28 září, 2018 | 
Author: Trasa: 35 km, zelená Třebín, pod Kluka od Lipí, k vysílači, Haberák, dolu, nahoru, dolu, nahoru, dolu, dotek sáňkařský, zpět nad Lipí a dom (někdo přes Kaliště, jiní panelkou)
Výškové metry: 768m
Účast: Ondra, Bivoj, Petr Šikl, Jirka Z., Majkl, Přema, Venca, Míra Doležel, Kory, Petr Pokorný, Aleš, Ondra Míka, Zdenál, Vítek, Hony, Eri, Koubič, Venca Drbout
Pád: Vítek
Defekt: nikdo
Trackmaker: Bivoj
Komentář: Tuto vyjížďku Bivoj naplánoval tvrdou prověrku mužstva na trailech Kluka. Traily jsou to těžké, samý “jump”. Taky spousta lidí po ufuněném výjezdu hekticky upouštěla ventílky a snižovala sedlo. Překvapivě ale nenastal ani jeden defekt či pád. No, nebylo tím, že se ty skoky naštěstí daly většinou objet? 😉 Nakonec jediný pád předvedl nečekaně mistr sjezdů Vítek, avšak při jízdě do kopce:-).
Bivojovo vidění vyjížďky :
Počasí přestalo být tropické, cena Pilníka se vrátila na jí vyhrazené místo u Zdendy a hospoda byla zamluvena. Místo dojezdu tak bylo dané a tradiční. Zřejmě aby těch jistot nebylo tolik, tak rebelové bez příčiny (ano, i tací mezi námi jsou a do mnohých by to člověk neřekl) zvolili jako traséry nováčky, a to po trase (části) ještě mužstvem nejeté. Zdeny s Bivojem měli z loňska připravenou trasu, kterou už pro krátký podzimní den v minulé sezóně vynechali. Se znalostí věci lze zpětně uvést, že poslední výjižďka v původním čase (od příště se vyjíždí v 16.30) byla zase tradičně méně poklidná… 🙂
Družstvo vyrazilo na Vlčí jámu, po zelené do Třebína, Kaliště, Hradce, přes chatařskou kolonii k potůčku, přes něj směr modrá, rozcestník se žlutou a poté po Cihlářské stoupání na hřeben Kluka u Kozího kamene. Traséři zvolili po zkušenostech zejména v loňském roce variantu jeden trasér vepředu udává směr, druhý vzadu směřuje ostatní, kdyby jim vznikla na oči díra. Takto si traséři dovedli své ovečky až do půlky stoupání na Kluka, kde horečnatá lesní činnost harvestorů jim dala připomenout starou pravdu, že trasér míní, příroda (lesní dělník, farmář, cestář a podobní kazišuci) mění.
Po rychlé domluvě, kterou se následně nepodařilo ostatním již rozmluvit, se domluvili na rychlém operativním přetrasovování. Dojezd na Haberský vrch v háku za harvestorem a odtamtud po novém trailu na začátek příčné cesty jen kousek od dojezdu tradičního trailu z Haberáku. Zpět nahoru na Haberák, odkud jsme sjeli vrchní část trailu na cestu, kterou jsme prvně stoupali na Kozí kámen (trail pokračuje normálně až dolů, přes (kolem) velkých umělých překážek, ale jeho prostřední část je od letoška a nyní zvláště celá zničená těžbou). Odtud opět zpět na Haberský vrch – to již někteří brblali, že bez světel se domů nedostaneme – a tentokráte tradičním trailem dolů na příčnou cestu, po které jsme nejeli na sáňkařskou, ale zařadili další novinku, a to pokračování trailu pod cestou stále dolů až na louky pod Klukem (nutno říci, že trail je to krásný a těžký a vyloženě vybízí ke skokanským výkonům). Mnozí nezmaři se na překážkách překonávali a mnohé z nich i k vlastnímu překvapení přejeli (když nepřeskočili). Odtud po hraně lesa zpět na Cihlářskou cestu a ještě lesem k pokračování trailu (z Haberáku na modrou) pod místo zničené těžbou a po něm dolů. Cestou jsme potkali na bajkách borce, co s náma občas kamarádí (Petr Podholu, Vláďu Řehoře a spol.). Odtud modrá, potůček, vlevo, hřbitov Lipí, trailík zelenámodrá na Kaliště. Pravdou je, že se již pěkně stmívalo, což některé začalo víc a víc demoralizovat, Bivojovi vypověděla službu přehazka a jel mu jen jeden průměrnej převod, a tak mu Peťa Šikl naházel nejtvrdší se slovy : teď po asfaltu (což bylo odmítnuto a po způsobu cyklokrosařů-každý kopeček poklusem vedle kola-dojel se skupinou bez asfaltu).
Nicméně na křižovatce na Kaliště či po panelce bylo mužstvo za úplné tmy ve stavu SOS – zachraň se kdo můžeš, jak můžeš a neohlížej se na nikoho – tedy polovina mužstva volila své varianty přesunu k Nezmarovi, kde se všichni ve zdraví sešli.
Zajímavým údajem je rozdíl teplot mezi začátkem a koncem výjižďky (12 – 3 stupňů).
P.s. Zde nejde nezmínit až znovu nepřipomenout, že : PŘÍŠTĚ START v 16:30 !!!
NO: Vzhledem k tomu, co je dneska za den (28.9.), tak se nabízí pěkný veršíček o jednom pánovi, co neměl úplně fér bráchu :
Svatý Václave, vévodo české země,
kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha!
Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě,
nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave!
Svatý Václave, oroduj za nás
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 33 km, lávka do Pětidomí, Švajce, Třebotovice, lesem kde nikdo nikdy nezabloudil k Ledenicím, Pulmon, Zaliny, bývalý Ovčín, Hlincovka, Dubičné, Dobrá Voda a domů
Výškové metry: 450 m
Účast: Ondra, Bivoj, Petr Šikl, Jirka Z., Majkl, Přema, Venca, Míra Doležel, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Víťa Kořínek, Aleš, Kocour, Honza D., Ondra Míka
Pád: Ondra – pád na Švajcích, ne někde v rovinách kolem na Pulmonu!!! A při pokusu přejezdu lesního potůčku ještě jednou, no.
Defekt: Honza D. – upadl mu pedál. Velice neobvyklá závada – více mě překvapila kdysi jen Alešovo upadlá klika…
Trackmaker: Petr P.
Komentář: Kdo četl minulý report snad ani nemůže pochybovat o tom, že se muselo jet na Pulmon, neb NIKDO si nechce pohněvat voodoo mastera Peťu P. 🙂 A navíc si myslím, že to je velmi hezká záležitost, neb vždy se dostanem do bermudského trojúhelníku Zaliny – Třebotovice – Ledenice a tam se prostě jezdí nazdařbůh. Tentokrát jsme také příliš nevěděli kde jako přesně jsme, i když musím přiznat, že to nějak přestává ztrácet kouzlo. Při bloudění už alespoň já nacházel body, které mě zorientovaly 🙁 , neb už jsem tam zabloudil mockrát :-). A v úseku, který jsme jeli směrem do CB, místo směrem na Ledenice 🙂 jsem špatný kurz poznal sám od sebe a družstvo s Peťou bez koukání do mapy otočil. Ach jo. Pravý bloudění je takový, když vůbec nevíš, jestli jedeš k cíli, či od cíle a když vyjedeš z lesa nevíš, kde jseš! Takový místo musíme zase někdy najít a zažít. Myslím, že Z-T-L bermudský šervůd se už vyčerpal.
O.
P.s. To, že jsme jeli (snažili se jet – viz výše) přesně po trase minulého ročníku beru Peťo jen jako oběť učení se s novou Garmin hračkou! Příště zvolíš už zase original přístup a ne překlápění let minulých, viď? 😉
NO: Při vyjížďce bylo (letos naposled) přenádherně a dokonce i pivo v Družstevním domu jsme mohli dát na zahrádce (18.9.!!!). Report však píšu při dešti a 10°C a vím co nás čeká. Takže jednu náladovku:
Ó podzime,
tak dlouze tvé
housle lkají,
mou duši tou
hrou unylou
utýrají.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 45 km, Velkas, Hodějice, Doubravice, Nová ves, červená na Lomec, údolí Želno, Komařice, bývalá zelena kolem Stropnice, cestou necestou ke smírčímu kameni, cestou necestou k Žižkovu dvorci, Trocnov, lesem pod Zborov, Hůrka, Hodějickej lesík a domů
Výškové metry: 658 m
Účast: Ondra, Vítek, Bivoj, Hony, Petr Šikl, Eri, Jirka Z., Majkl, Přema, Venca, Míra Doležel, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Zdenál, Víťa Kořínek, Petr Podhola, Venca Drbout
Pád: Ondra 2x, Víťa Kořínek, Petr Šikl
Defekt: Voodoo panenka byla od Peti Pokornýho celá jehlama rozpíchaná
Trackmaker: Ondra
GPS: https://connect.garmin.com/modern/activity/3006634995 nebo https://mapy.cz/s/32HUq
Komentář:
Před vyjížďkou probíhala nic neříkající Viber komunikace kam se pojede a tak jsem si připravil trasu s tím, že na ní rozhodně netrvám. Na start přijel i Peťa Pokorný s nabídkou Pulmonu a začala debatní přetahovaná kam se jako pojede. Ze zkušenosti víme, že hlasovat nemá cenu 😉 neb výsledek hlasování je vždy okázale ignorován a tak mě napadlo, že by mohl gordický uzel rozseknout oslavenec Víťa K., který měl v rámci čtyřicátin v režii následný dýchánek u Nezmara. Při otázce: “Kolem Stropnice nebo Pulmon?” hlesl „Stropnice“ a teprve až tehdy jsem viděl sevřené dásně Peti P. hledíc na Garmin s namačkanou mapičkou na Pulmon a cedíc: “Takže to dnes nevyzkoušíme…” No kdybych Peťo předem věděl, žes tomu obětoval takovou přípravu, ani bych Vítka nenechal rozhodovat!!! No, snad se Ti to nesmaže do příště 😉 Drobet zlověstně ještě Peťa prohodil, že Ti, kteří jsou vinni poznají moc voodoo, na což jsem já ani chudák oslavenec nedbali, neb vyřknutí slova Stropnice či natrasování zvoleného z nás v naších očích nedělalo ty, kteří by měli pykat. Při příjezdu nad Želno jsme objevili novou, dříve neexistující ohradu s býky, z nichž jeden z nich se k nám hned “vesele” hnal. Peťa hlesl: „Vidíte už to začíná…“ Tupé zvíře jsme odlákali na konec ohrady a přejeli na druhý na kole s tím, že máme vyhráno. Jenže. Elektrický ohradník bez rány elektrikou překonali všichni až na …Víťu. Netradiční záchvěvy těla způsobily též asi zmenšenou pozornost (věnoval se prožitkům z elektrických impulsů) a hned vzápětí ho nic netušícího sundala větev v úrovni hlavy. Náraz to byl mocný (Knock Out!) až poškodil novou přilbici, kterou si ještě před pár okamžiky chválil… Já jsem se mu ale NEMĚL pochechtávat, jak voodoo super funguje, neb zabloudění ještě nebylo trestem mým, ale spíše pro mužstvo, avšak následné dva pády (pád ze srázu a polehávání na zádech) a s vervou kolenem nakopnutý představec byly mé části údělu voodoo. A místo slov pochopení a povzbuzení od mužstva jsem čelil nadávkám zapříčiněnými stále doznívající nechutí z mého zabloudění. Poté se konečně i v Peťovi probudilo něco z člověka, kamaráda, a slíbil mi, že už špendlíkem panenku bodat nebude.
O.
P.s. Oslava se nesla ve znamení tataráku a řízků, které Vítek v rámci biblického “Ty do mě kamenem, já do tebe chlebem.” nabídl i Peťovi P. Vítku – sice už jsi sklouzl do kategorie “do 50 let”, ale kabrňák jsi o to větší! Vše nejlepší přejí Nezmaři!!!
NO: V údolí Želno jsem u kaple a studánky Sv. Bartoloměje dostal otázky skrz tohoto světce a tak se v při rozšiřování obzorů zaměřím tímto směrem. Stáhl jsem (byť poněkud nekvalitní) foto oné kaple a dodávám, že Sv. Bartoloměj, byl jedním z 12 apoštolů (zažil Krista na živo, hoši!!!), který si dle legendy při velmi úspěšném obracení na víru v Arménii proti sobě popudil zaryté pohany, kteří ho zajali, mučili a následně odsoudili k tzv. perskému trestu smrti. Byl za živa stažen z kůže a poté ukřižován hlavou dolů. Hmmm… Nejčastějšími atributy jsou pak koželužský nůž v ruce jedné a vlastní stažená kůže v ruce druhé. Viz též foto kaple ze včerejška. Křesťanské sado doplním ještě tím, že Sv. Bartoloměj je patronem (a to byste neuhodli) koželuhů, řezníků, ševců, knihvazačů a dalších už ne tak předpokládatelných řemesel. Jo a často je vzýván při léčení kožních chorob. Ou jé 🙂
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 34 km, Meťák, po Včelnou, po trase budoucí dálnice, Plav, statek Vurm, letiště 😉 Straňany, k Malši, po modrý do Doudleb, Doudlebský vodopád, přes Borovnický potok do Heřmaně, úpravna vody, Vidov, Roudné a po pravém břehu Malše domů
Výškové metry: 422 m
Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Hony, Petr Šikl, Jirka Z., Majkl, Kocour, Přema, Venca, Víčko, Míra Doležel, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Tonda, Koubič, Honza D., Zdenál
Pád: Mistr Šikl
Defekt: Aleš – sice píchnul před vyjížďkou, ale trojnásobná výměna duše přesáhla do času vyjížďky. Skoro bych při té bezradnosti při výměně duší přemýšlel o přechodu na bezdušáky, což? 😉 Přema a Pavel T. namotal řetěz
Trackmaker: Ondra
Komentář: Po předchozích výjezdech na Kluky, Kleťě, Buglaty Bulový a kýho čerta ještě, bylo z mého úhlu pohledu nutné zařadit poněkud odlišnější bajk a tak jsem mužstvo ani se zohledněním deště nešetřil a jal jsem se toulat. Úsek budoucí dálnice mezi Roudným a Kameňákem krásně ukázal, že jakmile se odstraní les, člověku přijde, že v těch místech nikdy nebyl. Zajímavý zážitek však vystřídala smutná úvaha nad tím, co nás čeká, až bude stavba hotova 🙁 A ještě jedna věc mě potěšila – u statku Vurm jsem věděl (!) kudy jet, abychom se někde nezaprcali, ale stezičky od zvěře vedoucí do neznáma byly lákavé natolik, že jsem – ne že nemusel hochy přemlouvat- ale dal jen na jejich přímé přání to vyzkoušet, ačkoli bylo jasné, že skončíme v jedné z roklí bez možnosti jízdy. A taky že jo, ale nikdo s tím problém neměl 🙂 Posun k názoru, že ne vždy to musí být 100% cyklistika kvituji s oběma palci nahoru! Na objevování mnou přislíbeného Marešova vodopádu jsem již hochy zneužívat nechtěl – někdy sám projdu a posoudím vhodnost. Je však zřejmé, že by to muselo být extra nepřístupné, abychom tam, už jen vzhledem k názvu vodopádu, někdy nezašli (zubím se).
O.
P.s. Nedá mi to nezmínit (snad aspoň zamyšlení proběhne) jeden lenostní (?) nešvar (dejme mu třeba kódové označení V.S., muhehe). To, že se přestěhuji a najednou to nemám z Nezmara domů cca 120 metrů přeci neznamená, že budu (bezdůvodně) trollovat tradici hospody u Nezmara a to jak přímým přemlouváním (naštěstí hojně neúspěšným – neúspěšně zverbovaní pokus na příslušných místech nahlásili), tak bezdůvodnou účastí v jiné hospodě. Jsou tu tací (např. adamovští, dobrovodští), které argument dojezdu od Nezmara po té předlouhé rovině až na Děkanské pole dojmout nemůže, stejně tak někoho, kdo s železnou pravidelností míjel starohodějovické bydliště o 7 kopcovitých km zpět jen pro možnost piva s kamarády. Nebo že bychom se třeba i začali scházet na “výhodnějším” místě?
NO: Okénko věnuji na oltář kódového označení V.S.
„Ten, kdo ví a neví, že ví, spí. Probuďte ho.
Ten, kdo neví a ví, že neví, je prostý. Poučte ho.
Ten, kdo neví a neví, že neví, je hloupý. Vyhněte se mu.
Ten, kdo ví a ví, že ví, je moudrý. Následujte ho.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 40 km, Boršov, po červené Dívčák, Třísov, mohyly, na žlutou, vrchol Kleti, Babskou dolů na Křemežské louky, Holubov, Vrábče zast., vlakem dom
Výškové metry: 1069 m
Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Eri, Jirka Z., Majkl, Kocour, Přema, Tomáš Pour, Venca, Míra Doležel, Petr Pokorný, Pavel Tíkal, Tonda, Koubič, Kory, Honza D., Honza A.
Pád: Aleš (na červené kolem řeky na ostrohu to měl prý jakž takž, aby nespadl do řeky ze srázu), Míra
Defekt: Venca přetrhl řetěz, Pavel Tíkal (ramínko přehazky), Kocour, Jirka Zibura, Eri (oba při sjezdu z Kleti, byť každý úplně na jiné trase)
Trackmaker: Eri
GPS: https://mapy.cz/s/30jyC + https://mapy.cz/s/30l0f
Komentář : Na startu proběhla ukázka demokracie, kdy 7 z 21 lidí hlasovalo pro Kleť a tak se na Kleť jelo 🙂 Je pravda, že to bylo na Viberu předjednáno a bylo i naznačeno, že by se mohlo hodit světlo. Asi ani sám trasér nečekal, jak se nemýlí. Můj vrozený respekt k červené kolem vody neumožnil jí dát bez šlápnutí, ale jiným osud nadělil defekt nebo i pád, takže vlastně dobrý, pochvalu zaslouží za mě jen Ondra, který s BMC už pěkně srostl. Pod Dívčákem zněla ozvěna mrmlajících hlasů, které zesilovaly se stoupající nadmořskou výškou. To způsobilo rozpad skupiny, takže ti spěchající (tady už bych pochvalou šetřil) stihli do ČB dojet na kole, ti kochající se přijeli bůhvíodkud do Vrábče-zastávky ve 20:10 (avizovaná uzávěrka kuchyně 19:30 byla posunuta do 20.00, takže to bylo prašť jak uhoď), skupina marně stíhající traséra byla nikoliv vedena, ale podvedena Vítkem, který v půlce kopce řekl, že už nemůže a jel by dolu také, nicméně, že se chce hecnout a jet dokud si nešlápne, což bude brzo. Kompromisní nabídka zněla lákavě, na špek skočili právě přisupivší Míra a Bivoj, ale nejméně mě bylo jasné, že je zaděláno na kotu 1084. A taky že jo. Jen Eri to dotáhl ještě vejš – zdravil z rozhledny. Skupinku mírně zdržel Mírovo eskamotérský kousek-vzepjal se mu stroj a on společně s ním ulehl mezi pařezy tak, že z nich nešel vyháknout 🙂 a cestou dolu pak Eriho defektík (k ráfku přilepený plášť odtrhl Vít Frištenský Sirotek). Tím se ale definitivně smráklo a právě ti 2 borci, kteří naskočili dole na lep to odskákali (téměř doslova) podruhé. Oba totiž nosí dioptrické brýle..S nightriderovským světýlkem jsem jak bludička dovedl ovečky do hospůdky, kde jsme se potkali s kochající partičkou. Dlužno podotknout, že hospoda Holubov byla náš původní cíl, ale měla zavřeno. Vrábečská jídlo žádné neposkytovala, nejsou-li jídlo arašídy a tyčinky(hostinský:”kolik těch tyček?”, my:”troje”, hostinský: “mám jen jedny”). Že je zavřeno nahoře na Kleti ani zmiňovat nemusím. Mají se české hospody ještě hooodně co učit…přesto někteří nezmaři dali ještě ten večer šanci Koháči 🙂
NO: V souvislosti s nepohostinnými pohostinskými zařízeními mě napadl termín pocestný (..řečnická otázka-jak se má pocestný v našich zemích? Možná jen nejsou pocestní a tak nejsou hospody, otázka nabídky a poptávky…) Ale pointa NO je jiná-jak se nazývá pocestný, který jede na kole? Pokolný? 🙂
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 41 km, Švábák, U Hada, Třebín, Dubné, Čakovec, K obrázku, hřeben Kluka, červená na Vysokou Bětu, kolem Buglaty a po modré do Horních Chrášťan.
Výškové metry: 758 m
Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Hony, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Eri, Jirka Z., Majkl, Kocour, Přema, Tomáš Pour, Venca, Víčko, Míra Doležal, Venouš, Petr Pokorný, Vláďa, Honza Richtr, Pavel Tíkal
Pád: nikdo
Defekt: Bivoj urval patku, Jirka Z. sice plášť nesundaval, ale dvakrát musel dofukovat, takže ho tam má 🙂
Trackmaker: Majkl
Komentář: “I cesta může být cíl”, ale pro tuto vyjížďku to neplatilo. Cíl jsme měli, a jaký! Klasickou, ne právě bajkově zajímavou, vyjížďku na Vysokou Bětu Majkl okořenil přejezdem hřebenu Kluka a jednou odbočkou do divočiny – to potěšilo zejména Bivoje, který tam urval patku od přehazovačky. Po provizorní opravě sice pokračoval, ale na jeden převod nestačil tempu skupiny A, odpojil se a Bětu sice minul, ale zato se zařadil do skupiny B, která byla v pivovaru první. Druhá do pivovaru dorazila odbojová skupinka, která to vzala z Běty nejkratší cestou – s vidinou pěkné bajkové pěšinky. Tu jsme nakonec (po pěkné procházce po nejetelném suťovém poli) našli a i dál šotolinové a asfaltové cesty jen kolmo přejížděli a do Chrášťan sjeli po nádherné louce. Pak se dostavilo pár zbloudilců a na závěr hlavní pole bajkerů, kterým trasér ještě ukázal vrch Buglata. Vyprahlí a hladoví jsme byli všichni, takže docházelo k takové lavině objednávek, že paní výčepní se k nám bála chodit bez lístečku na poznámky. Ani ten ale nevyřeší vše, takže Peťa P. se objednaného hermelínu nedočkal, ale zato si pochutnal na polévce, paštice a utopenci. Nic z toho si sice neobjednal, ale když plné talíře tak nějak zbyly na stole a nikdo se o ně nehlásil, tak si je dal :). Pan Damašek na nás svědomitě čekal už od půl deváté, ale citové vydírání na nás neplatilo a nastoupili jsme až po desáté. O zábavu v busíku bylo postaráno, hlavně nás zaměstnalo hledání 2 černých pasažérů, kteří neplatili. Schylovalo se i k fintě, teď na chvíli zhasneme a když opozdilci zaplatí tak to nebudeme řešit. Báli jsme se ale, že by nám po rozsvícení nemuselo zbýt ani to, co už se vybralo. Koneckonců jsme i tak měli přeplatek, který se rozplynul u okýnka v Plzence, tak na útrpné právo nedošlo. Pro příště ale výběrčí bude dělat křížek na čelo!
V.
NO: Včerejšímu večeru poměrně překvapivě nedominovalo žádné spodně kvašené pivo (jó, dvanáctička…), ale APA a tak nebude od věci si rozšířit obzor, co že vlastně APA je 🙂
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Trasa: 46 km, Švábák, kolem voběšence, Kaliště, modrá do Lipí, na hřeben Kluka, hřebenovka Kluka po červené až před Holašovice, pod Klukem k Bohouškovicům, táborová osada Račí potok, Chlumečský vrch, Bohouškovice, do sedla Kluka, zelená do Slavče, Lipí, tašky, Šindláky a přes Švábák domů
Výškové metry: 957 m
Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Hony, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Eri, Jirka Z., Majkl, Kocour, Přema, Tomáš Pour, Venca, Víčko, Míra Doležal, Ondra Míka,
Pád: Ondra – na Skalce se i velké koleso v malé rychlosti mezi kameny zaseklo… Sice to šlo uběhnout, jenže to by high-end carbon spadl mezi kamení, na což jsem při syndromu nové věci neměl a tak jsem si raději lehl pod kolo, aby padalo do měkkého. Ondra M. se mi vysmíval do materialistů, ale byl to instinkt ochrany čerstvě zrozeného!!! Venouš – kořenový práh jel srdcem a již v krvi se válející oznamoval dozadu, že to jde v pohodě přejet (měl pravdu) 🙂
Defekt: Vítek K. – mocné tělo, při střemhlavém sjezdu, zadní kolo v přehlédnutém výmolu natolik zatížilo, že bylo s triple osmičkou potřeba jet dom…
Trackmaker: Éros
Komentář: S příchodem důchodu se dobří holubi vracejí! Ano, mluvím stále o té nezmarské partě nabušené! Po více jak deseti letech v Praze se na start postavil Tomáš Pour. Majk ho sice přivítal slovy: “Návrat ztraceného syna”, což Tomáš poopravil na “Návrat ztraceného dědy”, ale až já vše uvádím na pravou rovinu: “Návrat jednoho z otců zakladatelů”! Pouze legendami opředený Otec zakladatel, ten, jehož jsem v sedle kola ani já neměl to štěstí spatřit, ten, který zavedl a udržel přes počáteční výsměch zvyk zpracovávání podrobných statistik našeho počínání, kterýžto prapor nesou dále mladší – hoši, příště ho s náležitou úctou pozdravte. A nebudete-li vědět, kdo je onou, dnes již opět zhmotnělou legendou, zeptejte se třeba Érose. Ten ho zažil v sedle!!! A na počátku vyjížďky uronil slzu při vzpomínce, jak ho TEHDÁ Tomáš na konci vyjížďky musel tlačit za zadek, aby Éros vyjížďku vůbec dokončil. Tolik vody už uplynulo… a v úterý už Eriho nikdo z prvního fleku nesundal 🙂
O.
P.s. V úterý též padl poslední milník technologické revoluce. Z těch Nezmarů, kteří své účasti na vyjížďkách čítají nad 50% (tvrdé jádro), odpadl poslední 26´´ dinosaur a nahrazen byl 29´´ predátorem ze Švýcarska. A kluci, ono to jede samo 🙂 Tak jsem jen zvědav, kdy mi skončí Koryho syndrom nadšení z nové věci, či Zátopkovský faktor výměny bagančat za tretry a já se zas propadnu ve skupině tam, kam patřím, muhehe.
NO: V návaznosti na P.s. neuškodí rozšířit Vaše obzory o trochu právnické latiny. Jistě pochopíte, co tím chce básník říci 🙂
dies certus an, incertus quando NEBO Dies incertus an, incertus quando?
(den, který jistě nastane, neví se však kdy NEBO den je nejistý, neví se ani, zda nastane)
Toť otázka vyjížděk příštích!
Trasa: 55 km, pravý břeh na Hlubokou, Hosín, Chotýčany, lesem na Dvořiště, zpět po zelené, Velechvín, Jelmo, Libnič, Hůry, škodovka, přes město na Střelecký ostrov
Výškové metry: 590 m
Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Hony, Víťa Kořínek, Zdenál, Tonda, Eri, Jirka Z., Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Majkl (?), Venca, Míra Doležel, Kocour, Vláďa, Banán, Petr Podhola, Přema, Honza Ludvík
Pád: Míra Doležel, Honza Ludvík
Defekt: Míra Doležel
TGC: Míra Doležel
Trackmaker: Banán
Komentář: Vlna veder pokračuje a úvahy o destinaci tak znovu směřovaly k vodě. Do diskuze byly nadhozeny Římovská přehrada a rybník Dvořiště. And the winner is…před otevřením obálky je třeba říci, že koupání na přehradě je zakázané a na Dvořišti nás čekalo pivo, klobásky, salátky, pitná voda, sprcha, případně i surf, plachetnice a celé pokolení pohostinných Banánovců. Takže kontumačně vítězí Dvořiště 🙂
Rehabilitující Banán se dokonce dostavil na start, aby jako trasér vybrousil tento diamant k dokonalosti. Jasně, trasa nebyla bajkersky kdovíco, ale nohama jsme votočili a to, co nás čekalo bohatě vynahradilo případné drobné mušky. Pravda, někdo čekal vodu ještě trochu skvělejší, alpské jezero to vskutku není, ale ani Ganga, a i v té se koupou lidi. K chovaným kaprům lyscům tak přibylo ještě pár nezmarských holých zadků, jejichž majitelé klečíc nebo sedíc na dně rybníka se studeným lahváčem v ruce štěstím vykvetli jak ten rybník. 20:05 byl zavelen odjezd z ráje, kde kam oko dohlédne vše patří Banánovic rodince (ještě jednou dík za vše), rychlá zastávka u Žižkova dubu, kde na cedulce panstvo pomlouvá hrdinu našich dějin (kdyby Žižka žil v dnešní době, asi by pravil cosi o mediálních m…kách 🙂 ) a za soumraku návrat do rozpálené metropole. Regenerační doplnění tekutin pak proběhlo v dobrém rozmaru na Střeleckém ostrově. Víc snad není třeba psát, pohoda z fotek jen čiší a ty tak mluví samy za sebe.
NO: už v bibli se praví : “Nezapomínejte na pohostinnost – vždyť díky ní někteří nevědomky hostili anděly!”
Takže při troše štěstí se Banánovi dostalo vlastně velké pocty 😉 Asi to není úplně každý Nezmar, ale o pár kandidátech bych věděl. Hlavně když se něco organizuje 🙂
Což je také vlastně výzva všem, páč je daný termín VZ MTB podzim (14.-16.9.2018), ale neví se kam. Každý, kdo je ochotný si připraví svoji nabídku jako balíček, se kterou půjde před komisi!
Nebyly nalezeny žádné obrázky