Srpen 2018
Po Út St Čt So Ne
« Čec    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Trasa:  55 km, pravý břeh na Hlubokou, Hosín, Chotýčany, lesem na Dvořiště, zpět po zelené, Velechvín, Jelmo, Libnič, Hůry, škodovka, přes město na Střelecký ostrov

Výškové metry: 590 m

Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Hony, Víťa Kořínek, Zdenál, Tonda, Eri, Jirka Z., Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Majkl (?), Venca, Míra Doležel, Kocour, Vláďa, Banán, Petr Podhola, Přema, Honza Ludvík

Pád: Míra Doležel, Honza Ludvík

Defekt: Míra Doležel

TGC: Míra Doležel

Trackmaker: Banán

GPS:  www.sports-tracker.com

Komentář: Vlna veder pokračuje a úvahy o destinaci tak znovu směřovaly k vodě. Do diskuze byly nadhozeny Římovská přehrada a rybník Dvořiště. And the winner is…před otevřením obálky je třeba říci, že koupání na přehradě je zakázané a na Dvořišti nás čekalo pivo, klobásky, salátky, pitná voda, sprcha, případně i surf, plachetnice a celé pokolení pohostinných Banánovců. Takže kontumačně vítězí Dvořiště :-)

Rehabilitující Banán se dokonce dostavil na start, aby jako trasér vybrousil tento diamant k dokonalosti. Jasně, trasa nebyla bajkersky kdovíco, ale nohama jsme votočili a to, co nás čekalo bohatě vyhradilo případné drobné mušky. Pravda, někdo čekal vodu ještě trochu skvělejší, alpské jezero to vskutku není, ale ani Ganga, a i v té se koupou lidi. K chovaným kaprům lyscům tak přibylo ještě pár nezmarských holých zadků, jejichž majitelé klečíc nebo sedíc na dně rybníka se studeným lahváčem v ruce štěstím vykvetli jak ten rybník. 20:05 byl zavelen odjezd z ráje, kde kam oko dohlédne vše patří Banánovic rodince (ještě jednou dík za vše), rychlá zastávka u Žižkova dubu, kde na cedulce panstvo pomlouvá hrdinu našich dějin (kdyby Žižka žil v dnešní době, asi by pravil cosi o mediálních m…kách :-) ) a za soumraku návrat do rozpálené metropole. Regenerační doplnění tekutin pak proběhlo v dobrém rozmaru na Střeleckém ostrově. Víc snad není třeba psát, pohoda z fotek jen čiší a ty tak mluví samy za sebe.

NO: už v bibli se praví : „Nezapomínejte na pohostinnost – vždyť díky ní někteří nevědomky hostili anděly!“

Takže při troše štěstí se Banánovi dostalo vlastně velké pocty ;-) Asi to není úplně každý Nezmar, ale o pár kandidátech bych věděl. Hlavně když se něco organizuje  :-)

Což je také vlastně výzva všem, páč je daný termín VZ MTB podzim (14.-16.9.2018), ale neví se kam. Každý, kdo je ochotný si připraví svoji nabídku jako balíček, se kterou půjde před komisi!

Historická statistika:

Osmý ročník našeho pravidelného zasedání přivítal (s účastí na všech třech etapách) největší pelotónek 13 zdatných mužů, přestože ani tentokrát se o plné účasti všech na všech kilometrech nedá hovořit :-) , o tom ale až později. Zároveň přilákal největší počet noviců – 3 přičemž statistické čelo těch, kteří v daném ročníku absolvovali plný počet tří etap se nám nemění. V sedlo tedy usedl: Ondra (8 historických účastí), Aleš (7), Eri a Větrák (6), Hony (5), Zdenál (5), Ondra Míka (4), Kory (4), Petr P. (2), Bivoj (2), Honza L. (novic), Džony (novic), Majk (novic nejen na zasedání, ale i na silničním kole – ve čtvrtek koupil, v pátek už drtil!). Ke statistice účastí zbývá jen dodat, že celkem se výjezdního zasedání za 8 ročníků zúčastnilo 19 jedinců.

Letošní ročník se konal ve dnech  13.-15.8.2018 a celková trasa Grieskirchen – Ruhpolding – Kitzbühler Horn a zpět pobrala 430 km a 5970 vm.

Pátek: 160 km, 2.200 v.m.

Název etapy: Slunečná. Páteční etapa se nesla ve znamení až přespříliš krásného počasí, které mužstvo značně vyčerpávalo a i přes nepříliš velkou kilometráž jsme byli koncem dne pěkně v zuboželém stavu (viz NO). Po cestě jsem si říkal, že přesedlání na digitalizaci trasy pomocí naklikání do mapy.cz přineslo jen ten efekt, že jsem jako obvykle nedostával před startem milión dotazů alá: Jak je to dlouhý? Kolik to je převýšení? atp. Nic víc „digitalizace“ nepřinesla. I ti co měli kam ;-) si trasu do elektro budíčků nenahráli a tak jsem zase čuměl do vytisklé mapy, což při snaze jet po vedlejškách přináší velké orientační potíže, neb značení pro auta náš plán jet po malinkatých cestách úplně ignoruje :-) Digitalizaci však fandím jen s tím rozdílem, že je příště třeba trasu nahrát do budíčku – tímto je pokrokovějším výzva zadána: nazkoušejte hoši v ČR a příští rok toho, kdo nahraje, kapitán povýší na lodivoda ;-) Z veselejšího soudku připojuji, že koupání v Mattsee s křišťálově čistou vodou bylo super (příště si snad všichni vezmou plavky) a také už víme, že stánek v kempu je ideální variantou oběda pro 15 cyklistů. Lepší než před obchoďákem, rychlejší než restaurace. Návštěva Ruhpoldingu těsně před ubytkem se zřejmě projeví zejména ve fotogalerii, neb pivo roznášející bavorské selky v dirndlech nažhavily mobily hochů jako málo co :-)

Sobota: 120 km, 2.150 v.m.

Název etapy: Vstříc výzvě. Tento roční byl zaštítěn lákadlem výjezdu na Kitbuhler horn - poměrně velkou brutalitu parametrů: 10 km s průměrem 13% (pokud počítáme cestu až na vrchol) a tohoto profilu:

http://www.salite.ch/kitzbuheler.asp?Mappa

Nepříznivá předpověď na sobotu a neděli cíl ohrozila a způsobila poměrně velký názorový rozptyl účastníků jak tuto situaci řešit, ale hrůzně obludně přerostlá viber/mail smršť pro report znamená jediné: už ani slovo! :-) Nakonec i přes chvilkový déšť a total nulové/mlhové výhledy/prostředí při výšlapu byl cíl i přes škarohlídství dobyt!!! Ano, nevíme jak moc by mohly být krásné výhledy, nevíme, jak moc bychom zaplatili za 30° vedra, nevíme, jak chutná pivo na terase Gipfelstube – víme jen, že jsme lepší, než jsme si mysleli. Sebekriticky musím říci, že jsem nevěřil, že to polovina mužstva (včetně mě) vyjede na jeden zátah a hlavně (!!!) že kopec nevzdá nikdo! Tímto se za podcenění Nezmarů omlouvám a doplňuji: To jsme dobrý! To jsme dobrý! A co na tom, že některá fota činil Honza s průpovídkou z historie TdF: Octave Lapize walking up the Tourmalet :-) Viz:

https://cyclinguphill.com/wp-content/uploads/2015/05/lapize-tourmalet-70.jpg

Největší kolektivní Nezmaří vrcholové trápení je zaznamenáno dokonce i na animaci:

https://www.relive.cc/view/1717887161

Neděle: 150 km, 1.620 v.m.

Název etapy: Dešťová. Jak moc sobotní předpověď hlásící původně celodenní déšť nevyšla, tak nedělní předpověď hlásící celodenní déšť vyšla plně… Propršené ráno ihned ukázalo, že existuje skupinka, která prostě stůj co stůj nepojede a hlavně: chce se projet vlakem. Takže Peťa P., Ondra, Bivoj a Majk měl den: v dešti do Salzburgu, vlakem na hranice, na kole z hranic dom a já jim prostě tu účast uznám :-) Alespoň už teď víme, jak to je s vlakem a kolem v Rakousku ;-) Druhá skupina („Nezmaří srdce“) vyjela do deště a v dešti skoro celých 150 kilců i strávila. Jednoho dne holt ve Vietnamu začalo pršet a pršelo půl roku. Pršelo zezdola, pršelo ze strany a jak silničáři vědí, pršelo i zespoda. A nejen mě se to vlastně líbilo. Asi ne pro každou vyjížďku, ale pro zpestření proč ne. Nejsme z  cukru. A navíc nečas přinutil skupinu k co nejlepší silniční spolupráci a tak to byla, jak poznamenal Honza, vlastně pořádná závodní cyklistika. Lajna 150 km, střídačka, bez žrádla atp. Řečí čísel (jó ty elektrické budíčky…) jsme posledních 22 km jeli průměrem 43,2 km/hod. Příště zase ale v hezčím počasí, jo? Snad. A i Hony si ujasnil, že bude příště jezdit s mlékem v galusce, nedej bože s galuskou náhradní (po v dešti neopravitelném defektu se nedobrovolně připojil k vlakové partě).

Shrnutí: Záměr s krácením etap hodnotím pozitivně. Minulé statistiky 3 x 200 km zní sice dobře, ale člověk se zpotí i při těch 150 km a hlavní devizou je čas. Koupačka, jídlo, pohůdka a když je nebe otevřené, déšť po 6 hodin je také snesitelnější než osmihodinovka. Tak uvidíme, co mě napadne příště. Vaše reakce pod reportem mě potěší a hlavně je budu mít archivovány při příštím plánování.

O.

NO: Trochu poučení, trochu zábavy. Při pátečním dvojité defektu Bivoje parno a čekání do našich hlav přihnalo diskuzi na téma (našim nelékařským jazykem řečeno): „Děvčatům se ve vagině občas dělají cysty a můžou v nich být i zuby.“ Spousta hochů informaci nevěřila, a když jí s blahosklonným (k naší terminologii) úsměvem potvrdil i ten nejpovolanější, neskryl své obavy Aleš dotazem: „Když ženský ve vagině může narůst zub, může mě v hubě narůst vagina?“ Jó silnice přináší potřebu kvalitních debat. Okénko samotné je sice už odbornější mluvou, ale zas není tak zábavné:

Dermoid neboli zralý teratom je nejčastějším typem nezhoubného nádoru na vaječníku. Vzniká ze zárodečných buněk. Dorůstá velikosti i nad 10 cm a může obsahovat jakoukoli tkáň lidského těla – nejčastěji vlasy, kožní maz, zub, chrupavku či kost.

 

Post scriptum Petra P.

Začnu NO : Ano, mohlo vše být jinak, jenže pořekadlo zní „kdyby bylo hovno cukr, tak si serem do kafe“

K věci : fakt zajímavé je, že kdybych psal report já, byl by to úplně jiný příběh, resp. jinak viděný. A tím nemyslím „co by kdyby“, viz možnosti v rámci Viber prekomunikace. Jen snad podotknu, že ta „nejsme z cukru“ skupina (asi jsou z nerezu?) ráno velmi vážně a usilovně sháněla překladatele, aby pana domácího ukecal, že by jako v těch provazech deště vzal naše řidiče na votočku do Grieskirchenu, kde byla chytře ;-) ustájena vozidla. Dokonce běžela debata, kolik by stál Kroupa taxi. Ta samá (?) skupina pak jela odvážně deštěm 150 km bez zastávky na jídlo a překvapivě (oproti těm srábáckým ranním projevům) si to (údajně) užila. Vlaková sekce si to taky užila, stejně jako třeba ta, která si o pár km navíc nastavila sobotní švih. Bylo to fajn tím jak to bylo různé a vše bylo něčím dobré i horší, byť pro některé je dobré to, co pro jiné to horší. Což je právě zajímavé a správné, že to vzájemně respektujeme. Pospolitost pak dosáhla vrcholu, když jsme se společně složili na Koryho knedlíky :-)

Toto není kritika nebo rýpání, jen doplnění obrázku, ostatně tak jsi to Ondro chtěl – aby myšlenky nezapadly. Berme vše s nadhledem! Všimněte si ostatně, že všechny akce minulosti, byť byly objektivně sebeblbější, hodnotíme zpětně kladně :-)  Chytrejch řečí se vedlo i před zájezdem hodně, nicméně jak praví Švejk: „Každej nemůže bejt chytrej. Ty hloupí musej dělat výjimku, protože kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej“…koneckonců, ty naše vejlety, to je buď hančovina nebo švejkovina :-)

 

Trasa: 47 km, nuda pláž, Vidov, Heřmaň, Borovnice, Lomec, Pašínovice, Sedlo, Todeňská hora, Mokrý Lom, přehrada, Římov, Doudleby, Plav a domů, resp. na Koháč.

Výškové metry: 780m

Účast: Přema, Pavel T., Aleš, Víťa K., Vitek S., Petr Šikl, Koubič, Stanley, Venouš, Vláďa, Kocour, Tonda, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Míra Doležel

Pád: nikdo

Defekt: Aleš

Trackmaker: Vítek S.

GPS:  https://mapy.cz/s/2UkX8

Komentář: Původní název reportu měl být něco ve smyslu zase dole bez a nebo už zas párek, tím spíš, že párek většině ukojil gastronomické! chutě na Koháči-nic moc jiného tam totiž nemají…Odpovědný vedoucí je zřejmě zarputilý zastydlý disident, kterému se Poučení z krizového vývoje natolik příčí, že radši každý den jezdí do Makra nakoupit tak málo věcí, aby mu to v průběhu dne vše k nelibosti hostů postupně došlo, ale on ne, nepoučí se :-). Tak jsme po párkách a utopencích párkrát otočili brambůrky a tyče-než došly..

K trase samotné-Vítek byl poněkud nevyskákaný (babička, chovatelka králíků by řekla neodramlovaný) a začal strašit s Todeňskou horou. Směr všichni v tom hicu brali – kolem řeky a lesem, ale cíl ne-mrmlalo se dost, nicméně nakonec to Vítek ustál a byla to volba dobrá. Dokonce ti, co nejvíc špačkovali vyjeli až na samý vrchol – na rozdíl od většiny. Po tradičním kochání se z Fenclovy vyhlídky jsme sjeli pod římovskou přehradu, kde bylo to shora avizované koupání (možná časem i Majkl foto dodá-už dodal, provedl jsem jen digitální zmenšení některých partií), opodstatněné mj. i Alešákovým defektem. Bylo opět (cože?) pivko na cestě v kiosku (potkali jsme Víčkovic rodinku) a tam někde se rozhodlo o destinaci Koháč. No, musím dát nejmenovanému členovi za pravdu, že počasí přeje valením bulev na polonahé koce, což se dá podstatně lépe dělat v úplně jiných podnicích. Tak třeba příště. Ale je fakt, že jsme zase očíhli právě vznikající velmi netradiční stavbu-sochu, na které se náš Alešák významně podílí-a to speciálním strojem! ;-)

P.

NO: Nezmarské okénko tentokrát patří kolegovi od vedle ;-) .. jestli ty horka a koupací tradice budou pokračovat, tak nás možná čeká podobná popularita taky? :-)

https://zpravy.idnes.cz/nemecko-kiel-nahy-cyklista-kiel-d32-/zahranicni.aspx?c=A180731_105407_zahranicni_aha

Trasa: 56 km, škodovka, Mrhal, Koníř, Štěpánovice, Dunajovická hora-lom,  Slověnický mlýn, Hůrky, Lišov, Jivno, Dubičák, Pohůrka, Vatík.

Výškové metry: 663m

Účast: Ondra, Přema, Pavel T., Hony, Aleš, Víťa K., Koubič, Stanley, Venouš, Ondra M., Vláďa, Tonda, Kocour, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS:  https://mapy.cz/s/2SORD

Komentář: Letní teploty a únava ze silničního zasedání přály rovinaté etapě za koupáním. Zatopený lom na Dunajovické hoře (což je i poutní místo) se  Ondra zřejmě rozhodl znectít založením tradice koupání s párkem venku. Následovala prověrka účelného používání dotačních prostředků v lokalitě Slověnický mlýn (pracovně také kauza koi hnízdo) a v rámci ní se stal zázrak – Ondra nejenže nebránil, ale i schválil zastávku na pivo..a sám si jedno dal!Cestou dom se mužstvo porozpadalo a když zmizel i trasér, ujal se toho Hony a chvíli jsem si myslel, že snad začala další etapa (a nebo že vyjížďku budou mít je 4 lidi, kteří s ním absolvují více než 50% trasy). S úplným západem slunce jsme mu už ale odepřeli celý výjezd Dubičáku, tak jsme jen v půlce udělali romatické fotografie a kolem dobrovodského hřbitova lesíkem šupkyhupky do centra, kde to vyhrál Vatík.

P.

NO: Veršovánka ohledně highlightu na lomu mě napadla jen tato:

Vše proběhlo bez úhony, dole bez nebyl jen Hony :-)

Trasa: 59 km, motanicí na Plavskou, modrá kolem Malše, kolem odkalovaček do Plavu, rechle, modrá do Doubleb, částečně po modré do Římova, Sedlec, modrá na Pořešín, neznačené novinky, návrat na modrou do Kaplice, Louzek, Rychnov n. Malší, novinky a červená před Dvořištěm, neznačenýma novinkama na hranice, focení se u hraničních cedulí a kamenů, brození „hraničního potoku“ (rozuměj Malše), Casino Dolní Dvořiště, průjezd kolem spousty svítících „diskoték“ k hospodě u kostela v D. Dvořišti

Výškové metry: 958 m

Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Hony, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Zdenál, Tonda, Eri, Jirka Z., Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Majkl,

Pád: Bivoj – povídá si povídá, nesoustředí se a hup už je na zemi (promiň, už Tě Bivoju nikdy nebudu takto rozptylovat…)

Defekt: Vítek S. 2x – před rechlema, Petr Š. – také před rechlema, jen to zjistil až poté, co Vítek vyměnil jak duši co píchnul, tak i náhradní duši, která však byla píchlá též… Celkem resultát – jedno místečko + působení zkušených borců = jako kdyby jsme 3x stavěli :-)

Trackmaker: Petr P.

GPS:  

Komentář: Kam až má paměť sahá, je jakákoli vyjížďka k jihu k hranicícm, k Bujanovu a tak podobně VŽDY doprovázena technickými problémy (opakované defekty, nefunkční ořech atp.), pády (někdy i s nutností čekat na vozidlo které nebožáka odveze), případně poztrácením mužstva a hledáním se navzájem. Prostě v obecné rovině ne nikterak extra dlouhá a nezvládnutelná štreka, kterou vždy na pokraj záhuby dovedou problémy, které se při jiných vyjížkách nekupí… Čím to je, nevím. A do toho co má paměť sahá VŽDY v oblasti Louzku mumlá Peťa P. že do Dvořiště už to vážně není o tolik dál, proč končit v Bujanově atp. a dokonce měl již jednou Dvořiště naplánováno, ale nikdy (nikdy!) to k tomu nebylo. Peťa je ale Nezmar, tak učinil VŠE  pro to, aby se to tentokrát povedlo. A i přes opětovné problémy, ke kterým jsem já přidal pár minut (neúspěšným) hledáním ztracené flašky :-( se to včera PODAŘILO. A hned v té nejodvážnější variantě – nejen do Dolního Dvořiště, ale do Dolňáku před Rakousko, včetně nutnosti překonat brod. Takže dámy a pánové, Nezmaři si po práci umí zajet terénem i do zahraničí. Nic je nezastaví (třebaže správního deliktu – překročení hranic mimo vymezený hraniční přechod – se dopustilo jen 7 nejvytrvalejších)! A navíc bychom se po včerejšku mohli začít živit převáděním uprchlíků do ČR (kdyby o převedení z Rakouska do ČR uprchlíci stáli, teda…). Opravdu, překročení hranic brodem a následná „jízda“ po „trailíku“ malšké údolní nivy, za dost již pokročilé tmy, byla jak z krále Šumavy. Aleš příjezd příhraničním hvozdem komentoval již poněkud nadbytečně: Tady jsem nikdy nebyl… :-) Velká pochvala Peťo, ač si tuto perlu s příjezdem do hospody po půl desáté můžem na chvilku ;-) uložit do Nezmaří pokladnice. :-)

O.

NO: Dnešní okénko chci pojmout kulturně s (větší než obvykle) vazbou na Nezmary samotné – tedy aspoň tak to cítí mé Nezmaří srdce. V přítmí hraničního Šervůdu mi to samo začalo notovat (a jako by to bylo psané o nás):

Jezdíme na výlety
začalo to před lety
dost nás to baví
prej je to zdravý
štelovat na buzole azimuty
Bloudíme hodně málo,
co by za zmínku stálo,
dnes je to hustý,
lesy jsou pustý,
že jdeme špatně se mi chvíli zdálo

R: Všechno nebude tak jako jsme si přáli,
les divně hučí, bohyně Kálí
dech se nám krátí, plány se hroutí
jediná naše mapa ve vlhku se kroutí
Já z toho nemám dobrej pocit
bojím se lesem chodit v noci

 

přičemž při příjezdu k hospodě kde už 6 méně odolných lemtalo pivo se z mé paměti prodrala i druhá sloka:

 

V porostu ohnu stromek,
vidíme malej domek,
Co nás tam čeká,
Láďa se leká,
u otevřených dveřích chybí zvonek.
Ve sklepě lidi kvílí
sednem si k nim na chvíli
Rychle jsme tuhý,
jak žádný druhý
takovou pitku tu jsme nezažili!

R: Všechno nebude tak jako jsme si přáli,
les divně hučí, bohyně Kálí
dech se nám krátí, plány se hroutí
jediná naše mapa ve vlhku se kroutí
Já z toho nemám dobrej pocit
bojím se lesem chodit v noci

Já z toho nemám dobrej pocit
po botách plazí se mi mloci

Obvyklý Nezmaří průběh úterního dýchánku extrémně věrně obrazově zachytila skupina Peshata. Jó proč to tak krásně umíme, je záhadou Beer Witch :-)

https://www.youtube.com/watch?v=4W9n_m8v8Sc

Trasa: 39 km, Meťák, kolem bezdomáčů do Boršova, Březí, Kotek, motanice kolem Rančáku, Opalice, přes Rančák do Kosova, pod tratí s blouděním do Milíkovic, Kameňák, Včelná a nepochopitelně na Koháč

Výškové metry:  m

Účast: Ondra, Venca, Aleš, Vítek, Přema, Bivoj, Hony, Kocour, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Ondra Míka, Vráťa, Tonda, Míra Doležel, Eri, Honza Richtr, Jirka Z., Honza D., Honza A.

Pád: Aleš – za Kotkem v hupíku déšť vytvořil z udusané hlíny (cituji): „máslíčko“ a pád to prý byl :-) Míra Doležel – klacek do předního kola a… leží tam v oboře, nožky má nahoře. Ukázková korbička. Ondra – jitrocelem skrytá hranka z kamení, šikmý nájezd, kluzký podklad, au au au, to to bolí, to to dnes kulhá, Hony – první pád vyjížďky a hned jasný vítěz. Při podjíždění silničního mostu u bezdomáčů, kde se každý přikrčí, aby se tam vešel, Hony odvážně silničářsky nastoupil ze sedla a most ho nepřipraveného krutě sejmul. Co jsem tak viděl, myslím, že nová přilbice by byla více než vhodným nákupem…

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS:  www.sports-tracker.com

Komentář: Zase jedna z dalších vyjížděk, při které byl dík hrozbě deště smazán můj pěkný bajkový plán a od půlky byl nahrazen něčím velmi nezajímavým. Ale není to vina deště!!! Je to vina chytrých telefonů, aplikace Meteoradar a opuštění Nezmarských kořenů. Vždyť jsme snad ještě nezapomněli na dnes již památné vyjížďky kdy nám bylo fuk, že začalo pršet… „A když to nejde, tak se musí jet a všechno časem přejde!“ Cožpak už si nepamatujeme na vyjížďku, kdy jsme brodili po pás v odtoku Bezdreva a to jen proto, že už to, co se vody týče, bylo úplně jedno? Atd. atd. Mám pocit že přístup „buď dnes zmoknem a nebo ne“ mi byl bližší než sofistikovanější uzpůsobování trasy barvičkám honících se na malých obrazovčičách. Tak příště zas postaru? :-)

O.

NO: V dnešním okénku bych se rád věnoval tématu: jak se nechovat když někdo z nás spadne. Příklad: Po včerejším pádu jsem nebyl příliš v pohodě, kulhal jsem a zmateně hudroval na to co se stalo a reakce mužstva byla, že…. nasedla a odjela mi – s výjimkou Víťi Kořínka (cituji onoho jediného správně se chovajícího: „Muž s nejlepší kondicí zůstane s tebou, aby ti pomohl“). V psychické disbalanci jsem začal být dost podrážděn, že mi všichni ujeli a když se zřejmě po krátkém zpytování svědomí vracel Víťa Sirotků, našel mě už mě ve fázi sarkastické ventilace nahromaděného vzteku a lítosti: „Jen jeďte všichni, já jsem úplně v pořádku, vůbec na mě nečekejte!!!“ Nerozpoznaje ironii (sic!) to tedy i Vítek otočil – prý pomoc a posečkání nepotřebuji… Dovolte tedy do edukačního okénka shrnout příznaky šoku (ve smyslu psychického otřesu):

  • Neschopnost odreagovat se
  • Pocity bezmoci, smutku
  • Podrážděnost
  • Strach, úzkost
  • Odmítnutí, neuvěření situaci
  • Změna nálady
  • Zlost

Takže příště hoši, až někdo spadne, nestačí jen poslouchat zda říká že je OK, ale nutno se objektivně zamyslet, zda skutečně je OK, dát mu chvilku vydechnout, popít, pojíst… no prostě se na něj nevysrat :-)

Hláška Ondry M. když jsem vás zlostně dojel a zařadil se na čelo k trasování: „To se dělá, takhle mě předjet když jsem zpomalil a čekám na tebe?“ mě pobavila, to zas jo. :-)

 

Trasa: 34 km, kolem golfového odpaliště pod Švábákem, loukou k zahrádkám U Hada, lesem na Mokré, Hradce, Cihlářskou cestou k vysílači u Kozího kamene, sjezd na Bohouškovice, Křemže, po žluté přes Křemežské louky až na vrchol Kleti, sjezd zelenou a po žluté úžasnou pěšinou na Vyšný, kolem lomu, znovu žlutou až do Krumlova na nádraží.

Výškové metry: 950 m

Účast: Bivoj, Hony, Tiky, Přema, Míra Doležel, Petr Pokorný, Vítek, Tonda, Vláďa, Stanley, Koubič, Honza A.

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Hony

GPS:  www.sports-tracker.com

Komentář: Zkrácený pracovní týden dal značně prořídnout řadám Nezmarů na startu. Chyběli tradiční traseři, nikdo z přítomných členů se do trasování nehrnul, provokativně jsem tedy nadhodil téma Křemežských luk, Kleti, sjezdu do Třísova a červené kolem řeky. Silniční výjezdní zasedání klepe na dveře a každý delší švih, navíc do kopce, se hodí. Návrh byl s mírnou nervozitou přijat, nezbývalo tedy než vyrazit. Cestou k vysílači pod Klukem skupina postupně řídla. Stanley dostal instrukce kudy jet s nabídkou, zda by mu nevadilo, že na něj již nebudeme čekat – nevadilo. Ve stoupání po Babské na Kleť se otočil Koubič a vrchol Blanského lesa dobylo již jen sedm statečných. Později tedy i osmý – nejstatečnější. Na Kleti proběhlo malé spiknutí, které změnilo celý průběh vyjížďky. Na jízdu vlakem dost slyším a Vítkův návrh, sjezd do Krumlova po zelené mne okamžitě přesvědčil. V kamenitém sjezdu exceloval Přema na celobrku. Nevídaná pěšinka na Vyšné pak všechny doslova nadchla, pokračovali jsme v hledání a prozkoumávání všech dalších stezek vedoucích až na hranu místního lomu. Hospoda Slepá Kolej vedle nádraží nám poskytla tradiční azyl až do příjezdu vlaku. Zde jsme si vzpomněli na Stanleyho, telefonát odhalil jeho polohu – Dívčák. Vracet se mu nechtělo, a tak jako jediný dokončil smluvenou trasu. Je to opravdový Nezmar! Ač byl do vlakové soupravy vřazen dobytčák pro bicykly, my si kola doslova narvali přímo do vagónu. Byla to veselá cesta, zakončená sjezdem schodů a netradičně průjezdem garáží v Mercury (eskalátory nejely). Následoval závěrečný šnyt u Okna v Ratolesti a hajdy na kutě.

 

Po velmi dlouhé době jsme část vyjížďky jeli pouze v sedmi a všichni jsme si lebedili, jak to krásně odsýpá. Novinky v závěru vyjížďky mne přivedly na myšlenku uvedenou níže.

Hony

 

NO: 

Výzva všem Nezmarům!

Hledáme nový singltrek dosažitelný po vlastní ose ze startu, návrat vlakem či busem možný.

Nezmare, trasu si najeď a vezmi nás na ni některé úterý s sebou!

 

 

Trasa: 44 km, Meťák, premiérový přejezd lávky u Meťáku, Planá, pokusy o vyhnutí se silnici do Homolí…, ….silnice do Homolí a do Boršova, pilot, motanice na levém břehu Vltavy, Vráběčské lomy, motanice, Vrábče, motanice, pod Slavče, motanice na Kluku, skákačka, Lipí, na tašky a přes Švábák dom.

Výškové metry: 785 m

Účast: Ondra, Venca, Zdenál, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Bivoj, Hony, Kocour, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Ondra Míka, Sochy, Vráťa, Tonda,

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Majkl

GPS:  www.sports-tracker.com

Komentář: Na startu se k tomu nikdo neměl, ani Majk, ale byl určen, neb se nám nikomu moc nechtělo honit výkon a Vrabečská etapa je na klábosení vhodná. Takže jsme si to udělali nejen příjemný ale i nový – a po pravdě řečeno, lávka u Meťáku pro nás zůstane nevyužitelná. Jednou jsem se tam ale rád kouknul! Pak už jsme se jen tak v klidu toulali, točili, fotili a pomalu mířili do hospody. Jen ještě jeden postřeh dovolte: v lese se nám začínají množit borůvkářky! Snažil jsem se s nimi o žert: (medvědím hlasem) „Jaký dobrý skutek bych pro Vás mohl vykonat?“, ale byly pohotové a vyzvaly mě: „Slez z kola a pojď s náma trhat!“ Tak už jsem jen zalitoval své otázky: „Kdybych nebyl hlupák jen…“ a jel dál.

O.

P.S. Hospoda byla novinka!!! Kampa. Na místě bývalý Louky. Je celá z česaného/leštěného betonu (nevím přesně co za termín Alešák použil), takže minimálně někomu prostor sympatický byl ;-) a v úterý tam točí místní univerzitní produkt: Čtyrák, kterej vždy brzy dojde (jinak točí Budvar). My, kteří jsme drželi disciplínu s trasérem jsme si ho dali, ti, kteří se dopustili nekázně už ho nestihli. Sfouklo je to tak, že zamířili do KMP a obě party si do dlouhé noci vyměňovali vyšmírované fotky kočiček v té které hospodě a zřejmě soutěžili o to, kdo je na tom s výhledem lépe :-)

NO: Startuji etapu výběru bajku a bohužel vím, jak já se k němu zase budu chovat a bohužel vím, jak brzy budem tvořit dvojičku: „bajkový ztroskotanec a jeho vrak“ a je mi z toho smutno. Sám sebe se snažím přesvědčit k lepšímu přístupu. MOC se snažím. Jak jen mě bodl včerejší citát Víti K. při pohledu na můj totálně sjetý plášt! Se smutným pohledem citoval poslední Velo, kde u stejné fotky plášťě byl titulek: „Každý máme ve svém okolí takového kamaráda“. Verše tedy nejsou určeny pro Vás, ale pro mé (budoucí) kolo.

Miluji věci, mlčenlivé soudruhy,
protože všichni nakládají s nimi,
jako by nežily,
a ony zatím žijí a dívají se na nás
jak věrní psi pohledy soustředěnými
a trpí,
že žádný člověk k nim nepromluví.
Ostýchají se první dát do řeči,
mlčí, čekají, mlčí
a přeci
tolik by chtěly trochu si porozprávět!

Proto milují věci
a také milují celý svět.

http://www.bknezmar.cz/wp-content/uploads/2018/06/IMG_2167.mov