Trasa: 26 km, po stezce na Meťák, kolem Vltavy, Boršov, nahoru k Pilotovi, lesem do Zahorčic, polňačky do Vrábče, tři brody, vyhlídka na Dívčák, schody a po červené do Třísova, po silnici do Holubova

Účast: Honza Mareš, Pavel Samec, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Kosař, Lojza, Eri

Pád:

Defekt:

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/d73nd4ka9936jrai

Počasí: sníh, -3°C

Komentář:

Mám pocit, že vyjížďky s využitím návratu vlakem, jsou pro nás tou správnou volbou. Jízda na sněhu nemá chybu. Schody začínají být tradicí. Hony

Nebyly nalezeny žádné obrázky

14.3.2014 ubytování na Luční boudě, 15.3.2014 ubytování na Labské boudě.

Více info v sekci “pozvánky”.

Účastníci: Vítek S., Petr Š., Honza M., Pavel S..

Kdyby se chtěl ještě někdo přidat tak dejte vědět.

Zdar V.

Trasa: 22 km, nádražní lávka, zadem k odkalovací nádrži, roklí Na Škardu, pod Švajce, Emauzy, nahoru na Srubečák, sjezd lesní pěšinou, kolem hřbitova a zpět do Perly.

Účast: Honza Mareš, Pavel Samec, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Kosař, Lojza

Pád:

Defekt:

Trackmaker: Pavel Koasař + Petr Šikl

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/a7s1n26ra8fvr9d5

Počasí: sníh, -3°C

Komentář:

Konečně řádná bikeřina na sněhu! Díky Lojzovy se podařilo zachytit pár momentů naší jízdy, patří mu velké díky. Začíná se zdát, že čím náročnější podmínky, tím lepší pocit si z vyjížďky odnášíme. Jak poznamenal Víťa: “V létě jsem si ve Srubecké rokli nebyl moc jistý, dnes jsem to dal na sněhu a potmě.” Vychutnávka hlubokého sněhu na Srubečáku byla úchvatná, kola se bořila téměř po náby. Sjezdy pod sněhem s možností všudypřítomného driftingu, vynikající. Hony

Video: http://youtu.be/ODaI67PHDms

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Trasa: 22 km, Šindlák, tašky, Závraty, pravá okolo zahrádek, lesem na Hradce, Peťovo lesní cestičky, Slavče, úpatím Kluka, přes hlavní, k rybníčku, zpět od tří brodů, mezi ploty do Vrábče

Účast: Honza Mareš, Pavel Samec, Petr Šikl

Pád:

Defekt: Pavel Samec

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/a0t1onr3q6jppb4i

Počasí: déšť se sněhem, 0°C

Komentář:

Tentokráte byla znovu oživena geniální myšlenka nevracet se po vlastní ose, nýbrž využít k návratu železného oře. Návrh trasy padl na lokalitu Kluka s cílem v hospodě ve Vrábči. Úterní vyjížďce pak předcházela pestrá mailová debata o počasí a volbě vhodného transportu do Vrábče, která vyústila v konstatování: „Pojedu singla citybike. Dneska to vypadá na víceboj. Každý podle svého gusta. Bike, silnice, běh, vlak. PK“. Na stratu mi už začínalo být úzko z vědomí, že se do Vrábče vydám sám, ale telefonát o Samíkovo píchlém kole mne uklidnil. Úpatí Kluka jsem si tak mohli vychutnat ve třech. Krajina se s postupujícím časem zahalila do bílého hávu a jakékoliv pochybnosti o našem rozhodnutí usednout na bike byli definitivně smazány. To co následovalo v hospodě ve Vrábči, nikdo nečekal. V teple útulného lokálu jsme skrze okno rozeznali Vítka s nově krátce střiženým vlasem, který jako první dorazil na smluvené místo autobusem. Bouřlivě radostné uvítání stvrzené tuzemákem přerušil příchod Kosy na citybiku. Pomalu se začal vyplňovat předem dohodnutý scénář o kterém nebylo pochyb, když se za oknem hospůdky mihly dvě postavy s čelovkami na hlavách. Po červené ale především  po svých doběhli Eri s Majklem. Nic už nebránilo oslavám s hojností piva, tataráku a Zacapy. Při zpáteční cestě vlakem již vládlo mezi osazenstvem značné veselí, dalo se tedy očekávat, že schody nádražní haly a podchodu včetně eskalátorů nezůstanou nepokořeny. Protože v nejlepším je třeba nepřestávat, sekce s koly pokračovala ochutnávkou letních koktejlů v baru Žlutá ponorka. Netřeba komentovat. Vše splněno jak bylo ujednáno, o tom si povídala již jen trojice nejvěrnějších u posledního piva v Džinu. Peťo, máš pravdu, jsme opravdu hovada. Hony

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Ahoj , protože jsem neobdržel z pensionu v Srní   závazné potvrzení objednávky na ubytování , přestože mi opakovaně říkali , že ho pošlou, změnil jsem  ubytko na první noc  na klasiku na Zlaté stezce na Modravě ve stejné cenové relaci se snídaní. Výhodou je i večeře  a posezení v hospodě přímo  v místě ubytování  a také  se vyhneme zajížďce do Srní, kterou jsem sice sám navrhl , ale teď  jsem z ni rád vycouval. Věřím , že sníh do té doby napadne, v sobotu jsme s Kocourem otestovali  část trasy a na Březník a Černou horu to pořád ještě šlo i směrem na Poledník stačí když trochu připadne. No času je ještě dost. To jen abyste pak nebyli překvapeni, že trasa bude téměř jako v minulosti. Přemek

V sobotu nám Lipno dalo opět poznat další svou tvář a brusení nabylo zase jiné dimenze. Ráno odřekl účast Džony dík nočním horečkám a tak se musel Honza chtě nechtě vydat na mnou půjčených kanadách. Svoje nemá a tak jsem mu půjčil moje. Větu při půjčení: “Já už kanady, když už mám nordiky, moc používat nebudu”, jsem ale vyslovovat neměl… V Černé jsem po výstupu z auta zjistili, že je dost mlha, ale nevěřili jsme jak moc to bude hrát roli 🙂 Vypadali jsme asi zkušeně a tak jsme na sebe nabalili ještě jednu paní z Prahy, která nám řekla, že by se sama bála 😮 Vidět bylo asi na 3 metry a byl to opravdu zvláští pocit, bruslit v bílé tmě. Chtěli jsme jet na Horní Planou, takže jsme namířili z Hůrky +/- doprava na Tajvan a jedem. Tu fotka, tam fotka, tu hledání vhodného místa k překonání praskliny a najednou se z ničeho nic před náma objevil břeh. Jenže z opačné strany než měl bejt. Dotaz na Ondru, zda jedem správně na severozápad byl zodpovězen odpovědí: Na jih. Vůbec jsme nevěděli, kde jsme a vytáhla nás až mapa s polohou na Onrovo chytrém (!!!) telefonu. Kousek od Dolní Vltavice jsme obrátili a poslušně kolem břehu začali jet kam jsme původně chtěli… To, že bylo lehké se ztratit, dokazují zážitky ice-plachetnic – při pouhém přejíždění ze startu zrušeného závodu do přístavu se závodníci poztráceli a ještě po západu slunce byli 3 pohřešovaní – ano a opravdu tehdy byla skutečně potřebná pomoc PČR, hasičů a vodní záchrané služby 😉 (vice o tomto “bezpečném” sportu a sobotní taškařici v článku: Drama na Lipně http://www.iregata.cz/news/dn-drama-na-lipne/ ). Mlha se rozpustila jen na pár okamžiků před polednem a tak jsme udělali pár fotek zrcadlově mramorového ledu a zamrzlé srnky (chudák, zřejmě neměla “švédské bodce”) a dojeli do Planý k přívozu. Tehdy  jsem si uvědomil, co je to za svobodu, mít půjčenou věc. Honza vyhodnotil přezouvání (boty měl!!! v baťohu) jako zbytečnou věc a jal se k mým bruslím chovat jako k univerzální obuvi na všechny povrchy. Za Planou byl sněholed dost na pikaču, my s Ondrou jsme dík nordikům obstojně bruslili, Honza jen šel/popobíhal, válel se a nadával. Ani srandu jsme si z něj raději nedělali. Po doražení do Pece  jsem měl plán vyjet vltavským luhem až do Černého Kříže a byla se mnou řeč asi tak, jak když máš dostat Vítka s bajkem na silnici… Chlapci ale byli celkem odolní a expedice, která zvolna ztrácela přídomek „bruslařská“, se jim líbila. Bruslení na zamrzlých okrajích řeky bylo čím dál tím méně a museli jsme často přecházet (Honza už možnost přezouvání úplně vyřadil z úvah) a byla to celkem prča. Pochoďáček za sluníčka a tepla, které nám i rukavice sundalo, sem tam sklouznutí a obdivování krás 1. zóny Národního parku. Honzovi zřejmě bruslení chybělo, takže dával i kreace na zamrzlém sněholedu na dvorku jedné chaty, v kdejaké tůňce a my jen se sundanýma bruslema s úsměvem přihlíželi. Poté, co bylo jasné, že ledu nepřibude a propad jsem se i já (nohou, po kotník!), jsme se rozhodli, že přeťapkáme  200 metrů luhem ke slepému rameni Vltavy, po kterém se vrátíme dom. Jaké bylo ale zjištění, že na slepém rameni není nejen led, ale ani voda. Tak jsme pokračovali korytem řeky, až se voda objevila 🙂  Za častého prolejzání křovin (slepé rameno byla spíše soustava nepropojených tůní) a přeskakování bahnitých úseků dokončili „bruslařskou“ expedici zdárně zpět do Pece. Honza se už v úseku Pec – Planá nechtěl projít 🙁 na rozbředlém ledu tak jsme v Marlinu počkali na vlak, který nás dovezl do Černé. A v kontextu celého dne jediným možným vyústěním půjčovací anabáze bylo, že Honza ve vlaku brusle zapoměl a na ztrátách na nálezech se neobjevili… Dík bro, slovy Ondry: Nejlepším teréňákem je jakékoli služební auto!

O.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Trasa: 34 km, po nábřeží k Voříškárně, garáže, zdem kolem Bosche, Hrdějovice, Borek, lesem k Ortům, přejezd do Mojského lesa, dobytí jeho pomyslného vrcholu, motanice křížem krážem, Červený Újezdec, Jelmo, po louce a přes kořenovku do Úsilného, kolem Čertíka do Perly.

Účast: Honza Mareš, Pavel Samec, Pavel Kosař, Petr Šikl, Vítek Sirotek

Pád:

Defekt:

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/3tqul0gdq4rbpm5u

Počasí: sucho, 0°C

Komentář: Po jedenácti nočních vyjížďkách to vypadá, že se nám zformovala základní skupina pěti nadšenců, kteří se rozhodli pokračovat v tradici úterních vyjížděk i během zimního období. Občas se sice někdo přidá, ale nejedená se zrovna o žádnou pravidelnost. Je to škoda, protože opravdu každá noční vyjížďka je něčím zajímavá a zaměřená například jako jedenáctá Kocourovským směrem do rychlých šotolin Mojského lesa, hraničícím s prvky spinningu. Je vidět, že jsme na sebe tvrdí, a tak to má být. Jakékoliv pochybnosti o volbě závěrečného posezení u piva rozhodl zlatavý mok sám. Ke Zdendovi se nejelo i navzdory Šiklínovo námitkám, že Zdenda se na nás těší. Perla to jistila a kroužek jak by smet.

Trasa: 31 km, okolo Vltavy na Meťák, Děkanské pole, pěšinou kolem kolejí na Včelnou, k vodárně, vrchol Včelné, dolů parádní stezkou k zastávce Kameňák, podél kolejí, lesem na Plav, kolem řeky, Heřman, Vidov, po červené podél Malše středem města do Perly

Účast: Honza Mareš, Pavel Samec, Pavel Kosař, Petr Novotný, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Odra Ludvík

Pád:

Defekt:

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: http://www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/3r46t6s2un8q425p

Počasí: sucho, 5°C

Komentář: První společná novoroční vyjížďka!