Leden 2020
Po Út St Čt So Ne
« Pro    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Trasa: 37 km,  Švábák, panelka, Závraty, Vrábče-zastávka, chaty pod Klukem, zelená nahoru do sedla, výstup na vrchol, hřebenovka na Haberák, trailík dolů, modrá, Lipí, Kaliště, zelená přes Švábák, Sokolák, náměstí, Podkova

Výškové metry: 630

Účast: Míra Doležel, Stanley, Petr Pokorný

Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Pokorný

GPS : garmin

Komentář:

Poslední letošní vyjížďka vyžadovala něco mimořádného. Mimořádné bylo už to, že jsme se vůbec sešli. Po dohodě jsme vyrazili trochu dřív, aby zbyl čas i na přípravu příchodu očekávaného. Dožít se vinšovaného štěstí a zdraví v novém roce, znamenalo trasovat pohodovou a bezpečnou trasou, což vlastně bylo také mimořádné. Žádný strach, výkonnostní a dovednostní vložky se také našly 😉  Mimořádně jsme zařadili výstup až na vrchol Kluku, kde jsme za klub udělali (kdoví zda ne poslední letošní) záznam do pamětní knihy. Cestou jsme objevili pomníček sportovci a kamarádovi, aby o to víc zarezonovalo, že přání zdraví není jen tak nějaká fráze. V sedle u vysílače doutnal čerstvě opuštěný táborák, nad městem a kopci okolo doutnala už pyrotechnika, která naší vyjížďku stále intenzivněji doprovázela až do samého centra. Raketa nás netrefila, zato já jsem dostal pěknou ranku z elektrického ohradníku, který nově vlastně zahradil cestu ke hřibitovu v Lipí. Prostě samé magické a mimořádné věci se děly, tvůrčí duch by v nich jistě našel spojitý příběh bez náhod. Abychom mimořádnosti vyjíždky věnované pro štěstí (pour féliciter) vám všem, kamarádi, nasadili korunu, vlastně podkovu, nebylo lepšího nápadu, než přijmout Stanleyho nabídku. Nevím, jestli i toto byla náhoda, ale rozhodně není vůbec špatný nápad vozit na vyjížďku klíče od hospody 🙂

Petr P.

Byl jsem několika Nezmary osloven o sepsání příspěvku k závodu 1000 miles adventures, kterého jsem se letos zúčastnil . Otázky jsem se snažil poznamenat  a níže jsou na ně mé odpovědi. Chtěl jsem závod hodnotit s odstupem. Pokud by to někoho zaujalo dnes je ten správný den pro přihlášení viz. http://www.1000miles.cz/prihlasovani    

 

Co je to 1000 miles adventure?

1000 miles adventures je jeden z nejdelších a nejtěžších mtb závodů v Evropě. Jeho autorem je Honza Kopka. Myslím, že toto jméno není nutné blíže představovat, jeho jméno je zárukou toho slůvka „adventure = dobrodružství“ v celé své škále významů. Trať se nemusí jet na kole, ale třeba na koloběžce nebo běžet, jít. Definice zní, zdolat trať vlastní silou.   Délka závodu v letošním roce byla 1629 km. Trasa závodu je, od jeho prvního startu 3.července 2011 více či méně, neměnná. Start v letošním roce 2019 byl v obci Nová Sedlica a cíl v obci Skalná. Každý lichý rok se závod jede takto. V sudé roky je start v obci Hranice v Ašském výběžku a cíl je v Nové Sedlici.   

 

Proč jsem se na závod přihlásil?

Přihlásil jsem se právě kvůli tomu slůvku dobrodružství v celé svojí šíři. Doplnil bych, chtěl jsem vyzkoušet co je ještě mé padesátileté tělo schopné vydržet, poznat nové kraje, lidi kteří se těmto aktivitám  věnují. Myslím, že v mém životě to byl další krok dále, který musel zákonitě přijít. V mládí jsem závodně běhal, po zranění a nemocech mi cyklistika „zbyla“ a naplňuje mě.     

 

Jak jsem se na závod přihlásil?

Moje odhodlání přihlásit se, bylo naplněno někdy na podzim 2017. K závodu se lze přihlásit dvěma způsoby. Buďto vždy na Silvestra, mně se to na přelomu roku 17/18 nepodařilo. Nebo existovala druhá cesta, jako člen pořadatelské týmu jsem měl právo se na afterparty přihlásit. To vyšlo. Oslovil jsem pořadatele a byl jsem přijat. Týden jsem pracoval pro potřeby závodu na startu v Hranicích v roce 2018 a poté na CP1 v Jizerských horách . Myslím,že to byla skvělá průprava k mému budoucímu startu. Dělal  jsem různé věci, ale většina se jich točila kolem technických záležitostí. Na startu jsem především nahrával data do GPSek, na CP1 se moje činnost točila kolem techniky kol. 

 

Jak je trať značená?

Týden před zahájením závodu obdržel každý závodník přesnou trasu v gpx formátu. To je přesná trasa, kterou musí každý účastník dodržet. V gpx záznamu jsou vyznačeny zakázané zóny, místa kde se nesmí jezdit na kole nebo místa národních parků kde je v určitém časovém období zakázán pohyb turistů, v tomto případě závodníků, kvůli výskytu medvědů. Tyto zákazy nebyly liché.  Já osobně jsem mědvěda neviděl, ale bylo dost případů kdy se závodník s medvědem potkal. Pro závod jsou doporučené i papírové mapy. Měl jsem je připravené po sektorech a dávali mi spíše globální představu, kde jsem a co mě čeká z hlediska nocování, dodáním energie (jídlo a pití) příprava na to kde budu stoupat a kde budu klesat. Pokud pojedu příště podobný závod určitě si připravím podrobný profil trati tj. kilometráž v určitých segmentech  a nadmořská výška. Trasa 1000 mil je navigačně rozdělená dle gpx do 4 etap do CP1, CP2,CP3 a cíle.  

 

   

Jaká předstartovní příprava?

Na závod jsem jsem se připravoval systematicky od začátku listopadu. Neměl jsem předepsáno co kdy budu dělat, byl to pocitový trénink. V této oblasti existují dva přístupy. Jeden je najezdit velké objemy, odpočinout si a jít do závodu. Druhý trénink je metoda postupného zvětšování zátěže směrem k závodu. Je to vytrvalostní závod,momentální rychlost není důležitá, velmi důležité jsou průměrné hodnoty na delších časových úsecích. 

Čas od času jsem si to porovnání udělal.  Počátkem dubna bylo soustředění se silničářema kolem bráchů Jiřičkových v Toskánsku. Tam počasí nevyšlo optimálně, ale účel to splnilo. Mnoho najetých kilometrů, pro milovníky čísel v mém případě  přes 1 tis. km a hlavně výborná parta. I tyhle kluky jsem měl potom v hlavě na své osamocené pouti. Tady odbočím. Asi nejčastější otázka, kterou dostávám je kolik km jsem najel. A popravdě odpovím “já nevím”. Mnohokrát jsem sebou neměl počítač. Nedávno jsem v putice odpověděl Nezmarům, že určitě přes 3000km (Itálie, 1000mil, mtb VZ Nezmarů a pak několik mých privátních výjezdů)  Pro mě neznámá realita bude o dost vyšší. Nejdůležitější je pro mě výkon a jakou dobu. A na to km nemají zase takovej vliv. Starší tělo hůře, regeneruje je dost zásadní pocitový faktor. Na to mi nejvíce pomáhá ledová voda. Za to patří největší dík propagátorovi otužování mezi nezmarskou obcí Ondrovi L. Pravidelností u mě obecně 6x do týdne a vytrvalostí se člověk dostane do formy.  

14 dnů před závodem jsem měl v úmyslu jezdit jen krátké vyjížďky a ve vysokých teplotách se nevyčerpávat a nabírat sílu. Bohužel se mi blokla krční páteř, nemohl jsem se podívat přes pravé rameno, když jsem chtěl, musel jsem otočit celé tělo, což jde na kole těžko. Takže jsem ježdění vypouštěl a masíroval jsem krk.  Navíc si můj devítiletý syn Martin zlomil nohu při fotbale. To byl nápor na psychiku, chvíli jsem váhal jestli to nezabalím.  

 

Jaká byla technická příprava? 

Na počátku roku jsem pořídil nové celoodpružené kolo Specialized Epic. Nikdy jsem neměl zadní aktivní odpružení a vkládal jsem do něj dvě naděje lepší prostupnost terénem a větší ochrana těla. Obojí se později potvrdilo.   Po spolupráci s fyzioterapeutem p. Hebíkem jsem měnil posez i nastavení kola. Byl proveden BG FIT od firmy Specialized. Musím říct, že mě i jako hobíka to posunulo. Šokovalo mě jak se jen nastavením zámků na botách zklidnilo šlapání, jednou nohou jsem dělal smyčku do boku.  Oproti BG FITu jsem udělal dvě úpravy podle sebe,jedna dopadla blbě a jedna dobře. Dal jsem si o 1 cm delší představec to bylo blbě, dlouholeté zažité stereotypy dělají divy, vyhodil jsem speciální vložky do bot, to bylo dobře. I tak to bylo málo, nejsem přesvědčený, jestli závodní tretry jsou vhodné na takovýhle závod. Na závod jsem měl připravené dvě kola pevné kolo Scott Scale a výše zmíněného EPICa. Chtěl jsem se rozhodnout dle počasí a čemu jsem věřil dle spolehlivosti. Do bláta bych vzal spolehlivějšího a lehčího Scotta. Letos bláto nebylo tak volba padla na celopéro. Další odbočka, hodně závodníků volí vybavení na poslední chvíli, dle počasí. Dnes je poměrně přesná předpověď  na 3-4dny a podle toho se volí co sebou. Ve strategii lidé počítají s možností zaslat balík na CP2, na CP1 a CP3 lze zaslat jen náhradní baterie. 

V minulosti jsem velkou pozornost věnoval spaní v přírodě a co k tomu potřebuju.  Myslím, že to mám zmáklé dobře a celé moje spaní se vejde do poměrně malého 800g balíku, kde je alumatka, ždárá k(membrána) a pěřový spacák. Co jsem viděl kolegy na trati, s daleko těžší výbavou se nevyspali. Dle regulí závodu je povinná výbava a pak je na každém co kdo vezme na kolo nebo i ve formě tuku na těle 🙂 .  Každej je jinej a prioritu přikládá jiným věcem.     

 

Doprava na závod?

Zvolil jsem dopravu vlakem a autobusem nabízenou organizátorem. Lehátkovým  vlakem se jelo přes noc. Bohužel jsem chytnul místo v lehátkovým neklimatizovaným kupé, kde kolegové nechtěli moc větrat a v příšerném vedru jsem spal max. 30min,  To byla dost zásadní chyba, asi jsem si měl dopravu zajistit sám a vyspat se na místě startu v Nové Sedlici. Čas jsem na to měl. Na každém negativním hledej něco pozitivního, zase jsem mohl být s kamarády pohromadě o den déle a vyměňovat si zkušenosti…..   

 

Jaký byl závod? 

Na tomto linku je dokumentováno celé moje počínání tj záznam mojí trasy včetně časů

https://drive.google.com/file/d/11UK2UeNjDKjtqKzbvsBPEiBiNXGPJLCK/view?usp=sharing

Zde se pokusím rozebrat dění v závodě z mého pohledu. Nastupoval jsem na start v Nové Sedlici 30.6.2015 v 15:00 hod. Byl jsem po cestě hodně unavenej a poměrně asi dost dehydrovanej. I když jsem se snažil hodně pít vedro bylo ukrutný. Cíl první etapy byl poměrně jasnej cca. 170 km vzdálená chata Hriešná,  začátek druhé zakázané zóny. Chtěl jsem první etapu jed na pohodu, ale díky již zmíněnému vedru a dopravě se mi to nepodařilo. Bylo to na krev, někde v půlce etapy mě začaly brát křeče tak, že jsem slezl z kola, napral do sebe hořčík a čekal až to zabere. Takhle jsem si začátek nepředstavoval, po zas ani ne tak dlouhý době, první problém. Začal jsem se koncentrovat na pozitivnější věci, krční páteř nebolela a občas jsem se dokázal i podívat za sebe a hlavně na úžasnou krajinu, kterou jsem začal velmi silně vnímat. Hodně mi pomohlo určovat si vlastní tempo. Na horskou chatu jsem dojel 2:30 hod. Jelo se mi dobře, ale tušil jsem, že jakmile si lehnu bude to zlé, ráno se v 6:00 hod otevírala zakázaná zóna. Nenařídil jsem budíka, buď vstanu a nebo doplním energii po předchozí probdělé noci. 

Vstal jsem později a vjížděl jsem do zakázané zóny o hodinu později. Ten den se udělalo neskutečný vedro, bylo mi jasný, že se toho dne za 4 zakázanou zónu nedostanu, snažil jsem se pomalu, ale jistě, zdolávat trasu v Nízkých Tatrách, odpoledne se mi začaly otevírat krásné výhledy na Vysoké Tatry, využil jsem koupání v horský bystřině. Odpoledne jsem naplánoval skoro 1,5 hod přestávku v obci Teplička. Velký horka mi nedělají dobře. K večeru jsem se blížil před zónu 4  a začal jsem řešit spaní, v lese se mi moc spát nechtělo kvůli medvědům. S několika bikery jsem navštívil místní pizzerii a na radu jednoho z nich, jsme zabivakovali na dětském hřišti. I když se mi celý den kvůli teplu nejelo dobře, po večeři jsem byl ok. Nařídil jsem budíka, ráno vstal v pět, tak abych do zóny vjížděl kolem šesté. Zadařilo se a dá se říct, že třetí den jsem měl výbornej, krize přicházeli, ale dokázal jsem s nima bojovat. Můj svět se začal zužovat na základní elementární věci. Dobře trasovat, jíst a odpočívat. Třetí den jsem vypnul podněty z vnějšího světa. Odsejpalo to. Chtěl jsem se dostat mezi 6 a 7 zónu za nejvyšším bodem na trase Krížná 1574 m.n m. a spát na chatě Kráĺova studňa. Při tlačení kola na tuto horu, jsem se setkal s několika spolujezdci a ti mě přesvědčili, že se to dá stihnout za zónu 7. Nejsem dobrej sjezdař, ale zde jsem ze sebe vyndal asi to nejlepší co jsem ve sjezdu letos předvedl. Na konec zakázané zóny 7  jsem dojel asi deset minut před jejím uzavřením. Volně jsem se přesunul do Turčianských teplic, dal si velkou večeři v tureckým občerstvení. Oblékl jsem se, nasadil světla a měl jsem v plánu doputovat před 8 zónu a tam nocovat. Po chvíli mě dojela skupinka čtyř jezdcú a začali jsme se točit ve vláčku. Asi všichni jsme si mysleli, že to bude snadná záležitost. Nebyla, za chvíli mi volal na telefon ředitel soutěže, že za obcí Budiš byl v lese na trase spatřen velkej medvěd. V dané chvíli jsem se nacházel cca 2-3 km před obcí Budíš. Celá skupinka, v které jsem jel, spala na autoodpočívadle za obcí Budiš. Do toho lesa jsem na vlastní nebezpečí mohl, ale před závodem jsem si řekl, že v tomto riskovat nebudu. Vím o jezdcích, kteří jeli kousek před náma i kousek za náma a ten zalesněný hřeben projeli. Mluvil jsem s jezdcem, který medvěda potkal a myslím že není o co stát…. 

Čtvrtý den jsem měl  byl budíček v 5 hod. a věděl jsem, pokud vše půjde hladce, dostanu se do Čech. Na CP2 u řeky Váh, jsem doplnil zásoby, ale Strážovské vrchy předtím, mi ve velkém vedru daly pořádně zabrat. Někdy mě docela deptalo, že kopce které běžne jezdím teď tlačím. Atrakce v podobě brodění řeky Váh je na mílích velmi  známá. Vody bylo málo a počasí tropický, šlo to. I když si moc nedokážu představit brodit to při vyšším stavu řeky….. 

Hranice se překračovala pod kopcem Čerešienky. Nespěchal jsem, sušil jsem tretry, které jsem měl na nohách při brození řeky Váh. Byl jsem odhodlaný, že pojedu do té  doby dokud mi nedojdou síly. Ty mi došly cca kolem 23 hod před Vizovicema v obci Vysoké pole. Spal jsem v nějakém místním amfiteátru. Celkově tento den hodnotím vysoko.  

Pátý den jsem vstával lehce po 4 hod ranní. Byl jsem bez zásob jídla a pití, to jsem doplnil na benzínové  pumpě ve Vizovicích., dobrá snídaně, ale Hostínské vrchy se nezdají, docela jsem se tam zlikvidoval. Ten den jsem končil ve 22:30 hod . Ujel jsem jen chabejch 144 km s nastoupáno  cca 3300. Při západu slunce jsem měl první defekt v závodě, dlouhá výměna duše, v důsledku horší ovladatelnosti rukou, mě asi demoralizovala, že jsem šel spát 🙂 . 

    Šestý den byl ve znamení toho, že bych měl projet CP2.  Ten byl ve vzdálenosti cca. 100km a převýšení 2500m. Co si vybavuju, začal jsem mít problém se zásobováním jídlem,  byl svátek a nedalo se optimálně doplňovat. Občerstvoval jsem dost netakticky. Při stoupání na Dlouhé stráně jsem měl takovou krizi, že jsem asi 15min spal vedle cesty.  CP2 mě velmi hnala ,čeká mě tam jídlo, oblečení servis ….. Dost jsem se předtím vytrápil, o to zajímavější bylo opravdu velké nabití a novej impuls. Moc děkuju. Po delší zastávce, jsem pokračoval dál a nocoval jsem u Návrší se skupinou dalších turistů. 

Spal jsem cca. 6 hod a nabral síly do druhé půlky cesty. Sedmý  den jsem projížděl Orlické hory a tento den jsem podvědomě šetřil síly do Krkonoš. Noc byla , jako všechny doposud, pod širákem. Kempoval jsem cca. 5 km před hranicí. Kousali komáři i když jsem repelent stříkal co se dalo :).  

Osmý den ráno, bylo chladno, v tom zápřahu jsem zapomněl dostatečně pít. Píšu o tom, protože jsem odpoledne za to měl zaplatit. Jako rozcvička před Krkonošema byla částečně trasa Sudet. Odpoledne mi totálně došlo, sice jsem už pil, ale nebyl schopnej před Malou Úpou ani tlačit kolo. Seděl jsem u cesty tekla mi z nosu krev,  jeden mílař za druhým mě míjel, fyzické i psychické dno. Ten den jsem to chtěl zabalit. Jediné co mi zbývalo dostat se někam odkud bych se dopravil domů. Setrvačností jsem se dostal do Pece pod Sněžkou. Sedl jsem do hotelu Krokus, objednal dvě večeře a pokoj. Konzultoval jsem se svými blízkými svůj stav. Během těchto hovorů a psaní jsem dospěl k tomu že VZDÁT MÚŽEŠ ZÍTRA.    Majitel hotelu je spřízněná duše mílařů a dokonce mi připravil balíček na ráno, kdybych náhodou chtěl pokračovat. S čím na mýlích není problém to je usínání. Měl jsem pocit, že jsem spal než jsem dolehl.    

Devátý den jsem se probral bez budíku poměrně brzo. Řekl jsem si, že to minimálně zkusím.  Vytlačil jsem kolo na Výrovku. Tam z boudy, kde spal, vylezl Tilo Arnhold. Tento známý závodník patří již k legendám tohoto závodu. Společně jsme absolvovali sjezd do Špindlerova Mlýna a rovněž společnou snídani v místní samoobsluze. Následovaly další    

další výjezdy a výšlapy. Pravidelně jsem občerstvoval a pozdě odpoledne jsem doputoval do CP3, kde to důvěrně znám. Loni jsem tam jako pořadatel pomáhal. Občerstvení, doplnění baterií a více méně jsem byl šéfkou cépéčka Vlastou vykázán na trať, abych se tam nerozležel .  Kilometry poměrně rychle přibývaly, ale opět jsem píchnul. Byla to opravdu prekérka. V prstech jsem už neměl opravdu žádnej cit. Měnil jsem to asi hodinu. Dojel mě Ivan Nový s kterým jsme se na trati potkávali od Križný a se Zdeňkem Kekenem. Najížděli jsme do Šluknovského výběžku. Z tohoto dne jsem měl dobrý pocit. Rozdýchal jsem opravdu těžkou krizi z Krkonoš .

Desátý den je ve  znamení kořenovek Šluknovského výběžku a Českého Švýcarska. Ten den se opravdu povedl. Snídaně opět s Tilem v pekárně v Krásné Lípě, výborný oběd na rozhledně Tanečnice a rovněž skvělá večeře v Děčíně. Nocoval jsem kus pod Děčínským Sněžníkem. 

  Poslední den jsem absolvoval Krušné hory non-stop s 1 hodinou spánku . Na jeden zátah cca. 250 km a nastoupáno cca 4900 m.  

Jsem velmi šťastný, že jsem závod napoprvé dokončil.  

 

Kolikátej jsem skončil?

 Byl jsem 26 absolutně a 10 v kategorii viz. http://www.1000miles.cz/vysledky-2019 

 

Závěrem bych chtěl poděkovat lidem, 

Radkovi Poulovi, agentura NEBE http://www.nebe.eu/,  – mapové podklady, 

Lojzovi Orgoňovi, Orgoň Bags http://www.orgonbags.cz/  – bágly přesně na míru, 

Pepa Jiřička a Roman Kápar https://www.cyklojiricka.cz/  – kolo a BG Fit. 

 

Moc děkuji Honzovi Kopkovi za to,  že existuje tento závod. Bylo mi velkou ctí, že jsem se tohoto závodu mohl účastnit a poznal lidi, kteří smýšlejí podobně jako já a získal výborné kamarády. 

 

Děkuju za morální podporu všem, kteří mě na cestě zdolání 1000 mil  podporovali. 

 

Všem Nezmarům přeju v novém roce štěstí a zdraví. 

 

MLH

Vašek Krutina

 

https://photos.app.goo.gl/abPRBXfnqSEeKP9z9

https://www.ceskatelevize.cz/porady/12865554304-vzdat-muzes-zitra/

Trasa: 36 km, pravý břeh Vltavy, Trägrův Dvůr, Hrdějovice, Borek, rokle k Ortům, Baba, výjezd na Hosín, k letišti, lesem na Dobřejovice, Zámostí, maturita, zámek, levý břeh Vltavy, náměstí.

Výškové metry: 420

Účast: Pavel Tíkal, Vítek Sirotek, Honza Mareš, Míra Doležel, Aleš Peterka, Stanley, Petr Pokorný

Vyjížďku nedokončil: Aleš se odpojil v Zámostí

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Honza Mareš

GPS: Sports-trecker

Komentář: Před sedmi lety, psal se rok 2013, kdy byl ještě Night Ride v plenkách, připadla úterní vyjížďky stejně jako letos na Štědrý den. Tehdy se ještě našli tací, kteří měli vůli pustit se s nacpanými břichy na půlnoční vyjížďku. Všechno má ale svůj vývoj, a tak nyní došlo na společnou dohodu o posunu vyjížďky na pondělí. Trochu zmatku přinesl jen čas startu! Klasická situace, na dotaz kdy, nepřijde ve valné většině odpověď žádná, v lepším případě neurčitá. Když už se vše vyjasnilo, a byla naplánována již vcelku tradiční trasa, přišel Peťa Pokorný s návrhem, navštívit jeho jmenovce v Dobřejovicích, což se posléze ukázalo jako vynikající nápad. Naskytla se nám totiž možnost návštěvy velkolepého rodinného sídla a okusit pohostinnost jeho majitele, která byla více než štědrá. Podávala se Plzínka, uzené s okurkou a mandlovice z Hustopečských sadů, chutnající jako marcipán. Výzdoba zahradního loveckého domku připomínala základnu u Zdendy, ale tam veškerá další podobnost končila. Jen s těžkým srdcem jsme odolali nekončícím pobídkám k další konzumaci a pustili se dál do chladné noci.

Předvánočním dárkem mi bylo složení maturity v zámecké stráni na Hluboké. Zdolání tohoto výjezdu mi trvalo celých dlouhých osm let. Tradice v podobě pořízení společné fotografie před zámkem a hurá na jedno hlubocké orosené. Volba tentokráte padla na 12° polotmavý ležák s názvem Kašpar. V nabídce byla i další piva Melichar a Baltazar, ty jsme však již raději nechutnali, přeci jen nás ještě čekal Juvel a punč na Budějovickém náměstí.

Punč na náměstí tekl proudem a my jím důstojně oslavili letošní bikerský vánoční čas.

Hony

 

Trasa: 39 km, Švábák, Mokré, Třebín, Kvítkovice, Svatá trojice, Švehlán, Bohouškovická myslivna, Haberský vrch, Hradce, Kaliště, Třebín, Švábák a Juvel

Výškové metry: 885

Účast: Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Honza Mareš, Venca Krutina, Míra Doležel, Lojza Orgoň, Kuba Jerhot, Jirka Tuček

Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni a do hospody dorazil Peťa Podhola

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: Sports-trecker

Komentář:

Nikdy bych nevěřil tomu, že se v prosinci při noční vyjížďce pojedeme ohřát na Kluka!

Tohle úterý jsme si mohli na vlastní kůži vyzkoušet, co se skrývá pod pojmem inverzní počasí. V Budějovickém kotlíku totiž panovalo vlezlé, sychravě studené počasí, s teplotou kolem třech stupňů Celsia. Do takového počasí se nikdy nikomu moc vyjet nechce! Příslib zahřátí organismu v úbočí Kluka nikoho dvakrát nenadchl, ale trasér, pokud si něco vezme do hlavy, nesmlouvá. Až pod Kluka se žádná výrazná změna počasí neodehrála, zato při stoupání k vysílači se děli věci! Zprvu jsem si myslel, že pot stékající po zádech a mokro v zimních rukavicích způsobil sprint za Tůčou, ale po dosažení cílové mety u vysílače mi vše došlo a teploměr na tachometru domněnku potvrdil. Vlahý, téměř jarní vánek o deseti stupních Celsia a mi stojíme o tři sta metrů výš než na startu! Sundávám bundu, rukavice a dále pokračuji jen v podzimním dresu, však jen do té doby, než se znovu ponoříme do ponuré zimy při sjezdu na Hradce. Před Juvelem se už zase všichni těší na teplý čaj s rumem.

Hony

 

Trasa: 31 km, kolem Vltavy na Meťák, Včelná, Boršov, Březí, Maškovec, k řece, Opalice a zpět na Koháč!!!

Výškové metry: 388

Účast: Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Vítek Sirotek, Honza Mareš, Stanley, Lojza Orgoň

Vyjížďku nedokončil: všichni

Pád: Tiki

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: Sports-trecker

Komentář:

Odpoledne zalité slunečními paprsky navodilo příjemnou hřejivou atmosféru. Snad právě proto jsem sáhl po větrovce coby svrchní vrstvě oblečení, namísto podzimního modelu. Již cestou na start bylo jasné, že tenhle večer bude pěkně mrazivý. Nohy se jednoduše nesmějí přestat točit. Vyjíždíme z města, teplota nekompromisně padá pod nulu, bahno je ztuhlé, objevují se ledová zrcátka a trávu zdobí stříbrná jinovatka. V místech, kde stezka lemuje vodu je zima ještě větší! Strmé srázy kolem řeky naštěstí spolehlivě rozehřejí zmrzlé prsty na rukou a nohou. K úplnému rozmrznutí dopomůže až čaj s rumem na Koháči, klobása, párek. Konec konců i chladné pivo dnes zahřeje!

Půllitr čaje dokáže zabavit, obzvláště, když se debata stočí ke kvalitě čaje v sáčku. Je to vůbec čaj? Je v něm tein?

Hony

 

 

Trasa: 32 km, kolem Vltavy, na Čínu, slévárna, Adamov, Baba, Jivno, Lišov, kolem Dobré vody, Libníč, Hůry, slévárna, Čína a Juvel

Výškové metry: 324

Účast: Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Honza Mareš, Stanley, Petr Pokorný

Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni a do hospody dorazil Větrák

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: Sports-trecker

Komentář:

Odstartovat vyjížďku přesně v půl šesté se nám snad ještě nepodařilo. Nešvar pozdních příjezdů na start z letní sezóny přetrvává, Nightrideři jsou však k sobě shovívavější, někteří své zpoždění dokonce avizují pomocí sociálních sítí předem. Úvahy o využití desetiminutového zpoždění traséra k ochutnávce Samsonu ve Špalíčku však zůstaly nenaplněny.

Konverzace během vyjížďky zahrnuje výhradně dvě témata. Jedno z nich je „stavba“ a to druhé, jak jinak než „bicykl“!  A znovu čekání na magické slovo, jenž musí být vyřčeno: „Koháččččč“! Směr vyjížďky však nenapovídá tomu, že bychom dnes okusili jeho pohostinnost. Čeká nás Kosovo pěšina na Babu, bohužel poničená těžbou. Postupujeme roklí, cestou necestou, mezi stromy. Malá pauza dovolí Stanleymu zachytit tajemnou atmosféru v lese za Lišovem. Mrazivý závěrečný sjezd z Hůr kolem slévárny a rychle na čaj s rumem do Juvelu.

Jak je v Juvelu krásně u zmíněného čaje s rumem, frankfurtské polévky, Budvarem 33 a s Větrákem!

Hony

 

Trasa: 28 km, po modré přes Vidov, Heřmaň, Doudleby, Hamr, až k Římovské křížové cestě, motačka lesem, žlutá na Plavnici, Kameňák, kolem kolejí na Včelnou a do Šnytu

Výškové metry: 465

Účast: Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Venca Krutina, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Honza Mareš, Stanley, Jakub Jerhot

Vyjížďku nedokončil: Pavel Tíkal – zase ta klika!!!

Pád: Venca Krutina

Defekt: Pavel Tíkal

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: Sports-trecker

Komentář: V Campusu Hoch Špalíček je živo! V útulném prostředí zbrusu nové restaurace sedí první hosté, popíjejí drinky a své chuťové pohárky zahrnují místními specialitami. Venku postává skupinka nočních jezdců, smutně hledíc na orosené půllitry Samsonu. Avšak odměnu je třeba si zasloužit, kola se roztáčí a jezdci mizí prozatím v ponuré tmě. 

Svit pouličních lamp je ten tam, asfalt se mění v pěšinku pokrytou listím, řeka jemně hučí, Tikiho klika vypovídá službu! Pokus o opravu vydrží jen chvíli a vyjížďka tak pro jednoho z nás předčasně končí. Mohl by jet rovnou do hospody, ale čekat dlouhé hodiny u piva sám se mu nechce. Jsou tu ovšem tací, kteří by si podobný defekt velice přáli!

Stará známá modrá do Římova s mýtinami po těžbě prověří i leckterou navigaci. Kde selže technika, nastoupí verbální komunikace. Kamráda ve tmě sic nevidíš, ale za to dobře slyšíš! 

Lesy poblíž Římovské Křížové cesty skýtají mnoho bikersky zajímavých míst, nesmějí být proto vynechány. Věcí nevídanou je pak lovecká střelnice ukrytá u Římovského potoka. Nedáváš-li pozor, překvapí tě kolouch, medvěd či liška, všichni ve skvostném dřevěném provedení.

Není dobré předčasně jásat, pokud ještě nejsi v cíli! Jak bláhové je si myslet, že tentokráte kolo zůstane čisté! Už nikdy nebudu říkat, že svojí voňavku vozím jen tehdy, pokud nejsou venku „sračky“! Počasí je jedna věc a hnojení luk vyzrálou chlévskou mrvou věc druhá! Hovna všude kam se podíváš, a když nezavřeš pusu, tak …

 

Kdo po téhle vyjížďce nemyl kolo je opravdový borec!!! Tohle když zaschne!

 

Jet z takového švihu rovnou na rande, není opravdu žádná sranda.

 

Hony 

Trasa: 38 km, Švábák, Vlčí jámy, Homolský les, Koroseky, Vrábče zastávka, motanice lesem nad Dívčákem, do úbočí Kluka, Vrábče zastávka, Hradce, Kaliště, Třebín, Švábák a KMP

Výškové metry: 694

Účast: Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Venca Krutina, Petr Šikl, Honza Mareš, Míra Doležel, Petr Pokorný

Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni

Pád: Petr Pokorný, Pavel Tíkal

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: Sports-trecker

Komentář:  Celá vyjížďka se nesla v duchu podprahové stimulace, a to s jediným účelem, končit na Koháči! Bylo tedy možné sledovat hojné rozhovory, ve kterých ševelení, náhodně, jako blesk z čistého nebe, rozťal výkřik „Koháč“! Tahle hra dokázala zabavit mužstvo na notnou část cesty. Vedlejším účinkem však byla ztráta pozornosti čtení houstnoucího lesního terénu, jež logicky vyústila v drobné pády.

Zpestřením se pak stalo vyrušení nočního dravce, sovy, jejíž neslyšný let bylo možno sledovat v záři našich světel. Po pozdější konzultaci s ornitologem jsem došel k závěru, že šlo o Puštíka Velikého. Pro lepší představu lze vzpomenout na sovu Rozárku a její houkání v pohádce Tři oříšky pro Popelku.  Právě ono houkání pomohlo identifikovat, o jakou že to sovu vlastně šlo.

Po té, co svedl trasérl cestu do lesů nad Dívčákem, nebyl již čas na rozpravy ani hry, každého zcela zaměstnal rozmáčený terén. Motání rozbahněnou cestou necestou vedlo ke kolejím a vyústilo u cestářů před Mříčí pod Klukem. Domů bylo v tu chvíli ještě daleko, nápad vyjet do Sedla Kluku se neujal, a tak se cesta stočila k domovu. Přesněji ke Zdendovi na Samson, kde bylo bohužel plno! Útočištěm se nám stal KMP, kde v poklidu popíjel s kolegy Zdenál, nedbaje našeho příchodu. Nedalo mi nepovšimnout si ceny piva z produkce některých mini pivovarů! Například 79,- Kč za speciál ALE 13° je přeci jenom trochu dost.

Podprahová stimulace se pro tentokráte nepotkala s úspěchem. Koháč se nekonal, ale kdo ví co bude příště! Veliká zábava to byly každopádně!

Hony