VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI!!!

Já jsem sice již v reportérském důchodu, ale naštěstí má pnutí někdo jiný. A když má někdo pnutí, tak  to prostě musí ven, však to známe všichni! A věřte mi, že vznik následujícího reportu byl pro mě opravdu velkým překvapením. A dojal mě…

O.

1. etapa 165 km, 1. 683 m

https://mapy.com/s/getudolelo

Po 3 letech jsme se rozhodli vrátit k odjezdu přímo z ČB, přičemž není náhodou, že část trasy vedla stejnou cestou, jako když jsme z domova vyjížděli posledně, ale o tom až později. Po srazu na Hlincovce naše skupina postupně nabrala Alešáka a Taubyho, přičemž Kruťák ze startu vyrazil chvíli před náma, aby “čistil” trasu. Bivoj zase start netrefil, pak se kolem nás prohnal, chvíli s námi jel, aby se na prvním kopci v Rakousku odpojil a postupně potrápil všechny skupiny. Zato my, posilněni výtečnou rurální rakouskou kohoutkovou vodou, jsme si to mířili směrem k degustaci vin. Na to nejlepší jsme, dle následné rozmluvy, narazili hned napodruhé. Avšak, dovolím si říci, že za nejsilnější zážitek lze označit návštěvu malovaného sklepu v Šatově, kde se někteří z nás, po vzoru místního umělce Maximiliana Apeltauera, rozhodli opěvovat sličnou ženu (spíše ale ještě dívku). Poté už zbývalo jenom kolem Divišova bleskosvodu do Znojma na výbornou vietnamskou večeři zakončenou krásnou večerní komentovanou prohlídkou “moravské Prahy”.

2. etapa 134 km, 2. 085 m

https://mapy.com/s/furujorobu

Druhý den proti nám stál nejenom samotný profil trasy, který byl pořád nahoru a dolů, ale hlavně boční vítr, který odhalil naši neschopnost jet kompaktně jako skupina, aby zároveň bylo tempo a aby se i ostatní mohli schovat. Zastávka tak přišla už na 50. kilometru v Hornu v známé cukrárně s vynikající makovou zmrzlinou, na kterou jsem si myslel již od výjezdka před třemi lety. Posilněni jsme se vydali na zbytek etapy, která ale svůj původní profil akorát zintenzivňovala. Monotónnost etapy tak rozbil až Johny, který na jednom ze stoupaní předvedl imitaci Toma Dumoulina na Giru 2017, byť nutno podotknout, že Tom pravděpodobně na své projíždějící soupeře neřval “Ty vole já se posral! Nemáte kapesníky?”. Po několika falešných horizontech jsme poté začali klesat ke Kremsu, i tak ale pro nás Ondra po tomto čistém řemeslu připravil “lehký” kopec připomínající Muur van Geraardsbergen – nejdelší vinnou uličku v Rakousku. Za to však později v Kremsu zaplatil “zkaženou” ipou a toto odhalení samozřejmě nezapomněl sdílet i s ostatními konzumenty téhož piva.

3. etapa 137 km, 1. 741 m

https://mapy.com/s/hezuvovole

Na třetí den jsem se od začátku těšil nejvíce, Ondra nás totiž již předem navnadil maily o naplánovanych zastávkách. Po vystoupáni z údolí tak na nás čekalo nejdelší prkno Rakouska! To však není vše, jelikož hned vedle stál rovněž jeden z nejstarších mostů Rakouska, po následné rešerši se však nejedna o nejstarší. Tak jako tak, proximita těchto monumentů rakouské historie nás všechny patřičně ohromila, dokonce bylo možné v jeden moment oba tyto makrocíle vidět a zachytit na fotu. Ještě před Zwettlem se však našim směrem neúprosně blížila bouře, chvíli jsme tak kvůli silnému větru museli jet hodně “nakřivo” abychom to vůbec ustáli. Bouře však do hospody nezahnala jenom nás, ale bohužel i místní. Ze Zwettlu jsme se proto rozhodli vydat do Weitry. I tam nás ale předběhli a stůl jsme si museli vyčekat. Ztracený čas byl však získán zpět rychlostí obsluhy a my jsme se tak vydali zpět do ČR (s tak minimálně 5 pauzami na čurání). Přes rychlou zastávku v Jílovicích a moc milého zmrzlináře v Ledenicích jsme už byli doma a ujeli poslední kilometry letošního výjezdního zasedání. Jako vždy se mi to moc líbilo a absolutorium patři nejen klasicky Ondrovi, ale i Alešákovi za jeho urputný boj pro opatřeni ubytovaní pro nás všechny. Tak zase za rok!

Marek

Trasa: 47 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 150 m

Účast: Ondra, Hony, Majkl, Tauby, Zdenál, Aleš, Venouš, Venca D., Pavel T., Kuba, Bivoj, Eri, Zása, Radek P., Kocour, Vláďa, Vráťa

Pád: Venouš – a hnedle na vodníčka na Taubyho místečku ve výtopě Bezdrevu

Defekt: Zdenál – má taky silné nohy, že když se mu dostal klacek do přehazky, zlomená patka to nezachránila a rozlámal i přehazku

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.com/s/doruposumo

Komentář: Nadpis reportu není jak by se dalo očekávat: Kubata, ale vypomohl jsem si vtípkem z Červeného trpaslíka, kde se první epizoda seriálu také nazývá: Konec. A stejně tak i já při prvním reportu 2026 ohlašuji: Konec. Ne konec já&Nezmar, ne konec já&trasování, ne konec já&občasná organizace společných zážitků, ale konec já&reporty. Reporty jsem začal psát roku 2011, v roce 2012 jsem zpočátku úspornou variantu rozšířil o sloupkový charakter rubriky “komentář” a po skončení 14 sezóny (poslední report 2025) došlo k definitivní únavě materiálu. Již dlouho jsem samotný voják v poli, ač to tak vždy nebývalo, krátký formát se až do úplného dna vykrade lehce a delší dobu cítím, že nemám co říct. A vše to umocňuje pocit psaní do zdi (a možná že ne jen pocit).

Zřídit si vstupní údaje a heslo k administraci stránek není vůbec složité a kdokoli může na moje místo a zvednout můj štít. Stačí říct mě, nebo Honymu, Peťovi P. atp. Jediné, s čím se ještě peru, je téma statistik – ne jen zda je chci psát do prázdných a čistě statistických reportů (to asi opravdu nechci, to může dělat kdokoli, či vícero lidí společně), ale jestli to vlastně chci každé úterý držet na zřeteli. 

O.

NO: A nejlepší rozloučením bude samozřejmě nezmarské edukativní okénko (já vím, že byste raději verše, muhehe)

Orální tradice,  je tradice existující a předávaná skrze ústní podání, která bývá majetkem a projevem určitého kolektivu. Před vznikem písemného záznamu, který je relativní novinkou v historii lidstva, byla v zásadě veškerá tradice předávána ústně. Jedná se tedy o kulturní materiál přenášený ústně z jedné generace na druhou. Zprávy nebo svědectví jsou tak ústně přenášeny řečí nebo zpěvem a mohou mít podobu například pohádek, legend, pověstí, hádanek, rčení, balad, písní, obřadů nebo her. Nově ji doplnily například vtipy, virály nebo videa. Tímto způsobem je možné, aby se ve společnosti předávala jistá omezená znalost historie, slovesnosti, právo a další poznatky napříč generacemi bez použití písma.

A my to vše máme, vždyť kdo by neznal rčení “Krásná procházka – ale bez kola“, hlášku: “Je to jetelný“, video z fackované, legendární příběhy např. ze Mšena, Luhačovic, vesnice Louka, či věčnou hádanku jaký význam má Nezmarské hlasování a tak dále a tak dále. Čili je důležité, abychom spolu nepřestali mluvit a dokonce by bylo vhodné, abychom si někdy i zazpívali 🙂

Trasa: 23 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 309 m

Účast: Ondra, Hony, Majkl, Přema, Tauby, Zdenál, Aleš, Venouš, Venca D., Pavel T., Kuba, Bivoj, Míra, Sochy, David Č., Jirka V., Kory, Víčko

Pád: Tauby (zlí jazykové tvrdí 🙂 že prej byly i dva)

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.com/s/gasegovero

Komentář: Při rozhovoru s Taubym o tradicích a otázkách, kdy a jak vše začalo, mě napadlo zapátrat v Nezmarském análu 😉 a zkusit podchytit poslední vyjížďku historickým ohlédnutím.

2001 – První “poslední závěrečná” – pro neexistenci hodnověrných pramenů zůstávají dřevní doby v polomýtické podobě

2009 – První závěrečná vyjížďka na Nedabylsko-Vidovský práh

2014 – Dosluhující Pilník Václav K. zavádí novou tradici předávání šampíčka (tehdy Ondřeji L. jako nastupujícímu Pilníkovi) a jeho popíjení již počas vyjížďky. Tento ritual se (v mnou nedohledatelném roce) změnil potud, že lahev nepřiváží na vyjížďku dosluhující Pilník, ale naopak ten nastupující. Zároveň před ustálením místa odbouchnutí šampíčka nad Vidovem (všichni víme kde) se místo několikrát mění.

2015 – Vyhotovena cena pro Pilníka autorským kolektivem Petr Š., Vít S. & Ondřej L.

2015 – Okamžitě vzniká tradice pití z dnem vzhůru obráceného podstavce poháru, vynálezcem je v ten okamžik již notně podnapilý Václav K., který jako první grál znesvětil litím Samsonu po podstavce přímo z pípy (po odstrčení Nezmara od pípy…). Dnes již zcela automatický závěrečný ritual byl původně přijímán s velkou nevolí a ještě v roce 2018 si mužstvo odhlasovala, že to bylo OPRAVDU NAPOSLED. Podstavec totiž nebyl zamýšlen původně jako nádoba na alkohol a tak nejen že dost prosakoval, ale hlavně nelakované dřevo nasávalo nápoj a bobtnalo o rozkližovalo napojení stran. 

2017 – Závěrečná destinace byla zkušebně změněna na Hlubokou, změna se však neujala a vše se zas vrátilo a snad i na vždy zůstane na Nedabylsko-Vidovského prahu.

2017 –  Ritual popíjení “Nápoje zapomnění” je doplněn dvojicí Václav K. a Pavel B. o občerstvení v podobě tataráku a obložených mís

2019 – Po sezóně 2019 Vít K. nevydrží pohled na zbědovaný Svatý grál a provede první restaurování pomocí naolejování a zasilikonování vnitřku podstavce

2020 – Po prvé a snad i naposledy nedochází k závěrečnému ritualu, neb Covid zavírá hospody a náhradní program je distanční popíjení PRAVÉHO šampíčka v kaňonu Hlubočice, přičemž Aleš P. zůstává také zřejmě posledním, kdo závěrečnou taškařici pozvedl na degustační popíjení. 

2025 – Je nutné přidat podstavec neb původní podstavec se již zcela zaplnil cedulkami se jmény Pilníků. Přemysl P. také provádí již druhou restauraci Svatého grálu pomocí laku určeného pro styk s potravinami (díky Václave D.)

Že je poslední vyjížďka živou tradicí, postupně se měnící a přesto pořád stejnou, dokládá též v průběhu času měnící se složení nápoje – klasický mix piva a šampíčka je dnes již zcela zapomenut, slivovice, olivy, stroužky česneku jsou již také ze hry, zelená pokulhává a vypadá to, že poslední roky se složení nápoje ustaluje na kombinaci šampíčka, posilněného “nerozpoznatelnou” vodkou a finálně chuťově dolihovanou Jégrem. Za mě tedy mohu zodpovědně říci, že “Nápoj zapomnění” je skutečně kvalitní, lety degustací velkým testovacím vzorkem respondentů ozkoušený vybroušený fortifikovaný vinný nápoj, který umí uštědřit nečekané políčky. Od (jen namátkou vybírám, jména neuvádím) vyraženého zubu, chirurgického ošetření končetiny, prasknutí svalového obalu snopce na stehnu (zaháklé roky za plot, au!), až po klasické zvracení jak na černý nezmarský jekor tak na beton na dvorku, či asistované močení do rohu průhledné autobusové zastávky…

Škoda jen, že tím, jak stárneme a nabíráme zkušenosti, ubývá bezhlavého pití, noření celého obličeje/vousu do nápoje, bublání a intermezzo “po vypití jednoho objemu si podstavec nasadí na hlavu snad všichni přítomní a až pak se leje runda další” vymizelo úplně…

O.

P.s. Tak uvidíme co přinesou roky další

Trasa: 35 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 415 m

Účast: Ondra, Hony, Majkl, Přema, Tauby, Zdenál, Aleš, Zása, Venouš, Venca D., Pavel T., Kuba, 

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.com/s/povevuzela

Komentář: Předposlední safír do čelenky zasazen, a teď už se čeká jen na odšpuntování emocí z finále a dobrého konce. Tedy: příští týden nezapomeňte a přijďte v hojném počtu a tím myslím i ty, kteří současnost s námi sice neprožívají, avšak minulost je pevně poutá 🙂 

O.

Trasa: 27 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 549 m

Účast: Ondra, Hony, Majkl, Přema, Míra, Tauby, Zdenál, Aleš, Eri, Zása, Venouš, Petr P., Venca D., David Č., Filip, Pavel T., Kocour, Vláďa, Vráťa 

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Zdenál

GPS: https://connect.garmin.com/modern/activity/20617941599?share_unique_id=5

Komentář: 

O.

P.s. Díky Stanley!

Trasa: 33 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 745 m

Účast: Ondra, Hony, Majkl, Přema, Míra, Tauby, Zdenál, Aleš, Eri, Zása, Venouš, Petr P., Radek P., Venca D., David Č., Víčko,  

Pád: Tauby

Defekt: nikdo

Trackmaker: Zdenál

GPS: https://mapy.com/s/pukuramuma

Komentář: Traily na Kluku asi budou odsouzeny k zániku. Buď kvůli koordinované těžbě, či kvůli nekoordinovanému, avšak záměrnému ničení lesa těžbou zrovna jen v místech, kde jsou traily. Těžko říci. Alespoň jsme si obohatili slovník o jízdu v “hrabance” – o něco lépe sjízdné než “hustníkem” 🙂

O.

P.s. A stádo koz se po Kluku potuluje!

Trasa: 34 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 521 m

Účast: Ondra, Hony, Majkl, Přema, Míra, Tauby, Zdenál, Aleš, Pavel T., Venouš, Radek P., Kocour, 

Pád: Míra

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.com/s/pehugusote

Komentář: Jeden z posledních dílku puzzle zapadl do Nezmarské ročenky 2025 různých směrů, cílů, terénů i profilů a kdyby nebylo lesní těžby před Novou vsí, chybu by to nemělo 🙂

O.

P.s. A od příště – 30.9. 2025 je sraz na Startu již v 16.30!!!

Trasa: 37 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry:  500 m

Účast: Hony, Majkl, Přema, Míra, Víťa K., Petr P., Zdenál, Pavel T., Venouš, Zása, Radek P., Koubič, Sochy, Víko

Pád: Petr P. (při tlačení kola do kopce), Venca (shodily ho bytosti v tajemném lese), Hony (mohla za to tma)

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr P.

GPS: https://mapy.com/s/fasedolako

Komentář: Někteří se tak báli své účasti na této legendární (už po jedenácté!) vyjížďce, že se radši doma mrzačili nožem, takže se na startu chvíli čekalo už jen na Eriho 😉 a tlupa pravověrných vyrazila.  Stamina leader efekt a rurální cyklistika. Dva nové pojmy, kterými den hodnotil Zdenál. První se vztahuje k tomu, že já jakožto držitel nezmarské ZTP průkazky jsem coby trasér ujížděl a byl krocen, druhý odkazuje na trasu vedenou polňačkami s překrásnými výhledy do krajiny, té naší zahrádky, kolem rybníka, ovocnou alejí, venkovskou architekturou, doplněnou drobnými trail inovacemi (zaslechl jsem i pochvalu). A samozřejmě TÍM lesem plným křoví, klacků, bahna a všudypřítomné tísně. Strašidelnost se zvýšila tím, že jsme se lesem vraceli a se zapadajícím sluncem si nikdo nebyl jistý kudy a jestli vůbec vyjede. Probouzející se lesní noční zvěř tak byla svědkem z lesa vystřelujících oranžových postaviček. Tato panika si vybrala svoji daň, tradiční nezmarský nešvar – „teď už všichni přece víme, kudy se pojede“, takže než jsme se odbahnili v přírodní myčce nalezené Pavlem T., velká část zmizela za horizontem a klesala do Třebotovic. Chyba lávky, trasa vedla od křížku doleva, loukou na Srubec a pak bylo v plánu postřižinské pivo ve Starých Hodějcích. Já měkota jsem svolil kompromisu-sjedeme se v Družsťáku. Zavřeno. Takže další chyba lávky nás svedla přes lávku do Šnytu, což mělo jednu výhodu – posilu Ondru Míků, který nám nejdřív smutně zamával procházejíc kolem nás s dětmi obalenými Motor šálami, aby o chvíli později kráčel opačným směrem zvesela a bez dětí…V hospodě jsme pořešili cinknutý zápasy hokejové ligy, vypořádali se s EU ETS2, zavedli progresivní daně, zvýšili majetkové daně, nakoupili nějaké tituly přes XTB, Revolut a Lynx, hlavně tedy EV automotive a zbrojařský průmysl, v té souvislosti navrhli umístění předsunutého polského vojenského kontingentu doprostřed Ukrajiny, odsoudili prepperství jako slepou uličku cesty k přežití jaderné války a na závěr se podivili nad tím, proč jsme v hospodě sami, když lidi mají prachů, že by s nimi mohli tapetovat, tím spíš, když na menu byl XL řízek s novými bramborami za 127 Kč!

P.

[Show slideshow]