Rubriky
Listopad 2020
Po Út St Čt So Ne
« Říj    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30  

Účast: alespoň části se zúčastnilo poměrně hodně Nezmarů, ale tu pravou plnohodnotnou účast od pátečního rána u vlaku do nedělního vlaku si připisují: Ondra, Pavel T., Ondra M., Aleš, Víťa K., Přema, Kocour. 

Report z běžkařského přechodu Šumavy píšu s osmiměsíční prodlevou a to zejména abych vymazal rest, ale také jako terapeutický prostředek v dnešní době pitomé. Odpusťte tedy prosím případné chyby a zkreslení dané výpadky paměti. Přechod vnímám jako poslední akci roku 2020, kdy jsme o koroně už slyšeli, ale velice živě jsme si z toho VŠICHNI dělali prdel, že tahle bublina se nás netýká… Za všechny jen příklad Alešovo prohlášení, že on zcela jistě na zaplacené lyže do Itálie pojede, i když ostatní psychujou. No možná by i nakonec jel, jenže už to bylo zakázané 🙂 Ó jak hořce jsme se všichni mýlili. Byla to doba, kdy všichni šátek typu tunýlek používali výhradně jako ochranu krku 😉

Všichni také víme, že zima 2019/2020 byla co do sněhu jedna z nejnepovedenějších a já sám, ač jsme v říjnu obdržel nové skintecy na nich ujel cca 15 km celkem a přechod dlouhou dobu vypadal, jako absolutně nerealizovatelná věc. Žial bohu se velká část Nezmarů předpokakala předem a přestože se pánbožko nakonec smiloval a spustil ve čtvrtek sněhový saigon, svou v hlavě již vypuštěnou účast nepřehodnotila. Ano ano, začne se skládat nevratná záloha na ubytko předem, jak jsme si říkali na podzimním zasedání…

Sníh bychom tedy aspoň v základu měli, ale přesto bylo vše nakonec opravdu nenormální. Posuďte sami

Pátek: Délka 16 km, trasa: Železná Ruda-Prášily

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5e591e5c3653ae58a6af4101

Velký problém s přechodem začal už při shánění ubytka. Dvě různá ubytování vždy jen na jednu noc, pro tehdy plánovaných dvacet lidí, v době, která nepředchází ani nenásleduje jarním prázdninám, nekryje se se Šumavským maratonen, je opravdovým oříškem, až se zdálo nerozlousnutelným. Nakonec jsem ze zoufalství vystoupil ze zajetých kolejí a zkusil najít cokoli a trasu až následně přizpůsobit a…. povedlo se. První etapa tedy byla kraťounká a my si mohli dovolit vyrazit z CB až pozdějším vlakem a do „stopy“ nastoupit až lehce před polednem. Slovo stopa používám opravdu jen ve velmi volném kontextu, neb stopu jsme potkali ten den jen na úseku Pod Polomem-Hůrka. Jinak to byla pravá nefalšovaná prošlapávačka prašanu po kolena. Vítek S. extrémě hudroval nad mou strategií prošlapávat přímo od vlaku a chtěl prošlapávat cestu, kudy rolba obvykle jezdí 😉 a i přes mou omluvu mě nehezkými výrazy ještě nějakou dobu častoval. Mě se ale prošlapávání místy, kudy cesta vlastně nevede, líbilo a myslím že jsme nebyl sám. Pravá Hančovina. Trochu mi pomáhalo rozhodnutí vzít si na přechod 20 let staré šupináče po otci a je mi jasné, že ti s voňavou výbavou to možná viděli jinak 🙂 Vše to stejně nakonec bylo jedno, neb od Hůrky jsme do prvopřechodu Grónska prašanem nastoupili znovu. Zajímavý zážitek, který i přes nesnadný prostup skončil v Prášilech asi tak ve čtyři, což znamenalo, že některým skončil večírek vynuceně asi tak v devět večer 😉

Sobota: 56 km, trasa: Prášily, Poledník, Modrava, Březník, Bučina, Knížecí, Strážné

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5e5a8d4c259e0b7abc7b153d

Již v pátek do Prášil dorazil Eri jedoucí z Modravy a hlásil, že na Modravě se rozbila rolba. Jak moc je to špatná zpráva jsme měli teprve zjistit. Sobota byla mega prosluněná, což však též přivodilo teploty nad deset stupňů a problémy s mazáním. Lidé s vyvoněnou skintec výbavou zapomněli na páteční ničení equipmentu, mě šupináči to bylo jedno a trápit se začali mazači. Vše platí však jen pro úsek krásné strojové stopy pohříchu protažené jen z Prášil někam pod Oblík. Pak dopadlo kladivo rozbité rolby na všechny stejným dílem. Den starý sníh, plus deset, slunce, a stáda bizonů (rozuměj tisíce běžkařů s výbavou 25 let+ starou, neb nikdo normální by do takového brambořiště nevyjel) dali vzpomenou na termín „běžky jako tenkrát“. Situaci s nepovedenou mázou od rána, s následujícím stavem sněhového rochniště nevydržel psychicky Vítek S. a na Modravě přechod VZDAL. Mohu snad prozradit, že to byla poslední kapka do jeho snah o používání mazacích lyží a dnes je již majitelem skinů. Od Bučiny jsem se zase začal trápit extrémně já, neb bylo jasné, že musí přijít úsek, kdy za šupinky zaplatím. Mírný sjezd na špatném sněhu je na šupinkách peklo! Takže všichni vesele pelášili za obzor a já osamocen, bez zastávky a v závěru s hlaďákem dokončoval své 56 kilometrové pašije na šupinkách v opravdu nehezkých sněhových podmínkách. Krásná práce.

Neděle: 14 km, trasa: Strážné – Stožec

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5e5b8c5e3653ae58a6c523a7

Ubytování ve Strážném nebylo bohužel se snídaní a tak jsme si to udělali na tiráka. Na OMV prozkoumali jejich celou nabídku rozmraženého pečiva, párků a kávy z plastu. Věděli jsme, že před námi není dlouhý úsek, ale také jsme věděli, že čtvrteční nadílka dva dny teplot +15 nevydržela a že nás čeká pochoďáček. Já však prohlásil, že toho bohdá nebude, abych já šupinky sundával a že rozhodně dojedu do Stožce na lyžích. A vskutku. Přibližně polovinu trati hoši proťapali a já opravdu nesundal. Bylo to však spíše z důvodu cti, než že by to bylo k jízdě, přiznávám. Občas opatrné dva tři kroky na čistém asfaltu, občas jen krátké sklouznutí jednou lyží po 5 centimetrovém proužku sněhu, občasné zacupitání při vyrovnávání se s kamínkem pod skluznicí 😉 A u Stožce jsem musel naskočit do vyfrézovaného bordelu u silnice, neb tato hmota byla jediný materiál široko daleko, který obsahoval sníh. Absolvovaná odysea nás však neotrávila, veselo bylo celý den, neb všichni předpokakánci a vyznavači pouze vymrzlé stopy byli už doma a zbyli jen praví Nezmaři, které NIC NEZASTAVÍ.

O.

P.s. Rok 2020 byl ročníkem devátým, tak jsem zvědav, jak bude vypadat jubilejní ročník. Držme si palce. Termín 5.-7.2. 2021 už máme, ubytko je zamluvené, kde je vůle bude i cesta!!!

Trasa: 27 km, Malák, pravý břeh Malše, Hodějickej rybník, přes stavbu dálnice do Doubravice, Nedabyle, Kaňon Hlubočnice, umístění pohoštění blízko štoly stříbrného dolu Zlatý Jelen, k Nedabyli, sjezd na Vidovské prameniště, k odkalovačkám, tréning bajkových dovedností, setkání se se Zdenálem, Bivojem a Erim, ukázaní jim správné cesty 😉 k pohoštění, opětovně na místo pohoštění, enduro sjezd k silnici z Vidova a po levém břehu domů

Výškové metry: 371 m

Účast: Covid 19, Ondra, Aleš, Víťa S., Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Olina, Majkl, Pavel T., Marek L., Míra D., Eri, Kocour, Dan Motz

Pád: Ondra

Defekt: Zdenál utrh patku – zřejmě jezdecká chyba 😉

Trackmaker: Ondra a další, kteří našli tu svou nejlepší cestu k cíli

GPS: https://mapy.cz/s/hafotofosa

Komentář: V reportu ze šesté letošní etapy jsem psal, že je to snad poslední etapa, kterou jsme nejeli pospolu a bohužel jsem se mýlil… Covid 19 se rozhodl, že chce mít účastí za rok aspoň sedm a tak nás poslal do jednotlivých hloučků (dle aktuálních opatření max. 6 členných) v okamžik nejnevhodnější, tj. v době, která je za celý rok pospolitosti Nezmarské zasvěcena snad nejvíce. Při závěrečné vyjížďce. Té, která se již po několik let nese ve znamení připíjení novému pilníkovi a té, která přitáhne široké Nezmarstvo k popíjení smrtícího koktejlu piva, šampíčka a slivovice z podstavce poháru pro Pilníka. O to vše jsme v rámci disciplinovanosti přišli (a přitom Víťa podstavec na letošní ritual řádně zasilikonoval!!!). Zůstala jen tradice destinace poslední vyjížďky na Nedabylsko-Vidovském prahu. Časem vykrystalizované místo bouchání šampíčka se však muselo posunout někam mimo zraky lidí, neb byl předpoklad opuštění dobrot při vynuceně postupném navštěvování místa. Také musela být opuštěna tradice, že loučící se pilník (byl bys to Ty, Víťo!) kupuje šampíčko pro nového pilníka a na novém pilníkovi je občerstvení u Nezmara. Nakonec osekanou variantu vzal na sebe celou Aleš, jako nový pilník a naše rozlítostnění nad tím, že nemůžem strkat zpocené huby do koktejlu v poháru se snahou o chytnutí herpesu, či alespoň respiračního onemocnění :-), se pokusil zahnat několika druhy pravého šampaňského. Že prý jenom to nejlepší je pro Nezmary dobré! Velká škoda, že jsme se všichni k osobní gratulaci pilníkovi nešešli, vždyť sdílená radost je dvojnásobná radost. Tak to snad někdy doženem, i když jsem opravdu dalek tomu predikovat kdy a při jaké příležitosti to bude… Takže co bude dál se uvidí, ale vzpomeňme na heslo klubu: Nic nás nezastaví!

O.

NO: Moc mi přišlo líto že se ten den nepředčítalo z podstavce poháru co je ve zlatu vyryto a nekřičelo se sláva a hurá. Tak si to aspoň doma zakřičte: 2001 Kocour, 2002 Kocour, 2003 Přema, 2004 Standa, 2005 Kocour, 2006 Eri, 2007 Přema, 2008 Ondra, 2009 Přema, 2010 Honza, 2011 Přema, 2012 Vítek, 2013 Venca, 2014 Ondra, 2015 Venca, 2016 Eri, 2017 Venca, Bivoj, 2018 Bivoj, 2019 Vítek,

2020 ALEŠÁÁÁÁKKK

P.s. Gratulace Pilníkovi lze psát do komentáře pod reportem!

 

Trasa: 18 km, cesta na Dubičák, cesty po Dubičáku, cesta z Dubičáku

Výškové metry: 240 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Majkl, Kory, Koubič, Pavel T., Sochy, Filip, Marek L., Míra D., Dan Doležel, Dan Motz,

Pád: nikdo

Defekt: Marušák přetrh řetěz na nám dlouho chybějící Samouš style: při nesprávném řazení přesmyku zvolání „tak ty tam nepudeš!“ a býčí síla opravdu nejsou cestou 🙂

Trackmaker: Ondra a Zdenál, což už fakt příště nechci. Od první třetiny jsem na něj řval aby zpomalil, počkal, nejančil a zezadu mě neustále někdo prcal, že nečekám, rozbíjím skupinu a ztrácíme se. Tož tolik k tomu, proč jsem byl ke konci fakt už zpruzen. 

GPS: https://mapy.cz/s/defunazaze

Komentář: Studenou vodou opláchnutou kachnu vložíme do nevymazaného pekáče (prsy dolů). Kačenu posypeme solí a kmínem, zakryjeme víkem a pečeme při teplotě 160 °C cca 45 minut.

Když maso zkřehne, kachnu otočíme prsy nahoru a dopékáme za občasného potírání výpekem nejméně dalších 45 minut (už bez víka). Kachnu pečeme pěkně dozlatova. Při pečení kačenu párkrát propíchneme, dosáhneme tak snadněji uvolnění kachního sádla.

Nyní nastává čas na přípravu červeného zelí. Zelí očistíme a nakrouháme, cibulku si nasekáme nadrobno. V hrnci zpěníme cibulku, přidáme cukr a necháme zkaramelizovat. Přidáme zelí, okmínujeme, osolíme, podlijeme vodou a za občasného míchání dusíme cca 20 – 30 minut. Poté dušené červené zelí zahustíme jíškou z hladké mouky a sádla. Červené zelí dochutíme octem, cukrem a podle chuti osolíme.

Po upečení kachnu vyndáme z pekáče. Z výpeku na něm ještě sesbíráme přebytečný tuk, zaprášíme hladkou moukou, přidáme hrnek vody, necháme na plotně projít varem a máme skvělou šťávu na podlití při servírování pečené kachny.

Naporcovanou pečenou kachnu s červeným moravským zelím servírujeme s kynutými nebo bramborovými knedlíky politými šťávou z výpeku.

 

O.

 

NO: Opisuji příhodný vtip (jak symbolické, že v době psaní reportu již velice neaktuální)

Zprymulit se“ (sloveso)

Ožrat se jako doga do 20 hodin

Příklad použití: V sobotu jsme se zprymulili všichni čtyři u stolu.

Trasa: 31 km,  pravý břeh Vltavy, Hrdějovice, borecká rokla, hosínská zákolejka, Hluboká, Hosín, Hrdějovice, Nemanice a dom

Výškové metry: 407 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Jirka Z., Majkl, Kory, Koubič, Pavel T., Eri, Sochy, Kocour, Vráťa, Vláďa, 

Pád: Majkl 2x

Defekt: Sochy

Trackmaker: Hony

GPS: jde pouze o část, zapnul jsem až po borecké rokli https://mapy.cz/s/metezebojo

Komentář: Jeden z posledních klenotů nezmarské šperkovnice byl vytažen na světlo boží dík Covidu nikoli v obvyklém jarním termínu, ale až na podzim. A opět se setkal s nadšením i s průpovídkami alá „mohla by to být hezká procházka – ale bez kola…“. Jak tak mé zkušené oko počas procházky koukalo, odhadlo, že bude  dobré si počkat na report až po pohovoření si s chlapci o víkendu a odhad to byl správný. Přes léto nám jaksi vycházková trasa za kolejemi lehce 😉 zarostla ostružiním a přišlo to, co každý zkušený čekal. Pomalé defekty z trní. Defekt se za vyjížďky projevil jen u Sochyho a dle pravidel otců zakladatelů ho má jako jediný ve statistikách, ale celkové skóre Ostružiny vs. mord parta Nezmar by se dala zapsat asi takto: Já defekt „jen“ předního kola (dom jsem dojel v pohodě, ale tušil a sílu sebral až ve čtvrtek a zlá předtucha se naplnila), Pavel Tíkal defekt obou kol (oprava v pátek se jak už to u trnů bývá nepodařila na poprvé, takže u jednoho kola opakoval lepení v pátek a u druhého kola pro změnu až v neděli), Hony defekt obou kol (přední kolo 7 děr znamenalo už jen odpis duše), Jirka Z. defekt obou kol (lepil ve čtvrtek před výjezdním zasedáním, v pátek opět a zase neúspěšně, a jestli a kolikrát bude ještě lepit to vie len pán boh – Jiří se prozatím omezil jen na rouhání: „Že já v úterý jezdil!“), Honza L. defekt obou kol (k situaci se postavil čelem a defekty odmítl opravovat a přesedlal na strategii průběžného dofukování. Tak jsem zvědav, kdy v této hře přizná ostružiní svou kapitulaci). Takže bez kompletního infa od všech Nezmarů jsem tak na deseti defektech. Jó každej klenot má svou cenu. Ale příště už zase spíš na jaře 😉

O.

NO: A v této podivné době nás snad nad běžné starosti povznese chvilka poezie (kéž by se stát vždy takto hezky uměl postarat).

Měl jsem, měl jsem, měl jsem milou,
uřízl jsem jí hlavu pilou,
za tak těžkou, těžkou práci,
sedím, sedím na Pankráci.

Rok, rok, rok jsem seděl v base,
teď, teď, teď tam půjdu zase,
já, já, já mám basu rád,
vždyť to za mě platí stát.

V base je vždy a všechno jasné,
je tam, je tam hezky a krásně,
sedím na samotce a sním krásný sen,
o tom, že se už nikdy nedostanu ven.

Osm let jsem seděl v base,
teď, teď, teď tam půjdu zase,
já, já, já mám basu rád,
jsem s ní starý kamarád.

 

Prosím veškeré Nezmarstvo aby si přeřídilo hodinky o půl hodiny dopředu, neboť zítra, tj. v úterý 6.10. se na Startu uvidíme již v 16.30!!!

 

O.

Trasa: 45 km,  Švábák, lesík za Májem, Vávrák, Černíš, Dasný, Čejkovice, skoro až k Picině ;-), Bezdrev, Munice, Křivonoska, kolem Hlubocký obory, podél Vltavy domů

Výškové metry: 323 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Koubič, Pavel T., Eri, Kocour, Vráťa, 

Pád: Honza

Defekt: nikdo

Trackmaker: Eri

GPS: https://mapy.cz/s/gofogopavo

Komentář: Je vidět, že ke konci sezóny jsou si již všichni vědomi, že jsme téměř všude byli a nastává že čas, kdy je vhodné zařadit i vyjížďku, která by svým charakterem sklidila na jaře či v létě palbu kritiky. Na podzim ale působí jako vítané zpestření a osvěžení. Jak já jen byl rád, když Eri odbočil u voběšence dolů k Haklovým Dvorům. Cestu na Švábák a Borem doufám že už nebudu muset v této sezóně absolvovat (tenhle úterek to bylo potřetí za sebou…). Takže za mě byla vyjížďka i destinace super, za ostatní myslím taky, akorát hoši! Vaše neodmlouvání ve mě vzbudilo již dávno zašlé choutky na trasérské eskamotérství. Takže už dnes vím, že se příští rok juknem na Picinu, Suchou, Malé Chrášťany, Vlhavy – no kdy se tam sami podíváte? 🙂 Další plánovanou perlu, kterou novější členové dík všeobecnému odporu nezmarstva v minulosti ani neznají, představím v okénku. 

O.

NO: rybník Volešek byl založen za pernštejnské kolonizace Hlubockých blat, poprvé je zmiňován rožmberským kronikářem Václavem Březanou. Jakub Krčín plochu rybníka mezi lety 1771-75 zdvojnásobil. Dodnes je hlavně rybochovný, jsou zde možnosti koupání. Plocha nádrže 134,4 ha, celkový objem vody 726 tisíc m³, retenční objem vody 685,5 tisíc m³, největší hloubka 2,5 m, nadmořská výška 388 m n. m. 

Nevím jak Vám, ale mě parametry připadaj jako parádní lákadlo! 😉

A kde tuto perlu hledat? 49°3’37.533″ N, 14°19’7.337″ E

Trasa: 37 km,  Švábák, Kaliště, Hradce, masivem Kluka několikrát nahoru a trailama dolů, Lipí, Kaliště, Dubné do „Sklípku u Bivoja“ (garáž), Třebín hospoda a domů

Výškové metry: 688 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Koubič, Míra D., Víťa K., Jirka Z., Duby, Sochy, Víčko, Vláďa, Vráťa, 

Pád: Ondra 2x, Vítek S., Zdenál, Vítek K., Míra D.  

Defekt: Majkl

Trackmaker: Bivoj

GPS: https://mapy.cz/s/pakutomepe

Komentář: Traily na Kluku se začínají stávat dalším klenotem z Nezmarské šperkovnice. Typizovaná vyjížďka, která se pojede každej rok pod stejným trasérem a všichni (doslova) po celý rok budou čekat, kdy už to bude. A jako zatím asi každý typizovaný tradiční šperk se i tato vyjížďka vyprofilovává co do vzývání i odsuzování. Však ani bez pohledu do tváře nejde poznat, jak jsou myšleny věty: „Skoro nejsem schopnej říct, kterej trail se mi líbil víc!“ „Nedáme si tenhle ještě jednou?“ Takže se pak odehraje rozhovor mezi Vítkem, Honzou, Alešem a Zdenálem pln porozumění. H: Já snad asi nepojedu na ten triatlon a celej víkend radši strávím na trailech. A: Jestli chceš, půjčím Ti na tu parádu na víkend kolo“. Z: Já bych taky jel.“ V: Já jsem tak zaplavenej euforií z adrenalinu, že mi přijde, že mluvíte vážně. Z: Já ale mluvím vážně. A: My s Honzou taky!

O.

P.s. Já sám jsem někde na půli cesty a je to pro mě vlastně akceptovatelnější Kluk než 12x přes hřeben šotolinama, ale jako každý šperk: Vytáhnout se na světlo jednou za rok musí a vždy budu pro, ale dobrého pomálu 🙂

P.s.2 Pulmon, Dunajické koupáníčko, Bujanov, traily na Kluku – jen na té hosínské zákolejce stále leží prach 😉

Dodatek Petra P. : blíží se volby, tak si vypůjčím slovník jednoho z kandidátů – já bych do toho šperku moc nezabrušoval 🙂 ale vše ospravedlňující (a správné) motto „pestrost především!“ je odpovědí škarohlídům, jejichž existence patří k nezmarství úplně stejně jako všehochuť vyjížděk. Obojí by nám chybělo, přiznejme. Letošní trailíky byly ovšem ještě pestřejší – v Kališti se překvapivě nezahlo doprava dom, ale doleva, k Bivojům dom. Přesněji do garáže. Velkou účast neohrozilo ani zabloudění některých jedinců, ani útok vysoké zvěře, takže se garáž pěkně zaplnila. Ještěže tam nebylo auto – podle počtu kartonů vína, které na oslavu svých 4o-tin vytasil, to skoro vypadalo, že auto musel prodat. Takže, všechno nejlepší, ať Ti to jezdí i dalších 40 let jako Kocourovi posledních 40 let 🙂

Trasa: 39 km, Sucháč, přes dálnici na Dobrou Vodu, Švajce, Třebotovice, k Zalinám, Pulmon, Pulmon 2, Ovčín, Ortvínovice, Mrhal, Rudolfov, kolem Škodovky domů

Výškové metry: 429 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Koubič, Kory, Míra D., Víťa K., Jirka Z., Petr Š., Duby, Petr Jiřička, Pavel T., Filip T.

Pád: Petr P. 2x, Honza L. – sice tvrdí, že spadnul až když sesedl z kola při neúspěšném překonávání kvůli dálnici vybetonované Dobrovodské stoce, ale Bivoj prohlásil, že krev tam je a první nehoda se zraněním na dálnici 🙂 se jen tak pominout nemůže, 

Defekt: nikdo

Trackmaker: Peťa P.

GPS: https://mapy.cz/s/namotutefa

Komentář: Moje oblíbená vyjížďka u které vlastně nechápu, co se na ní některým nelíbí. Do Nezmarské kažodoroční mozaiky zapadá skvěle. Snad jen absentuje půlhodinová jízda do kopce… Lesy pole louky s odměnou veprostřed. Navíc Ledenický bermudský trojúhelník, kde se nám ještě nikde nepodařilo nezabloudit. A to já rád. Peťa se sice nedělním najížděním (chválím!) snažil tradici bloudění porušit, ale i on se nevyhnul malé navigační chybě 😉 kterou do příště zlepšovat netřeba. Ke klasickému Pulmonu jsem se dostali v krásný čas v dobré náladě, ale mužstvo o tuto zajímavost prostě příliš zájmu nejeví… Nahoru na Pulmon nás vyjelo jen asi pět, přednášku nechtěl poslouchat snad už vůbec nikdo 🙂 Tak tedy, když ne poslouchat, vy muset číst: „Pulmon je počeštělá forma francouzského „epolement“ označujícího val, za který se ukrývaly jezdecké nebo pěší jednotky před palbou. Ledenický pulmon však byl využíván jako lapač dělových koulí při cvičných střelbách. K jeho navršení došlo někdy kolem r. 1810. Pulmon je 50m dlouhý, 32m široký a témeř 9 m vysoký. Před ním stávaly terče, do kterých se cvičenci strefovali.“ Potud bychom všichni věděli. Příběh však pokračuje dál, pro mě však až do úterka jen na papíře: „Východně, asi 400 m od Pulmonu, je v lese ukrytý druhý val pocházející ze stejné doby. Ten měl napodobovat dobývanou pevnost. Je dlouhý 130 m a vysoký 2 m. Pět kolmo navazujících kopečků sloužilo jako nájezdové rampy pro děla. Cvičení se zúčastňovalo i přes 1000 mužů.“ No a právě tuto mezeru ve smyslovém poznávání napravil nejen u mě Peťa v úterý. Sice jsem si při nájezdu na Pulmon 2 říkal, že zabloudil, ale ne! Řídkým smíšeným lesem porostlé terénní nerovnosti bylo ONO. No s trochou představivosti 🙂 Takže za mě palec nahoru. Miluju turistické mikrocíle. Říkal jsem hochům, že bych na Pulmon 2 mohl vzít rodinku, když už vím, kde to zajímavé místo leží a oni mi potvrdili, že jim to taky přijde super nápad, jen že by bylo dobré ho nechat jako překvapení po celodenním pochodu lesem (např. z Třebotovic). Ještě to promyslím….

O.

NO: V samotném reportu jsou okénka v dostatečném rozsahu, tak snad jen doplním, že v místě, kde jsme udělali pod Zalinama „nesmyslnou smyčku“ a pak jeli kolem Ortvínovické obory, je bývalá ves Vztuhy. https://mapy.cz/s/pemofotefo A právě od tud byl Ondřej Puklice ze Vztuh. Třeba někdo bydlí v Puklicovce a ví, že onen pán byl první Čech na rychtářském stolci v Budweisu 😉 Tak takhle důležité místo jsme obkroužili!