7 srpna, 2019 | 
Author: Trasa: 47 km, Vidov, Plav, rechle, Branišovice, Svatý Ján, Chlumská hora, hrad Pořešín, Pořešínec, Pořešín obec, Velešín
Výškové metry: 781 m
Účast: Vítek S., Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Koubič, Míra Doležel, Sochy, Aleš, Eri, Ondra M.
Pád: Pavel Tíkal
Defekt: Eri (asi se zdrclo mlíko v plášti)
Trackmaker: Vítek
Komentář: Interpretace výsledků měření radarových odrazů srážkové činnosti nad ČR vedla k pragmatickému rozhodnutí : na Pořešín! A byla to skvělá volba. A to i přesto, že nakonec pršelo více severněji, než se zdálo. Mírná úprava obvyklé trasy na „horekopcom“ byla příjemným osvěžením a taky dost možná byla o něco méně bahnitá. Ostatně, déšť a vlhkost posledních dnů nás dost zaskočily. A tak si Eri vystoupil z kola ve Vidově, poté co mu to ujelo na obrubníčku, já měl těžký pád při vedení kola na betoně u Rechlí a ty kořeny, svině klouzavý, trápily všechny celou cestu…Už jsme si úplně odvykli. Vítek navíc hlásil, že se v tom vlhkém vzduchu potí úplně jinak než obvykle, myšleno co do smradu. Pod Pořešínem jsme si ještě vychutnali trailík do Pořešínce, odkud gruppo compacto změnilo původní směr Kaplice-nádraží a silničářskou vložkou napálilo časovku do sportbaru ve Velešíně. V Kaplici totiž nebylo kde utratit peníze, jak hlásil Eri (předvoj díky defektu). Eri bral rychlík a my jeli dalším vlakem, z něhož jsme vystoupili na zastávce Koháč (zatím dočasně vedena v jízdních řádech pod dost neurčitým pojmem „jižní zastávka“) a zpětně si říkali, proč jsme vlastně na ten Koháč nejeli rychlíkem…pravdou ovšem je, že bychom tím pádem neměli vzpomínku na Barčiny velké modré oči, eskamotérské kousky pána s 3 promile na elektrokoloběžce s téměř vybitou baterkou a zajímavý jev, obvykle vlastní jen nám mužům-ženu, která nezvládne (např. objednat) 2 věci najednou…Ve spojení s povoláním servírky je to dost značný handicap 🙂
Za zmínku ještě stojí, že nejmenovaný člen vyrazil na vyjížďku na ATB, což spustilo debatu, zda braní prášků není nepovolený doping. Případně, jak se asi vypořádává střevo, ve kterém prášky kompletně zničily mikroflóru, s dávkou nefiltrované nepasterizované jedenáctky… Eventuelně, jak dopadne „souboj“, až do tohoto nového ekosystému pošle další dávku ATB 🙂
Pro úplnost dodávám, že podle Nařízení Evropské komise č.6C8YK19/LO o závazném způsobu vedení cyklistických statistik, není pád při vedení kola pádem způsobilým k jeho evidenci.
Do výroční zprávy Českých drah : tentokrát, proti zvyklostem, se nám podařilo nějaké peníze za jízdu utratit a k hospodářskému výsledku ČD přispěli členi spolku celkem částkou 147 Kč v mincích.
P.
NO se oslím můstkem přes placení za dráhu dostává k placení za kamarády. Někteří z toho dostávají i angínu. Což je k pláči. Ale než dětský pláč, radši ještě jedno pivko. Takže veršovánka by mohla být : Kam, kde není pláč? Přeci na Koháč!
Ale my hlavně víme, že ani déšť, ani pláč na (nás) fešáky neplatí! 😉
Personální statistika 9. výročního zasedání: Ondra, Aleš, Hony, Zdenál, Bivoj, Honza, Džony, Kory, Ondra M. a novicové Víťa K., Jirka Z., Duby a Tauby, a na část páteční etapy ještě Majkl a Peťa P.
Pátek: 160 km, 1584 v.m.
GPS: https://www.relive.cc/view/g37665104441
Páteční etapa byla naplánována jako rychlý přesun do Kremsu jen na tyčinkách, rychlý oběd, a poznávání sklípků ve Wachau. Jak už to tak bývá, plán se začal bortit poměrně záhy. A ten kdo zlobil 🙂 , byl Ondra Míků. Ještě před hranicema měl defekt a problémy nafouknout již instalovanou náhradní duši, což jsme ještě přešli, ale přejít se však nedala ztráta pružiny v nášlapných pedálech Time, která znamenala, že nemůže nacvaknout tretru, což jaksi není ani pohodlné ani bezpečné. V dnešní době kompjůtrů je však možné vše a tak jsme vygúglili nejbližší cyklokrám ve Zwettlu, Ondra zamával platební kartou, já s Taubym jsme mu jeli dát morální, jazykovou a technickou podporu a ostatní o 60 km dříve než plán usedli k jídlu. V krámě naše trojice s prodavačem sehrála pěknou scénku s neznalostí německého překladu slova “pružina” (my) a pán s nepochopením významu použitého slova Time. Koukal na nás vyvaleně se slovy, že času má skutečně hodně a že nám rád pomůže, jen když řeknem co chcem 🙂 Po pár minutkách pochopil, že používáme slovou Time pro značku pedálů 😉 a opáčil, že “der Feder für Time” nemaj… Tak si musel Ondra koupit Looky a konečně se zařadil do stáda nás, Lookařů. Sjezd k Dunaji byl orgasticky krásný a tak nás napumpoval, že jsme ihned přejeli Dunaj k přívozu se stánečkem a plážičkou, kde Džony počal objednávku slovy: “eine flasche Riesling” a po obdržení lahvinky dodal, že se dnes už nikam nehne 🙂 Bylo jasné, že plán dostal další direkt, ale to vůbec nevadilo, popíjení na břehu Dunaje, chlazení těl v poměrně překvapivě dosti studené vodě, Ondrova taškařice s hledáním děr v obou jeho duších v Dunaji a jeho hlasité spílání osudu nám krásně krátilo odpoledne. Nakonec jsme se i do jednoho vinařství vypravili a někteří i na kolo ještě sedli, aby doplnili kulturní část návštěvou kláštera Göttweig.
Sobota: 210 km, 2132 v.m.
GPS: https://www.relive.cc/view/g37719903869 a https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d33649517683a5924970816
Každý dle plánu věděl, že nás čeká těžkej arbajt, neb 200 km kopcovitým alpským podhůřím v 35°C ve stínu, prostě nepůjde lehko. Jaký byl však můj údiv, že až teprve v půl šesté večer došlo k názorovým neshodám, jak dále s plánem. Do té doby jsme všichni jeli jako jeden muž, na čase i místu obědu se shodli, koupání zařadili, prostě věc nevídaná. Jediné co nás sužovalo (krom kopce za kopcem) bylo ono pekelné vedro, přičemž ke zmírnění následků nepomohla ani alpská bystřina, která Alešáka rozdivočila až tak, že chtěl předvést dokonalou harmonii celeste stroje, jeho nahého těla a ladného šlapání, což projíždějící rakouské důchodkyně na elektrokolech poměrně vyděsilo a nás pobavilo. Vše se tak zdálo být nádherné, leč černého Petra po Ondrovi musel někdo převzít a žial bohu, zase to padlo na Ondru… Pytlíček s občankou, 70 éčkama a kartičkou VZP se mnou prostě celou trasu neodjel, ač jsme se ho s Honzou a Honym ještě jali jet hledat a přidali si neplánovaně nadplán 🙂 Tak jen doufám, že už jsem si nevzal v Rakousku nějakej úvěr, či si nepůjčil auto…
Neděle: 171 km, 2655 v.m
GPS: https://www.relive.cc/view/g37763214860 a https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d34a7ed17683a5924ae4167
Když jsem plánoval nedělní etapu, říkal jsem si, že by byla škoda jet jen 130 domů a že bychom si mohli drobet prokřižovat Wachau. Tak jsem to naplánoval párkrát od řeky a k řece a teprve pak až domů. U snídaně Džony zkušeně shlédl itinerář a utrousil, že takhle se správně dělá tréningová pyramida – každý den musí být těžší než ten předchozí! To zejména méně výkonou skupinu lehce znervóznilo a začala trollovat plán, což nám (a pojďme si to říci na rovinu) zachránilo krk. Byli jsme totiž naštěstí v takové touze po harmonii, že když Ondra, Víťa a Bivoj nekompromisně řekli, že první pytlíček od Dunaje a zpět vypustí, přizpůsobili jsme se jim. A hned v následném stoupání jsem je za to rozhodnutí mnohokrát velebil. Ono jet z 200 metrů nad mořem do 900 – což bylo ono stoupání, je tak nějak 700 metrů převýšení, což maj v celé ČR asi tak tři kopce. A jet to dvakrát a vlastně být stále u řeky a teprve začít cestu dom, no nevím nevím 🙂 Alešák se na mě laškovně zubil se slovy: “To se to kliká v kanceláři, co?” Ano kliká se to lehce, ale umím ustoupit! A navrch jsem ještě párkrát vyhodil cestu přes kopec a zvolil cestu údolím a i tak to byla nejtěžší etapa z víkendu a Zdeneček mi několikrát nezapomněl zdůraznit, že “jsme se přece už dávno dohodli, že poslední etapa má být odpočinková!” Dlužno ale dodat, jak moc byla etapa náročná o to více byla krásná a s květinkou uprostřed v podobě obědu na lesním volkfestu mezi rakouskýma vidlákama, s jódlovací kapelou, no extra supr náhled do lidové zábavy místňáků.
Shrnutí a zamyšlení: Myslím, že se tentokráte výlet moc moc vydařil po všech stránkách a ani jsem nezaznamenal nějakou povážlivější třenici. Jsem přesvědčen, že jsme dohromady drželi i celkem dobrou cyklistickou disciplínu a ti, co na tom byli fyzicky nejlépe, skutečně odvedli své síly ve prospěch slabších a nesólíčkovali si, za což jim patří poděkování (you know who you are!). A ti slabší, kteří mohou skupinu rozbít stejně dobře jak ti silnější, se chovali taktéž disciplinovaně. Kdykoli se začali tvořit na čele dvojičky automaticky najeli bez připomínání do formace, ve sjezdech neměli potřebu ukázat, že jim to z háku jede víc něž těm, co to odtáhli do té doby a když jim to ujíždělo, křikli si. Snad příště nedojde na podobenství Petra Chelčického (traktát: Sieť viery pravé) přirovnávající síť vytahovanou rybářem z vody za prostředek ke spasení, kterou však velké ryby (ať už velcí hříšníci, či preláti) trhají a ostatní ryby potrhanou sítí propadnou a spasení nedojdou. Snad naše síť i příští rok zůstane nepotrhaná.
Zvláštní poděkování: Alešákovi a firmě Garmin, neb nahraná mapička eliminuje orientační přehmaty a limituje prostoje 🙂
O.
Trasa: 32 km, Švábák, oběšenec, Třebín, kolem včelínů k vysílači, Kvítkovice, do masivu Kluka, hřebenovka, kolem Vysoké Běty do Malých Chrášťan
Výškové metry: 682 m
Účast: Ondra, Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Zdenál, Petr Pokorný, Venca, Koubič, Majkl, Víťa, Míra Dvořák, Tonda, Vláďa, Sochy, Vláďa Řehoř, Banán, Stanley
Pád: nikdo
Defekt: Vítek utrhlá patka – zkušeně kolo o patku odlehčil, řetěz o pár dílků zkrátil a po modernu na singlespeedu vyjížďku dokončil!, Petr Pokorný
Trackmaker: Majkl
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d41269b58e2110a92abbbd1
Komentář: Abychom ozvláštnili každodennost padla po čase volba na výjezdní zasedání zn. “Domů s panem Damaškem”. A že volba padla na Malé Chrášťany, ležící v kraji výhradně trasérsky svěřenému Majkovi, vzal si nás do parády. Jako obvykle, masiv Kluka jel po novátorsku, srdcem a jako obvykle to skončilo potláčáním v hustníku (viz NO). A že i Majk férově neskrýval orientační chybu, neměli jsem ani my důvod protáhnout hubu a kola byla tlačena zvesela. Tedy až na mě a chlapce okolo mě, neb jsem si na Sportstrackeru (k Honyho minulé radě) nastavil autostop při rychlosti pod dva kilometry a co čert nechtěl – s akustickým oznámením auto stopu a opětovného rozjezdu. Takže to se zohledněním častosti přepínání mezi módy a zvolenému typu akustického oznámení, prudilo všechny až tak, že mi Banán nabídl, že jeho strýc se zbavuje letitých kukaček, zda-li bych o ně neměl zájem, když mě zvuk hu hů tolik těší. “Proč ta sova tolik houkala, hů a hů a hů.” Příště vypnu, slibuji. Malé Chrášťany poté, co umřel majitel, přestali vařit vlastní pivo avšak ponechali minipivovarské na vidlákov poměrně dost nadsazené ceny za mě celkem palec dolů, ale vytáhl to pan Damašek poptávající za po každém pouze kilo za dopravu zn. “kdy si vzpomenem a odkud si vzpomenem”. Jak se to tomu chlapovi může vyplatit, to nevím. 🙂 Banánovo výzvy: “Srazte nám prase nebo aspoň srnku, ať máme guláš na dokolnou.” raději pomíjím v úvahách úplně.
O.
NO: Původně jsem chtěl opět zařadit pouze edukativní okénko na téma hustník, ale odkaz ze slovníku češtiny 2.0 je nakonec i okénkem z oblasti “humor”. Posuďte sami:
Trasa: 55 km, čína, kolem Škodovky, Rudolfov, Mrhal, Koníř, Štěpánovice, Dunajovická hora, Slověnický mlýn, Lišov, Locus Perenis, Jivno, trailíky na Babě, Adamov, Škodovka a domů
Výškové metry: 483 m
Účast: Ondra, Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Aleš, Jirka Zibura, Zdenál, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Karel K., Petr Pokorný, Venca, Koubič, Majkl, Víťa, Míra Dvořák, Tonda, Vláďa,
Pád: Koubič, Ondra 2x – přefouklá guma způsobila neobvyklé chování v zatáčkách se sypkým povrchem a tak i romanticky poházené šištice borovice poslaly eskamotéra tak napůl k zemi (dotek dlaně).
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d3754b4124992f90e9558f6
Komentář: Od doby, kdy se Dunajice vyhlásili koupací destinací a předem se upozorní, že se tam jede, odpadli všechny úšklebky, kterýma byla má milovaná destinace pohříchu (!) častována. Všichni (pokud) jedou, jedou za relaxem, jsou veselí, milí a hraví a nikdy to už neskončí nekoupáním. Letos akorát byl lom poměrně plný lidí, takže jsme sice v hojném počtu naskákali s párkem ven do lomu, avšak nikdo se už neodvážil vylézt na bunkr uprostřed, aby si skočil, či ztropil jinou taškařici. Utvořilo se jen kolečko více než deseti pružných chlapců stojících nedaleko grálu po prsa ve vodě a ne příliš hlasitě trousící tu více, tu méně sexuálně zabarvený vtip či narážku. Nevzbudili jsme však ŽÁDNÉ pohoršení a tak ani otec&matka, kteří vyvedli okoupat svou cca 15 letou dcérečku v růžových plavečkách, nemuseli nijak zasahovat, dokonce tatík dcérečku opakovaně vyzýval k dalšímu skoku z bunku směrem k postávajícímu přišklebujícímu se hloučku, kterému jen voda kryla boží dílo 🙂 V rámci dobré nálady jsme si ještě za všeobecného souhlasu chtěli dát pivko ve Slověnickém mlýně, ale měli zavřeno 🙁 Tak aspoň Vítek S. šperkoval náladu větami alá: “Takhle dobře se mi letos ještě nejelo, to je krása.” Vítečku mě se také jelo moc hezky.
O.
NO: Dnes nebude veršovánka ani zamyšlení! Všichni jste si již jistě všimli Venoušova věrného druha který ho dovezl do cíle 1000 mílí, čímž bych chtěl ještě jednou Vendovi jménem Nezmarů pogratulovat k magorskému výkonu (viz hospodská debata, chichi). Souputníkovi říkám dle designu Rainbow warrior a zde je edukativní okénko aby všichni věděli 🙂
Pokus o objezd vrcholů Vrchařské koruny Jižních Čech se uskuteční 15.-18.8.2019 se startem 14.8.2019 po práci.
Jízda podle mapy, jídlo v hospodách, spaní pod širákem za hospodou, v čekárně, na peróně, na tribuně apod.
Plánovaná trasa pár vrcholů kolem Písku vynechává, ale celé by to asi na 4 dny bylo moc.
Přidá se někdo?
zdar V.
Trasa: 55 km, Vidov, Doudleby, Římov, objezd přehrady po směru hodinových ručiček, Římov, Doudleby, Vidov
Výškové metry: ???
Účast: Ondra, Vítek, Hony, Víťa Kořínek, Aleš, Kory, Bivoj, Petr Pokorný, Venca, Tonda
Pád: asi nikdo
Defekt: Aleš
Trackmaker: Vítek
GPS: bude ??
Komentář: Vyjížďka kolem Římovské přehrady je naše jarní klasika. Je potřeba využít toho, že pěšinky ještě nejsou zarostlé. To jsme bohužel nestihli, a i když se na Startu ozvaly hlasy na toto nebezpečí upozorňující, tak vyslyšeny nebyly. Směle jsme vyrazili a první půlka kolem hradu Velešín k mostu byla super. I sem se bohužel dostala těžba dřeva, ale naštěstí to úchvatný trejlík jen lízlo. Po obrátce už bylo hůř. Zarostlou pěšinku jsme často jen tušili a nezbylo než ukázat bajkerské srdce a statečně se vrhnout do džungle kopřiv a ostružiní. Nohy i ruce jsem měl od kopřiv sešlehané, že mě brněli ještě druhý den, předloktí od ostružin zdrápané, ale hoši, co, stálo to za to! Rány jsme si chladili ve stánku u lávky na pravém břehu Malše. Slibovaný gurmánský zážitek se dostavil zejména v úchvatně rozleženém nakládaném hermelínu, ta horka některým pokrmům i svědčí 🙂
NO:
Trasa: 62km, Třebín, Dubný, Čakovec, na hřeben Kluka k obrázku, Skalka, Svatováclavský pramen, Chmelná, Lhotka, nahoru do Kletě, paseky U Šimáčků, Chlum, Křemže a červená podél řeky přes Boršov do Šnytu
Výškové metry: 1076m
Účast: Eri,Hony,Přema,Vita S.,Kory,Zdenál,Pavel Tikal,Majkl,Bivoj,Aleš,Peta Šikl,Koubič
Pád: nevím
Defekt: nikdo
Trackmaker: Eri
GPS: bude?
Komentář: Asi nikdo nemohl ode mne očekávat vybrušování tak již téměř dokonalého technického umu Nezmarů či inspirativní dechberoucí loudáni kolem komína,takže jakmile jsem se zmocnil trasérství,vyrazili jsme samozřejmě do kopců.Možná na začátku trošku více šotoliny či asfaltu,což jsem ale po posledním výjezdu směr Poluška poznal,že Nezmarům přeci nevadí,snad aspoň trošku omluvilo “objevení”a moc hezký sjezd kolem samot U Šimáčků.V Křemži došlo k tradičnímu dělení pelotonu,já s Honym a Korym dodržela původní plán a po,aspoň pro mne nikdy se neomrzící cestě podél řeky po červené dojela do Šnytu.Zbylí real bikers volili cestu přes hospodu ve Vrábči,která se pro některé stala osudným cílem vyjíždky a dorazili hezky vláčkem.Bylo to krásné,je třeba se pochválit 🙂
E.
NO: „Sláb jenom ten, kdo v sebe ztratil víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl.“
Trasa: 45 km, Malák, Hodějice, Hůrka, Vodlejsák, Trocnov, kolečko kolem bezdomáče, kolem Stropnice, Ostrolovský Újezd, Trocnov zastávka, Zborov, Hodějice a dom
Výškové metry: 562 m
Účast: Ondra, Bivoj, Přema, Pavel Tíkal, Aleš, Kory, Eri, Stanley, Sochy, Jirka Zibura, Zdenál, Tonda, Vláďa,
Pád: Bivoj, 2x Koubič – pobavil hlavně pádem do brůdku pod Zborovem – kdy my budem mít vyjížďku bez ládění 🙂 ?
Defekt: Bivoj – neúspěšný pokus o opravu kufru. Bez jednoho šroubu to prostě nedopadne, tak mě jen poprosil o trasu bez nutnosti často a promptně vycvakávat… Z mého obličeje usoudil na marnost jeho přání 🙂 Aleš – zjistil to sice až v hospodě, při sledování Můz na vodě opravoval, avšak i mojí půjčené duši při pití závěrečného piva došel dech a tak přišel ke slovu taxík…
Triple Gold Club: Bivoj – už tam Zdenál není sám 🙂
Trackmaker: Ondra
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d1ba0140f3e49b42452a3fe
Komentář: Tato vyjížďka byla co do účasti sporá (13 lidí sic!) a tak jsem se odvážil nasadit loudací destinaci, loudací tempo, pohodovou atmosféru a vše za notného přispění ostatních klaplo. Už při prvních kopřivových trasérských chybách či nevhodné trase “po stopách harvestoru“ nepřišla smršť poznámek, při mém opatrném pokusu o otočení trasy s poukazem na padlé stromy před námi mě dokonce hoši vyzvali k pokračování v nastoleném směru, náladu nezkazilo ani dvojí poztrácení se, neb bezdomáčem vychozené stezičky a jízda nazdařbůh neprobádaným krajem si o to prostě říká (SOS telefonáty byly klidné, věcné, krátké a se snadnou domluvou na místě setkání) a vše zakončilo bezbolestné opuštění plánu A i plánu B, neb jsme se prostě moc loudali a tak se za všeobecného přibrukování stanovila taktika nová. Balzám na duši. A Bivoj ač upozorněn na vstup do TGC se nehádal, zda-li ručička ve strouze je pád a zda-li oprava kufru je úplně defekt. Klasse gemacht, tolle parade!
O.
P.s. Hospoda byla pro mě velmi příjemné překvapení a v letních dnech se na rohovou (bezejmennou?) zahrádku mezi Malákem a Velkasem zase velmi rád kouknu – 4 druhy točeného piva, točený Birell pomelo, lidové ceny jídla, milá obsluha. Zbývá snad jen dokresit, že jsme sem zavítali po klasické „Nezmarské hlasovačce“ (pomalu se z toho stane termínus technicus): hlasovalo se mezi Koháčem a Družstevním domem, avšak jak dopadlo hlasování bylo již tradičně jedno, neb nejen že u několika členů došlo ke změně preferencí asi tak deset minut potom co hlasovali, ale jak již víme – realizace výsledku hlasování více jak 2 minuty po hlasování znamená, že vyhraje varianta která nebyla v hlasovací nabídce 🙂 Já pod vlivem nové strategie jsem nehlasoval a jen se bavil.
NO: K mé nové strategii mě dovedlo gruzínské přísloví:
„Modli se k Bohu – a sám plav k břehu.“