Říjen 2018
Po Út St Čt So Ne
« Zář    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Trasa:  21 km, městem k nádražní lávce, okolo Dobrovodského potoka, kolem hřbitova, Obecním lesem kolem lomu, přes trailovou dráhu, sjezdovkou na Dubičák, po červené k Dubičnému potoku, výjezd k odvodňovacímu kanálu, kořenovkou podél kanálu na Hlincovku, hráz Mrhalu, dolů a nahoru roklí pod Mrhalem, Děkanský dvůr, Rudolfovem do Vráta a na kachnu do Lucie

Výškové metry:  420 m

Účast: Bivoj, Majkl, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Aleš, Venca, Vítek, Míra Doležel, Eri, Tonda, Kory, Kocour, Petr Šikl, Zdeny, Vláďa, Víko, Venca Drbout, Stanley, Vráťa Plíhal, Honza D., Petr Podhola, Banán, Sudí, Vláďa Řehoř, Franta Kubík

Pád: po pravdě jsem to ani trochu nestihl sledovat, tedy toho, kdo se čestně přihlásí, doplním

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS:  www.sports-tracker.com

Komentář: Konec letní sezóny se neúprosně blíží a s ním přichází oblíbená vyjížďka zakončená kulinářským zážitkem v podobě dozlatova pečené kachny s knedlíky a zelím.

 

Odpolední shon pomalu utichá, město, ve kterém by chtěl žít každý na krátko vyruší projíždějící roj oranžovo černo bílých cyklistů. Je krásný podzimní večer, ve kterém dodávají sluneční paprsky zapadajícího slunce všudypřítomnému listí zlatavý nádech. Pod taktovkou pana profesora Šikla míříme vstříc dobrodružství, skrytého v příkrých stráních, kořenových pěšinách a tajemství vypuštěného rybníka Mrhal, jehož dno bylo možné spatřit znovu po 56 letech. Neudržitelnost celistvosti skupiny visí ve vzduch, zanedlouho křižují les osamocené skupinky Nezmarů, aby se posléze znovu šťastně shledali. Nechybí klukovská soupeřivost, radost nad zdoláním kopce z hlíny. Vše je, jak má být, přesně kvůli těmto okamžikům se společně scházíme.

Kachna už na sebe nenechá dlouho čekat, zanecháváme dovádění a míříme do hospůdky, která doslova oplývá mlékem a strdím. Stoly se prohýbají jídlem a pitím, ale tentokrát tu nesedím všichni bok po boku, někteří z Nezmarů tu nemohou být. Větráku, Ondro, kachnu si dám jindy znovu i s vámi!

Hony

 

NO: Cesta je spletitá, kořeny dlážděná, vyzkouší sílu tvou, víru, co v sobě máš, ale když vytrváš, nakonec dovede, Tebe i ostatní, do cíle, do nebe.

 

 

Po velmi dlouhé době jsme se odhodlali odhlasovat termín podzimního výjezdního zasedání na brzký zářijový termín a hnedle naše touha po teploučku dostala facku :-) Jó, sluníčko a teploty odpo nad dvacet vypadaj jinak. Ale co, nejdůležitější to není (viz dále). Výlet byl tentokrát pod patronací Eriho, který zcela správně vyhodnotil, že trasa jednoho z nejlegendárnějšího MTB závodu v ČR – Rallye Sudety, by naší mord partě neměla zůstat utajena. Tak tedy Broumovský výběžek, Adršpach, Teplice nad Metují a okolí.

Pátek: V pátek jsme se věnovali výletu přírodou vstříc Trutnovským trailům. Hned od prvního šlápnutí bylo jasné, jak moc nejsme zvyklí z CB domoviny na kopce… Krajina Broumovska je prostě kurwa těžkej bajk. My už ale nejsme žádní vořežpruti a tak jsme celodenní porci 70 km při převýšení přes 2.000 vejškovejch metrů zvládli. Trutnov trails pak byly názornou ukázkou toho, že ne všichni jsme stejných tužeb (a přesto v harmonii SPOLU koexistujeme) – někdo by je oželel úplně, někdo bral jen jako časově omezené zpestření a někdo si postýskal, že je škoda, že na nich nemůže drandit celej víkend. A spokojení byli VŠICHNI. Někdo bez újmy přetrpěl, někdo se brzy nabažil a někdo zůstal jezdit až do odjezdu vlaku.

Sobota: Na sobotu si Eri připravil „pouze“ část dlouhé trasy Rallye Sudety a to tu nejkrásnější. Ano, ano, pouze část. Ano, ano, tu nejkrásnější. Ale žial bohu, nezávodní tempo s absencí možnosti občerstvení na občerstvovacích stanicích jako při závodě (na 110 km je jich v závodě hnedle devět) v kombinaci s čekáním skupiny zdatnějších na méně zdatné brzy ukázalo, že v patnáctičlenné kohortě plánovaný úsek nejsme schopni dojet a pro všechny skupiny vhodně jsme se výkonnostně rozdělili na ty, kteří objeli plán, ty, kteří trasu zkrátili cca o 15 km (což je v Broumovské realitě vskutku velmi významná zkratka) a ty, kteří od bodu „blížím se dolnímu limitu“ zvolili návrat po asfaltu. Všichni si hrábli, všem se to líbilo a jen takto si to i všichni budou pamatovat :-) Bajk to byl skvělej a SUPERtěžkej, SUPERtechnickej a v SUPERatraktivním prostředí. Prostřední výkonnostní skupina vytvořila 7 hodin v sedle, 2.400 vejškovejch na bratru ani ne 80 kilcích. Klasse gemacht, tolle parade (VŠICHNI).

Neděle: V neděli chudák Eri zjistil, že má píchnuté kolo od auta a tak se místo bajkingu musel v onom bohem zapomenutém kraji věnovat hledání autoservisu. Po úspěchu byl obsluhou ujištěn, že Alešovo šídlo tentokrát v akci nebylo :-) , ale že najel na nějaké šrouby. Pech. My ostatní jsme se rozhodli, že termín „dovolená“ nám není cizí a že naše osvalené nohy o formu nepřijdou i když budem bajk trochu lajdat. Adršpašsko-teplické skály jsme si prostě nemohli nechat ujít a tak po rozhledně na hoře Čáp, jsme ponechali hlídacího Kocoura u kol a rozeběhli se SPOLU do skal obdivovat Teplické skalní městečko, lezce po pískovci a jitřit představivost při zkoumání popisků skalních útvarů (indián, krokodýlí kůže, sova, žába a tak podobně). I přes turistickou vložku jsme sfoukli asi 450 vejškovejch metrů, co leckdy dáme doma za úterek…

Závěrem chci podotknout, že jsem si celý víkend s uspokojením říkal, jak moc velkou cestu jsme za ty léta ušli. Jak moc jsme se zlepšili fyzickým výkonem, o technice sjezdu a výjezdu ani nemluvě. VŠICHNI. Myslím, že na Sudetech by naše partička před deseti lety působila spíše dojmem Comedy capers – to by bylo procházek z kopce, to by bylo procházek do kopce :-) Nezapomínejme na to, ale zároveň se i neošklíbejme, že ne všichni ušli cestu stejně dlouhou či stejně rychle, či dokonce nejdou úplně stejnou cestou. Prosím o tu samou nostalgickou shovívavost, jakou jistě model ERI2018 chová  k modelu ERI2000 či model HONY2018 k modelu HONY2011.

Chci tím říct, že jako nejvyšší hodnotu nás všech (a mě určitě) vidím to, že spolu JSME a máme společné zážitky. Líbí se nám, že spolu jedem a snad je to pořád důležitější než to, kudy spolu jedem a jak rychle spolu jedem. To nejdůležitější ono slovo SPOLU. Tak si to nezkažme malichernostma a snažme se neudělat ze slova SPOLU malichernost.

O.

NO:

„Mocný ten, kdo přemůže ostatní, nejmocnější ten, který přemůže sám sebe.“ Lao-c´

Trasa:  35 km, levý břeh Vltavy na Hlubokou, motanice po zámeckém parku, červená na Babu, po cyklostezce k Hluboký, podél břehu po pěšince pod oboru, k oboře a korýtkem k Hluboký, kolem Muňáku, modrá na vltavskou stezku a domů

Výškové metry:  528 m

Účast: Ondra, Bivoj, Petr Šikl, Hony, Majkl, Přema, Venca, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Aleš, Kocour, Zdenál, Koubič, Tonda, Vláďa, Víčko, Zub, Eri?

Pád: Ondra 2x (srdíčko chce projet vše, ale tělo to neumí :-( ), Bivoj – pád z nepozornosti, koukal se v posledních metrech terénního sjezdu, kde stojí družstvo, nájezd na pařízek ho tak překvapil a frontlip no hand neskončil zlomenou klíční kostí zřejmě jen z důvodu, že ji mají Bivojové více pevnější než ostatní populace…

Defekt: Pavel Tíkal po nás házel celou cestu prasátka (bivojátka?) svýma půlkami přes, dnes již jen síťovinové, kraťasy a tak zřejmě, aby scéna byla esteticky vyvážená, zlomil ližinu pod sedlem a vše v těch místech najednou začalo vypadat harmonicky pochroumaně.

Trackmaker: Vítek

GPS:  https://mapy.cz/s/37zdH

Komentář: Vítek v počínajícím podzimu zvolil variantu 1) motanice 2) v lokalitě kde jsme letos nebyli. Dvakrát správně. S brzy se klížícími dny je to správný říjnový koktejl. Z počátku jsem si na cyklostezce po levém břehu říkal, jestli trochu netrolluje a nebrnká na řádně citlivé, předchozí Viber diskuzí a hlasováním na Startu, napnuté nervy zastánců „výkonu“, ale ne – to vše je Vítkovi cizí. Nechce nikoho nasrat, ani neprovokuje! Prostě zase jel ve svém módu „je mi jedno, jestli se to líbí ostatním, hlavně že se to líbí mě“. Asfaltové 10 km přiblížení tak obětoval ve prospěch časové dotace na hravost kolem Hluboké. Za mě dlužno podotknout: třetí správné rozhodnutí. Z několika představení “young&restless“ bajkingu se mi nejvíce líbila rybářská pěšinka zpátky na Hlubokou úplně podél řeky. Obecně bývá nad vodou, ale Povodí Vltavy zřejmě pustilo vodu více než obvykle (reakce na oteplování planety a tání ledovců?) a pěšinka byla celá pod vodou. Zdenál zpočátku neměl statečné srdce a do vody nechtěl on, ani jeho kolo, ale při obtížném tlačení mimo vodu ztratil balanc a už už vrávoral do řeky……vyvýšený drn však poskytl záchranu a on balanc nad vodní propastí udržel. A to přitom Alešák (dle vlastních slov) foukal Zdenálovi do zad co mohl a i já si spíše přál bžundu než udržený balanc :-) No co, snad příště. Lepší mokrej než odřenej!

O.

NO: Vím, že ne vždy je pravopis v reportu tip top, ale zrovna dnes, pokud někteří našli v popisu Pavlovo defektu pravopisnou chybu, tak ne ne ne! Dnešní edukace na téma pravopis.  

Slovo ližina by bylo možné označit jako příbuzné ke slovu lyže a často si to někteří i myslí, ale to ale mylná domněnka. Slovo lyže se dostalo do českého jazyka z ruštiny až koncem 19. století. Ližina je však výraz původně český, odvozen od slova „líha“ (to na čem něco leží). Neexistuje tedy žádná spojitost s vyjmenovaným slovem lyže i přesto, že jistá významová podobnost tu je. Výraz ližina je spjat se slovesem ležet. Píšeme proto vždy s „i“, tedy ližina.

A tu Pavel zlomil  :-)

 http://www.bknezmar.cz/wp-content/uploads/2018/10/IMG_6734.mov

 

Je 9. září 2018, startuje cyklistický jednorázový závod na čas otevřený pro všechny příznivce jízdy do vrchu. Závod startuje za železničním přejezdem nádraží Českého Krumlova směrem na Vyšný. Asfaltová cesta se vine úbočím blanského lesa až k cíli u rozhledny Kleťi v délce 11 km s průměrným převýšením 5,1 %.  O rekordech trati se nemá smysl dlouze rozepisovat, velmi se liší, opravdu záleží na tom, kdo na kole sedí, profík či amatér. Nezmarskou vhozenou rukavicí je ale čas pod 30 minut, k níž se předloni přiblížil Eri časem 0:30:23. Na startovní čáře stojí připraven Kory, Aleš, Ondra, Pokorňák a Hony, souboj s časem začíná.

V úterý před závodem: Ondra otvírá otázku, kdo se zúčastní letošní Jalky na Kleť. V nabídce je rodinná akce, tatínkové si vyšlápnou na kopec a maminky, přítelkyně s dětmi si vyrazí na prohlídku Krumlova a navštíví veletrh pravěké a středověké kultury KRUMBENOWE. Zní to přinejmenším zajímavě!

Čtvrtek před závodem: Nedá mi to a jedu vyzkoušet co si budu moct v kopci na Kleť dovolit. Nechce se mi ale jet až do Krumlova, vyrážím do boje s kopcem ze Zlatky, trať je podobně dlouhá, kopec má jiný profil, ale lepší než nic. U rozhledny zastavuji stopky na hodnotě, která mi vyráží dech, který už tak nemůžu popadnout. No ty vado! Oslovuje mne mladý pár s děckem v kočáru, jsou z Plzně a nemohli si nevšimnout stavu v jakém jsem na kopec dorazil. Jste si to asi dal v tempu co? Závodíte? Odpověď ze mne ale vypadla až po chvilce, hned to nešlo.

V pátek před závodem: Rozpoutává se debata o časech, kterých může naše mužstvo dosáhnout. Je pokořitelná hranice 30-ti minut? Mezi poloprofíky se to jezdí mezi 22:54 – 31:21 minutami. Průměrná rychlost do kopce 28 km/hod.

V sobotu před závodem: Ondra, Venca a já jsme domluveni na první otužovací ponor. Ráno v 7:30 svítí sluníčko a teplota letí nahoru k 16°C. Je jasné, že nepůjde o otužování, ale o takové ranní koupání s přáteli. Kolemjdoucí si musí myslet, že jsme nějací cvoci, co plavou proti proudu pod novou lávkou u Meťáku. Při plavání rozverně konverzujeme, bavíme zřejmě všechny okolo. Plavání se náhle mění v chůzi korytem řeky, otáčíme to a plaveme zpět ke schodům za lávkou. Po koupačce pokračuji v plánovaném běhu podél Malše směr Roudné a Heřmaň. V Roudném mi tak nějak dochází, že 18 km na Heřmaň a zpět nebude den před závodem to pravé, točím to zpět, ale tak jako tak končím na uběhnutých 13-ti kilometrech.

V den závodu: Ač proběhla dohoda o místě a času srazu, po Nezmarsku je vše jinak. Ani registrace všech Nezmarů za sebou neklapla dle představ, ale na zahřívací rozjížďku směr Vyšný se vydáváme společně. Panují ideální podmínky, sucho, slunečno, 20°C a bezvětří. Před startem potkáváme Honzu Mikoláše, Pepu Vláška, Míru Jiřičku a další známé tváře, napětí vzrůstá, postupně se dle registračních časů řadíme na start. Pět, čtyři, tři, dva, jedna, start, nacvakávám tretru do pedálu a zostra vyrážím do mírného stoupání za nádražím. Taktika, kterou jsem okoukal říká, že na rovinkách se musí jet na krev, v nejprudších pasážích lze lehce zvolnit, ale až když začnou brnět ruce. U Nového Dvora sjíždím Peťu, nabízí mi hák, zdvořile ho odmítám a zdravím. V zatáčce nad parkovištěm míjím Ondru, taktéž se zdvořilostně zdravíme. Tempo držím dle plánu, ale přichází to, čeho jsem se bál, následky včerejšího běhu, stehenní svaly o sobě dávají vědět. Obavy však maže postava přede mnou, Míra Jiřička a jeho víkendové tempo, místo pozdravu ze mne padá věta: „Ty voe Míro, jedeme ne!“ Nechápu, ale vlévá mi to novou krev do žil. Sázím na Aleše, ten by mne mohl trochu popotáhnout, ne v háku, ale jako magnet, který mi ujíždí v dálce. Ale i tohle se nekoná a míjím ho někde před rozhlednou pod Granátníkem. Přichází rovinka a znovu podle plánu výkon na maximu. Mažu dalšího závodníka a stále nepřichází žádný, který by mne táhl dopředu. Rovinka za stoupáním od Modrého obrázku je očistec, mám strach, abych to nepřepálil, ruce ve spodním úchopu, zadek na špičce sedla, řetěz z velké placky nesmí dolů, jdu ze sedla. Brdek je za mou a teď mírný kopeček dolů k Plánským, je tam nejtěžší převod. Tak tohle byla ta lehčí část, teď začíná kopec a ukáže se, kolik jsem toho vlastně letos natrénoval. Atmosféra závodu dělá opravdu hodně, ale čas na tachometru neúprosně ubíhá. To, co jsem podcenil, je časový rozvrh, v jakou minutu mám být u Plánských, v kolik u vodárny? U té mi zbývá pět minut na půlhodinový limit. Netuším, zda mi to bude do cíle stačit. Přichází zmíněné brnění rukou, musím zvolnit, jedu na kyslíkový dluh, a to by nemuselo dobře dopadnout. Kašlu na tachometr, blížím se k vysílači, znovu velká placka a ta už dolů nepůjde. Stehna pálí jako čert a v závěrečném prďáku už řadit nechci, chtělo to o kolečko lehčí převod. Za cílovou čárou zastavuji tachometr na hodnotě 30:45 a málem nemám sílu vycvaknout nohy z pedálů. Vypadá to, že jsem limit ani nejlepší Nezmarský čas nepřekonal. Nicméně oficiální výsledek ukázal, že jsem trochu proměřil, dojel jsem v čase 0:30:19.2 na jedenáctém místě celkově, pátý v kategorii C, tedy v nejlepším dosavadním Nezamarském čase, ale nepřekonaném vysněném 30-ti minutovém limitu. Výzva do příštího roku zůstává a těším se, že si to s Erim a ostatními znovu rozdáme. Jak řekl Eri, příště těch 30 minut dáme! Plán zní jasně, potrénovat, nedělat chyby jako například běhat den před závodem a s Erim si střihnout, kdo pojede první a vytáhne toho druhého jako magnet nahoru. To je totiž přesně ta půl minuta rozestupu, co nám chybí na tu půlhodinu. Ale nejel jsem sám, do cíle dojeli i další Nezmaři a taktéž v super časech. Pořizujeme společné repre foto a pádíme dolů. Při sjezdu potkáváme dva borce, z nichž jeden předvádí dřepy s čtyřmetrovou kládou na ramenech, kam se hrabe Rambo.

Velkým překvapením byla akce KRUMBENOWE. Myslel jsem si, že půjde o lacinou, kýčovitou, kolotočářskou akci, ale opak byl pravdou. Takhle profi a prfektně dobově připravené předvedení pravěké a středověké doby, jsem ještě neviděl. Všem patří moje velká omluva, že jsem pochyboval a mají můj velký respekt. Všem, kdo neviděli, vřele doporučuji.

Znovu byla tahle celá akce naprosto parádní a příště budu stát jistě znovu na startovní čáře připraven atakovat 30-ti minutovou časovou hranici.

 

Hony

 

výsledky závodu

 

Trasa:  37 km, Zavadilka, tankáč, Černíš, Dasný, Bezdrev, žlutá pod Picinu, Žabovřesky, žlutá přes Vráže, poblouděníčko v Dubenském lese, Třebín, Švábák

Výškové metry: 360 m

Účast: Ondra, Bivoj, Majkl, Venca, Míra Doležel, Kory, Petr Pokorný, Aleš, Ondra Míka, Zdenál, Vítek, Hony, Eri, Koubič, Kocour, Tonda, Pavel Tíkal

Pád: Nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra a od poslední třetiny Vítek, Bivoj, Vencovo GPS, Zdenál…

GPS: https://mapy.cz/s/36rhy

Komentář: Hony cestou mrmlal. Rozuměl jsem jen slovo „Dubičák“, které procedil mezi zuby. Toho se chytnul zubař Eri. Se společnou diagnozou se z mužstva snažili odloučit. Chvilku marně, ale nakonec se povedlo. Vyjížďka nezajímavou krajinou (protože pestrost především) byla vyvážena mnoha zajímavostmi v hospodě. Namátkou uvádím pár vyřešených témat : Separace Katalánska a Baskicka. Kriminalita v Barceloně. Odštěpení Skotska a Severního Irska. Konjunktura stavebnictví a analýza výhledu. Aplikace záchytných sítí do konstrukce balkonu za účelem ochrany doma chovaných koček (později vysvětleno, že hlavně těch čtyřnohých). Proběhly čaje s rumem, ovocňáky, tláči a šmitce, proběhla i Mirka Nezvalová s květinou, kterou nám zanechala. Protože Nezmara ani květinou, bylo třeba rozhodnout u jaké ženy skončí. A tak zatímco naši dva borci se asi někde s lampami stále doráželi v terénu, proběhlo v hospodě pro pobavení všeho lidu hlasování, kdo jako na tom doma jak je, aby se vědělo, komu by ta kytka nejvíc bodla. Na první otázku, kdo měl intimnost doma minulý týden (nikoho ani nenapadlo se ptát na tento týden) se zvedlo kupodivu dost rukou. Na otázku, kdo alespoň tento rok jednou, byl les rukou o dost hustší, jakmile se ale otázka modifikovala: kdo letos ani jednou, byl to smutnější pohled. Dlužno říci, že hlasovali vesměs ženatí muži kolem 40tky, nikoliv chlapci ve věku 14-18 let. Jo, a nehlasoval Eri a Hony… No nic ;-) Koho zajímá rozuzlení, květina skončila u Zdendy, resp. jeho paní. Bez dalšího komentáře.

P.

P.s. Jedna zajímavost při vyjížďce přeci jen byla-exkurze na podomácku vyrobenou trať se skoky – už zase – u Žabovřesk. I ve vzduchu bylo cítit, že projektant a zhotovitel (možná i v jedné osobě) pracovali ve stylu – zahulíme, uvidíme. Jeden přítomen byl a tak se zvídavý a po detailech lačný Vítek ujal komunikace : Otázka:“To je moc pěkný, to jste stavěli vy?“ Odpověď:“jo“. Otázka: „Vy tady na tom jezdíte, jooo?Paráda, a kdy?“ Odpověď:“ jak se nám chce“. Konec rozhovoru.

NO: V rámci vzdělávacího okénka si vysvětlíme, že španělština, kterou mluví kopice lidí na světě je původní kastilština a tak nějak se nám to prosadilo v rámci souvislostí svatby Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského. Cherchez la femme! No a tak si myslím, že asi i proto jsou Katalánci drobátko naprdnutí, jakože ta jejich mluva se neprosadila víc. Asi jako bys pražákovi nutil hantec :-)

https://www.jazyky.com/jazyky-spanelska-katalanstina/

 

Trasa:  35 km, zelená Třebín, pod Kluka od Lipí, k vysílači, Haberák, dolu, nahoru, dolu, nahoru, dolu, dotek sáňkařský, zpět nad Lipí a dom (někdo přes Kaliště, jiní panelkou)

Výškové metry:  768m

Účast: Ondra, Bivoj, Petr Šikl, Jirka Z., Majkl, Přema, Venca, Míra Doležel, Kory, Petr Pokorný, Aleš, Ondra Míka, Zdenál, Vítek, Hony, Eri, Koubič, Venca Drbout

Pád: Vítek

Defekt: nikdo

Trackmaker: Bivoj

GPS: https://mapy.cz/s/35Eqp

Komentář: Tuto vyjížďku Bivoj naplánoval tvrdou prověrku mužstva na trailech Kluka. Traily jsou to těžké, samý „jump“. Taky spousta lidí po ufuněném výjezdu hekticky upouštěla ventílky a snižovala sedlo. Překvapivě ale nenastal ani jeden defekt či pád. No, nebylo tím, že se ty skoky naštěstí daly většinou objet? ;-) Nakonec jediný pád předvedl nečekaně mistr sjezdů Vítek, avšak při jízdě do kopce:-).

Bivojovo vidění vyjížďky :

Počasí přestalo být tropické, cena Pilníka se vrátila na jí vyhrazené místo u Zdendy a hospoda byla zamluvena. Místo dojezdu tak bylo dané a tradiční. Zřejmě aby těch jistot nebylo tolik, tak rebelové bez příčiny (ano, i tací mezi námi jsou a do mnohých by to člověk neřekl) zvolili jako traséry nováčky, a to po trase (části) ještě mužstvem nejeté. Zdeny s Bivojem měli z loňska připravenou trasu, kterou už pro krátký podzimní den v minulé sezóně vynechali. Se znalostí věci lze zpětně uvést, že poslední výjižďka v původním čase (od příště se vyjíždí v 16.30) byla zase tradičně méně poklidná… :-)

Družstvo vyrazilo na Vlčí jámu, po zelené do Třebína, Kaliště, Hradce, přes chatařskou kolonii k potůčku, přes něj směr modrá, rozcestník se žlutou a poté po Cihlářské stoupání na hřeben Kluka u Kozího kamene. Traséři zvolili po zkušenostech zejména v loňském roce variantu jeden trasér vepředu udává směr, druhý vzadu směřuje ostatní, kdyby jim vznikla na oči díra. Takto si traséři dovedli své ovečky až do půlky stoupání na Kluka, kde horečnatá lesní činnost harvestorů jim dala připomenout starou pravdu, že trasér míní, příroda (lesní dělník, farmář, cestář a podobní kazišuci) mění.

Po rychlé domluvě, kterou se následně nepodařilo ostatním již rozmluvit, se domluvili na rychlém operativním přetrasovování. Dojezd na Haberský vrch v háku za harvestorem a odtamtud po novém trailu na začátek příčné cesty jen kousek od dojezdu tradičního trailu z Haberáku. Zpět nahoru na Haberák, odkud jsme sjeli vrchní část trailu na cestu, kterou jsme prvně stoupali na Kozí kámen (trail pokračuje normálně až dolů, přes (kolem) velkých umělých překážek, ale jeho prostřední část je od letoška a nyní zvláště celá zničená těžbou). Odtud opět zpět na Haberský vrch – to již někteří brblali, že bez světel se domů nedostaneme – a tentokráte tradičním trailem dolů na příčnou cestu, po které jsme nejeli na sáňkařskou, ale zařadili další novinku, a to pokračování trailu pod cestou stále dolů až na louky pod Klukem (nutno říci, že trail je to krásný a těžký a vyloženě vybízí ke skokanským výkonům). Mnozí nezmaři se na překážkách překonávali a mnohé z nich i k vlastnímu překvapení přejeli (když nepřeskočili). Odtud po hraně lesa zpět na Cihlářskou cestu a ještě lesem k pokračování trailu (z Haberáku na modrou) pod místo zničené těžbou a po něm dolů. Cestou jsme potkali na bajkách borce, co s náma občas kamarádí (Petr Podholu, Vláďu Řehoře a spol.). Odtud modrá, potůček, vlevo, hřbitov Lipí, trailík zelenámodrá na Kaliště. Pravdou je, že se již pěkně stmívalo, což některé začalo víc a víc demoralizovat, Bivojovi vypověděla službu přehazka a jel mu jen jeden průměrnej převod, a tak mu Peťa Šikl naházel nejtvrdší se slovy : teď po asfaltu (což bylo odmítnuto a po způsobu cyklokrosařů-každý kopeček poklusem vedle kola-dojel se skupinou bez asfaltu).

Nicméně na křižovatce na Kaliště či po panelce bylo mužstvo za úplné tmy ve stavu SOS – zachraň se kdo můžeš, jak můžeš a neohlížej se na nikoho – tedy polovina mužstva volila své varianty přesunu k Nezmarovi, kde se všichni ve zdraví sešli.

Zajímavým údajem je rozdíl teplot mezi začátkem a koncem výjižďky (12 – 3 stupňů).

P.s. Zde nejde nezmínit až znovu nepřipomenout, že : PŘÍŠTĚ START v 16:30 !!!

NO: Vzhledem k tomu, co je dneska za den (28.9.), tak se nabízí pěkný veršíček o jednom pánovi, co neměl úplně fér bráchu :

Svatý Václave, vévodo české země,
kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha!

Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě,
nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave!

Svatý Václave, oroduj za  nás

 

video

Trasa:  33 km, lávka do Pětidomí, Švajce, Třebotovice, lesem kde nikdo nikdy nezabloudil k Ledenicím, Pulmon, Zaliny, bývalý Ovčín, Hlincovka, Dubičné, Dobrá Voda a domů

Výškové metry:  450 m

Účast: Ondra, Bivoj, Petr Šikl, Jirka Z., Majkl, Přema, Venca, Míra Doležel, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Víťa Kořínek, Aleš, Kocour, Honza D., Ondra Míka

Pád: Ondra – pád na Švajcích, ne někde v rovinách kolem na Pulmonu!!! A při pokusu přejezdu lesního potůčku ještě jednou, no.

Defekt: Honza D. – upadl mu pedál. Velice neobvyklá závada – více mě překvapila kdysi jen Alešovo upadlá klika…

Trackmaker: Petr P.

GPS: https://mapy.cz/s/341CB

Komentář: Kdo četl minulý report snad ani nemůže pochybovat o tom, že se muselo jet na Pulmon, neb NIKDO si nechce pohněvat voodoo mastera Peťu P. :-) A navíc si myslím, že to je velmi hezká záležitost, neb vždy se dostanem do bermudského trojúhelníku Zaliny – Třebotovice – Ledenice a tam se prostě jezdí nazdařbůh. Tentokrát jsme také příliš nevěděli kde jako přesně jsme, i když musím přiznat, že to nějak přestává ztrácet kouzlo. Při bloudění už alespoň já nacházel body, které mě zorientovaly :-( , neb už jsem tam zabloudil mockrát :-). A v úseku, který jsme jeli směrem do CB, místo směrem na Ledenice :-) jsem špatný kurz poznal sám od sebe a družstvo s Peťou bez koukání do mapy otočil. Ach jo. Pravý bloudění je takový, když vůbec nevíš, jestli jedeš k cíli, či od cíle a když vyjedeš z lesa nevíš, kde jseš! Takový místo musíme zase někdy najít a zažít. Myslím, že Z-T-L bermudský šervůd se už vyčerpal.

O.

P.s. To, že jsme jeli (snažili se jet – viz výše) přesně po trase minulého ročníku beru Peťo jen jako oběť učení se s novou Garmin hračkou! Příště zvolíš už zase original přístup a ne překlápění let minulých, viď? ;-)

NO: Při vyjížďce bylo (letos naposled) přenádherně a dokonce i pivo v Družstevním domu jsme mohli dát na zahrádce (18.9.!!!). Report však píšu při dešti a 10°C a vím co nás čeká. Takže jednu náladovku:

Ó podzime, 
tak dlouze tvé 
housle lkají, 
mou duši tou 
hrou unylou 
utýrají.

Trasa: 45 km, Velkas, Hodějice, Doubravice, Nová ves, červená na Lomec, údolí Želno, Komařice, bývalá zelena kolem Stropnice, cestou necestou ke smírčímu kameni, cestou necestou k Žižkovu dvorci, Trocnov, lesem pod Zborov, Hůrka, Hodějickej lesík a domů

Výškové metry: 658 m

Účast: Ondra, Vítek, Bivoj, Hony, Petr Šikl, Eri, Jirka Z., Majkl, Přema, Venca, Míra Doležel, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Zdenál, Víťa Kořínek, Petr Podhola, Venca Drbout

Pád: Ondra 2x, Víťa Kořínek, Petr Šikl

Defekt: Voodoo panenka byla od Peti Pokornýho celá jehlama rozpíchaná

Trackmaker: Ondra

GPS: https://connect.garmin.com/modern/activity/3006634995  nebo https://mapy.cz/s/32HUq

Komentář:

Před vyjížďkou probíhala nic neříkající Viber komunikace kam se pojede a tak jsem si připravil trasu s tím, že na ní rozhodně netrvám. Na start přijel i Peťa Pokorný s nabídkou Pulmonu a začala debatní přetahovaná kam se jako pojede. Ze zkušenosti víme, že hlasovat nemá cenu ;-) neb výsledek hlasování je vždy okázale ignorován a tak mě napadlo, že by mohl gordický uzel rozseknout oslavenec  Víťa K., který měl v rámci čtyřicátin v režii následný dýchánek u Nezmara. Při otázce: „Kolem Stropnice nebo Pulmon?“ hlesl „Stropnice“ a teprve až tehdy jsem viděl sevřené dásně Peti P. hledíc na Garmin s namačkanou mapičkou na Pulmon a cedíc: „Takže to dnes nevyzkoušíme…“ No kdybych Peťo předem věděl, žes tomu obětoval takovou přípravu, ani bych Vítka nenechal rozhodovat!!! No, snad se Ti to nesmaže do příště ;-) Drobet zlověstně ještě Peťa prohodil, že Ti, kteří jsou vinni poznají moc voodoo, na což jsem já ani chudák oslavenec nedbali, neb vyřknutí slova Stropnice či natrasování zvoleného z nás v naších očích nedělalo ty, kteří by měli pykat. Při příjezdu nad Želno jsme objevili novou, dříve neexistující ohradu s býky, z nichž jeden z nich se k nám hned „vesele“ hnal. Peťa hlesl: „Vidíte už to začíná…“ Tupé zvíře jsme odlákali na konec ohrady a přejeli na druhý na kole s tím, že máme vyhráno. Jenže. Elektrický ohradník bez rány elektrikou překonali všichni až na …Víťu. Netradiční záchvěvy těla způsobily též asi zmenšenou pozornost (věnoval se prožitkům z elektrických impulsů) a hned vzápětí ho nic netušícího sundala větev v úrovni hlavy. Náraz to byl mocný (Knock Out!) až poškodil novou přilbici, kterou si ještě před pár okamžiky chválil… Já jsem se mu ale NEMĚL pochechtávat, jak voodoo super funguje, neb zabloudění ještě nebylo trestem mým, ale spíše pro mužstvo, avšak následné dva pády (pád ze srázu a polehávání na zádech) a s vervou kolenem nakopnutý představec byly mé části údělu voodoo. A místo slov pochopení a povzbuzení od mužstva jsem čelil nadávkám zapříčiněnými stále doznívající nechutí z mého zabloudění. Poté se konečně i v Peťovi probudilo něco z člověka, kamaráda, a slíbil mi, že už špendlíkem panenku bodat nebude.

O.

P.s. Oslava se nesla ve znamení tataráku a řízků, které Vítek v rámci biblického „Ty do mě kamenem, já do tebe chlebem.“ nabídl i Peťovi P. Vítku – sice už jsi sklouzl do kategorie „do 50 let“, ale kabrňák jsi o to větší! Vše nejlepší přejí Nezmaři!!!

NO: V údolí Želno jsem u kaple a studánky Sv. Bartoloměje dostal otázky skrz tohoto světce a tak se v při rozšiřování obzorů zaměřím tímto směrem. Stáhl jsem (byť poněkud nekvalitní) foto oné kaple a dodávám, že Sv. Bartoloměj, byl jedním z 12 apoštolů (zažil Krista na živo, hoši!!!), který si dle legendy při velmi úspěšném obracení na víru v Arménii proti sobě popudil zaryté pohany, kteří ho zajali, mučili a následně odsoudili k tzv. perskému trestu smrti. Byl za živa stažen z kůže a poté ukřižován hlavou dolů. Hmmm… Nejčastějšími atributy jsou pak koželužský nůž v ruce jedné a vlastní stažená kůže v ruce druhé. Viz též foto kaple ze včerejška. Křesťanské sado doplním ještě tím, že Sv. Bartoloměj je patronem (a to byste neuhodli) koželuhů, řezníků, ševců, knihvazačů a dalších už ne tak předpokládatelných řemesel. Jo a často je vzýván při léčení kožních chorob. Ou jé :-)