Duben 2019
Po Út St Čt So Ne
« Bře    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  

Trasa:  35 km, pravý břeh Vltavy, Hrdějice, Borecká rokle pod Orty, zákolejka na Hlubokou, zákolejka zpět, Hrdějice a dom

Výškové metry:  570 m

Účast: A: Ondra, Bivoj, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Aleš, Kory, Zdenál, Jirka Zibura, Víčko, Venca, Petr Šikl, Eri, Karel K., B: Vráťa Plíhal, Honza A., Honza Mašek, Honza D., Míra Dvořák, Tonda, Vláďa

Pád: Aleš – s mocným výkřikem a s následkem krvavého znamení na ruce. Krev rozetřená po obličeji měla již jen symbolicky rituální význam, než organickou příčinu.

Defekt: Kory utrhl strunu. Kolem krku při zhoupnutí? Ne! Na boa na botě :-), Vítek – musel dofukovat a lepil cestou z hospody, takže spíše ano

Trackmaker: Hony

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5cb618100f3e4975d06a2978

Komentář: Velikonoce mi rozházely rytmy, rituály, pracovní docházku a vůbec vše, takže před dnešní vyjížďkou hrozilo, že report nebude. Z Nightride sezóny jsme si však udělali závěr (tedy alespoň já jo), že aktuálnost reportu má být na prvním místě. I za cenu sporého textu :-) Takže… Zákolejka odráží Nezmar ducha. Plně pro ní platí ono zlatem tesané: „Hezká procházka. Ale bez kola!“ a tak se ani trackmaker Hony nemusel při popisu plánované trasy držet nějaké politické korektnosti: „Kdyby se někdo poztrácel, tak na Hluboký pojedeme tu extrémní prcačku  za železničním mostem.“ A že se nám toho poztrácelo, dílem dík počátečnímu odmítnutí, dílem odmítnutím jet tu prcačku zase nazpátek (viz trasa), což trefně zhodnotil Bivoj při počtu družstva 11 kusů: „Málokdy se stane, že ztratíme více jak polovinu Nezmarů a to ne dík výkonnosti.“ Tak příště zase, boys.

O.

NO: Delší dobu je patrno, že je ve statistikách uvedena účast i těm, kteří neplní pradávné pravidlo 50% společně odjeté trasy. Myslíme si ;-) však, že Nezmarská obyčejová pravidla nutně nemusí býti vnímána striktně rigidně a některá z nich je třeba položit na oltář pospolitosti, jako principu nejvyššímu. Tedy: Pro tu část která si sama (!) začala říkat „Béčko“ pravidlo 50% již nějaký čas tiše uplatňováno není. A nyní se to i oficiálně přiznalo :-) A v ten směr, ale i do budoucna ve směry pospolitosti se týkající míří biblický citát (v ekumenickém překladu):

IZ 11, 6-9

6Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit.

7Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu.

8Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě.

9Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.

Trasa:  35 km, Malák, levý břeh Malše do Vidova, modrá do Heřmaně a Doudleb, na soutok se Stropnicí, Stropnice tam po pravém a zpět po levém břehu, modrá do Doudleb, Doudlebský vodopád, Plav, mohyly, po tělesu budoucí dálnice na Včelnou, korýtko, Rožnov a dom

Výškové metry:  545 m

Účast: Ondra, Bivoj, Majkl, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Vítek, Míra Doležel, Tonda, Kory, Zdenál, Vláďa, Víčko, Stanley, Vráťa Plíhal, Honza A., Honza Mašek, Víťa Kořínek, Karel K., Franta Kubík

Pád: Ondra (půlčík!), Majkl, Bivoj (prej taky půlčík…), Zdenál

Defekt: Vítek – rozebrané řazení přehazky, Zdenál – defekt bezduše (rozuměj: nepíchl, ale vzduch utekl a musel dofukovat), rozbitý přesmyk,

Triple gold club: Zdenál

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Jarní pomalší a postropnicí (tenhle termín asi nejde vytvořit, vím) je nezarostlá nádhera, která odhalí, kdo je pravou hvězdou. A ano, je to opět pan Zdeneček (a není to tím, že by jsem si z něj chtěl udělat reportového otloukánka!). Už to vypadalo, že hvězdou reportu bude Vítek, který po poměrně dlouhém pokusu o spravení řazení přehazky byl až překvapen, že jsme na něj tak dlouhou dobu čekali (po jaru je má dlaň otevřená, Víťo), aby následně zjistil, že to nespravil, nemůže řadit a peskoval mě za to, že to není jen po rovině „jak jsem slíbil“, ale Zdenečkovi se zřejmě nelíbilo, že by report mířil na Vítka a tak při projíždění korýtka na Včelný do jedné z teréních nerovností šel srdcem… Minule mi o jeho koupálku za dlouhého večera ostatní jen vyprávěli, ale tentokrát jsem to měl z první řady! Přírodní Ú rampa, ostrý nájezd aby neztratil rychlost pro výjezd, zřejmě kmínek ukrytý v dubovém listí, otočení předního kola do pravého úhlu proti směru jízdy, pšouknutí vzduchu z bezdušového pláště a pak až teprve front flip no hand! Zatrnulo mi, neb z mého úhlu pohledu byla klíční kost v jasném ohrožení, ale chlapík vyskočil a prohlásil, že jemu ani kolu nic není a jel dál. Časem se ukázalo, že minimálně druhé tvrzení pravdivé není (lež omluvitelná šokem) a tak jsme letos otevřeli po prvně zlatou knihu triplů a hnedle máme člena (účast, pád, dabl defekt. Hmmm). Sluší se ještě poznamenat, že Zdenečkovo snaha ;-) o opravu přesmykače za Vítkovo asistence byla opět poněkud dlouhá a plná planých nadějí: je to rozbité/není to rozbité, půjde to jet/nepůjde, spravíme to na místě/nespravíme, až jsme s Majklem vzpomněli na jeden kus z klasické filozofie od Nietzscheho: Wie man mit dem Hammer philosophiert (Kterak se filozofuje kladivem). Ono kladivo naštěstí hoši neměli a tak zůstalo jen u posměšků (my) a nadávek (spravující).

O.

N.O. K již v minulém roce probírané debatě o hlášce: „Rožnovská sekce zůstává v hospodě v Rožnově“ trochu parafrázuji Konfuciův citát (originál nebude snadné domyslet a obsah mého sdělení snad též ne):

„Sto mužů dokáže postavit tábor, jen Nezmar dokáže vytvořit domov.“

 

Trasa:  45 km, Švábák, Máj, kolem Černíše, Dasný, Bezdrev, Čejkovice, Pašice, přes blata k menhirům, pomník Kubaty, Zliv, Králičí ostrov, Vondrov, výtopa Bezdreva, modrá na stezku a po stezce domů

Výškové metry:  178 m

Účast: Ondra, Bivoj, Majkl, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Aleš, Venca, Vítek, Míra Doležel, Tonda, Kory, Kocour, Petr Šikl, Zdenál, Vláďa, Víčko, Venca Drbout, Stanley, Vráťa Plíhal, Míra Dvořák, Honza A., Petr Podhola, Banán, Vláďa Řehoř, Petr Pokorný, Honza Mašek

Pád: Aleš – v pedálech zůstal ležet na zemi, takže neopustiv kolo, označil svůj pád za „takovej půlčík“, Zdenál – viz report

Otužovací koupel: (zvláštní rubrika): Zdenál – viz report

Defekt: Pavel Tíkal, Ondra

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Nová sezóna odstartovala klasikou, která opět do sebe nasála něco málo nového. Už leta si říkám, jak je hezké, že na první vyjížďku nepřipadají žádné trable v podobě defektů a pádů, až se kolo prostě utrhnout muselo. Vše odstartoval Pavel dvojitým pitstopem (špatný odhad, že bude stačit to jen dofouknout, ale ono nestačilo), který alespoň poskytl Béčku možnost jet napřed a dostat se na Kubatu v čase Áčka :-) a když se na první vyjížďce poprvé zařadila Eriho pěšina ve výtopě Bezdreva, přišly věci větší. Napřed jen Alešovo „půlčík“ a klasický kolorit „byl to pád/nebyl to pád“ a grande finále vytvořil Zdenál kombinací býčí síly a nemotorné snahy o zdolání terénu a… HOP do rybníka. A celej! Přema duchapřítomně chtěl onen ojedinělý úkaz Zdenála po pás v bahňáku fotit a vyzýval Zdenála, aby posečkal a nevylézal tak rychle, ale promočený necita místo toho, aby počkal na fotku do zlaté Nezmarské kroniky, začal hrubě (a sprostě!) nejen Přemovi nadávat. Ach jo. Jó hochu, v kronice nebudeš. V závěru potkal ještě defekt mě, tj. slovy ostatních: boží trest za to, že jsem chytil hák výkonností trojice Aleš, Venda a Hony a odjel těm, ke kterým výkonnostně patřím :-)

O.

NO: U Kubaty jsem tentokrát neodvyprávěl příběh staré legendy, ale formou malého testu zjišťoval, zda si něco někdo aspoň pamatuje. A celkem jo! Zrno urodilo píci. Hosana. V rámci stínání hlav jsem již na vyjížďce některé dovzdělal a zopakuji to i v okénku: Záviš z Falknštějna sťatý na Hluboké nebyl sťat prknem (a to ani přiostřeným…) jak se mnozí domnívají, ale plknem. Plkno: popravčí (tzv. flanderská) sekera.

 

Trasa: 40 km, Včelná, Březí, Maškovec, Štěkře, Černice, červená na Polušku, Chuchelece ;-) , Lannovy Domky, Kaplice nádraží, vlakem domu.

Výškové metry: ?

Účast: Pavel Tikal, Míra Doležel, Petr Šikl, Honza Mareš, Petr Podhola, Petr Pokorný, Banán

Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni a dokonce 3 „přebývali“ :-)

Pád: nikdo nic nehlásil

Defekt: nikdo

Trackmaker: tam se nedá netrefit, nejvíc vedl Peťa Šikl

GPS: https: www.sports-tracker.com

Komentář:  Doneslo se mi, že někteří si záměrně před vyjížďkou ještě přidávají kilometry, tak jsem to chtěl taky zkusit. Obchodně jsem v úterý odpoledne objel na kole „klientelu“ kolem rynku a ujel tak asi 4 km, a to jsem nejspíš neměl dělat. Nebo nevim. To, jak mi docházelo, jsem už dlouho nezažil. Nejdřív jsem to maskoval, že jako dělám spojku, pak že držím basu s Mírou a když už i ten mi zmizel hbitě vpředu, tak jsme si zbyli s Banánem sami. A ten do kopce o hodně rychleji šel než já jel, fakt nevím kdo v takové situaci dostává „palec nahoru“. A přitom ta červená od Mirkovic je tak báječná, za Malčicema ten magický hluboký úvoz a když už si jeden myslí, že asfalt znamená konec stoupání, tak je tu očistec na Včelíny a vono to nekončí ani za Věžovatou Plání? No prostě paráda, však víte. Ale sjeli jsme se všichni tradičně na „té“ louce (už skoro zelené) s posledním pozdravem zimy – viz foto, rychle se obléct do neprofuku a 150 výškových jsme do hospody v Kaplitz-Bhf sklesali během pár minut. Ke svérázu místního hostince patří nejen hostinský sám, ale i jeho ortodoxní marketingový přístup – hlavně zůstat v utajení, takže jsme fakt nedokázali předem zjistit, zda má vůbec otevřeno. Ale bylo a uvnitř navíc už pár minut dleli i borci silničářští, neboť ČB-Kaplice NITE, to bude jednou klasika zvící Flander. A kdyby ti hoši dali ještě jinou klasiku, a to Eskalator ride, to by byli už bozi. Nestalo se. Nebe nám ale i tak božské dary seslalo, hned na startu, jak všímaví poznají v obličejích některých nejmenovaných ;-) Jo, a Banán má nové kolo, pěkné! Dobře se vede :-)

P.

P.S. Příště je poslední NR, plánuje se romantika jako bič. Jako dycky.

Trasa: 43 km, Švábák, Třebín, Kaliště, Hradce, Slavče, okolo Kluka, Bohouškovice, Clumečská hora, Chlum, Křemežské louky, po Babské na Kleť, časovkou dolů do Krumlova, Slepá Kolej, kavárna Kotva. Druhá skupina u pionýráku přešla k návratovému módu do ČB, nakonec s cílem u Bursonů?!

Výškové metry: ?

Účast: Pavel Kosař, Pavel Tikal, Míra Doležel, Honza Mareš, Venca Krutina, Petr Podhola, Stanley

Vyjížďku nedokončil: Stanley (do Hradců ve skupině, pak sólo Chlumečský vrch, Křemže, Holubov, domů)

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: https: www.sports-tracker.com

Komentář:  Nevím přesně proč, ale začínám čím dál víc tíhnout k jakýmsi pravidelnostem, tradicím. Jednou z nich je kupříkladu alespoň jednou za sezónu zdolat Kleť. Vůbec nechápu, proč na ni v noci nikdo nechce jezdit? Takový krásný kopec to je a navíc když k němu vede cesta přes Kluka, Clumečský vrch a Křemežské louky. „Smích“ Je to samosebou z mé strany popichování ostatních, vím, že je to dlouhé a stihnout poslední vlak v Českém Krumlově není žádnou srandou, pokud se cestou přihodí nějaká neočekávaná situace. To by pak znamenalo, jet po ose až do Budějovic!!! Noční ježdění není omezeno západem slunce, ale dobou výdrže baterie, která je u každého přítomného bikera jinak dlouhá a navíc nám tyto hodnoty nejsou zcela přesně známy. Ano, částečně hraje roli i fyzická zdatnost, ale to kompenzujeme, každý po svém. Ti zdatnější se utaví  den předem, například výběhem na Dubičák, nebo dorazí na start již s dvaceti ujetými kilometry. Skupina je pak hezky vyklidněná a jede celkem kompaktně. Podmáčené Křemežské louky však dokáží zcela zamíchat kartami, stejně tak jako vidina vrcholu Kleti. Může se pak přihodit, že se skupina ochuzená o Satnleyho ještě rozdělí, na ty co mají v hlavách vypálené slovo Kleť a na ty co táhne vidina půllitru piva. Hledání útulného výčepu však bývá poslední dobou přetěžký úkol, leckdy odsoudí k nedobrovolnému návratu po ose až samotným hranicím rodné hroudy. Vrcholová skupina míří vzhůru mrazivou jasnou nocí, kochajíc se výhledy do míst, kudy ostatní míří k domovu aniž by to tušila. Nedělní vichřice strhla pár stromů, leží přes cestu a zpomalují stoupání. Ukazuje se, že věk není to co ovlivňuje bikerovo výkonnost, je to poctivý trénink a toho má Venda víc než dost. V nevyřčeném závodu do vrchu s přehledem vítězí! Jako odměna přichází třináctikilometrový sjezd do Krumlova, nebo je to trest pro poraženého? Do hospody u nádraží se nacpeme i s koly a objednáváme čaj, rum, pivo. Letmý pohled na hodiny uprostřed hospody vede ke změně objednávky. Čaj, rum rušíme, jen malé pivo a rovnou zaplatíme. Exujeme jej sice v sedě, ale ihned vstáváme, bereme kola a řítíme se na perón, kde již stojí vlak. K Bursonům je to z Jižní zastávky daleko, míříme do kavárny v Kotvě, což se ukazuje jako vynikající volba. Slečna za barem je oproti minulému týdnu vstřícná a patří jí náš obdiv a obrovské díky. I přes odraženou pípu a vyčištěný kávovar, plní naši objednávku, dá si s tím tu práci, jen pro nás a dva další zákazníky, kteří se s námi dávají do řeči. Tedy dámská polovina se psem, kterého bych málem opomenul. Půl hodiny po zavírací době, zhasíná světlo a všichni míříme ke svým domovům.

Hony

Trasa: 36 km, kolem Vltavy na Maťák, Boršov, červená kolem řeky přes Dívčák, Plešovice, Zlatou Korunu, Černice k Jílkovu Mlýnu, nekonečnou lesní cestou do Markvartic.

Výškové metry: ?

Účast: Pavel Kosař, Pavel Tikal, Míra Doležel, Petr Šikl, Honza Mareš, Stanley

Vyjížďku nedokončil: 

Pád: Honza Mareš – pokus o skok do Vltavy

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: https: www.sports-tracker.com

Komentář:  Pomalu se blíží konec zimní sezóny a statistika praví, že prozatím pouze jedna z vyjížděk byla zakončena oblíbeným návratem vlakem. I přes neúčast otce myšlenky a obav některých z možného deště, to co se před týdnem v klubovně upeklo, to se také do drobečku snědlo. Stanley si do své GPS nahrál z Matrixu data a v půl páté nás Kosa připojil! Červená kolem Vltavy nás vedla téměř bezchybně až k Jílkovu Mlýnu. Tedy až na pár „déjà vu“, chyb v Matrixu v podobě mého pokusu o skok ze srázu do Vltavy, který byl naštěstí zastaven hbitým zachycením se náletového porostu. Téměř se tak nejednalo o pád, první kontakt se zemí o několik metrů pod pěšinou obstaraly opět nohy, jedna ruka stále pevně svírala řídítka a druhá se křečovitě držela do luku ohnutého stromku. K zápisu pádu ale nakonec došlo, mohlo to dopadnout mnohem hůře, k vodě s vyčuhujícími kameny nebylo v tu chvíli daleko. Před vyjížďkou i cestou došlo na lazení Mírovo, při pondělním tréninku nabořené přehazovačky. Nad keltským oppidem u Třísova bylo možné zaslechnout podivné hřmění, jehož původ nám zůstal utajen. Zato praskot Mírovo přehazovačky byl naprosto neomylně rozpoznatelný v každém dalším stoupání. Za Jílkovým Mlýnem následoval průjezd nekonečnou lesní cestou a znovu chyba v Matrixu! Chybné zabočení do prudkého kopce, které se stalo osudným pro Peťovo ořech. Hlasité zapraskání a Peťa šel z kola ven, přesněji šlapal již jen na prázdno bez záběru. Do čela byl vyslán Stanley s GPS kouzelnou skříňkou a hned na dalším rozcestí další chyba v Matrixu, levá to opravdu nebyla. Les konečně skončil a silně rozstřelená skupina dorazila k potemnělé hospodě U Kapra. Pavel otvírá dveře a hospodský s moravským přízvukem hlásí, že má již hodinu zavřeno!!! Naštěstí hospodského zdržují čtyři štamgasti a jeho bodré moravské srdce vzalo nakonec na milost i nás. Uf!!! Z partičky uvnitř hospody i  z hospodského se vyklubali přátelští borci. Egenberg „normální“ i „živý“ tekli proudem a k chuti přišel po domácku naložený sýr. Petka „živého“ se ve vlaku nezastavila, sotva jeden dopil, už tu byla znovu. Cesta z Velešína je krátká, nádražní schody jsou tu co by dup a petka by v ruce jen překážela. Eskalátor gang znovu žije, míříme již jen ve třech do Šnitu, kde nás nechtějí, směřujeme tedy dál Lidickou až k restauraci Honner. Zde potkáváme Ondru Míku a dáváme si závěrečné pivo.

Hony

Trasa: 36 km, Třebín, Dubné, Vráž, Čakovec, Švelhán, Nad Vítem, pod sáňkařskou, Lipí, Kaliště, Mokré, Stromovka, domů

Výškové metry: ?

Účast: Pavel Kosař, Vítek Sirotek, Pavel Tikal, Míra Doležel, Petr Pokorný, Banán

Vyjížďku nedokončil: 

Pád: Vítek Sirotek, Banán

Defekt: nikdo

Trackmaker: Kosa

GPS: asi tak nějak tudy

Komentář:  Některé jarní vyjížďky mívají i horší počasí, na startu Míra zkoušel, zda nepůjde „dlouhá/krátká“ (nešla), ale letní rukavice byly úplně cajk. Jak nám stačil sdělit Banán, než umlkl, tímto týdnem se kapři probouzejí a někteří zlí pytláci je dokonce začínají lovit. Ještě se ani nesetmělo a už se nám na kraji lesa mrskal první kapřík, kterého z kola sundala zrádně listím zavátá ďoura. Na opačném kraji lesa, tj. za pár set metrů se přímo před pejskařem složil do bahenní koupele Bahnán :-) A asi tak od té doby už nemluvil, s vyjímkou okamžiků, kdy jsme projížděli kolem jakéhokoliv rybníka, který na rozdíl od zbytku trasy zcela bezchybně poznával. Trasa byla náročná, boj s kůrovcem je neúprosný a těžká technika je čím dál těžší. Vtipně to glosoval Vítek, když jsme se konečně proklestili trailem v mlází k nějaké cestě, slovy „konečně cesta“, přičemž vtip spočívá v tom, že cesta byla v horším stavu než zbytek lesa, takže jsme se jí vyhybali jak to šlo. To vše nějak zmohlo hlavního protagonistu vyjížďky a prosil nás ať ho tam buď necháme nebo mu dáme nějakou energetickou tyčku (prý klidně i plesnivou). Našel jsem, značky Chimpanzee, takže jsme byli svědky světové premiéry, banán žral šimpanze – obvykle je to naopak ;-) V zaplněné hospodě jsme vytrhli trn z paty slečně, jejíž partner je asi velký milec Samsonu a ona naším příchodem získala jedinečnou příležitost uvolnit nám stůl se slovy, že ONI stejně už chtěli odcházet. Nad kvalitním mokem jsme pak testovali automatický přepis diktovaného slova do mobilu, což se zvrhlo v pokusy zlomit slušné vychování Siri, která vždy slovo h..o nebo m..dat poctivě napsala,ale pak zase z displeje slovo zmizelo :-) Korektnost forever. Dlužno podotknout, že jsme zvolili těžký kalibr a místo vlastního diktovaní pustili Matonohovo Otevřený dopis. Ten je tak sprostý, že na něj odkaz dělat nebudu, naopak – katarze je zde ;-)

Takže míru zdar, se soudružským pozdravem Dycky Night ride!

Účast: Ondra, Vítek S., Hony, Petr P. Majkl, Aleš, Kory, Petr. Š., Kocour, Přema, Vláďa Hais, Víťa K., Pavel Tíkal, Víčko, Eda, Honza L. (jen sobota a neděle), Ondra M. (jen sobota a neděle), Filip (jen pátek) Džony jako sobotní běžkařský host, Vláďa Řehoř (jen neděle) a Samouš s Banánem běžkovali jen v sobotu v hospodě :-)

1. etapa 45 km (v daném rozsahu jen Ondra a Víťa S.)

https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5c66d7b38bfe5d7ae7458646 (neměřil jsem od začátku)

2. etapa 51 km (v daném rozsahu Ondra a Honza L.)

https://connect.garmin.com/modern/activity/3388174289?share_unique_id=2

3. etapa 36 km (v daném rozsahu Ondra, Honza L., Aleš, Petr P., Hony)

https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5c694c5ae883bf5fb8af7cf6

Tak co mi tentokrát z již osmého ročníku přechodu Šumavy utkvělo v paměti?

1) Téma mohérový chlup. Předpověď (naplněná…) extra slunečného a teplého počasí vyděsila snad všechny Nezmary, což se projevilo hnedle u autobusu – při vyndavání lyží byla každá druhá s chlupem. Ostatní hololyžníci si zase vyměňovali informace o klistrech které mají, a dokonce i já jsem překročil rubikon a vytáhl čerstvě zakoupený klistr Swix univerzál se snovým rozpětím -3°C až +10°C, muhehe.  Minulý rok se ukázalo, že když sníh čerstvě nasněží, není chlup rozhodně výhra, ale pokud je sníh starý a několikrát prošel oblevou a zmrznutím, je chlup jasný král. Klistr to jakž takž dává na ledu, ale na metamorfovaném sněholedu rozměklým sluníčkem a teplotami na tričko, klistr prostě nestíhá. Tak jsem si alespoň slovník obohatil lidovou slovesností a za chvíli už budu jak Islanďani, kteří mají asi 30 slov pro sníh. Nejčastěji jsem používal Přemovo „malta“ (a na té to fakt bylo na hovno a klistr nedržel ani boha). Tedy po pravdě, slovo malta jsem používal spíš v ustáleném slovním spojení (po výjezdu na romantickou prosluněnou šumavskou loučku) „Kurwa zase ta zaprcaná malta“… Dále byly hojně využívány termíny písek, mejdlíčko, sračka atp. Celkem pro tento přejezd vzato Chlup/Klistr 1:0. Asi to fakt ale spíše směřuje k tomu, že je dobré mít na klasiku dvoje lyže. Na něco hlaďáky a na něco chlup. Kam ten svět spěje…

2) Délka. Myslel jsem že délkový rekord ročníku 2017 (125 km) budeme překonávat stěží, ale povedlo se. Mých měřených 45+51+36=132 km. A to rozhodně nemusí být top číslo. Např. Hony měl v pátek (jedinej jel i na Březník a pak jel do Stožce Německem) dobře přes šedesát. Tímto tedy vyhlašuji prestižku pro příští roky (a nebude těžké laťku přeskočit): Kdo dá první přes 140/150? Hony už možná dal, takže příště ještě musí zdokladovat ;-)

3) Měnící se preference/hledání nového, krásného :-) Před prvním ročníkem přechodu panovaly z dnešního úhlu pohledu směšné obavy, zda-li to vůbec dáme, dokonce byla navrhována varianta čtyřdenní a všichni vlastně jen pádili nejkratší cestou do cíle. Můj návrh na backcountry k jezeru Laka (https://mapy.cz/s/3p8RY), měl odezvu nulovou a všichni si ťukali na čelo. Postupně se však jeden dva přidávali, až letos jelo krásnou backcountry romantikou („běžky jako tenkrát“) 9 Nezmarů. Taktéž dřív nebývalo pravidlem vyjet až na Poledník a letos tam snad zamířili všichni úplně automaticky. Stoupá též obliba jízdy do Strážného přes Polku (letos 5  z nás) a (ne jedinou) novinkou letoška je prodlužka vynecháním Šumavské magistrály jízdou z Hučiny přes Jelení vrchy (https://mapy.cz/s/3p8UB).  Třeba osud vzrůstající obliby potká i minuloroční objev Oblík. Nádherné backcountry s výhledem na Kašperk i Luzný (letos se k pokořitelům přidal Víťa S.).  Jediným dinosaurem zůstává Peťa Šiklů. „Jsem tady proto, abych to ujel, a ne abych si co nejvíc zajezdil“. S touto taktikou dokáže být v pátek na Modravě v Lyeru ve dvě, z Nového Údolí jede do Stožce vlakem a nedělní vlak z Pece stíhá ve 12.00 :-)

4) Novinky. O novince přes Jelení Vrchy jsem se již zmínil a jen k ní dodávám, že je to tuze krásná cesta, kterou však už nikdy nepojedu :-) Celý je to rovina kolem kanálu, kde člověk jen kladivuje a kladivuje což na klistrem omatlaných lyžích je opravdu ta pravá krása… Bejci jako Aleš, či nemazající Honza si to pochvalovali (snad dokonce že to budou jezdit pravidelně!) ale my s Peťou P. jsme vedli řeči, že si připadáme jak na Vasáku a předlouhá píchací nuda v Peťovi rozbujela úvahy o tom, jak dobře měla asi namazaný lyže vévodkyně Kate (Middleton), která Vasák v limitu dala… Ale teď už k věci! Projektem letoška byl přejezd Lipna, když už je zamrzlo a hodně sněhu. Znamenalo to nesjíždět do Pece, ale jet dál po Schwarzenberském kanálu až na úroveň Bližní Lhoty, kde je v mapě naznačená upravovaná stopa až k Lipnu. Po sjetí k Lipnu bychom se rozhodli, podle stavu ledu, se buď nějak dostat na vlak do Horní Plané (to, jak by vypadalo „nějak“ kdyby nebyl led, mi zůstalo záhadou) a nebo kdyby byl led, že bychom to dojeli až do Černé. Kocour se nabídl, že zavolá kámošovi z horské služby abychom věděli, zda je až do Bližní Lhoty stopa, ale byl zastaven s tím, že plán je plán a žádné špatné zprávy předem nám ho kazit nebudou ;-) Realita byla taková, že část mužstva na plán hodila bobek, ale 12 hrdinů do toho šlo srdcem. To znamená, že po krátkém backcountry sjezdu který někteří ani netrefili a vraceli se po kanále, jsme zjistili, že „sjezd k Lipnu“ znamená trmácení se přes dva další kopce, kde stopa udělaná je, ale od traktoru! A tak už to šlo dál spíše stylem Krakonoš a lyžníci ;-) Odměnou nám byl ale prvosjezd neporušené loučky k Lipnu, který byl NAPROSTO BOŽÍ. Vítr + obleva s nočním mrazem sníh připravila tak akorát na freeride běžkosjezd. Nádhera. Po Lipně to šlo též obstojně, ale minimálně já jsem narazil na limity hlavy, které se moc nelíbí, že jede nekonečné minuty jen a jen rovně na jeden cíl (Tajvan) a on se desítky minut nepřibližuje. Celkem ale shrnuto velmi povedená novinka, kterou při dostatku sněhu rozhodně budeme opakovat.

O.

P.s. Bylo to přenádherné! Když pominu maltu, písek, mejdlíčko, sračku atp., co více by si člověk mohl přát, než tři sluncem zalité teploučké dny s přáteli?