Archiv
Září 2016
Po Út St Čt So Ne
« Srp    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

V tradičním termínu se konala tradiční akce za již tradiční účasti Nezmarů a hlavně Nezmarčat. Výcvikový kemp našich mladých nadějí začal především skvělou předpovědí počasí a tak se páteční nájezd nijak neodkládal. Seznámení se a připomenutí si zapomenutých jmen z loňska proběhlo zcela hladce díky hladké lihovině podávané (jen dospělým) „vítačem“ Danem a také ochutnávkami mnoha výtvorů „drobného pečiva“ našich drobnějších a šikovnějších poloviček. Minuta ticha za padlého čuníka vznikla tak, že se tou dobrotou zacpala všechna ústa..skvělá šunka – díky, Samíku ;-) Došlo i na ohýnek, došlo i na koupačku v rybníku, došlo i pivo. Naštěstí jen první sud ;-) Dětičky byly vzorné, družily se přiměřeně věku a zájmům a spát šly víceméně spořádaně. Však je také čekal pěkně náročný výlet.

Sobotní ráno bylo zasvěceno posledním technickým okénkům, ladění trasy, ale i koupání a tak. Hlavní skupina si dala za cíl Vlkovskou písečnou dunu (asi když už bylo to vedro), čehož úspěšně (tuším, že přes Jemčinu) dosáhli, poobědvali jako loni ve vlkovské hospodě a zpět to brali přes Metel a kolem Holné, kde se obě skupiny zase sjely. Ta druhá (naše) si dala motanici v Jemčinských lesech, viděli jsme pomník Lannův kříž, pomník socialismu v podobě ROH rekreačky a zažili skvělý (a za proklestění se zelenou turistickou i zasloužený) oběd v Evženově údolí. Výborná koupačka na 16,9 řkm Nežárky. Společné zhodnocení dne na zmrzlině v Roseči u Jitky a hurá do cíle. Večer na srubu byl báječný, v tričku u ohně se dalo být až do půlnoci. Grilovací linka (díky, Vítku) dodávala na krájecí linku a ta posouvala na expediční plošinu, z níž se logisticky (a logicky) přesouvalo do bříšek. Ideální model pro vícečetné stravování!

Nedělní plán byl pohodový (zajet si nedaleko na společný oběd) a umožnil spojit všechny v jeden peloton. No, ve skutečnosti ti malí najeli ještě víc, protože si mazáci cestu zkrátili přes louku..Zamluvený byl pěkný penzionek U Černého čápa, kam jsme dojeli na objednanou hodinu na minutu přesně. Posilnění svíčkovou a nebo řízkem zavdalo plánu na delší návrat (zjistilo se, že není až tak důvod spěchat) a tak ti co chtěli a mohli, jeli na koupačku do pískárny mezi Stráží a Mlákou. My, co zvolili kratší cestu na srub, jsme se na pískárnu přesunuli autem. Šťastný návrat všech druhů dopravních prostředků, pozdně odpolední balení a odjezd.

Všem patří velký dík za účast, organizaci, vzájemnou pomoc a parádní sportovní výkony. Nemohlo to být o moc lepší ;-)

Trasy : sobota – skupina A 48 km, skupina B 29 km; neděle – skupina A 31 km, skupina B 19 km

Nezmarská účast : Honza Mareš, Vítek S., Venca, Majkl, Kory, Pavel Tíkal, Petr Pokorný a na neděli i Ondra

Trasa: 42 km, podél Malše Roudné, Vidov, modrá Heřmaň, kolem mohyly, úbočím zpět směr Plav, Doubleby, modrá Horní Stropnice, Hamr, křížová cesta, Římov, po žluté zpět, Kameňák, kolem kolejí, Včelná, Rožnov

Výškové metry: 550 m

Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra (jen ze soucitu a jako odměna že dorazil alespoň na pivo), Kocour, Tonda, Petr Pokorný, Majkl, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Kory, Bivoj, Honza Mareš, Banán

Pád: Banán, Tonda

Defekt: Ondra – trhač ořechů, Tonda – při pádu ohnul patku

3GC: Tonda

Trackmaker: Hony (chvilku Ondra, chvilku Vítek)

GPS: www.spors-tracker.com

Komentář:

POSLEDNÍ VYJÍŽDKA OD 17 HOD byla zároveň první tak trochu podzimní – pořád ještě suché cestičky, sem tam louže po víkendovém dešti, ale už nižší teplota, kolem 11°C. Pěšinky kolem Malše jsme projížděli svižně až nad soutok Malše se Stropnicí. Při oddechování na polní cestě po skončení terénu volal z dáli Ondra o pomoc, diagnostika byla přesná – prý mu nejede kolo. Postupně dojíždějící zpřesňovali informace, asi strhnutý ořech či co. Peťa se mu vydal zpět pomoci, i když už jsme tušili, že závada nebude opravitelná. Ještě chvíli jsme potom doufali, že alespoň Peťa se vrátí do peletonu, až nechá Ondru svému osudu, ale Peťa se hrdinsky rozhodl Ondru dotáhnout domu – ke slovu přišla guma … a co se mezi hochy na vyjížďce s gumou stane, zůstane mezi nimi. Oba v hospodě seděli zamlklí a nechtěli se o tom bavit.  Ondrovi se prý moc hodil trénink z Karlovic (vlek za představec). Do konce vyjížďky se už nic zásadního nestalo (až na malé blouděníčko na Včelné), moc pěkně jsme se projeli, terén od začátku do konce, k Nezmarovi jsme dojížděli se soumrakem.

Zdar V.

 

NZO dnes inspirováno nevšedním setkáním na vyjížďce:

Náš páv není úplně zdráv
Doktora jsme zavolali
Rukou nad ním máv

Řekl nám, že simuluje
Schválně že se nečepýří
Prý to pozná podle toho
Barvama že zdravě hýří

 

Náš páv stejně nebude zdráv
Doktor tomu nerozumí
Je to doktor práv

 

 P.S. Příští vyjížďka startuje v 16.30!!!!!!!

 11.09.2016 proběhl 22. ročník cyklistické časovky do vrchu Kleť (závod seriálu JAL 2016)

 

Informace o závodu a jeho histori

 

Letošní roční reprezentovali v nezmarských barvách Martin Ehrenberger a Aleš Peterka, dále pak v barvách svých týmů Míra Jiřička a Pepa Vlášek.

 

Nezmaři – výsledky:

Martin Ehrenberger – kategorie C – 4. místo, celkově 21. místo – v čase 0:30:23

Aleš Peterka – kategorie B – 20. míst, celkově 58. místo – v čase 0:35:30

 

Eriho komentář: „Rychleji to dneska neslo…dojezd z cb na kole a bramborova v kategorii :-)“

 

 

vysledky_zavodu

Z přirozené lenosti a pohodlí jsem ještě v 10 hod dopoledne váhal, jestli to má cenu, když tak leje. Radar ale věštil, že bude už jen líp, tak jako že jo. Akce začíná losováním posádek do lodí, čímž faktor náhody ředí ambice a spojuje zrno s plevami. Mě si vytáhl Vlasta, podsaditý svalovec s pirátským šátkem. Očima sjel mou, proti němu vychrtlou, postavu trochu odměřeně, vztyčil zaťatou pěst a vyhrknul otázku (na niž čekal jedinou odpověď) : „pojedem na krev?“  Tož, byl jsem překvapen, ale souhlasil jsem ;-) Pak ještě dodal, že jezdí Krále Šumavy a tak..hmm. Pořadatelé chtějí asi závod více profesionalizovat, tak prodloužili prodloužitelné tratě (voda, běh). Na kanoích jsme tedy bojovali nejprve proti větru asi 300 m na startovní linii, aby jsme si to pak odpádlovali zpět v tempu. Zrušily se objezdné bóje, ale přibyl „finish coridor“ těsně před výlezem z vody. Tam se vařila voda, až kapři skákali ven, fakt! Bohužel jsme asi jako jedni z mála dodrželi startovní linii a po výstřelu z brokovnice museli balík dohánět, nicméně jak Vlasta slíbil, tak udělal. Letěli jsme jak raketa na Dunaji a vyloďovali se na takovém 15.-20.místě. Samozřejmě ani já se neflákal! Parádní výsledek dosáhl (tradičně) jmenovec a kamarád Petr Pokorný, který ve spojení s atletickým junákem na háčku kladivovali tak skvěle, že se jejich příď dotýkala břehů u Bošileckého mostku jako druhá! Následoval běh do depa pro kolo, kde jsem měl mašinu (chytře) připravenou na výjezd hráze (ostatní to vedli), čímž jsem získal asi 3 místa. Šup přes mostek a na šotolinku. Kolem rybníka to samozřejmě svištělo, převýšení celkem asi 30m, polovina (dojezd) po asfaltu. Snaha byla získat v terénu, ale zase nepřehánět, aby zbyly síly. Většina sokolíků se takhle právě utavila, takže na prvním kilometru jsme se předjížděli jak zběsilí, ale pak už jsem jim ujel a nikdo mě celou zbylou cestu (dlouhých asi 10 km :-) ) nepředjel. Tímto děkuji bajkerské a silniční sekci za výcvik fyzický i taktický ;-) Zároveň se ale čelo nepřibližovalo až tak rychle, jak bych si přál a, hlavně, cíl se nezadržitelně blížil. Docvaknul jsem kluka na 4. místě (btw. jel na trekingové hapině, že bych se s ní i na nákup do Jednoty styděl) a já se mu jal vysvětlovat princip střídání se, abysme dojeli toho před náma. On na to, že to právě říkal už ten před náma a pak mu ujel, takže na to moc neslyší. Jeho chyba. Párkrát jsem ho vystřídal, ale on se rozhodl, že bude prostě přede mnou, takže jsem se pěkně vyvážel a šetřil síly na běh, který byl letos o poznání delší. Před „horskou prémií“ s kótou vyšší asi o 5 metrů než okolí jsem mu přátelsky nabídl společný nástup, ale nabídku nepřijal a tak jsem se pokoušel tu trojku co byla přede mnou sjet trochu na krev. Týpek byl ale dobře zatáhlý a hlavně mu to (opět romanticky přes Bošilecký mostek) i běželo, takže nebyla šance být lepší než čtvrtý. Za odměnu jsem si pak cestou domu dal v Globusu řízek s BRAMBOROVÝM salátem :-)

Pěkná akce, jako vždy, žádný těžký závod, ale přátelská atmoška, což je hlavní. Příště, kluci, ale jedeme na raftech a ukážeme jim sílu kolektivu! BKNEZMAR, nás nic nezastaví!

NZO (nelze jinak) :

Na tom bošileckym mostku
hrály tam dvě panny v kostku
Hrály hrály hrály až se obehrály
shodily se z mostku

Nejsou všechny holky stejný
některá má voči černý
Některá má voči, některá má voči
některá má černý

Nevěř holka chlapci, nevěř
na řičici vodu neměř
Voda ti vyteče, chlapec ti uteče
bude lásky konec
voda ti vyteče chlapec ti uteče ,
bude lásky konec

 

Trasa: 38 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, Hradce, Slavče, prďák po zelené na Kluka, sjezd do Vrábče, Tři brody a po červené kolem řeky k Nezmarovi.

Výškové metry: 602 m

Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Kocour, Petr Pokorný, Majkl, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Kory, Bivoj, Pavel Samec, Venca Drbout, Honza Mareš, Banán, Honza Mikolášek, Filip Toul.

Pád: Přemek

Defekt: Samouš – trhač řetězů, Eri – defekt u bezdomáčů

Trackmaker: Hony

GPS: www.spors-tracker.com

Komentář: Počasí na jedničku vytvořilo ideální příležitost otestovat výkonnost týmu a užít si suchou červenou kolem Vltavy. Přihlásil jsem se tedy o trasérství a nasměroval skupinu na Švábák. Nasazení ostrého počátečního tempa při přesunu do Slavče zažehnal Ondra svou žádostí: „Hony, držto na začátku na čtvrt plynu.“ Díky tomu se podařilo udržet celou dvacetičlennou skupinu až pod prďák na Kluka. Zde došlo na test fyzické výkonnosti a technických dovedností při výjezdu. Tentokráte odmaturoval Šiklín, Vítek a Kory. Dobrá práce!!! Ambice, které jsem do sebe vkládal se bohužel nepodařilo uskutečnit, jednomu šlápnutí téměř před cílem jsem se nevyhnul. Po cestě jsme ztratili Sochyho trpícího žaludečními potížemi. Pod vrcholem Kluka se oddělilo béčko. Záplava hormonů způsobená fyzickou zátěží cloumala nezadržitelně týmem, což mělo za následek ztrátu Majkla objíždějícího prďák vedlejší pěšinou. Po sjezdu do Vrábče těžbou rozdrásaným úbočím Kluka, ukázal Samouš svou ukrutnou sílu a přetrhl řetěz. Mechanické okénko zahájil hrubou silou Aleš a s téměř chirurgickou přesností dokončil pan doktor Šikl. Lehká časová prodleva tak napomohla Majklově návratu ke skupině „A“. Sjezd přes Tři brody na červenou byl ideálně jetelný, jak už jsem to dlouho nezažil. U Cábů jsme se setkali s béčkem, které zvolilo těžší variantu výjezdu Třemi brody, aby se s námi posléze potkalo U Rybů. Červená kolem Vltavy byla pojata jako sprint jednotlivců. Všechny skupiny se definitivně sjeli těsně před nadjezdem přes E55, kde začala eskapáda Eriho a Vítka. Tito se oddělili, aby si užili průjezd kolem bezdomáčů pod mostem. Zbytek valil po novém asfaltu, část zahla na polní cestu k Vltavě. U Meťáku zachytil Ondra Eriho SOS, který pořídil defekt, na jehož zdárnou opravu chyběla jedna zásadní pomůcka – pumpička. Eri si ji ve chvatu nevzal a Vítek, jemuž byla odcizena s kolem, ji ještě nezakoupil. V tu dobu již byli Ondra se Šiklínem na záchranné pumpičkové akci. Závěr vyjížďky se tak lehce zkomplikoval, ale všechny chmury se pak rozplynuly nad půllitrem zlatavého Samsona.

Hony

 

NZO:

Krajina zalitá sluncem a stíny,
nahoru dolů od bahna a hlíny.
Klikatá stezka mezi stromy,
pěšina úzká mezi domy.
 
Strom života přeťat má kořen,
stojí tu stále přírodou stvořen.
Cesta se ztrácí v kolejích strojů,
cestička jež vede nás domů.
 
Přátelství pevné a stálé,
bok po boku vedoucí dále.
Trnitá stezka kolem skal,
odbočka již jsem nečekal.
 
Města a vesnice v měsíčním hávu,
zlatavý pohár jež vyčistí hlavu.
Ulice, dlážděné chodníky,
začneme znovu od píky.
 
 

Trasa: 43 km, lávka přes nádraží, Sucháč, Dobrá Voda, Švajce, Třebotovice, Ohrazeníčko, Ledenice, Pulmon, Zaliny, Ohrazení, Zborov, hodějickej lesík a domů

Výškové metry: 473 m

Účast: Ondra, Venca, Aleš, Pavel Tíkal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Bivoj, Honza Mareš, Ondra Míka, Petr Šikl, Vráťa, Majkl, Kory, Duby, Eri, Vláďa, Vítek, Víťa Kořínek

Pád: Bivoj 3x- šíří se asi nějakej třípádovej virus nebo co…, Eri

Defekt: Ondra – ti, co nesledovali, že mi měnil Peťa Šiklů jen obdivně pokyvovali – to už to máš, jo? Jo mám, jsem BOREC! :-)

Trackmaker: Petr Pokorný (od rodinného stříbra se neodděluje ani malá část, to vím. Jen jsem se na něj chvíli díval. Ve vitríně ;-) )

GPS: www.endomondo.com

Komentář: Pulmon. Všichni ví, všichni znaj, takže o čem psát? Už se vysvětlovalo na stránkách x-krát…

 

No úplná pravda je, že plně orientovaní nejsou úplně všichni – kupříkladu Bivoj (někdo tím příkladem být musí!) nám na Pulmonu vyprávěl, že minule jsme na podzim byli taky na Pulmonu, ale na jiným… Jeli jsme tam jinudy, vypadalo to jinak, ale taky jsme říkali, že to je Pulmon a připojovali vysvětlující historku. Ehm, byl to ten samý Pulmon. Jen stačilo jet jinudy a k Pulmonu přijet z druhé strany :-) A to je na našich vyjížďkách krásné. I stejné cíle jsou pokaždé jiné a na jiný způsob. Mě osobně včera ještě zaujalo zjištění, že krávy – ačkoli maj celou louku pro sebe a ta louka je všude stejná – tak ony ty potvory chodí po pastvě jednou uzoulinečnou pěšinkou. Buďa taky fandí singl trailům jako my, či snad ctí geopatogení zóny? Nebo si nechtěj pošlapat čerstvé lupení? :-) Dlouho jsem nad tím přemýšlel, muhehe. Každopádně když už jsme měli kravská lejna všichni na obutí (PNEU!!!) a v případě Pavla Tíkala i na dresu (zašpačkoval si…) přišel kravský trajlík vhod. Jo a pánové, ti kdo drželi elektrické dráty a umožnili hladký průjezd všem z ohrady ven, byli odměněni nezájmem „kamarádů“ o gruppo compacto a vše si museli tvrdě dojíždět. Dík, solidarita je naší předností… Na závěr při finišování v hodějickým lesíku, jsem pamatujíc na předsevzetí, svou komunikaci omezil na minimum (úplně mlčet mi prostě nejde) a zařadil se ke konci skupiny, ale asi se ten smolík nějak přenáší. Hned jakmile jsem začal odříkávat mantru Safety first, lehnul Eri. „Boček“ neuhádal, neb rochnění v ostružiní vidělo až příliš mnoho lidí. Jedu dál a tu najednou, z mechu a kapradí 5 metrů pod stezičkou, se od potůčku škrábe Bivoj – právě dokončoval svou trojpádovou kalvárii. Boční double flip 360 (rozuměj: válení sudů i s kolem s dvěma otáčkami). Sice bez vrutů, (do příště vypiluj!) ale na dnešním prvním místě v atraktivitě pádu se přítomná trojčlenná jury jednoznačně usnesla. A počala poskytovat mechanickou pomoc a uklidňující slova.

O.

P.s. Pády prý byly projevem jinošství – panáky v hospodě na Bivojovo narozky rozhodně prý neznačí stárnutí!

NZO: Ještě se vrátím k tématu Pulmon. Vím, že není úplně u všech destinací snů. I škaredící obličeje jsem viděl… Mě se ale líbí, že Peťa není přizdisráč a svou si prosadí. Žádnej kompromis, žádná polovičatost. Následující verše jsem poprvé slyšel z úst recitujícího Václava Postráneckého v propagačním klipu na vstup ČR do EU. Nevím, jestli se na alegorii češství něco vstupem změnilo, ale minimálně Peťa se o to jednou za rok v září snaží:

Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle,
vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět.
Při kterémkoli tak nás vidím díle.
– Ne zlí, ne dobří. Něco uprostřed

Vábeni věčně vším, co pro nás cizí,
šumařit jdeme v chladný pro nás svět.
Na půli cesty tato náhle mizí.
– Ne sví, ne cizí. Něco uprostřed.

Zvedneme ruku. Potom zase klesne.
Dnes oheň v nás. A zítra zase led.
Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne.
– Ne živí, mrtví ne. Tak něco uprostřed.

 

Dodatek od Petra P. : Už dlouho mám pro tento report připravenu kulturní lekci francouzštiny, takže Ondra promine, bude NZO 2 :

K četným dotazům co to ten pulmon je, odkazuji na předchozí reporty 2014 a 2015 a pro letošek dodávám, že výraz pochází z francouzštiny, kde „épaulement“ čti [epolmɑ̃] (do příště se každý naučí vyslovovat i s přízvukem!) je val, násep. Francouzština byla zjevně vojenský jazyk, výraz zná i ruština, zvídavec klikne na ЭПОЛЕМЕНТ

kvíz pro dnešní den : odhal co je na obrázku,  jak se ten literární útvar jmenuje, kdo to napsal a kde leží pohřben ( možnost získat až 4 body ;-) )

kviz-pulmonapollinaire

Trasa: 41 km, Čína, kolem Škodovky na Rudolfov, k Mrhalu, pod Babu, dvě kolečka na Babě, Jivno, Mrhal, tři kolečka na Hlincovce z jedný strany, Kodetka, Hlincovka z druhé strany, kolečko na Dubičáku, kolečko na Švajcích a domů

Výškové metry: 745 m

Účast: Ondra, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Sochy, Pavel Samec, Bivoj, Honza Mareš, Ondra Míka, Víčko, Petr Šikl, Vráťa, Majkl, Kory, Duby, Pavel Kosař, Venca Drbout, Petr Jiřička, Jirka Píša,

Pád: Venóš 3x- první pád (front flip no hand) zvládl ješte před výjezdem z k.ú. ČB a když už to měl rozdělaný, a ví že Pilník letos asi nekápne, zkusil ještě pomíchat kartami Padáka. Ondra (s padákem ještě uvidíme Venóšu, já i Aleš jsme, resp. nejsme ve střehu!), Ondra Míka – ptal ses kocourku, zda se počítá i pád, za kterej „nemůžeš“, že Tě někdo sundal… Ty naivo :-), Přema, Duby. Peťa Šikl – kladivo vesmírné spravedlnosti opět dopadlo na správnou hlavu – posmíval se mi po mojem pádu, že nové kolo jsou v mém případě opravdu zbytečně vyhozené peníze za ničení nových věcí a trvalo jen pár chvil… kopýtka trčely z maliní. Ale tomu bahnu ses vyhnul, to jo ;-) !

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra první část, po paralyzaci pádem přebral Peťa Šikl

GPS: www.endomondo.com

Komentář: Po několika etapách, kdy zlatým teletem bylo po celou vyjížďku ZALOŽIT NA FULL GAS jsem hlasoval pro ústup z „jezdivých destinací“ a zkusit se pomotat po lese, krátký stojky, technika a tak. Početnost skupiny plánu moc nenahrávala, ale co. Nakonec jsme zůstali i docela v hojném počtu až do posledních chvil, i když mě to ale stálo dosti kočírování a proseb k chrtíkům vepředu… Cestu necestu jsme si zpestřovali pádama, které v terénu opravdu bývají vděčné pro diváky. A alespoň za sebe jsem se zařek, že už opravdu musím opustit kombinaci pokusu o frajeřinku smyku při dojezdu sjezdu s hlasitým mluvení a komentováním předváděného. Má hlava, ruce, nohy tělo to vše nezvládají. A pak se musí stát, hledat se mezi družstvem papírový kapesník na otření krve a desinfekci ran ;-) , vtipkuje se na můj účet a já si spílám. Když bude vyjížďka jen o ježdění bez pádů, jen a jen pro nás všechny dobře.

O.

P.s. S novými stroji jako by se roztrhl pytel. Tentokrát Ondra Míků potvrdil, že stroj lehce pod kilo (ne, nebavíme se o váze) může posunout každého o několik pozic vpřed. Jestli to byla jen „koryovina“ (psychické vzepnutí z nadšení nad novým strojem, postupně uvadající), nebo stabilní postup do vyšších pater, se ukáže časem.

NZO: klucka, dlouho tu nebyla lyrika plná něhy a citu. Také se vám stýskalo?

 

V hluboké tůni zraků tvých

Mé srdce taje jak jarní sníh

A mizí v nich

 

V těch vodách vášně kde lásku raní

melancholické vzpomínání

 

Trasa: 40 km, tašky, Vrábče zastávka, kolem Křemežského rybníka, čistírna, žlutá nahoru, Chlum, Loučej, Pod Růžovým vrchem, Uhlířská hájovna, hájovna Plánský, spojka na modrou, k Modrému obrázku, Granátník, trailík na Letnou, Plešovice

Výškové metry: 912 m

Účast: Eri, Venca, Vítek Sirotek, Aleš, Pavel Tikal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Sochy, Pavel Samec, Bivoj, Honza Mareš, Vláďa Hais, Ondra, Víčko, Petr Šikl, Míra Dvořák, Majkl

Pád: Vítek,Venca

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Pokorný

GPS: www.endomondo.com

Komentář:  Po silničním zasedání to chtělo vytočit nohy a ostatním ukázat krásy dlouhých výjezdů a asfaltu. Předposranost skupiny, moje měkká povaha a zbytečná demokracie odřízla z plánu trasy už několikrát naplánované Vyšenské kopce – hlavní cíl. No nic, snad příště, ale určitě ne letos. Plán jsme tak nesplnili o bratru 200 výškových, nicméně i tak zněly cestou domů pochvaly za trasu, což potěší. O to přeci jde.

Zase se ukázalo,že Béčko není žádné béčko,do hospody přijeli později a nejspíš měli i víc kilců..to ne úplně ocenil Víčko,který se k nim bláhově připojil… :-)

Další rozdělení skupiny proběhlo ve vlaku, který měl dva nezávislé a neprůchozí vagony a 2  průvodčí. My „našeho“ průvodčího odbyli s tím, že platí ta druhá skupina, což překvapivě dopadlo, jen si Hony přeběhl vybrat desátek v podobě petky pivka od pana Nováka, který nás takto vybavil na cestu. Málem mu to ujelo – na rozdíl od vyjížďky, kde majitelé nových celobrk na hodně hrubém kamenivu dominovali…ale! Je třeba nepřehánět,čti dál….

Pro mě hezká vyjížďka, utahováky, šotolinka i těžký terén. Na něm právě ztroskotal naspeedovaný Víteček… Někdo nás asi nemá rád – proč se každé nové kolo musí zrovna pokřtít pádem/šrámem?

Po kolikáté už opakujeme prosbu k nebesům? Snad je to už fakt konec všem neštěstím!

 

NZO: parafrází veršů obilného kouzelníka připomeneme včerejšek (asfalt a cestou potkaný pomníček smrtelného pracovního úrazu-jak jsme byli v hostinci poučeni) a hostinec u vstřícného pana Nováka, jenž neměl než pivo, k lítosti „vinaře“ Peti, který (jako ostatní) v Rakousku výrazně zlepšil svou němčinu ;-)

Asfalt ti vychází naproti vstříc,
není co dodat ani není co říct.
Malý srdíčko v těle chce na poplach bít,
a tobě ňák nejde pochopit, že musíš jít.
Do uší doléhaj chvatný kroky,
život si odtéká do blízký stoky.
Je pozdě na plány, je pozdě snít.
 
Wein auf Bier, das rat ich dir. Bier auf Wein, trinkt nur Schwein.
 
Příští vyjížďka začíná v 16:30 !!!