Rubriky
Listopad 2021
Po Út St Čt So Ne
« Říj    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  

Trasa: 37km, Vidov, Doudleby, Římov, Kameňák, Včelná

Výškové metry: 423m

Účast:  Míra D., Pavel T., Pavel K., Vítek S., Petr Š., Jirka V.

Vyjížďku nedokončil: Venca K. – dorazil až do hospody

Pád: Jirka V.

Defekt: Jirka V. porucha teleskopické sedlovky, vybité světlo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: mapa

Komentář: Trasér nás vytáhnul k Římovu. Teplota již klesla pod nulu, takže nás a naše vybavení začaly prověřovat záludnosti zimního nočního ježdění. Následuje pár poznatků získaných na této vyjížďce:

  • noci jsou chladné – řešení – teplé prádlo a/nebo otužování
  • teleskopická sedlovka může zamrznout v otevřeném stavu, takže nedrží ve zvolené pozici, což naprosto přehodí její funkci. Když na ní jezdec sedí, tak zajede a tak se mu špatně šlape, když jezdec jde z terénu ze sedla, tak vyjede a překáží – řešení – mechanismus otvírání sedlovky vyčistit a vyhnout se mazání přípravky obsahující vodu nebo oprášit a namontovat pevnou sedlovku
  • kořeny a kameny jsou namrzlé – řešení – snížit rychlost nebo vypnout pud sebezáchovy
  • baterie se v zimě rychleji vybíjí – řešení – důsledně nabíjet, vozit náhradní baterie
  • na namrzlém listí se prodlužuje brzdná dráha – řešení – snížit rychlost nebo vypnout pud sebezáchovy, také pomůže snížit jezdcovu hmotnost
  • voda z bidonu je studená a nedá se pít – řešení – počkat na točené pivo, je teplejší

Při návratu jsme vešli do první otevřené hospody, kterou jsme potkali – na okraji Rožnova U Bursona. Na pivo a čaj s rumem jsme zvyklí, jídlo bylo pestřejší. Nabídka zněla poslední 2 utopenci, nebo paprikový lusk s osmi. Až když byli utopenci vráceni jako nepoživatelní se hospodský nechal obměkčit a naservíroval nám zítřejší guláš.  A ten byl vynikající. Na závěr jsme dostali nabídku, která se neodmítá – příští úterý je k obědu kachní prso s knedlíkem a zelím. Když se nahlásíme, tak nám ho hospodský na večer schová! Přihlášky vedeme na viberu.

V.S.

Trasa: 43 km, Boršov, červená TZ na Dívčák, Vrábče zastávka, Závraty, Mokré

Výškové metry: 521 m

Účast:  Míra D., Pavel T., Stanley, Pavel K., Vítek S., Petr Podh., Vláďa Ř., Jirka V., Zdeny

Vyjížďku nedokončil: Jirka V. se zapomněl cestou v lese, Vláďa Ř. se zapomněl cestou na skokáncích nad Mokrým

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: mapa

Komentář: Tentokrát jsme největší komplikaci měli už u Jiráskova jezu po 150 metrech cesty. Pro opravu jezu tam byla zaplotovaná cyklostezka tak dokonale, že se půlka pelotonu chytila, zamotala a nemohla ven 🙂 . Nakonec to vyšlo a mohli jsme si užít červenou podél řeky na Dívčák. Tam jsme si projeli pár lesních pěšinek a přes panelku mířili do Budějc. Nad Mokrým nám trasér ukázal lajnu se skokánky tak akorát pro nás, ideální pro trénink začátečníků, ale co se mě týče ne po tmě, takže jsem stejně všechno poctivě objel. Ale pěkné to bylo, až bude chvilka, tak bych si to za světla projel 🙂 . V Mokrým jsme ještě projeli pumptrack a pak už mířili ke Zdendovi, kde ale bylo plno, tak jsme byli bezradní. Nápadů na hospodu padlo hodně, ale vždy se našel někdo, kdo ji vetoval – moc daleko, moc nóbl, je tam zima, maj tam jen Budvar, … ještě že ten Šnyt prošel (i když až ve druhém kole). Ve středu bylo volno, tak asi proto jsme se taky uvolnili a počkali až na zavíračku. Po debatě s obsluhou, že to poslední pivo je opravdu poslední, jsme při placení každý dostali jako pozornost podniku plechovku Platana na cestu. Míra nezaváhal, hned ji otevřel a nalil si ji do půllitru od posledního piva. No ještě se ve Šnytu musí učit, kapůrková se podává jinak 🙂 🙂 . 

Nakonec jsme ještě skočili na pivo a jukebox v Dick baru, kdo to náramně žilo. Tenhle legendární song jsme hledali, ale pamatovali si jen refrén a ne název, tak pro příště: Tři sestry, Kenda

V.S.

NO: Slovenčina pozná pôvabný výraz kapurková, ktorý pochádza z východniarskych nárečí. Kapura je termín pre bránu, kapurková je teda posledný panák, ktorý si návšteva dá vo dverách predtým, ako nás opustí a vyberie sa do sveta.

poznámka autora – sám jsem se dopátral, že prý pokud hospodský nemohl vyhnat opilce z lokálu, jelikož se drželi futer (asi kapury), tak jim přinesl poslední panáky, oni po nich šáhli, přičemž se pustili futer, hospodský zabouchnul a šel spát.

Trasa: 39km, Kaliště, Hradce, Kluk, hřebenovka, Bohouškovická myslivna, Sv. Vít, Lipí, Mokré

Výškové metry: 630m

Účast:  Jirka T., Míra D., Pavel T., Jakub J., Stanley, Pavel K., Vítek S., Petr Podh., Vláďa Ř., Milan J., Jirka V., Banán, Zdeny, Lojza

Vyjížďku nedokončil: Vláďa Ř., Milan J. (připojil se pod Klukem)

Pád: Banán, a myslím ještě někdo

Defekt: Vítek S., Jirka V. – utržená přehazovačka

Trackmaker: Pavel K.

GPS: https://mapy.cz/s/nabumunuhu

Komentář: Podzimní plískanice zatím nenastaly, takže bylo ideální počasí. To se projevilo na účasti. Nejvíc nás bylo ve Slavči, i když vrchol trval asi jen 30 vteřin. Čekal tam na nás  Milan, přivítali jsme se a vyrazili na Kluka. To už ale bez Vládi, který nezachytil start, jelikož ladil sedlovku. Výjezd po pěšinkách a hřebenovka nezklame nikdy a trasér navíc zařadil netradiční sjezd, motání se houštím a nakonec i trejly, takže jsme si chrochtaly blahem. Jen ta zlomená přehazovačka zamrzela, no alespoň patce se nic nestalo 🙁 . Jak je tohle možné? Pod Klukem byla už namrzlá tráva a vyjížďka dlouhá, skoro 4 hodinová. Nezbylo tedy než zajet na čaj s rumem k Nezmarovi. Raději jsme se, po tom co jsme předvedli po poslední vyjížďce, ve dveřích zeptali, jestli můžeme dál. Zdenda nás přivítal s úsměvem, vše odpuštěno!

V.S.

Trasa: 26 km, na Čínu, kolem slévárny, Rudolfov, stará cesta na hráz Mrhalu, Kodetka, Hlincovka, Mrhal, Lustenek, kolem Vráteckého potoka, Malé Dubičné, Dobrá Voda, schody u kostela a do Družsťáku

Výškové metry: 374 m

Účast:  Jirka Tuček, Petr Šikl, Míra Doležel, Pavel Tíkal, Jakub Jerhot, Stanley, Hony

Vyjížďku nedokončil:

Pád: Pavel Tíkal

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: sports-tracker.com

Komentář: Na hodinách jsme si o víkendu posunuli čas o hodinu dopředu a zkrátili tím již tak krátký den. Nastal čas, abychom oprášili na delší dobu odložená světla a dobili jejich baterie. Nastal čas Night Ridu!

Dlouhou vyjížďku se světlem na helmě jsem naposledy absolvoval s koncem předešlé noční sezóny. Krátké přejezdy s čelovkou na běhání sice ano, ale šlo spíše o přesuny z hospody, které bych stejně zvládnul i bez světla. Za doprovodu pouličních lamp to spíše vyžaduje bezpečnost provozu. Vyjet do temných pěšin zapadaných podzimním listím ukrývající uvolněné kameny, kořeny a větve, je po takové době opravdu veliké dobrodružství. Hlava už tohle všechno zažila, místa zná, viděla je ve dne i v noci, za such i s blátem, dokonce i sněhem. Přesto všechno dělá, jako by to bylo poprvé a znovu se bojí. Díky ostatním spolubikerům však hlavě nedávám šanci a řítím se do temné noci. 

Mrhal je báječná biková lokalita snad za každého počasí. Dnes je plná spadaného bukového listí, které má ve světlech našich lamp nádhernou měděnou barvu a pod koly hlasitě šustí. Zde však hlava znovu zlobí, moc dobře ví, co listí může skrýt, ale co oči nevidí, toho se hlava nebojí. Je to zábavné, jak hodně jiné mohou tyhle známé pěšiny být, když se změní čas.

Mrhalska bylo pro tuto chvíli dost, míříme dál k Dubičáku. Nechybí tak již tradiční zastávka pro pořízení fotografie na vrcholu slavné sjezdovky s výhledem na rodnou hroudu. Užíváme si ty chvíle, ale ne přespříliš, nočního dovádění bude ještě spousta.

Rychle do Družsťáku na zaslouženou odměnu.

Hony

Ročník 2021 byl jedenáctým ročníkem a plánoval jsem, že na oslavu takto povedeného a dlouhověkého konceptu silničního zasedání bychom mohli zopakovat jeden z nejpovedenějších ročníků. Dal jsem všelidovému shromáždění nějaké tipy a nakonec jsme jako nejpovedenější vybrali ročník třetí z roku 2013. Že vše zní super a bez mráčků jen do doby realizace, je však známá věc… Pominu mentální cyklo vyhoření Džonyho, nejvíce účast zasáhlo počasí (ze zpětného úhlu pohledu tedy hlavně předpověď počasí, než realita…). Na oslavnou cestu se nakonec vydala tato kohorta: Já, Hony, Aleš, Honza, Víťa K., Tauby, Ondra M., Bivoj, Zdenál, Majk, Petr P., Kory, Filip (poprvé na všechny etapy), Míra (premiant a důkaz, že stále se hlásí noví bojovníci!). Jirka Z. si dal s námi ještě 90 v pátek, aby si svých sólo 90 dojel domů sám :-).

Velice často jsem přemýšlel nad tím, jaká to byla paráda, když jediným vodítkem našich cest byl černobíle okopírovaný autoatlas Rakouska v poměru 1:250.000 na který jsem si cestu zvýrazňovačem zaznamenal a pak oblepil průhlednou izolačkou, aby mi itinerář pot nerozežral. Od pátku do neděle se celá grupa se od sebe po tři dny nehla, všichni (někdy i já) věděli úplný hovno kde jsme, kam jedem a kdy tam budeme a počasí jsme sledovali na cestě jen pohledem k nebesům. A ano, občas to bylo dobrodružné a jelo se spíše srdcem, než podle autoatlasu 🙂 Nic však nemohlo být vzdálenější původnímu konceptu než tento ročník, který měl být právě oslavou konceptu.

Už to, že předpověď nechala doma dost lidí a vlastně úplně zbytečně je výmluvné. A ona se prostě nenaplnila 2 ze tři dnů ani kouskem (ale mohla!). Jenže předpověď určuje naše kroky. O grupo compacto může být řeč myslím tak při pátečním startu a ani to vlastně není pravda (Filip). Jinak každej dnes ví kam, každý má názor, a každý se i dokáže kouknout jak se vyhnout mrakům, objet kopec, zkrátit cestu. Nechci ale abych vyzněl staromilsky, či naštvaně, spíš asi musíme všichni opustit staré pořádky v hlavě a hádkami provázenou transformační etapu, kdy se bijou staromilci s novým věkem, hodit za hlavu. Co bylo, už nikdy nebude, smiřme se s tím a neštkejme. I to nové je hezké. Já sám jsem třeba v sobotu vůbec nebyl naštvanej, když na trasu nejhezčí (a profilově nejnáročnější) etapy dvě skupiny odpískaly ještě před startem – jedna jela za dorty a sluníčkem točit rovinaté kilce k Dunaji, druhá tento plán vyšperkovala ještě o vlak. A my ve zbytku vstříc krásné trase v marasmu 🙂 Ale je to v pohodě – prostě jsem se přes tu touhu ukázat tu krásu co jsem si pamatoval přenes a bral přítomnost jako společný výlet, kde má ten který možnost se připojit k menším skupinkám s podobným náhledem na svět a každý má ten svůj ráj. A přesně tohle se mi honilo hlavou při Vítkovo S. deziluzi v letošních Brdech. Už to nikdy nebude takový jako kdysi Víťo, přijmi nový úděl  🙂

Následující řádky se tedy u každé etapy netýkají nutně všech 🙂

1. etapa 182 km, České Budějovice – Steyr

https://mapy.cz/s/noluvanolo

Pátkem začala objevovačka gastro speciality silničního zasedání Beuschel – smetanová omáčka s najemno nasekanými vnitřnostmi. Mňam. Prvně jsme jí objevili s Alešem a Samoušem právě v roce 2013 a je to jedno z jídel, co si v Rakousku dám s nadšením a v Čechách o něm ani neuvažuji. Tento lehký pokrm 😉 se ke 180 km na kole skvěle hodí a na mé promo se již v pátek pár ptáčků chytilo a v neděli ve Zwettlu bylo porcí na stole ještě víc 🙂 Bude příště objednávka ještě masovější? 🙂  Pozn. k pátku: o krásách Dolního Rakouska se zmiňovat nemusím, avšak nesmím zapomenout na velice zajímavou odbočku za spřáteleným tenisovým klubem TJ Startu v nějaké prdeli u Dunaje, krásný nápad k osvěžení trasy a prověrka kompaktnosti skupiny.

2. etapa 148 km, Steyr – St. Pölten

https://mapy.cz/s/laromugepe

Jak jsem již zmiňoval výše, někteří se s deštěm nepotkali ani v sobotu, ale jsou i tací, kteří chtěj za hranice všedních tras. Když je teplo, déšť se dá snést a v sobotu se to opět potvrdilo. Navíc Tauby byl nadšen, že ještě nikdy nejel v zurčícím potoku, kterým občas silnice byla. Ano, 2x se nebesa rozestoupila, ale vždy tak nějak ve vhodný okamžik. Nejdojemnější bylo první rozestoupení, kdy nás rakouská paní hospodská nutila vstoupit do hospody, ačkoli z nás crčela voda, obalila nás donesenými ručníky, směrem ke kolům navrhla, aby jsme je dali dovnitř do hospody a nenechávali je venku na dešti… No, připadali jsme si jako v Jiříkově vidění. Proč tohle u nás není? A vůbec bude kdy? Nabídka hození věcí do sušičky po čas hodování už byla jen dokreslením… A to jídlo!

3. etapa 164 km St. Pölten – České Budějovice

https://mapy.cz/s/nedalobafo

Ještě jsem nezmínil, že tento ročník byl nejsilnější Zdenáleček – tj. ten, který sice bez problémů a rád odevzdává své síly na špici, ale to odevzdávání je prostě trochu problematické. Navíc si sám zvnitřnil mantru „jedu plynule, tj. pořád 35“ 🙂 Za tři dny jsme však zjistili, že nadávky nefungují, racionální vysvětlování také ne, ignorace „Jeď si, však na to přijdeš časem, že jedeš sám“ skupině také  s tempem nepomůže. Rozlousknul jsem to až za tři dny – Zdeneček potřebuje teplé slovo (konec konců kdo teplé slovo nemá rád, že?). Takže kdykoli kdy přikládal pod kotel své plynulé jízdy jsem ho začal konejšit, lehce ho pohladil a poprosil o zvolnění. Rázem byl jako beránek a šlapal tak, že se všichni radovali. Tak si to pamatujme – po dobrém na něj!

A vlastně na všechny 🙂

O.

P.s. Ještě jedna gastro historka ze Zwettlu navrch. Počal jí myslím Hony, který se německy po obsluze dožadoval k polévce přinesení vidličky (a oni jsou zvyklí všechny vrtochy hostů plnit!) a dokončil jí Bivoj, kterého zaujala denní nabídka Eierschwammerl mit semmelknödel (já věděl, že se jedná o smetanovou liškovou omáčku s houskovým knedlíkem). Mlčel jsem, neb jsem byl uražen, že Bivoj odmítl mé doporučení beuschelu, že by ho „to tlačilo do bříška“ a tak se Bivoj optal Zdenála, co je řešením tajenky Eierschwammerl? Zdenál nevěděl, ale citem pro jazyk 😉 Bivojovi odvětil: To bude Zemlbába. Vyprskl jsem do dlaně a čekal co bude. Německy čistý Bivoj si název jídla nezapamatoval a také jazykově pocitově začal objednávat: „Semmelknödel, bitte!“ Honym načatá obsluha se ujistila? „Nur semmelknödel?“ Bivoj ujistil: „Ja, ja“- mysleje si, že jedno jídlo mu stačí, polévku ani desert nechce… Tehdy zasáhl k mému smutku Zdenál a objednal správně, avšak stále za neznalosti překladu. Po objednávce si Bivoj pochvaloval, že zemlbába bude lehká tak akorát a tehdy jsem to už nevydržel já a šel s pravdu o liškách ven. Prej to bylo ale vynikající a další cyklo gastrotip na příští rok 🙂

NO: A teplými verši se chci i loučit. Mě se ty výlety s Váma prostě líbí a i tenhle byl superparádní! A počasí příště vyjde líp. Je hezké, že spolu jezdíme, i když je to jiné, než kdy jsme začínali. Už se těším na plánování příští rok. Když někdo bude chtít jet větší či menší část  se mnou, budu rád!

Tahle je jen pro Tebe Zdenečku:
 
Kravičko, kravičko,
přišla jsem pro mlíčko.
Přišla jsem si poplakat,
nikdo mě tu nemá rád.
 
Říkáš mi očima,
že zvíře duši má,
zahřej svoji Marušku,
pohladím tě po růžku.

Trasa: 23 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 293 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venóš, Pavel T., Petr. Š., Eri, Víťa Kořínek, Honza Mikolášek, Kocour, Duby, Jirka Vávra, Venca Drbout, Petr Pokorný, Petr Podhola, Filip Toul

Pád: Aleš při posledním přejíždění kolejí hodil takový zádíčka, až v dresu nacpané umělohmotné kalíšky na šampíčko rozmačkal… A ty už teď dík zákazu jednorázových plastů nikde neseženem. Ach jo.

Defekt: nikdo, resp. všichni ve středu v práci.

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/cebocabeha

Komentář: Poslední vyjížďku mám prostě rád. Je výjimečná. Závěrečný večírek mám také rád, bývá výjimečný. Středa po večírku bývá také výjimečná, leč rád jí nemám 😉 Ale popořádku. Vše krásně začalo. Šampíčko nad Vidovem bouchalo, sláva a hurá se provolávalo, nikam se nespěchalo. Jak to vše divoce pokračovalo! Decentní práce s tataráčkem, oslavný přípitek šampíčkem zjemněným vodečkou neznámé značky. Jen Bílý medvěd je přeci pro tak velevážené pány, při tak výjimečné oslavě, dostatečně kvalitním nápojem. Občasný pokus o vyšperkování chuti lahodného nápoje – tu stroužkem česneku, tu olivkou, tu trochou pivíčka, vždy skončil na základním čistém modelu Bílého medvěda – přesného poměru dvou složek dle receptury, kterou Alešovo děd zdědil od děda svého. Jeden pohár vládne všem, přesně jak hygienické standardy dneška požadují. Zádrhel nastal bohužel jen když loučící se Nezmar Aleš využil chvilkové indispozice slavícího nového pilníka Bivoje (ten je známý svým zodpovědným přístupem) a pohár plnil, plnil a plnil. A my roušky neměli, protože jsme pořád jen pili, pili a pili….

 

………………………………………………………………………………………………………………………… (grafické znázornění průběhu dění).

 

Co to bylo přesně za šampíčko nevím, asi Moet 😉 jen vím, že ho bylo 10 lahví. A jaký druh vodky Nezmar přechovává v lahvi o objemu 1,8 litru také nevím. Neví to asi nikdo a někteří z večírku neví zřejmě vůbec nic 🙂 Ale ta škaredá středa… Nad vodou mě držela jen škodolibost k pádům druhých – v hospodě, před hospodou, do taxíku, na cestě (ještě že všichni před pádem způsobně kolo tlačili), do postele a tak. Tyhle pády jsem se rozhodl do statistik nedávat, kolonky maj taky svůj maximální objem, že? Tak zas příště. Za mě snad jen bez Bílého medvěda…

O.

NO: 

„Kdo se ráno nestydí, večer se nebavil.“ Stanley

 

Tímto jste srdečně zváni na tradiční Dokolnou, která se opět uskuteční na Startu a tradičně je součástí i výroční členská schůze – tímto budiž učiněno zadost Stanovám ohledně svolávání se. Účast jest podmíněna dobrou náladou, vhodným oblečením, prázdným žaludkem a drobným příspěvkem (400K) na chod spolku slávy nehynoucí. Veškeré další příspěvky ke zdaru (akce i budoucí sezony) nad rámec minima – jak finanční, tak jinak hmotné i nehmotné – jsou pochopitelně jen vítány a předem za ně díky.

Termín : pátek 5.11.2021 od 18 hod.

Občerstvení na účet spolku (překvapení kuchaře od Podkovy) dorazí rovněž na 18hod.

Těšíme se se všemi členy i příznivci na viděnou, zejména když loni jsme museli vynechat.

Covid : očkování se kontrolovat nebude, spolehneme se na zodpovědnost každého jedince. Ideální je udělat si doma před odchodem Ag test. Přeci jen nás bude (doufám !) dost a nikdo nechceme nikoho nakazit ani způsobit, že někdo bude mít obavu na Dokolnou přijít. Pár testů bude k dispozici, kdyby se někdo chtěl otestovat na místě, např. kdyby měl příznaky. Nabídka neplatí pro příznaky požití…třeba pro ty, co budou pít šampíčko s vodkou 😉 

těším se na všechny a na (všechny) statistiky

výbor jménem Petra P.

 

Trasa: 45 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 281 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venóš, Pavel T., Petr. Š., Eri, Honza Mikolášek, Kocour, Ondra M., Sochy, Koubič, Víčko, Duby 

Pád: Přemek – v zatáčce u Bezdrevu si nevšiml díry mezi dvěma panelama a byla z toho krásná šipka ramínkovka. Snad bez následků!

Defekt: nikdo (to by bylo fakt noční peklo!)

Trackmaker: Eri

GPS: https://mapy.cz/s/robokodevo

Komentář: Na konci sezóny je vždy opravdu velký nedostatek originálních tras, neb všude už jsme byli a z města prostě nejde vyjet jinudy než desetkrát jetou cestou. Doma jsem dumal nad originalitou a vycházel mi z toho vždy dost zuboželý mrzák a tak jsem zajásal, když Eri zahlásil, že by jako věděl kam. Po Eriovsku samozřejmě zatajil, co je v plánu (jízdu na Kleť Eri oznamuje: vyjedem směrem ke Kluku a dál se uvidí…) a tak nikdo ze sdělení „pojedem na Vrbenský rybníky“, moc moudrý nebyl. Já si minule říkal, jak jsem šikovnej, že jsem za 2 hodiny světla uplácal 32 km a když týden světla zase ubere, Eri uplácá kilometrů 45… 🙂 Já byl bohužel seznámen s plánem už na Startu, neb se Eri ukecl slovem: Zahájí. Tázavě se mi protáhl obličej a Eri hned uklidňoval, že když to dobře pojede, tak se to za 2 hoďky dá zvládnout… Jízda kalupem a noc je jasná zpráva, uzavřel jsem potichu pro sebe. Vlastně ale mohlo bejt vše na stopro, kdyby u Nezmarů existoval trasér (ani já jím nejsem), který si odpustí „nastavování kaše“. Tedy, šlo se vrátit jinak, než hodinovou jízdou nocí a přitom by z krásy trasy by neubylo nic! Ale plán je plán, však víme. Eriho posílaný odkaz, že trasa dle plánu  vedla zpět již za velmi vydatné noci přes železniční most u kanálu (zřejmě proto, aby se nepřišlo o šotolinu pravého břehu, muhehe), jsem považoval již pouze za velmi vydařený trollující popich, neb železniční most jsme z bezpečnostní důvodů dávno vyřadili i ve dne (jsem si teda myslel). Ale k tomu podstatnějšímu!!! Škrtněme nastavovanou kaši od Křivonosky a já (a nejen já) jsem byl NADŠEN. Marně přemýšlím, kdy jsem jel tak dlouhé úseky jako premiéru a navíc s minimem tranzitních šotolin a asfaltů. A novinky já miluju! Blažený to pocit. Navíc z každého kilometru doslova prýštila pečlivá příprava a nelze jinak, než zvednout palec nahoru! Kéž by víc takových bylo!

O.

P.s. Příště je závěrečná taškařice a prosím osoby zodpovědné, o zamluvení celého Nezmara a případně donesení Svatého grálu, aby se zase mohl rozklížit 😉 

NO:

Pozři mou tvář cizí masko

polkni a pojď, moje lásko!

je tady ta chvíle, ta minuta

kdy řeka sem nikam je přepluta

 

Sama jsem sama, v té dívce je tma

dole je bahno místo dna

Sama jsem sama, v té dívce je tma

dole je bahno místo dna