Rubriky
Říjen 2020
Po Út St Čt So Ne
« Zář    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031  

Trasa: 18 km, cesta na Dubičák, cesty po Dubičáku, cesta z Dubičáku

Výškové metry: 240 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Majkl, Kory, Koubič, Pavel T., Sochy, Filip, Marek L., Míra D., Dan Doležel, Dan Motz,

Pád: nikdo

Defekt: Marušák přetrh řetěz na nám dlouho chybějící Samouš style: při nesprávném řazení přesmyku zvolání „tak ty tam nepudeš!“ a býčí síla opravdu nejsou cestou 🙂

Trackmaker: Ondra a Zdenál, což už fakt příště nechci. Od první třetiny jsem na něj řval aby zpomalil, počkal, nejančil a zezadu mě neustále někdo prcal, že nečekám, rozbíjím skupinu a ztrácíme se. Tož tolik k tomu, proč jsem byl ke konci fakt už zpruzen. 

GPS: https://mapy.cz/s/defunazaze

Komentář: Studenou vodou opláchnutou kachnu vložíme do nevymazaného pekáče (prsy dolů). Kačenu posypeme solí a kmínem, zakryjeme víkem a pečeme při teplotě 160 °C cca 45 minut.

Když maso zkřehne, kachnu otočíme prsy nahoru a dopékáme za občasného potírání výpekem nejméně dalších 45 minut (už bez víka). Kachnu pečeme pěkně dozlatova. Při pečení kačenu párkrát propíchneme, dosáhneme tak snadněji uvolnění kachního sádla.

Nyní nastává čas na přípravu červeného zelí. Zelí očistíme a nakrouháme, cibulku si nasekáme nadrobno. V hrnci zpěníme cibulku, přidáme cukr a necháme zkaramelizovat. Přidáme zelí, okmínujeme, osolíme, podlijeme vodou a za občasného míchání dusíme cca 20 – 30 minut. Poté dušené červené zelí zahustíme jíškou z hladké mouky a sádla. Červené zelí dochutíme octem, cukrem a podle chuti osolíme.

Po upečení kachnu vyndáme z pekáče. Z výpeku na něm ještě sesbíráme přebytečný tuk, zaprášíme hladkou moukou, přidáme hrnek vody, necháme na plotně projít varem a máme skvělou šťávu na podlití při servírování pečené kachny.

Naporcovanou pečenou kachnu s červeným moravským zelím servírujeme s kynutými nebo bramborovými knedlíky politými šťávou z výpeku.

 

O.

 

NO: Opisuji příhodný vtip (jak symbolické, že v době psaní reportu již velice neaktuální)

Zprymulit se“ (sloveso)

Ožrat se jako doga do 20 hodin

Příklad použití: V sobotu jsme se zprymulili všichni čtyři u stolu.

Trasa: 31 km,  pravý břeh Vltavy, Hrdějovice, borecká rokla, hosínská zákolejka, Hluboká, Hosín, Hrdějovice, Nemanice a dom

Výškové metry: 407 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Jirka Z., Majkl, Kory, Koubič, Pavel T., Eri, Sochy, Kocour, Vráťa, Vláďa, 

Pád: Majkl 2x

Defekt: Sochy

Trackmaker: Hony

GPS: jde pouze o část, zapnul jsem až po borecké rokli https://mapy.cz/s/metezebojo

Komentář: Jeden z posledních klenotů nezmarské šperkovnice byl vytažen na světlo boží dík Covidu nikoli v obvyklém jarním termínu, ale až na podzim. A opět se setkal s nadšením i s průpovídkami alá „mohla by to být hezká procházka – ale bez kola…“. Jak tak mé zkušené oko počas procházky koukalo, odhadlo, že bude  dobré si počkat na report až po pohovoření si s chlapci o víkendu a odhad to byl správný. Přes léto nám jaksi vycházková trasa za kolejemi lehce 😉 zarostla ostružiním a přišlo to, co každý zkušený čekal. Pomalé defekty z trní. Defekt se za vyjížďky projevil jen u Sochyho a dle pravidel otců zakladatelů ho má jako jediný ve statistikách, ale celkové skóre Ostružiny vs. mord parta Nezmar by se dala zapsat asi takto: Já defekt „jen“ předního kola (dom jsem dojel v pohodě, ale tušil a sílu sebral až ve čtvrtek a zlá předtucha se naplnila), Pavel Tíkal defekt obou kol (oprava v pátek se jak už to u trnů bývá nepodařila na poprvé, takže u jednoho kola opakoval lepení v pátek a u druhého kola pro změnu až v neděli), Hony defekt obou kol (přední kolo 7 děr znamenalo už jen odpis duše), Jirka Z. defekt obou kol (lepil ve čtvrtek před výjezdním zasedáním, v pátek opět a zase neúspěšně, a jestli a kolikrát bude ještě lepit to vie len pán boh – Jiří se prozatím omezil jen na rouhání: „Že já v úterý jezdil!“), Honza L. defekt obou kol (k situaci se postavil čelem a defekty odmítl opravovat a přesedlal na strategii průběžného dofukování. Tak jsem zvědav, kdy v této hře přizná ostružiní svou kapitulaci). Takže bez kompletního infa od všech Nezmarů jsem tak na deseti defektech. Jó každej klenot má svou cenu. Ale příště už zase spíš na jaře 😉

O.

NO: A v této podivné době nás snad nad běžné starosti povznese chvilka poezie (kéž by se stát vždy takto hezky uměl postarat).

Měl jsem, měl jsem, měl jsem milou,
uřízl jsem jí hlavu pilou,
za tak těžkou, těžkou práci,
sedím, sedím na Pankráci.

Rok, rok, rok jsem seděl v base,
teď, teď, teď tam půjdu zase,
já, já, já mám basu rád,
vždyť to za mě platí stát.

V base je vždy a všechno jasné,
je tam, je tam hezky a krásně,
sedím na samotce a sním krásný sen,
o tom, že se už nikdy nedostanu ven.

Osm let jsem seděl v base,
teď, teď, teď tam půjdu zase,
já, já, já mám basu rád,
jsem s ní starý kamarád.

 

Prosím veškeré Nezmarstvo aby si přeřídilo hodinky o půl hodiny dopředu, neboť zítra, tj. v úterý 6.10. se na Startu uvidíme již v 16.30!!!

 

O.

Trasa: 45 km,  Švábák, lesík za Májem, Vávrák, Černíš, Dasný, Čejkovice, skoro až k Picině ;-), Bezdrev, Munice, Křivonoska, kolem Hlubocký obory, podél Vltavy domů

Výškové metry: 323 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Koubič, Pavel T., Eri, Kocour, Vráťa, 

Pád: Honza

Defekt: nikdo

Trackmaker: Eri

GPS: https://mapy.cz/s/gofogopavo

Komentář: Je vidět, že ke konci sezóny jsou si již všichni vědomi, že jsme téměř všude byli a nastává že čas, kdy je vhodné zařadit i vyjížďku, která by svým charakterem sklidila na jaře či v létě palbu kritiky. Na podzim ale působí jako vítané zpestření a osvěžení. Jak já jen byl rád, když Eri odbočil u voběšence dolů k Haklovým Dvorům. Cestu na Švábák a Borem doufám že už nebudu muset v této sezóně absolvovat (tenhle úterek to bylo potřetí za sebou…). Takže za mě byla vyjížďka i destinace super, za ostatní myslím taky, akorát hoši! Vaše neodmlouvání ve mě vzbudilo již dávno zašlé choutky na trasérské eskamotérství. Takže už dnes vím, že se příští rok juknem na Picinu, Suchou, Malé Chrášťany, Vlhavy – no kdy se tam sami podíváte? 🙂 Další plánovanou perlu, kterou novější členové dík všeobecnému odporu nezmarstva v minulosti ani neznají, představím v okénku. 

O.

NO: rybník Volešek byl založen za pernštejnské kolonizace Hlubockých blat, poprvé je zmiňován rožmberským kronikářem Václavem Březanou. Jakub Krčín plochu rybníka mezi lety 1771-75 zdvojnásobil. Dodnes je hlavně rybochovný, jsou zde možnosti koupání. Plocha nádrže 134,4 ha, celkový objem vody 726 tisíc m³, retenční objem vody 685,5 tisíc m³, největší hloubka 2,5 m, nadmořská výška 388 m n. m. 

Nevím jak Vám, ale mě parametry připadaj jako parádní lákadlo! 😉

A kde tuto perlu hledat? 49°3’37.533″ N, 14°19’7.337″ E

Trasa: 37 km,  Švábák, Kaliště, Hradce, masivem Kluka několikrát nahoru a trailama dolů, Lipí, Kaliště, Dubné do „Sklípku u Bivoja“ (garáž), Třebín hospoda a domů

Výškové metry: 688 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Koubič, Míra D., Víťa K., Jirka Z., Duby, Sochy, Víčko, Vláďa, Vráťa, 

Pád: Ondra 2x, Vítek S., Zdenál, Vítek K., Míra D.  

Defekt: Majkl

Trackmaker: Bivoj

GPS: https://mapy.cz/s/pakutomepe

Komentář: Traily na Kluku se začínají stávat dalším klenotem z Nezmarské šperkovnice. Typizovaná vyjížďka, která se pojede každej rok pod stejným trasérem a všichni (doslova) po celý rok budou čekat, kdy už to bude. A jako zatím asi každý typizovaný tradiční šperk se i tato vyjížďka vyprofilovává co do vzývání i odsuzování. Však ani bez pohledu do tváře nejde poznat, jak jsou myšleny věty: „Skoro nejsem schopnej říct, kterej trail se mi líbil víc!“ „Nedáme si tenhle ještě jednou?“ Takže se pak odehraje rozhovor mezi Vítkem, Honzou, Alešem a Zdenálem pln porozumění. H: Já snad asi nepojedu na ten triatlon a celej víkend radši strávím na trailech. A: Jestli chceš, půjčím Ti na tu parádu na víkend kolo“. Z: Já bych taky jel.“ V: Já jsem tak zaplavenej euforií z adrenalinu, že mi přijde, že mluvíte vážně. Z: Já ale mluvím vážně. A: My s Honzou taky!

O.

P.s. Já sám jsem někde na půli cesty a je to pro mě vlastně akceptovatelnější Kluk než 12x přes hřeben šotolinama, ale jako každý šperk: Vytáhnout se na světlo jednou za rok musí a vždy budu pro, ale dobrého pomálu 🙂

P.s.2 Pulmon, Dunajické koupáníčko, Bujanov, traily na Kluku – jen na té hosínské zákolejce stále leží prach 😉

Dodatek Petra P. : blíží se volby, tak si vypůjčím slovník jednoho z kandidátů – já bych do toho šperku moc nezabrušoval 🙂 ale vše ospravedlňující (a správné) motto „pestrost především!“ je odpovědí škarohlídům, jejichž existence patří k nezmarství úplně stejně jako všehochuť vyjížděk. Obojí by nám chybělo, přiznejme. Letošní trailíky byly ovšem ještě pestřejší – v Kališti se překvapivě nezahlo doprava dom, ale doleva, k Bivojům dom. Přesněji do garáže. Velkou účast neohrozilo ani zabloudění některých jedinců, ani útok vysoké zvěře, takže se garáž pěkně zaplnila. Ještěže tam nebylo auto – podle počtu kartonů vína, které na oslavu svých 4o-tin vytasil, to skoro vypadalo, že auto musel prodat. Takže, všechno nejlepší, ať Ti to jezdí i dalších 40 let jako Kocourovi posledních 40 let 🙂

Trasa: 39 km, Sucháč, přes dálnici na Dobrou Vodu, Švajce, Třebotovice, k Zalinám, Pulmon, Pulmon 2, Ovčín, Ortvínovice, Mrhal, Rudolfov, kolem Škodovky domů

Výškové metry: 429 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Koubič, Kory, Míra D., Víťa K., Jirka Z., Petr Š., Duby, Petr Jiřička, Pavel T., Filip T.

Pád: Petr P. 2x, Honza L. – sice tvrdí, že spadnul až když sesedl z kola při neúspěšném překonávání kvůli dálnici vybetonované Dobrovodské stoce, ale Bivoj prohlásil, že krev tam je a první nehoda se zraněním na dálnici 🙂 se jen tak pominout nemůže, 

Defekt: nikdo

Trackmaker: Peťa P.

GPS: https://mapy.cz/s/namotutefa

Komentář: Moje oblíbená vyjížďka u které vlastně nechápu, co se na ní některým nelíbí. Do Nezmarské kažodoroční mozaiky zapadá skvěle. Snad jen absentuje půlhodinová jízda do kopce… Lesy pole louky s odměnou veprostřed. Navíc Ledenický bermudský trojúhelník, kde se nám ještě nikde nepodařilo nezabloudit. A to já rád. Peťa se sice nedělním najížděním (chválím!) snažil tradici bloudění porušit, ale i on se nevyhnul malé navigační chybě 😉 kterou do příště zlepšovat netřeba. Ke klasickému Pulmonu jsem se dostali v krásný čas v dobré náladě, ale mužstvo o tuto zajímavost prostě příliš zájmu nejeví… Nahoru na Pulmon nás vyjelo jen asi pět, přednášku nechtěl poslouchat snad už vůbec nikdo 🙂 Tak tedy, když ne poslouchat, vy muset číst: „Pulmon je počeštělá forma francouzského „epolement“ označujícího val, za který se ukrývaly jezdecké nebo pěší jednotky před palbou. Ledenický pulmon však byl využíván jako lapač dělových koulí při cvičných střelbách. K jeho navršení došlo někdy kolem r. 1810. Pulmon je 50m dlouhý, 32m široký a témeř 9 m vysoký. Před ním stávaly terče, do kterých se cvičenci strefovali.“ Potud bychom všichni věděli. Příběh však pokračuje dál, pro mě však až do úterka jen na papíře: „Východně, asi 400 m od Pulmonu, je v lese ukrytý druhý val pocházející ze stejné doby. Ten měl napodobovat dobývanou pevnost. Je dlouhý 130 m a vysoký 2 m. Pět kolmo navazujících kopečků sloužilo jako nájezdové rampy pro děla. Cvičení se zúčastňovalo i přes 1000 mužů.“ No a právě tuto mezeru ve smyslovém poznávání napravil nejen u mě Peťa v úterý. Sice jsem si při nájezdu na Pulmon 2 říkal, že zabloudil, ale ne! Řídkým smíšeným lesem porostlé terénní nerovnosti bylo ONO. No s trochou představivosti 🙂 Takže za mě palec nahoru. Miluju turistické mikrocíle. Říkal jsem hochům, že bych na Pulmon 2 mohl vzít rodinku, když už vím, kde to zajímavé místo leží a oni mi potvrdili, že jim to taky přijde super nápad, jen že by bylo dobré ho nechat jako překvapení po celodenním pochodu lesem (např. z Třebotovic). Ještě to promyslím….

O.

NO: V samotném reportu jsou okénka v dostatečném rozsahu, tak snad jen doplním, že v místě, kde jsme udělali pod Zalinama „nesmyslnou smyčku“ a pak jeli kolem Ortvínovické obory, je bývalá ves Vztuhy. https://mapy.cz/s/pemofotefo A právě od tud byl Ondřej Puklice ze Vztuh. Třeba někdo bydlí v Puklicovce a ví, že onen pán byl první Čech na rychtářském stolci v Budweisu 😉 Tak takhle důležité místo jsme obkroužili!

 

Trasa: 39 km, Švábák, oběšenec, Dubné, Vráže, k Dehtáři, Záboří, Dobčice, do masivu Blanského lesa pod Vysokou Bětu a Buglatu, Třešňový Újezdec, Horní Chrášťany pivovar.

Výškové metry: 787 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Marek L., Zdenál, Majkl, Petr P., Přema, Eri, Venca D., Petr Podhola, Vláďa Řehoř, Koubič, Kory, Míra D., Víčko, Vláďa, Kocour, Honza D., Honza M., 

Pád: Venca Drbout, Bivoj

Defekt: Ondra, Marek L.

Trackmaker: Majkl

GPS: https://mapy.cz/s/lumuvocura

Komentář: Vždyť Vy přece víte co bylo na vyjížďce nejvtipnější 🙂 Kousek od Dehtáře jsme zastavili a začali vyndavat seno z kazety a kladek, což nám trvalo déle, než bylo Majkovi milé a povzbuzoval nás slovy: „Ne tak poctivě, stejně za chvíli vjedem do bahna a bude to jedno.“ Asi si to hoch v přípravě projížděl (chválím) a skutečně tomu tak bylo. Vendovi ale asi zřejmě přišlo líto, že by mělo být špinavé jen kolo a tak při průjezdu kolem největší louže, plné opravdu luxusního jemňounkého mazlavého bláta, zachytl řidítky od keřík, vycvaknout nestačil a vystřihl opravdu epesní bůček s oběma nohama v pedálech do bahna v louži. Plesklo to jak na bourárně. „Václav Drbout ležící, v bahně se rochnící“. Od bahna byl vážně úplně VŠUDE. Zřejmě má v rodině myslivce a ví, jak se černá zvěř zbavuje vší a jinejch breberek – vyrochní se v kališti a pak si bahno otírá. Takže rochnění bychom měli za sebou, při první rybníku nastala fáze omývání (i černá zvěř ví, že to moc nefunguje) a nutně musela nastat fáze mechanického zbavování. Venda opakovaně zalehal do vysoké trávy vlnil se jako užovka. Moc nás to bavilo a neb jsme solidární, dovolili mu někteří odvážlivci v hospodě přisednout k jejich stolu. 

O.

P.s. Cesta zpátky s panem Damaškem byla Nezmarskou variantou na události v klubu Techtle Mechtle. Brčka jsme sice nesehnali, ale 4 petky s pivem jo 🙂 K tomu se zezadu autobusu ozývaly věty typu: Až to pivo dokoluje, tak Vám o sobě něco prozradím… A navíc Damašek odmítl vypnout klimatizaci. Co z tohodle bude?

NO: Dnešní okénko je na téma myslivecký slang. Termín černá zvěř známe všichni, ale lesa páni mají i jiné roztodivnosti. Proč mluvit normálně, že? 😉

fialka – pachová žláza na hřbetní straně kořene oháňky lišky
janek – žertovný název pro zajíce
kaňkování – páření kun a lišek
bakadla – oči zajíce (probůh, proč?!?!)

omalovánky – otěr divočáka o strom po opuštění kaliště (tenhle termín si zapamatuj Vendo!)

Takhle bych mohl pokračovat až do alelujá, ale pro přiblížení vnitřního světa myslivců to myslím stačí.

 

     Stanley, vyzván k podílení se na obsahu našeho webového občasníku, zaslal nám jeho zápisky z cyklodobrodružství, které podnikl.

Zde jsou v plném znění 😉 :

V pondělí 24.8. ve 22.21 jsem odstartoval z nejsevernějšího místa moravy. Popojel jsem do Bílé vody a přespal v krásném přístřešku vedle psychiatrické nemocnice spolu s dalšími nocležníky, které jsem tam nečekal.

     V úterý jsem vyrazil s myšlenkou, že dojedu na Praděd a přespím někde tam. Trať byla ovšem těžší, neź jsem předpokládal, a tak jsem nocoval před Karlovou studánkou na útulném mysliveckém posedu.

     Ve středu jsem ráno projel Karlovu studánku a pak jsem stoupal 6 km po asfaltu na Ovčárnu, kde jsem se posilnil a pokračoval na Praděd, odtud na Dlouhé stráně, napřed dolní a potom horní nádrž. Při stoupání na horní nádrž jsem potkal několik členů brněnského lyžařského družstva na letním soustředění. Poté jsem se cestou necestou dostal na sovinec a odtud na koupaliště ve Šternberku, kde jsem přespal.

     Ve čtvrtek jsem odstartoval scílem dojet do Moravskéhokrasu. Dopolední cestado Olomouce byla docela rychlá, tak jsem se v klidu naobědval a vyrazil dál. Ale po obědě mi to moc nejelo, naštěstí po průjezdu vojenským prostorem Březina už jsem byl kousek od cíle, tak jsem po tmě dojel za Macochu a tam u jedné chaty přespal.

     V pátek ráno byla hrozná kosa, tak se mi ze spacáku moc nechtělo. Cesta byla dobrá, na sluníčku bylo teplo a po motanici kolem Adamova a brněnské podkově jsem dojel k vodnínádrži pod hrádkem, kde jsem si dal v kiosku limču a pokecal s místními cyklisty. Při stoupání kolem mariánských trailů jsem si je chtel vyfotit a zjišťuji, že nemám čím, telefon zůstal v kiosku. Otáčím to a spěchám zpět. Telefon byl na stole a pán od vedlejšího stolu to okomentoval: „Jste tu zapomněl telefon? Ani jsem si ho nevšiml“ Tak otočka a zpět na traily, následoval krásný výhled na Brno, prohlídka města a pozdější oběd v restauraci u Kaštanu. Po obědě mi to opět nejelo, ale za Moravským Krumlovem se to celkem rozjelo, tak jsem to dotáhl na v.n. Nové Mlýny, kde jsem přespal v kempu.

     V sobotu jsem si přivstal, věděl jsem, že mi chybí 85km a vlak mi jede v 16:45 z Břeclavi, což je dalších 15 km, takže musím mít průměr 10 km/hod, abych to stihl. Ráno byly ještě nějakéstoupání až do Mikulova, kde se mi přetrhlo lanko přehazovačky. Vozím sice náhradní, ale vyměnit ho neumím ☺. Hledám servis, ale jeste není ani 8, tak sedám na kolo a se dvěma převody pokračuji do Valtic. Cestou potkávám reklamu na cykloservis, volám a domlovám se s paní majitelkou na půjčení nářadí, manžel-mechanik nebude přítomen. Ve Valticích jsem před 9.00, v obchodě dokupuji zásoby, snídám a v 9 jsem u cykloservisu. Za pomoci půjčeného nářádí a návodu z YouTube se pouštím do opravy. Bohužel lanko je roztřepené a nejde protlačit bovdenem, tak ho stříhám, bohužel hned u bovdenu, takže ho nemám jak postrčit dál. Naštěstí manžel-mechanik je přítomen a tak nechávám výměnu na něm. Bovden vedený vnitřkem rámu byl ale ucpaný, tak musel udělat bypass a já vyrazil k cíli. Průměrná rychlost klesla na 11,2 km/h, takže pohoda. Následoval Lednicko valtický areál a luxusní šotolinka, kterou vystřídal asfalt na finální 15km rovince lužními lesy a loukami v okolí soutoku,nakterý jsem dorazil ve 12:25.

1 etapa 1,47 km 41 vm

2 etapa 135,71 km 3823 vm

3 etapa 127,36 km 2801 vm

4 etapa 161,69 km 2134 vm

5 etapa 180,78 km 2844 vm

6 etapa 88,12 km     847 vm

Start pondělí 22:21, cíl sobota 12:25

Celkový čas 4 dny, 14 hodin 4 minuty