Rubriky
Listopad 2021
Po Út St Čt So Ne
« Říj    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  

Trasa: 33 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 456 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D a Dan D. (father & son)., Zdenál, Hony, Venóš, Stanley, Pavel T., Marek L., Petr. Š., Dan Doležel, Filip, Eri, Míra Mikolášek, Větrák, Vráťa, Kocour, Sudí, Honza M., 

Pád: Petr Š. – kolo za začátku prý dostal, své tělo však ne (nebo obráceně?)

Defekt: Větrák

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/bafolevuro

Komentář: Však Vy víte, že já mám rád statistiky. A co si říká o statistické shrnutí více, než jubileum? Ano, ano, letos se konal cyklo gastronomicko ornitologický dýchánek po desáté! Otec nápadu je Větrák a tímto mu patří uznání, za samotný nápad a starosti co s tím často měl. První ročník se konal 16.10.2012 a mířili jsem do Jílovic. Zajímavé na této akci je, že to byla první vyjížďka, kdy se Nezmaři nedopravili do CB po vlastních, ale využili hromadné dopravy (vlaku). Dnes už skoro k neuvěření, co? I druhý ročník se konal v Jílovicích a i tento zaznamenal premiéru dnes již tradiční taškařice – jízdu z perónu po schodech do nádražní haly, pak dolů po schodech do podchodu a eskalátorem na kole nahoru. Tak všichni z eskalátor gangu si zapamatujte datum 24.9.2013 (tehdy ještě nebylo zařazeno číslo „jízda po jedoucím eskalátoru i dolů“). Jílovičtí provozovatelé však podnik uzavřeli a my se na jedno dostaveníčko přesunuli do Kájova (z reportu lze vyčíst, že se nad masem probíralo téma „anal bleaching“, muhehe). Roky 2015-2019 pak obstarala Lucie ve Vrátě, kde se vyvedla zvláště vyjížďka, po které někteří chlapci před hlídkou PČR vypnuli blikačky, aby na sebe neupozorňovali, když jedou vožralí (sic!) a ti, co byli vožralí ještě víc, blikačky nevypnuli… Jak to asi dopadlo? Neblikající parta byla příslušníky slovena a ohodnocena blokovou pokutou (také myslím doposud nezmarský unikát). Roky 2020-2021 zajistil Stanley v Podkově a na Covid párty 2020 s pokusem o Žloutenka párty 2020 se bude také dlouho vzpomínat.

Ufff. To je doba co s Vámi jezdím.

O.

NO:

Nedobře by bylo tam,

však víš sám,

kde by díru ženy a lahve neměly

 

Trasa: 34 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 270 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venóš, Kory, Stanley, Ondra M., Pavel T., Banán, J. Zibura

Pád: nikdo

Defekt: Vítek S. – zlomená patka, Banán – neměl sice defekt, ale defekaci – což je dost podobné slovo a tato kolonka je pro zachycení děje o malinko vhodnější než kolonka „pád“. I když, boh vie, esli to padalo, či teklo. Fuj.

Trackmaker: Majk

GPS: https://mapy.cz/s/gulojamogu

Komentář: Tak jsem si po 14 denní nečinnosti a lehké viróze zkusil, jaké je to být ocas 🙂 A v určitých fázích ani to ne, spíše něco jako záloha hlavního pole. Naštěstí ale Majk zvolil co nejrovnější etapu, Banán kakal a když bylo nejhůř, ztratil jsem flašku, kterou jsem prostě musel jít hledat 😉 Roviny, časté čekačky a dojezd po asfaltu z kopce na klíšťáka mě nechali dokončit. Ale never more, guys! Forma se už asi nezvedne, ale letos už nás čekají jen krátké vyjížďky s brzkou tmou, ufff.

O.

P.s. Příští start 12.10. je po široké shodě posunut na 16.30 a zakončen bude kachnou. Tak kohopak jsme letos ještě neviděli a na kachně uvidíme?

NO: A nezmarským okénkem popíši své úterní pocity o samotě za pelotónem

Ach, vidím jen pavouka
ten nám z jemných tkanin měkké lehátko usouká
Chtěl bych být hrobaříkem
chtěl bych všecky mrtvé přikrýt jedním víkem
aby jich nebylo

🙂

 

Trasa: 66 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 1923 m

Účast: Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Hony, Venóš, Kory, Pavel T., Eri, Petr Pok., Petr Pod., Banán, Honza L.

cestou jsme setřásli omladinu Dana D. (ve třech brodech pro hlad)  a Máru L. (za hřebenem Kluka ze studijních důvodů)

Pád: asi nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Majk, Vítek S.

GPS: sports-tracker

Komentář: Státní svátek nám umožnil cestu za hranice tradičních nezmarských destinací. Majkl zorganizoval vyjížďku směr Kájov přes Boletice. Trasu svěřil mě. A tímto se hned na začátku musím pokárat a omluvit se za příliš ambiciózní plán. Naplánovaná trasa byla parádní, bajkové klenoty – červená podél Vltavy, zelená na Kluka a celá hřebenovka a na závěr Boletice. Ale začátek měl být rychlejší, abychom na konci měli více času na projetí lokality, kam se běžně nedostaneme. Start byl ve 14 hodin a tmu jsme tušili kolem 19 hodin. Že to s dojezdem za světla bude na hraně někteří odhalili už doma a přibalili si světla. Některým to došlo cestou (už před Klukem 🙂 ), a tak si z trasy vystupovali aby ušetřili síly. Sice později, než by bylo vhodné, ale celkem kompaktně jsme se dostali k Březovíku. Tam jsme najeli na zelenou TZ přes VVP Boletice. Turisti sem moc nezabloudí, tak je cestička málo prošláplá, zarostlá a bohužel i málo značená. Sjeli jsme ze značky, ale pomocí GPS jsme se z toho nějak vymotali. Na to, že už asi měsíc nepršelo, to bylo překvapivě podmáčené a řadu Nezmarů to překvapilo. Už jsme si asi odvykli 🙂 . Největší švanda byla kolem Kravského vrchu. Cesta na kopci byla široká, ale každých pár metrů jáma plná vody. Bylo znát, že tam jezdí vozidla, kterým bahno a půl metru hluboké louže nevadí. Vše navíc zarostlé trávou a křovím. Když se cesta stočila dolů, tak se nám v půlce sjezdu opět ztratila značka. Zjistili jsme, že odbočovala nahoře. Tady se naše cesty rozdělili.

Část (nazývejme ji Á, i když to nic neznamená) se odhodlala vyjet zpět do kopce na značku a dál dojet po silnici do Boletic. Tam jsme podle plánu dojeli ke kostelu Sv. Mikoláše na vrchu Olymp. Pod hradiště Raziberk jsme si dali adrenalinový trejl po pastvině. Kravičky vypadali, že cyklisty vidí poprvé, zvědavě si nás prohlíželi, z naší cesty se jim do poslední chvíle uhýbat nechtělo a až na poslední chvíli se zjančili, některé s námi dokonce běželi. Nepomohlo ani vlídné slovo, které by je prý mělo uklidnit. Už se dost stmívalo, takže přejezd Raziberku jsme vynechali. To nakonec bylo jediné, co se z plánu nepodařilo … chybělo 30 minut. Do Kájova už nám zbývalo jen přejet Přelštický les a vyšlo to úplně přesně. Na poslední 2,5 km cesty jsme si vybalili světla. V Kájově už lehce po 19. hodině padla tma.

Část (nazývejme ji Bé, i když to nic neznamená) se rozhodla na značku nevracet a naopak sjet dolu, kde byl podle mapy „buzerplac“ a napojení na silnici až do Boletic. Naneštěstí narazili na ostré vojenské cvičení (vidět prý byly i Pandury), což jim sdělila strážní služba, která je vrátila odkud přijeli. Tak se nakonec také museli vydrápat zpátky na kopec na opuštěnou značku a jet stejně jako skupina A. Už pak ale nezbyl čas závěrečnou část terénem a do Kájova dojeli po silnici.

V Kájově jsme se znovu setkali a dumali co dál. Hospoda u nádraží vypadala podle fbk zavřeně, ve druhé místní nikdo z nás nebyl a tak se nabízela i možnost dojet do Krumlova (cca 7 km), kde byla hospoda u nádraží jistá. Nakonec jsme zkusili neprobádanou místní hospodu Konibar. Tam nás čekalo velké překvapení. Prostředí nevídané i na město, natož na Kájov. Nabídka stejků a stařených mas zarazila i znalce. Výčepní plný elánu akčně nařezal něco na ochutnání na prkýnka – to se bohužel myslím nepodařilo vyfotit s jakou rychlí to zmizelo. A když řezal, tak aby jsme neměli prostoje, nechal Vencu dokonce čepovat pivo. Venca ten státní svátek pojal jako svátek, koneckonců to byl jeho svátek 🙂 , Venco díky! Na cestu jsme i petky dostali. A tak se už na místě začala plánovat trasa pro příští návštěvu!

Bohužel vlak jel brzo a navíc jsme věděli, že vlastně nejede. Čekala nás náhradní doprava busem. Jeden měl jet ve 20:32, druhý ve 20:45. Takticky jsme vyrazili na ten první, kdyby byl nějaký problém, aby byl ten druhý v záloze. Dojeli jsme k nádraží, kde byla hospoda nakonec otevřená. Někteří nezaváhali a využili toho, i když do odjezdu jsme měli jen pár minut. Bus ve 20:32 nedorazil. Bohužel jsme na něj čekali dobře, ale na špatném místě. Zastávka náhradní autobusové dopravy byla na hlavní silnici a bus k nádraží nezajížděl. Naštěstí nás to napadlo a na druhý bus ve 20:45 jsme se přesunuli.  Přijeli dva prázdné busy a jedna dodávka na kola. Pán od dodávky tvrdil, že rekord naložených kol je 12 a měl pravdu. Nás bylo 13. Naštěstí řidič busu byl akční a tak jsme dvě kola dali do zavazadlového prostoru pod busem. Cesta byla parádní, ale aby nás hodili rovnou k hospodě se nám je přemluvit nepodařilo. Takže do Singru jsme museli přejet na kole. Byl jsem ve skupince co utekla po prvním pivu, tak snad report někdo doplní 🙂 .

V.S.

N.O.: Wikipedie říká:

Pandur II je modulární vozidlo, tvořené svařovaným tělesem s volitelnou tloušťkou pancíře (ochrana proti protipancéřovým střelám ráže 7,62 až 14,5 mm), kolovým podvozkem a možností zbraňové věže. Ta může nést kanon ráže až 120 mm, řízené protitankové střely, kanón ráže 30 mm, případně s dálkovým ovládáním Samson 🙂 🙂 . Posádku tvoří dva muži, varianta bez věže pojme 12 vojáků, s věží pouze 7. Vozidlo lze transportovat např. letadlem Lockheed C-130 Hercules.

V březnu 2009 česká vláda Mirka Topolánka schválila nákup 107 transportérů Pandur II pro českou armádu za zhruba 14,4 miliardy korun. Armáda České republiky odebrala celkem 107 vozidel Pandur II šesti verzí, rozdělených do dvou skupin: kolová bojová vozidla a kolové obrněné transportéry. Sedmou verzi představují vozidla dodatečně upravená na standard KBVP M1 RVS. Čtyři vozidla byla v rámci českého kontingentu bojově nasazena v Afghánistánu. V roce 2017 objednala AČR dalších 20 Pandurů velitelsko-štábní a spojovací verze.

Trasa: 40 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 517 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venca D., Venóš, Kory, Stanley, Petr Š., Duby, Tauby, Ondra M., Honza Mikolášek, Filip, Pavel T., Eri, Víťa K., Koubič, Kocour, Vláďa, Vráťa

Pád: Ondra do trní (au, au), Bivoj (smýkavý bůček v příkrém srázu), Aleš (příkrý sráz uklikoval…), Přema (jejda, skočdopole, to byl ale hlubokej rigol!)

Defekt: nikdo (Zdenál si půjčuje ode mě pumpičku každou vyjížďku a dofukuje, ale defekt to není!!! S bezdušáky nelze mít defekt…)

Trackmaker: Majk

GPS: https://mapy.cz/s/panekutake

Komentář: Více než rok trvalo, než se Pavel dal snad už definitivně zdravotně do pořádku a zas řádil jak za mlada 🙂 Super! A nutno podotknout, že se na jeho výkonnosti pauza vůbec nepodepsala – asi pilná předstartovní příprava. A právě se vzpomínkou na Pavla jsem sesedl z kola i když už ho Aleš vyndal za mnou na poskládané balíky slámy. Ano, bylo to vlastně jednoduché, bylo to široké, ale kdyby to nevyšlo… pád do dvoumetrové propasti všude kolem, Pavlovo memento a tři fakoši mě potupně vrátili dolů bez jízdy po balících 🙁 Ale že to mohly bejt krásný fotky – Danny MacAskill hadr, muhehe. 

O.

P.s. Mám rád vyjížďky které bych sám nenatrasoval a některé úseky jedu prvně. Čupr Majku a sveřepost ve stylu „jak to jen udělat, abychom nedojeli za světla“ chápu a sám často praktikuji!

 

Trasa: 43 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 621 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venca D., Kory, Stanley, Petr Š., Duby, Tauby, Ondra M., Honza Mikolášek & Marek Mikolášek (father & son), Filip, Kocour, Vláďa, Honza M., Honza D., Honza A., Sudí, Vráťa

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Víťa S., Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/dozedutomo

Komentář: Dny se krátí, inspirace na destinaci uvadá a přesto se to nakonec hezké, docela dlouhé a závěrem i přes tmu u řeky bezpečné dá udělat. A i přes nesoulad, zdali pít po cestě pivo či nikoli se silná sestava sešla u Nezmara. Klasse gemacht, tolle parade.

O.

NO: Tentokrát bude Nezmarské okénko po čase zase edukativní. Málo lidí ví, že legendární dětské duo Jů & Hele se kdysi jmenovali jinak. Ve čtyřicátých letech dvacátého století se však ukázal jejich původní umělecký pseudonym neudržitelným a tak byla provedena změna na dnes známou podobu.

Trasa: 36 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 461 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Kruťák, Eri, Stanley, Marek L., Petr P., Petr Š., Duby, Tauby, Víťa K., Ondra M., Víčko, Filip, Venca D.

Pád: nikdo

Defekt: Hony, Ondra M. – dva pitstopy kvůli vytažení zajíždějící sedlovky se NEDAJÍ vyložit jinak!

Trackmaker: Petr P.

GPS: https://mapy.cz/s/juzukofofa

Komentář: Stále ještě existují Nezmaři, kteří nevědí, co to je Pulmon a velice rádi si poslechnou základní údaje o tomto vysoce atraktivním mikro turistickém cíli Ledenicka 🙂 Naposledy v počtu dvou lačných posluchačů. Ale i ostatní mají právo na rozšíření již tak širokých obzorů a pro ty jsem si připravil související informaci, odkud že se to děly vojáci učili střílet – a světe div se, v mapě se ono místo stále zove U Císaře. A Pulmon onen jediný viditelný pozůstatek cvičiště rakouské císařské armády zachytával dělové koule. A světe div se – ono místo se v mapě stále zove Šance (šance: termín z vojenského stavitelství- opevnění nebo hradby – z německého der Schanze); odtud též častý název vrchů a jiných míst se zbytky prehistorických i historických opevnění). Více na: https://de.wikipedia.org/wiki/Schanze_(Festungsbau)

Na mapě si lze pohyb kulí z předmětných míst naznačit následujícím způsobem:

https://mapy.cz/s/petatuhoho

To je zajímavé, co? 🙂

O.

NO: Před měsícem jsem do reportu z 18. etapy dal foto legrácku z Muže z Acapulca, jednoho z mých nejoblíbenějších filmů. To jsem tedy fakt netušil, že nedlouho poté bude jméno Jeana Paula plnit novinové titulky nejen společenských rubrik 🙁 Tak vše nejlepší na cestě!

 

Trasa: 47 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 479 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Kruťák, Eri, Stanley, Marek L., Petr P., Petr Š., Duby, Kocour, Honza D., Honza M., Vláďa

Pád: nikdo

Defekt: nikdo 

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/bemaverebu

Komentář: Hnusně bylo a předpověď chcačky se naplnila. Ani se mi nechtělo nic plánovat. Měl jsem jen pár tipů kam se dát, kde jsme ještě nebyli a kde se to dá včas otočit. Klucka jsou ale již natolik odolní, že když maj zvnitřněno, že bude hnusně a že to je jedno, problém s délkou vyjížďky vůbec nenastává. A věřte mi, vážně mě ani ve snu nenapadlo, že se octnem až v Ševětíně! Ale nálada družstva nás tam zavedla – jezdivé, mokré, chladné a blátivé to bylo a u Nezmara zase po delším čase to moc příjemné bylo. Asi je to fakt vždy jen o té hlavě a ne o tom, kde to kdo má rád a za jakého počasí 🙂 Dalším důkazem budiž účast těch, které letos nevídáme (skoro) vůbec: Petrové P. a Š. a Duby a snad i Eri 😉 (Peťa Š. dokonce letos premiérová účast provázená zklamáním, že se nejede při premiéře na Kubatu).

O.

NO: Poslední tři „letní vyjížďky“ se nám konali za uplakaných 12 stupňů, krásný to rok. Tak jedna optimistická od Nerudy 🙂

Nebe šíré obléklo šat šedý,
jak by před kostelem kajíc stálo,
své „memento moři“ v čele nesouc,
za staré se hříchy lidstva kálo.

Nebe pláče – nevěstu jak ženich
mrtvou – ztuhlou v slzách vřelých topí,
či jak kněz snad budoucnosti poupě –
mrtvou pannu svatou vodou kropí.

Nekropí to kněz snad mrtvou pannu,
aniž z hříchů by se nebe kálo, –
dešť to vlažný v kyprou zem se vpíjí,
bychom neměli snad chleba málo.

Trasa: 40 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 813 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Kuba J., Kruťák, Víťa K., Kocour, Vráťa, Honza D., Honza M. a Pavel Samec von Schüttenhofen

Pád: nikdo

Defekt: nikdo 

Trackmaker: Majkl

GPS: https://connect.garmin.com/modern/activity/7363967929?share_unique_id=14

Komentář: Vždy jednou za rok koncem prázdnin Majkl sáhne do Nezmarské šperkovnice a vytáhne tradiční Chrášťanský klenot, přeleští ho a vystaví na odiv ostatním. Tentokrát i jídlo objednal a tak jsme nemuseli hladovět jak minulý rok. Za sebe musím přiznat, že sychravé počasí s vodou ve vzduchu a opravdu krátkou viditelností mi k Blanskému lesu sedí nejvíc, takže jsem si lebedil nad mlhavou vyjížďkou, kterou opentlil ztracený syn, pohozenec sušický. Nevím, nevím, jestli se do mateřského lůna Nezmarského kdy vůbec vrátí, ale i jen blikavá vzpomínka byla milá (podrobnosti se přece říkat nesmí 😉 ). Nás zase může hřát, že i vysportovaný Pavlík (viditelně zhubnul!) naše tempo hůře stíhá/po půlce nestíhá, tak snad nejsme zas až takový cykloturisté. A Pavlík? Statečně se bil, jen co je pravda a do cíle se po lehkých zkracovačkách zdárně dostal. Tak to má být – nebát se a dojet!

O.

NO: Když už jsme si v kolonce účasti prozradili, jaký je německý název Sušice, přijde mi zajímavé připojit i německý název Horních Chrášťan 🙂

Ober Groschum