z Heřmaně jsem jel na poloprázdným zadním kole furt ve stoje a byl tak nasranej, že jsem si koupil novej plášť a novou duši, tak uvidíme, jestli mě to nechá se odlepit od smůly…

TGC: Víťa S. – ani neví jak 🙂

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/puzutasuse

Komentář: Počasí zase zimní a tak jsem si dali aspoň nějaký prďáky kolem Malše a Borovnického potoka, který nás rozehřály až až. Jen to hodinové pokoušení se vyměnit můj defekt těsně před setměním způsobilo, že se o pumpování hlásili zimou zkřehlí Majk, Bivoj i Tauby. Děkuji, děkuji, nemohli jste boys zatím drandit na trailech jako zbytek, který byl po dohodě propuštěn a na mě/pitomce nečekal. Nebojte, čert dovede být také dlužen! Za ochotu, ochota.

O.

NO: Kdo nezná přístav, do kterého se chce plavit, tomu není žádný vítr příznivý. Seneca

P.s. Děkuji všem, co mi posílají vítr do plachet v časech bezvětří!

Trasa: 47 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 190 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Zdenál, Hony, Venóš, Pavel T., Petr. Š., Eri, Kocour, Petr Pokorný, Vláďa, Vráťa, Stanley, Kuba J., Tauby, Sochy

Pád: nikdo

Defekt: Ondra – bylo mi podsouváno, že když jsem jednou situaci špatně vyhodnotil a zkusil to vydržet na dofouknutí, aby jsem následně přeci jen (myšleno Peťa Š.) měnil, že bych si měl počítat dva defekty, ale mě přijde nespravedlivé, si takhle hned z počátku vytvářet  nezasloužený náskok 😉

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/monokonavu

Komentář: Počasí nevlídné, vítr a zima a přesto 20 lidí na startu, povětšinou natěšeni na Kubatu 🙂 Sice si někteří nechali ujít zajížďku na místo, kde byla hlava sťata, a to se ví, že i na místo, kam až se hlava zakutálela, pročež jim unikla i má přednáška na téma “sdílené hodnoty”, což je právě ono pouto, proč nás bylo dvacet a proč už se to leta nemění. I přes okázalý nezájem oněch, i tito dokázali důkazem nejvyšším, že i oni jsou s ostatními na jedné lodi, neb čekat v pěti stupních na jedno motovidlo s novou pumpičkou, drkotat zuby a to hned dvakrát po sobě, to už přeci musí něčím být! Já tedy touto cestou ještě jednou děkuji a slibuji, že pokud tato nemilá událost ještě někdy stane, budu se Vás vždy snažit svou nemotorností alespoň pohladit na egu – “Ještě že na tom nejsem jako on!” 🙂 A navíc sděluji, že jsem dnes při dvojím lepení vždy použil novou příruční pumpičku, abychom se doma v teple spolu více skamarádili a na bojišti už co nejméně zdržovali.

O.

NO: Tak mě tak napadlo, že bych mohl zařadit do okénka Haiku – japonský tradiční druh lyrické poezie, tvořený zvukomalebným trojverším povětšinou na přírodní tematiku. Myslím, že po některých vyjížďkách, zvlášť těch, které odtrasuji v pokročilé fázi sezóny, bude haiku jediným možným a nejvhodnějším prostředkem, jak úterek a mé pocity zachytit 😉 Uvidíme.

Klíčovou dírkou
protáhnem se obě dvě,
sasanky hajní

Pátek: 62 km, Gerlova huť – Modrava, https://mapy.cz/s/fagudovuge

Minulý roky byl stanoven oficiální rekord kilometráže přechodu na 168 a vzhledem k tomu, že páteční i sobotní etapa stanovila nejen mé jednodenní rekordy (62 a následně 71 km) byl jsem si jistý, že o rekord nemá cenu letos usilovat. Zaměřil jsem se proto na novinky, neb ve mě ta chuť poznávat nové “za každou cenu” prostě je, vždyť to znáte z bajku. Běžky maj tu výhodu, že mou touhu nemusí sdílet všichni. Po důkladné teoretické přípravě ve čtvrtek jsem chlapce navnadil na výhledy z Můstku a Pancíře a po pravdě prozradil, že se jedná o 15 kilometrové prodloužení a to s velkým kopcem. Krom klasických chrtů (Eri, Hony, Filip, Honza) se tradičně chytl i Aleš, který sice nadává, ale stejně jede vždy kládu. K mému údivu se chytl i Víťa K., strhnuvší sebou novicku Jirku Z. Po startu z bodu Klondike (ano, něco takového u Rudy je), Honza ujistil Víťu s Jirkou hláškou ze silničního zasedání: “Víťo, nečekáme, tak abys věděl” 🙂 a vyrazili jsme. Cestou jsme probírali Víťovo a Jirkovo strategii, která rozhodně i přes počáteční prodloužení slibovala nezkracovat ani o Laku ani o Poledník a odhadovali, kdy dojde ke zhroucení předsevzetí. Při tom jsem fotili divukrásné výhledy z Můstku na Javor a Ostrý, tedy výhledy v místech, kde Šumava vypadá jako opravdové hory. Po dokončení prodlužky jsme nezkracovali ani o Polom, ani o Laku (při stoupání se Aleš dostal do své klasické nálady: Zase jsem si ověřil, že je to sport na hovno a dělám to jen proto, abych byl s kamarády a na čerstvém vzduchu). Do Prášil dorazili V+J těsně po nás, takže bylo vidět, že převážila racionalita nad furiantstvím a zkracovali kde to šlo (bez Laky, a následně i bez Poledníku). Prý to ale za Pancíř stálo, což mohu potvrdit! Na Poledník sníh, ač z kopce velmi pomalý, dost klouzal a takže lyže ve vrcholných partiích sundali téměř všichni. Když jsme lupali z Poledníku, potkali jsme Aleše, který už notnou dobu ťapající na samotce, chtěl martyrium úplně celé, tak se ani vrcholu Poledníku nevzdal. Zbyl mu tedy na půl dne aspoň ten čerstvý vzduch (poslední hodinu za tmy), když už ne společenství prstenu.

 Sobota: 84 km, Modrava, Jandelsbrunn – Stožec, https://mapy.cz/s/fatuhadalo

Ještě do pozdních odpoledních hodin jsem v hlavě opravdu neměl vůbec žádné plány na rekordy a jen si pamatoval na Koryho historku o železničním náspu z Nového údolí k Dunaji, kterou jsem doma teoreticky rozpracoval, včetně připravenosti stop a seznámil chrty s plánem. Aleš klasicky sobotně prohlásil, že se mu to včera líbilo možná až moc, Hony přiznal, že nemá naježdíno, Filip nejel vůbec, takže na mě zbyl zas ten Eri s Honzou. I já letos měl najeto hovno, tak jsem prosazoval co nejkratší cestu do Německa, abychom mohli točit kilometry až v neznámu. Eri nás obložil hláškou: na Březník tedy nepojedem, ale pojeďte aspoň na Ztracené a nejeďte hned pryč už na Modravském mostu. Poslechli jsme, aby na Ztraceném řekl: ještě si sjedu na Březník a dojedu Vás… Skutečně nás už na Stráži dojel, ale pak se začala projevovat známá pravda, že zdravíčko vůlí neoklameš. Eri totiž středečním přípravným páděm v mínus 13 chytil virus a postupně přišel o hlas. Přesto však stále odmítal mou tezi, že tělo nemůže být úplně v pohodě a že jde “jen o ztrátu hlasu” a mumlal: Mě běžky léčí, mě běžky léčí 🙂 Před Mlakou začal citlivě vyjednávat o čaji – s Honzou jsme zpozorněli, ale vše neprohlédli a drželi se plánu jet do Nového údolí už z Mlaky Německem. Když jsme byli v Haidmühle, Eri přidal k čaji ještě žádost o rychlou polívku, či slib, že si v Německu něco dáme. My však neměli eura a neznali jsme to tam, takže jsem požadovaný slib dát nemohl a vzhledem k času bylo jasné, že jestli si dáme zajížďku do hospody v Údolí, z Německa toho moc nebude. Karty byly rozdané, Eri jel s Džonym a jeho Karolínou (která naše tempo držela asi 25 km!) do hospody a my zbyli dva a o tom, že žrát se ten den bude až po etapě, nebylo sporu. Vytáhli jsme Corny a dohodli si čas, kdy se musíme na jednosměrné zajížďce obrátit, abychom nejeli do Stožce za tmy. Dál by se to dalo charakterizovat citací uniklé nahrávky z jednání holandské vlády: “Úmysly jsme měli ty nejlepší, ale dopadlo to jako vždycky!” 🙂 Počátek náspu nebyl příliš zajímavý a dokonce jsme ho chtěli i opustit, ale pak se sklon obrátil (k Dunaji!), krajina se otevřela a začalo to být překrásné. Dokonce to chvíli vypadalo i na zastávku na jídlo (Honza měl kartu), ale když už bral za kliku podniku Loipenhütte, vysvětlil jsem mu, že nápis na dveřích: “Nur Barzahlung” neznamená, že se platí na baru, ale v hotovosti… Tak jsme polkli další Corny, ujistili jsme se opět v který čas otáčíme a jeli dál s tím, že do nejzazšího bodu Jandelsbrunnu rozhodně dojet nemůžeme. Po půl hodině píchání jsem si zavěštil: ono nám v daný čas bude chybět tak tři kilometry a to se teprv uvidí. No taky že jo. V čase obratu byla cedulka Jandelsbrunn 2,8 km, tak jsme na sebe smutně koukli a vydali se na cestu 2 x 3 km nad časový plán 🙂 V Údolí už byla tma a nás čekala cesta do Stožce. Honza trpěl utkvělou představou, že i po úplném setmění je i v lese asi půl hodiny vidět lépe, takže když jsem vyndal lulína, že bych se jako na 80. km vymočil, začal na mě řvát: “Co děláš? Teď, když nám jde o minuty!” Tož tak. Dojeli jsme velmi opatrně a nový rekord byl pro nás oba ustanoven! Čistý čas ve stopě 9:28. 4 velké Corny a jeden pytlík gumídků napůl nás ještě před mytím přivál k servírce se žádostí o rychlé jídlo…

Neděle: 27 km, Stožec – Nové Údolí, https://mapy.cz/s/lohusaceru

V neděli jsem už byl opravdu moc unaven, ale chtěl jsem zůstat v módu přechod a tak jsem odmítl plán některých jet vlakem do Německa a pojezdit kolem vrchu Haidel. Že tam jsou stopy super je jasné a prý to tam je i moc krásné, takže příští rok v sobotu – žádnej Jandelsbrunn, ale pěkně poznávačka kolem Haidelu (kde je mimochodem také pramen/soutok tří potoků Kalte Moldau). Od sobotního večera jsem však už rekord Přechodu nechtěl nechat ležet ladem a měl velmi dobře spočítané, kolik potřebuji v neděli ujet. Klasickou cestou by to bylo málo, ale slepá zajížďka 2 x 3,5 km k Plešnému jezeru by stačila… Po dojezdu na Hlučinu, jsem plán rozjel. Říkám ostatním, že rychlým tranzitem stíháme vlak ve 12, ale nikdo plánu nefandil. Prý pivo na Říjišti, oběd v Marlinu atp. To jsem čekal a vytáhl pikové eso. Slíbil jsem, že přejdem do turistického módu za každou cenu, ale aspoň že se kouknem na Plešné jezero. Chvíli to moc nevypadalo, ale pravdivé vylíčení extra romantického výhledu na masiv Plechého nakonec zabral a Honza, Aleš, Jirka a Víťa K. byli IN! Slib jsem samozřejmě DODRŽEL, tempo se naprosto rozpadlo, času bylo dost a my jsme v měkkém sněhu ťapali, čekali na sebe, fotili se a kochali. A časem jsem svou motivaci i klukům prozradil. Obrátili oči v sloup:-) Dojezd břečkou do Pece už byl ukázkově důchodcovskej, oběd v Marlinu a konec hitu zimy byl za námi. Už vyhlížím další rok!

O.

P.s. Nový rekord stanoven na 172 km, ale malý jen ten, kdo má malé cíle, viď Eri 😉 

NO: “Pojdtež ke mne všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já občerstvím Vás.” Mat. 11,28

Kdo by čekal na konci února 2023 report z Přechodu 2023, ten by se pletl. Ze všech přechodů Šumavy reporty jsou, ze 4. ročníku jsou reporty dokonce dva, ale z roku 2021 stále nic. Jó tenkrát, v tom roce pitomém… V roce, kdy se různily názory na úplně jiné věci, než jestli je lepší mazat, či jezdit s chlupem 😉 Promlčecí doba od spáchání přestupku ještě sice neproběhla, ale přesto si dovolím krátký report doplnit.

Účast: Vzhledem k okolnostem účast raději při absenci všech souhlasů zveřejňovat nebudu, ale co si budeme povídat, celou účast bych z hlavy stejně s odstupem dvou let nedal. Pár jmen se v reportu sice objeví, ale to nejsou jména pravá, ale fiktivní!!! No a já jsem já a já si povolení k odtajnění identity dal 🙂

Sobota: 46 Km, Železná Ruda – Kvilda, https://mapy.cz/s/lamuzagafu

Ano, ano, v tom roce pitomém nebylo nic jak má být a tak byl přechod více spontánní a do poslední chvíle nejistý a o pátku řeč nebyla vůbec. Ubytování se sehnat nedalo a tak jsme museli vzít za vděk nabídkou ubytování na Kvildě u jednoho známého, říkejme mu třeba Filip. Damašek byl také ze hry (ne že nemoh, on nechtěl!), ale veřejná doprava fungovala a tak jsme zase jednou okusili vlak. S vlakem přišla tradiční nezmarská názorová pestrost 😉 a tak skupina co podceňovala svou výkonnost a chtěla si to užít “na pohodu” si “na pohodu” asi v půl páté přivstala, aby mohla být v Rudě co nejdříve. Já, Aleš, Eri a Filip jsme pohodu viděli spíše v odjezdu vlaku v deset a vytvořili jsme skupinu č. 2. Po debatě na dané téma 😉 kdy jsem byl ve vlaku zurážen coby cituji: “Svědek Coronův” jsme se nechali odvézt až do Alžbětína a kvůli nevalným sněhovým podmínkám ťapali celkem dlouho pešo. Ve čtvrtině Polomu už sníh byl a tak jsem lyže nazuli a už nesundali. Čas nás přeci jen lehce tlačil a tak jsem vynechali Laku, dali oběd v Prášilech a říkali si, jak to asi dopadne se skupinou Pohoda. Skupina Pohoda skutečně jela tempem klidným, ale náskok 5 hodin byl nesmazatelný a přetavil se do jejich dost brzkého příjezdu na Modravu, kde se u otevřeného okénka jali popíjet a ztrácet teplo. Naštěstí jsme přijeli nedlouho po nich, ale k mé nelibosti jsme se stali vzpruhou pro další objednávku nejen piv z petek, ale bombardin, svařáků atp. na zahřátí. Mé dobře míněné rady vyrazit za světla “neb na Kvildu je to ještě daleko a čelovky nemáme” odrazilo družstvo všeobjímající větou: “Nějak bude”. Ano bylo. Nikdy mi nepřišlo jako tehdá za tmy, jak moc dlouho je to z Filipky do kopce a jak je ten kopec dolů za tmy prudkej. To Vám byla doba než jsme se dostali na Kvildu! A to i přesto, že Aleš a Filip jeli sjezd za tmy na full gas 🙂 Uff, pivíčko z Lyeru udělalo své. Na ubytku na nás už čekalo nejen pivíčko, ale i  předpečená vepřová kolena, takže bašta to byla náramná. když počala vypukat panika o osudu všech Nezmarů dorazil konečně i svojský nezmar V.K., který odmítl jet přes Korýtko, prý že z Lyera pojede na Kvildu přes Černou horu, to je bez čelovky bezpečnější. Bylo. A o dvě hodiny delší tedy taky 🙂

Neděle: 36 km, Kvilda – Stožec, https://mapy.cz/s/geboledace

V tom roce pitomém to mimo jiné nebylo valné ani se sněhem pročež se na Kvildě začalo chytračit, jestli je to jako dobrej nápad jet dál a nebo by nebylo lepší pojezdit na Kvildě/Modravě. K mému údivu na můj argument, že přechod je přechod a ten se nedá udělat ježděním na jednom místě, neslyšel NIKDO a tak jsem prapor přechodu musel držet sám. Uštěpačné poznámky, půjdeš to pěšky nevnímaje. A taky že nešel, jó ta předpokakanost 🙂 Ale že by to bylo běžkařsky nezapomenutelné, to zas ne 😉 Sníh byl namrzlej, stopa byla ledovým korytem a tak už na Vlasaté jsem si dvakrát ustlal, neb jízda to byla mimořádná. Při sjezdu od Knížecích plání jsem si párkrát říkal, co s tím budu v tý rychlosti dělat, když na ledu šanci nemám… Dal jsem se na modlení a vykoledoval si jen jeden pád (a naražený žebra od ledového struhadla které jsem asi třicet metrů brousil). Sníh byl i ve Strážným (!), ale nevydržel. V úseku kolem dolního Cazova a Mlaky skutečně došlo na vandrování s lyžemi na zádech 🙂 Na Mlace jsem udělal chybu, že jsem si řekl, že mám čas dojít až na Kamenou hlavu, neb sjezd z Kamené hlavy po Kostelní je šupec i normálně, ale tentokrát jsem opravdu velmi rád využil ledovou krustu na přilehlých pastvinách, neb jinak by to zle dopadlo. Pak už jen lehký pěškobus do Stožce, chvíli mrznutí na nádraží (vše bolo zatvorené) a přechod byl tam! Ostatní se klasicky také atomizovali dle názoru na objem běžkování a tak zakončím historkou jedné z part, která se musela potupně zout do autobusu do ponožek, aby běžkařskými botami autobus neponičila 🙂

O.

NO: “Chcete-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, vezmi kříž svůj, a následuj mne.” Mat. 16, 24