Rubriky
Únor 2024
Po Út St Čt So Ne
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
26272829  

Trasa:  ? km

Výškové metry:  ? m

Účast: Míra D., Jirka V., Pavel T., Hony, Pavel K., Zdeny, Lojza, Radek Pl. … podle fotek

Vyjížďku nedokončil: asi všichni

Pád: ?

Defekt: ?

Trackmaker: ?

GPS: záznam trasy   …. není

Komentář: asi se měli dobře

Dneska všichni říkají a všude píše se
že prej je moderní a zdravý,
jen tak chodit po lese,
a já bych řekl, že na tom kruci asi něco musí bejt,
když o tom zpívá na svým albu
už i Justin Timberlake

 

Úryvkem z Pokáčovo písně “V lese” by se myslím dal charakterizovat myšlenkový pochod všech, co se nakonec letošní taškařice zúčastnili. Ano, o běžkách nebylo třeba vůbec hovořit, kolo se zavrhlo také záhy a tak zbyli jen zájemci, kterým přišel dobrej nápad chodit/běhat po Šumavě pěšky. Jednalo se o Aleše, Ondru M., Víťu K., Honzu, Honyho, Samouše, Bivoje (novic!!), Přemka, Majkla, Dana, Peťu P., Eriho, Mačičoura, Láďu a mě.

Pátek: kilometry nelze určit, každej jinak, naše skupina nejméně 🙂 https://mapy.cz/s/lageherubu

Celý týden před přechodem probíhala na Viberu poměrně výživná debata, která se dlouhou dobu usadit nemohla a nemohla, až vznikly v podstatě tři názorově rozdělené skupiny, které už se pak o své pravdě vzájemně nepřesvědčovaly 🙂 Vlajku “Přechod” nakonec drželi jen Hony s Erim, ostatní až na neděli volili okruhové varianty. Eri s Honym jako správní sportovci nejen že běželi, ale i vždy natočili největší číslo km – v případě pátku byla jejich trasa něco alá z Kvildy přes Čeňkovu pilu na Modravu. Skupina kolem Přemy také ušla celkem dost kilometrů a my, kteří jsme dojeli na Modravu až po čtvrté odpoledne, stihli natočit jen deset, které jsme mazaně rozdělili na 5 km přehledným a celkem suchým terénem za světla a 5 km nepřehledným bažinatým terénem za tmy (někteří bez čelovek). No klasická Nezmařina. Večer proběhl v poklidu, jen Láďa Hais objednáním rundy rumů na své sedmdesátky vlil všem “mladým” do hlavy pochybnosti, jestli ještě v sedmdesáti budem hopkat po lese… Věk a umírněnost v konzumaci probudila všechny dávno před snídaní v osm 🙂 jak se již stává hezkou tradicí.

Sobota: Eri, Hony, Honza asi 44 km během, my ostatní pěšky do 25 km, v našem případě touto cestou: https://mapy.cz/s/mapujobezu

Já i valná většina ostatních vyhodnotila trasu z Modravy do Nového Údolí za příliš dlouhou a ve velké části i dobře známou a tudíž ne příliš atraktivní. Začali jsme tedy hledat alternativní points of interest a shoda všech vyústila v záměr navštívit místa, kudy nevede běžkařská/a mnohdy ani žádná jiná trasa – zaniklé obce po vyhnání Němců a staré menhirové místo k určování slunovratu. V těchto místech je mi vždy úzko, když vidím tu zvolna zarůstající, avšak stále zřetelnou “kulturní krajinu”, kde z každé zídky mezi políčky a úhory přímo srší ty staletí lidské práce, snažící se odvalení každičkého kamene z pole. A k tomu ruina stále patrné třípatrové školy, aj smutné dvacáté století. Odlehčeme si tedy opět Pokáčem

 

Světlo pro selfíčka je zde ultra zoufalý,
řekl bych že kdyby to tu vykáceli,
líp by udělali,

samá houba, čertsvej vzduch
a samej hmyz,
do přirody fakt chodit neměl bys!

 

Já do našeho plánu implementoval i chůzi po hranicích a ač se kluci zpočátku lehce vzpouzeli (nebyla to zrovna procházka po zpevněné cestě) myslím, že byli nakonec všichni okouzleni. Jen ten Víťa K. začal (aniž by si stěžoval!) vypadat utrápeně a počal asi (až!!!) na 20 km krátit trasu. Nakonec to dopadlo tak, že si z bot totálně oddělal paty a “Přechod” pro něj bohužel skončil. Po přejezdu do Nové Pece jsme skočili na vlak a v Novém Údolí si odbyli ubytovací premiéru.

Neděle: téměř všichni jsme šli/běželi identickou trasu, takže 22 km bude asi to číslo nejblíž pravdě https://mapy.cz/s/kenehadage

Hony nám poradil na Třístoličník trasu Německem – sice jsme si to prodloužili o tři km, ale zato jsme viděli krásné kaskádové vodopády a tip to byl rozhodně na pochvalu! Chlapci však neměli stáhnuté mapové podklady a po zohlednění Pokáčovo veršů

 

Žádnej signál, žádná wifi, žádný data zde nemám,
teda data jsou tu éčko
a to fakt nepočítám.

 

se s určováním směru museli spolehnout na mě, který mapové podklady Německa stáhnuté měl 🙂 Předem jsme věděli, že na hřebenu je 140 cm sněhu a tak se jednalo konečně o pravou zimní aktivitu. Sníh dost tál a tak byl výstup spíš výstupem potokem, který se prodral sněhovými poli, ale bylo to celé moc krásné! Horní partie byly umlácené větrem a mrazem a tak se propadávali jen ti těžší z nás a já se jim posmíval 🙂 Hřeben je po Kyrilovi a kůrovci holý, takže nás celý den provázely nádherné výhledy v obě strany (i Alpy byly zahlédnuty). Přechod hřebene Třístoličník – Plechý považuji za Šumavský top a všichni z něj byli nadšení. Škoda jen, že jsem zapomněl odbočit k Plešnýmu jezeru na fotopoint a tak se mé lákání Bivoje na neskutečně atraktivní místo k focení ukázalo kontraproduktivním. Promiň, příště 🙁 Což snad nebude příští rok – zase bych rád nazul běžky!

O.

P.s. Při dlouhém pochodu a večerním pivu se Vám ale člověk dostane na rozličná témata… Od Bandery, přes nitrodělžní tělíska ze zlata, přetnutí chámovodů, investování plonkového milionu, až na vázaný poslanecký mandát za první republiky 🙂

P.s.2 A Víťa je prej po chirurgickém odstranění hematomů z pat dobrej…

NO:

Dneska jsem v lese byl a už tam nepudu,
nikde jsem nezažil takhle ukrutnou nudu!

https://youtu.be/Ac3a_k9nSiM?si=Ykj3Clea3sQSXADf

Trasa:  38 km

Výškové metry:  367 m

Účast: Zdeny, Petr Š., Jirka V., Míra D., Hony … další jsem na fotkách neviděl

Vyjížďku nedokončil: 

Pád: 

Defekt: 

Trackmaker: 

GPS: záznam trasy

Komentář: 

Trasa:  34 km

Výškové metry: 380 m

Účast: Pavel K., Lojza, Vítek S., Zdeny, Jirka V., Petr Pod., Hony, Banán, Míra D.

Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili až k Nezmarovi, dokonce i ten z černého seznamu, který zneužil Zdendovo nepřítomnost vyvolané zdravotní indispozicí a snažil se vetřít se do přízně paní Nezmarové 🙂 🙂 🙂

Pád: jsem myslím někoho viděl, ale na videu jsem to nenašel 🙂

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: záznam trasy

Komentář: Zákolejka je sice od motorkářů rozjebaná, ale zkušený trasér umí vyzobat jetelné úseky. Tedy alespoň částečně, na cyklokros taky došlo 🙂 . Není co dodat, kochejte se …

Trasa:  39 km

Výškové metry: 462 m

Účast: Vítek S., Zdeny, Pavel K., Pavel T., Lojza, Hony, Petr Pod., Banán, Radek Pl., Jirka V.

Vyjížďku nedokončil: všichni

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: záznam trasy

Komentář: I když se to nezdálo, tak i v teplotách kolem nuly se dá dost promrznout. Obzvlášť na delší vyjížďce, než na jaké jsme byli z minula zvyklí. Moc jsme si to užili, ale někteří se dokonce snížili k tomu, že traséra prosili, ať už nás nechá a jedeme do hospody 🙂 . Nakonec jsme to objeli všichni a dočkali se i návštěvy hospody na Zahrádce. Tam nás dlouhodobě láká krb, nabídka pochutin a příznivé ceny. Ale zatím se nám tam nepodařilo skamarádit. Nevhodné chování jako opření kol o fasádu, přemísťování stolů, sušení věcí na krbu, každej si dá něco jinýho, objednává se zásadně po jednom a podobné Nezmarské kousky nenavodí přátelskou atmosféru. Tentokrát se to snad povedlo, i když jsem měl pocit, že jsme chvílemi nebyli daleko od vyhazovu.  A to jsme tentokrát přijeli poměrně čistí 🙂 Uvidíme co dál …

Bajku zdar V.

Trasa:  ? km

Výškové metry:  ? m

Účast: Zdeny, Hony, Jirka V., Pavel T., Vítek S.

Vyjížďku nedokončil: všichni se vlakem vrátili v pořádku

Pád: Pavel T.

Defekt: nikdo, Vítek S. neustále zdržoval s opravami, ale na zapsání defektu do statistik to snad nebylo 😉

Trackmaker: Když se řekne do Borovan, tak všichni vědí kudy, nejvíc asi Zdeny za neustálého upozorňování ostatních, že odbočuje špatně 🙂

GPS: záznam trasy …. zase nic

Komentář: K tomu, že pojedeme do Borovan nás Jirka vyzval až v úterý během dne, za což byl ostatními pokárán. Souhlasím, že se to má hlásit dopředu, aby si i sváteční jezdci mohli vychutnat kultovní vyjížďku. Nicméně jsme se na startu domluvili, že do Borovan opravdu pojedeme. Lesy po oblevě byly plné bahna … až se někteří (co nevěří na blatníky) strachovali, jestli je pustí do hospody. Tradiční hospoda u nádraží nás ale vřele přijala, dokonce i teplé jídlo bylo (masová směs na topince nebo s hranolky), pivo super, vlivem oslavy jmenin a narozenin výběrové rumy … když se s námi pán loučil slovy “zase za rok”, jsme mu slíbili, že to bude ještě letos 🙂 . Tato vyjížďka si drží vysoký standard. Jen ten eskalátor gang nám už asi nikdy nevyjde, a navíc nás donutila sesednout i ochranka v nově zrekonstruované příjezdové hale … dobré časy už asi byly 🙂

Bajku zdar V.

Trasa: 29 km

Výškové metry: 296 m

Účast: Pavel K., Vítek S., Pavel T., Zdeny, Hony, Jirka V.

Vyjížďku nedokončil: Pavel K. a Zdeny vynechali rozmrazovací část etapy v Restauraci U Flíčků. Tam jsme skončili, protože k Nezmarovi jeden z nás nesmí a ostatní s ním drží basu. A Na Zahrádku, kam jsme se těšili, kvůli teploučku u krbu, jsme se s obsluhou neshodli na parkování bicyklů.

Pád: Pavel K., Pavel T., Vítek S. 2x

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: záznam trasy … jestli někdy bude, tak to bude zázrak

Komentář: Podle teploměru bylo výrazně tepleji než před týdnem (-2°C, minule -12°C), ale zřejmě vyšší vlhkost způsobila, že byla pořádná kosa. Jirka to asi čekal, tak si vzal troje ponožky. Zkušenější ale vědí, že to hrozí riziko zpocení a zaškrcení průtoku krve, takže nakonec je zima ještě větší. I on tomu uvěřil a cestou si jeden pár, protože mu byla zima, sundal. Teorii tak ověřil v praxi, opravdu se mu prý nohy zahřály 🙂 . V lese na sněhu se opět jelo nádherně. Horší to bylo v bahnitých úsecích, kde byly v bahně zmrzlé koleje, tam to bylo náročnější. Nebo na přejezdech překvapivě málo zamrzlých podmáčených míst. A samozřejmě v místech, kde byl led. Zamrzlé louže, uklouzané cesty, při oblevě vylitá voda na silnici, co tam zmrzla … to vše bylo opravdovou zkouškou rovnováhy. První se o tom přesvědčil Pavel T., podle svých slov to byla rána na záda a hlavu, kterou naštěstí zachránila helma. Pak se v zasněžené pěšince v traverzu sesunul Pavel K.. V jednu chvíli jsem za sebou slyšel bezmocné zvuky a při ohlédnutí se jsem viděl jezdce v nepřirozené poloze omotaného kolem stromku. Škádlil jsem Pavla T. jestli má zaděláno na hattrick, ale prý ne, že to pád nebyl. To bylo ale z mé stran rouhání. Po chvíli se na namrzlé silnici pode mnou sešmiklo  kolo a už jsem se klouzal. Technicky to pád nebyl 🙂 , jelikož jsem se položil na kolo a žádnou částí těla se nedotknul země … no ale bolelo to dost. A taky jsem zjistil, že když se zastavuje, tak je dobré koukat kam člověk šlape. Za pár kilometrů jsem po bezpečném zastavení při došlápnutí na led ležel znovu. Při motání se pod Klukem, kde jsem lehce lízli trejly, jsme v dáli slyšeli tiché dunění. Bouřka to asi nebyla, tak snad jedině armáda v Boleticích, jsme se domnívali. U Dubného některé z nás zlákala projížďka po zamrzlém rybníku. Asi ne náhodou jen ty, co do té doby neupadli na ledu 🙂 a zvládli to, do statistik se nezapsali. Zážitek to byl i pro přihlížející, krásně to šumí, když pneu prořezává lehkou námrazu na ledu … romantika jako …

 

Bajku zdar V.

Trasa:  ? km

Výškové metry:  ? m

Účast: Zdeny, Hony, Vítek S.

Vyjížďku nedokončil: Hony

Pád: Hony, Zdeny

Defekt: Zdeny – ohnutá kladka přehazovačky

Trackmaker: Hony, asi i trochu Zdeny (ať má zápis ve všech statistikách 🙂 )

GPS: záznam trasy  … snad bude

Komentář: Úterní ráno bylo velmi mrazivé, v Budějicích -14°C a u Bukovska podle Mírovo fotky z auta -20,5°C! Přesto jsme se na startu 3 sešli, že to na chvíli zkusíme. Na startu bylo -9°C. Víc než teplota nás na začátku prověřila namrzlá, se zbytky sněhu ledovatá silnice na Švábáku u střelnice. Když jsme tam dojížděli, tak už tam stálo o plot střelnice opřené auto. Zdeny jel první, stačila zřejmě malá nepozornost a už se klouzal po zádech. Já jel za ním, přejet jsem ho nechtěl, prudce zatočit nebo začít brzdit vyjde na stejno. Zbrkle jsem zkusil asi obojí najednou, kolo někam zmizelo, ale já zázrakem doklouzal v telemarku s jednou botou v nášlapu a druhou na ledu. Hony na tom byl podobně, jen to zakončil až na zem. Tak jsem řidiče zánovní audiny aspoň pobavili, když tam smutně koukal na svoje auto napasované v plotě. Na lesních pěšinkách to bylo mnohem zábavnější. Na cestě prošlapáno, vedle okolo 5 cm prašánku. U panelky jsme si ale řekli, že už to začneme točit zpátky. Palce u nohou už jsem měl celkem zmrzlé, ale jinak jsem se docela zahřál. Pak jsme ale začali řešit Zdenyho ohnutou kladku přehazovačky – podařila se porovnat a na dojetí to bylo. A pak ještě prázdné zadní kolo – fouknul tam bombičku, ale tmel do bezduší asi není navržen na použití pod – 10°C, takže jel pořád po prázdném kole. Záchranou bylo, že má v kole vložku, na které se dalo dojet (po hospodě dokonce až domu). Nicméně už to na blbnutí v lese nebylo, tak jsme to před Mokrým vzali po silnici. Tím jsem se dostali do pasti mrazivého pekla. Jak jsme jeli rychleji, tak jsme totálně zmrzli. Nohy, ruce, tváře omrzlé. Hony nás dokonce v Šindláku opustil, že se jede zahřát domů. Nevěřil nám, že to u Nezmara může taky. Se Zdenym jsme tak nakonec po pár čajích skutečně rozmrzli, ale trvalo to dost dlouho. Poměř 1:2 – co hodina na kole, to 2 hodiny rozmrzání v hospodě 🙂 . Já si nevzal keš, tak jsme se museli trochu krotit. Po kontrolním součtu a objevu pár drobných nám nakonec ještě zbylo na 2 jedenáctky, tak jsem domů dorazil až po jedenácté hodině v jedenácti stupňovém mrazu.

Bajku zdar V.