Červen 2017
Po Út St Čt So Ne
« Kvě    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Trasa: 58 km, Rožnov, Boršov, červená kolem řeky, Dívčák, Plešovice, Zlatka, Granátník, k Modrému obrázku, modrá, zelená, vrchol Kleti, klasický sjezd do Holubova, Vrábče, Hradce, tašky, domů

Výškové metry: 1.199 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Eri, Kory, Duby, Peťa Šikl, Víťa, Hony, Víčko, Tonda, Koubič, Sochy, Vláďa, Petr Podhola, Filip Toul, Honza Mikolášek, Jirka Habrda

Pád: Venouš (Egon je prý svědkem)

Defekt: Ondra

Trackmaker: Eri

GPS: https://mapy.cz/s/1LuKf

Komentář: Na startu si Eri několikrát vyměnil orientaci kola směrem ke Švábáku a opačným směrem, ale bylo vlastně jedno kudy, podstatné bylo, že se tušilo/vědělo KAM a teplota neteplota, nasadilo se tempo vražedné.  Inspirací (i pro nadpis reportu) mi dnes byl článek k fenoménu : Jejich tempo je vražedné, jejich revírem je Kaufland s tím, že naším revírem byl Blanský les. U nás Nezmarů však žádná válka generací nehrozí, máme sice áčko, béčko, někdy i céčko, ale rozhodně ne dělené podle věku (a i kdyby, tak co) – zrovna včera jak hrušky popadaly kusy napříč všemi generacemi. S trasérem dojeli do cíle jen 4 cyklisti. Nakonec ale u Nezmara byla větší účast, ovšem někteří se tam nedostali tak lehko, protože odmítli (cože?) dál jet za trasérem a upřednostnili pivko pod kaštany v Holubově, s návratem vlakem. Nápovědou k jejich rozpoznání budiž, že se nakonec k Nezmarovi doloudali ;-) Jojo, na klukách to bylo trochu vidět, že jim stále ještě nechutná. Holt, dobrého pomálu. Kdybyste jezdili minulý týden víc vlakem, mohli jste včera dojet po vlastní ose :-) Celkově hodnotím tuto vyjížďku vysoko, krásná trasa, zčásti pro mne dokonce premiérová. Jo a nebýt zastávky u samošky ve Zlatce (pestrý nákup od balené vody přes minerálky až po pivko), tak se to asi nedalo dojet. Zejména, když studánka na parkále byla suchá…

NOC: Sucho, vedro, dusno, tempo, dehydratace. A také lehké (snad dočasné) vyhoření loudalů. Toť včerejšek. Umělecky pojato :

Cyklistika není hra, je to sport. Tvrdý, těžký, nemilosrdný a vyžaduje velké oběti. Někdo hraje fotbal, tenis anebo hokej. Nikdo ale nehraje cyklistiku.“  Jean de Gribaldi

P.S. foto není a nebude, bo nebylo kdy

 

Report níže psal Majkl a je mementem pro ty, kdo publikovat chtějí, jen neví jak na to z hlediska IT. Stačí zavolat: „E.T. volá domů“ a já Vám Vaše pnutí zveřejním. Takže redaktoři, hlaste se ;-) O.

Trasa: 61 km, Švábák, tašky, Lipí, kolem hřbitova a napojení na modrou, rozcestí U habří (věžový vodojem), stále modrá na sáňkařskou, Bouhouškovická myslivna, svážnice nad Holašovice, napojení se na červenou, silnice nad Holašovicemi, dlouhý sjezd lesem pod Lipanovice, Lipanovice, vzhůru na Vysokou Bětu, další vrchol – Buglata, sjezd po červené přes České chalupy nad Holašovice, napojení na silnici až k rozcestí u rybníčku, odbočka na lesní cestu směrem k „Obrázku“, sjezd lesem až do Čakovce, rybník Dlouhý, motání lesem před Dubným, návrat přes Třebín a po zelené do ČB

Výškové metry: 1.109 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Zdenál, Aleš, Eri, Kory, Duby, Víčko, Venca Drbout, Víťa Kořínek, Kocour, Tonda, Koubič, Sochy, Stanley, Vráťa, Míra Dvořák

Pád: Venouš 2x, Přema

Defekt: nikdo

Trackmaker: Majkl

GPS: https://mapy.cz/s/1K22J

Komentář: Dlouhý den napověděl, že i naše úterní snažení bude časově a kilometrově delší. Cílem byly vrcholy Blanské lesa Vysoká Běta a Buglata, jak jsem předem avizoval a kam se podíváme spíše vyjímečně. Pro bike ideální počasí přilákalo početný peleton. Začali jsme klasikou, tedy přes Švábák na tašky. Klasiky jsme se drželi téměř celou vyjížďku, byť doufám, že některé úseky byly nové, či alespoň se známými a často využívanými nově propojené.  Podvědomí a zkušenosti nabrané od otců zakladatelů se projevily.   Musím připustit, že při trasování není moc času na pokec s kamarády, přesto si i tak člověk vyslechne zajímavosti…, někteří nejmenovaní (promiň Sochy) berou před jízdou modrou pilulku (nikoli pro zvýšení potence, nýbrž jako ochranu před alergií), někteří řeší osobní záležitosti a jiní jim sekundují rolí pověstné vrby….. Jízda byla plynulá, defekt se nám vyhnul. Již u Lipí někteří chtěli ukázat, jak v rychlosti ovládají své oře, kovové pontony zákeřně položené na louce přesto vyhrály a jejich těla se poroučela k zemi. Blízko byl hřbitov, který jsme naštěstí nevyužili, neb Kruťák a Přemek jsou tvrdí hoši a pokračovali dále. Snad naposledy se skupina udržela i přes vlídné tempo a zodpovědné trasérství k počátku sáňkařské dráhy, kterou jsme vystoupali, někteří byli zklamaní, že se nevydáme až na hřeben, ale cíl byl daleko a plán tomu byl uzpůsoben. Postupně se pár kusů oddělilo, spíše nedobrovolně, ale tak už to bývá. Jenom pro zajímavost, při samotném stoupání na Vysokou Bětu jsme zdolali převýšení přes 350m, byť zpočátku po silnici, jak někteří remcali. Po zdolání Buglaty jsme točili již směr Budějce, neb vzdálenost a žiznivost peletonu si to žádaly. Při projíždění Dubném část podlehla lákání Bivoje, toho času přistěhovalce mezi místní sedláky, a vyzkoušeli jsme místní hospodu, pifko na stojáka bylo vskutku dobré s výhledem na čapí hnízdo, nikoli pana Babiše, zcela jistě nebylo dotované. Padlo zde, že takové pivní občertsvení je chvályhodné a mohlo by se opakovat častěji. U Nezmara již proběhla klasická zábava, tentokrát na účet Tondy N., který  slavil jmeniny……

Majk

NOC: Bylo vskutku zajímavé pozorovat, jak si nejenom dnešní vyjížďku každý užívá vlastním způsobem, byť na první pohled rozdílně, tak v podstatě všichni shodně, proto k závěru jako vklad do našeho mudrování:

 

Sport mám rád proto, že nezvykle chutná a nejde ničím nahradit – podobně jako pivo.

 

Trasa: 33 km, cyklostezka Hluboká, Hosín, Kanín, Hluboká-Zámostí, Hluboká-zámek, cyklostezka a domů pro pivo z lednice či z Billy ;-)

Výškové metry: 175 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Zdenál, Aleš

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/1IObY

Komentář: Už před startem bylo jasné, jak jsou karty rozdány. Ti co měli jen malinko jiné povinnosti (Loudalové) o vyjížďce ani neuvažovali, Eri psal, že jde raději běhat (jarní absence dík Himalájím mu na rozdíl od loňska rozvázala ruce a tak zřejmě nebude jezdit nejen když je nemocný :-) , ale i když se bude obloha škaredit…), otcové zakladatelé toho již v životě vydrželi snad až příliš mnoho a tak se na Startu sešli jen nadrženci (viz poslední čtveřite v účasti) a ti zatím stoprocentní, co chtěli mít čárku (viz prvních pět jmen v účasti – máme kluci, máme!). Majkem původně naplánovaná trasa přes hory a doly nutně padla a tak jsme si jeli zablbnout do deště kolem Hluboký. Já nic připravenýho neměl a řekl jsem si, že bych se moh zkusit kouknout na stezičky, který jsem už leta nejel a dopadlo to jak to dopadlo. Čóravi koň. Netrefil jsem skoro nic a jezdil tak moc nazdařbůh, že si toho všimli i ti, co se zas tak moc nevyznaj :-) No co, vono v těch provazech bylo stejně všechno jedno… Závěr jsem koukal, že jeli všichni na jednoočka – otevřené bylo to oko, které bylo méně zalepené bahnem. Pěkná skupina jednookých mentálů :-)

O.

NOC: Je vlastně více lidí co nechápou PROČ, tak jedno přísloví, kterým bychom na ty divné otázky mohli odpovídat avšak to PROČ neprozradit :-)

 

„Ptali se muly: Kdo je tvůj otec? Odpověděla: Kůň je můj strýc.“ Cikánské přísloví

 

 video 1

video 2

 

Trasa: cca 160km, Kluk, Švelhán, Skalka, Vysoká Běta, Kozí kámen, Husinecká přehrada, Bobík, Volary, Libín, Ktiš , Březovík, Chvalšiny, Kleť, Boršov.

Výškové metry: cca 4500 m

Účast za Nezmary : Vítek, Eri, Hony, Petr Šikl, Petr Pokorný, Stanley

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Lojza ;-)

GPS: cykloserver

Komentář: V rámci krize středního věku a dokazování si, jak jsem stále dobrý, jsem přijal výzvu kamaráda Lojzy, který pořádá závod označovaný jako Ultra 100 mil. Že má cca 100 mil je jasné, ultra je to asi proto, že to je kapánek do kopce. Nezbytně posunutý start na kuropění byl zážitek sám o sobě. Dresy Nezmarů sjíždějící se na náměstí ke kašně (start) si klestily cestu společensky unavenými skupinkami těch, co nás mají živit, až my nebudem jezdit ani na kole :-) Po startu podobně u plovky, kde nebylo trávy vidět pro hromady odpadků a kelímků. Nejsme ale žádní moralisté, ostatně i kdosi z nás prohlásil, že asi vidí své nedopité pivo :-) Pak už nastala krása přírody, tnuli jsme pruhy povalující se mlhy a tretrama stírali rosu podél kolejí našich bajků. Tempo si nezadalo s běžnou úterní vyjížďkou, takže šlo jen o to, zda se roztrhají dříve mlhy nebo naše skupinka. Došlo každopádně na oboje. Od Kluka jsem kluky někdy viděl, někdy spíš tušil kdesi lehce přede mnou. Dokonalost mého „textového mapníku“ (viz foto galerie) utrpěla v Třešňovém Újezdci, kde nějaký šikula přeznačil modrou, takže jsem navštívil neplánovaně i VPR Vodice. Lojza říkal cosi o tom, že ve Lhenicích je kontrola. Projel jsem náměstí, ale nikoho neviděl, ještě nebylo 8 hod, tak jsem si říkal, že asi ještě kontrola spí :-) , vyjel jsem nad Lhenice, na nejvyšším bodě usedl na klády a jal se svačit/snídat. Když jsem se zase rozjel, čekal mě asi po 200 m veliký transparent, natažený mezi stromy, který označoval kontrolu, na níž všichni snídali… :-) Chalupa Majerových má genius loci, kamarádské majitele a k tomu geniální gulášek, nealko pivo, excelentní zákusek s banánovou pěnou. I přes incident na kládách se nedalo odolat, snídaně #2. Zase chvíli ve skupince, ale louka nad Mičovicemi mě zas poslala na samotku. Frantoly a zelená údolím Zlatého potoka na Vitějovice jsou démonický kraj, hezké vyhlídky na Prachatice a šup do Husince. Tam jsem zas potkal na námíku kámíky. Vietnamec nás napojil a doplnil zásoby a honem směr přehrada. Zas pár kilců ve skupince, ale stoupání na Bobík nemá cenu přepálit, takový nevinný název a taková potvora kopec. Navíc nahoře fakt nic neni. Před oborou Boubín mi dochází voda a já mám skoro problém vyrvat kolo po tom žebříku do obory. Ve Volarech zas potkávám kluky, ale ti jsou již občerstveni (opět večerka,tentorát prý česká), prý jestli jedu s nimi. No tak to teda ne, to už fakt ne, taky trochu kultury! Bylo lehce po poledni. Dosedl jsem v hospodě U potůčku a zjistil, že jsem pekelně unaven, je mi blbě a už se mi nikam nechce. Zpětně vím, že to byla hlavně dehydratace. Výhoda celopéra je, že tě nebolí záda a zadek, ale nedáš tam druhou flašku…Hospoda skvělá, kofola, pivo, polívka, znojemská mi udělaly nakonec trochu nečekaně i dobře, v samošce jsem ještě koupil minerálku a dal do Lojzabagu (thank you, master tailor!). Od té doby už nastalo pravé kochání, slíbená selfíčka :-) Chrti byli přede mnou nejméně 1,5 hodiny, zadní skupinku jsem tušil (a rád) v zádech. Dokonce jsem jim psal sms, že bysme se mohli spojit. Na Libíně mi paní v kiosku potvrdila, že už skupinku bláznů mého typu obsloužila a zeptala se, zda si koupím vstupenku na rozhlednu. Nezabil jsem jí a poručil kofolu a vodu. Ona: „takže stejná objednávka jako ti před vámi“. Modrá dolu byla trochu zrádná, párkrát jsem se vracel a ztrácel, ale žádný velký drámo. Do Ktiše to byl i kus asfalt, krásný ktišský rybník nabídl pohledy nejen na třpytící se hladinu, ale i oblé tvary krás okolní přírody. Lojza za mnou měl dokonce to štěstí, že prý i bez podprsenky. Asi aby se to vyvážilo (nebo doplnilo?), tak následující zelená byla trochu prcačka, padlé stromy, křoviska, klacky. V Březovíku vím o myslivecké hospodě, poprosil jsem jen vodu, ale pán mi i roztočil, bylo mi to blbý, tak jsem si sednul a popovídal s místními. Nabídli mi i domácí perník s čokopolevou, ňam. Štamgast, z něhož se vyklubal mistr republiky ve volejbale (70.léta) mi vyprávěl, jak jezdili taky na kole-silnička, každého 1.ledna na Kleť. Prý hlavně dolu to bývala zábava. A uklidnil mě, že v Boršově určitě budu za světla. Tak když to říká i on? Mám moc rád Provázkovou louku u Borové, je taková magická. Trochu jsem z ní ale hledal cestu do Chvalšin, nakonec se povedlo. Dávám energotyčku před Kletí, ale buď je zkažená nebo ta voda z hospody nebo něco jiného, ale je mi blbě od (jinak kachního) žaludku. Červená na Kleť to nezlepšila a ten prďola co (ne)čepuje pivo na Kleti už vůbec ne. Jak mě namích se zavíračkou, nechal jsem tam na zídce bidon a ještě cestou dolu ztratil brýle. Náladu mi trochu zlepšily výhledy z Třísova a hlavně becherovka v kiosku u trati :-) To už bylo celkem jasné, že dojedu, nestane-li se něco nečekaného. Dokonce jsem v té euforii měl pocit, že bych mohl jet snad klidně dalších 100 km. No, podobný pocit jsem měl za Volarama a myslím, že nejpozději na Dolní Sněžné mě to zas pustilo :-) . U Dívčáku proplétání mezi skauty a pak proti mě, pod skálou na červené – moped! a na něm nějaký metrosexuál z metropole velikosti Křemže. Cestou kolem řeky jsem ještě dostal neskutečnou chuť na opečený špekáček, protože všude kolem voněly právě rozdělané ohně chatařů. Na Poslední štaci jsem se opět shledal s kamarády a dokonce nečekaně i se Stanleym..je to pravý Nezmar, u Husince si přivodil trochu necyklistické zranění-vymknul kotník, ale sehnal si dopravu do Volar, odtud vlakem do ČB a následně zas na kole do Boršova..brave heart! Krátce po mě dojel i zbytek, všichni v čase, super! Můj celkový čas 15:26, což je mimochodem přesně čas plavce Venclovského. Tak si společně s „Frantou Kanálem“ mohu říct : „Ja su tak šťastné…! ;-)

Čas vítěze 12:29, čas Peti Šikla 12:31 stačil na 3.místo, gratuluji všem!

NOC: toto není skrytá reklama, ale můj lehce upravený song dne proti trudomyslnosti. Druhé místo obsadil Pavel Bobek: „Veď mě dál, cesto má…“

„Já dělám točky točky, já nožičky mám hezoučký, kdo nemá kly je nula, já bulím – bolí noha, já taneční mám vlohy, já pískám na chaluhy, já mizím, jak je známo, MĚ SVÍTÍ ZUBY KÁMO!  i like to MOVE IT ! :-)

P.S. Velký dík patří Lojzovi, který to vše skvěle organizoval a ještě i jel. Vivat http://www.orgonbags.cz/

After all, it’s got to be a little bit stupid in order to be fun.

Trasa: 58 km, Malák, Roudné, pod Včelnou, mohyly, Plavnice, žlutá do Římova, kolem přehrady, Velešín, na druhej břeh, kolem přehrady, Římov, Hamr, kolem Malše Doudleby, rechle, Plav, Vidov a domů

Výškové metry: 724 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Hony, Sochy, Petr Šikl, Zdenál, Duby, Tůča, Vláďa, Aleš, Koubič

Pád: Hony – prý divácky atraktivní broučínek na záda, Venda – říká že ne, ale tři říkali že jo, Ondra 3x – triptich jsem dokázal vměstnat do asi 50 metrů, protože jsem stezičku na pravém břehu na skále jel srdcem :-) Sám bych to ale viděl na pády dva, neb ne úplně kontrolovaný výstup z kola směrem ze srázu ;-) se obešel bez dotyku ruky se zemí a já se v poklidu zastavil zády o strom v poloze “Ježíš na kříži“, ale i to je prý pád…

Defekt: nix

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/1HgLa

Komentář: Při debatě na startu se zjistilo, že s nechutí ke Kleti na bajku na tom nejsem sám (na silnici jí ale mám MOC rád!) a dík obecné nechuti k trasování to zase zbylo na mě (příště už ne, hoši!) a tak jsem to nasměroval na Římovskou přehradu. Věděl jsem, že ti co poznámkují směrem k pokročilému stavu bujnosti vegetace mají pravdu a…. opravdu měli. Všichni jsme byli zešvíkaný ruce nohy až jsem měl tu potřebu pohledat a vědecky zdůvodnit a ostatní obohatit informacemi o žahavých chlupech kopřivy. „Dříve se mělo za to, že tyto žahavé chlupy obsahují kyselinu mravenčí, poslední výzkumy ale ukazují, že je to směs tří chemikálií – histaminu na podráždění kůže, acetylcholinu na vyvolání pocitu pálení a serotoninu na zvýšení účinků dvou předchozích látek.“ Jo, to by tak asi sedělo. Samotná etapa byla znepříjemněna lesáckými zásahy za účelem těžby, a tak jsem se snažil částečně pěší výlet opestřit novým místem – soukromým pohanským obětištěm (viz fotogalerie). Vybereš si HODNĚ zapadlý kousek lesa, postavíš příbytek z chrastí, všude možně rozmístíš lebky zvířat a pak už si to tam jen užíváš a opečováváš to tam :-) Snad se i Vám „pohled jinam“ líbil.

O.

P.s. Eurama nahoněné singltraily, jsou samozřejmě lépe a více jetelné, nikde na nich nepřekáží stromky přes cestu ani tak blízko u sebe, že řídítka neprojedou, ale tyhle my máme raději, víš? :-*

P.s.2 Při odjezdu od Nezmara Aleš zahlédl autobus se svítícím nápisem Rudolfov a oznámil, že i když ho vlak do Adamova nikdy nedovezl, autobus by na Rudolfom mohl a tak počal mohutně točit a zmizel nám z dohledu. My mysleli, že jen dělá ty svoje vlny a že ho stejně nenechá řidič jet s kolem, ale autobus u Zelené ratolesti nějak podivně dlouho stál a já tam stačil dojet. Aleš zrovna dokončil asertivní rozhovor s řidičem, již prázdný igeliťáček bez peněz ;-) zastrčil do kapsy a prohlásil, že s pobyt s kolem v MHD není nejen zakázán, ale doporučen. Tak snad to jelo na tu konečnou Rudolfova, která je Adamovu blíž!

NOC: Včera se za náma stavil v hospodě Ondra a po plastice kolenních vazů to nejen na sport moc není. K dotazu, zda někdy ještě bude jezdit, sdělil, že si dává postupné cíle a teď je před ním cíl: ohnout koleno. Takže dnes je to pro Tebe.

„Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno.“ Indické přísloví

 

Trasa: 57 km, Malák, Hodějickej lesík, Hůrka, lesíkem pod Zborov, Trocnov, kolem bezdomáče do Radostic, přechod Stropnice, po zelené podél Stropnice, Ostrolovský Újezd, lesíkem zase zpátky ke Stropnici, Komařice, podél Stropnice, Doudleby, rechle, Vidov a podél Malše domů

Výškové metry: 709 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Hony, Sochy, Petr Šikl, Zdenál, Duby, Vláďa Řehoř, Vláďa, Míra Dvořák, Vráťa, Jirka Habrda

Pád: Bivoj – prý to bylo únavou :-) Nevím, ale jistě to bylo do krve. Při debatě o zranění proběhla zajímavá diagnóza od jistého ;-) doktora: Na šití to není, je to jen odřený, ale hodně do hloubky…, Zdenál – sice bude nesouhlasit, ale kontakt se zemí rukou byl a Ordnung muß sein – to on ví nejlíp

Defekt: Vítek – oprava hlavového složení se prostě počítat musí

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/1GkcM

Komentář: Toto úterý jsem před vyjížďkou absolvoval „rozjetí“ 2,5 hoďky na silnici z Tábora do CB v pěkném tempíku a doma si říkal, že to bude ještě prdel, neb jsem se cítil pěkně unavený. Dal jsem si proto dva cíle. 1) Netrasovat. Hlava si odpočine a já můžu klábosit, zatímco jiný přemýšlí a hlídá ovečky. 2) Zabránit výjezdu na Kleť. Byl navrhnut předem, počasí by mu i přálo, ale co moje nohy? Na startu se však nikdo k jiné trase neměl a tak jsem obětoval cíl číslo jedna, neb Kleť jsem vyhodnotil jako větší pohromu :-) Jako chlapec, po celé dětství se válející na gauči nemaje zkušenosti s dvoufázovým tréningem, jsem však zcela neodhadl situaci. Únava byla jen velmi přechodná, neb jsem toho přeci jen zas tolik neujel a po pár otočení nohou jsem byl vlastně velmi pěkně v tahu a tedy opravdu jinde než nerozjeté mužstvo. Jenže to jsem jako dvoufázová prvnička nevěděl a jen jsem se strachoval, aby se nepoznalo, že už jsem unaven. Vyšlo mi z toho rozhodnutí že pojedu blízko dorazu, abych překryl manko únavy. Výsledkem byla likvidace „zasloužilých Nezmarů“ už v Hodějicích,  roztrhání ostatního mužstva, výtky vůči přepálenému tempu, Bivojovo zranění (viz výše) a CTS (celková tělesná slabost) traséra od dvou třetin vyjížďky. Hoši, je dobré přiznat chybu. Omlouvám se, neznal jsem se :-) A posledních pár kilometrů jen mátožně točit nohama škemraje u Majka aby mi jel špic už taky nechci… K vyjížďce samotné asi jen tolik, že jsem rád za znovuobjevení přechodu Stropnice po dvou (zřejmě někým ukradených) betonových stožárech od elektrického vedení, který jsme minulý rok nemohli najít. Heuréka.

A jak už nadpis vyjížďky napovídá, chtěl bych jistě nejen svým jménem přivítat mezi námi ztraceného Nezmara Zdenála – dal jsem si tu práci a vyhledal jsem jeho poslední účast na vyjížďce: 23.10. 2012. Tedy pěkná pauzička. Za těch necelých pět let se změnilo mimo světonázoru na fungování občanské společnosti (viz report z minuloročního silničního zasedání) následující: ošklivý hardtail 26´´ Merida eura proměnila na 27,5´´ celopéro Cannondale, němečtí přátelé přesvědčili k výměně obyčejné cross-country helmy za freeridovou  s ochranou temene hlavy (cool boy!), technika po downhill lekcích pokročila, fyzika a „Vendostyl jízdy fullgas“ zůstaly, stejně tak přátelská povaha. Liebe Zdeněček, naši náruč máš otevřenou, avšak dočasu! Měj na paměti, žes ještě nepodepsal ;-)

O.

NOC: A citační okénko chci také věnovat Zdenečkovi – svým „Vendostylem“ to byl částečně on, kdo mě a ostatní z počátku vyjížďky hnal do červených čísel :-)

„Jsem tak rychlý, že když jsem minulou noc ve své ložnici zhasl světlo, byl jsem v posteli dřív, než byla v pokoji tma.“ Muhammad Ali

 

O víkendu 13.-14.5.2017 se konalo interregionální soustředění za účasti pražských es.

Trasa, sobota : 150 km, Roudné, Římov, Ločenice, Trhové Sviny, Čížkrajice, Žumberk, Žár, Svébohy, Horní Stropnice, Šejby, Harbach, Lauterbach, Nebelstein, Rossbruck, Harbach, Mandelstein, Heinrichs bei Weitra, Pyhrabruck, Nové Hrady, Byňov, Šalmanovice, Jílovice, Hluboká u Borovan, Vrcov, Ledenice, Zaliny, Kaliště a domů

Trasa, neděle: 135 km, Štěkře, Černice, Mojné, Zubčická Lhotka, Kozí Pláň, Poluška, Rožmitál, Zátoň, Branná, Suš, Větřní, Kájov, Červeňák, do Kleti, Křemže, Bohouškovická myslivna, Jankov, Čakov, Dubné a domů

Účast, sobota : Ondra, Aleš, Petr Pokorný, Zdenál, Džony, Jenda

Účast, neděle: Ondra, Hegy, Džony, Jenda

Trackmaker: Ondra

GPS: sobota, neděle (soubory gpx ke stažení)

Komentář: Sobotní rozumný srázek 9:30 byl víceméně dodržen a v sedmi jsme vyrazili vstříc asfaltovému dobrodružství. Předpověď počasí si každý vyložil po svém, někdo jel krátká/krátká, ti informovaní s návleky, ti přeinformovaní dlouhá/dlouhá+větrovka. Tempo pohoda, žádná časovka, spíš ale stíhačka-honili jsme stále jeden mrak. U Římova jsme do něj dokonce na minutku vjeli a v tom okamžiku vylezla jakási přerostlá zmoklá slepice ze křoví (výškou spíš tedy pštros), a on to Větrák se svými kámoši :-) Naštěstí přesně v tom okamžiku zase přestalo, takže dlouhodobý problém nebyla voda shora, ale zespoda. Na lepší časy se blýskat nemělo, naopak hrozilo, že se začně blýskat. Opustil nás v ten moment sice nejlépe oblečený, přesto promočený Vlasta-Alešovo kámík. V Žumberku si Džony odfajfkoval „visited“ a tešil se na slíbený další pivovar Jílovice, neb se trasa kvůli počasí měla měnit. To by ale nebyl Nezmar team, toho bohdá nebude, aby se trasa měnila jen kvůli počasí. Tak jsme objeli mrak přes Žár a sprintem šup do hospody ve Stropnici. Pobyt zpříjemnila pečená kachnička s drbáky a zelím, za kterou nám Ondra vyčinil (že nás to prej skolí a budeme na cestě pykat) a objednal si vepřoknedlozelo (prý podstatně dietnější :-) ), došlo i na palačinku. Mrak poodešel a tak jsme vyrazili, pár kapek ještě spadlo, ale Rakousko už nás vítalo zalité sluncem. Výživný výjezd na Nebelstein a pro cvik pak ještě Mandelstein, škoda jen, že ty sjezdy se nedaly pustit. Další přeháňku jsme přečkali na celnici Pyhrabruck, kam jsme opět (už deštěm) dospurtovali. Cesta krásným českým krajem domů pak už byla spíš za odměnu, bonusem pak Jílovická jedenáctka. Pražáci byli vzati ještě na vyhlídku nad město (Dubičák), Petr P. se Zdenálem se málem dostali do konfliktu s mladým (kdoví zda ne mladistvým) řidičem plně obsazeného po domácku nastříkaného vytuněného pekáče VW polo, který si potřeboval namastit ego a na mokré silnici nás málem (a hlavně schválně) za vydatného troubení poslal při sjezdu  k Emauzím do škarpy. Jak propastný rozdíl v chování účastníků silničního provozu u nás a za hranicemi… :-(

Nedělní etapa vedla výhradně českou krajinou, byla deštivější, kratší, ale kopcovitější. Těžký výjezd na Polušku, horem dolem kopci pravého břehu vltavského kaňonu kolem Rožmitálu, padák k řece, obídek v Branné (3 x dražší a 2 x horší než v sobotu), horem dolem kopci levého břehu, přetnutí státovky v Kájově, výjezd do masivu Kleti (ale ne na vrchol), spadnutí do Křemže. Náročnost trasy co do fyziky umocnily horší kvalita povrchu, hlavně pak mokro zespoda i shora. Mentálně unaveným domestikům pana Ondry, který trasoval z háku, držíc do té doby wattovou kázeň, bouchly za Klukem saze a po více než kilíčku v nohou proletěli jeden z měřených úseků (aplikace strava) u Dubnýho jen o 3 vteřiny pomaleji, než je rekord trati. No, pěkné rozloučeníčko s jihočeskou krajinou, nad kterou se celý víkend přespolní kamarádi alias Pepici rozněžňovali…tak zas někdy, kluci ;-)

Trasa: 51 km, k Meťáku, kolem bezdomáčů, červená kolem Vltavy, Starý časy, výjezd k mohylám, bloudění nad Holubovem, kolem mlýna na Křemži, Bohouškovice, Kluk, sjezd na Slavče, Hradce, Lipí, Kaliště, Třebín, Vlčí jáma, do Čtyráku kolem KMP, na Samson ke Zdendovi.

Výškové metry: 817 m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Stanley, Petr Pokorný, Hony, Koubič, Víčko, Duby, Viki, Venca Drbout, Jakub

Pád: Aleš front flip no hand na druhý kládě při odbočce doprava na červený kolem řeky, Venca Drbout, Peťa Pokorný (oba pokus o vyjetí kopečku u Křemže)

Defekt: Nikdo

Trackmaker: Vítek, Eri, Ondra

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Vhozenou rukavici do ringu v podobě trasování zdvihl Vítek, aby nás poslal na červenou kolem Vltavy s cílem v úbočí Kletě. Stačí trocha slunečních paprsků, krátký dres a člověk by si myslel, že kaluže a bahno nepotká. Červená je však zrádná, umí překvapit, bahenní jízdu naservírovat, a když v jejím nejtěžším úseku potkáš potláčající konkurenční bikerskou skupinu, je o zábavu postaráno. Škoda jen toho hrbu s kořenem, který byl pro mnohé výzvou, tak ten už tam není, byl vyžehlen dohladka, aby kolo ani nedrnclo. Dívčák, Starý časy a je tu strmá pěšina za Hamrem, v ní bagřík a již všichni potláčáme. Sjíždíme se v Třísově za železničním přejezdem, než dorazí poslední stíháme s Vénou Kofolu a pokračujeme na Mohyly. Následuje objevitelská fáze vyjížďky pod vedením Ondry jež nese své ovoce, včetně zapózování na louce s Kletí v pozadí. Za náhonem nad Křemžským Mlýnem dochází k endorfinovému návalu, u mnohých borců však vedoucímu k pádu.  Co zmůže malý, zato prudký kopec s četným obecenstvem. Někteří si to dali dokonce opakovaně, leč bez kýženého úspěchu. I tak patří pokušitelům uznání.  Návrat domů je veden pod taktovkou zkušeného horského vůdce Eriho přes vrchol Kluka, a to ztečí od Bohouškovic. Sjezd přebírá na poslední chvíli Vítek, volí zelenou na Mříč a padák ke kapličce. Zde mu Eri přetahuje zpět skupinu a svižným tempem míří ke Slavči. Dojíždíme Stanlyho, který nás rád vidí a zároveň chválí, že ho hledáme. Kdyby to tak byla pravda, ale tahle vyjížďka už dávno není o čekání na posledního. Lehký zmatek je i s hospodou, kam že se to pojede? Do KMP, nebo ke Zdendovi na Samsona? U půllitru Samsona se potkáváme s Banánem a Vláďou, jsou po jízdě kolem Římova čistí, možná i vyžehlení, zato někteří z nás zmuchlaní ale především všichni od bahna.

Hony

 

NOC: Kdo chvíli stál, již stojí opodál – den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje.“ Jan Neruda